Divoká hra

 

Kniha od Caplinové bez vaření? Tak to jsem musela vyzkoušet :) Byla jsem zvědavá, jak si povede mimo svoji oblíbenou a dost natrénovanou šablonu. No a samo že jsem byla zvědavá, jak si poradí s ostřejšími scénami :) Zklamaná jsem rozhodně nebyla. Spíš naopak.  Tvorba autorky s touto knihou totiž dostala nový svěží vítr do plachet.

 

Anotace:

Lydia Smithová nutně potřebuje peníze, a tak se přihlásí do drsné reality show Zachraň se, kdo můžeš. Když se však z jejího soutěžního partnera vyklube Tom Dereborn, raději by hned vzala nohy na ramena. Muž, se kterým před rokem strávila nezapomenutelný víkend plný vášně, se jí už nikdy neozval, a teď navíc předstírá, že ji vůbec nezná. Nyní jsou ale odkázáni jeden na druhého, v patách mají lovce a potlačené emoce vyplouvají na povrch. Když se minulost začne opakovat, jsou v sázce jsou nejen peníze, ale i Lydiino srdce…

 …

Reality show a podobné různé soutěže upřímně nesnáším – tedy hlavně ty současné. Nesleduji žádnou a ani mě to nijak neláká. Přes to mě zlákala kniha, jejíž jednou ze zápletek byla právě účast hlavních hrdinů v reality show.

Tahleta televizní akce spočívá v tom, že dvojice soutěžících je na útěku před skupinou profesionálních „lovců lidí“. Úkolem soutěžících je dostat se do Londýna a úkolem lovců je jim úspěch nedopřát. Soutěžící mají k dispozici jen malé množství peněz a věci jen takové, které si nesou v batohu. Při cestě si tedy musí poradit s různými situacemi, které mohou nastat při putování z Jezerní oblasti do Londýna. Ať už se jedná o jídlo, spaní, způsob cestování, nepřízeň počasí nebo zběsilou aktivitu lovců vybavených moderními prostředky pro sledování. No a dvojice hrdinů, kterou kniha sleduje, má ještě na práci vyrovnat se s vzájemnou přitažlivostí a taky nevraživostí, způsobenou jistým vášnivým setkáním v minulosti a poněkud nedospělým způsobem, jakým se k tomu postavil hlavní hrdina při opětovném setkání.

 

Autorka tentokrát představila dva hrdiny z oboru, který má pověst nudné a vážné práce. Oba byli pojišťováci. Ovšem zatím co hrdinka Lydia měla svoji kariéru poctivě vydřenou a její úspěch navzdory neradostnému životnímu startu v dětství, ji prakticky definoval, hrdina Tom přišel ke svému zaměstnání jako k rodinnému dědictví a v podstatě pojišťovačí jen z povinnosti a s nechutí.

Přes rozdílnost v přístupu k zaměstnání mají jedno společné. Oba pocházejí ze značně dysfunkčních rodin. Jedna je bohatá a extrémně snobská a druhá chudá a extrémně nezodpovědná. Oba dva tedy krom vzájemné přitažlivosti budou v průběhu děje řešit i rozdílné způsoby, jakými je poznamenala „výchova“ v dětství a povaha jejich rodičů.

Ti dva už se jednou setkali. O dlouhou známost nešlo, ale rozhodně byla poměrně intenzivní a nezapomenutelná. Alespoň tedy pro Lydii ano. Její překvapení, když se znova setkali, bylo o to větší, že se Tom tvářil, jako že ji nezná a navíc se choval dost nepřátelsky. Což možná zase takové překvapení nebylo, když si vzpomněla, jak ji po víkendu plném vášně vykopl za dveře jako lacinou rajdu. Protože kniha sleduje děj i z Tomova pohledu, víme, že zdaleka není tak lhostejný a chladný, jakým se dělá. Setkání s Lydií – tentokrát z pracovních důvodů, ho zaskočilo. A vůbec nepomohlo, že se pracovně poměrně dost neshodli.

Lydie byla daleko praktičtěji založená než Tom. Bylo to pochopitelné i vzhledem k tomu z jakých poměrů oba pocházejí. Rozhodně to není žádná naivní slečinka, která by nevěděla, co chce. Toma tou svou dokonalostí očividně provokovala k soutěživosti. A k tomu ho ještě popouzelo, jak moc jej pořád přitahuje.

Dění v soutěži je nejvíc ze sledováno očima Lydie, což bylo dobře, protože Tom jako chlap a hlavní hrdina mě zase až tak neoslovil. Možná to bylo kvůli srovnání s Lydií, která byla extrémně praktická a samostatná. Tom a jeho schopnosti vedle ní spíš zanikaly. Navíc většinu času byl protivný a choval se k ní jako malý spratek, který trucuje, když není po jeho. To přehlížení a předstírání, že si na společnou noc nepamatuje, se mi zdálo dětinské. Vždyť nebylo nic těžkého na tom říct jí, že to bylo super, ale nic z toho dál nebude. Navíc jsme všichni stejně věděli, že bude – i Tom to věděl, podle jeho části vyprávění a neustálého provokování Lydie. Nepochopila jsem tedy, proč dělal zagorku a nepřiznal, že by si prostě příjemné chvíle klidně protáhl? Jako asi dobrý pro zvýšení napětí v knize, když je hrdinům náct. Ale u dospělých lidí? Tohle byla naštěstí jediná věc, co mi na knize spíš nesedla. Škoda jen, že to potrefilo zrovna hlavního hrdinu. Opačně by mi to asi dávalo lepší smysl. Na druhou stranu – možná dobře, že se autorka pokusila stereotyp otočit.

Líbilo se mi totiž, že hrdinka tentokrát nebyla žádná zhrzená chudinka, kterou opustil chlap, a to se stalo důvodem ke změně. Ne, Lydie šla do soutěže kvůli penězům. Toto odkročení od autorčiny zažité šablony bylo příjemné a vůbec by mi nevadilo ho vídat i v jejích dalších knihách. Prostě aby důvod ke změně nebyl ten, že je ženská zoufalá kvůli chlapovi (který za to obvykle ani nestál), ale měla jiný důvod, jiný impulz.

Chemie mezi nimi je jinak docela dobrá. Zvlášť ke konci, kdy už Tom přijal skutečnost, že se cuká marně a Lydie ho prostě přitahuje.

Čímž se dostávám k tomu, že kniha je trochu pikantnější než obvyklé caplinovky – tedy spíš docela dost, ale ne nijak extrémně nevkusně. Není to naštěstí tak, že by … na každé stránce nebo v knize šlo jen o to. Autorka se sice nevyhnula některým i dost ohraným klišé z oblasti popisu řekněme fyzické přitažlivosti, ale asi záleží na tom, jak moc máte načteno v žánru a jak moc o podobné popisy stojíte. Přeskočit se dají vždycky :D Ale jak jsem psala, tady to není nijak nevkusné nebo přehnané. A v určitých okamžicích to působí opravdu dobře. Musím říct, že jsem vzájemnou přitažlivost hrdinům opravdu věřila, ačkoliv, nebo možná právě proto, že její projevy nepřeháněli do směšnosti (jak to někdy v knihách bývá).

 

Druhou zápletkou (krom vztahové) je ona záležitost s reality show. Jako nápad na zápletku se mi to zdálo dost dobré. Hrdiny to perfektně vytrhlo z komfortní zóny a zároveň to vytrhnutí bylo v podstatě na „pár dnů“. Hrdinka se nemusela stěhovat na druhý konec světa a děj, který je obvykle natažený do delšího časového úseku, se tady trochu smrsknul, což vznikajícímu vztahu přidalo na naléhavosti – oba věděli, že pokud něco chtějí, musí si to vzít rychle, než půjdou každý svou cestou. Ach to rozhodování! Přiznat si přitažlivost, nebo ne a za pár dnů už se nikdy nevidět?

Brala bych trochu víc popisů ze soutěže samotné a ze „strastí“ na cestě. Nemůžu si stěžovat, že by jich bylo vysloveně málo, to ne. Autorka se zvolenému tématu věnovala stejně poctivě jako jídlu a vaření v jiných knihách. Jen, že mě to bavilo natolik, že bych si toho ráda užila trochu víc. Ukázalo se, že autorka má talent na napínavé situace a hlavně hrdinku docela potrápila. Toho, jak oba cestu měli dokumentovat a jak ji skutečně dokumentovali, mi připadalo na televizní vysílání žalostně málo. Na co by se diváci měli dívat? Ale tak co já vím. Já jsem neviděla žádnou :D

Jako koncept každopádně zajímavé, ale dala bych jim podmínku, že natáčet musí všechno, krom nějakých soukromých věcí, které by tady dost komplikovaly možnou dobu vysílání pořadu :D Toto mi připadalo, že autorka trochu nedomyslela. Potřebovala prostě hrdiny dostat k sobě a o samotě a znemožnit jim odejít, což by v případě dovolené udělali (nebo by vůbec nejeli, když by se potkali u autobusu).

 

Ještě jedna věc mi připadala kapku nedomyšlená. Lydia nenáviděla svoje pravé jméno, které dostala od rodičů a velmi se za ně styděla. A to tedy naprosto chápu proč! Ale fakt je takový problém si ho změnit? Já bych to udělala okamžitě úderem osmnáctin, pokud bych dostala takové jméno jako ona. Nechce se mi věřit, že osobnost jako ona, by si jméno prostě nechala a tajila ho tím, že si nechává říkat Lydia. Protože taková kuriozita, jakou měla ona, to by se prostě rozkřiklo :D Nechápu tedy proč to v knize bylo takto. Ano, mohla to zmínit na začátku, že si jméno třeba změnila, aby ukázala, co byli rodiče zač, že jí ho vůbec dali. Ale proč zůstalo oficiální, to mi teda bylo záhadou.

 

Jinak jsem si knihu naprosto užila. Autorčin čtivý styl známý z předchozích knih tu byl. Nechyběla i určitá pohoda v některých okamžicích a zároveň ani napínavost a nepohodlí v jiných. Cesta hrdinů okořeněná pravým anglickým počasím neměla chybu.  Hrdinové si museli poradit v nekomfortních situacích a s nedostatečným vybavením, což mě bavilo. A nakonec ani Tom nebyl takový nadutec a jelito, jak se na začátku jevil :)

Kniha je pořád příjemná nenáročná caplinovka, kterou si umím vychutnat prakticky zároveň a vůbec se mi nechce čtení přerušovat. Pokud se autorka přidrží této svojí nové image, ráda si přečtu další podobný příběh.

Prostě, holky, směle do toho!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za knihou zamiřte tudy.

 

O knize:

Autor: Cassie Connor

Překlad: Marie Čermáková - Frydrychová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

 

Ještě bije

 

Anotace knihy mi připadala hodně lákavá. Romantika, ale ne tak docela, od nepřátel k lásce a navíc ty dramatické okolnosti, za kterých se všechno stane. Slibovalo to, že kniha bude jízda. No, tak to jsem ještě neměla ponětí, jak moc velká horská dráha mě čeká.

 

Anotace:

Cora a Dean se nesnáší už od střední. Což není ideální, protože Dean se má co nevidět stát jejím švagrem. Ale když Coře jednou v noci v baru ukradnou peněženku a Dean je jediný, kdo ji může odvézt domů, nezbývá jí nic jiného než přijmout jeho pomoc. Obyčejná jízda autem se však změní v noční můru, když je cestou přepadne šílený maniak, unese je a spoutá ve sklepě. Jestli chtějí přežít, musí po patnácti letech špičkování, nadávek a nekonečných pranků překonat vzájemnou averzi a začít spolupracovat. Cora a Dean však netuší, že jejich únosce s nimi má plán. Plán, který změní jejich vztah, setře hranici mezi nenávistí a láskou a navždy je k sobě připoutá, i když se zbaví řetězů.
Jsou v tom spolu – bez ohledu na to, co je jejich nečekané pouto bude stát.

 

…

 

Prvních pár stran příběhu mě napadalo, jestli všechno náhodou nebude klasická romantika, jakých jsou tucty. Zdání ovšem klamalo a navíc jsem vážně nečekala, že autorka jednak stvoří tak perfektní postavy (i ty vedlejší) a navíc, že tak dobře umí psát. Jednoduše, ale s citem pro detail a vnitřní pocity hrdinů. Se schopností vyhmátnout to podstatné. A taky o násilí bez přehnaných detailních popisů činů samotných.

 

Prvních pár stran ukázalo klasický, obyčejný život lidí kolem třicítky. Probíhala oslava narozenin Mandy, sestry hlavní hrdinky, a přítomen v baru je i její největší nepřítel už od střední školy Dean – shodou neblahých okolností sestřin budoucí manžel. Ti dva se špičkují a dělají si naschvály už celých dlouhých patnáct let a Cora Deana upřímně nesnáší.

Prostě poklidný začátek a seznámení se s hrdiny. Jenže situace nabere ostrý obrat prakticky okamžitě a z poklidu zamíří hrdinové přímo do pekla. Po cestě z hospody jsou oba dva uneseni psychopatickým uchylákem a začíná nejdrsnější část knihy.

 

A to teda bylo! Přečetla jsem už hodně knih, ve kterých bylo násilí, nedobrovolný sex a podobné věci. Většinou to na mě zase až tak nepůsobí, prostě se to zdá buď „jenom jako“ nebo je to samoúčelně přehnané do absurdna, případně mám pocit, že se to hrdince vlastně spíš líbí, tak o co potom jde – a tímhle se jakákoli hrůza zabije spolehlivě. Jenže tady to na mě působilo úplně jinak. Tím, že se autorka nevyžívala v podrobném popisu alá návod k obsluze pračky, ale věnovala se spíš detailům a pocitům postav, bylo to všechno jaksi brutálně intenzivní a opravdové. A hrdince se to rozhodně nelíbilo, ani hrdinovi. Nebylo na tom ostatně nic, co by líbivě působit mohlo i pro masochistu. Jen zoufalství a snaha přežít. Nešlo taky „jen“ o násilný sex, ale také o zvrácenou psychologickou manipulaci s oběťmi, jejíž účel mi postupně docházel a připadalo mi to prostě jako strašný experiment šíleného, mengeloidního psychologa.

První část příběhu, ve které byli hrdinové spolu spoutaní ve sklepě, byla skutečná noční můra. Upřímně mě to fakt děsilo až k husí kůži. Při vnímání těch některých (zcela nesexuálních) detailů, které probíhaly, když jim únosce ubližoval, se dalo tak strašně moc vcítit do Cory i Deana, že jsem to v žádné podobné knize ještě nezažila. A taky ten způsob, jaký pachatel zvolil a účel, proč to všechno dělal… Hrůza!

Upřímně jsem v tuhle chvíli nechápala, jak z tohoto udělá autorka vztah mezi těmi dvěma. Jak vůbec postavy dokážou přežít při nějakém zachování si zdravého rozumu. Nezpochybňovala jsem ovšem pouto, které se mezi nimi v tom sklepě ukulo a ani to, že pro sebe budou v dalším životě důležití.

 

Po tomto sklepním hororu přišly další části, které byly vyprávěny střídavě z pohledu Cory a Deana. Přežili, vrátili se domů a bylo potřeba nějak začít znova žít v okolním světě, vrátit se ke starému životu a lidem, i když oni dva už nebyli ti samí, co před tím a ani nemohli být. Oba dva museli projít procesem vyrovnání se s tím, co se jim stalo a hlavně se skutečností, že mezi nimi něco vzniklo. Komplikací bylo nejen prožité trauma, ale i fakt, že Dean byl pořád snoubencem Cořiny sestry.

Psychologii postav měla autorka naprosto přesvědčivou po všech stránkách.

 Jednak v tom sklepě (br, ani nevzpomínat) a pak hlavně potom. Nejsem psycholog a nevím přesně, jak probíhá uzdravování z něčeho takového. Doufám, že to ani nikdy nezjistím. Každopádně tady mi to přišlo více než dobře udělané. Od stránek jsem se nemohla odtrnout, jak moc mi záleželo na těch dvou a na tom, co s nimi bude. Jestli mi někde opravdu přirostly postavy k srdci, bylo to tady.

Cora na tom byla (z pochopitelných důvodů) o něco hůř, než Dean, ale ten si taky zažil svoje. Ona se z pohodové holky, která byla vtipná a drzá a užívala si života, proměnila v roztřesený uzlík nervů a viny. Zároveň ale byla nesmírně silná a bojovala s tím, jak to jen šlo – tak nějak to od ní všichni očekávali. Dokázala si zachovat soucit s druhými a záleželo jí na ostatních a tak se snažila chovat tak, aby jim situaci usnadnila a nedala najevo, že uvnitř se hroutí a nezvládá to. Jediný vztah, který kočírovala obtížně, byl ten k Deanovi.

Dean se vyrovnával se svou situací trochu jinak. Nebyl tolik emocionální, víc o věcech přemýšlel, i když to jemu ubližovalo, byl tu pro Coru. Rozhodně je to typ chlapa, kterého by každá chtěla vedle sebe. Ne svalovec, ne pracháč, ale normální čestný, slušný chlap, na kterého je spoleh. Ne dokonalý, ale schopný ženu podpořit.

Po jejich osvobození ze sklepa bylo jasné, že vztah Deana a Mandy nemá šanci. I kdyby se Dean s Corou už nikdy neviděli, neměl by šanci. Autorka hodně dobře popsala i změnu, která se s Deanem stala po této stránce a proces toho, jak se jeho dlouholetý vztah úplně rozdrobil do ztracena. Mandy působila až necitlivě, jak se snažila chovat se normálně, ale necitlivost to nebyla. Neměla prostě šanci pochopit, co se s Deanem potom stalo. Snažila se vklouznout do starých pořádků, jenže Dean už nebyl ten stejný člověk.

A Cora, na které mu záleželo už před tím, se v tom sklepě úplně vpila do jeho osobnosti, byla tu pořád, i když taky úplně rozbitá. Vlastně mi připadalo logické, že je to k sobě nějakým způsobem táhlo i po té hrůze, kterou zažili. Že to ale nebude procházka růžovou zahradou, bylo jasné. Jak taky navázat vztah, který už předem svazuje trauma, vina a vztahy v rodině.

 

V této části taky přichází o něco popisnější sex, ale ne tak, aby mi připadal směšný nebo mi nějak vadil po stránce popisové. Maximálně u toho nemuseli vést některé řeči a typické průpovídky, ale na druhou stranu to plkání tak nějak patřilo k situaci a ke zpracování prožitého. Nejspíš to byly jediné vulgárnější komentáře v takových scénách, které se mi nezdály úplně samoúčelné a trapné. Navíc i v těchto situacích pořád vykukoval ten sklep z hlouby duše obou a v některých chvílích při čtení fakt zatrnulo.

Romantika mi připadala taky dobře vystavěná a ne zase až tak neuvěřitelná. Jen si nejsem moc jistá tím „od nepřátelství…“, protože takové pocity byly spíš jen na Cořině straně. Očividně mezi nimi bylo něco víc vždycky, jen prostě to nikdy nepřeklopili do vztahu, protože Dean si začal už ve škole s její sestrou.

Nešťastně uchopený začátek jejich „přátelství“ jsem poznala v krátkých vsuvkách z minulosti, které autorka zařadila do knihy. Bylo tam všechno od jejich seznámení ve škole až po některé klíčové naschvály, které více osvětlily pozadí jejich vztahu a nedorozumění, které už v mládí mezi nimi nastalo.

V romantické stránce knihy autorka podchytí osvědčenou šablonu, která ale tady byla trochu nakřáplá tím, jak kniha začala. Každopádně z ní zůstalo alespoň to dočasné odloučení páru, které ale tady mělo skutečně obrovský význam pro oba dva a pro jejich vztah. Opravdu jsem obdivovala způsob, kterým se Dean rozhodl všechno řešit, nešlo rozhodně o pohodlnější a příjemnější cestu nebo bezbolestný způsob. Spíš naopak. Ale on v tuto chvíli riskoval všechno kvůli ní, pro ni a pro její prospěch. Po úniku ze sklepa se stal pro Coru oporou, přítelem, milencem, vším, co potřebovala, ale včas poznal, kdy musí začít stát sama. Jestli tohle není láska, tak už fakt nevím, co je.

Epilog – ach jo, proč já čtu ty epilogy :). Kdy se konečně poučím? Ale ne, nebyla to zase taková hrůza. Jen to prostě sjelo opět do klasické romantiky, která se mi k předchozímu psychologickému dramatu nehodila, ale chápu, že autorka chtěla po tom všem děsu dopřát čtenářům trochu štěstí a zklidnění.

 

Knihu rozhodně doporučuji. Mrazivě temný příběh a přece svým způsobem romantický, plný intenzivních emocí a takt dobře napsaných, že jsem je cítila doslova fyzicky, to se hne tak nenajde. Není to pohodové čtení, ale rozhodně něco zanechá. Od autorky si ráda přečtu cokoli dalšího.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu určitě nevynechejte – seženete ji tady.

 

O knize:

Autor: Jennifer Hartmann

Překlad: Jana Michalcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Polibek z hlubin

 

Knihy s rusalkami a vůbec slovanskou mytologií už jsem četla. Pořád jich ale není dost na to, aby mě nezlákala téměř jakákoli další. Tady se navíc nabízela ještě docela zajímavá a neokoukaná zápletka a romantický trojúhelník, na který jsem byla opravdu zvědavá. Takže jasná volba!

 

Anotace:

Jeden polibek. To je vše, co Gisela potřebuje, aby se mohla znovu stát člověkem. Když se totiž před rokem za záhadných okolností utopila, její duch svět neopustil, ale zůstal uvězněný v řece, kde teď Gisela společně s dalšími rusalkami straší. Ona se však touží vrátit mezi živé, a tak vábí nebohé smrtelníky k vodě v naději, že ji jednoho dne nějaký z nich políbí.
Trnem v patě je jí místní exorcista Kazik, jehož úkolem je z města vyhnat všechny zlé duchy – včetně drzých rusalek. Naštěstí pro ni ale jeho magie selhává, a tak spolu uzavřou dohodu: Kazik jí pomůže získat tolik potřebný polibek a ona na oplátku neřekne nikomu, že slavný postrach zlých démonů nedokáže vymítit ani ducha leklé ryby.
Oboustranně výhodná dohoda se ale zkomplikuje ve chvíli, kdy se oba zamilují do toho samého chlapce – který navíc skrývá nejedno tajemství...

 

…

 

Na knihu jsem se hodně těšila a tak jsem ji vzala na čtení hned, jak mi dorazila. A začetla jsem se do ní neuvěřitelně snadno.

 Začátek mě překvapil nasazeným tempem vyprávění. Všechno plynulo tak nějak pozvolna a lehce. Dalo by se říct, že to kopírovalo atmosféru lenivého lázeňského městečka, kde si na svou porci relaxu a pohody přijdou nejen lidští návštěvníci a hosté honosných lázeňských domů a vil, ale také rozličné kouzelné bytosti žijící zde v pestré škále od domácích skřítků, přes rusalky, víly až po děsivé lesní démony a stíny.

Tohle propojení magie léčivých pramenů a kouzelných bytostí s lázeňským světem mi připadalo natolik kouzelné, že už od teď budu nejspíš vždycky v lázních koukat po rusalkách :)

Krom pohádkově snivé atmosféry lázeňského městečka v krásné přírodě kniha nabízí klasický příběh o kouzlu (či spíš nečekaných účincích) lásky v moderním kabátku. Přináší ne dvojici, ale hned trojici ve vzájemných citech namočených hlavních postav a od začátku se zdá, že půjde nejen o záchranu nadpřirozené bytosti ale daleko o víc a ti tři si dají úplnou životní změnu způsobenou vlivem, který na sebe mají – a tohle se povedlo autorce zobrazit velmi dobře. Dokonce bych řekla, že nejvýraznější není změna, která se stane s Giselou, ale s Kazikem, že on je ten, kdo je hlavním hrdinou a komu jde o nejvíc. Ti druzí dva, byli jen prostředníci na jeho cestě za sebepoznáním. Sice i s nimi se stane změna, ale rozhodně ne tak výrazná, jako s Kazikem.

A jsme tedy u postav :)

Ze začátku jsem myslela, že hlavní postavou, o jejíž příběh půjde, je rusalka Gisela. Na tu myšlenku mě navedla nejen krásná obálka, ale i anotace. A – proč to neříct – i jasně vytyčený směr současných YA fantasek, kde hlavní hrdinkou je vždycky ženská a chlap je tu proto, aby ji měl kdo romanticky provokovat. K mému překvapení se všechno zvrtlo jinak. Pro mě byl jednoznačně hlavní a nejzajímavější postavou vymítač Kazik. Nemyslím si, že to tak úplně mělo být, ale on byl napsaný tak, že si tu hlavní roli od Gisely (s)prostě ukradl :)

Rusalka Gisela není rusalkou dlouho. Je to teprve rok, co přijela do lázeňského města se svým otcem, utopila se v bažinách a stala se nadpřirozenou bytostí. Na svoji smrt se nepamatuje, jako jiné rusalky a i v další věci není jako ony. Chce se stát zase člověkem, protože prý to možné je, pokud dostane polibek od smrtelníka. Je taková lehce umanutá, posedlá získáním polibku a otravná, možná až moc, takže jsem věřila Kazikovi, když tvrdil, že mu leze na nervy, mně by taky lezla :D Její nespokojenost se současným stavem je pochopitelná, byť od začátku působí, že je v něm v podstatě šťastná, jen trvá na tom, že chce to, co ztratila. Dobře vykreslená byla její prchavá a rozmarná povaha, která se mi k rusalce tak nějak hodila.

Kazik žil v místě děje příběhu od narození. Jeho babička byla místní „vědmou“,  léčitelkou, zaříkávačkou a vymítačkou. Celý život se učil, že převezme řemeslo po ní a protože babička před rokem zemřela po napadení běsem, je teď z Kazika místní vymítač. Svou povinnost bere smrtelně vážně, možná až moc a v důsledku ohromné zodpovědnosti je vyhýbavý a osamělý. Gisela ho rozčiluje, protože škodí v jeho rajonu a on pokládá svůj rodinný odkaz za středobod svého světa, chce dostát očekávání, která od něj rodina měla. Je to takový zadumaný pan správňák a ukradl si pro sebe moje sympatie zdaleka víc, než všichni ostatní. Líbilo se mi, jak autorka popsala jeho vnímání odpovědnosti vymítače, která ho trochu vydělovala ze společnosti normálních lidí. Rozhodně ze společnosti vrstevníků, kteří se spíš bavili, než co jiného.

Mezi těmi dvěma se zrodí zajímavá spolupráce, G. slíbí, že mu (a městu) dá konečně pokoj, když jí pomůže s dosažením jejího cíle. Tedy zisku polibku od smrtelníka. Poněkud nepříjemné překvapení ho čeká, když zjistí, koho si rusalka vyhlédla jako polibkového vysvoboditele a navíc se zdá, že budoucímu zachránci není polibek s Giselou vůbec proti mysli. Což Kazika překvapivě docela bolí. Otázkou je, kvůli komu.

A s tím přichází Aleksej – třetí kousek do trojúhelníku. Co je divného na Alexejovi? Tahle otázka mi ležela v hlavě od začátku příběhu. Očividně není prostě jen obyčejný člověk, i když jednoznačně člověkem měl být, a já měla hned několik podezření, co by mohl být zač. Postupně, jak se příběh odkrývá, je jeho tajemství zjevné asi daleko dřív, než autorka zamýšlela, ale nevadilo mi to, protože na něm jako na postavě mi sešlo nejmíň. Přitom zrovna jeho postava na konci prodělala dost zajímavý vývoj a jsem zvědavá, co s ním bude dál.

 

Kniha není ukázkou akčního vyprávění. Spíš je to taková lenivě snová fantaska, zaměřená hodně na prožívání postav. Ono taky na získávání polibku od smrtelníka velká akce potřeba není. Není ale důvod mít obavu, že by kniha byla nudná. Autorka příběh ozvláštnila hned několika věcmi.

První z nich je slovanská mytologie. V příběhu jsem mohla nahlédnout do vodníkova království v řece, kde žije s rusalkami a utopenci a sbírá dušičky do hrnečků s pokličkami. Takto to zní roztomile, ale stejně jako pán lesa, je i pán řeky obávaným tvorem. Zajímavý byl i náhled na život rusalek s jejich kouzelnými hřebínky a neustálými návštěvami lidského světa, který tady byl s nadpřirozeným propojený tím, jak lidé dodržovali tradice. Jednotlivé rusalky také měly svoje příběhy, některé bolestné, jiné méně a jejich společenství bylo popsáno moc pěkně. Kdyby se člověk nemusel utopit, aby se stal jednou z nich, asi bych do toho šla :D

Druhým ozvláštněním byla záhada Giseliny smrti a věci s tím související. Dala vyprávění mírný prvek tajemství a přinesla trochu napětí do jinak vcelku poklidného děje, kde by jinak šlo jen o rodící se city a snahu o získání polibku. Bylo totiž jasné, že pod povrchem lázeňské pohody se cosi děje. A to cosi nějak souviselo s Gizelou i Kazikem. Na konci mě překvapilo, jak tahle část příběhu všechno pěkně propojila a autorce to sedlo dohromady. A dočkala jsem se i napínavé akce.

Dalším interesantním bodem byl vztahový trojúhelník. Dva muži a jedna žena, ovšem nikoli tak, jak bývá zvykem, že se oba zajímají o ženu a soupeří o ni. Zde se muž zajímal o druhého muže i o ženu, ale o soupeření tak úplně nešlo. Muž, který oba chtěl, totiž nevěřil tomu, že by byť jeden z nich mohl mít opravdový zájem o něj.

 Připadalo mi ovšem, že potenciál tohoto trojúhelníku zůstal spíš nevyužitý. Protože Aleksej neplnil více méně jinou roli, než spojovník mezi těmi dvěma druhými a důvod, proč se mohli ocitnout spolu a spolupracovat. Docela by mě zajímalo, jak by se to s nimi seběhlo dál a kam by jejich vzájemné vztahy pokračovaly, kdyby kniha neskončila.

Romantika v příběhu je hodně ultralight verze, prakticky o ni vůbec nejde a postavy řeší spoustu dalších věcí, takže vznikající láska tolik nevynikne a jiskří to opravdu jen zlehka a vztah se rodí pooooomalu. Pořád jsem čekala, kdy to autorka pokazí nějakým přehnaným tlačením na pilu nebo zbytečně moc přepáleným sexem, ale nestalo se to. Opravdu jsem za to ráda, protože jestli by se do tohoto snivého příběhu něco nehodilo, je to prakticky cokoli víc fyzického, než líbačka.

 

Posledním zajímavým prvkem, který zmíním, bylo to, jak autorka uchopila postavu Kazika a jeho sociální izolaci. On byl hodně mladý, kolem dvaceti, a už měl myšlení mnohem staršího muže, na kterého jakoby už nic nemělo čekat, než práce a povinnosti. Byl přesvědčený, že ostatní ve vsi na něj nemají úplně dobrý názor a že se ho straní a baví se s ním jen tehdy, když od něj chtějí službu. Že nezapadá a nemůže zapadnout už jen pro to, čím se živí, kým je. Jako to bývá často, se i tady ukázalo, že omezení a předsudky si na sebe naložil větší mírou sám, než že by ho soudilo jeho okolí. A to je podle mě dost zásadní zpráva na zamyšlenou pro spoustu lidí. Příběh ho postupně naučil otevřít se a zkusit se na věci dívat trochu jinak. Proto jeho proměna byla tou nejhezčí věcí na příběhu. Bylo to, jako by chodil po světě slepý a najednou začal vidět. Za strašidly, která vymítal, bylo daleko víc než jen zlovolnost, city nebyly slabostí a v životě se dalo stihnout víc, než jen dřina a odpovědnost.

 

Celkově je kniha hodně přístupným a s citem psaným příběhem, ve kterém nemusíte hledat nic, než pohádku a příjemný odpočinek. Nebo taky můžete pohlédnout pod hladinu jednoduché příběhové linky a zjistit, že tůň pod ní může být v některých místech překvapivě hluboká.

Já jsem si vyprávění užila. Připomínalo mi to knihy, jak se psaly dřív. Bez zbytečného násilí, přehnaně drsné hrdinky a přepáleného erotického dusna. Víc takových příběhů, prosím!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do lázeňského města plného kouzel račte tudy.

 

O knize:

Autor: Alicia Jasinska

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Samice druhu

 

Když jsem si o knihu psala, doufala jsem, že bude jiná, než ostatní YA a zároveň v ní budou i věci, které mám ráda. Jak jsem se na čtení těšila, tak jsem měla zároveň strach se do knihy pustit. Očekávání byla veliká a v období, kdy na ni měla přijít řada, mě zklamávala jedna kniha za druhou. Co kdyby tak dopadla i tato? A tak jsem ji odložila až na začátek ledna…

Anotace:

Alex Craftová zabila člověka – a nelituje toho. Když byla její starší sestra Anna před třemi lety zavražděna, policie selhala. Vrah zůstal na svobodě a zdálo se, že nikdy nebude muset čelit spravedlnosti. Právě tehdy Alex poprvé dala průchod temnotě dřímající ve svém nitru a zabila ho. Byl první, ale rozhodně ne poslední.
Alex totiž není jako ostatní. Je časovaná bomba, kanón se zažehnutým knotem. Je nebezpečím pro všechny kolem sebe. Pro Peekay, dceru místního kněze, s níž se spřátelila v psím útulku. Pro Jacka, nadějného atleta, který by ji rád poznal blíž, ale cítí se provinile kvůli tomu, co provedl oné noci, kdy bylo nalezeno Annino tělo. A třebaže by chtěla, Alex před nimi nedokáže své pravé já skrývat. Ne navždy. Její touha po pomstě je příliš silná.
Jenže násilí plodí jen další násilí, a Alex tak nevědomky započíná sérii událostí, které jí i jejím kamarádům navždy změní život.

 

…

… a měla jsem si ji raději vzít hned, protože mě rozhodně v ničem nezklamala :) Spíš naopak. Překvapila mě ve spoustě věcech. A přečetla jsem ji za jedno odpoledne, protože jsem se prostě nedokázala utrhnout.

 

Vůbec nevím, jak tento článek začít, protože ta kniha byla zvláštní a skvělá a jsem si celkem jistá, že to nebudu umět podat tak, aby to vyznělo, ale pokusím se:

Příběh se odehrává v malém městečku, kde si všichni doslova vidí až do talíře a v běžné dny tu spíš umírají nudou. Až do chvíle, kdy je obzvlášť brutálně zavražděná mladá holka a krátce potom stejně nemilosrdně popraven její vrah, který ale nebyl usvědčen a odsouzen, ale jsme na malém městě a lidi tak nějak vědí. Možná by se tedy zdálo, že dívky v městečku jsou v bezpečí, ale svět není úplně bezpečné místo a vždycky se najde někdo další…

 

Autorce se v příběhu podařilo vybrat nejen vážná témata, jako je násilná smrt, drogy, znásilnění a zneužívání, ale i nastavit zrcadlo spoustě věcem, zejména těm ukrytým hluboko v duši postav. A právě dvě hlavní postavy Jack a Alex, byly zpracované pochopitelně nejlépe. Zajímavé bylo, že zatím co Jack byl spíš typický kluk, Alex nebyla běžnou holkou ani náhodou. A přes to jsem ve vykreslení jejich osobností nenašla nic klišovitého a kupodivu ani nic, čemu bych nedokázala uvěřit (to hlavně u Alex).

Jack je takový ten typický školní fešák, sportovec, na kterého holky letí a on si moc neláme hlavu s tím, se kterou se dostane do peřin. Hlavně že si užije. Má jednu svou jistou, se kterou prakticky vždycky skončí v posteli, ale nic zvláštního k ní necítí. Vlastně k žádné zatím, dokud nepotká Alex. Je jiná než ostatní. Uzavřená, záhadná velmi inteligentní a to Jacka provokuje. Navíc, k jeho překvapení je vlastně i hezká a i když ji zná už dlouho, jako by ji viděl poprvé.

Alex se od začátku představí otevřeně. Věděla jsem hned, co se stalo její sestře a taky co se stalo tomu, kdo její sestru zabil. Alex sama si uvědomuje, že není jako ostatní. Lidem se vyhýbá právě z toho důvodu, že ví, že je nebezpečná a že svoje reakce musí mít pod absolutní kontrolou. Jenže v útulku pro zvířata, kde dobrovolničí, poznává úplně normální holku, se kterou by mohla být kamarádka a ve škole se blíž seznámí s Jackem. A tihle dva začnou bořit její ochrannou zeď. Problém je, že to není ona sama, koho chtěla tou zdí chránit.

Ze začátku, když se děj odehrává v útulku, je přesvědčivě vidět, že Alex prostě uvažuje jinak. Autorka její postavu zpracovala opravdu hodně věrohodně, i když vysloveně neoznačí Alex za nebezpečnou, věděla jsem to z toho, jak přemýšlí o zvířatech, o lidech, prostě o všedních věcech. Tady nebyla popsaná taková ta umělá drsnost. Alex vůbec nebyla přehnaná drsňačka, byla v podstatě normální, jen s ostřejším vnímáním světa, dokud něco neodpálilo rozbušku.

 

Tahle kniha je hodně zvláštní  v tom, že nevím, co přesně to vlastně je. Je to thriller? Je to YA středoškolská romantika? Asi obojí, ale propletené takovým nečekaně opravdovým způsobem. Styl psaní není nijak bombastický, spíš takový obyčejný a nepředstírající. Ze začátku mi dokonce připadal překvapivě náročný vzhledem k tématům, o kterých Alex uvažovala a způsobu, jakým o nich přemýšlela. Nebo ani ne tak náročný, ale spíš mi došlo, že tentokrát nemám v ruce jednohubkovou romantiku s rádoby „zlou holkou“ v hlavní roli.

Autorka si moc nepotrpí na vzletné líčení citů a prožívání a přes to není vůbec problém se do postav vžít a pochopit, co se v nich děje. City jsou dobře rozeznatelné, aniž by je autorka líčila stejným způsobem, jako jiní a pochybnosti o lásce a přátelství jsou jiné než normálně – málo kdy je totiž holka tak samozřejmě násilnická, jako Alex.

 

V příběhu se střídají vážná témata s příjemně něžnou romantickou linkou, ve které se Alex postupně otevírá lásce k Jackovi a zároveň se v ní probouzí i to druhé. Jack a další její přátelé jí ale nastavují zrcadlo a možná, jen možná se ukáže, že i – no prostě psychopat jako ona, může mít pocit viny, může milovat a v určitých ohledech může mít uvnitř něco dobrého. To temné tam ale bude vždycky.

Autorka postavy přivede do několika situací, kdy jim přímo hrozí nebezpečí a jediný, kdo to dokáže vnímat nebo tomu zabránit je právě Alex. Obecně jsou to situace, ve kterých oběť buď reagovat není schopná, kvůli třeba alkoholu nebo prostě z pochopitelných důvodů, že agresor je silnější. Konkrétně si autorka vybrala za Alexiny oběti muže, kteří ubližují dívkám nebo přímo dětem. Alex to zažila, když se to stalo její sestře, když byla zneužitá, zavražděná a zahrabaná v lese. Když se tedy něco podobného děje v jejím okolí, jejím známým, reaguje velmi agresivně a bez váhání, chladně s odstupem od situace, bez zamrznutí, které se děje ostatním.

Dramatický děj trochu odlehčuje právě ta romantická linka. Na poměry YA by to byl celkem standard. O uzavřenou společensky neobratnou holku se zajímá atraktivní kluk, kterého chce pro sebe jiná holka. Potud standard. V pozadí jsem ovšem nemohla přehlédnout fakt, že Alex prostě není normální holka. Jack se zamiloval do holky, která není jen odtažitá a uzavřená prostě proto, že je nesmělá a stydlivá. Alex je nebezpečná a musí se zatraceně ovládat, aby se mezi lidmi chovala normálně. Jakmile si povolí jednu emoci, automaticky se pustí z řetězu i ty další. Příběh tak neukazuje jen probouzení jejích něžných citů k Jackovi a přátelství s holkama, ale nevyhýbá se ani její temnotě a náhlým výbuchům násilí. Přitom kniha není nijak hrubá ani vysloveně explicitní. Alexin klid, skoro lhostejnost drama mírní, zatím co je ukazováno na děsu a napětí dalších postav.

Moc se mi líbil ten protiklad něžné a opatrné lásky a skoro stydlivého sbližování a chladnou, násilnickou podstatou Alexiny povahy, která byla všechno, jen ne něžná.

Jack to tak nějak podvědomě ví. Tuší, že je na ní něco jinak, dokonce se zdá, že i ví co to asi je, i když trvá dlouho, než si to připustí. Přes to všechno ho ona přitahuje jinak, než jakákoli jiná holka, kterou poznal a nějak se stane středem jeho maloměstského vesmíru. Toto byl v knize zajímavý konflikt, který z nich dělal přitažlivý pár. Trochu Julie a Romeo s tím, že Romeo je normální a Julie vrah – oba ten rozdíl vnímají. Celou dobu je navíc přítomen ten pocit, že toto prostě nemůže dopadnout dobře. Uteče on, až ji skutečně pozná? Zmizí ona? Nebo, sakra, jak to dopadne?

V příběhu je navíc přítomná věc k zamyšlení nad tím Alexiným násilím, co automaticky přivábí myšlenku, že ona neubližuje žádným slušným lidem, že vlastně asi nejspíš nedělá „nic tak špatného“. Vybírá si grázly, násilníky a vrahy. Chrání slabší nebo se za ně mstí. Odstraňuje problém. Příběh tedy nastavuje zajímavé dilema. Tak nějak víte, že násilí je fuj, ale těžko Alex nefandit, když vidíte, jak zabije někoho, kdo ublížil jiným – hodně ublížil a spravedlnost je na něj krátká. Těžko jí nefandit, když je tak sympatická a když vidíte, jak se rodí její první přátelství a její první city ke klukovi, který je opětuje.

 A ten konec... Ten mě překvapil. Na druhou stranu k předchozímu ději byl vlastně úplně perfektní.

Tuším, že kniha nesedne úplně každému. To je ale na knihách to hezké :) Mně tahle sedla naprosto a proto ji ráda doporučím dál. Nejen, že nabízí příjemný zamilovaný příběh, kterému budete fandit, ale i hodně věcí k zamyšlení a taky pár varování před věcmi, které jsou na světě bohužel přítomné.

 

P.S.: V tomto případě byla samice opravdu větší hrozbou, než jakýkoli samec.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh seženete tady.

 

 

O knize:

Autor: Mindy McGinnis

Překlad: Mirka Palkosková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Křehký led

 

Od dob filmu Ledové ostří u mě kombinace hokejisty a krasobruslařky skvěle funguje. Mám tedy štěstí, že hokejisté jsou aktuálně v kurzu a autorky je párují s kdejakou další profesí. Kupodivu to nejsou krasobruslařky tak často, jak bych si myslela. Proto jsem této knize prostě nemohla odolat.

 

Anotace:

Rhys Koteskiy je zpátky na ledě – nebo by aspoň měl být. Od doby, co mu děsivá nehoda během turnaje způsobila vážný otřes mozku, se na bruslích necítí vůbec dobře. Potýká se s PTSD, trápí ho noční můry a panické ataky a nad jeho hokejovou kariérou visí velký otazník. Oproti tomu Sadie Brownová je odhodlaná ze své kariéry krasobruslařky vytřískat, co se dá. Topí se v dluzích, stará se o otce alkoholika a dva mladší bratry a vedle soudních jednání o jejich opatrovnictví musí stíhat ještě práci a školu – kterou si může dovolit pouze díky sportovnímu stipendiu. Jediný neúspěch ji může stát všechno. Když se tedy náhodou stane svědkem jedné z Rhysových panických atak a přispěchá mu na pomoc, vznikne mezi nimi zvláštní druh porozumění, který brzy přeroste v něco víc…

 

…

 

Když se na jednom ledě potkají krasobruslařka s hokejistou, není tam potenciál na nějaké velké kamarádšofty. Oba si na ledě spíš zavazejí, protože ho potřebují každý jinak. Jenže tihle dva, kteří na sebe narazili jednoho dne velmi brzo ráno na jinak prázdném stadionu, měli ke vzájemnému porozumění velké předpoklady. Oba si v životě procházeli něčím hnusným. Velkými problémy, na které bylo lépe nebýt sám…

Přes to, jaké trable autorka svým postavám naložila na hrby, musím říct, že se mi kniha četla opravdu lehce a sama. Špatná nálada se ze stránek nepřenáší a na hrdinech je snadné vnímat spíš to lepší, konec konců jejich vzájemná empatie a ochota si pomoct dost ulamovala nesnázím hroty. Tím se jednoznačně potvrdilo, že na problémy vážně není dobré být úplně sám.

Navíc pokud čtenář nemá vyloženě schopnost vcítění se pařezu, musí být hned od začátku jasné, že Rhys jejich vzájemný vztah vnímá trochu jinak. Tohle se mi na knihách docela líbí, když jsou u muže vidět city jako první a nemají žádný toxický projev. Naznačuje to příjemnou a pohodovou četbu navzdory všem klackům, které mají postavy pod nohama. Tady to tak bylo.

 

Musím říct, že v Sadiině kůži bych teda opravdu být nechtěla. Takovou obrovskou zátěž na tak mladé holce… to by opravdu unesla málokterá. Občas na ní bylo vidět, že jí to už trochu láme vaz a upouštěla páru, jak jen to šlo. Její způsoby úniku mě nijak nezaskočily a zdály se mi naopak velmi reálné. Dokonce i to, jak paličatě odmítala nechat si pomoct. Autorka ji vykreslila velmi opravdově a s přiměřenou hloubkou, jak bylo možné na celkem malém prostoru, kde muselo zbýt místo ještě na Rhyse. Jeho trable oproti jejím možná nevypadaly zase tak hrozně (v tom srovnání), ale snadné to rozhodně nebylo.

Překvapilo mě (příjemně), jak autorka zpracovala jeho reakci na problém. Většinou to autorky napíšou tak, že z kluka udělají temného pána, který své trable řeší tím nejdrsnějším způsobem, který poškozuje jeho a ubližuje okolí, ale stejně ho holky chtějí. Tady to bylo jinak. Hlavní hrdina nebyl žádný grázl, machýrek a děvkař. Ani v náznaku ne.  Byl to hodný kluk s dobrými vztahy v rodině, který měl prostě dočasně trable s psychickými následky po prožitém vážném úrazu. Oslabovalo ho to, ničilo ho to, ale nepřinutilo ho to obrátit temnotu proti všem ostatním. Pral se s tím sám, protože se styděl něco říct a najít pomoc.

Naopak trochu horší stránku problémy otevíraly v holce. Něžná krasobruslařská víla si nasadila masku drsňáka a nebylo divu, protože potíže, které řešila, teda stály za to. U ní mi tenhle přístup připadal realističtější (ne-li jediný možný), protože žena prostě nemůže být něžná květina, když bojuje s celým světem. Na druhou stranu ani z ní se nestala ukázková mrcha. Pod tvrdou slupkou byla pořád holka, která dokázala hokejistu s panickou atakou dostat z ledu a postarat se o dva bráchy.

Těmhle dvěma to spolu dobře sedlo. Tím, že si oba procházeli problémy, dokázali se navzájem pochopit a podpořit a ze začátku byl mezi nimi spíš tento vztah, než nějaké žhavosti. Upřímně mě tahle část, kdy pro sebe začínali být důležití bavila mnohem víc než ta, kde už spolu měli něco víc. To se mi ale stává často :) jak dojde na sex, něco se pokazí a jen málo romantických knih tuhle posexovou část v mých očích ustojí.  Tady to na zádech utáhl Rhys, protože co si budem, on byl fakt dobrý chlap a z rodiny si nesl nastavení, které pro vztah chcete. Hlavně díky tomu pro mě zůstali jako pár uvěřitelní.

 

Tenhle příběh rozhodně není obyčejnou romancí (ale to už je dnes málokterá). Autorka otevírá témata, která nejsou vůbec přehnaně vykonstruovaná nebo nereálná. Mnohem víc než na banální vysokoškolskou romanci se zaměřuje právě na to, jak si dva lidi, kteří škrábou prsty po dně, dokážou pomoct, když jsou v jádru dobří lidé a silné osobnosti, jen prostě dočasně oslabené.

Možná bych jen uvítala, kdyby problémy měl jen jeden z nich, protože zejména ty Rhysovy vedle Sadiiných zanikaly a v knize dostalo mnohem víc prostoru řešení těch jejích. Bylo to pochopitelné, protože její byly více viditelné, ale trochu mi vadilo, že jsem měla pocit, že jeho trable zmizely jen tak mimochodem a to mi připadalo zbytečně zjednodušené. V jeho podvědomí strašně snadno převládla Sadie a city k ní a podle mě to takto snadno určitě řešit nelze.

Co na mě působilo velmi dobře, že v pozadí příběhu nebyla žádná zlomyslnost. Žádná toxicita a jedovaté řeči, za které by hrdinové skrývali svou bolest a snažili se ublížit jiným, aby sobě ulevili. Mám sice ráda hrdiny s prořízlou pusou, ale sem by se to nehodilo. Možná právě proto se nic z jejich emočních stavů neodrazí v náladě po dočtení. Do knihy je možné se vcítit, ale neodnesete si následky :) Čtení je proto v podstatě pohodové i přes to, že problémy jsou v popředí hodně daleko před romantikou.

Ze Sadie obzvlášť není cítit mnoho citu a trochu kazí jejich vzájemnou chemii. Vcelku ale není divu, že na něco takového neměla kapacitu a její obranné zdi musely být pevné, aby se nesložila. Občas je při čtení  pokušení sklouznout k myšlence, že Sadie si Rhyse prostě nezaslouží :D Rhys sice je očividně zamilovaný, ale sám situaci nezachrání. Romantická linka je tedy z těch mírně slabších a vlastně je trochu víc vidět až na konci. Knize to ale neubližuje a příběh je dobrý i tak, jen je potřeba nehledat v tom čistě romanci.

Bavil mě taky důraz na hudbu, která ty dva spojovala a určitě doporučuji zkusit playlist na začátku knihy. Neznala jsem všechny písničky, které tam jsou, ale rozhodně jde o dobrý výběr. Hodně jsem si oblíbila Rhysovu rodinu, protože tak hezké vztahy, to se jen tak nevidí. A nevadil mi vlastně ani přeněžnělý konec. V dnešní době jsou dobré konce a příběhy o fajn lidech, kterým ten dobrý konec přejete, potřeba.

 

Kniha není žádná převratná událost, ale za přečtení rozhodně stojí. Už jen proto, aby člověk viděl Rhysovo zázemí doma a opravdu hezké a pevné vztahy mezi většinou postav. Příběh hodně snadno pohltí, a protože je kniha tenká, přečtete ji raz dva. Není to nejspíš příběh, do kterého se začtu dvakrát, ale patří k těm, které jsem si opravdu užila a nemám mu co vytknout.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem račte tudy.

 

O knize:

Autor: Corinne Peyton

Překlad: Petr Bokůvka

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Láska v oslabení

 

Když jsem si o knihu psala, těšila jsem se na klasickou sportovní romantiku od nesnášení k lásce. Anotace to naznačovala spolehlivě. A taky jsem byla zvědavá na ta slibovaná překvapení :) protože už dlouho žiju v přesvědčení, že na sportovních romantikách už mě téměř nic nepřekvapí. Aha! Nakonec musím říct, že překvapení jsem skutečně zažila a opravdu nejedno :)

 

Anotace:

Když se Mia setká s mladým, sebevědomým a nafoukaným hokejistou NHL, má chuť mu dát pěstí. Přesně takové týpky nesnáší. Jejich antipatie jsou vzájemné. Jenže Sebastiana na ní něco záhadně přitahuje a nemůže si pomoct. Musí ji vidět znovu i za cenu, že se zase pohádají. Jsou jako dva magnety, které se přitahují, a přitom se nemůžou vystát. Dokážou si tihle dva k sobě najít cestu? Připravte se na jízdu plnou emocí, vášně a nejednoho překvapení.

 

…

 

Když mi kniha dorazila, úplně jsem zůstala zírat na to, jaký je to hubeňour. Pouhých 221 stran a i na pohled je to takový mrňousek. To bylo první překvapení, které jsem s knihou zažila. Ovšem to, že je krátká rozsahem rozhodně neznamená, že by byla chudá příběhem. V tomto případě je to rozhodně naopak a na málo stránek se vmáčklo silné sdělení.

Taky musím říct, že trochu (hodně)klame obálkou (druhé překvapení). Protože co si budem, obálka jakoby z oka vypadla jakékoli jiné běžné sportovní romanci, se kterými se roztrhl pytel. Takovou nějakou svěží a nenáročnou romanci jsem popravdě od příběhu očekávala a s tím jsem knihu brala do rukou, protože ani anotace nenaznačuje nic jiného.

Musím na rovinu přiznat, že kdybych tušila, jak velmi náročné téma v knize bude a že opravdu nejde jen o čistě oddechovou romantiku se slaďoučkým koncem, určitě bych ji četla v jiném období. Ne před Vánocemi a v nejstresovější době v práci, kdy jsem opravdu měla chuť na oddech a na emoce spíš pozitivního a povzbudivého ražení.

V tomto ohledu bych klidně mohla říct, že mě kniha zklamala, ale ono to tak nakonec nebylo. Autorka dokáže psát tak, že jsem příběh i postavy přijala, i když jsem původně chtěla a očekávala jiný typ zápletky.

 

Obě postavy měly nakročeno stát se mými oblíbenci – sebevědomý hokejista a holka, která si jeho předvádění před kamarády nenechá líbit. Nakonec můj vztah k nim nebyl zdaleka tak přímočarý a od začátku nastavený pozitivně.

Na začátku jsem zejména Miu fakt nemusela. Chovala se jako kráva a já jsem se divila Sebastianovi, že to s ní pořád zkouší.  Ano, měla opravdu za sebou náročné věci a tušila jsem, co ještě dalšího v tom asi bude, proč je taková (a měla jsem pravdu), ale i tak… Mia je prostě jedna z těch hrdinek, kterou poznáváte opravdu pomalu a postupně a trvá dlouho, než se úplně otevře a nechá se poznat. A stejně dlouho trvá, než ji začnete považovat za něco jiného než arogantní slepici a bude možné k ní přistoupit s nějakou empatií. Osobně asi musím říct, že poznat ji ve skutečném životě v tomto jejím nastavení, kamarádky z nás nebudou, protože bychom se prostě nedostaly přes to její kopání kolem sebe. Body získala za to, že si uvědomovala, jak na lidi působí, ale nebyla v pozici s tím něco udělat ne z rozmaru nebo povahové vady, ale z opravdu vážných důvodů. A autorka získává body za dobře napsanou postavu.

Sebastiana jsem nejdřív měla za takového typicky sportovního machýrka, který si myslí, že si z něj všichni sednou na zadek. Velmi brzo se ukázalo, že za jeho chováním na začátku nebyla povahová vada, ale alkohol, společnost vrstevníků a prostě obyčejné mládí. Moje sympatie si získal upřímně míněnou omluvou, ale zase je začal malinko ztrácet tím, co všechno si nechal od Mii líbit. Trochu to zavánělo nedostatkem sebeúcty mnohem víc než neochotou prohrát, která byla deklarovaná. Postupem času se však jeho chuť dosáhnout svého proměnila v opravdový cit a jeho postoj k Miině situaci byl nečekaně dospělý a obdivuhodný.

 

Se samotným příběhem jsem to měla trochu na houpačce. Na začátku obvyklé očekávání a seznámení s postavami bylo fajn. Postupně – jak ubývaly moje sympatie k Mie, jsem si říkala, jak autorka stihne nacpat do tak tenkého díla lásku k tak protivné ženské a zároveň mi začal docházet důvod proč je taková. S tím se pojila obava, že mi kniha nesedne, protože náročný příběh jsem opravdu nechtěla. Později, když se M a S vydali na cesty to začalo být zase lepší a já jsem začala nacházet k Mii cestu, jen jsem se trochu ztrácela se Sebastiánem :)  Prostě na takového hubeňourka kniha přinesla opravdu hodně změn v názoru téměř na každý aspekt příběhu.

Abych uvedla nějaký názornější příklad, vezmu si na pomoc třeba to jejich cestování: Chápala jsem, proč Mia prožívala své zážitky opravu intenzivně, ale chvílemi jsem měla pocit, že autorka až moc předvádí své znalosti muzeí, knih, muzikálů… hlavně tedy v části, která se odehrávala v Paříži. I ten rozhovor, kde Sebastian mluvil o hokeji, se mi zdál umělý. Takové encyklopedické výčty si v knihách obecně moc neužívám. Dělá to například i Caplinová, ale ne v takové míře a na tak malém prostoru, takže to tolik neruší.

 Na druhou stranu když Mia popisovala pole nebo moře a podobné „emocionálně“ krásné věci, bylo úplně vidět, jak moc si váží života a vlastně jsem se na ni ani nezlobila, že v tomto ohledu Sebastiana poučuje. Ten rozdíl, který byl mezi nimi v náhledu na život, byl opravdu výrazný a krásně zpracovaný. Autorka dobře ukázala, že to, co je pro nás důležité a co nejvíc ovlivní náš náhled na věci a situace kolem nás, je často závislé na zkušenostech, na tom, co prožíváme a co v životě máme za sebou, co řešíme. Individuální život a situace člověka prostě ovlivní náhled na všechno. To je taková obecná pravda, ale neškodí si to občas připomenout hlavně v době, v níž každý rychle soudí a empatie s bližními se jaksi vytrácí a všichni a všechno jen zběsile pádí vpřed.

 

Autorka odkrývá důvody Miina chování velmi postupně. Pro mě však nebylo těžké odhadnout, oč půjde. Stačilo pár narážek a náznaků. Všechno ostatní – láska, cestování a plnění snů, bylo vlastně jen kulisou pro něco jiného. Něco, co si v sobě musela vyřešit Mia. Bylo to hlavně o ní, o jejím prožívání a tomu, kam spěje. Tahle část byla opravdu dobrá. Vzhledem k rozsahu knihy ale nebylo moc místa na skutečné budování vztahu mezi těmi dvěma. V důsledku toho jsem jim opravdu hluboké city zase tak nevěřila, ale nevadilo to, protože jsem se prostě soustředila na něco podstatnějšího. Vlastně se mi chvílemi zdálo, že jsou spíš kamarádi než pár a možná by se mi i víc líbilo, kdyby jen kamarádi skutečně byli. Čas na zamilování ve skutečnosti ti dva měli, ale v knize nebylo dost místa na to, abych si ten postup mohla přečíst a vnímat ten docela dlouhý čas, po který byli spolu. Důkladné propojení s jejich city prostě padlo na oltář rychle ubíhajícího děje.

Ke konci už příběh s oddechovou romantikou neměl společného vůbec nic a až do poslední strany jsem netušila, jestli skončí dobře nebo špatně. Spíš jsem se přikláněla k tomu horšímu konci, i když jsem doufala v ten lepší. Tady jsem taky začala být ráda, že je kniha hubená, protože to bylo všechno jen ne pohodové čtení do unaveného období.  Četla jsem hodně romancí, kde autor/ka zahrnuli do děje i náročné téma, ale musím říct, že málo kde to na mě zapůsobilo tak opravdově, jako v tomto příběhu. Trochu mi bylo líto, že jsem neměla v tu chvíli kapacity se více porýpat ve svých pocitech po dočtení a nechat poselství knihy v sobě více vyznít.

 

Na konci ve mně zůstal zajímavý rozpor. Kniha se mi líbila, byla napsaná čtivě a dobře se četla a téma bylo zpracované opravdu přesvědčivě. Autorka zvládla na malém prostoru věrohodně zpracovat něco, co většinou vyžaduje více stránek a rozhodně to nebylo zpracované hůře než v jiných knihách s podobným tématem. Na druhou stranu jsem od příběhu nedostala to, co jsem očekávala a co jsem v tu chvíli chtěla.

Přes to nemohu hodnotit špatně, protože v hubené knížečce se ukrývá opravdu silné poselství. Jen dejte pozor, když ji budete brát do rukou, protože sladká sportovní romantika to prostě není. Ale emoční jízda ano, v tom se anotace neplete.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu můžete pořídit třeba tady.

 

O knize:

Autor: Renata Navrátilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 221

Vánoce na Manhattanu

 

Tahle kniha slibovala obálkou i v anotaci všechno, co jen mohlo přinést dobrý vánoční příběh. Slib byl do puntíku dodržen! Autorka mě navíc nikdy nezklamala, takže jsem mohla počítat s dobrým příběhem, ne jen s Vánoční atmosférou. Škoda jen, že jsem si ji vzala ke čtení až v lednu, protože mi opravdu mohla pomoct naladit se na nejkrásnější svátky v roce.

 

Anotace:

Vítejte v kouzelně zasněženém New Yorku, kde vánoční světla září na každém rohu a za jedním z nich se skrývá láska. Evie Greenová měla svůj vánoční sen na dosah – ovšem jen do chvíle, než se její video stalo virální katastrofou. Slavný hotel se ale její nevítané popularity rozhodl využít a pozval ji do New Yorku na Vánoce, na které Evie nikdy nezapomene. Ve stejném hotelu se pokouší ukrýt i zkompromitovaná fotbalová hvězda Noah Sanderson. Bohužel neúspěšně, a tak nakonec musí spolu s Evie před kamerami předstírat vášnivě zamilovaný pár. Sice to mezi nimi jiskří, ale roztají nakonec i jejich zamrzlá srdce? První kniha nové série Vánoční útěky.

 

…

 

Kde jinde začít novou romantickou vánoční sérii než v New Yorku… na Manhattanu… v hotelu Plaza? Taky si myslím, že nic lepšího prostě vymyslet nešlo. Paní autorka měla prostě na tohle čich! Hned na začátek můžu prohlásit, že toto je nejlepší caplinovka, jakou jsem četla! Není to jen Vánocemi, New Yorkem a romantikou. Taky se neuvěřitelně podařily i postavy, jejich chemie a příběhy, které je svedly dohromady v jednom salonku na letišti v Londýně.

Evie a Noah – oba mají právě to nejhorší možné období a oba potřebují vypadnout z Anglie, než se nejhorší bouře přeženou.

 

Evie měla zajímavé povolání finanční novinářky – tedy spíš vlastně neměla. Vinou jedné chyby a videa, které zveřejnili její spolubydlící, se do ní pustil internetový svět v plné palbě a dočasně byla odvelena na neplacenou dovolenou. Kam to směřovalo v jejím profesním životě, se dalo tušit. Evie z toho byla pochopitelně zničená, protože si uvědomovala, jak vážnou věc provedla, přes to si ale nezasloužila, aby ji přátelé vláčeli bahnem sociálních sítí v moderní nápodobě lynče v dehtu a peří. Velkou náplastí na rány jí bylo pozvání od hotelu Plaza, aby u nich strávila Vánoce a na svém pro tuto příležitost vytvořeném instagramu vlastně dělala reklamu nejen hotelu, ale ukázala, jak krásné může být trávit svátky v NY.

Mimochodem: Zase sakra ta Evie, mě to jméno snad pronásleduje :D Uznávám, že k Vánocům je to hodící se jméno, ale už se fakt upřímně těším, až přijde do módy něco jiného, protože na to narážím ve více knihách, než je mi milé a nemám tuhle mazlivě znějící zkratku ráda. Tahle Evie má navíc nádherné jméno Genevieve. Škoda, že autorka nevyužila možnosti říkat jí Viv, když už jinak zmiňovala kdejaký film. Ano, já vím, tento nebyl Vánoční, ale romantický rozhodně ano a vlastně ho v ději zmínila taky. Naštěstí je kniha tak dobrá příběhem, že mi to postupně přestalo vyloženě vadit (alespoň pro tentokrát). I tak si ji ale pro účely článku překřtím :)

Noah je fotbalista, toho času s dost pošramocenou reputací. Na doporučení manažerky se nechvíli stahuje z Anglie jednak proto, aby se vášně uklidnily a taky aby nedostal někde do nosu. Má za úkol na sebe moc neupozorňovat novináře a chovat se vzorně a doufat, že jeho trest formou stopky v zápasech nebude prodloužený, protože to by taky mohl mít po kariéře už definitivně. S neupozorňováním problém nemá, protože by nejraději byl neviditelný.

Mrzutě naladěný Noah a předstíraně veselá Genevieve jsou od prvního okamžiku páreček k pohledání. Jiskření mezi nimi je tak akorát. Nic přehnaného, ale vidíte to tam. Ona je tak živá, veselá a zoufale optimistická, že ho chvílemi dost rozčiluje. Zároveň si však nemůže pomoct a nechá se strhnout k vzájemnému soupeření v naschválech. Viv nemůže odolat tomu ho neustále zlobit a škádlit. Při jedné takové zlobivé situaci si jich lidé více všimnou a Noahova manažerka dospěje k jedinému závěru – předstíraný vztah a romantická vánoční atmosféra NY může Noahovi pomoct získat u sledovatelů body. Viv to taky moc dobře ví a navíc jí ani trochu nevadí předstírat vztah s chlapem, který ji přitahuje…

Ano, vážení přátelé! Základem romance je oblíbený předstíraný vztah, který zase tak předstíraný nebyl, protože těm dvěma to spínalo už od začátku a vzájemná přitažlivost byla perfektní.

 

Postavy měly tentokrát společnou i jednu zajímavou, leč poněkud nemilou věc: Do obou se pustil internet a sociální sítě je rvaly na kusy za něco, co dělat neměli, ale kdo nikdy neudělal chybu nebo něco, zač se stydí, hoď první kamenem. Stačí vteřina a je to. Samozřejmě se našlo hodně lidí, kteří si hodili a s velkou chutí.

Podle mě tohle nádherně reflektuje dnešní dobu, kdy si na sítích plivne doslova každý a ze sebemenší chyby je okamžitě virál a přechytrale nenávistné komentáře se jen valí – ke všemu a všude a sítě jsou v tomto velmi toxické. Zdá se mi, že pořád není dost příběhů, které na to upozorňují, a doufám, že to přiměje alespoň někoho k zamyšlení nad tím, než někde něco napíše, protože všechno je to o lidech. Je dobře, že to autoři do knih zařazují jako důležité téma.

Když jsme tedy u těch důležitých poselství v knize, cením si i upozornění na problematiku podvodů na internetu, zejména zde v oblasti financí. Asi jsem zatím nečetla knihu o postavě, která se na nějaký podvod nachytala a autorka navíc využila i toho, že Viv byla finanční novinářka, tedy někdo, o kom byste si mysleli, že se prostě nachytat nemůže. Může! Krom toho, jak je to důležité téma to taky z Viv dělá hodně zajímavou postavu, která dostala velkou ránu do sebevědomí a tím, že se věc rozmázla na sockách jí to také hodně poškodilo nejen pracovně.

Další, už klasickou věcí v podobných knihách, bylo poselství, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale o tom, jak se k sobě lidé chovají a především o sdílení. Tady to opět byla Viv, kdo byl milým člověkem, byť pro ni Vánoce byly obdobím v roce, které neměla ráda a vyhýbala se mu. To, že si oba hrdinovépomůžou své bolesti překonat a něco se od sebe naučí a přitom se zamilují, je taková klišé klasika. V tomto příběhu to každopádně dobře sedlo a vánoční nálada v zasněženém centru NY tomu vydatně pomáhala. Neměla jsem problém uvěřit, že jinam než k dobrému konci to prostě dospět nemůže.

 

Jak bývá u autorky zvykem, kniha nešetří popisem míst, která Viv s Noahem navštíví a aktivit, které zde mohou dělat. V podstatě je tu všechno, co vánoční NY nabízí a co je známé. Zasněžený Central park, nazdobené město, bruslení u stromu u Rockefeller centra, atmosférou sršící hotel Plaza… a samozřejmě dobré jídlo a horké pitivo. Nechybí dokonce typy na vánoční filmy, muzikály a podobné kulturní věci – spoustu zážitků, které si chce Viv odvézt, bylo inspirované nějakým známým filmem. Z knihy úplně voní svařák, třpytí se světýlka a je slyšet tiché padání sněhu (vy víte, jak je to slyšet, že jo? :D) Když jsem to četla, vážně jsem tam chtěla být a užít si to stejně, jako hrdinové.

Vznikající vztah mezi dvojicí je takový svěží a uvolněný a hodně sladěný s celkovou atmosférou příběhu. Od začátku není pochyb, že k sobě patří. Nejsou to postavy, co by autorka párovala na sílu, což už se mi v romantikách taky stalo. Kniha je docela tenká, takže vztah postupuje poměrně fofrem. Nevadilo mi to. Konec konců postavy žily v domnění, že má vztah jen „svátkovou trvanlivost“, tak proč si neužít všechno, co se nabízí? Konec konců jsou některé věci v životě opravdu neopakovatelné :)

Kromě jemné romantiky nechybí ani obstojné vášnivější okamžiky. Kompletní sex scéna je v knize naštěstí jen jedna a já ji vlastně nedokážu nějak víc zhodnotit, protože jsem ji celou přeskočila. V momentě, kdy jsem narazila na příšernou větu „Jsi pro mě vlhká?“, mě jaksi přešla chuť znát odpověď a dál jsem nepokračovala, abych si ještě hloupým popisem sexu nerozbila dobrý dojem z knihy. Nedozvěděla jsem se tedy nic o velikosti hrdinova vyvítečeho, protože při pronesení zmíněné hrůzy měl ještě na době kalhoty. Můžu tedy doufat, že tato informace byla milosrdně vynechána, i když si myslím, že spíš ne :D Moje vyhlížení autora, který dokáže popsat sex v romantické knize bez těchto dvou sdělení tedy stále trvá. V záměrně erotických románech mi ani jedno nevadí, ale v romantice ano.

 

Celkový styl psaní je lehký, přesně takový, jaký u Caplinové očekávám. Autorka umí pěkně navodit atmosféru, pohrát si se vším, co prostředí nabízí a vážná témata zjemnit humorem. Pochopitelně neškodí důvěra, že vše směřuje k dobrému konci, což by sice asi v reálu nenastalo, ale do odpočinkově laděného příběhu to patří. A u knihy jsem si zarelaxovala skvěle! Můžete se spolehnout na starou dobrou šablonu romantik, takže i nějaká ta hádečka a smutnění přijde. Zde sice úplně věrohodně nepůsobí, či spíš mi připadla dětinská, ale nijak zvlášť to ničemu nevadí.

Epilog tentokrát dokázal potěšit i mě. Nebyl tak hnusně přeslazený, jak to často bývá. Samozřejmě jsem se dočkala dobrého konce, ale tady byl takový nekýčovitý. Genevieve jsem moc přála všechno, co v příběhu získala a epilog jen podtrhl můj dobrý pocit z toho, jak všechno dopadlo.

Takže ano – knihu můžu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům vánočních romancí, protože tady je všechno, co od takové knihy chcete. Četla jsem dobré vánoční romance, četla jsem průměrné, četla jsem i pitomé, ale tahle má vlastní kategorii -  je prostě parádní :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za novou vánoční sérií zamiřte sem.

 

O knize:

Autor: Julie Caplinová

Série: Vánoční útěky (1. díl)

Překlad: Jana Drápalíková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Další knihy autorky na bloGu:

Čajovna v Tokiu, Domek v Irsku, Hospůdka v Praze, Hotýlek na Islandu, Hrad ve Skotsku, Chata ve Švýcarsku, Vinice ve Francii, Útěk na venkov