Králové Wyldu

Autor: Nicholas Eames
Série: Králové Wyldu (1. díl)
Překlad: Michaela Macková
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2019
Počet stran: 500

Můj názor:

Knihu jsem si vybrala na první pohled, pouze na základě sympatií z anotace. Její hrdiny jsem si však zamilovala ještě dříve, než jsem knihu vůbec otevřela. Proč? Čtěte dál :)

…

Čas je, jak se zdá, spravedlivý.

Dostihne bohaté i chudé, neznámé i slavné a měří jim všem stejně. A tak se stalo, že „léta“ dohnala i členy slavné skupiny nájemných bojovníků. Skupina Sága vstoupila do legend a její členové, kterým se také říkalo králové Wyldu, do středního věku. Sága se rozpadla a její členové šli každý vlastní cestou. Někteří z nich to přijali a smířili se s novým životem. Mají ženy a děti, jinou práci nebo dokonce vlastní království a nebezpečí už nevyhledávají. Někteří možná litují ztracených dnů mládí, jenže vrátit se to nedá.

Anebo že by?

Jednoho krásného dne u dveří Claye Coopera zaklepe jeho kamarád Gabriel, aby požádal někdejšího spolubojovníka o pomoc v naléhavé záležitosti. Jenže Clay patří k těm smířeným s časem a do nebezpečné výpravy nemá mnoho chuti. Přeci jen cíl cesty leží daleko za nebezpečnou krajinou Heartwyldu. Za lesy plnými krvelačných potvor, smrtelného nebezpečí, nepohodlí a za stovkou puchýřů, které se vyrazí na jejich zpohodlnělých nohách při náročném putování... 

Nakonec se však rozhodne příteli pomoci a Sága se vydává znova na cestu za dobrodružstvím.

Clay Cooper. Zdroj obrázku https://nicholaseames.com/

Tahle kniha je jedinečnou fantasy už v tom, jaké hrdiny si pan autor zvolil. Vysloužilá banda nájemných zabijáků příšer nebývá zrovna obvyklá. Přitom pánové nejsou zase tak staří, jak by se mohlo z anotace zdát. Ve skutečnosti jsou v podstatě v nejlepších letech, pořád můžou bojovat a jde jim to dobře, i když stará zranění a delší pauza se trochu ozývají. Jejich zkušenosti jsou však bohaté a vzpomínky na časy mládí a potvory, které pozabíjeli, docela zábavným způsobem okoření děj.

Ještě snad nikdy jsem nezažila takovou okamžitou smršť sympatií k postavám. A to kluci nebyli žádná zlatíčka. Jednoznačně šlo o partu nemilosrdných a zručných zabijáků ozbrojených legendárními zbraněmi, pomocí nichž se prosekávali hordami nadpřirozených breber, jimiž se to v knize jen hemží. Jejich minulost byla bouřlivá, jak by se asi od slavných žoldáků čekalo, ale zároveň byli i normální muži s touhami a vlastnostmi obyčejných mužů. Bylo neuvěřitelně snadné je přijmout a sžít se s nimi.

Členové Ságy se neberou zase tak moc vážně. Působí jako semknutá parta nikoliv náhodně poskládaný sbor hrdinů. Znají se, hodně spolu prožili, vtipkují spolu, rýpou do sebe. A hlavně jeden za druhého bojují bez sentimentálních řečí a bez podmínek.

Ganelon. Zdroj obrázku: https://nicholaseames.com/

Jejich dobrodružství je úžasně čtivá záležitost i díky stylu psaní, který je velmi lehký a uvolněný. Pan autor umí udržet napětí a zároveň vhodně odlehčit sympatickým, docela suchým humorem. Neřechtala jsem se jako blázen, spíš to bylo jen na takové to pobavení ze situace, ale sedělo přesně v těch správných místech. 

Začetla jsem se okamžitě. Běžně v dospěláckých fantaskách bývají začátky nesnadné a kostrbaté, ale tady jsem hladce vplula do příběhu a hned mě začal bavit. Sága se občas dostávala do neskutečných situací, které pobavily nejspíš přesně tak, jak autor zamýšlel. Každá postava navíc jednala a uvažovala svým naprosto osobitým způsobem a skvěle se doplňovala s ostatními. Ať už to byl stoický Clay, potřeštěný kouzelník Moog, mlčenlivý zabiják Ganelon, požitkář Matrick nebo Gabe, který dal Ságu znova dohromady. Společně byli úžasní. A stejně perfektní byly i vedlejší postavy.

Ke skvělým hrdinům jsem dostala i rozmanitý výběr zlotvorů z lesa a heartwyldské hordy. Líbilo se mi, že ne všechny zrůdičky chtěly jen zabíjet a škodit. Těch určených k odstranění zůstalo však pořád hodně. Heartwyld obývali wyverni, lidožrouti, koboldi, pavouci, trolové, enti, různé druhy obrů. Prostě všechno, co si jen umím představit a ještě víc. Musela jsem obdivovat fantazii autora, když došlo třeba na takové sovědy a další neznámé tvory.

Protože ve světě, v němž se příběh odehrával, funguje magie, pomohl pan autor svým hrdinům občas nějakým tím nadpřirozeným způsobem, příhodně se stanuvší náhodou nebo přímo nehorázným štěstím (hodně, hodně nehorázným). Ale já jim fandila tak moc a tak skvěle se mi to četlo, že mi to vůbec nevadilo. 

Nevadilo mi ani to, že se celý příběh poskládal pod taktovkou obvyklé šablony – hrdinové se dají dohromady, někam jdou, cestou povraždí nějaké ty nepřátele, aby vykonali hrdinský čin, který se zdá být nemožným a o němž se bude zpívat v písních a vyprávět v legendách, ať už dopadne jakkoliv. 

No a co. 

Funguje to? 

Funguje. Tak proč to měnit, když navíc pan autor umí psát tak, že mi kniha připadala skvělá a jedinečná i po značném množství fantasy, která mi okupuje knihovnu. V knize se nacházejí tak dokonalé momenty – vtipné, vážné nebo k zamyšlení, že se mi ani nechtělo věřit, jak perfektně to autorovi všechno funguje dohromady. Hrdinům se prostě děly epické věci tak nějak mimochodem a oni se s nimi poprali úplně přirozeně.

Zlatý Gabe. Zdroj obrázku: https://nicholaseames.com/

Teď po dočtení mám obrovskou chuť bliknout v souboru na začátek a začíst se znova. To je podle mě nejlepší doporučení, jaké může kniha dostat. Musím se přiznat, že mi svět a hrdinové docela chybí :). Tady nešlo jen o dobrodružnou cestu a zabíjení obtížných potvor. Šlo i o staré přátelství, důvěru v sebe navzájem, rodinu, lásku a nakonec i boj za něco většího než pouhá sláva a peníze.

Asi nejlepší prvotina, kterou jsem kdy četla! Autora si dobře zapamatuju, protože od něj si budu chtít přečíst úplně všechno. Stejné uznání si podle mě zaslouží i překladatelka, protože svou perfektní prací přispěla ke kvalitě výsledné knihy.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Možná to ještě nevíte, ale tuhle knihu chcete, takže vám to usnadním – dočtečky k mání zde.

Anotace:

Sláva nikdy nezestárne.

Clay Cooper a jeho skupina kdysi bývali ti nejlepší z nejlepších — nejobávanější proslulí žoldnéři na této straně Heartwyldu.

Dny jejich slávy však již dávno pominuly. Každý z nich si šel svou cestou. Zestárli, ztloustli, opíjeli se, nebo všechno najednou. Najednou se však u Clayových dveří objeví jeho bývalý parťák Gabriel s prosbou o pomoc — aby se společně zúčastnili mise, ke které by se upsali jen ti nejstatečnější, nebo naopak ti nejhloupější.

Gabrielova dcera je uvězněna ve městě vzdáleném přes půl světa a obléhaném Heartwyldskou hordou. Nastal čas znovu svolat skupinu.

Sága. Zdroj obrázku: https://nicholaseames.com/

Láska v prachu hvězd

Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší,
skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší.
- Pablo Neruda


Autor: Krystal Sutherlandová
Překlad: Ondřej Kronich
Nakladatel: Yoli
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304

Můj názor:

Zajímavý příběh o lásce bez šance a bez iluzí. 

Jiný než ostatní, které jsem četla. Jinak bych ho vnímala v patnácti, jinak v pětadvaceti a jinak ho vidím teď. Už jen to mi přijde dobré, že se na něj můžu podívat optikou různých životních etap a říct si, že je vlastně lepší a pravdivější než hodně jiných.

Od začátku čtení se mi těžko přijímal vztah hrdinů, protože jsem viděla, že je něco špatně a že jedna s postav je strhávána tou druhou do problémů, které by neměla řešit, neměly by se jí vůbec dotknout a nemělo by jí být takto využito. Taky jsem si chtě nechtě vzpomněla na chvíle, kdy jsem něco podobného viděla kolem sebe, kdy nějak podobně využil někdo mě nebo dokonce já někoho jiného. Chtíc nebo nechtíc, na tom v konečném důsledku moc nezáleží. 

Díky tomu jsem přestala Grace soudit a Henryho litovat. 

Díky tomu se pro mě stala kniha osobnější a posunula se jinam od běžného YA románku.

Paní autorka svého čtenáře také přiměje (nebo by aspoň měla), zamyslet se nad tím, zda je bez viny než hodí kamenem. A nebo taky ne a knihu si přečte jen jako další příběh o lásce, která se neměla od začátku podařit.

…

Vypravěč Henry byl normální sedmnáctiletý středoškolský student. Nebyl moc na sport, spíš ho bavilo psaní. Patřilo k němu pár přátel, které mohl nazývat opravdovými, rodina spolu dobře vycházela. Blížil se čas rozhodnout, na jakou vysokou by rád šel. Měl takový život, jaký obvykle bývá, než narazil na Grace. A bylo to jako srážka s náklaďákem, protože Henry se poprvé zamiloval a ne zrovna do holky, která by byla schopná mu vrátit takové city, jaké by si zasloužil.

Grace byla divná na první pohled. Chodila o holi, v klučičím oblečení, které jí nepadlo, neupravená, odtažitá, zamračená. Přestoupila v posledním ročníku z jiné školy a nikdo o ní nic moc nevěděl. Nikoho si nevšímala a působila jako uvíznutá ve vlastním světě. Její ulitu rozbil náhodou až Henry a než pochopil, co je za problém, bylo pozdě. Stal se náplastí na obrovskou bolest a zaplatil za dobrý skutek vlastní bolestí způsobenou nechtěně a bez vypočítavosti. Byl tímhle setkáním zraněn a pozměněn a vyšel z něj jiný, než byl před tím.

Na jednu stranu bych si mohla říct, že celý příběh, tak jak ho paní autorka předložila, je blbost, na druhou vím, že není. 

Na jednu stranu bych mohla vyčítat Grace, že nebojovala, že byla sobecká, využila Henryho, nešla se léčit… Domyslete si všechno, co vám samotným vadilo. 

Ale některé věci prostě člověk musí odžít po svém, musí je probolet až do dna a poprat se s nimi, jak v tu chvíli může. Paní autorka zde postupně odhalila cestu jednoho takového odžívání rok po tragické události, která postihla jednu z jejích postav. Setkání s druhou postavou se stalo další událostí, která vtáhla nového člověka do původního neštěstí. 

Jejich krátký vztah byl od samého počátku určen k tomu, aby dopadl takto. Oba to věděli. Ona ho odstrkovala a on se přibližoval. Když se chtěl vzdálit, přitáhla ho zpět, protože chtěla být sama, ale nemohla. On věděl, že dělá chybu, ale taky nemohl jinak.

I když to vypadá jen jako příběh nešťastné lásky, nebylo čtení jen smutnou záležitostí. Vlastně bylo z dost velké části i zábavné, když se obě hlavní postavy setkaly a pošťuchováním si propojily život. Většina knihy byla plná vtípků a hlášek, odkazů na knihy a písničky. Prostě dobrých věcí. 

A zatím co jeden z nich se pomalu zamilovával, druhý se přes jeho záda škrábal z vlastních (s prominutím) hlubokých sraček. Tohle dodávalo vztahu celkem nemilou reálnost. Taky se ze stránek dalo vyčíst, že vztahy nejsou občas takové, jak na první pohled vypadají – všechny mezilidské vztahy. Jsou prostě takové, jaké jsou, a pro lidi je dobré nezůstat sám.

Co bylo další silnou věcí v příběhu, byla síla přátelství Henryho, Loly a Murraye. Bylo skvělé číst o tom, jak si vzájemně pomohli a podrželi se, když to bylo potřeba. Takové by asi mělo přátelství být a každý kdo má takové přátele, může mluvit o štěstí. Poselství, že láska může pominout, ale přátelství by mělo vydržet, pokud je opravdové, se mi líbilo.

Líbil se mi i konec. I když je to klišé, všechno špatné nakonec přebolí. Není zapomenuto, ale prostě se rozplyne v prachu hvězd. Někomu příběh bude připadat jako banální slátanina s plytkými a nesympatickými postavami. Někomu bude vadit, že nedopadl dobře. Ale on dopadl nejlépe, jak mohl pro oba. Zajímal by mě i příběh vyprávěný z pohledu Grace, ale to by bylo nejspíš dost nesnesitelné čtení.

Kniha obsahuje i celkem slušné množství zajímavých myšlenek. Na první pohled se zdá, že jde jen o patetická klišé, ale zase, když se člověk zamyslí a vzpomene si… Vyklubou se z toho najednou zajímavé myšlenky. Asi ne tak zajímavé, aby uvízly v hlavě na věky, ale minimálně po dočtení nechají příjemný pocit.

Není to nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ale má zajímavé téma a nutí každého vybrat si stranu. A tohle zapojení čtenáře do příběhu z ní děla minimálně dobrou knihu, která za přečtení stojí.

Jednu věc však musím vytknout: Použití ji/jí má určitá pravidla. A zrovna tohle je chyba, kterou opravdu nenávidím. U jiných věcí jsem tolerantní, protože sama chyby dělám, ale toto…

P.S.: Celý tenhle názor vyznívá taky dost pateticky :) Asi jsem ho neměla psát plná dojmů ihned po dočtení. 

Anotace:

Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby. Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.

Poutník z Mohameda: Alláhův hněv

Autor: František Kotleta
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 544

Můj názor:

Posledním kouskem, který přibyl do mojí sbírky kotletek, je kniha Poutník z Mohameda: Alláhův hněv. Vybrala jsem si nové vydání, protože prý v tom původním, kdy se ještě pan autor nechal zvěčnit na obálce svým rodným jménem, některé věci chybí.

…

Po delších konfliktech vyhráli planetu Zemi muslimové. Ostatní náboženství a mocnosti se rozprchly po známém vesmíru a každý si obsadil nějaké ty planety pro sebe. Rozpoutal se závod o to, kdo ovládne více nových světů. 

Vesmír se rozdělil. 

Někde vládnou muslimové, někde křesťané, dokonce i židi ukořistili pár planet pro sebe. Jsou i planety, které zachovávají tvrdohlavě svoji nezávislost, například pašerácká základna Tortuga. Jiné spadají pod nadvládu některé z mocností – američanů, rusů nebo mohamedánů. Po výbuchu horečné kolonizace nastala chvíle klidu, která připomíná studenou válku, ale je to jen klid před bouří.

Daniel Kalandra je poslední z hrdinů pana Kotlety, s nímž jsem dosud neměla tu čest. V životě vystřídal spoustu povolání. Byl majorem v ruské armádě, špionem tajné služby a teď se živí jako pašerák porna, zbraní a alkoholu na muslimské planety známého vesmíru. Občas provede nějaký ten nebezpečnější kousek, je-li mu za to slušně zaplaceno. 

A právě jeho si vyhlédli bojovníci křesťanů – křižáci, aby provedl jejich velmi riskantní plán, jak muslimy trochu pozlobit a poštvat jejich frakce proti sobě v bláhové naději, že se třeba vymlátí navzájem.  Unesou mu dceru, aby byl svolnější ke spolupráci a Daniel se pouští do sebevražedné mise v kolébce lidstva – na Zemi.

…

Kniha je typickou akční brakovkou ze staré školy. Kdo má rád podobné věci, přijde si určitě na své. Oproti jiným kotletovkám zde neteče tolik krve, i když mrtvol za sebou zanechá hlavní hrdina taky víc než dost. Líbí se mi také to, že jsou proti sobě postaveny strany, které by i v realitě našli důvod spolu bojovat. Ne upíři či jiné nadpřirozené stvůry, ne kyborgové, žádní mágové. Prostě jen lidé různé víry.

Pan autor se v příběhu drží osvědčené strategie. Stvořil osamělého drsňáka, který však nepostrádá nějaké ty vlivné přátele. Hrdinu bez bázně a hany – no dobře, tohle je trochu sporný bod, ale hrdina má přinejmenším dobře srovnané priority. Pokud platí my nebo oni, tak rozhodně my. 

A tenhle hrdina by už tak trochu chtěl klidný život s dcerou, užívat si prachy a hlavně se nenamočit do žádných nábožensko-politických sraček. Smůla. Přesně v tomhle bude totiž plavat až po krk.

Tahle forma příběhu prostě funguje. Hrdina je přinucen zapojit se do bojů, které ho až tak nepálí. Jenže postupem času se z toho stane dost osobní záležitost. Daniel je vržen přímo do epicentra muslimské planety a úkol, který má splnit patří k těm nejtěžším vůbec. Při čtení mě čekaly akce na zemi i ve vesmíru. Šílené hrdinské kousky, úniky z nemožných situací, honičky, záškodnické akce i bitvy vesmírných flotil.

Příběh sám o sobě nebyl nijak extra složitý, ale docela dobře promyšlený a napsaný tak, že jsem se u čtení nenudila. Pan autor mě nenechal ani na chvilku vychladnout a jedna akce střídala druhou. Snadno se při tom zapomene na to, že tyhle příběhy mají v podstatě všechny stejný průběh. Tak nějak se ví, jak to dopadne, ale sledovat cestu k tomu je fakt dobrá zábava. Nechybí pochopitelně hlášky a vtípky a různé průpovídky postav, bez kterých by to v žánru nešlo. 

Zde navíc vše připepří krásná nekorektnost, což mně osobně hodně vyhovuje – možná i proto, že je toho čím dál tím méně. Právě rozpor mezi dvěma náboženstvími dodává všem bojům nádech reality, opravdovosti, která v dnešní dost opatrnické době chybí. Autoři se dost často bojí vyhranit a knihám to škodí. Zde na to pan Kotleta z vysoka kašle a píše prostě příběh-fikci, bez nějakých pseudokorektních pokusů a podobných současných opatrností. Sám to komentuje i v předmluvě, kterou mimochodem doporučuju taky přečíst.

Pokud milujete akční brakovky, je tohle kniha, která vám sedne. Bude vám nejspíš něco připomínat, ale to je prostě žánrem. A taky je to jeden z důvodů, proč tohle všichni čteme. Chceme silného hrdinu, který se vším zamete, i když někdy mu pomůže spíš nehorázné štěstí. Chceme hrdinu, který bude vtipkovat i provrtaný kulkami skrz na skrz. A chceme srandu, aniž bychom se museli obávat toho, že někomu šlápneme na citlivé kuří oko přehnané korektnosti.

Takže já doporučuju. Pobavíte se a navíc dostanete zajímavé prostředí a rozzuřené protistrany, které mají velký důvod bojovat. Daniel Kalandra v tom prostředí proplouvá jak žralok v hejnu rybek. A „kolty má zavěšené proklatě nízko“.

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Staro-novou kotletku do vaší čtečky můžete pořídit tady.

Anotace:

Vesmír, ve kterém se lidé uchýlili k fanatickému vyznávání největších náboženství, nabízí spoustu skvělých obchodních příležitostí. Zvlášť když se živíte pašováním zakázaného alkoholu a pornografie. A Daniel Kalandra je v tom zatraceně dobrý. Možná až moc, protože když se sbírají šiky k nové válce, chtějí ho mít vlivní lidé na své straně. A ne neberou jako odpověď.
Vítejte ve světě Františka Kotlety, kde mír mezi křesťanskými a muslimskými planetami je křehký jako srdce nezletilé alcorské prostitutky.
Bože, ochraňuj nás před těmi, kdo v tebe věří!

Temné a osamělé prokletí

Autor: Brigid Kemmererová
Série: Temné a osamělé prokletí (1. díl)
Překlad: Magdaléna Farnesi
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 480

Můj názor:

Příběhům na motivy Krásky a zvířete odolám málo kdy. Vlastně jim neodolám nikdy :) a tak jsem rozšířila svou sbírku ihned, jak kniha vyšla. A ihned jsem se taky pustila do čtení – a vzhledem k tomu, že se kniha dostala do čela předlouhé nepřečtené fronty v mé knihovně, je jasné, že jsem se hodně těšila a měla velká očekávání. Běžně se totiž na novinky nedostane hned ten den, kdy je donesu domů.

…

V království Uhlíkov se zastavil čas, či spíše plyne daleko, daleko pomaleji. Místo, kde se zastavil úplně, je královský hrad Železná růže, jehož princ byl proklet čarodějnicí. 

Tady existuje jen „Období“, které odstartuje vždy ránem v den princových narozenin a končí ve chvíli, kdy princ opět zklame a nesplní svůj úkol. Když nedokáže přimět dívku, aby se do něj zamilovala. Pokaždé, když se mu to nepodaří, se promění v příšeru a nastane masakr. A další narozeninové ráno…

Uhlíkovským princem je Rhen. Kdysi nafoukaný a rozmazlený floutek, který bral život jako hru a na nikom a ničem mu nezáleželo. Teď je situace trochu jiná. Přešlo už spoustu období, v jeho hradě se vystřídala armáda dívek a kletba stále není zrušena. Princ pomalu ztrácí naději. Možná už není takový, jaký býval, možná je osamělý a záleží mu i na jiných věcech než na sobě. 

Jeho jediným společníkem je velitel Grey. Kapitán hradní gardy, který mu kdysi přísahal věrnost a stále mu stojí po boku. I jeho se kletba týká. Je totiž tím, kdo pokaždé na začátku období proklouzne magickým závojem do našeho světa a uloví princi další kandidátku na zamilovanou Krásku.

Další období právě začíná a má být už poslední. Nejspíš to bude další fiasko. Dívka, kterou Grey unesl omylem, totiž vůbec nevypadá na to, že by snad měla chuť na nějaké nesmyslné zamilování se.

Jmenuje se Harper a pochází z Washingtonu. Nevyrůstala zrovna v prostředí, které by prospívalo dívčí jemnosti a chování. Navíc má od malička obrnu, která se u ní projevila postižením nohy. Tento tělesný nedostatek ale vynahrazuje kuráží a dobrým srdcem.

…

O podstatě příběhu jako takového určitě nic psát nemusím. Myslím, že je nám to všem dobře známé a jasné :) Jediným rozdílem je tu to, že Harper je do sídla prokletého prince unesena z moderní doby, takže žádní tátové, růže a dobrovolný odchod na zamilovávací pobyt ve Zvířecím hradě. A není to úplně typ holky, která by si chtěla hrát na princeznu v šatičkách a nechat se oblbnout pěkným princem. A to mi bylo fakt sympatické. Celkem běžně v knihách probíhá zblbnutí a získání důvěry dost rychle. Tady teda rozhodně ne. Bod k dobru.

Příběh se představuje v celkem krátkých kapitolách, které vyprávějí na střídačku Harper a Rhen. Pro mě je to ideální volba, protože tak vidím do hlavy oběma. 

Kniha, kterou paní autorka předložila, byla pro mě docela nečekaný zážitek. Nenapadlo by mě, že se z tolikrát přežvýkaného námětu dá ještě vytvořit něco, co bude originální a překvapí mě. 

Může za to nejen příběh, ale především trojice hlavních postav, které byly velmi živé a zaujaly mě na první dobrou. 

Paní autorka děj zaonačila tak, že v něm nešlo jen o klasickou zápletku Krásky a zvířete, ale také o záchranu princova království před jinými problémy a nebezpečími, než byla krvelačná potvora, ve kterou se jednou za tři měsíce měnil. Nestalo se tedy to, že bych sledovala jen princovo dvoření a Harpeřino bloumání po prázdném hradu a vzdychání jestli ho teda miluje nebo ne. Paní autorka do příběhu vpletla také spoustu akce a napínavých scének. 

Také to, co předváděli princ a jeho dáma, nebylo dvoření v pravém slova smyslu. Spíše se jednalo o spolupráci a vývoj obou postav – hlavně teda Rhen dostával hodně za uši. Jeho kapitoly mě neskutečně bavily a nejen proto, že mu bylo dopřáno poznat spoustu věcí, díky kterým se změnil – nikoliv ze dne na den, ale postupně a pomalu (další plusový bod). Jeho povýšené princátkovství s ním občas mlátilo jako puberta. 

Jako zrcadlo a možná trochu i vzor mu sloužil velitel Grey, který tvořil spojnici v obou částech vyprávění. Jakýsi most mezi ním a Harper. Rozumný a vyrovnaný Grey brousil hrany, protože jeho pán i paní byli oba pěkní paličáci. Právě Harpeřina vzdorovitost a Greyova podpora byla pro prince hnací silou k tomu, aby se vymotal z beznadějně poraženecké nálady a vzchopil se k činům.

Není potřeba se obávat přeslazené romantiky. Na nějaké vrkání hrdinům moc času nezůstalo, měli trochu naléhavější problémy k řešení a navíc si od začátku úplně nepadli do oka. Vztahy mezi postavami byly dobře napsané. Dost často bývá v knihách hodně krátký skok od „nenávidím tě“ k „miluji tě“ a já mívám problém tomu uvěřit. Tady mi nechyběl důvod, proč by se mohly city změnit a nějaká přechodová fáze. Paní autorka se trochu víc držela reality a Harper nepustila z hlavy svůj rodný svět během pár dní jen proto, že princ byl bohatý a blonďatý.

Celkově byl příběh svěží a příjemně se četl. I když některá témata byla spíš tak trochu na depresi, nepřestávala jsem věřit, že se paní autorka přidrží alespoň trochu pohádkových pravidel. 

Za zdárný průběh věcí ale museli hrdinové hodně zabojovat. Museli v sobě vydolovat to nejlepší a ledacos obětovat. Určitě se tedy nedá říct, že by šlo o klasický romantický příběh. Na vývoj postav, jejich sebepoznání, svědomí a objevení věcí, na kterých skutečně záleží, byl kladen velký důraz. Zdůrazněno bylo i to, že vnější krása nestačí, pokud ji hrdina nepodpoří sílou charakteru a nesobeckým jednáním.

Podle konce mám takové podezření, že mi drahá autorka připraví v dalším díle několik „neočekávaných“ překvapení. A pokud to tak bude, nedivím se. Ono se to trochu nabízí, ale taky můžu být nakonec úplně vedle. Doufám, že pokračování bude brzo, líbilo by se mi na Vánoce.

Tahle verze Krásky a zvířete patří k těm povedenějším převyprávěním. Myslím, že si najde spíš příznivce než odpůrce. Pokud máte rádi podobný typ knih, neváhejte.

Anotace:

Princ Rhen, dědic mocného království, se vždy těšil, až převezme vládu a ujme se správy své země. Jenže to bylo ještě předtím, než ho proklela zlá čarodějka. Předtím, než se proměnil v odpornou krvelačnou zrůdu. Předtím, než zničil svou rodinu, svůj hrad i svou zemi. Pro Harper život nikdy nenachystal nic dobrého. Žije sama s bratrem a matkou, nemají moc peněz. A když se jednoho večera pokusím pomoci neznámé dívce na ulici ve Washingtonu, je přenesena do zakleté říše prince Rhena. Monstrum? Princ? Harper netuší, co si myslet. Když však začne poznávat dobré stránky princovy povahy, vypadá to, že prokletí by mohlo být zlomeno. Že se do prince zamiluje lidská dívka. Ovšem to temné síly nemohou dopustit, a tak se spojí, aby Harper i Rhena zničily.

Arabella z Marsu

Autor: David D. Levine
Série: Dobrodružství Arabelly Ashbyové (1. díl)
Překlad: Barbora Hahnová
Edice: Knihy Omega
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400

Můj názor:

Že knize neodolám, bylo jasné hned, jak jsem ji našla v připravovaných titulech. Podobných knih pro mladší čtenáře moc není. Takových, aby se v nich snoubila trocha alternativní historie, trocha techniky, fantasy a dobrodružství. Zde je navíc ještě hrdinkou dívka, čímž by mohla být kniha zajímavá i pro čtenářky.

Děj začíná v roce 1812, ale je to poněkud odlišné od opravdové historie. I zde skončily napoleonské války, ale francouzští piráti stále přepadají anglické obchodní lodě. 

A teď začne ten rozdíl. 

Dávno už se nebojuje na Zemi a už vůbec ne na moři, lodě totiž směřují do anglické kolonie na Marsu.

Zde, na jedné z plantáží na pěstování khorešských stromů, ze kterých se vesmírná plavidla vyrábějí, žije Arabella Ashbyová. Není to úplně typická jemně vychovaná anglická dívka. Raději běhá po Marsu se svým bratrem a marťanskou chůvou, než aby seděla způsobně doma a učila se vyšívat. Se svým otcem sdílí vášeň pro roboty a na plantáži je šťastná. 

Její matka ale touží po návratu do Anglie, kde by našla pro své dcery dostatečně tradiční prostředí, výchovu a především vhodné manžely. Je rozhodnuto: matka z dcerami se vrátí na Zemi, otec se synem zůstává na Marsu. Arabelle nejsou protesty nic platné a ocitá se na Zemi, kterou nikdy nepoznala. Ve světě, který je pro ni cizí a na Mars se nemá už nikdy vrátit. Řízením osudu však rodnou planetu ještě navštíví a to za velmi dobrodružných okolností.

Uloupeno z FCB Knihy Dobrovský

…

První dojem z několika počátečních kapitol byl spíš rozpačitý. Měla jsem pocit, že je možná kniha až moc pro děti. Začátek byl totiž hodně rychlý, stručný a jednoduše podaný. Zdálo se, že všechno moc spěchá a příběh jen klouže po povrchu. 

Naštěstí se všechno brzo změnilo. Krásný jednoduše podaný příběh pro mladší čtenáře zůstal, ale zároveň se rozvinul bohatší děj a kniha mě začala bavit. Steampunkově laděná a dobrodružná atmosféra mi připomněla verneovky, které jsem četla jako malá. A podobné návraty jsou pro mě vždycky příjemné.

Obzvlášť mě zaujaly lodě, kterými se létalo na Mars.

Pobyt na lodi, který tvořil docela velkou část knihy, byl skvěle zpracovaný. A ten nápad! Dřevěné lodě s plachtami létají na Mars. To je paráda. Skvěle se to čte a skvěle to probouzí fantazii. Život posádky a její každodenní činnost na takové lodi, to prostě musí bavit každého. I poměrně obyčejná scéna přípravy lodě k odplutí se čte jako něco ohromně zajímavého. 

Podobně originální a trochu šílené nápady jsem fakt viděla jen ve verneovkách. Moderní sci-fi se ubírá trochu jinou cestou a tato kniha přinesla svěží vítr jemně naivních představ, kdy je jasné, že takto by to technicky nešlo, ale výsledná představa je o mnoho příjemnější, než klasická vesmírná loď. 

Všechny technické podrobnosti měl pan autor dobře promyšlené, takže bych mu málem uvěřila, že je něco takového možné :) Kniha je pro děti a je to fantasy, takže s reálností všeho si hlavu moc neláme, každopádně jeho popisy byly takové, že jsem si vše bez problémů představila a zároveň se nejednalo o nic složitého. Mladšího čtenáře to tedy nijak neodradí od čtení. 

V příběhu nešlo jen o dřevěnou loď ve vesmíru. Anotace slibovala dobrodružství a pan autor jím nešetřil. Arabella je nucená čelit všemu, co si dokážete představit. Ať už se jedná o omezení, které jí připravuje vlastní pohlaví a které bude muset vhodně obejít nebo o nebezpečí z venku. Setkala jsem se s hrdiny, padouchy, ostřílenými námořníky, galantním kapitánem s tajemnou minulostí, marťany… Celek dává dohromady prostředí a hrdiny, o kterých se skvěle čte. Zajímalo mě, co se bude dít, i když se toho dalo dost odhadnout dopředu.

Příběh je určen mladším čtenářům, není tedy propracovaný nijak výrazně do hloubky a v ničem se zbytečně moc nebabrá. Na nějaký extra vývoj postav se taky moc nebere zřetel. Důležitá je hlavně Arabella a dění tady a teď. Nějaké to morální poučení je však na stránkách ukryto taky. Není to však nic, co by čtenáře mělo znechutit nebo odradit.

Trochu mě zklamal konec. Po takovém pěkném příběhu byl najednou hrozně uspěchaný. Skoro se zdálo, že události posledních stránek panu autorovy nelezly z klávesnice a chtěl je mít co nejrychleji z krku. Mírně si tím pokazil dobrý dojem, ale od čtení dalších pokračování mě neodradil.

Kniha se bude určitě líbit mladším čtenářům, pro které je hlavně určená. Každé dítě, které baví dobrodružné příběhy a vlastní fantasie si čtení musí užít. Na prázdniny je jako dělaná.

Za zaslání knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Knihu si můžete pořídit zde.

Anotace:

Od doby, kdy Newton pozoroval bublinu, která stoupala z jeho vany, lidstvo objevuje hvězdy. Když král William III. pověřil kapitána Williama Kidda, aby na konci sedmnáctého století uskutečnil první expedici na Mars, ukázalo se, že vesmírné mise jsou proveditelné, ale i velmi výnosné.
Nyní, o jedno století později, funguje na Marsu prosperující britská kolonie.
Je domovem Arabelly Ashby, mladé ženy, která je v místních drsných podmínkách maximálně spokojená. Ale správná anglická dáma se chová jinak: netráví čas s otcem na stavbě složitých automatických strojů, ani nešmíruje svého bratra a marťanskou chůvu. A tohle chce její matka okamžitě napravit – plánuje ji přemístit do exotického světa, který Arabella nikdy neviděla: do Londýna v jakési Anglii.
Nicméně když nečekané události ohrožují její domov na Marsu, Arabella se rozhodne, že udělat správnou věc je mnohem důležitější než chování podle šablony. Přestrojí se za chlapce a připojí se k posádce Diany, lodi, která patří Mars Trading Company. Na palubě se setkává s tajemným kapitánem, kterého hned zaujme její krása i talent.
Pokud chce Arabela zachránit rodinu na Marsu, musí si poradit s rebely v posádce a zapojit se i do námořní války mezi Británií a Francií, která zuří na plné obrátky.

Dívka ve věži

Autor: Katherine Arden
Série: Winternight trilogie (2. díl)
Edice: King Cool
Překlad: Kateřina Cardová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 370

Můj názor:

Na knihu jsem se těšila, protože první díl se mi líbil opravdu hodně. Zároveň jsem se taky trochu bála, aby se s příběhem nestalo to, co se s druhými díly často děje. Totiž že ztratí své kouzlo a jsou jen jakýmsi překlenutím mezi jedničkou a trojkou – tedy skvělým rozjezdem a strhujícím závěrem. Pro vás ostatní, kteří se toho taky báli, mám dobrou zprávu. Dívce ve věži se nic podobného nestalo. Spíš naopak.

Můj názor na knihu Medvěd a slavík si můžete přečíst tady. A ještě malé varování: níže se může objevit nějaký ten spoiler k prvnímu dílu série.

…

Na konci prvního dílu musela Vasilisa opustit rodnou vesnici. Vzhledem k událostem, které se staly, byla obviněna z čarodějnictví. Po smrti otce ji navíc doma čekala pouze neradostná možnost manželství nebo zavření do kláštera. Vasja však chtěla poznat svět a tak na hřbetě svého koně Slavíka vyrazila do zimní Rusi.

Vasilisa už není tím malým děvčátkem, které poslouchalo pohádky vyprávěné chůvou za dlouhých zimních večerů. Už je z ní mladá žena, která něco z těch neuvěřitelných věcí zažila na vlastní kůži. Ví, že bytosti z legend a příběhů jsou skutečné a že za vítězství dobra musí zaplatit cenu, která je často krutá.
Chce poznat svět, dojet daleko až k pohádkovým ostrovům. Podívat se do Moskvy a zažít všechno, co velkoměsto nabízí. Pořád je ale jen dívkou, která v té době má společností  jasně určeno, kam se její cesta má ubírat. A hrdinské činy a poznávání světa mezi možnostmi zahrnuty v žádném případě nejsou. Vasilisa ale pořád touží žít život podle svých představ.

Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský

Dívka ve věži neztratila nic z toho, co se mi líbilo u Medvěda a Slavíka. Tedy skvělou hrdinku, perfektní ponurou atmosféru a originální zpracování a prostředí. Navíc zde se vyskytlo o něco více intrik lidí proti lidem a malinko politiky. Vasilisa totiž šťastným řízením osudu, kterému bylo lehce pomoženo kouzelnými bytostmi, potkává svého bratra mnicha Alexandra a moskevského velkoknížete Dimitrije. Její cesta ji tedy zavede i do hlavního města, kde dojde k dramatickým událostem a monumentálnímu závěru druhého dílu.

Nepřítel byl zde zákeřný a chytrý. Pozorný čtenář jej možná odhalí docela brzo, ale události, které se stanou, se moc předvídat nedají. Paní autorka dokázala svá tajemství udržet a odhalit je až v pravou chvíli. Znova se zde objevují některé již známé pohádkové postavy a přibudou také nové. Některé Vasje škodí, některé pomáhají. Celkově však stále mají své vlastní zájmy a prosazují si je ať se jí to hodí nebo ne. Znalost ruských pohádek se může při čtení hodit, ale není nevyhnutelně nutná.

Paní autorka opět dovedně propletla pohádkový svět s tím skutečným. Mytické bytosti bojují za záchranu svého světa a o to, aby s nastupujícím křesťanstvím neupadly v zapomnění. A lidé mezi tím svádějí své vlastní bitvy, ať už se jedná o politiku a moc nebo o prostý boj o přežití a bezpečí rodiny. Protože Vasja už je velká holka, objevuje se v příběhu i opatrná a jemná romantická linka. Je však dobře zpracovaná a citlivě zasazená do příběhu. Nikdo nemusí mít strach z toho, že si pletky pro sebe ukradnou příliš mnoho prostoru na úkor dobrodružství  nebo naruší tu fantastickou atmosféru, která je od začátku pečlivě budována.

I když to vypadá, že je kniha určená spíš pro mládež, dospělí také nebudou zklamáni právě díky oné atmosféře, která trochu připomíná historický román. Nebo spíš fantasy pro dospělé.
Prostředí ruského venkova – v tomto díle i Moskvy – působí stále ještě neokoukaným dojmem a pořád je na něm co objevovat.
Ruské pohádky a mýty jsou sami o sobě docela ponuré a nadpřirozené postavy nejsou zrovna vzor vší dobroty. To také dodává příběhu více dospělácké ladění. Chybí tu totiž taková ta dětská jistota, že dobro zvítězí. Nikdy jsem nevěděla úplně jistě, co mohu od postav očekávat, jak se rozhodnou a kudy se bude příběh ubírat.

Strašně se těším na třetí díl, protože tuším, co by se v něm tak mohlo udát (prosím, ať se nepletu). Paní autorce už věřím, že dokáže udržet napínavý a okouzlující příběh, vím, že třetí díl bude stát za to.

Ti, kteří přečetli první díl, nepotřebují pobízení, aby se pustili do druhého. A kdyby tu byl náhodou někdo, kdo ještě váhá, určitě sérii doporučuji. Paní autorce se podařilo uvést v život skutečně originální a čtivý příběh s nádhernou atmosférou. Tahle série vyčnívá v záplavě jiných a byla by škoda ji minout.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. Pokud vás série láká, můžete ji pořídit zde.

Anotace:

Dvůr moskevského velkoknížete sužují šarvátky o moc a zvěsti o nepokojích. Neznámí zbojnící drancují venkov, vypalují vesnice a unášejí dívky. Kníže se svými věrnými společníky vyrazí z města, aby nájezdníky porazili, a po cestě se setkává s mladíkem na nádherném koni.
Pouze Saša, mnich s válečnickým výcvikem, v "chlapci" rozpozná svou mladší sestru, kterou její vesnice považuje za mrtvou nebo za čarodějnici. Když se Vasja se svými mimořádnými jezdeckými schopnostmi a nevysvětlitelnou mocí prokáže v bitvě, Saša si uvědomí, že musí zachovat její tajemství - jeho sestra je možná tím jediným člověkem, který může zachránit město před hrozbou z říše lidí i fantazie.