Čtvrtletka IV. 2022

 

Moje nejoblíbenější čtvrtletí začalo skvěle. Celkově jsem se snažila si ho co nejvíc užít. Nedopadlo to sice úplně podle mých představ, ale i tak bylo fajn. Kdybych si ho mohla zopáknout, asi by vypadalo jinak, ale takovou možnost nemám. Můžu teda aspoň zavzpomínat a nové čtvrtletí začít o dost líp.

říjen

v říjnu jsem konečně dokončila první čtení Gambitu a kydání bordelu, případně doplňování chybějících věcí. Obrysy druhého dílu už nějak podezřele vylejzají z hlavy, takže mi asi nic jiného nezbude, než se do něj pustit :D Rozhodně jsem víc při chuti psát něco nového, než přepisovat celou Dámu, která se nicméně komplet přepsat musí. Nic! Přečtu Gambit ještě jednou v této finální podobě a přesunu ho k prvním čtenářům. Pak se uvidí.

Zase jsem úspěšně rozjela svůj oblíbený sport – předobjednávky. Aktuálně jich mám v běhu šest, ale něco z toho už mají zamluvené Ježíškové, takže si to užiju až v příštím roce.

Největší knižní odvahu jsem tento měsíc projevila při druhém čtení Půlnočního slunce. Není to lepší -  ten překlad, překlepy a podivná redakční práce, mi vadí pořád. Už to nicméně není tak čerstvý vztek a zklamání, jako když jsem to držela v ruce poprvé. Celkově bych řekla, že si to čtení teď užívám víc a víc vnímám ty zajímavé věci na tom, když už mám zklamání za sebou.

Obecně mě díky skvělému filmovému zpracování Školy dobra a zla a novému seriálu Vampýrská akademie chytla chuť přečíst si tyhle knihy znova. Z obou zpracování mám poměrně dost radost, i když ve VA (a částečně i ŠDZ) si tak trochu zamotali věci po svém a samozřejmě poplatně dnešní módě. Tady to naštěstí nijak zvlášť neuškodilo. Obsazení rolí je rozhodně vydařené v obou případech. A celou sérii VA jsem taky tenhle měsíc stačila slupnout.

Jo, a taky mám na Vánoce nového bezokého trpaslíka. Či spíš tak nějak čtyři. Hups! Ale když je miluješ, není co řešit. V prosinci jim udělám skupinovou fotku :D

 

Přečetla jsem:

Mýtonoši, Jako sama smrt, Včerejší noci *(R), Pravidla pro holky, Půlnoční slunce*, Straky *(R), Nový měsíc,

e-knihy: Vampýrská akademie, Stínem políbená, Mrazivý polibek, Krvavý slib, Spoutáni magií, Poslední oběť

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Žena v ohni – tohle téma je fascinující, takže kniha mě nemohla minout.

Markýz hledá ženu – romantika ve stylu Bridgertonů. Pořád mě to ještě nepustilo.

Láska z Manhattanu – skvělá anotace, dokonalé prostředí.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Rod draků – za dobrou cenu na Trhu knih

Jako sama smrt – knihy Jakuba Hozy mi sedí a tato navíc žánrově odpovídá mému vkusu

Jenom nestvůra – nakonec zkusím, mohlo by to stát za to

Uteč, než doroste měsíc, Samotka: Útěk z výhně, Planoucí oblaka – tří radosti v černopáteční Dobrovského akci

Výhra:

Kukly 1 – Elvisovo kopí – výhra ze stránek Čteme české autory. Musím říct, že nejdřív mě na tom zaujal ten Elvis :D a hned pak anotace, takže jsem ráda, že se mi poštěstilo knihu vyhrát. Moc děkuji!

 

Celkem  přečtených 13 knih, 4.935 stránek a koupeno 7 nováčků.

 

listopad

po pár letech první listopad bez NaNo. Divný pocit. Musím se překvapivě dost držet, abych do toho nevlítla :D Jenomže musím si taky smutně přiznat, že s mým současným časovým nastavením je to naprosto nereálné. Alespoň se mi daří postupovat s Gambitem. Listopad měl patřit poslednímu čtení na vychytání much. No, nakonec nic. V práci vypukl takový blázinec, že to svět neviděl… Nestíhala jsem ani články o knihách a měsíc se mi smrskl v podstatě na „do práce a spát“. O víkendu už jsem si potřebovala hlavně odpočinout. A to jsem ještě netušila, jak to dopadne o černopátku. Budu si muset pro své NaNo vybrat jiný měsíc. Aspoň na dobu, co budu pracovat tam, kde teď.

Čtení se mi dařilo. Pořád to je nejlepší způsob, jak vypnout hlavu a myslet na něco jiného. Taky už nastalo období shánění dárků a krásného zachmuřeného podzimu. Škoda, že to nevydrží déle :) ale listopad je prostě jen jeden.

 

Přečetla jsem:

Markýz hledá ženu *(R), Žena v ohni *(R), Škola dobra a zla*, Škola dobra a zla 2: Svět bez princů*, Láska z Manhattanu *(R), Škola dobra a zla 3: Poslední navěky*, Ve jménu cti *(R), Poslední absolvent, Divoká říše, Štvaná zvěř* (R),

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Štvaná zvěř – v YA thrillerech od Grady jsem se poslední dobou podezřele usadila :)

Ve jménu cti – podle anotace to zní jako dobrá fantaska

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Dvůr temnoty – upíři, no… :D

Gallant – přiznávám, rozhodla obálka. A taky to, že s autorkou mám zatím jen dobré zkušenosti.

Vzpomínky na zítřek – poslední díl série, která mě dost chytla.

Poslední absolvent – první díl byl pecka. Čarodějnická škola jakou musíte zažít :)

Čepel azylu – druhý díl do série. Či spíš kniha ze známého světa.

Čepel entropie, Prokletá – černopátečnické úlovky

Sissi: Temný slib – seriál nebyl špatný, tak zkusím i novou knihu.

Zvrácená pouta – první díl mě bavil, takže se sérií pokračuju.

 

Svátek:

Divoká říše – mohlo by to být jiné, než obvykle YA fantasky jsou.

 

Celkem 10 přečtených knih, 3.616  stránek a koupeno 9 nových knih.

 

prosinec

letos někam zmizel. V práci nastalo tak hektické a naprosto vyčerpávající peklo, že jsem zvládla tak akorát číst a spát a bojovat s tím, abych se nezbláznila. Vánoční atmosféra mě minula úplně. O nějaké radosti nebo těšení nemohla být ani řeč. Volno na psaní žádné… Jsem ráda, že to mám z krku. V novém roce budu muset priority výrazně přehodnotit. Jinak se nepohnu z místa.

Úplné dokončení příběhu není tak příjemné, jak jsem čekala. Nejdřív je tu nutnost úprav, která by mě bavila, jen na ni najít dostatek času. Chtěla jsem to mít do konce roku, ale vzhledem k situaci v robotě jsem cíle nedosáhla ani přibližně. Přesouvám to tedy na leden. Pak přijde to těžší – budu se muset postavit realitě odeslání rukopisu prvním čtenářům a pak…  To je pro moje sebevědomí zkouška doslova smrtící. Obdivuju každého z naší písmácké skupiny, kdo neváhá.

Jinak je prosinec pryč a díky Bohu za to. Letos se nepovedl, příští rok si ho udělám lepší :)

 

Přečetla jsem:

Gallant, Sisi: Temný slib, Hrad ve Skotsku (R), Zvrácená pouta, Tsu´Tejův příběh, Zlatá Grai, Tanec papírových draků (R), Bezvětrné město, Vítejte v pekle (R),

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Hrad ve Skotsku – Caplinová je už tradice. Umí v knihách vyvážit to, co mám ráda.

Dirigentka – nechala jsem se zlákat zajímavým příběhem.

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Tanec papírových draků – zdá se to být příběh, který mi sedne.

Vítejte v pekle – pan Bureš je u mě už taky stálicí na čtenářském nebi.

Moc děkuji nakladatelství Epocha!

 

Nákupy:

 Bridgertonovi VIII: Před svatbou – předposlední díl série.

Tsu´Tejův příběh –Avatar můžu a tohle by mohlo doplnit informace z filmu.

Vlku zaslíbená – za kilčo ve společném čtení knižních závisláků :)

Andělský mág – za kilčo na Trhu knih.

 

Vánoční dárky:

Rapsodie, Kniha noci, Půlměsíční město 2, Ohnivcova dcera, Pomněnka: Co za světla není vidět, Železná vdova, Bezvětrné město 2, Odvážná a smrtící přísaha, Ranhojička 2

 

Celkem 9 přečtených knih,  3.520 stránek a koupeny 4 nové a 9 dárků pod stromkem.

 

čtvrtletí celkem?

 Celkem 32 knih a 12.071 stran. 

Koupila jsem „jen“ 20 knih a dostala 9 knih k Vánocům.

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. 

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada a nakladatelství Epocha najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánr, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří zavítají na bloG omylem a chvíli zůstanou.

Přeji vám všem mnoho dobrého do nového roku a chuť a sílu jít si za svými sny.

Štvaná zvěř

 

Na YA thrillery už jsem si zvykla. Je to takové příjemné proložení fantasek a romantik. Tenhle navíc nabízel docela dost lákavou anotaci. Už když jsem knihu otvírala, byla jsem natěšená, co všechno se na stránkách stane.

 

Anotace:

Když Greer McDonaldová získala stipendium na STAGS, nejstarší, nejprestižnější a s přehledem nejsnobštější střední škole v Anglii, netušila, že ji čeká peklo. Její bohatí, urození spolužáci jí totiž od prvního dne dávali najevo, že mezi ně nepatří.

Teď ale přišel zvrat, který vše změní. Henry de Warlencourt, nejhezčí a nejoblíbenější kluk na škole, ji totiž pozval, aby spolu s jeho dokonalými přáteli strávila podzimní prázdniny. Program? Tři dny krvavých šlechtických radovánek: honu, střelby a rybolovu.

Ona ani ostatní pozvaní outsideři však zatím netuší jednu věc: Že štvanou zvěří budou oni

…

Jestli tyhle thrillery YA něco umí dobře, tak namotat mě hned od prvních stran. Obzvláště ty ze školního prostředí. Tento nebyl žádná výjimka z pravidla.

Prvním překvapením na příběhu bylo to, že jsem vlastně věděla, jak dopadne. Věděla jsem, že někdo umře. Kdo to bude a dokonce to, že okolnosti jeho smrti nebyly ani náhodou košer. Vypravěčka příběhu Greer se hned na začátku přizná, že cítí za jeho smrt vinu. Že ji v podstatě zavinila. A nebyla na to sama! Navíc je to úplně něco jiného, než o čem píše anotace. Rozhodně se jednalo o začátek, který vzbudí zvědavost a přiková oči ke stránkám.

Další příběh byl vyprávěný jako její vzpomínky. Popisovala, co na škole zažila, co se stalo, jak se to stalo a proč. Až na konci mi došlo, že se vlastně svým vyprávěním snaží vysvětlit své jednání a své rozhodnutí. Až na konci mi došlo, že se v podstatě má za co omlouvat – a není to vražda, co by mělo její svědomí zatěžovat. Už na začátku si klade otázku, jestli mohla něco udělat jinak a své vzpomínky „předkládá“ čtenáři, aby o tom rozhodl sám.

 

Příběh se odehrává na velmi prestižní škole STAGS, která působí, jako by se zastavila v čase. Hlavní hrdinka přijíždí, aby absolvovala svůj první rok a se všemi místními podivnostmi jsem se seznámila jejím prostřednictvím. Všechno bylo divné. Místní způsob života, názvy, uniformy, přístup k technice. Dokonce i partička místních privilegovaných spratků, kteří prakticky řídili školní společenství. Tahle šestice manipulativních harantů hraje s ostatními studenty psychologickou hru a využívá naprosto bezchybně přirozenou lidskou touhu zapadnout a být přijímán svým okolím.

Hlavní hrdinka Greer se na škole od začátku cítí úplně mimo. Není to jen tím, že by nezapadala, ale zdá se, jako by byla cíleně odstrkovaná mezi outsidery a přehlížené. Její překvapení, když jí pak přijde pozvánka na prestižní společenskou akci pořádanou na venkovském sídle jednoho z elity, je pochopitelně obrovské. A ani ji nenapadne, že by snad nejela. Vždyť ji konečně přestali přehlížet. Dostala se mezi elitu školy. Ti, kteří ji přehlíželi, si teď přejí být na jejím místě! Další překvapení přichází, když zjistí, že pozvání spolu s ní dostali další dva outsideři. Chanel, která nemá to správné bohatství a Shaheen, který je původem Ind. Spolu se mají zúčastnit prázdninového honu, střelby a rybolovu. Brzo jsou nuceni přijmout neuvěřitelné – oni jsou kořistí.

 

Autorka si v příběhu pohrává se zajímavými tématy a musím říct, že velmi dobře. Elitářství, nadřazenost, rasizmus, chudoba, bohatství. Lepší a horší lidi na základě naprosto nerelevantních důvodů. Manipulace z pozice moci, dokonce i pomocí citů a ostatních vzájemných vztahů. Opravdu ti mocní mohou všechno a ti pod nimi to strpí, jen aby mohli patřit mezi ně? Všechno tohle na stránkách je a autorka nasadí v průběhu Greerina vyprávění nejednoho brouka do hlavy. Nějakého lakování na růžovo se v příběhu nelze dočkat. Jediné, co je růžové, jsou brýle hlavní hrdinky na samém začátku víkendové akce.

Greer se snaží všemožně odložit a obejít pochopení nevyhnutelného. Vážně není nijak lehké přijmout fakt, že se stanete něčí kořistí. Že ten někdo může všechno a nikdo vám na pomoc nepřijde, protože jeho okolí s ním spolupracuje a pomáhá ukrýt následky. Tuhle psychologii měla autorka podle mě dost dobře zmáknutou. Fascinující byla už jen myšlenka, že se něco takového děje a že celé panství spolupracuje jako dobře namazané soukolí.

Kniha skvěle udržuje v napětí už od prvních stránek, což je super. Moc „krvavých“ detailů tu není – pokud už, týkají se většinou ulovených zvířat. Vůbec ale není pochyb, co tím partička mocných svým hostům hodlá naznačit. Psychologie je rozhodně tím hlavním, co napětí udržuje. Dokonce ani nemůžu říct, že by byla kniha předvídatelná. Autorka prozradila hodně už na začátku, výsledek jsem tedy znala. Cesta k němu byla záhadou a zůstalo to tak více méně až do konce. A ten byl rozhodně také překvapení.

Dění na stránkách bylo natolik poutavé, že jsem nestihla ani moc přemýšlet nad postavami a nad tím, jestli působí přesvědčivě a propracovaně. Bylo mi to i celkem jedno, protože jejich chování a vzájemné interakce rozhodně přesvědčivé byly.  Nejvíc zajímavá pro mě byla postava Henryho de Warlencourta a vůbec ne proto, že byl školní hezoun a hlava party. Spíš proto, že v něm bylo jaksi oboje – jak velký šéf tak někdo, kdo si dobře uvědomoval, že jednotlivec je nahraditelný. V jeho případě se tedy nejednalo ani tak o pokoru, jako o nadřazenost a aroganci. Byl naprosto dokonale sebevědomý a svědomí ho netrápilo ani v nejmenším. Přitom měl i pár obdivuhodných povahových rysů, ale bohužel se v něm jaksi využily poněkud nevhodně.

Postavy tří obětí byly zajímavé až téměř na konci, kdy opravdu pochopily, oč půjde a že vážně bojují o život. Autorka naznačila i malinko romantické city mezi dvěma z nich, ale není to nic, čím by se příběh opravdu chtěl zabývat. Kupodivu mě docela překvapily svým závěrečným rozhodnutím, protože to jsem tak úplně nečekala. Na druhou stranu mi autorka umožnila zapřemýšlet nad tím, jak bych se zachovala já.

Líbilo se mi, jak do téměř středověkého prostředí školy autorka vpravila postavu posedlou filmy a dětem, obvykle neschopným rozloučit se s moderními technologiemi, je sebrala. Nutilo to k zamyšlení, jestli by elitní škola bez technologií dokázala zabezpečit kvalitní výuku, která by v současné době byla k něčemu. Nakonec měly moderní technologie svou roli, ať už spočívala v jejich absenci nebo v přítomnosti. Autorka na tom krásně ukázala, že všechno zlé je na něco dobré a obráceně. Při čtení se dá zamyslet i nad tím, pokud má člověk chuť.

 

Celkově je kniha rozhodně podařeným kouskem z mnoha důvodů. Těším se, že si ji přečtu ještě jednou a jsem si jistá, že objevím detaily a náznaky, kterých jsem si napoprvé nevšimla. Milovníkům YA thrillerů můžu rozhodně doporučit!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Honu, střelby a rybolovu se můžete účastnit zde.

 

O knize:

Autor: M. A. Bennetová

Překlad: Martin Forman

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 304

Rokesby: Skandál na spadnutí

 

Bridgertonovi (potažmo Rokesbyovi), jak se zdá, budou pro mě sérií sice ukrutně čtivou, ale přes to po stránce kvality příběhu dost nevyrovnanou. Už podruhé se mi stalo, že mi na knize něco vadilo přes to, že jsem ji přečetla rychle a o čtení dalších dílů nepochybuji. Mám to tak padesát na padesát – dvě knihy se mi zdají lepší, než je v žánru obvyklé a dvě mi dokazují, že žánr není pro mě a měla bych se mu vyhýbat. Jak si tedy u mě vedl čtvrtý díl série Rokesby neboli prequel k Bridgertonovým?

 

Anotace:

Pověst Georgiany Bridgertonové je v troskách. S mužem, který ji unesl kvůli věnu, strávila nějaký čas bez gardedámy a nikdo nevěří, že si uchránila svou nevinnost. Teď má jen dvě možnosti – buď si toho ničemu vzít, nebo se nikdy neprovdat. Kmotr Georgiany, hrabě Rokesby, soused rodiny Bridgertonových, poručí svému nezadanému synovi Nicolasovi, aby Georgianu požádal o ruku. Ten je nejdřív v šoku, ale nakonec to pro mladou ženu udělá. Ona ho nejprve odmítá, nakonec však se sňatkem souhlasí a oba odjíždějí na líbánky do Skotska. Může však v manželství z rozumu vzplanout osudová láska?

…

 

Každá kniha paní Quinnové, i když v zásadních věcech jsou si podobné, je přeci jen o trochu jiná. Ve čtvrtém pokračování série Rokesby autorka zvolila úplně odlišný start na cestě k lásce. Šťastný pár je již sezdán. A vlastně není šťastný ani trochu. Ona – Georgiana Bridgertonová - se vdala, protože musela, aby si zachránila pověst. On - Nicolas Rokesby - si ji vzal, protože k tomu byl vyzván a chtěl se zachovat jako gentleman. Uzavřeli ukázkové manželství z rozumu a o naději na spokojený život mohli mluvit jen proto, že jsou již dlouhá léta přátelé. Problém je v tom, že ani jeden nevěří tomu, že by mezi nimi mohla být láska, když za léta, co se znají, jiskra nepřeskočila.

 

Děj knihy se tentokrát odehrává před předchozími knihami. Violet Bridgertonová je mladá šťastná manželka, Antony s Benedictem malí rošťáci a Colinovi ještě ani nenarostly zuby. Daphne je zatím pouhým snem svých rodičů.

Kulisy příběhu tvoří z části venkovské sídlo Bridgertonů a Rokesbyů, později kočár na cestě do Skotska a Edinburg. Zatímco na část z venkovského sídla si nemůžu stěžovat, od Edinburgu bych asi čekala víc. Navíc zde mi už hrdinka připadala místy až trochu praštěná a od cesty sem mi postupně přestávala být sympatická. Ale k tomu se ještě dostanu.

Nejdřív se podívám na zoubek panu Nicolasovi Rokesbymu. Na to, jak byl mladý, byl poměrně hodně rozumný a odpovědný. Trochu mi tím připomínal Anthonyho, jen Nicolas neměl žádné švihlé důvody, proč se nechce ženit. Vlastně proti ženění zase až tak nic neměl, časem… Až dostuduje. A taky doufal, že si manželku vybere sám, což se mi zdálo jako dost oprávněný požadavek. Nebyl nejstarším synem a tím pádem byl bez šance na podědění titulu, takže mohl mít klidně ve výběru manželky volnou ruku a menší nároky. Není to žádný hejsek, ženy se o něj neperou a i tak bylo o co stát. Georgiana s ním vytáhla opravdu šťastnou kartu. Pan budoucí lékař Rokesby byl tentokrát dost překvapivě pokrokový muž. Líbil se mi jeho způsob uvažování a přístup k manželce. Nevadilo mu, že stojí o vzdělání, nevadilo mu, že má vlastní názor a umí a chce stát na vlastních nohou. Byl prostě natolik chlap, že neměl problém takovou ženu ustát. A s Georgianou to zase až tak jednoduché neměl a ustát musel celkem dost.

To, co u ní měla být zřejmě svobodomyslnost, pokrokovost a samostatné zdravé sebevědomí, mi v kontextu dané doby připadalo spíš jako potřeštěnost a místy i nedostatek soudnosti a bezohlednost k ostatním. Neumím si úplně představit, že by takto vychovali členové vyšší společnosti mladou dívku. Georgiana byla dost impulsivní a občas by jí neškodilo trochu přibrzdit. Jenže ona si prostě něco umanula a neohlížela se na to, že může způsobit problémy sobě i jiným. Vlastně se ani nedivím, že se dostala do potíží ohledně pověsti. Na to, že byla dospělá, byla prostě strašně dětinská. A v kontrastu k rozumnému Nicolasovi ještě víc.

Problém jsem s nimi měla hlavně co se jejich vztahu týká. Dokud byl spíš přátelský, klapalo to skvěle. Problém nastal v okamžiku, když začalo vznikat něco víc. Jednak to vzniklo až záhadně najednou, což mi po letech, co se znají, nepřipadalo úplně možné. A to i přes to, že se dlouho neviděli. Jak to mohlo být manželství z rozumu, když jiskra přeskočila druhý den po tom, co jim rodiče vydláždili cestu ke společnému životu? Připadalo mi, že se prostě nechtěli vzít jen proto, aby tam tato „komplikace“ byla a autorka ji začala ignorovat okamžitě, jak to jen šlo. Přitom to byl obrovský potenciál pro zajímavý příběh a příležitost popsat společný život postav strhujícnějším způsobem, než nabízel zvolený styl „prožvaníme se k lásce“. A dvak se mi ti dva k sobě prostě nehodili. Kromě dětského přátelství je toho moc nespojovalo. Ano, možná ještě zájem o medicínu, jenže mnohem víc prostoru než toto, dostaly jiné věci, které jen plytce zaplnily místo v ději.

Autorka sází taky opět na vtipné scény se zvířaty, ale tentokrát podle mě bohužel zabraly kočky hlavní postavy až moc prostoru. Působilo to chvílemi jako vycpávka do částí, kde nemělo co jiného být (cesta kočárem). Obzvlášť do těch, kdy si manželé neměli moc co jiného říci. Tak prostě řešili stresovaného kocoura. Přitom nebýt tam zrovna toto, mohlo se stát něco jiného. Něco, co by stálo za přečtení.

 I některé další scény mi tentokrát přišly trochu zdlouhavější a při čtení mi sem tam vypadávala pozornost. Hlavně při popisech lékařských zákroků, obzvlášť ošetřování zlomeniny mi připadalo zbytečně dlouhé a žvanění postav při tom úplně mimo mísu. Konverzace hlavního páru taky občas působila trochu zdlouhavě a místy nezajímavě.  Ke svému překvapení jsem taky zjistila, že se většinu knihy nic moc neděje, a mezi párem to víc mluví, než jiskří. Chyběly tu nějaké zvraty v ději, společenské události… Prostě cokoli, co by příběh ozvláštnilo. Humor sám to tentokrát neutáhl a chvílemi byl i skoro laciný a divný. Začátek měl dobře nakročeno a pak už hrdinové jen mluvili o poměrně nezajímavých věcech. Navíc se dva lidé povahově trochu jiní, kteří se ani vzít nechtěli, od začátku zázračně na všem shodnou. Žádný konflikt, na všechno svítí sluníčko a jiskra přeskočí prakticky okamžitě po tom, co se oba tak moc bránili sňatku.

 

Nelze popřít, že se knihy stále velmi dobře a snadno čtou. Bohužel se ale nemůžu se zbavit pocitu, že kvalita jednotlivých dílů má poněkud sestupnou tendenci. Nebo že bych už byla přebridgertonovaná? S tím, jak se postupně propracovávám sérií, není už ani trochu možné ignorovat značnou podobnost určitých věcí. Jak postav, tak zápletek, tak celkově dějové linky. Nelze však vyčítat dílům spadajícím do určitého žánru věci pro ten žánr typické. Autorka navíc umí vnést do příběhu něco navíc – humor a nesmírně sympatické postavy. Tedy aspoň většinou (co se postav týká). Bohužel se mi ale často stává, že právě ty věci pro žánr typické trochu pohřbí zajímavé téma, kterým mohl být právě sňatek z rozumu, kdyby ho autorka uchopila trochu jinak. Podobný problém jsem měla i u dílu číslo 3, v němž šlo o nerovné postavení páru. Žánrová šablona prostě musela být za každou cenu dodržena, ale ne v těch místech a věcech, kde by to asi sedělo lépe. Možná věci také nepomáhá rozsah díla. Když už se autorka pustí do typů vztahů, které jsou už ze své podstaty poměrně složité, jako nerovný vztah nebo manželství z rozumu, nemůže jít kvůli délce knihy dost do hloubky a tak prostě zvolí očekávanou zkratku nebo, chcete-li, žánrovou šablonu. A zrovna u ní je to škoda. Má na dlouhý příběh, umí zajímavé postavy a jejího čtivého a zábavného stylu je na šablony škoda.

 

Podle mě byl tento díl zatím nejslabší a to sliboval něco zajímavého díky tématu manželství z rozumu. Paní Quinnová to umí líp, už dvakrát mi to dokázala. Velmi nerada to říkám, ale buď autorka ztrácí dech a nápady nebo já nejsem ideálním čtenářem pro podobné série. Jedno nicméně pořád platí – bridgertonovské příběhy se čtou snadno a rychle a i když se trochu nudím, stejně mě nenapadne nedočíst. Nadcházející díly se mají věnovat mým oblíbeným postavám. Vážně doufám, že budou stejně dobré, jako první dva díly.

 

O knize:

Autor: Julia Quinn

Série: Rokesby (4. díl)

Překlad: Lenka Tichá

Vydal: Ikar

Rok vydání: 2021

Počet stran: 280

 

Další knihy autorky na bloGu:

Vévoda a já

Vikomt, který mě miloval

Nevhodný návrh

Čekanka

S láskou, Eloise

Láska z Manhattanu

 

aneb Jak vyrobit gentlemana

Od autorky jsem četla už její první knihu, která u nás vyšla a ta se mi líbila. Užila jsem si nejen romantický příběh, ale i krásné prostředí Manhattanu. Když se tedy objevila další kniha stejné autorky opět ze stejného prostředí, neváhala jsem. Tentokrát ovšem hrdinkou nebyla holka bojující o udržení obchodu s vínem. Tentokrát tu byla dáma z vrcholku společenského žebříčku.

 

Anotace:

Violet Townsendová vždy vycházela lidem vstříc a snažila se jim zavděčit. Vyrostla na manhattanské Upper East Side v bohaté rodině, kde měla vždy ty správné věci, nosila to správné oblečení a nikdy nevybočovala z řady. Pro lidi kolem sebe by udělala cokoliv, obzvláště pro svou milovanou přítelkyni Edith.
A proto, když ji právě ona požádá, aby si vzala pod křídla jejího nenadále objeveného vnuka, který se musí během pár měsíců naučit veškeré finesy života newyorské smetánky, Violet souhlasí. Její cíl? Připravit Kaina Stonea na to, že převezme rodinný podnik. Kain ale není zrovna nadšený a poslušný student…
Pochází z New Orleans, svět korporátu se mu příčí a opravdu nepociťuje touhu stát se manekýnem z New Yorku. Alespoň tedy zpočátku – dokud s Violet někde mezi nesnesitelnými večírky a mučením ve formě zkoušení nových obleků nenajdou společnou řeč.
Upjatá Violet navíc postupně zjišťuje, že Kain není jediný, kdo se učí nové věci. A jak k sobě nacházejí cestu, pochopí, že slepé následování společenských pravidel nemusí vždycky vést ke štěstí.

 

…

 

Jasně že to je ten typický příběh, který, dámy, chceme. Máme tu romantiku, naprosto nepravděpodobný pár a fakt přitažlivého chlapa. Taky máme inspiraci něčím, co už dřív fungovalo. Autorka se netají ani trochu tím, že předlohou byla My Fair Lady.

Rozdíl tu nicméně je -  Eliza učí profesofa Higginse :) Popelkou v tomto příběhu nebyla dívka z chudých poměrů, ale onen zatraceně přitažlivý chlap, který nakonec zase z tak chudých poměrů nebyl. Rozhodně se to ale nedalo srovnat s tím, v jakém prostředí se ocitl. A bylo to prostředí, kde ona plavala, jako ryba ve vodě. Dokud nepřišel on, ani si nevšimla, že voda je jaksi stojatá a kalná a tak trochu se v ní dusí nedostatkem kyslíku.

Představme si učitelku a žáka:

Violet Towsendová je dokonale vychovaná slušná dáma, snažící se každému zavděčit a za každých okolností zachovat dekorum. Vždy se umí správně obléknout a říkat ty správné věci. Dala by se popsat jako upjatá, jenže těžko ji soudit za to, že žije tak, jak ji naučili. Bez velkých vášní, s přítelem, který je taky takový nemastný, neslaný a vlastně ho ani nemiluje. Jenže už jsou spolu dlouho a Violet není na bouřlivé změny stavěná. Mnohem víc jí vyhovuje bezpečná jistota toho, že tu pro ni její přítel vždycky bude. A nepátrá po důvodech, proč s ní být chce nebo po tom, že by život mohl být o něčem víc. Až do chvíle, kdy jí do života vtrhne Kain Stone.

Kain Stone se od začátku ukázal jako pěkně surový materiál na výuku. Byl dost hrubý a dával jasně najevo, jak ho štve, že není pro svou babičku dost dobrý takový, jaký je. S tím, co je zač se rozhodně netajil. Nestyděl se za sebe, protože v podstatě ani nebylo za co. To jsem ale musela postupně poznat sama, stejně jako Violet. Jak se říká, ty první dojmy jsou často úplně mimo. Nakonec se ukázalo, že Kain je chlap, který zná svou cenu a rozhodně nechce od života nic zadarmo – což je tedy zatraceně přitažlivé. Ať už jde o lásku nebo postavení, všechno si chce poctivě vybojovat a zasloužit.

 

Na začátku to vypadalo, že Violet má pomoci Kainovi se zorientovat v nové roli dědice impéria. Bylo to tu se vším všudy. Lekce chování, nákupy správného oblečení, potkávání se správnými lidmi… Nebylo to ale to podstatné na příběhu – naštěstí, protože toho nebylo zase kdo ví jak moc. Mnohem důležitější bylo poznávání těch dvou. Bavilo mě sledovat, jak zjišťují, že ten vzájemný první dojem byl úplně mimo. Že druhý je zajímavý a nebo možná úplně vším není a čím to je a proč. Vzájemná přitažlivost v tom poznávání vůbec nebyla na škodu a autorce se povedla naprosto perfektně podchytit.

Otázkou zůstává, kdo vlastně pomáhal komu, protože obě postavy potřebovaly pomoct zatraceně hodně. Obě potřebovaly ukázat jiný náhled na život. Nakonec to byla Violet, kdo se učil víc. Kainovi stačilo v podstatě převléct hadry a naučit se pár správných úsměvů a frází. Violet potřebovala odvahu otevřít dveře životu, který nebyl jen klidně plynoucí a předvídatelný. Trvalo, než si uvědomila, že je uvnitř vlastně úplně prázdná, a sice spokojená, ale rozhodně ne šťastná. A není lehčí způsob jak na tohle přijít, než se zamilovat do někoho, kdo je úplně jiný než všichni okolo. Kdo nehodlá předstírat, aby ho lidi měli rádi a kdo má poctivý přístup hlavně sám k sobě.

Romantika byla parádní – ze začátku se ti dva nemohli ani cítit. Kainovi nebylo po chuti, že ho má někdo předělávat a Violet štvalo jeho hulvátství a na odiv vystavená hrubost. Pořád se dohadovali, pošťuchovali, občas padnul i nějaký ten naschvál. Dialogy mezi nimi byla skvělá zábava a já jsem si scény s nimi fakt užívala. A kdyžto mezi nimi začalo jiskřit tak o to víc. Autorka si nepotrpí na nějaká patetická vyznání nebo přehnané řeči, o to víc ale vztahy které napíše, působí reálně.

Škoda, že kniha nebyla delší. Vůbec by mi nevadilo pomalejší rozvíjení vztahu a delší učení dobrých mravů. Mezi postavami by tak mohlo být mnohem víc parádních scén, kdy ona jemu ukazuje život snobů na Manhattanu a on jí, oč v životě přichází, když je jen studenou princeznou s perlami na krku. To je vlastně jediná věc, se kterou jsem na knize nespokojená – bylo to moc krátký :) Nemůžu ale říct, že by autorka odflákla sebepoznání, kterým musela hlavně Violet projít.

Nečekejte žádné emocionálně rozervané drama. Pořád je to především příběh o lásce a vážné věci tady nebudou čtenáře bolet u srdce. I když to vypadá, že si autorka půjčila hodně emocionálně složité téma (a to půjčila), zůstalo čtení vtipné, lehce oddechové, svěží a zatraceně jiskřivé. Příběh byl vlastně hodně jednoduchý, taková pohádka pro dospělé, jednohubka na jeden večer, která ale zanechá rozněžněle příjemný pocit po dočtení. A vůbec nevadí, že si autorka opět neodpustila kýčovitý epilog.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Mezi snoby na Manhattan račte tudy.

 

O knize:

Autor: Lauren Layneová

Překlad: Veronika Křemenová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 264

 

Další kniha autorky na bloGu:

Láska naslepo

Ve jménu cti

 

Knihu jsem si vybrala, protože podle anotace se zdálo, že půjde přesně o typ příběhu, který mě baví. Obálka mě sice tentokrát zase až tak neuchvacovala (spíš se mi líbí zahraniční), ale ani nemohu říct, že by mě odradila. Celkově jsem se rozhodla dát na tušení, které mě ponoukalo k tomu, že budu spokojená.

 

Anotace:

Tři roky živořil Cas v zajateckém táboře. Tři dlouhé roky, během nichž ho všichni považovali za mrtvého. Teď se lord Cassia, prokletý nechtěným darem – schopností vidět mrtvé –, vrací domů krajinou sužovanou černou smrtí a dozvuky války.

Vytoužený klid ho ale nečeká. Hned při svém návratu Cas zmaří pokus o atentát na novorozeného korunního prince, a když je následně pověřen úkolem vraha vypátrat, zaplete se do politických sítí a děsivých tajemství obestírajících královnu Jehan. Při jejich rozplétání se naštěstí může opřít o bystrou mysl krásné Leny.
Mladík pronásledovaný vzpomínkami na prožitá muka je jediným mužem království, který může všechny hádanky rozluštit, a zabránit tak opětovnému vypuknutí války.

…

Začátek příběhu mě definitivně utvrdil v tom, že minimálně prostředí pro mě přitažlivé určitě bude. Autorka do knihy napsala věci, které obvykle ve fantaskách bývají a stejně by mě, v případě této knihy, ani nenapadlo stěžovat si na okoukanost tématu.

Stvořila pro svůj příběh dva navzájem už velmi dlouho válčící národy. Pochopitelně se oba nemůžou vystát a jedinou nadějí na smíření je sňatek, po kterém bude následovat podpis mírové dohody. Princezna z Brisy se vydává na cestu, aby si vzala krále z Oliverasu a přinesla oběma zemím mír. Její cesta rozhodně neproběhne v klidu a v pohodě, i když se s ní bude možnost seznámit jen v rámci prologu.

Válka totiž není jedinou věcí, kterou autorka ztrpčuje svým postavám život. Obě země sužuje mor, který od vesnice k vesnici zabíjí vše živé. A aby toho nebylo málo, ani nechtějte vědět, co se stane s místní dravou zvířenou (rysem), když se nabaští mrtvoly, kterou zabil mor. Tenhle mor byl zajímavý prvek, který autorce umožnil mnohé pro skvěle fungující zápletku. A ona toho dokázala využít perfektně. Už jen atmosférou mnohých vylidněných měst, prázdných domů, ve kterých zahynuly celé rodiny, mrtvé krajiny plné na rychlo vykopaných hrobů. Bylo to ponuré a svým způsobem fascinující prostředí.

V první kapitole autorka představí svou hlavní postavu. Je to chlapec, či spíše už mladý muž, který se vrací domů z cizí země. Nejdřív jsem netušila přesně, co má Cass za sebou, jen jsem věděla, že v uplynulých letech si ničím příjemným neprošel a ono nepříjemno dost ovlivnilo jeho osobnost a postoj ke světu. Od začátku vzbuzoval jako postava zvědavost. Bylo jasné, že je na něm něco víc, jen autorka pomalu odhalovala, co to vlastně je. Působil na svůj věk podivně dospěle. Když jsem pak ale zjistila, co všechno zažil a s čím se stále potýká, zjistila jsem, že ho autorka vystihla naprosto přesvědčivě. Měl v sobě přesně tu pravou dávku temnoty, která brousí charakter, aniž by ho zlomila.

 

Styl psaní mě oslovil už od první stránky. Pohltil mě doslova na první dobrou. Možná by se mohl označit jako hodně úsporný, protože paní autorka se moc nevyžívala v nějakých okrasných kudrlinkách a sáhodlouhých popisech. Musím ale říct, že dokázala krásně předat ponurou atmosféru válkou a nemocí zpustošené země. Zároveň ale v knize byla i radost a štěstí přeživších a příjemná atmosféra královského dvora, který dočasně sídlil v Palmerinu – Cassově domově. Cass se sem vrací a na stránkách víří jeho radost nad návratem domů a zároveň obavy, jestli dokáže žít normálně, jako před tím. V jeho vlastním domě ho přivítá královna Brissanka – pochopitelně z toho není nadšený, když právě příslušníci jejího národa ho drželi v zajetí. Na chování královny je vidět, že našlapuje hodně opatrně, protože je daleko od domova a i když si je jistá láskou krále, nemůže stoprocentně počítat i s láskou jeho lidu.

Nedůvěra mezi oběma národy byla zatím také všudypřítomná – aby taky ne. Všechno nedávno odložené nepřátelství bylo ještě čerstvé. Politika v příběhu tedy byla hodně důležitá a ve středu zápletky stála záhada okolo mladé královny Jehan. Podle všeho byla zapletena do jakési záležitosti, která nesmí vyplavat na povrch. Zdá se, že by odhalení tajemství mohlo být pro království velmi nepříjemné. Někdo ho ale zná a usiluje královně a těm, kteří přišli do země s ní v její družině o život. Někdo se královně a jejím blízkým mstí. Ale za co?

 

V příběhu jsem nenašla zase tolik fantasy věcí, jak bych asi čekala. V podstatě tu fantastiku zastupovali jen duchové, které Cass viděl a podivné potvory, které se staly z mrtvoložravých rysů. Jinak příběh připomínal spíš alternativní středověkou historii. To si nestěžuji! Jen konstatuji fakt, že někdy je žánrové zařazení knihy docela těžké :) Naštěstí pro mě je tohle věc, která mě baví. Příběh bych klidně mohla šoupnout i mezi lehké detektivky, protože se zde pátrá po někom, kdo osnuje atentát na panovnici a je třeba odhalit, kdo a proč to dělá. Úkol vyřešit tuto záhadu připadne hlavnímu hrdinovi. Kromě role detektiva a traumatu z vězení, které autorka hlavní postavě pověsila na krk, se chudák Cass dočká také velmi jemně podané romantické linky. O city tu primárně nešlo, spíš o tajemství okolo královny a chytání toho, kdo za tím stojí. Musím říci, že tak, jak to autorka pojala, to bylo zcela dostačující. O přitažlivosti mezi těmi dvěma jsem věděla, ale autorka ji nijak výrazně v příběhu nevyužila. Jen prostě byla.

Hlavní postava Cass, byla pro mě skvěle napsaná. Autorka rozhodně nestvořila šablonovitého hrdinu bez bázně a hany. Té bázně na něm bylo docela dost a musel s ní bojovat denně. Zajetí, kterým prošel a způsob jakým se dostal ven, na něm zanechal stopy. Cass se s tím vyrovnává, jak umí a autorka mu to neulehčila. Z pochopitelných důvodů to nebyl zrovna otevřený člověk, který by se s každým hned přátelil a veselil. Na druhou stranu to nebyl ani nepřístupný bručoun.

Dokonce ani ostatní postavy to neměly zrovna snadné. Válka a nemoc zanechaly stopy téměř na každém. Každý si nesl s sebou věc, na kterou by nejraději zapomněl. I když se autorka v postavách nepitvala vysloveně do hloubky, měla jsem pocit, že je velmi dobře znám. O každém mi ukázala něco osobního, co z něj udělalo zajímavého člověka s jeho bolestmi a radostmi. Poznávat jejich příběh, současný a v některých případech i minulý bylo poutavé. Právě tohle a zajímavá zápletka způsobila, že jsem knihu přečetla prakticky na jeden zátah. Což tedy je škoda, protože z nabídnuté atmosféry a světa se mi pryč nijak nechtělo.

 

Celkově považuju tuto knihu za hodně příjemné překvapení. Čtení jsem si vážně užila a bavila mě každá stránka. Kdyby autorka rozpracovala politiku, intriky a osudy postav ještě trochu víc, mohlo se klidně jednat o plnokrevnou dospělou fantasy. Z věcí pro YA typických tady moc nebylo. Vlastně asi jen věk hlavního hrdiny a jsem vážně přesvědčená o tom, že knihu si užijí i dospělí čtenáři, kteří nemají zrovna chuť na vrstevnatou epickou záležitost.

Pokud od autorky vyjde další kniha, nebudu váhat. A pokud bude mít toto pokračování, rozhodně po něm sáhnu také.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh seženete tady.

 

O knize:

Autor: Makiia Lucierová

Překlad: Eva Pourová Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 280

 

 

Jen si troufni

Anotace:

Kdyby někdo znal celou pravdu o Beth Riskové a jejím životě, okamžitě by poslal její matku do vězení a sedmnáctiletou Beth bůhvíkam. Takže chrání mámu za každou cenu. Dokud se na scéně neobjeví její strýc a přinutí Beth si vybrat mezi máminou svobodou a svým vlastním štěstím. Beth se musí nastěhovat k němu, žít s ním a jeho ženou, která ji nenávidí, a chodit do školy, kde jí nerozumí. Ani trochu. Snad kromě jednoho kluka…

Ryan Stone patří mezi zlatou mládež. Populární hráč baseballu a hvězda místního týmu má však tajemství, které nesmí nikomu prozradit. Ani kamarádům, se kterými sdílí všechno včetně hecování a výzev. Která z nich je nejšílenější? Pozvat na rande Skejťačku, která by o něj nezavadila ani pohledem.
Z výzvy se ale stane přitažlivost, kterou Ryan ani Beth nečekali. Najednou kluk s bezchybnou pověstí riskuje své sny a život pro holku, co miluje. A holka, která k sobě nikoho nepustí blíž než na pět metrů, si to najednou troufne.

…

Beth Risková jedna z vedlejších postav prvního dílu série (článek zde: Překroč svůj stín) se dočkala samostatného příběhu. 

Po té, co Bethinu matku opět napadl její debilní přítel a ona mu v záchvatu vzteku a opilosti rozmlátila auto, už pro Beth nebude nic jako dřív. Protože její matka je v podmínce, vezme Beth její vinu na sebe a dostane se do péče nového opatrovníka. Je jím její strýc Scott Risk. Odveze ji z města, pryč od jejího života na houby, od přátel, ve kterých má oporu a od matky, na které jí záleží navzdory všemu zlému. Zasadí ji do prostředí maloměsta a nové střední školy. Může se Beth vymanit ze stoky, do které ji život hodil a stát se zase normální holkou?

Ryan Stone má na první pohled všechno. Talent na sport, otce, který ho podporuje, rodinu s významným a uznávaným postavením v městě ve kterém žijí. Ale není to všechno trochu přetvářka? Pod leskem předváděným navenek se skrývá pěkné rodinné bahýnko. A Ryan neví, jak se jím pořádně brodit. Reaguje proto tak, že otcovy plány přijme za své, šlape brázdu a nerebeluje až do chvíle než se objeví Beth. Bezproblémový chlapeček je najednou ten tam.

Protože se jedná o romanci ze střední školy, je jasné, že byť je pár maximálně nepravděpodobný, bude to pár. A protože styl paní autorky už trochu znám z prvního dílu věděla jsem, že to těm dvěma neudělá jednoduché.

Opět zvolila styl psaní jako v prvním díle, tedy dva vypravěči na přeskáčku. Zjišťuji, že pohled obou – kluka i holky – je pro mě ideální pro tento typ knih. Získám tak oba důležité pohledy a příběh je o něco málo čitelnější. Navíc byly oba hrdinové zajímaví a tak by mě mrzelo, kdybych o jeden vstup přišla.

Ústředním tématem byly tentokrát drogy, kriminalita, násilí, homofobie, přetvářka a narušená rodina. 

Na Beth tlačila odpovědnost postarat se o člena rodiny, který spadl do závislosti a žil s gaunerem, který ho fyzicky týral. 

Na straně Ryana nutnost vyhovět představám rodičů, které se tak úplně neshodovali s těmi jeho a zároveň se pokusit slepit rodinu, která se maloměšťáctvím a úzkoprsostí rodičů pomalu rozkládala. Oba se museli vzepřít osudu, který se zdál být předurčený a jako cesta se pro ně ukázala vzájemná podpora a pomoc.

Oproti jedničce jsem měla o něco větší problém pochopit jednání jedné z postav. 

Byla to Beth. 

Vážně jsem neporozuměla tomu, proč tak paličatě popírá skutečnost, i když jí její okolí jasně sděluje, že pokusy o záchranu matky jsou zbytečné. Ona měla prostě svoje klapky a paličatě šla za tím, že její máma za nic nemůže a vsugerovala si myšlenku, že je ona, Beth, za její život odpovědná. I když jí její závislá matka nepokrytě manipulovala a snažila se ji (s velkým úspěchem) citově vydírat, poměrně velká část Bethiných problémů pramenila z toho, že nebyla schopná si to přiznat a šla si za svou představou skutečnosti bez ohledu na následky. 

Následky, kterými trpěla, z ní činily ještě více duševně rozervanou bytost. Netvrdím, že neměla těžký život. Měla problém někomu důvěřovat a pustit si ho k tělu. Kvůli tomu, co zažila, se snažila být prostě drsňačka a to byl možná další důvod, proč jsem si k ní hledala cestu déle.

Tohle nebyla jediná věc, v čem pro mě byla Beth nepochopitelnou, takže situaci zachraňoval spíš Ryan. Jeho problémy mi byly o něco bližší a stavěl se k nim víc pochopitelně a rozumně. Bojoval hlavně s tím, jestli má naplnit očekávání rodičů nebo zvolit vlastní cestu, která je trochu odlišná. Zároveň zjišťoval, že jeho rodiče nejsou takoví, za jaké je měl a že chyby, které mají, jemu samotnému velmi vadí.

Bavilo mě sledovat, jak paní autorka postupně prováděla své postavy příběhem a přitom je měnila. Beth učila důvěře a Ryana schopnosti zvolit vlastní cestu.  

Neudělala jim to nijak jednoduché, až jsem si říkala, že to je místy zbytečně kruté. Četlo se to každopádně skvěle. Do příběhu jsem se doslova ponořila. Četl se mi o něco lépe než první díl. Problémy postav nebyly tak extrémě hluboké a bolestivé jako v prvním díle. Nechci je tím však nijak zlehčovat. Když mě dostihla vlna Bethiných problémů, mohla jsem si odpočinout v kapitolách Ryana, které byly docela osvěžující díky jeho přístupu k životu. Navíc romantika, která byla všudypřítomná, mi prostě sedla.

Knihy od autorky mám ráda. Sedí mi její styl, líbí se mi, že nepíše jen bezduché „lávstory“ ze střední a snaží se v příběhu obsáhnout něco víc. Ráda říkám, že se jí to daří, takže její další knihy si určitě přečtu taky, pokud vyjdou.

Jen ty obálky! Knihy by si zasloužily nějaké menší kýče.

První díl série na bloGu:

Překroč svůj stín

O knize:

Autor: Katie McGarry
Série: Překroč svůj stín (2. díl)
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2014
Počet stran: 400

Žena v ohni

 

Knihu jsem si vybrala hlavně kvůli tématu. Slibovalo historickou fikci kombinovanou s napětím. Slibovalo svět umění a pátrání po obrazu ukradeném nacisty. A slibovalo silný příběh. Všem svým slibům kniha dostála a já jsem ráda, že ji tady mohu s nadšením doporučit :)

 

Anotace:

Jules Rothová je mladá nadějná novinářka. Když se jí podaří získat práci u Dana Mansfielda, špičkového investigativního reportéra, její první úkol je neobvyklý a přísně tajný: má najít legendární expresionistický obraz, který před více než 75 lety uloupili nacisté a od té doby o něm nikdo neslyšel. Ztracený portrét nádherné a tajuplné ženy touží získat světoznámý návrhář a Danův osobní přítel, kterému už nezbývá mnoho času. Po tomtéž plátně zatím v Evropě pátrá také provokativní galeristka Margaux de Laurentová, bohatá žena bez skrupulí, zvyklá dostat, co si přeje. V cestě jí stojí pouze Jules a její odhodlání.
Mladá žena se stále víc zaplétá do mezinárodního uměleckého skandálu a zjišťuje, kolik zrůdností nacisté na poli umění napáchali a že řada z těchto zločinných křivd není dodnes uznána, natož napravena.
Strhující děj s prvky thrilleru je založený na historických skutečnostech a dává čtenáři nahlédnout do zákulisních praktik světa umění a nelegálního obchodu s kradenými uměleckými předměty. Žena v ohni vypráví příběh silné ženy, jež stejně jako umělecké dílo dokáže prozářit svým jasem dějiny i lidská srdce.

…

Obvykle nečtu příběhy, které mají něco společného s druhou světovou, protože mi tohle téma nedělá příliš dobře. Jenže tady sice tohle téma bylo, ale zároveň ne tak v popředí. V prvé řadě šlo o umění a o tom, jakého zločinu se nacisté dopustili na něm a na lidech okolo něj. Normálně nejsem ani moc thrillerová, ale jaký jiný žánr by se dal zvolit pro podobné téma? A tento thriller byl skutečně parádní jízda, protože nepostrádal nic, co bych od podobného příběhu chtěla a zároveň nepřeháněl ve věcech, které mi na thrillerech obvykle vadí.

Autorka v knize skvěle popsala prostředí boháčů a milovníků vzácných uměleckých děl, černého trhu s uměním a samozřejmě také investigativních novinářů, kteří se ženou za svým příběhem. V centru všeho byl jeden obraz, který propojoval všechny zúčastněné postavy. Kolem toho obrazu se odehrálo mnoho lidských osudů a příběhů. Ne všechny dobré, ale zároveň i některé šťastné. Postavy v tomto příběhu stály na konci dlouhé řady lidí, kteří měli s obrazem tu čest. Někteří si na něj činili nárok, protože zasáhl do minulosti jejich rodin. Jiní ho chtěli najít, aby pomohli jedné z pátrajících stran. A cena za nalezení obrazu byla vysoká. Zdaleka ne všechny postavy, které jsem si v průběhu čtení oblíbila, se dožily šťastného konce.

 

Nejvýraznější a dalo by se říct i nejlépe napsanou postavou byla naprosto fantastická záporačka. Vůbec nevadilo, že jsem od začátku věděla, kdo je zloun, protože probírat se zákoutími její mysli a uvažování byla fakt lahůdka.  Ona byla prototyp psychopata ve stylu „chci to a je mi jedno, jak to dostanu“. Neštítila se manipulací, lží, nezákonných jednání, násilí, využívání lidí… Pokud někdo stál v cestě jejímu cíli, smetla ho stranou bez váhání. Přitom její důvody, proč si na obraz činí nárok, by se daly pochopit, ale to, jak se ho rozhodla získat, bylo za hranou.

Protivníkem jí byli novinář se svojí mladou asistentkou, kteří se rozhodli pomoci novinářovu starému příteli, návrháři bot, jenž měl na obraz větší nárok než kdokoli jiný. Tihle dva si velmi brzo uvědomili, jak vysokou hru hrají a to nebyli na boj sami. Pomáhal jim ještě jistý malíř, který měl s psychopatkou velmi bohaté zkušenosti z vlastní minulosti.

Psychopatka a malíř mě bavili ze všech postav nejvíc. Nemůžu ale říct, že by ostatní postavy nebyly skvěle vymyšlené a neměly zajímavý příběh. Ať už jde o dvojici novinářů nebo starého návrháře luxusních bot. Jejich osudy jsem prostě hltala.

Mezi těmito postavami byly vystavěné všechny možné vztahy. Našlo se tu silné přátelství navázané ve chvílích největší slabosti. Byly tu rodinné vztahy. Byla tu hezky čistá a upřímná láska a k ní v protikladu majetnické chtění, které se jen málo podobalo opravdovému citu. Byla tu nenávist ke všemu a ke všem. Našlo se i osamění lidí, kteří přežili válku a tím pádem i jejich vztahy s lidmi z minulosti, kteří zůstali daleko v ní. Autorka s tímto vším pracovala parádně a postavy to hodně přiblížilo čtenáři.

 

 Kromě hodně zajímavých a živoucích postav byl v knize ještě jeden nesmírně živý a poutavý prvek - skvěle popsaná láska k umění. Všichni, kdo se honili za obrazem, k němu měli doslova vášnivý vztah. Každý, pravda, z jiného důvodu, ale bylo to z textu krásně poznat. A nejen k tomu konkrétnímu obrazu. Umění pro ně byla posedlost, ať už v jakékoli podobě – můžete být návrhář bot, malíř, sběratel nebo třeba novinář. Musíte však ke svému oboru cítit tu pravou vášeň, jinak nic krásného nevznikne. Krom kladných pocitů v knize vzbuzuje umění i ty druhé. Hamižnost, zlobu, nenávist, závist. I toto jsou vášně, které k umění patří a autorka je nevynechala. Proto její postavy působí tak živě. A nemusí to být jen psychopatická manipulátorka. Negativní emoce tu prožívají i postavy, kterým bylo skrz umění v minulosti ublíženo a všechno negativní si nesou s sebou. V malých vstupech v ději autorka umožnila nahlédnout do minulosti některých postav – až ke kořenům jejich vášně, ať už v dobrém nebo zlém. A pochopit konání postav pak bylo o mnoho lehčí.

Jak už je z anotace jasné, začátek příběhu se odehrál za druhé světové a tak byly osudy tehdejších postav asi takové, jak se dalo čekat. Že měli náckové nenechavé pracky, všichni dobře víme. Že to byli gauneři, víme taky a tak není moc překvapivé nahlédnutí do toho, jakým způsobem si brali to, co chtěli. Z malých útržků příběhů židovských rodin, které se dostaly do hledáčku lovců umění, dost mrazí, i když autorka nepřehání a nezabývá se do hloubky krvavými detaily.

Ostatně i v současnosti příběhu není moc bezpečno. Honba za obrazem by byla zajímavá sama o sobě, i kdyby protivníkem nebyla všehoschopná ženská. O postavy jsem se bála, protože bylo jasné, že je k tomu důvod. Ano, na kruté věci došlo taky a z pohledu záporačky bylo jejich uskutečňování tak snadné, že z toho mrazilo. Oceňuji, že se autorka nepaplala v přehnaně krvavých detailech a nepokoušela se šokovat za každou cenu nechutným násilím. Tato kniha šokovat nepotřebovala. Autorka zvolila natolik přitažlivé téma a podařily se jí tak skvělé postavy, že nebylo potřeba pomáhat si šokováním. Když se k tomu přidá skvěle přístupný styl psaní a schopnost vytvořit pořádně hutnou atmosféru, je jasné, že knize nebude chybět vůbec nic.

 

Celkově mohu knihu opravdu jen doporučit. Přinesla náhled do zajímavé minulosti a o nic méně zajímavé současnosti. Otevřela temnou minulost světa umění a pomocí skvěle napsaných postav vytvořila zajímavý a napínavý příběh v současnosti propojený s minulostí jediným uměleckým dílem. Bylo to čtivé, bylo to strhující a skvěle originální. Přečtení rozhodně nelituji a vřele doporučuji každému, koho podobné téma zajímá. Dočetla jsem se, že by kniha měla být zfilmována. Pokud se udrží stejná atmosféra, jaká je v knize, bude film stát jistě za to.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do světa Ženy v ohni račte tudy.

 O knize:

Autor: Lisa Barr

Překlad: Hana Sichingerová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 392