Zakázané uvolnění

 

Sportovní romantiky mám ráda. Dokonce tak moc, že v nich dokážu přehlédnout i větší množství scén „po desáté“. Takže Zakázané uvolnění byla jasná volba. Hokejisti jsou totiž skoro stejně dobří jako američtí fotbalisti :D a poslední dobou je knih o nich zdaleka nejvíc. Stejně tak mě baví romantiky ze středních nebo vysokých škol, protože v nich chybí takové ty otravné, všednodenní dospělé starosti, děcka, práce a podobné rušivé prvky :) Kniha tedy měla víc než dost šancí být u mě úspěšná.

 

Anotace:

Hokejová romance tak žhavá, až ledy tají! Zpočátku se ti dva nemohou vystát. Summer má ve svém životě jasné plány – chce se stát sportovní psycholožkou a dává do toho všechno. A taky nesnáší hokej. Jenže studium jí nečekaně přivede do cesty neodolatelného kapitána univerzitního týmu Aidena, který naopak žije jenom hokejem. Baví ho taky párty a vztahy na jednu noc. Vše se změní, když ho trenér donutí, aby pomáhal Summer při výzkumu. Téhle holky se totiž jen tak nezbaví...

 

…

 

Na to, jak jsem si tuto knihu užila, je překvapivě těžké o ní něco napsat. Tyto knihy jsou si vzájemně celkem dost podobné, což je výhoda, protože člověk ví, co může čekat. Zároveň je to ale i nevýhoda, protože dostane v podstatě pokaždé totéž. Záleží vždycky jen na umu autora, jak dokáže vytvořit postavy, popsat děj a zpracovat žhavé (případně romantické) scény. Můžu s radostí konstatovat, že tady se to povedlo a Zakázané uvolnění je jedna z těch knih, kterou jsem si fakt užila do plných.

Jen tak mimochodem, oceňuji, jak krásně dvojsmyslně zní název :) ale to je fakt jen tak na okraj.

 

Nejdřív proberem prostředí, protože toho si – dle očekávání – při čtení zase tolik dopodrobna neužijem. Slouží opravdu jako kulisa – tedy zejména hokej. Vysokoškolského prostředí je tak nějak přiměřeně, abych při čtení nezapomínala, kde že se to vlastně všechno děje. I toho hokeje tam přeci jen bylo tolik, aby jeden při čtení nepřehlédl, že ten kluk je opravdu hokejista. Na trénink nebo zápas mě ale autorka nevzala. No, chápu :) Vlastně by to tam možná bylo i navíc. Protože nejdůležitější věcí na knize je samozřejmě vznikající a postupně dost žhavý vztah hlavních postav.

K tomu se hned dostanu, jen bych chtěla s radostí oznámit, že autorce se vydařily i jiné vztahy v knihách. Všem jejím postavám to spolu dobře klapalo. Navzdory tomu, že hokeje samotného jsem si moc neužila, bylo více než zjevné, že kluci tvoří opravdu tým a jsou dobrými kámoši i mimo hřiště. A teď už tedy k tomu hlavnímu.

A tím je pochopitelně páreček hlavních hrdinů.

Summer ze začátku působila jako všechno jiné než kandidátka na žhavý románek. Jednak byla zcela soustředěná na své studium a budoucí kariéru a fakt si za tím šla tvrdohlavě jako buldog. A pak taky vypadala naprosto imunní vůči jakémukoli hokejistovi, který prošel kolem. Pro svou nenávist k hokeji měla docela dobrý důvod, jen mi nebylo úplně jasné, proč si to vztáhla i na chlapa, s kterým měla něco mít. Škrtnout osobu jen proto, že dělá nějaký sport, mi připadalo dost divné od někoho, kdo chce být psycholožkou. Naštěstí tuto skutečnost si uvědomovala i Summer a byla mi tím sympatická. „Moudře a vyspěle“ se rozhodla dát Aidenovi šanci a vůůůůbec s tím nesouviselo, jak má pěkně vymakanou postavu, sexy kukuč a vůbec po čertech žhavé charisma. Našlo se dost věcí, kterými mi úplně sympatická nebyla, ale nemůžu říct, že by to bylo něco zásadního, co by ji poškodilo jako postavu. V zásadě to tak má v romantikách hodně ženských postav a asi už jsem naučená na tento způsob ukazování „emancipace a sebevědomí“. Myslím tím poněkud větší protivnost a okázalou aroganci při komunikaci s konkrétním mužem. Občas se chovala dětinsky, občas byla možná moc „chlapská“ a pak zas princeznovské povýšená a nafrněná. Sem tam natropila nějakou tu zbytečnou scénu z uražené ješitnosti. Celkově jsem nicméně neměla větší problém ji jako hrdinku přijmout. Možná to takto vypadá, že Summer je v podstatě kráva, ale není to tak.

Aiden byl překvapivě taky docela fajn. Ze začátku táhl s partou okolo sebe a šel z večírku na večírek a s tím, kterou ženskou má zrovna v posteli si hlavu taky moc nelámal. Ukázalo se, že když se rozhodne pro jednu holku, umí si priority poskládat sakra rychle. A autorka toto jeho skládání napsala dost dobře. Vůbec nepůsobil jako slaboch nebo zamilovaný pitomeček ve vleku ženské. Možná bych mu mohla vytknout, že byl chvílemi dokonalý až moc. Vždycky přesně takový, aby na ženské srdce zapůsobil, ale vytýkat nebudu. Proč taky, v knihách přeci nikdo neočekává reálné mužské, takže ani já ne :)

Obě postavy jsem si oblíbila už od začátku. Možná s výhradami, ale oblíbila. Scény s nimi byly místy dost vtipné, Summer dokázala Aidena občas pěkně setřít a on jí nezůstával dlužen. Celkem dost bylo vidět, z čeho a jak se jejich vztah vyvinul, nebylo to žádné podivně trapné a neuvěřitelné vzplanutí na první pohled ani uvzdychané nebo nadržené slintání, jak to někdy bývá. Oba na začátku přistoupili na to, že jde vlastně jen o sex a dalo se jim to věřit. Stejně jako city, které se postupně a přirozeně objevily. Nějaké nepřátelství ve vztahu k tomu druhému jsem viděla ze začátku jen u Summer, Aiden žádné předsudky neměl. U něj se jednalo spíš o reakci na její poněkud arogantní chování. U Summer jsem spíš pozorovala snahu udržet si „přátelství s výhodami“ za každou cenu. Trvalo jí mnohem déle, než si přiznala, že něco cítí. Těžko říct proč. Prostě to tak bylo :)

Když se ti dva domluvili na sexu, v knize se začaly množit správně žhavé scény. A když říkám správně, tak to tak i myslím. Autorka se sice vůbec nebrzdila v popisech a peprných okamžiků nebylo úplně málo. Byly ale dobře napsané a nehyzdila je žádná divnoslova, která občas autoři rádi používají. Naopak všechno vyznívalo v rámci žánru přirozeně. Ony popisy navíc nebyly zbytečně podrobné v některých věcech, autorka neměla potřebu popisovat každý pohyb, což opravu hodně, hodně oceňuji. V tomto příběhu se mi navíc líbila ta kombinace žhavého vztahu a pomalé romantiky.

 

Jediné, co mi trochu uniklo, ale to se v podobných knihách děje často, byla podstata zápletky. Ne, vážně! Co byl vlastně ten Summeřin výzkum? Co zkoumala a o čem psala práci? V knize byla zmínka o nějakém dotazníku, který jí Aiden vyplnil a to bylo všechno.  Trochu jsem z toho získala dojem, že celý ten „školní projekt“ byl jen záminkou autorky, jak svést ty dva dohromady a sotva se potkali, s úspěchem všechno psychologické zkoumání vypustila z hlavy. Výsledek je ten, že kniha je poněkud prvoplánová a předvídatelná, ale stejně to bylo příjemné počtení.

 

Pokud chcete žhavější romanci o sportovci a hezké holce, tohle bude kniha pro vás. Je super čtivá a dostanete všechno, co od podobných knih lze očekávat.

P.S.: Na začátku najdete i playlist ke knize. Což mi připomíná, že jsem ty písničky chtěla zkusit :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za žhavou hokejovou romancí račte tudy.

 

O knize:

Autor: Bar Khabra

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 392

 

Další romantiky o sportovcích na bloGu:

Kulti

S láskou Lukov

Haka za lilii

Tetování za trest

Obránce mimo hru

Ďáblovo znamení

 

Od zahlédnutí anotace v edičáku jsem tušila, že tento příběh bude pro mě zajímavý. A musím uznat, že to byla trefa do černého. Až tak, že jsem ji vybrala jako knihu měsíce. Ne proto, že by snad byla geniálně napsaná, ale zejména za její hlavní myšlenku a za supr skvělý zvrat v poslední třetině.

 

Anotace:

Rae Winterová měla být mrtvá. Z auta, v němž zahynul její otec, vystoupila bez sebemenšího zranění. Lidé mluví o zázraku, ale sedmnáctiletý Matthew Watts ví své. Síly dobra nejsou jediné, které na světě působí. Sám Lucifer může označit duši, která měla zemřít, a poslat ji zpátky do světa živých, aby vykonala jeho zlou vůli. Matt spolu se svým otcem patří do tajného spolku Zasvěcených a jeho úkolem je najít ty, kteří v sobě nosí ďáblovo znamení, a zlikvidovat je dřív, než začnou vážně ubližovat druhým. Dlouho pomáhal tátovi, teď Matt dostal svůj vlastní projekt: musí zjistit, na jaké straně stojí Rae Winterová. Ale nepočítá s tím, že se do ní zamiluje. Najednou si není jistý, komu a čemu má věřit. Jak může být někdo jako Rae, někdo tak přemýšlivý, chytrý a laskavý, ďáblovým agentem? Co je pravda a co fantazie?

 

…

 

POZOR! Napsat cokoli o knize bez alespoň částečného propálení některých skutečností je nemožné. Tak jen aby někdo neřekl, že jsem nevarovala dopředu.

 

Od samého začátku si knihu s naivní YA romancí rozhodně nikdo nesplete. Příběh začíná drsnou scénou, kde Matt a jeho táta likvidují identifikovaného a usvědčeného ďáblova agenta. Normálně nevyžaduju hodně akční ani šokující začátek vyprávění, musím ale uznat, že toto mě snadno přibilo k židli a příběh si zajistil absolutní pozornost od prvních řádků.

Následuje samotná zápletka. Matt dostane od tatíka fakt parádní dárek k narozeninám. Vlastní případ. Uf! Jako na jednu stranu skvělý projev důvěry ve vlastního syna, na druhou stranu úkol, který z něj možná udělá vraha. Pro mě to zatím nijak zle nevypadalo: Matt se měl po absolvování tohoto testu stát plnohodnotným členem bratrstva Zasvěcených a bránit normální lidi před ďáblovým zlem. Takže hrdina včetně té nemilé povinnosti zlo na konci zlikvidovat – to hrdinové mají v popisu práce. Sice bylo řešení poněkud brutální, ale na začátku knihy mi to nepřipadalo, protože přeci ti Poznamenaní už byli stejně jednou nohou v pekle a než se tam dostanou skutečně celí, ubližují lidem. Zatím se totiž nedostavily pochybnosti o tom, co je pravda a co lež. Zatím mi autor nedal dost podnětů k tomu, abych se začala ptát.

 

Většinu knihy zabírá proces Mattova „sledování“ cíle. Matt se musí infiltrovat do školy a party kolem Rae, aby ji měl na očích. Ideální pro něj je dostat se co nejblíž, protože pak skutečně nepřehlédne žádný náznak toho, že je Rae poznamenaná nebo naopak bude moci dokázat, že je čistá. S čím Matt nepočítá je, jak moc se mu zalíbí život normálního středoškoláka. Bez honění se po státech a rozhodování o cizím životě nebo smrti. A samozřejmě už vůbec nepočítá s tím, že by k Rae mohl začít něco cítit. Čím více se sbližují, tím více chce, aby znamení, která se kolem ní objevují, prostě nebyla. Snaží se je obhájit, racionálně vysvětlit. Snaží se tak moc, až začne zpochybňovat všechno, co se svým otcem dělali.

Sledování cíle by v zásadě mohlo být jakýmkoli běžným příběhem ze střední. Až na to, že otec a strýc Mattovi nikdy nedají zapomenout, za jakým účelem na školu přišel. Matt se ocitá pod tlakem a toto se podařilo v knize naprosto skvěle zachytit. Strýc i otec kontrolují jeho postup a tlačí ho k rozhodnutí: je Rae poznamenaná ďáblovým dotekem nebo není? Zároveň sbližování se s Rae a ostatními na něj má tlak s druhé strany. Ví, jak moc by jim ublížilo, kdyby Rae zemřela a ještě tak hrozným způsobem. Ví, jaká Rae je a navíc k ní něco cítí. Nechce jí ublížit kvůli ní samotné i kvůli tomu, co by to udělalo s ním. Jenže co když poznamenaná je a někoho to bude stát život kvůli tomu, že Matt zaváhal z osobních důvodů? Na sedmnáctiletého kluka musí udělat hodně vážné rozhodnutí.

Rae samotná to nemá úplně lehké. Prochází si něčím, co by se dalo nazvat vinou přeživšího. Do toho truchlí po tátovi, který zemřel v autě, ze kterého ona více méně odkráčela po svých. Ze všech sil se snaží chovat se navenek normálně, ale přeci jen přišla o blízkou osobu, tak to s ní prostě dělá svoje. Je to hodná a milá holka, dobrá kamarádka. Občas se sice zachová zlomyslně, škodolibě nebo jen někoho nemá ráda, ale je toto snad důkazem posednutí ďábelskými silami? Spíš se prostě chová jako normální člověk.

Matt je z toho zmatený, protože pokud se kolem ní stane nějaká nehoda, mělo by to znamenat posednutí. V předchozích případech to tak otec vyhodnotil. Jenže Matt prostě nechce udělat chybný závěr.

 

Někdy tak v polovině knihy mě, stejně jako Matta, začala děsit myšlenka, že je možná všechno jinak. Autor s touto myšlenkou šikovně operoval a donutil mě, spolu s hlavní postavou pochybovat, kde je pravda. Protože pokud byla jinde, než si hrdina dosud myslel, objevil se příběh úplně jiný a v dost děsivých barvách. Najednou už táta a strýc nepřipomínají spravedlivé bojovníky, ale spíš psychopatické vrahy. A proč Matt dosud nezná další členy komunity? Všechno začíná vypadat tak, že si to nějaký magor vymyslel. A ten magor je nejspíš Mattův strýc. K už tak velkému tlaku na hlavní postavu se navíc přidává nedůvěra a strach z lidí, kterým kdysi bezmezně věřil.

Tato nejistota, co je opravdu skutečné, mě na knize nesmírně bavila a přinutila mě sedět u čtení, dokud jsem se nedozvěděla, jak to všechno dopadne. Autorovi se podařilo skvěle vybudovat opravdový strach o postavy a to nejen o Rae, jako podezřelou, ale i o další. Nepřeháněl to s vyloženě vypjatými emocemi a přehnaně hysterickým popisem, nehrál na city. Pracoval pouze s tlakem na hlavní postavu ze strany dalších Zasvěcených a ten tlak se šikovně přenášel na mě, jako na čtenáře. Z první kapitoly jsem totiž věděla, jak to dopadne, pokud Matt najde důkazy proti Rae. Autor navíc dost šikovně vedl sbližování s postavami. Zažívala jsem s nimi naprosto obyčejné věci, které je zlidšťovali a najednou nebylo tak snadné smířit se s tím, že by vše vyústilo v popravu. Normálního zlého záporáka sotva kdo lituje, když se mu stane sebehorší věc, tady se ale nikdo jako bestie neprojevoval. Věci, které se děly, mohly být klidně nehodami. Příběh pořád pokládal otázku, jestli je to dost k odsouzení. Jestli je tak brutální trest na místě. Nebylo vůbec snadné se rozhodnout. Ani pro Matta ani pro mě.

Pokud něco podobného máte rádi – nejistotu a příběhy, které si s vámi hrají, zkuste tuhle knihu. Na první čtení to je parádní jízda. Po zběsilém začátku sice následuje spíš pozvolnější pasáž, v níž je třeba sblížit se s postavami, postupně však všechno graduje a napětí narůstá akorát tím správným tempem. Mě osobně tohle „houstnutí“ baví daleko víc, než zběsilá a bezmyšlenkovitá akce.

 

O knize:

Autor: Linda Kao

Překlad: Jana Vlčková

Vydal: Yoli

Rok vydání: 2023

Počet stran: 344

Přestaň mi lhát

 

Přestaň mi lhát nebyla úplně mou první volbou, když jsem si vybírala knihy. Vlastně mě spíš nelákala. Pak jsem ale slyšela doporučení, které mi podsunulo myšlenku, že by mě kniha mohla v lecčem oslovit. Rozhodla jsem se tedy dát jí šanci, i když jsem od ní nic nadprůměrného neočekávala.

 

Anotace:

Strhující thriller o záhadném zmizení a dvou sestrách, Noře a Sophii, které jsou ve všem naprosto odlišné. Nora je o rok starší než Sophie, chytrá, vzdělaná, obětavá a pracovitá, a také dost introvertní. Sophie je velmi společenská a oblíbená, a má přítele – známého fotbalistu Garretta. Ten byl naposledy viděn, jak odchází z večírku s Norou, což je velmi zvláštní, protože se navzájem neměli moc rádi. A Nora se tak stává hlavní podezřelou z jeho zmizení. Sophie začne dostávat zprávy od někoho, kdo tvrdí, že je Garrett, a hrozí jí pomstou za to, co se mu té noci stalo, a za lži, které o tom obě dívky řekly policii. Vzájemný vztah sester i jejich životy jsou v ohrožení, proto se obě budou muset rozhodnout, zda si začnou znovu věřit, nebo budou riskovat, že je jejich společná tajemství zavedou do záhuby. YA detektivní thriller pro čtenářky knižní série Návrh na vraždu pro hodné holky od Holly Jacksonové.

 

…

 

Rozmotat pocity, které mám po přečtení této knihy, není úplně jednoduché. Přes některé fakt skvělé myšlenky, které v ní byly a přes opravdu dobře zpracované mezilidské vztahy – zejména sesterské – nemůžu říct, že bych z knihy byla vysloveně nadšená. Jenže pak je tu docela zajímavě vymyšlená zápletka, kterou musím ocenit. Takže závěr by zněl asi tak nějak, že kniha je v mnohém skvělá, jen asi nebyla tak úplně mým šálkem kávy.

A teď se tomu pokusím přijít na kloub. Proč mám takové komplikované dojmy?

 

Kniha je YA thrillerem. Je tedy jasné, že tu bude nějaká napínavá zápletka a její vyřešení bude záležet na některém z hrdinů. A zápletka tu byla: Zmizel Garrett, jeden z nejpopulárnějších kluků na škole, fotbalista, syn bohatých rodičů. Nikdo neví, co se s ním stalo, jestli utekl – což je závěr policie, nebo jestli už není mezi živými. K ani jednomu závěru neexistuje žádný důvod. Garrett prostě zmizel beze stopy…

 

Styl vyprávění mi nejdříve moc nesedl. Začátek působil zbytečně záhadně a všechny ty náznaky a informace o lžích a tajemstvích, mě trochu rozlaďovaly. Pořád samé záhady a náznaky a přiznám se, že když jsem byla trochu unavenější, stávalo se mi, že jsem přestávala čtení vnímat a musela jsem se vracet. Na klukovi, který zdrhnul z domova a své holce to neřekl nebo podváděl v písemce mi zas nic tak fascinujícího nepřišlo, ani po všech těch náznacích. Zkrátka kniha potřebuje trochu času a pár stránek, než jsem se zvládla zaujmout a ponořit do příběhu a pochopit příčinu všech těch tajností. Zhruba od poloviny jsem se rozhodně cítila zaujatá, i když to byly spíš myšlenky postav než zápletka a čtivost, co mou pozornost drželo.

Vyprávění zahrnuje dvě časové roviny – před zmizením Garretta a po něm. Přičemž obě roviny se mírně prolínají a celé to působilo poněkud zmateně tím, jak v obou vystupují stejné postavy (až na Garretta pochopitelně, ten je osobně jen v jedné). Možná toto byl jeden z důvodů, proč mi kniha úplně nesedla, že jsem měla problém zorientovat se v před a po. Nebo ne úplně zorientovat, ale spíš přijmout, že se příběh v každé kapitole takto trhá na dva. Sledování dějových linek a souvislostí se tím poněkud komplikovalo.

 

V kapitolách i v časových rovinách se střídají sestry Nora a Sophie. Každá vypráví v podstatě stejný příběh ze svého úhlu pohledu, ovlivněným jejich povahami i vzájemným vztahem. Od začátku je jasné, že jsou obě úplně odlišné a zároveň, že se mezi nimi cosi rozbilo. Něco, co způsobilo, že jejich sesterské pouto už není tak symbiotické, jako bylo před „tou událostí“. Přes to, že jim na sobě stále záleží a vzájemná blízkost jim chybí, tohle „něco“ nedokázaly zatím překonat.

Jedna se jevila na první pohled jako princeznička, druhá jako cílevědomá potvora. Hned mi nebyla sympatická ani jedna. Trvalo, než jsem je trochu poznala a našla si k nim cestu. A hlavně než jsem pochopila důvody odcizení mezi nimi, všechno to tajnůstkářství a všechno, co si sestry vyčítají.

Obě hrdinky byly velmi dobře napsané. Jejich povahy se vyvíjely pod tlakem okolností a v příběhu si prošly velkou proměnou, zejména co se týká ztráty jisté naivity, nevinnosti a iluzí o světě a o tom, co je dobré a co špatné. A že na první pohled nemusí být tyto věci tak rozeznatelné a černobílé, jak by asi člověk chtěl.

 

Nora byla velmi cílevědomá a odhodlaná. Měla v životě svůj cíl, svou představu o tom, co chce a jak toho dosáhnout a šla si za tím. A nejen ve studiu ale i později v rozkrývání záhady, která byla podstatou zápletky. Její morální kompas byl nastavený naprosto rovně a v podstatě za jakoukoli cenu. V tom mi byla sympatická, i když ze začátku to působilo hodně tvrdě až arogantně. Jakoby sama nikdy neudělala chybu. Jenže jsou „chyby“ a „chyby“ a Nora jasně vnímala ten rozdíl. Velmi důležitá pro ni byla její sestra. Otázkou bylo, co všechno je ochotná obětovat pro její štěstí a jestli se nakonec sama nedopustí nějakých těch „chyb“.

Sophie rozhodně nebyla tak přísně organizovaná jako Nora. Rozhodně ale byla cílevědomá, jen ovšem svým vlastním způsobem. Věnovala se tanci a byla mezi lidmi velmi oblíbená. Chodila s nejoblíbenějším klukem na škole a snažila se ze všech sil, aby byla (podle svých slov) „dost“. Dost dobrá, dost výkonná, dost milá, hodná a oblíbená. Aby všem dost vyhověla ve všem, co po ní chtějí. Kvůli tomu mi nejdřív sympatická vůbec nebyla. Působila jako hloupá nanynka, se kterou lidi orali, jak se jim líbilo. Bohužel většina jejích kapitol byla taková a asi proto se mi více líbilo v částech s nezlomnou a naprosto svou Norou.

 

Rozhodně knize nemohu vyčítat docela slušnou napínavost. V některých chvílích jsem hrdinky až obdivovala, že se na všechno nevykašlou a nejdou prostě na policii s tím, nač už přišly. Policie vlastně byla celkem zapojená, jen se mi nezdálo, že by až tak ignorovala skutečnost, že se zrovna dvěma sestrám pořád dějí podezřele smrtící nehody za účasti jiných lidí, zejména maskovaných mužů. Ale chápu, vyšetřovat měly právě ony sestry, tak se do toho cajti moc motat nesměli. Zajímavě na mě působilo, jak obě holky začaly každá šťourat do něčeho jiného a autorka to hezky propojila v jeden průšvih.

Nora se k věci dostala přes odhalený podvod s esejí. Situace ohrožovala její akademickou pověst a tak se rozhodla dokázat, že ona nebyla ta, kdo podváděl. Sophie zase, i když s velkou, velkou, nechutí, začala šťourat do zmizení svého přítele Garretta a svého podezření, že jí byl nevěrný. Od začátku bylo zřejmé, že spolu oboje souvisí. Sestry ovšem vůbec netušily, do čeho se to zaplétají, jak hluboko průšvih sahá a že při odhalení pravdy může jít taky dost o krk. Záporák si totiž pochopitelně nepřál, aby se na něj přišlo. Musím říct, že rozuzlení případu mě docela překvapilo. Zejména kdo a jak hluboko je do čeho namočený.

Vztahů a romantiky je v knize pomálu. Přes to si nemohu stěžovat, že by tu nebyly, i když hlavním a nejdůležitějším vztahem je tu jasně pouto mezi sestrami. Autorka věnovala prostor i poněkud nezdravému vztahu Sophie a Garretta a neopětované lásce, kterou k Noře cítí její kamarád od dětství. Není potřeba mít strach, že by vztahy zabraly v knize moc prostoru. Jsou tu jen tolik, kolik by asi člověk očekával – bylo by divné, kdyby středoškolačky neměly žádné citové interesty. Já osobně jsem fandila Judovi a celkem mě mrzí, že se Sophií nedostal prostor rozvinout nějaké hlubší pouto. Romantické vztahy zde ale nebyly tím důležitým a autorka se udržela a nesklouzla k zabřednutí do nich.

Velmi mě bavily části, kde sestry přemýšlely nad svým životem a současnou situací a tomu, co k ní vedlo. Obě postupně pochopily, že jsou možná věci, které jsou důležitější než jejich osobní cíle. I když to zdaleka neznamená, že by se vzdaly, jen byly připravené něco obětovat. Sophie v průběhu příběhu hodně vyrostla. Začala si uvědomovat, jak moc podléhá tlaku ostatních a jak ji omezuje, když je pouze poslušnou holčičkou, která se ze všech sil snaží být pro všechny dost dobrá. Postupně si také uvědomovala, jak nezdravý a svazující pro ni vztah s Garrettem byl. Zároveň také hodně výrazně začíná chápat svou sestru, na kterou ze začátku měla vztek a vinila ji z hodně špatných událostí, které rodinu potkaly. Nora si zažívala taky hodně překvapení. U ní to bylo hlavně v oblasti morálky a toho, co je správné. Její vlastní nastavení ji vždycky vedlo k jedné pravdě a jejímu sdělování bez ohledu na následky. Hodně se zamýšlela nad tím, co je vina a trest a jaký trest už je dost nebo kdo má právo trestat a soudit. Hodně se mi líbila v tom, že byla ochotná přijmout naprosto odpovědnost za všechno, co dělá a ochránit svoje blízké. Její priority se hodně posunuly od první kapitoly, kdy chtěla jen na vysněnou universitu, která jí měla pomoci k vysněné kariéře.

Ostatní postavy paradoxně nedostaly skoro žádný prostor na nějaký charakterový posun nebo výraznější popis. Kupodivu mi nevadilo, že tvoří spíše jen kulisu k dění. Bohatě to stačilo. Důležité byly sestry. Celá zápletka v mých očích vlastně sloužila jen a jen ke změně osobností obou sester. Je to dobře? Nevím :) Ještě jsem asi neviděla thriller, kde by vývoj postav dostal tolik prostoru. Sice v souvislosti se zápletkou, ale občas mírně na její úkor.

Právě ony myšlenky postav, které mě tak zaujaly, totiž celkem zpomalovaly tempo děje, které asi u thrillerů trochu potřebuju svižnější. Došlo mi, proč se jiní autoři tolik ve vývoji postav nepiplají. Právě proto, že to odvádí pozornost od napětí a zápletky k životům postav a jejich problémům a charakterům. Pro mě pak bylo mírně složitější vyznat se v propletenosti zápletky, jejíž začátek – podvody s písemkami a nevěra – se mi zdál jako dost banální. To jsem ještě netušila, do jakého bahna to povede. Přeci jen to na mě bylo prostě pomalé a minimálně prvních šedesát stran mě otravovaly ony náznaky a mlžení od Nory i Sophie. Právě ony náznaky a utajování mě nějak nutily si myslet, že to celé je prostě jen nafouknutá bublina a komplikovaly mi začtení a potřebu strhnutí příběhem. Ani v částech, kde už mě příběh zaujal, nemohu říci, že by mě strhnul a já musel jen hltat řádky.

 

Celkově hodnotím knihu jako povedenou. Protože jsem od ní nic nečekala, nemohu říct, že bych nedostala, co jsem chtěla :) K tomu, abych ji označila jako super thriller, jí ale chybělo nějaké to napětí a strhujícnost vyprávění. I tak si ale myslím, že většina čtenářů bude spokojená.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem pokračujte tudy.

 

O knize:

Autor: Andrea Contos

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 360

 

Některé další YA thrillery na bloGu:

 Jen pět přežije

Štvaná zvěř

Straky

Já, smrt

Návod na vraždu pro hodné holky, Hodná holka, zlá krev

Měsíční rádobych - srpen 2024

 

Červenec nasadil ostrý start složený na střídačku z pekelných veder a bouřek. Říkala jsem si, že to aspoň budu mít rychle za sebou a ono ne. Podobné humusovité počasí vydrželo celý měsíc. No co už, je léto… Nemá smysl žehrat na počasí. Pojďme k radostnějším tématům:

Muž mi koupil rotoped. Skvěle! Konečně kolo, na kterém můžu jet a zároveň si číst :) (a pak na něj věšet hadry :D ) Navíc u nás v obýváku nepředpokládám tak hustý provoz, jako je teď na cyklostezkách a silnicích. Aktuálně na něm čtu super pecku od Kulhánka Divocí a zlí. Samozřejmě ve čtečce, milionář nejsem :)

Bazáče knih mě zabijou. Nebo když ne mě, tak můj účet rozhodně. Můj knižní syslizmus nabývá nečekaných rozměrů, jenže za ty prachy… Objevila jsem jeden nový a hned, jako na potvoru, měli skladem pár dílů do sérií a sbírek, které mi chyběly. Takže lup šup – litr v kýblu. Ale za šest knížek jsem vlastně ušetřila :D  konkrétně jedenáct stovek oproti novým. Takže ok, ať mě ty bazáče klidně zabíjejí dál. Díky nim jsem ovšem musela zavést jednu novinku:

Balíček peklíček – knihy, které jsem kdysi koupila většinou v LK nebo na různých bazáčích a z nějakého důvodu se na ně zatím nedostalo, až úplně zapomnělo. Musela jsem se pro ně vnořit opravdu do temných koutů knihovny. Vylovila jsem jich šest a po každém přečteném kousku vylovím nějaký další. Je to opět pokus trochu probrat knihovnu :D a pro knihy šance ubytovat se na trvalo a nebo se přestěhovat jinam. Jsem zvědavá, jestli mezi nimi najdu nějaký poklad. Překvapivě, když jsem si připomněla jejich existenci, mám dost i chuť si je přečíst.

Přečetla jsem konečně i vychvalovaný první díl Čtvrtého křídla. Má brzo vyjít druhý a už za něj chtějí docela raketu. Tak jsem si řekla, že se mi třeba první nebude líbit a tím pádem za druhý ušetřím :D Smůla. Dvojka už je předobjednaná a Čtvrté křídlo se stává knihou měsíce. Díky tomu jsem si navíc vzpomněla na Jiskru v popelu a mám děsnou chuť si ji znova přečíst.

Marianě Zapatě se povedlo rehabilitovat si u mě svoji psavou pověst. Trochu… Alespoň do té míry, že zakoupení nové knihy aspoň nelituju. Její nové přeložený kousek Stačí si počkat mě bavil téměř tolik, jako Kulti a Lukov. Přetrvávají ovšem některé rozčilující věci, které přehlížím s postupujícím textem hůř a hůř. Zejména to, jak označuje osoby (např. žena, která mě porodila nebo muž co bydlí naproti) a její kadící humor. Další knihu od ní si asi rozmyslím. Pomalá romantika už má u mě jiné královny.

 

Co plánuji na srpen?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z července:

Tisící patro bylo příjemné překvapení. Připomnělo mi sérii Gossip girl a bavilo mě úplně stejně. Sice není přeložené pokračování, které bych si přečetla fakt ráda, ale kniha může při troše dobré vůle být i samostatně.

Budoucí královna byla spíš poklidnější čtení a žádná mega pecka, ale bavilo mě to

Do pekel 2: Duchové ovšem pecka byla. V sérii budu rozhodně pokračovat a jsem zvědavá, kam to všechno dál povede. Odhalení o původu příšer sice vysloveně překvapení nebylo, to mi však nezabránilo slupnout knihu jedním dechem.

Za červenec tedy v rádobychu rozhodně šťastná ruka :) V srpnu jsem se rozhodla lítat ve fantaskách. Zde je výběr:

 

Tři vyvolené na srpen

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou je Město lží. Dostala jsem ji k Vánocům a tak je myslím dost na čase ji taky přečíst. A ty Vánoce ani nebyly loňské…

Jedna z loňska

Tady vyberu Drobné protislužby. Přiznávám, že si přesně nepamatuju, o čem má být, ale tím lépe.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Ranhojička 2. Pamatuju si, že jednička mě celkem bavila, tak uvidíme, co řeknu na dvojku.

 

Nejsou to zrovna hubeňouři a navíc tu mám tři kousky ze spolupráce. Snad to stihnu všechno přelouskat dle plánu :)

 

Balíček peklíček (nepovinná akce)

Cesta ze ztracena, Pensylvánský upír, Čtenářka, Hrady z písku, Lock a Mori, Sladká jako krev

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za červencem:

Místo práce na Gambitu „nečekaně“ smolím kde co všechno. Ale aspoň smolím. Docela šťastně se mi rýsuje Zbytek a já přemýšlím nad NaNoWriMo.

Srpnové psací plány:

Tentokrát už mě opravdu čeká pár osamělých víkendů. Takže Gambit, bejby, Gambit!!! Čím víc toho udělám v kuse, tím lépe. A práci plánuju od soumraku do úsvitu a obráceně.

 

Konec hlášení!

Co se stane po půlnoci

 

Předchozí kniha autorky mi nesmírně sedla. Proto jsem se opravdu těšila na její další počin a doufala jsem, že nebudu zklamaná. Jak jsem si tak pročítala o čem kniha je, rozhodně se nezdálo, že by mě zklamat měla. Ale víte jak to je: Člověk míní… Očekávání byla vysoká, takže startovní pozice pro knihu nic moc :)

 

Anotace:

Některá pouta musíte zpřetrhat, abyste zjistili, že ve skutečnosti se zničit nedají. Do maturity už zbývají necelé dva týdny, když Lily obdrží tajuplný anonymní dopis. Má se zúčastnit tradičního pranku, který chystá parta čtvrťáků na ostatní spolužáky. Když se ukáže, že za vším stojí její bývalý kluk Tag, Lily už nemůže vycouvat. Tagův geniální plán ukrást školní ročenky a pomocí nápověd k nim dovést neoblíbeného předsedu školní rady ale nemá chybu. Celá skupina se musí v průběhu noci nepozorovaně pohybovat po celém školním areálu, prchat před nočními hlídači, učiteli i ponocujícími studenty, a Lily a Tag se po dlouhé době ocitají spolu o samotě. Co se mezi nimi stane během jedné jediné noci?

 

…

 

Můj start čtení proběhl se značnými rozpaky. Knihu jsem otvírala s nadšením hned, jak mi přišla a pak… První kapitola mě vůbec nebavila :D Tak to jsem nečekala. Představila se mi totiž dost zvláštním způsobem hlavní hrdinka a její matka a zejména ta matka mi úplně nesedla. A také způsob seznámení s nimi. Tím, jak jsem postavy ještě neznala, mi všechen ten supr matka-dcera vztah přišel přehrávaný a jaksi divně vyumělkovaný. Navíc, přiznám se, jsem některé jeho situace shledala pro další děj zcela zbytečnými a ani teď zpětně nechápu, proč tam vlastně jsou. Při dalším čtení budu tuhle kapitolu přeskakovat. Takže teď už víte, že i neslavný začátek mi celkový dojem nepokazil :D

 

Zápletka byla postavená na pro mě nepříliš často čtené „druhé šanci“. Byla jsem sama zvědavá, jak autorka toto pojme, protože doteď jsem druhé šance četla většinou v knihách, kde byl minimálně jeden z partnerů blbec, který si žádné šance nezasluhoval. Doufala jsem, že tady tomu tak nebude, protože na toxické vztahy si úplně nepotrpím. Na postavy jsem tedy byla zvědavá neméně než na to, co budou na stránkách podnikat.

Tak na ně pojďme mrknout a dámy mají přednost:

Autorka stvořila svou dívčí hlavní postavu opět víceméně neklišoidně. Lily byla fajn. Veselá, přátelská a v pohodě holka. Sice byla vzorná studentka a chlouba školy chováním i výsledky, ale nebyla šedá myš ani odstrk kolektivu. Z počátku jsem ji moc nechápala v tom, proč se s Tagem rozešla, když očividně nebyl sdělen žádný problém a teď ho chce zpět (to ovšem během čtení vyplave a důvod je víc než jasný). Nepřipadala mi jako někdo, kdo dělá unáhlená rozhodnutí nebo na základě trucu nad nějakou malicherností. No, konec konců, špatné nebo unáhlené rozhodnutí může udělat každý. Teď už je rok sama a soustředí se hlavně na studium – má před maturou - a na to, aby na svého bývalého nemyslela – stejně budou příští rok každý na jiné vysoké. Kolem ní se motá jiný kluk, který by ji s tím zapomínáním teoreticky měl pomoci, a bere ji na závěrečný ples. Lily ho sice trochu tahá za fusekli, protože mu narovinu neřekne, že o něj nestojí, ale ona obecně neumí moc lidem říct ne a navíc, její Tag už je zadaný jinde, jak předpokládá…

A tím se dostávám k němu:

Taggart – kluk je sic hvězda školy, docela „plejboj“ s vysportovanou postavou, na kterého letí holky. Je hezký, vtipný a žádoucí. Proto mě dost překvapilo a příjemně potěšilo, že se z něj nestalo chodící americké středoškolské klišé. Především neměl vymaštěnou hlavu a blbou povahu. A pak také nezneužíval svého postavení ve vztahu k ostatním spolužákům a ani k holkám. Nestřídal je, jako ponožky (ani holky ani kámoše), vlastně byl v posledním roce jen s typickou školní královnou, se kterou se pořád rozcházeli a zase dávali dohromady. Nebylo těžké uhodnout proč. Před tím chodil tři roky s Lily a ona nebyla typ holky, která by netrumfla školní královnu v očích kluka.

Bylo dost očividné, že to mezi nimi neskončilo a oba rozchodu litují, teď už jen zbývalo, aby si to řekli. Většinu příběhu jsem z nich měla pocit, že to mezi nimi jiskří a že k sobě prostě přirozeně patří, obzvlášť, když v ději odbyla půlnoc a oni dva byli nikoli náhodou svedeni zase dohromady. Bylo znát, že mají společnou minulost a to šťastnou. Líbila se mi všechna drobná gesta a narážky, které mezi sebou měli a v průběhu jedné jediné noci se rok odcizení úplně rozplýval ve vzájemné spřízněnosti a lásce, kterou znova postupně ukazovali.

Oni dva jsou zároveň obklopeni partou lidí, které si Šprýmař vybral, aby mu pomohli s žertíkem a i dalšími spolužáky. S některými vybranými se dalo seznámit i trochu blíž a byli vesměs sympatičtí, dokonce mi nevadil i něco jako „záporák“ tedy Tagův soupeř v boji o Lilynu pozornost. Jednak nebyl vylíčen jako přehnaný a prvoplánový blbec a pak taky nebyly raněny žádné opravdové city – za což dávám autorce bod navíc. Rozhodně kladně hodnotím a líbilo se mi i přátelství mezi některými postavami takové, jak tady bylo popsané. Oblíbené YA klišé v podobě „partiček“ se tu nepěstovalo.

 

Tahle kniha má všechno, co se mi líbilo na autorčině předchozí. Je stejně skvěle čtivá, má postavy, které jsem si snadno oblíbila a vztah mezi nimi je přirozený, lehký a plný humoru a vzájemné náklonnosti. Nemám úplně dobré zkušenosti s příběhy založenými na obnově zaniklého vztahu. Tato zkušenost byla každopádně dobrá. Ani na okamžik jsem nepochybovala, že ti dva k sobě patří. Žádný z nich nebyl nevhodným partnerem, rozchod neproběhl z důvodů, které nelze překonat a oba se chtěli vrátit čistě proto, že spolu chtěli být a bylo jim spolu šťastně. Úkolem mě, jako čtenáře nebylo prožívat emocionální dramata, ale užít si příjemný příběh s hezkou a jemnou romantikou a taky trochu zábavných scének a potřeštěných nápadů.

Atmosféra je úžasná. Úplně mě přenesla na výběrovou střední školu do posledního ročníku, který se loučí před odchodem na vysoké školy. Je v tom i určitá nostalgie toho, že něco pěkného končí a odchází, ale zároveň kniha není depresivní, spíš plná energie a zábavná, díky skvělé partě děcek a poslední lumpárně, kterou připravují na rozloučenou se školou.

To podstatné na oné lumpárně se odehraje po půlnoci, jak název napovídá a vlastně převážně během té jediné noci. Zase tu máme povedenou hru – něčím podobným autorka zaujala i v předchozí knize. Jako zápletka to zaručuje zábavu. Tentokrát to ale není rodinná vybíjená, ale poslední žert Šprýmaře před ukončením školy. Letošní Šprýmař si vymyslel opravdu složitý žertík a bude potřebovat celý tým pomocníků, aby mu s ním pomohli.

Vše důležité, co tomu předcházelo, se na začátku knihy ukáže a zároveň pochopitelně vše dospěje ke konci, který potěší. Příběh se nesnaží předstírat, že směřuje někam jinam a já jsem za to ráda. Ani děj po té, co je žert nachystaný a stane se věcí veřejnou, nijak nezaostává a nezpomaluje, ale je zajímavý až do samého konce. Jen se tu navíc k zábavě objeví pár přeci jen důležitých otázek, které si postavy musí vyřešit.

 

Do příběhu se začítá opravdu velice snadno a svou odlehčeností, humorem a dobrou náladou je skvělým oddechovým kouskem. Potěší taky milovníky opravdové jemné romantiky bez spalující vášně a žhavých scén. Kapitoly jsou spíš kratší, takže děj docela kmitá. Napomáhá tomu i omezený čas, který mají děcka na přípravu žertíku. Tím, že se tam pořád něco děje, mi čtení uteklo ani nevím jak.

Za mě rozhodně další povedený kousek a já už se těším, s čím přijde autorka příště.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na cestu za knihou se vydejte tudy.

 

O knize:

Autor: K.L. Walther

Překlad: Lucie Schürerová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 320

 

Další kniha autorky na bloGu:

Léto porušených pravidel

Jen pět přežije

 

Původně – při první příležitosti si o knihu napsat – jsem si říkala, že do toho nepůjdu. Přeci jen jsem typ čtenáře, který je schopný se bát i u knih pro mlaďochy. Jenže pak se kniha objevila i v druhé nabídce a já jsem si řekla, že se do toho pustím. Nakonec to tak bojavé nebylo, stejně ale doporučuji si na dovolenou v karavanu vzít raději jinou literaturu. Tuhle nevynechejte, ale čtěte ji v bezpečí čtyřech pevných stěn. Tak aspoň nebudete mít pocit, že by ve tmě za okny karavanu mohl být někdo, kdo se dívá…

 

Anotace:

Osm hodin. Šest přátel. Jeden snajpr. Red Kennyová vyrazila o jarňácích s partou kamarádů na road trip. Jen ona, její nejlepší kámoška se svým starším bratrem, jeho dokonalá holka, kamarád ze školy a kluk, se kterým by Red nejradši víc než jen kamarádila. Jenže se jim v noci uprostřed ničeho porouchá obytňák a oni záhy zjistí, že v pustině nejsou sami. Někde tam ve tmě se totiž ukrývá odstřelovač. Nejde ale o žádného náhodného pomatence, tenhle chlap jde najisto – a jeho cílem je jeden z nich.

Do úsvitu zbývá 8 hodin. Do té doby musí šestice uprchnout, nebo odhalit, kdo z nich skrývá děsivé tajemství, pro které je muž venku ochoten je všechny do jednoho postřílet.

 

…

 

Začalo to pro mě, jak nejlépe mohlo – neměla jsem žádná očekávání. Jen jsem si prostě řekla, že anotace zní slibně a tak proč ne. Taky se hodil oddech od věčných fantasek, romantik, fantastických romantik a podobných jiných radovánek.

A stejně dobře zní i začátek příběhu. Oproti celému zbytku knihy na začátku panuje skvělá nálada. Děcka frčí na prázdniny v karavanu. Vypadají jako dobrá partička. Těší se a každý si užívá po svém. Někdo už popíjí, někdo hraje hry. A někdo už teď prožívá mírné sociální napětí a nekomfort, i když zatím z celkem běžných příčin, jaké by asi normálně řešil každý mladý člověk v kolektivu, který se něčím liší. Někdo je úplně v pohodě, někdo míň, ale v zásadě jsou zatím celkem soudržná parta, i když ne tak moc soudržná, jak se na prvních řádcích zdálo. V první kapitole by z toho mohla vzniknout i docela pěkná prázdninová romanťárna :) Hodně brzo je ale jasné, že pohodové prázdniny nikoho v karavanu nečekají.

Kniha nemá zrovna přehršel stránek, takže autorka obyčejný výlet velmi rychle mění v drama. Chvilku sice trvá, než děcka přijdou na to, že jim jde o krk. Následuje série více či méně hloupých pokusů (v rámci neexistujících možností) se ze situace dostat – což není spoiler, protože se to dalo očekávat. Autorka si ovšem připravila velkou kupu klacků, aby je postavám naházela pod nohy a tak nezbývá, než aby nepřítel dostal, co po nich chce. A v průběhu všech těch pokusů a úvah vychází najevo, co je vlastně kdo z nich zač.

 

Postavy a jejich chování od začátku až do konce jsou absolutním gró téhle knihy. Námět je sice super zajímavý, ale všechno to stojí a padá na postavách, které se pochopitelně pod tlakem mění. Jak málo stačí, než se z pohodových mladých lidí stanou uzlíčky rozdrnkaných nervů – no to uvidíte sami. Já v thrillerech opravdu miluju, když se s postavami něco děje po psychické stránce, fyzické násilí a šílení vrazi mě neberou. A tady to postavy předvedly prostě na jedničku. Jejich projev na venek se mi líbil, myslím, že na situaci, v níž se ocitli, reagovali opravdu autenticky (i když těžko říci, že :) ).

Mnozí z nich se mi nezdáli jako úplně vyrovnané osobnosti už od začátku – nebudu se s tím tajit – Olivera jsem nesnášela od první chvíle, zabila bych ho už ze startu, protože týpky, jako je on, fakt nesnáším i v normálu, natož v krizi. A Red mi taky právě nesedla, připadala mi divná, psychicky v nepohodě a plná podivně znepokojivých zlozvyků a vzorců chování. Trochu mě to štvalo, protože byla podle prostoru v textu očividně hlavní postavou, a když hlavní postava není sympatická a dokonce mě od začátku znervózňuje, není to úplně nejlepší znamení. U ní však bylo třeba si počkat na kompletní poznání jejího života, abych ji úplně pochopila. Ani pak sice nebyla mou nejoblíbenější postavou, ale aspoň jsem ji chápala. Arthur mi byl nejsympatičtější. Jako jeden z mála zachovával klid a zdálo se i, že se z nich všech chová nejlépe.

Tito tři byli pro mě nejvýraznější, ale i ostatní děcka byla perfektně zvládnutá a nesplývala mi dohromady v nerozeznatelný chumel. Autorka si dala práci a stvořila opravdu postavy, které byly nezaměnitelné a na situaci reagovaly zcela v duchu své povahy, jak byla vylíčená a životních okolností. Parádně se díky tomu mezi nimi měnily vztahy, reagovaly nejen na vypjatou situaci ale i na sebe navzájem a na změny, které se s nimi děly. Napětí mezi nimi se najednou dalo krájet. Nedůvěra, podezřívavost a některé i poněkud nepěkné vlastnosti se vynořovaly napovrch. Jak snadno se z normálního člověka stane magor? No, uvidíte. V mnohých okamžicích mě některé z nich opravdu zaskočily tím, jak se projevily a co byly schopné vymyslet za řešení situace. Dokonale se odkopalo, co je kdo z nich zač a jak si cení sám sebe nebo lidí okolo něj. Jak se zajetí prodlužovalo a dramatických okamžiků přibývalo, začalo se na postavách projevovat opravdu zoufalství a odhalily se doslova na dřeň – a tajemství vyplouvala na povrch. Díky suprovému vykreslení postav se moje sympatie docela potácely ze strany na stranu (k Oliverovi nikdy!) a autorka mě do dění tak vtáhla, že jsem si připadala skoro jako jedna z nich.

 

Líbilo se mi i vizuální zpracování knihy. Příběh je rozdělený do časových úseků oddělených samostatným listem s časovým údajem, takže jsem přesně věděla, jak si postavy stojí a kolik času zbývá do rána. Zároveň to zvyšovalo napětí a omezovalo jim zřetelně čas, do kdy musí zdrhnout nebo vyšťourat tajemství – respektive jeden z nich se musí přiznat, aby ostatní mohli přežít. Co myslíte? Přizná se? Budou mu ostatní stát za to po tom, co vidí, jak reagují, jak se chovají? Bude ochoten se za ostatní obětovat? A nevyhnutelně mě napadla i otázka, jak bych se v podobné situaci zachovala já, kdyby to tajemství bylo moje.

Základem pro zbudování patřičného napětí (krom snipera) jsou samozřejmě mezilidské vztahy ve skupině. Mělo to být jeden za všechny a všichni za jednoho, ale autorka nenechává na pochybách, že natolik soudržná zrovna tato skupina není. Přesto některé vztahy zde se ukážou jako hodně silné, i když asi jiné, než bych čekala.

Příběh zjemňuje velmi velmi velmi decentní romantická linka. Proč byla opatrná a nedůvěřivá ona, jsem chápala. U něj jsem pochopila až na konci – jeho celého jsem pochopila až na konci. O romantiku zde ale vůbec nejde a není potřeba si knihy nevšimnout jen proto, že tam nějaký náznak je. Na žádné vášně a cicmačky nedojde. V příběhu je prostě jen přítomné vzájemné zalíbení dvou postav – což je ve skupince mladých normální, které ale v nic většího nepřeroste.

Něco velkého tu ale je: Tajemství. Jaké asi bylo to tajemství, po kterém se odstřelovač pídí? Byla jsem opravdu zvědavá, kdo z nich to tajemství drží. Teď po dočtení je to z náznaků víc než jasné, ale autorka skládá svůj příběh opravdu postupně a nic nevyzradí zbytečně brzo. Navíc se ukáže, že nějaké „smrtelně vážné“ tajemství má každý. Vlastně je jich tam pár i bez těch uvozovek. A překvapivá tedy opravdu jsou. Doslova tajemství v tajemstvích jiných tajemství.

Škoda, že děj netrval déle, než jednu noc, protože v tom případě by se dalo i krásně využít omezeného prostoru karavanu, ponorky a nucené přítomnosti lidí, kterým nevěříte, ještě mnohem víc, než jak to bylo. I tak ale tyto okolnosti jen přispěly k budování masakrálního napětí mezi postavami a k pár opravdu hodně vyhroceným okamžikům.

Rozsah díla co se stran týká, mi nakonec přeci jen připadal tak akorát. Vzhledem k tomu, že se vše odehraje během zmíněné jedné jediné noci. Navíc delší text by ubíral napětí, které se v některých okamžicích dalo krájet.

 

Konec mě v lecčem překvapil. Neměla jsem sice žádná očekávání, ani mě nenapadalo nic, čím by to vůbec autorka zakončit mohla. Jen jsem trnula, aby mi nezabila některého momentálního oblíbence. Děj se sypal ke konci opravdu slušným tempem. Na samém konci to byla doslova smršť děje, emocí a nečekaných okamžiků.

Nakonec to nebylo prvoplánově strašidelné. Spíš se do děje vloudí takové plíživé, pozvolna narůstající napětí a citelný strach o vlastní život, které postavy prožívají. A to tajemství tam je a vy víte celou dobu, že to není nějaká blbina, ale něco, v čem opravdu o život jde. A napětí je tím ještě zvyšováno. Protože ten někdo, koho se celá akce týká, se neprozradí hned.

Tahle kniha je taky nečekanou výjimkou v tom, jaké konce mám ráda :) výjimečně bych uvítala i kapitolu „rok po té“. Až dočtete, pochopíte :)

 

Za přečtení kniha rozhodně stojí. Zejména za to první, kdy ještě neznáte tajemství a všechno, co se v karavanu stane. Autorka to prostě umí napsat opravdu napínavé a nečekanými situacemi nešetří. Já jsem si čtení užila.

A opravdu přežije jen pět z nich, jak autorka slíbila. Schválně, koho tipujete? Koho chcete mrtvého a koho ne?

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem se vydejte tudy.

 

O knize:

Autor: Holly Jacksonová

Překlad: Karolína Medková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 392

 

Další knihy autora na bloGu:

Návod na vraždu pro hodné holky

Hodná holka, zlá krev

Anna O.

 

Když mi byla kniha nabídnuta k přečtení, anotace okamžitě vzbudila mou zvědavost. Námět náměsíčnosti byl prostě trhák už sám o sobě a příběh, pro který byla využita, dráždil chuť ke čtení na maximum. Aby taky ne:

Anotace:

Průměrný člověk prospí třiatřicet let. Čeho všeho jsme během spánku schopni? A neseme za to odpovědnost? Anna Ogilvyová byla mladá nadějná novinářka z dobře situované rodiny, dokud ji jednoho dne nenašli zakrvácenou a s nožem v ruce poblíž dvou těl jejích ubodaných přátel. Anna O. ale od té doby spí a další čtyři roky se ji nepovedlo probudit.
Doktor Benedict Prince je forenzní psycholog a odborník na poruchy spánku se specializací na zločiny spáchané během něj. Jeho novátorská metoda na přerušení „syndromu rezignace“, jak Annin stav popisují odborníci, je poslední nadějí na probuzení Anny a možností spravedlivého soudu. Takové profesní metě se nedá odolat.

Jenže případ Anny O., jmenovkyně pacientky z knihy Sigmunda Freuda, je ostře sledovaný a Ben musí jednat obezřetně. Nejenže čelí nenávistným útokům, ale sám má profesní tajemství a komplikovaný osobní život. Navíc v průběhu léčby znejistí: opravdu Anna vraždila, nebo je za tím něco jiného? Jen ona zná pravdu o tom, co se té noci skutečně stalo. A jen Benedict ví, jak se k ní dostat. Ani pro jednoho z nich to dost možná nebude výhra.
Co když naše noční můry ve skutečnosti žádné noční můry nejsou? Příběh nahlížený z pohledu více postav neustále kličkuje a graduje až k napínavé hře na kočku a myš, kdy do poslední chvíle není jasné, kdo je tu kočka a kdo myš. Strhující, znepokojivý thriller, který vás jen tak nepustí.

 

…

Anna O. – nejznámější Šípková Růženka ve světě, který autor představuje ve stejnojmenném románu. Žena, která spí už čtyři roky od chvíle, kdy ji našli stát s nožem v ruce nad mrtvými těly jejích dvou přátel. Dokud spí, nelze ji soudit ani odsoudit a tak přichází na řadu její Princ. Doktor Benedict Prince ze spánkové kliniky, který se ji má pokusit probudit, aby mohla stanout před soudem. Je Anna vražednicí nebo jen obětí okolností? Ačkoli všechno ukazuje na její vinu, mně se to moc nezdálo a hned na začátku čtení, asi po 150 stranách, jsem si usnovala příběh, jak by to mohlo být. A byla jsem zvědavá, jestli mám pravdu :)

 

Kniha se četla téměř sama, protože autor zvolil zajímavé a opravdu velmi originální téma. Nad svým spánkem nemáme kontrolu nikdo, ale většinou se můžeme spolehnout na to, že zůstaneme bezpečně zašití v posteli a nejhorší, co se může stát, že z ní spadneme při zlém snu. Jenže co kdyby se vám děly horší věci? Zkuste si to představit. Náměsíčnost sama o sobě je prostě docela děsivá. A když se k tomu přidá ještě možnost, že někdo může jako náměsíčný ubližovat ostatním, je děsivá už dost fest. V případě vraždy ve spánku mi přišla zajímavá otázka toho, jestli je takový vrah vinen. Neuvědomoval si přece, co dělá a možná ani nechtěl. V příběhu byly nicméně představeny takové vraždy v náměsíčnosti, kdy vrah rozhodně měl motiv, jen by za bdělého stavu dost pravděpodobně nic takového nespáchal.

Příběh je složen z krátkých kapitol, takže jsem dostala relativně svižný děj a rychlé střídání kulis a časových rovin. Přes to jsem se v tom neztrácela, ať už jsem byla s Benem, Annou v jejím deníku nebo jinde. Vždycky bylo dění přehledné a věděla jsem, kde jsem. Poznávání Anniny minulosti mě zajímalo opravdu hodně, možná i proto, že v současném ději se z pochopitelných důvodů jako postava moc projevit nemohla. I to je jeden z důvodů, proč jsem si ji nejdřív dost oblíbila (dokud spala) – dost překvapení pro mě. V minulosti byla opravdu zajímavou postavou. Rodinné prostředí měla dost nešťastné, matka ututlala její problémy s náměsíčností, aby si tím nepoškodila kariéru. Anna se s tím potýkala sama. Bylo zvláštní poznat postavu, která má strach usnout, protože neví, co by mohla udělat. Od naprosto nevinných komplikací po vážné činy – neměla nad svým spánkem kontrolu a to bylo děsivé. Ovšem Anna dokázala být dost děsivá i bdělá. Celou dobu mě provázely pochybnosti, jestli vraždila schválně nebo ne.

Ben se mi zdál v některých okamžicích jako pravý britský studený čumák. Stalo se několik věcí, které s ním měly pořádně zacloumat, ale on byl mistr ve skrývání emocí. Jako by neměl dost důvěry v živé lidi – což možná chápu po rozvodu, kterým si prošel. Sice mi byl sympatický, ale měla jsem z něj pocit jakési odtažitosti a uzavřenosti – tedy samozřejmě v kapitolách s ním. Když byl s Annou a snažil se ji budit, bylo to mnohem lepší. Trochu více se tam otevíral. Anna působila jako jeho osobní psychoterapeut, tichý posluchač, který možná vnímá, možná ne, ale rozhodně nesoudí.

Za zajímavé považuji, jak se mi prohodily sympatie k postavám. Zatím co Annu jsem si oblíbila v první části, Benovi jsem fandila ve druhé :)

 

První půlka knihy moc napínavá nebyla, spíš poklidně plynoucí, ale rozhodně plná zajímavého děje. Hlavně šlo o seznámení s případem, tématem spánku a důležitými postavami. Zajímavou částí pro mě byl především Annin deník a další kapitoly z minulosti postav. Jak už to tak chodí, všechno co se děje teď má nějaké souvislosti s něčím před časem a lidé i události jsou propojení. Zbývalo tedy jen přijít na to jak.

Druhá půlka trochu nabrala na obrátkách, ale i tak bylo dění spíš klidnější. Postupně se z minulosti začaly vynořovat indicie k případu a autor si začal vytvářet podezřelé z vražd. Už to nebyla jen Anna. Napětí začalo stoupat, spekulování co je za tím vším, mi nedalo pokoj :) Bylo zjevné, že nejde jen o tu vraždu, kterou měla Anna spáchat, šlo tu o něco víc. Něco spletitějšího a zlovolného. Téměř na konci došlo i na zběsile pádící drama – možná mi připadalo zběsilejší i vzhledem k pomalejšímu a badatelskému předcházejícímu ladění příběhu.

Dost mě bavilo druhé hlavní téma vedle spánku samotného a to manipulování s lidmi. Vážně zde bylo ukázáno, jak snadné to může být, když někdo ví, co dělá a nemá zrovna pevné morální zábrany. Především „veselé“ to bylo u lidí, kteří si mysleli, že právě s nimi rozhodně manipulovat někdo nemůže. Nakonec ani nevěděli, že to někdo zkouší, natož že se mu úspěšně daří. V určité chvíli si to prostě přestali uvědomovat. A to nejen jednotlivci. Taky zde byla manipulace s davy prostřednictví sociálních sítí a blogů – více či méně pravdivých. A dokonce si přihřáli polívčičku – jako již tradičně – bulvární novináři. Autor ukázal celkem přesvědčivě, jak snadné je v dnešní době zničit někomu život, kariéru a pověst prostřednictvím nějaké senzační historky nebo pomluvy. Otázka viny a neviny je zde podružná – každý má svůj názor hotový raz dva a neváhá jej křičet do světa, často dost agresivně a hnusně. Když se na toto téma v knihách narazí, jeden opravdu ztrácí víru v lidstvo.

 

Autor vytvořil pro svou knihu překvapivě složité mezilidské vztahy, nejen v rodině Anny, ale i Benovo rodinné štěstí bylo hodně pošramocené. Vlastně jsem těžko hledala nějaký pozitivní vztah a trochu mi to v ději chybělo. Nemyslím přímo romantiku, ale spíš nějakou vzájemnou vřelost. Anna neměla snad vůbec nikoho a u Bena to nejspíš mohla být dcera, ale nějak jsem mezi nimi vztah moc neviděla, i když on se snažil. Asi by i bylo lepší, kdyby se jeho rodinný život nechal být úplně, jenže to nešlo i z důvodů pro děj podstatných. Každopádně to není věc, která by mi pokazila čtení, jen mi připadala mírně nekomfortní. Mnohem víc mě v tomto ohledu bavilo sledování Anny prostřednictvím jejích deníků nebo snahy Bena o její probuzení a rozluštění celé té záhady. Všechny zainteresované postavy nakonec byly propletené mnohem víc, než jsem si původně myslela a určitá odhalení na konci, kde propojení vyšlo najevo, mě fakt bavila. Bylo samozřejmě jasné už od začátku, že tam existuje, ale skutečně celý obrázek věcí minulých, jsem si dokázala kompletně složit až téměř na konci.

Úplný konec mě však jaksi divně zklamal. Cokoli z podezření a závěrů před tím konečným se mi zdálo lepší, než poslední dvě kapitoly s vysvětlením. Připadalo mi to překombinované, zbytečné a navíc. Najednou jsem měla pocit, jako by někdo utrhl kousek z jiné knihy a strčil to tam – myslím onu závěrečnou zpověď lumpa. Vážně byly v knize náznaky, že to byl zrovna tento člověk? Pokud ano, nevzpomínám si na žádný. Kterémukoli jinému podezřelému bych uvěřila. I když jich tam autor nasázel jak do orloje. Nejde o to, že by mi konec nebyl po chuti – prostě mi nedával smysl, bylo to zamotané až moc. Úplně by stačilo, kdyby autor nechal řešení vyznít do ztracena, uvěřila bych i přes drobné nesrovnalosti a nešťourala se v tom. Jenže poslední dvě kapitoly tam byly a já nevím, jestli mi trochu nepokazily dojem z posledního velkého zvratu. Každopádně toto bude asi zrovna záležitost osobních preferencí. Jsem si dost jistá, že se najdou čtenáři, které taková představa zločince nadchne.

Kniha rozhodně je zajímavá. Jestli překombinovaná nebo ne, to už nechám na každém. Mě se četla dobře a za přečtení mi rozhodně stála.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

 Příběh spící Anny najdete zde.

 

O knize:

Autor: Matthew Blake

Překlad: Hana Sichingerová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 408