Cvičebnice tvůrčího psaní

 

Jako člověk, pro něhož je psaní a vytváření příběhů jedním z největších koníčků (ne-li vůbec největším), jsem nabídce nové cvičebnice neodolala. Mám doma spoustu učebnic tvůrčího psaní, ale cvičebnice se mi do rukou dostala poprvé a tak jsem byla zvědavá, co mi může předat. Také mě zaujalo její propojení s Kurzy z obýváku. A i když jsem na tyhle organizované psací výuky nikdy nebyla stavěná, rozhodla jsem se zkusit aspoň knihu.

Anotace:

Cvičebnice je určená pro všechny, kteří chtějí psát, anebo si psaní vyzkoušet a kreativně se vyjádřit. Provede vás od prvotního nápadu přes jednotlivé části psacího procesu a také poradí, co dále dělat s hotovým textem.

Psaní je také řemeslo, a pokud jej chcete ovládat, je užitečné dobře znát nářadí, se kterým budete pracovat. Je třeba vědět, co všechno si s literární postavou můžete dělat, jaké jsou možnosti vyprávění a jak překonat tvůrčí blok. Zkuste si roli spisovatele hravou formou, která vás bude bavit a která vám předá ucelený přehled o tvůrčím psaní. I Shakespeare nějak začal...

 

…

 

Pokud bych měla dát na první dojmy, musím knihu pochválit. Knih o tvůrčím psaní mám doma povícero, ale tato jediná je opravdu moc pěkná, esteticky potěšující a na recyklovaném papíru. Uvnitř je mnoho zdařilých tematických fotografií. Je elegantní a šik.

Jenže i když je na pohled fajn, u těchto knih o to nejde. Důležité je, co mi můžou předat. Takže pojďme mrknout na tuto stránku „šik cvičebnice“.

Ve zkratce bych to řekla asi takto:

Co kniha nabízí?

Možný začátek autorské cesty. Získáte možnosti, rady, nápovědu a prostor si vše zkusit na vlastní tužku (případně klávesnici).

Co neslibuje?

Koláče bez usilovné práce, mnohého zkoušení, tápání a sbírání zkušeností.

Co musím odevzdat, aby mi kniha k něčemu byla?

Bez ochoty zkoušet cvičení si knihu ani nekupujte. Pokud jste typ psavce, který je spíš intuitivní, nejspíš vám toto nebude vyhovovat.

 

A teď trochu podrobněji:

 Původního textu od autorů (ve smyslu dlouhých stran informací a teorie) v cvičebnici zase tolik není, ten budete postupně tvořit sami a teorii rovnou převádět v praxi. Autorky knihy vás jen postrčí na správnou cestu. Od toho je to cvičebnice a ne učebnice. Prostor na vlastní psaní v knize nechybí a můžete ho využít, jestli se vám neekluje psát do knih. Mně to nešlo ani přes velkou snahu, tak jsem pořídila blok :) A ono by to tak stejně dopadlo, protože pokud bych se měla při úkolech opravdu snažit a ponořit se do toho, určený prostor pro psaní nebude stačit ani náhodou.

Většina textu je tedy zadání různých úkolů a celkem obecné a pro pokročilého písmáka ne moc překvapivé povídání o tom, co je k napsání knihy potřeba, shrnuté v úvodu jednotlivých částí. Povídání autorek poskytuje rady, jak na úkoly jít, kde se inspirovat a ukázky dobrého a ne tak dobrého vypracování úkolů. Zkrátka, aby jeden věděl, jak na psaní samotné jít a jak raději ne :) Pro ty zkušenější harcovníky to tedy spíš moc není, ale začátečník, který teprve o psaní uvažuje a neví jak by nejlépe začal, určitě právě tyhle předané informace ocení a možná pro něj bude dost z toho nové. Ne každý je takový, že prostě začne. Těm váhavějším může kniha pomoci.

Text doplňuje větší množství pěkně aranžovaných fotografií, které přispívají k příjemnému naladění při listování knihou. Jeden by mohl říct, že jen zabírají místo, ale kupodivu to tak není. Proč by kniha, která je v podstatě motivací k dřině a dlouhému sezení na zadku nemohla vypadat pěkně a příjemně :)

Jaké úkoly vás v knize čekají?

Autorky postupují opravdu od začátku. Knihu dělí do několika okruhů, z nichž se bude váš budoucí příběh skládat a k těmto okruhům nabízejí tematická cvičení. Zabývají se nejen obecnými věcmi, jako je příprava a nasávání inspirace, ale i velmi konkrétními okruhy od tvorby příběhu, postavy, přípravy zápletky a rozvinutí děje. Dozvíte se, co je to vypravěč a jakého můžete zvolit pro svůj příběh, jak ho budete vyprávět, jak vytvořit dialog nebo i jak to všechno ukončit. A samozřejmě i další věci. Úplný obsah uvedu pod článkem.

 

To, jestli pro budoucího spisovatele vašeho formátu bude kniha užitečná, zjistíte jednoduše. Jste hravý člověk? Máte rádi různé tvůrčí úkoly, které dráždí vaši fantasii? Tak trochu se ještě hledáte v tvůrčím procesu? Zatím v sobě nenosíte příběh, který se hrne ven? Potřebujete tak trochu systém a ne střelbu na slepo? Jestli na tyhle otázky odpovíte ano, bude vás kniha bavit. I kdyby pro vás mělo být tvůrčí psaní jen hrou na dlouhá odpoledne i tak bude vypracování cvičení přínosem.

Pokud jste spíš jako já, nejspíš si knihu užijete jen po vizuální stránce, po tvůrčí už méně. Já nejsem úplně typ, který by měl chuť vypracovávat krátká cvičení. Nejde mi to a nebaví mě to, raději pracuji na svých už rozdělaných věcech a zabývám se jimi. Postupuji spontánně metodou pokus omyl už od dětství a v knize předložený skoro bych řekla školní systém psaní mě spíš brzdí. To ale neznamená, že mi kniha nic nedala. Naopak – k mému velkému překvapení dokázala aktivovat nové nápady a chuť do psaní a to i když jsem neudělala jediné cvičení tak, jak chtěly autorky, ale přizpůsobila jsem si je svému naturelu a svým příběhům. Ano, i to jde :) Takto mohou knihu využít pokročilejší psavci s již rozdělanými příběhy.

Také se mi líbí, že autorky neslibují „bezceler“ na počkání. Upozorňují na to, že všechny ty celery i méně kvalitní „zeleninu“ si autor musel odsedět a odmakat. A hlavně: číst, číst, číst – psát, psát, psát. Všímat si, jak píšou jiní, zkoušet a hledat své vlastní vyjádření. A pořád dokola. Cvičení dělá mistra, ale to nejspíš víte. Jinak by vás tahle kniha nezaujala :)

Pro úplné začátečníky není kniha špatná. Myslím, že pokud ji projdou, budou jí věnovat pozornost a pokusí se úkoly poctivě vypracovat, zjistí, jestli je tvůrčí psaní pro ně vážně míněným oborem nebo jen koníčkem pro volná odpoledne. To není špatně – psaní má dělat hlavně radost, i kdyby bylo jen do šuplíku. Pokud však psavec míní své úsilí vážně, poslouží cvičebnice jako „žebřík ke skokanskému můstku“. Na skutečný skok bude potřeba mnohem víc, než v knize je.

Tak či tak, toto je možný začátek.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud si pohráváte s myšlenkou zkusit psát a kniha vás zaujala jako možný start, najdete ji tady.

O knize:

Autor: Andrea Selzerová, Alžběta Bublanová

Vydal: Nakladatelský dům Grada

Rok vydání: 2021

Počet stran: 160

Obsah knihy:

Prolog

Poznejte své tvořivé já
Okouzlete se psaním

Úvod

O tvůrčím psaní
O kreativitě
O cvičebnici

Než začnete psát

Co potřebujete pro psaní?
Proč chcete psát?
Nepřátelé a pomocníci
Začněte krátkým textem
Dopis mému tvůrčímu já

Nespoléhejte na múzy

Pozorujte
Nasajte atmosféru
Popisujte
Čtěte!
Podporujte svou múzu

Vytvořte příběh

A o čem to je?
Určete si žánr
Specifikujte své dílo
Promyslete děj

Poznejte svou postavu

Seznamte se
Popište postavu tak, že ji čtenář nezapomene
Aby postava utkvěla čtenáři v hlavě!
Kdo vlastně jsi, postavo?
Vžijte se do svých postav
Nezapomínejte na popis

Budujte děj

Připravte zápletku
Vygradujte děj
Nebojte se popisem zvýšit napětí
Napište si osnovu
Nelpěte na osnově

Kdo je vypravěč?

Vyprávějte autenticky
Vypravěč jsem já
Kouzlo er-formy
Kombinace pohledů

Jak se bude vyprávět

Kompozice není sprosté slovo
Retrospektiva neznamená jen vzpomínka

Jak na dobrý dialog

Nebojte se dialogu
Každá postava má svou řeč
Mocný dialog
Reálné nereálné dialogy
Uvozovací věty

Příběh ukončete

Co se mohlo stát?
Změňte konec příběhu
Nebojte se přepisovat
Text po sobě čtěte
Kam s hotovým textem?

Mé spisovatelské já

Najděte svůj styl
Zkoušejte neznámé
Experimentujte
Opojný pocit
Dílo vydejte
Pamatujte, proč jste začali

Závěr

Co jste se naučili?
Inspiraci pronásledujte palicí
O projektu Kurzy z obýváku
Poděkování

Doslov

Přílohy
Mapa tvůrčího procesu
10 nejčastějších spisovatelských chyb
Osobní tipy na knihy, které doporučujeme si přečíst
Vysvětlení pojmů, které jsme v cvičebnici použily
Můj originální slovník
Mé spisovatelské postřehy

Kouzlo kaligrafie - inkoust a inspirace

Oživte kouzlo ručního psaní a pohrajte si s inkoustem


Autor: Betty Soldi
Překlad: Růžena Pokorná
Nakladatel: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 192

Můj názor:

Tahle kniha mě pokoušela od prvního pohledu. A nemyslím tím jen to, že je prostě krásná na pohled.

Spíš to, že ráda píšu, jenomže pouze na počítači. A najednou se objevilo Kouzlo kaligrafie a nabízelo možnost vrátit se ke psaní rukou a ještě by výsledek mohl nějak slušně vypadat.

Rozhodla jsem se tedy neodolávat pokušení a nechala si knihu od Metafory zaslat.

…

V úvodu knihy se mi představila paní autorka. Řekla něco o svém mládí, vztahu ke kaligrafii a tom, jak postupovala její kariéra právě v „krasopsaní“. I kdyby ale o tomhle nenapsala ani čárku, bylo by její nadšení pro písmo z knihy poznat. 

Z každé stránky číší radost z psaní. 

Fotky, které text doprovází, jsou velmi pěkné a vkusné. Na celé knize je zkrátka vidět, že paní autorka miluje to, co dělá a čím se živí. To je skvělá věc a ne tak častá.

Písmo je všude. Tak moc všude, že ho člověk už ani moc nevnímá. Paní autorka prostřednictvím své knihy chce zvýšit vnímání čtenáře k psanému slovu, chce inspirovat a probudit tvořivého ducha. Chce ukázat, že psaní je velmi osobní záležitost, dovednost, která se v moderním světě tak trochu ztrácí.

Co kniha neslibuje je to, že pokrok bude bez práce :).

Jedna část je celá věnovaná nácviku. 

Přímo do knihy můžete dělat čáry pro uvolnění ruky, psát malá slova, velká slova. Zkusit to rychle, pomalu, druhou rukou – prostě najít chuť psát rukou a ponořit se do toho. Pokud ovšem nebudete mít zábrany čmárat do knihy, jako já :). Značná část je věnována tomuto čmárání a pokusům podle zadaných úkolů a prozkoumávání vlastního písma.

Pak přijde o něco těžší chvilka. Pamatujete na písanku z první třídy? Tak tady zažijete návrat do dětství :) 

Paní autorka předepisuje na řádcích svá písmena a jede se po ní. Pěkně jedno za druhým. Zkusíte si malá i velká písmena a několik různých stylů. Cvičení na písmena je taky dostatek, takže nuda a jednotvárnost nehrozí. Paní autorce se daří probudit zájem a hravost. 

Dojde dokonce i na různé pomůcky k psaní. Ne jen na pero, tužku a štětec, ale i na takové věci, jako je rtěnka, zelenina, peří… Psaní třeba kávou. Můžete zkusit různé pokusy s papírem, psát bílou na černou, barvou na sklo, vystřihovat, různě zdobit – prostě si hrát.

Najdete nápady na velikonoční vajíčka, svatební přání, vánoční dekorace i obyčejné dopisy a věci pro vlastní potěšení.

Myslím, že paní autorce se podařilo svému předsevzetí dostát. Ukázala krásu písma a inspirovala ke zkoušení a nápadům jak si s psaním hrát. Mně osobně se hodně líbily vánoční nápady a na přání a cedulky na dárky nebo ozdobení balicího papíru je určitě vyzkouším.

Kniha je opravdu velmi krásně zpracovaná. Osobně oceňuji matný papír. Fotky na něm působí jaksi příjemněji a pohodověji, než by tomu bylo na lesklém. Napomáhají tomu i tlumené barvy a krásně zdobené písmo na každé straně. I když je kniha v měkké vazbě, je papír kvalitní, žádné tenké stránky.

Pokud máte doma člověka, který rád tvoří, tahle kniha je pro něj ideální dárek. Tvůrčí duše si s nápady vyhraje. Je nutné mít ale trochu trpělivosti, protože výsledky nejsou vidět hned. Tak zkoušejte :).

Za poskytnutí knihy k hodnocení moc děkuji nakladatelství Metafora. Na knihu se můžete blíže podívat zde.

Anotace:

Kaligrafka a návrhářka Betty Soldi vás vezme na soukromou výpravu, během níž začnete rozvíjet svůj vlastní styl a naučíte se vyjadřovat krásným kaligrafickým písmem.

Díky kreativním pracovním cvičením, která jsou součástí knihy:

-          seznámíte se s novými tvary písmen

-          naučíte se používat nové styly

-          objevíte nečekané nápady… Víte třeba, že psát můžete i mrkví?

S pomocí snadných a přehledných pokynů oživíte podmanivou kaligrafii zábavným způsobem.

Vytvořte si vlastní dárkový papír, jmenovky, veselé vzkazy, balonky na oslavu či neotřelé vánoční ozdoby. Nechte se inspirovat a uvidíte, jak se vaše kaligrafické umění bude rozvíjet. Kouzlo máte ve svých rukách!

Autorka speciálně pro české vydání do češtiny kaligraficky přepsala hesla z knihy a připravila pro čtenáře také celou českou abecedu.

Domácí svíčky ze zbytků vosku

...aneb moje první pokusy 

Jednou to přijít muselo. I takový manuálně-tvůrčí levoručec jako já s nechutí k domácí výrobě čehokoliv, krom nakládaných hermelínů, podlehl tlaku doby a pustil se do domácí výroby svíček.

Miluju svíčky při jakékoliv psací činnosti, kterou dělám poměrně často a taky v koupelně při koupání  a vůbec tak nějak při kdečem.

Důvody, které mě k domácí výrobě dotlačily, jsou tedy v podstatě jednoduché. Výše zmíněné nutkání pálit doma neustále nějaké svíčky, cena již hotových svic na trhu, větší množství prázdných nádobek od vyhořelých svíček a stejně velké množství jejich nespálených pozůstatků v krabici. Z nějakého důvodu jsem totiž zbytky vosků nevyhazovala. A taky je to celkem jednoduchá činnost, ne jako háčkování nebo podobné hrůzostrašné věci.

Co jsem si nachystala:

•           Nádobky od svíček. Lepší jsou ty tlustší, aby horkem nepraskly. Když už v nich jednou svíčka byla, nejspíš to neudělají. Ty moje vydržely. To je dobře, v opačném případě bych ten horký vosk loupala z linky ještě teď.
•           Zbytky vosku nebo pytel nového vosku z obchodu. Zbytků na jednu svíčku je potřeba překvapivě hodně, tak doporučuji mít po ruce ten pytel, pokud nemáte opravdu velké domácí zásoby. Pokud jste svíčkový maniak, pravděpodobně máte :).
•          Knoty. Já jsem koupila už hotové, vsazené do plíšků. Mají je ve výtvarných potřebách za pár drobných a v různých délkách.
•           Nerezovou džezvu na kafe s nálevkou. Seženete do stovky v domácích potřebách. Doporučuju pořídit nějakou jen na to, vosk má tendenci ji oblemcat a zaschnout na ní. Kafe už by z ní nejspíš nechutnalo tak, jako před tím :).
•           Noviny, kterýma jsem podložila místo činu. Pozor! Toto je důležitý bod.

Postup akce:

Nejdřív jsem si nachystala do nádobek na budoucí svíčku knot. 

Kápla jsem na dno trochu vosku z čajovky a připlácla jsem ho k tomu. Trpěla jsem naivní představou začátečníka, že tam zůstane. On zůstane, ale…

Pak jsem naházela do nerezové konvičky zbytky vosku, dala vařit v hrnci vodu a v tom jsem máčela ubohou konvičku, dokud se vosk nerozpustil. Netrvá to nijak dlouho. Doporučuju rozpouštět menší kousky, rychleji tají a s konvičkou trochu kvrdlat, taky to pak jde rychleji. Pokud nemá konvička plastové držadlo, hodí se chňapka.

Když se vosk rozpustil, nalila jsem ho do první pokusné svíčkové nádobky – pozůstatku voňavé svíčky z IKEA. Na nádobce můžou být klidně zbytky vosku z dřívějška. Rozpustí se a splynou s novým voskem. Jen si pohlídejte, aby měly stejnou barvu, pokud nechcete mžouratou svíčku.

Horký vosk je tedy v nové nádobce.

A první chyby:

•           Když lejete vosk, nechrstněte ho tam všechen až nahoru. Plíšek, ve kterém knot drží, se vám pak odlepí a putuje k hladině. Toto mi v mém tvůrčím zápalu bohužel nedošlo.
•          Z toho plyne druhá chyba. Nehrabejte na knotek prackama, pokroutíte ho a stejně ho zpět nepřilepíte. V horkém vosku se kroutí a ke dnu se mu nechce. A hlavně už ho nenarovnáte. Zatuhne vám ve vosku vlnitý. Když se vám to stane, je lepší svíčku zrušit, obětovat jeden knot a začít znova. Srovnat to jde opravdu blbě a perfektně rovné a uprostřed už to nikdy nebude – zkoušela jsem to.

První poznatky z chyb plynoucí:

•           U druhého pokusu jsem nalila do základu vždy jen trochu vosku a knotek se ode dna neodlepil. Počkala jsem, až více zatuhlo (cca pět minut) a nalila další vrstvu. Pak ještě jednu a mohla jsem dolít do zbytku, pak už se knotek ani nehne. Vosk se krásně spojí, ani bublinky nezůstanou. Napadlo mě, že takto zkusím i různobarevné vrstvy vosku.
•           Aby knotek držel rovně a nesahalo se na něj, zaklínila jsem ho mezi dvě kávové lžičky. Držel perfektně. Nehrozilo, že ho rukou vytrhnu z plíšku, ani že s ním pohnu na stranu.

Neuvěřitelné voskové záhady, fakta a pozorování:

Nechápu jak je to možné, ale vosk nějak provzlínal konvičkou (?!) a když zchladla, byla vrstvička i zvenčí. Nevadí, oškrábala jsem ji a použiju příště.

Vosk je mastný jak hrom, takže jsem ráda, že jsem nezapomněla na noviny. Ono i při velké opatrnosti kápne někdy vedle.

Zpětně mi došlo, že by bývalo lepší otevřít si na to okno, možná by mi nesmrděl vosk až v ložnici. Svíčky po zalití tuhly kupodivu docela rychle, ale smrádek se drží dlouho.

Pokud používáte zbytkový vosk, připravte se na to, že bude plný binčusu různého druhu. Zbytků knotu, kterých si nevšimnete, dokud se vosk nerozpustí, černé tečky popela z vyhořelých knotů a podobně. Binec se naštěstí drží u dna, když teda budete nalévat pomalu, v nové svíčce nebude. Jen ho pak nezapomeňte odstranit z konvičky.

Vydržte to a nesahejte na hotové svíčky, dokud opravdu nezatuhnou. Potom je dobré trochu srovnat horní hladinu, pokud ji chcete mít rovnou. Nevím proč, ale okolo knotku se vytvoří důlek nebo kopeček. Postupně, jak vosk bude tuhnout, bude se důlek zvětšovat, kopečky zmizí :). Stačí dolít trochu horkého vosku a srovná se to. Nemyslím, že na tom až tak záleží, svíčka bude hořet i s dolíkem, spíš mám obavu, aby se pak netopil knot.

Nakonec ustřihněte přebytečný knot - ale až po dolití vosku a srovnání hladiny, ať má pak dostatečnou délku a prostor k hoření. A nezapomeňte svíčky vyfotit na prkýnku v peřinách :D

A užijte si zapalování těch vlastních! Jsou ještě lepší, dokonalejší a úžasnější, než ty kupované :).