Barva půlnoci

Autor: L. J. Shen
Překlad: Zuzana Ĺalíková
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400

Můj názor:

Moderní popelkovské příběhy jsou něco, co si občas ráda přečtu. Většinou se držím knih žánru YA, protože tam mi tohle nějak přirozeněji zapadá. Tentokrát jsem se rozhodla zabrousit do knih pro dospělé a volba padla na Barvu půlnoci.

…

Alex Winslow – rocková hvězda, skvělý textař, charismatický zpěvák, který uhranul své fanoušky po celém světě. A taky alkoholik a feťák po odvykačce, potížista, arogantní zmetek. To je hlavní hrdina knihy. Začátek příběhu ho zastihne před odjezdem na tříměsíční celosvětové turné, které ho má kopnout zpět na špici a před jeho největšího konkurenta. Poslední deska byla propadák a Alex musí co nejrychleji napsat a nahrát novou. A ta musí být dokonalá. A on musí zůstat střízlivý.

Proto je tu ona, Indigo Bellamyová. Už několikátá z řady chův – asistentek, které mají za úkol stát Alexovi neustále za zadkem a držet ho dál od chlastu, drog a průšvihů. Problém je ten, že se sebestředným a hrubým  Alexem dlouho žádná nevydrží, ale Indigo má motivaci. Potřebuje peníze. Hodně nutně, takže je odhodlaná s Alexem vydržet, i když on se chová jako rozmazlené děcko.

…

Příběh vypráví oba hlavní hrdinové na střídačku, takže jsem nebyla ochuzena o přímé prožívání žádného z nich. Na počátku je opět vzájemná nechuť. Tentokrát má ale z obou stran celkem jasné důvody. Alex o chůvu nestojí a zbavit se jí už je pro něj téměř otázkou cti. A proto se chová maximálně hnusně. Že z něj bude znechucená ona, to je pochopitelné. Důvodem k otočení situace tentokrát nebyl žádný žhavý cit, ale prostá přitažlivost u Indigo a přebujelé ego u Alexe. Na žhavý cit pochopitelně nakonec došlo také :) o to jde vždycky.

V knize je k nalezení větší množství klišé typických pro tuto kategorii knih, ale tomu se nelze divit. Kdo se pouští do tohoto žánru, musí s podobnou věcí počítat. Vlastně by se dalo říct, že určité věci jsou už očekávány a v žádné z knih nechybí. (Zkuste si napsat hrdinu bez břišáků a bude zle :)) 

Čím se tedy Barva půlnoci od ostatních liší? 

Nechci se tvářit, že mám v kategorii hodně načteno, protože by to nebyla tak úplně pravda. Něco však přeci jen znám a tak jsem si nemohla nevšimnout postavy Alexe. 

Ve většině knih jsou hlavní hrdinové badbojové tak nějak na oko a od první stránky poznáte, že je takové autoři nechtěli. Alex je fakt zmetek – jo, má své důvody, svá trápení, strachy a závislosti. Možná v kombinaci se slávou je to ještě horší, ale i tak. Dovolí si všechno, protože ví, že mu to projde. A on má, hergot, vztek, tak ať si to užijí všichni okolo. 

Jenže zároveň je krásně sarkastickej a se slovy to umí. Jeho kapitoly byly vtipné, pravda, kdyby se tak choval ke mně, tak se asi nesměju. Jenže ty jeho poznámky a vtipné hlášky mě dostávaly. A když se pro změnu rozhodl mluvit vážně, lezla z něj téměř poezie. Takže jo, tohle se paní autorce povedlo. Věřila jsem, že je textař. Dobrý textař. A navíc vůbec nepůsobil strojeně a nepřirozeně. Sami uvidíte, jestli na něm nakonec nebude i něco dobrého.

Bavilo mě sledovat vývoj vztahu mezi ním a Indigo. Ona byla sice ukázková klišé hrdinka – chudá, hezká, jiná než ostatní, milá, skromná, obětavá… Známe to, ale jinak by příběh nejspíš nefungoval jak má. Začátky s Alexem si protrpěla a nechala se oblbnout celkem brzo. Uznávám však, že do práce nastoupila už načatá :). 

Tohle fungovalo. Vzájemné pocity vůči sobě jsem postavám věřila. Chovaly se přesně tak, jak myslely a jak ve svých kapitolách říkaly, že vnímají toho druhého. Blbé bylo, že jsem postavám zapomněla věřit jejich vztah v momentě, kdy spolu začali spát. 

S erotickýma scénama se příběh zvrtl úplně někam jinam. To byla taky chvíle, kdy mě Alexova neustálá zlost a sobectví začalo štvát a jeho přitažlivost zmizela. Vážně jsem ztratila propojení s tím, co k němu hrdinku přitahovalo a už jsem to až do konce knihy nenašla.

Celý příběh je svázaný s hudbou a životem rockových hvězd. Odehrává se totiž na turné, takže prakticky po celém světě. Nevýhodou bylo, že se autorka soustředila spíš na ty dva než na prostředí, ve kterém zrovna jsou. Poznala jsem tak především hotely. Paní autorka rozličných měst nijak extra nevyužívá k dokreslení atmosféry, což je sice škoda, ale zase se tak vyhnula přílišným kýčům, kterým jiné autorky neodolají. 

Popisů (pokud tedy nešlo o sex) jsem si zrovna dvakrát neužila, ale kniha měla spád, který oceňuju. Líbilo se mi i uvedení některých „Alexových“ textů. Bylo to něco, co hrdiny spojovalo dohromady a když jsem je četla, krásně připomínaly chvíle, kdy vznikaly. Přesně ty chvíle, které se odehrály na stránkách knihy. A tohle na příběhu byla jedna z nejlepších věcí. Alexova tvorba a zapojení Indigo do ní.

V knize nejde jen o vztah Alexe a Indigo, i když to je samozřejmě to hlavní. Ke slovu přichází i vedlejší postavy a mají co říci. Paní autorka si dala záležet na vztazích nejen v Alexově bezprostřední blízkosti – v kapele. Svou porci problémů, lásky a závislostí dostanou i členové rodiny Indigo, i když na menším prostoru. Paní autorka si tak vytvořila pro svůj hlavní pár zajímavý rámec, který netvořil jen obyčejné křoví.

Jedinou výtku mám k obálce knihy. Protože ta se mi fakt extra nelíbí. Ve čtečce to naštěstí není problém :)

Ty z nás, které mají od žánru určitá očekávání, se mohou těšit, že dostanou vše měrou vrchovatou. To, co je na těchto knihách tak přitažlivé tady nechybí a k tomu je tu Alex, který je opravdu dobře napsanou postavou. Jeho vztek jsem cítila doslova na vlastní kůži.

Knihu ráda doporučím všem, kteří mají chuť na příběh Popelky v nové době. Je příjemně čtivá a nehraje si na nic, čím není. Bude vás bavit.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do čtečky pořídíte zde a nechybí ani ukázka.

Anotace:

Indigo Bellamyová je pro svou novou práci jako stvořená. Je zodpovědná, optimistická, nevinná. Mělo jí dojít, že práce osobní asistentky slavného rockera nebude procházka růžovým sadem.
Alex Winslow je rocková hvězda. Nespoutaný Brit, který svádí ženy očima v barvě whisky a láme srdce na počkání.
Celosvětové turné. Tři měsíce. Čtyři kontinenty. Sto koncertů.
Indigo zaprodala svou duši potetovanému bohovi rocku. Jenže Alexi Winslowovi její duše nestačí. Chce i její tělo a srdce.

Posmrtný život Holly Chaseové

Autor: Cynthia Handová
Překlad: Karolina Medková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328

Můj názor:

Tahle kniha byla jasná volba od samého počátku. K přečtení anotace mě ve vteřině zlákala nádherná obálka a já jsem půl roku trpěla, než se mi kniha dostala do pracek. 

Pak jsem trpěla dál, protože jsem si příběh Holly Chaseové chtěla nechat na Vánoce. 

A proč to? 

Kniha je totiž moderním převyprávěním úžasné Dickensovy Vánoční koledy. Loni tedy místo klasika dostala svoji šanci novinka.

…

Holly Chaseová byla moc ošklivá holčička. Nikoliv ovšem svým dokonalým, barbínovsky pěstěným vzhledem podtrženým luxusními hadříky. To ne, v tomto ohledu byla dokonalá. Jinak ovšem spratek k pohledání. Rozmazlená snobka, která opovrhuje všemi, kdo jsou hůř oblečení než ona. Zachází se služebnou jako s onucí, jen proto, že může. Je sobecká, lakomá, nepřející…

Jednou takhle na Štědrý večer se jí zjeví tři duchové a dají jí šanci se změnit. Pokud se napraví a změní sebe i svůj život, dostane další šanci. Jenže Holly je moderní holka a na duchy nevěří. Zatím co jí ukazují výjevy z jejího života, ona se jim jen směje. A pak, druhý den ráno zemře.

A tady celý příběh začíná. 

Po smrti dostane Holly místo ve Skruží firmě a jako Duch minulých Vánoc napravuje stejné typy lidí, jako byla sama. Každé Vánoce jednoho pečlivě vybraného Skruže. Celých pět let ve firmě nuda, šeď a nezájem. 

Ale letošní Vánoce budou jiné.

…

Nespletla jsem se!

Tahle kniha mě neskutečně bavila a zaujala naprosto vším. Příběh samotný znám samozřejmě dobře, ale to zasazení do moderního prostředí – do firmy – bylo skvělým nápadem a paní autorka si ho důkladně promyslela. Výsledek tedy nemohl být jiný, než jaký byl.

Holly je parádní hrdinka. Sice byla tak trochu povrchní a arogantní, ale muselo to tak být. O to důvěryhodněji působila. Kdyby byla dobrá duše, těžko by skončila jako Skruž. 

Její proměna v Ducha minulých Vánoc navíc působila o to víc jako dobrý trest. Překvapivě není v knize tak intenzivní atmosféra tradičních Vánoc jako je tomu v původní verzi, ale vlastně mi to až tak nevadilo.

Podobnost s Vánoční koledou spočívala v onom napravování hříšníků – každý si přece zaslouží druhou šanci. A kdy jindy by měla přijít, když ne o Vánocích. Líbil se mi celý ten skruží proces, jak byl v knize popsaný. Díky němu jsem poznala nejen hlavního hrdinu, ale i hrdinku prostřednictvím jejích vzpomínek na podobné situace, které zažila. Obě postavy na stránkách úplně ožívaly. Jejich osudy vlastně nebyly vůbec jednoduché. Nabízela se zajímavá otázka, jestli jediný okamžik v životě může člověka ovlivnit natolik, že se změní k horšímu.

Styl psaní je lehký a s příjemným humorem. Kniha je velice milá a přečetla jsem ji téměř na jeden zátah a s velikou chutí. Možná bych mohla brblat nad nelogičností některých věcí, ale já nechci. Chtěla jsem vánoční příběh s dobrým koncem a dostala jsem ho. 

Ačkoliv je možné na stránkách najít mnohá poučení, nepůsobí příběh nijak nuceně mentorsky. Dává naději, že ať je život jakýkoliv a my sami také, je možné se změnit a napravit některé chyby.

Nad knihou zaplesají všichni odpůrci milostných trojúhelníků, protože tady skutečně žádný není. Vztah, který v knize je, je milou záležitostí. Paní autorka netlačí na pilu a nechá hrdiny, aby si dopřáli vztah, který mě okouzlil na první dobrou. Nepotřebovala k tomu žádné vzletné a patetické proslovy, ani obrovská gesta a už vůbec ne přepálenou erotiku. Vystačila si jen se skvělou atmosférou.

Přiznávám, že konec jsem nečekala. Hodně mě to překvapilo a jsem ráda, že autorka nevyužila největší klišé, které se nabízelo a zůstala originální a překvapivá. Na jednu stranu mě to možná trochu mrzelo, protože se nejednalo o typický šťastný konec. Celkový dojem z knihy se dá popsat jako velká spokojenost.

Není nutné znát Vánoční koledu, ale pokud ji znáte, lépe si užijete čtení. Ať už se jedná o přezdívky postav podle Dickensových děl nebo o různé vtípky a narážky. Radím tedy Vánoční koledu přečíst nebo se aspoň podívat na film.

Knihu doporučuji k přečtení před svátky. Opravdu se k tomu období hodí. Přinese jednak pěkný, nenáročný a odpočinkový příběh a pokud bude čtenář chtít, může se zamyslet nad fungováním dnešního světa. Být dobrý nebo zlý je pořád věcí rozhodnutí, i když na vánoční duchy nevěříme.

Anotace:

Před pěti lety na Štědrý večer navštívili Holly tři duchové, aby jí ukázali, jaká se z ní stala zkažená a sobecká dívka, a žádali ji, aby se změnila a vše napravila. Ale Holly to odmítla. A pak zemřela.

Nyní pracuje pro super tajnou společnost jako Duch minulých Vánoc a snaží se napravit další sobecké lidi, jako byla ona sama. Holly zůstává stále ve věku sedmnácti let, zatímco její rodina a přátele žijí bez ní. Ale letos se vše změní!

Inferium

... Lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebeská blána neunese...


Autor: Roman Bureš
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 408

Můj názor:

Tahle novinka s lákavě brakovou obálkou měla u mě od začátku náročnou pozici. Vybrala jsem si ji kvůli prostředí, ve kterém se odehrává. Od Asfaltu totiž neustále čekám na knihu, jejíž pojetí pekla mě dostane na kolena úplně stejně, jako to dokázal se svým peklem Kopřiva. Tak schválně, povedlo se to Inferiu?

…

Život v pekle je až překvapivě poklidný. Od té doby, co strašné kastovní války skončily, zažívá sjednocené Inferium bohatá a úrodná léta. 

Z hlavního (a jediného) města Pandemonia se stala životem kypící metropole a ani méně honosný venkov si nemá na co stěžovat. Život na farmách se zjednodušil po té, co se začalo líhnout více dobytka. Doslova by se dalo říct, že i na dříve neúrodných farmách dnes kopnete do země a máte člověka. Člověk je v pekle užitkové zvíře. Pracuje, tahá vozy, je chovaný na maso…  Není divu, že díky jejich nadbytku mají démoni časy hojnosti.

Lidem se v pekle moc dobře nedaří. Většina z nich (hlavně nově vylíhnutí) ani netuší, čím si ho zasloužili a za co mají tak moc trpět. Celé dny dřou, o hladu a žízni – protože oni v pekle nemohou jíst, i kdyby chtěli – a odměnou jim za to je ztráta tělesných částí, které si občas démoni uříznou k jídlu. Lidina je totiž vynikající pokrm a čím větší hříšník, tím chutnější sousta poskytuje a tím déle vydrží. Ale bez obav! Všechno doroste, takže utrpení může být v pravdě nekonečné. A co se dělo se samičkami člověka nechtějte raději ani vědět.

Život v pekle démonům plyne v pohodlí, hojnosti na farmách a městských radovánkách. Pak se ale stane věc, kterou předpovědělo staré proroctví. Díky zvědavosti jistého mladého démona se nebeská blána protrhne a svět se propojí se světem lidí. 

K démonské smůle nahoře zrovna probíhá druhá světová válka a nacističtí pohlaváři, zlákaní možností ovládnout peklo, se pouští do blitzkriegu na území démonů. Jsou odhodlaní, po zuby ozbrojení a všehoschopní. Jediný protivník, který se jim může postavit, je Satanovo vojsko.

…

Pan autor si pro svůj příběh zvolil hned několik hlavních postav. 

Zástupce říše Inferium tvoří Samael, démon, jehož neposedná zvědavost způsobí vpád okupačních vojsk. Samael je farmář a taky dobrodruh, i když si to o sobě nikdy nemyslel. Jeho přítelkyně Lilith pochází z vysoké pekelné šlechty a se Samaelem se poznali na studiích v Pandemoniu.

V pekle se vyskytuje také další z „hrdinů“. Je to člověk Gerhart, který už na zemi zemřel a byl vyhrabán na Samaelově farmě. Vůbec nechápe, proč v pekle je, protože on je přece slušný Němec. Úředník. Nikdy přece nespáchal nic strašného, dával jen razítka… A teď trpí.

Když se děj knihy přesune do lidského světa, poznala jsem Rónana. Ten žije na zemi už dlouho, snad nějakých šestnáct století. Je to docela slušňák, pouze se sklonem k prohánění sukní. Jinak chce mít spíš svůj klid a snaží se hlavně nezaplést do záležitostí lidí, toho už za život užil dost. Ke své škodě má ale dobré srdce a kvůli němu se dostane přímo do „oka hurikánu“.

Posledním zástupcem pekla na zemi je velitel jednotky Waffen SS major Saks. Právě tento muž je pověřený vedením invaze do pekla. Poslouchá rozkazy a dělá, co se mu řekne. Pracuje na dobytí pekla všemi prostředky. Musí. Na vlastní oči totiž vidí, co se s ním stane, jestli po jeho smrti bude vládnout peklu stále démoní národ.

Krom hlavních postav jsem potkala také velké množství zajímavých vedlejších aktérů, z nichž mě zaujal hlavně Satan, který byl veliký sympaťák. Mezi největší grázly patřil sám Himmler.

Děj byl trochu popisnější, obzvlášť pokud srovnávám s již zmíněným Asfaltem, který byl spíš akční brakovkou. Inferium oproti tomu daleko více sází i na příběh, zajímavé osudy postav a nestaví do popředí hlavně střelbu a potoky krve.

Moc se mi líbil střet obou civilizací, ke kterému v příběhu došlo. 

To překvapení, když démoni zjistili, že lidi nejsou jen jakýsi dobytek. Že jedí, oblékají se, mluví. Dokonce se brání a to velmi účinně. A také že dokážou být pěkní parchanti. Kdo by to do těch tupých tvorů řekl? 

A když jednotky SS proniknuvší do pekla objevovaly život démonů, měly se také čemu divit. Hlavně když jim došlo, co za svět se chystají zabrat. Oproti náckům, kteří prostě bojovali všemi prostředky, měli démoni cosi jako bojový kodex a možná i díky tomu vyznívali spíš jako kladné postavy. 

Pan Bureš ve svém démoním světě stvořil celou novou rasu, která byla svým stylem života hodně podobná lidem. Na jedné straně město – vrchol kultury a bohatství a na druhé straně farmy a malé vesničky téměř westernového charakteru. A život v nich byl skoro jako život na zemi.

Příběh ze začátku plynul hodně klidně. Bylo nutné poznat všechny hlavní postavy a především zvláštnosti života v Inferiu. 

Po té, co do Satanovy říše pronikli první nacisté, se najednou věci daly do pohybu. Na jedné straně byla postupující ofenziva a na straně druhé démonská armáda, která se postavila na odpor, i když pro ně bylo těžké uvěřit, že budou mít co do činění se „vzpourou dobytka“. Vše bylo sledováno z obou stran – útočníků i napadených. Popis dobývání a bojů pro mě byl jednou z nejzajímavějších věcí na příběhu. Démoni mi při boji připomněli spartských 300.

Oceňuji, že pan autor proti démonům postavil zrovna nácky. Neumím si představit žádnou lepší mocnost, které bych přála v pekle dramatickou porážku. A srovnání života démonů a nacistů… No upřímně, hrůza druhé světové války a skutky nacistů mi připadala daleko strašnější než to, co se v pekle dělo s hříšníky. Pan autor uměl krásně zobrazit i alibismus nácků. Takové to: Já jen poslouchal rozkazy. Já jen dával razítka na papíry, peklo si nezasloužím. Tu největší nacistickou hrůzu jsem v knize měla přímo z první ruky.

I když jde hlavně o válku, není příběh jen o tom. Dějové linie sledovaly i nevojenský život, těžkosti mocných i každodenní dřinu obyčejných – samozřejmě v souvislosti s příběhem. Pan autor do knihy slepé odbočky a zbytečnou omáčku necpe. 

Krásně zobrazena byla i hrůza a nesmyslná brutalita činů, které lidé páchají proti sobě a jsou v podstatě nepoučitelní. Násilí není popisováno s podrobnostmi, které jsou v podobných knihách obvyklé. Na přehnaně krvavé detaily se nehraje. Spíš je zdůrazněna syrovost toho všeho překvapivě nekomplikovaným popisem, který ale bohatě dostačuje, aby si člověk představil podrobně, co se děje. Pan autor dokáže psát tak, že na vyvolání husí kůže a napětí nepotřebuje hromadu přívlastků. Po celou dobu čtení jsem si říkala, které ze dvou představených pekel bylo horší. Odpověď nakonec nebyla tak těžká.

Celkově tedy můžu říct, že jsem velmi spokojená. Nedostala jsem sice peklo, jaké bylo v Asfaltu, ale jiné, stejně skvělé. Kniha byla neodolatelně čtivá a já se k ní ráda vrátím.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Ukázka k nahlédnutí pochopitelně nechybí.

Anotace:

Existuje peklo? Co se v něm s hříšníky vlastně děje a za jak velká či malá provinění se tam dostanete? A odkud se v Inferiu bere ten dobytek, který rodí země a ze kterého démoni podle chuti odkrajují kusy masa, a to znovu dorůstá, dobytek, který jen bučí a bez odpočinku vykonává tvrdou práci?
V pekelné říši Inferium zazní proroctví, které tvrdí, že lidé spáchají zlo tak veliké, že to ani nebe neunese. Démoni ho však neberou vážně – navíc ani netuší, že jejich dobytek jsou nějací hříšníci. Co by asi tak mohli spáchat? Když je však protržena nebeská blána a ze zemského povrchu se do Inferia nahrnou lidé jako rozzuření sršni, prastarý pekelný řád se otřásá v základech.
Dokáže satanova legie porazit Waffen-SS?
Inferium je napínavý akční román o střetu dvou civilizací, z nichž každá má úplně jiný pohled na svět.

Kulti

Autor: Mariana Zapata
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 512

Můj názor:

Když se objeví romance z prostředí fotbalu, nenechám si to určitě ujít. Zvlášť, když se role tentokrát trochu otočí a hlavní hrdinkou je úspěšná fotbalistka a ne potřeštěná fanynka, která se za takovým honí. No, i když…

Sal Casillasová už od dětství fandí fotbalu. Pochází z rodiny, která má fotbalovou tradici. Jedním z největších rodinných fotbalových idolů je Reiner Kulti, úžasný hráč, kterému všichni fandí a sledují jeho zápasy. Sal má plakáty s ním doslova vytapetovaný pokoj a všem povídá, že si ho jednou vezme. Díky Kultimu začne hrát také fotbal a dře na sobě tolik, že se vypracuje na jednu z nejlepších útočnic v americké ženské lize. 

Fotbal se táhne celým jejím životem, ale jednu věc nechala za sebou. Když Kulti na hřišti zraní jejího bratra, který je také profesionální fotbalista, serve ze zdi jeho plakáty a s fanouškovstvím končí. Na lásku k němu se rozhodne zapomenout, když se Kulti ožení. Prostě ho pustí z hlavy…

… až do chvíle, kdy se proslechne zpráva, že asistentem trenéra jejího klubu Houston Pipers se má stát právě Kulti, který před dvěma lety ukončil kariéru. 

Sal se nemůže ubránit nadšení, jako všechny ostatní hráčky, jenže se ukáže, že Kulti je, víc než cokoliv jiného, pěkný kretén.

…

Tahle romantika pro trochu starší čtenářky je psaná přesně tak, jak se mi líbí. Tento styl je „můj typ“ už od dob Pýchy a předsudku a asi se to hned tak nezmění.

 Vztah hlavních hrdinů je od začátku takový nijaký, spíš špatný. 

Sal si zažije zklamání, když přijde na to, že zbožňovaný dětský idol má víc chyb než dobrých vlastností. Že je vlastně taky jen člověk s vlastními problémy, minulostí, náladami a že se chová spíš jako pitomec než užitečný člen týmu. Pokud navíc neudělá nic pro to, aby špatný první dojem napravil a je mu i jedno, jak působí, Sal prostě přijme fakt, že je kretén. 

Paní autorka však pro své postavy připravila hodně situací, ve kterých se mohou vzájemně lépe poznat a špatné první dojmy napravit. A ty situace navíc nevyznívají nijak násilně a nepravděpodobně.

Paní autorka vypráví velmi svěžím a lehkým způsobem. Kniha je plná příjemného humoru a pošťuchování mezi hlavními hrdiny. Líbilo se mi také to, že i když láska je hlavním tématem, nevynechává paní autorka ani běžný život svých postav. Jasně, jde tam o ně dva a o jejich vzájemný vztah, který se postupně mění, ale kolem toho se odehrávají normální věci. 

Obrovský klad je v tom, že i když je od počátku jasné, jak všechno skončí, vztah mezi hlavními postavami se vyvíjí postupně. Nikam se nespěchá a city mají na čem stavět. Není to tak, že by byla ruka v rukávě ze stránky na stránku, aniž bych vlastně pochopila, jak a proč se to stalo.

Sal je sympatická holka. Věří si a má k tomu dobrý důvod. Maká na sobě, nic jí nespadlo samo do klína. Má sice trochu trému před kamerami, ale jinak se ozvat nebojí. Obzvlášť, když je něco hodně špatně – jako například Kultiho chování. Má svůj okruh přátel, skvělou rodinu a na lidech jí záleží. Je milá, otevřená a přátelská.

Kulti musí žít trochu jinak. Od jedenácti let, kdy ho rodiče poslali na fotbalovou akademii, se naučil vystačit si především sám se sebou. Dal by se označit za osamělého, ale prostě si zvykl. Dokud hrál profesionálně, neměl ani čas si své osamělosti všimnout. Jenže jeho kariéra už je za ním, chybí mu hraní a je na to všechno sám. Uzavřený, odtažitý, nemluvný a opatrný. Normální život nezná. Pořád je velká hvězda a novináři ho pronásledují, kudy chodí. Navíc, jak má poznat opravdového přítele, když i vlastní rodiče ho mají jen na peníze. Ještě se divíte, že je protivný kretén?

Naštěstí se najde Sal, která se do té jeho ulity postupně dostane. Tihle dva se prostě k sobě perfektně hodí a jejich příběh se skvěle čte.

Trochu mě zklamal konec. Teď tím nemyslím to, jak všechno dopadlo, ale spíš ty nepravděpodobné a patetické řeči a tři kýble erotiky naflákané do posledních pár stránek. Ano, vyznání je krásná věc, ale není potřeba to opakovat tisíckrát pořád dokola. Navíc jinak nemluvný Kulti získal najednou výřečnost  téměř shakespearovskou. Jenže mně se líbila spíš ta jeho nemluvnost a skutky než přeslazené řeči, které mi k němu neseděly. 

Trochu mě mrzí i to velké množství překlepů, vynechaných písmen a podobných šotkovin. Normálně to dokážu omluvit, když toho není nějak moc, ale tady bylo.

Celkově je kniha skvělá. Pokud máte obavu z fotbalového tématu, nebojte. Zase tolik věcí tam není. Spíš se jedná o zajímavé prostředí. Chcete-li příjemnou romantiku, neváhejte.

Anotace:

Když se chlapík, kterého odmalička zbožňuješ, stane tvým trenérem, zní to jako sen. Ale to probuzení… Netrvalo ani týden, aby Sal Casillasová o fotbalové hvězdě, která ji v dětství inspirovala natolik, že sama začala hrát profesionální fotbal, ztratila veškeré iluze. Kam se poděly její sny o tom, že si Reinera Kuliho jednou vezme? Její idol je teď tady, nastoupil do jejího týmu jako trenér. Je však zachmuřený, samotářský a neurvalý. Zkrátka úplně jiný, než si ho vysnila… Bude mít Sal odvahu vytáhnout ho z jeho ulity a probudit v něm znovu vášeň a energii, kterými před lety hýřil a které ji tolik okouzlovaly? Ustojí tlak médií, která se kolem Kultiho neustále točí a pod jejichž drobnohledem se teď ocitá i ona?

Čtvrtletka I. 2019

Začátek roku byl poměrně zajímavý a plný změn. Ne všechny se týkaly knižního bloGu, ale to neznamená, že nestály za to. 

Především jsem po letech nespokojenosti a zbytečných stresů sekla se starou prací. A když už jsem začala ty změny, následovalo stěhování do nového bytu. Leden a první polovina února bylo proto všechno trochu uspěchané a nervózní. 

V druhé půlce února se všechno uklidnilo a navíc přišlo i krásné počasí. To je pak těžké nemít radost ze života. Když se k tomu navíc přidají i skvělé knihy a víc času na práci na vlastních věcech. Už jen najít zajímavou práci a budu spokojená.

Takže, co jsem za čtvrtrok přečetla a nakoupila?

leden

Leden byl takovým slabším rozjezdem, takže jsem přečetla jen 5 knih a tu další navíc zařadila do února, protože většinou spadá spíš tam.

Přečteno v papíru

Vita Nostra*, Wolf Hall*,

Přečteno ve čtečce

Krev pro rusalku* (R), Protože je nás mnoho* (R),

Nováčci v knihovně

S láskou tě nenávidím, Tři královny, Temnota, Andělská hra

Jednu podařenou facebookovou Soutěžní středu s Nakladatelstvím Fragment se mi podařilo vyhrát knihu Ostrov na konci všeho.

únor

Únor už byl co do počtu podstatně úspěšnější. Společnost mi dělalo 11 knih + jednu napůl s lednem a přes nešťastný rozjezd s knihou, která mi nesedla, to byly samé skvělé kousky.

Přečteno v papíru

Silní:Zajatec Železné hory*(R), Oblíbená sestra *(R), Škola dobra a zla: Vzhůru za slávou, Poslední číslo*, Kulti

Přečteno ve čtečce

Klan *(R), Devět nocí* (R), Drak bere vše* (R), Delirium, Pandemonium, Rekviem, Časoběžník*(R)

Nováčci v knihovně

Zlatá klec, Poslední číslo*, Říše bouří, Krvavé ostří, Půlnoční koruna, Tři temné koruny, Prokletá krev, Kouř, Králova dcera, Kořeny růže Tudorovců,

Od muže jsem dostala jako překvapení knihy Kulti a Enderův stín. Prý za stěhování :).

Obzvláštní radost mám z doplnění série Trůny, kterou mám teď kompletní a nějakým zázrakem celou z antikvariátů. Poslední tři přírůstky jsem ukořistila v zákeřných únorových slevách a stály mě každá jen 55 kaček. Dobrá snaha omluvit si utrácení sama před sebou, ale nekupte to, když to bylo tak výhodnýýý :).

březen

V březnu pokračovala skvělá jízda. Slupla jsem 12 knih. Z toho všech šest Vampýrských akademií, které jsem četla asi tak po desáté, jenže s tímhle jak jednou začnete, nejde přestat..

Přečteno v papíru

Nyxia *(R), Světla na obloze*(R), Mýty, Výpadek systémů* (R), Seznam hostů* (R)

Přečteno ve čtečce

Vampýrská akademie, Mrazivý polibek, Stínem políbená, Krvavý slib, Spoutáni magií, Poslední oběť, Smrt před branami *(R)

Nováčci v knihovně

Zloději dýmu, Remade, Chuligán, Možná jednou

Já si v těch antikvariátech prostě nedám pokoj :) Zvlášť poslední dobou jsou tam skvělé kousky, novinky a úplně v perfektním stavu.

Jednou takhle při pondělku se mi podařilo vyhrát knihu Kankán se svatozáří na FCB nakladatelství Garamond. A protože Muchovy obrazy se mi líbí, jsem zvědavá, co se dozvím o něm a o jeho životě.

čtvrtletí celkem

Přes líný rozjezd se nakonec ukázalo, že čtvrtletí stálo čtenářsky za to. 

Celkem 28 knih a 11.115 stran. 

Koupila jsem jen 18 knih, což mi nepřipadá tak špatné, protože naprostá většina je z antíků a výprodejů. No, asi se to v dalším čtvrtletí otočí vzhledem k tomu, co má všechno vycházet :).

Ty knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech naFCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Knihy Dobrovský a Palmknih najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také Knihkupectví Dobrovský, což je moje druhá pravidelná spolupráce, které si také vážím a která mi dělá radost pro změnu papírovými knihami. Doufám, že moje články potěšily zase je :)

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Seznam hostů

Seznam hostů se proměnil v seznam cílů...


Autor: Sanne Averbeck
Překlad: Olga Vogelová
Edice: Knihy Omega
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 448

Můj názor:

Svět sociálních sítí je kolbištěm, na němž se odehrávají každodenní dramata postav z knihy Seznam hostů – influencerů, blogerů i různých dalších živlů přisátých na sociální sítě a snažících se na nich udělat kariéru především v oblasti módy a životního stylu.

Udržet se mezi špičkou dá práci. 

Je nutné vytvářet každodenní image tak, aby na ní neulpěl ani náznak špíny nebo skandálu – pokud tedy nelze zrovna tohle využít. 

Je nezbytné znát správné lidi a od nesprávných se distancovat, nosit správné oblečení a ukazovat se ve správné společnosti. A o všem tomhle vhodně informovat na sociálních sítích.

A hlavně je nutné udržet se na seznamu hostů Caroly Martinsové. Protože ona je královnou. Pravou mistryní sociálních sítí.

Co na tom, že je chladná prospěchářská mrcha, která má všechno vykalkulované do posledního pohybu, mrknutí nebo slova. Nikdy neudělá nic bez pečlivého plánování. Vždy kontroluje jak se tváří, jak mluví, co říká. Její statusy na sítích jsou dokonalé. Vždy dosáhne svého a navenek vypadá jako nevinná dobrá duše. 

Ano, Carola je nesnesitelně moderní a divná influencerka (divné slovo). 

A stejně se mi dokázala dostat pod kůži a být mi něčím sympatická. Nejspíš tím, že věděla, co chce a šla si za tím systematicky a cílevědomě, bez ohledu na emoce a  na to, jaké problémy musela překonat nebo přes čí záda přelézt. 

A v tomto příběhu výraz „přes mrtvoly“ dostal hrůzný nádech reality a seznam hostů se proměnil v seznam cílů.

…

V knize je zobrazen život určité sociální skupiny lidí a jejich vzájemné vztahy, které jsou propojené právě přes svět sociálních sítí. K osobním setkáním dochází především na společenských událostech a večírcích zhusta organizovaných Carolou. Jakkoliv divný a nepochopitelný se podobný životní styl může zdát, paní autorce se v něm podařilo najít zajímavé téma a poměrně napínavě ho zpracovat. Myšlenka, že uvnitř skupiny vlivných lidí se pohybuje vrah a zabije každého, kdo se na královnu jen křivě podívá, je docela děsivá.

Paní autorka se zaměřila hodně na sociální vztah ve skupině postav a na jejich vzájemné vazby a chování. Nejvíc pochopitelně na Carolu, která se jí povedla napsat skvěle, a její nejlepší kamarádku Biancu. Ale i další postavy dostaly prostor ukázat, jaké jsou a možnost získat si moje sympatie (a vrahovu pozornost). 

Bianca byla zajímavá postava. Měla těžké dětství. Vyrůstala nemilovaná a psychicky týraná vlastní matkou. Proto teď žije v představě, že nemá moc vlastní hodnotu a je vlastně ráda, že se může hřát v odlesku Caroliny slávy. Jak ji berou ostatní ve skupině, není těžké uhodnout, ale protože za ní stojí Carola, hrají si na přátele. A Bianca zatím sedí v koutku na každém večírku a nechá se využívat.

Ostatní dav tvoří pestrá směsice více či méně úspěšných influencerů (hlavně žen) a bohatých podnikatelů, módních magnátů, televizních producentů a podobných lidí. 

Účelem večírků je navázat spolupráci, získat smlouvu, proslavit se ještě víc…  A potopit konkurenci. Paní autorka stvořila své postavy docela různorodé na to, že jejich podstata je vlastně stejná. Nechala mě dokonce trošku nahlédnout i na odvrácenou stranu slávy do soukromí některých postav – tedy toho soukromí, které na sítích rozhodně neukázaly.

Velmi opravdově působily „printscreeny“ facebookových zdí jednotlivých postav a jejich konverzace, kterými komentovaly události v příběhu. Takovýto rozhovor uváděl každou novou kapitolu spolu s citátem z díla fiktivní psycholožky zabývající se sociálními sítěmi.

O knize je hrozně těžké něco napsat, abych neprozradila ani slovo ze zápletky. Ono objevování vzájemných vazeb a rozkrývání vztahů ve skupině bylo totiž na příběhu to nejzajímavější. A kvůli zajímavým postavám a prostředí jsem se také rozhodla ji číst. Byla jsem také zvědavá, jakou zápletku si paní autorka vymyslí, jaké motivace bude mít její vrah.

Po stránce zápletky a vraha nejsem zdaleka tak spokojená, jako tomu bylo u povah a chování skupiny hvězdiček. To má hned několik důvodů. Bohužel se mi podařilo najít „Zlo“ prakticky ihned, co se objevilo na scéně. To bylo nejvíc neuvěřitelné na postavách. Jak to, že si ničeho nevšimly? Vždyť na tom bylo divné úplně všechno. Ale dobře, vzhledem k situaci je to ještě obhájitelné. 

Zápletka ze začátku fungovala skvěle. Paní autorka však ke konci všechno zbytečně překombinovala a zamotala. Až tak moc, že jsem vlastně vůbec nepochopila důvod toho vraždění. Ten, který mi byl předhozen, mi nepřipadal dostačující a uspokojivý. Na druhou stranu důvod, proč se vše soustředilo kolem Caroly, byl jasný. 

Příběh měl spád a byl i docela napínavý i přes to, že jsem rychle odhalila původce potíží. Jediné, co mi na tom vadilo, byl přeplácaný a uspěchaný konec. Pocit strachu o postavy jsem sice neměla, ale jinak ve mně paní autorka dokázala vykřesat zájem o každou z nich. Také sledování reakcí lidí na to, co se stalo jejich známým, bylo zajímavě popsáno, i když si myslím, že v reálu by to vyvolalo paniku daleko větší.

Kniha se mi tedy líbila, hlavně co se zajímavého prostředí týká. Díky dobře se doplňujícím hlavním postavám a stylu psaní se četla rychle a prakticky sama. 

Pokud rádi sledujete vztahy v podobných sociálních skupinách, bude se vám Seznam hostů líbit. Trochu toho napínání si užijete také, takže pro zájemce o lehčí thrillery je kniha jako dělaná.

Za poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud vás Seznam hostů láká, seženete ho na e-shopu zde.

Anotace:

Carola Martinsová je na sociálních sítích jako doma, s jejichž pomocí manipuluje s lidmi kolem sebe, aby měla všechny a všechno pod kontrolou.

Jako úspěšná influencerka pořádá večírky a velice pečlivě si sestavuje seznam hostů. Vše musí hrát v její prospěch, nic neponechává náhodě. Až do chvíle, kdy si mezi jejími hosty začne své oběti vybírat vrah. Zabíjí osoby, které škodí její rozjeté kariéře.

Carola se pro své okolí stává nebezpečnou a síť jejích příznivců se rozpadá. Kdo je oním záhadným vrahem a dostane se až k jejímu tajnému seznamu hostů? Podaří se mladému komisaři Carolu ochránit?