Smrtící řeka

Autor: Dervla McTiernan
Série: Detektiv Cormac Reilly (1. díl)
Překlad: Hana Catalanová
Edice: Vendeta
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 416

Můj názor:

Na knihu mě zlákala hlavně obálka, která slibovala atmosféru nejen zamračeného Irska, ale skutečně ošklivého tajemství. Nakonec jsem dostala něco malinko odlišného, ale přes to v zásadě stejného. Zklamaná ale nejsem. Na dně této temné řeky se ukrývalo skutečně smrduté bahýnko.

...

Před dvaceti lety zahájil Cormac Reilly policejní kariéru hrůzným nálezem. Měl prošetřit pouze běžné hlášení a nalezl mrtvou ženu a dvě zanedbané děti ve starém, téměř se rozpadajícím domě. Žena, známá alkoholička, zemřela na předávkování heroinem, syn Jack byl dán k adopci a dcera Maude zmizela hned tu noc.  Případ byl uzavřen.

V současnosti byl Jack nalezen mrtev v řece poblíž bydliště. Vypadá to na jasnou sebevraždu vzhledem k okolnostem a minulosti mrtvého. Jenže je to opravdu tak? A proč policie nemá nejmenší snahu do případu šťourat, i když znova se objevivší Maude snáší jeden důkaz za druhým proti sebevraždě. Vypadá to však, že nikde nenajde pomoc a zastání.

Nakonec se však přeci jen začne cosi dít. Cormac je pověřen opětovným prošetřením případu úmrtí Jackovy matky před dvaceti lety. Něco mu ale na tom všem nesedí. Proč vůbec vyšetřovat něco, co bylo před dvaceti lety uzavřeno jako nešťastná náhoda? Případ má jakési divné pozadí a zdá se, jakoby nějak souvisel s tím, co se děje nyní…

…

Nejsem si jistá, jestli bych knihu nazvala přímo thrillerem. Spíš mi připomíná klasickou detektivku s jakousi podivnou záhadou a propleteným komplikovaným případem. 

Vyloženě akčních scén je v knize pomálu. Paní autorka se zabývá spíš vnitřním prožíváním postav a rozplétáním podivného případu. Při čtení to však vůbec nemusí vadit. Chvilku sice trvalo, než jsem se dostala přes rozkouskovaný začátek, protože bylo nutno představit události před dvaceti lety i postavy a situaci v současnosti. 

Když jsem se ale s postavami seznámila a začal se odvíjet děj, kniha se četla dobře. Postupně, s narůstající zápletkou, dokonce výborně. Oceňuji, že případ není postaven na nechutnostech a krvavých detailech a paní autorka staví hlavně na atmosféře a reakcích postav na vnější okolnosti. Jedinou nevýhodu vidím v tom, že jsem poměrně brzo začala tušit, odkud vítr fouká a to i přes to, že nemám žánr načtený nijak zvlášť obsáhle a ani jsem se o odhalení zápletky nesnažila.

Postavy nebyly špatné. Žádná mi sice nijak zvlášť k srdci nepřirostla, ale byly napsané uvěřitelně. 

Líbí se mi, že hlavní vyšetřovatel Cormac nemá žádný ze stokrát použitých problémů, se kterými se potýká většina knižních vyšetřovatelů. To je skvělé, že paní autorka udržela originalitu a neměla potřebu dát své postavě ohrané závislosti a trable. Kvůli tomu nebyl tak výraznou postavou a nepůsobil „rozervaně“ a trpitelsky, takže počítám, že asi nebude patřit k vyšetřovatelům s velkou fanouškovskou základnou mezi čtenáři. Svým životním příběhem byl ale mnohem lidštější a uvěřitelnější. 

Na zlých postavách se mi líbilo, že byly skutečně a od nátury zlé. Když jsem některé poznala, vážně jsem si přála, aby Boží mlýny mlely výrazně rychleji.

Zajímavé mi připadalo použité irské prostředí a doba. 

V zemi byla dlouhou dobu dost náročná situace hlavně pro chudé lidi. Pod rouškou katolické církve se ukrylo ledacos a sociální a policejní orgány nefungovaly tak, jak by měli. V tomto prostředí je spousta prostoru pro různé trestné činy, takže paní autorka bude mít dlouho o čem psát. 

Zároveň také právě tohle specifické prostředí umožňuje rozehrát zápletky, které by jinde nepůsobily tak temně a krutě. Oběti a další postavy se skutečně potýkají s nepřízní osudu a nemožnosti najít pomoc u státních orgánů nebo kdekoliv jinde. Tahle bezmoc a veřejně uznané tajnůstkářství tvořily úžasně znepokojivou atmosféru příběhu. 

Na druhou stranu by mohla některým čtenářům větší akčnost a okázalejší krutost v příběhu chybět.

Musím taky přiznat, že některé části mi připadaly zbytečně rozvláčné a probrané nad rámec nutnosti. Kniha tak mohla být o něco kratší a mohla mít větší spád, kdyby se paní autorka tolik nevěnovala detailům. Ty detaily však mnohdy přispívají k dokreslení atmosféry. Méně je ovšem někdy více a našla se místa, která by si trochu stručnosti opravdu zasloužila.

Pokud se chcete ponořit do příběhu odehrávajícím se v malém Irském městečku, kde věčně prší a z minulosti vyplouvá na povrch divné tajemství, neváhejte. Jen nečekejte akční jízdu, spíš poklidné čtení. Kniha vás na zadek sice neposadí, ale čte se pěkně a dokáže zaujmout především skvělou atmosférou.

Za poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud se do knihy chcete pustit, seženete ji zde.

Anotace:

Tento kriminální debut nás vtahuje do temného srdce Irska a pokládá si otázku, kdo nás ochrání, když veřejné orgány nemohou, nebo dokonce nechtějí. Ideální kniha pro fanoušky Tany French či Jane Casey.

Je tomu už dvacet dva let, co Cormac Reilly objevil tělo Hilarie Blake v jejím rozpadajícím se georgiánském domě. Nikdy však nezapomněl na dvě děti, které po době zanechala...

Když je Jack, přítel Aisling Conroyové nalezen v mrazivých černých vodách řeky Corrib, řekne jí policie, že šlo o sebevraždu. Jako školící se chirurg se ponoří do studií a práce ve snaze zapomenout, dokud se však neobjeví Jackova sestra Maude. Maude má tušení, že šlo o vraždu a je odhodlaná to dokázat.

Inspektor Cormac Reilly je detektiv, který je pověřen opětovným prošetřením dvacet let starého případu 'nechtěného' předávkování matky Jacka a Maude, popletené vlivem drog a alkoholu. Cormac je pod stále větším tlakem, aby obvinil Maude z vraždy, když vtom jeho kolega Danny objeví důkaz, který vše změní...

Zrcadlo, zrcadlo

V dnešní době, kdy sociální sítě hrají tak velkou roli v našem každodenním životě, je být mladým člověkem ještě obtížnější, než to bývalo v minulosti, zejména se stoupajícím tlakem na zdání dokonalosti. Je to svět, kde lidé rychle soudí ostatní, aniž by věnovali čas snaze o pochopení, nebo zvážili, co se může v životech dotyčných dít.

(Předmluva autora)

Autor: Cara Delevingne, Rowan Coleman
Překlad: Renata Heitelová
Nakladatel: Yoli
Rok vydání: 2019
Počet stran: 352

Můj názor:

Knihu jsem se rozhodla přečíst proto, že její autorka Cara Delevingne je asi jediná současná modelka, kterou znám, takže mě zajímalo, jaký příběh chtěl člověk jako ona vyprávět. Jenže rovnou přiznávám, že mě slavné jméno na obalu i částečně odrazovalo. Je vidět víc, než název knihy a zdálo se mi, že je použito prostě jako marketingový tah na příběh, který by se bez jména neprodal. Ke knize jsem proto přistupovala prakticky bez očekávání. A musím říct, že mě hodně překvapila.

…

Být dospívajícím není úplně jednoduché – všichni víme svoje, že :). Na jednu stranu je to jedno z nejhezčích období, kdy člověk pozná spoustu věcí. Na druhou stranu musí poznat především sám sebe a to nemusí být vždy jednoduché, hlavně když vnější okolnosti spíš nepřejí klidnému dospívání.

V podobné situaci se nacházejí čtyři hlavní hrdinové knihy, přátelé a členové kapely Zrcadlo, zrcadlo.

Zrzi, vypravěčka příběhu, je holka, která ani omylem nepřipomíná princezničku londýnského Temžského gymnázia. V kapele Zrcadlo, zrcadlo sedí za bicíma, nosí pankáčský účes, před matkou skrývá tetování a před světem svoji lesbickou orientaci. U ní doma je všechno na levačku. Matka pije jak duha a dceři projevuje spíš odpor, otec tráví více času s milenkou a domů si chodí jen vyprat.

Leo žije s matkou v činžáku a oba s hrůzou očekávají den, kdy se jeho starší bratr vrátí z vězení a začne svým osobitým způsobem (rozuměj násilím) uplatňovat své nároky a vliv na Lea. Přátelé a kytara jsou to jediné, co Leo teď má.

Rose patří ke školním kráskám a navíc nádherně zpívá. Na první pohled má všechno, včetně bohatého otce. V minulosti však zažila cosi, s čím se ještě nedokázala vyrovnat. A možná to z ní dělá tak trochu potvoru.

Poslední z kapely je Naomi. Ta je na tom nejhůř. Před třemi měsíci zmizela a byla nalezená polomrtvá v řece. Textařka a basačka kapely teď leží na jednotce intenzivní péče v komatu a je otázkou, jestli se probudí a pokud ano, jak moc naživu ještě bude. Bude to ještě vůbec ona?

…

"Mně na tom, odkud lidi jsou, jakou mají barvu kůže nebo kolik mají peněz, nezáleží, ani na tom, jestli mají rádi kluky, nebo holky, nebo... Prostě na ničem z toho. Proč nemůžou být lidi zkrátka jenom lidi?" 

"Protože lidi jsou zmrdi. A svět by měl být lepší, férovější místo, jenže není. A jen tak brzy se to nezmění. Takže se můžeme jenom starat sami o sebe, to je všechno."

...

Po dočtení jsem celkem plná dojmů. Tahle kniha je totiž skvělá, sice žádné historické veledílo, ale koho to zajímá, když se tak dobře čte. Poselství, které chtěla Cara předat a o kterém píše v úvodu a v doslovu, se jí předat skutečně podařilo a navíc dost srozumitelným stylem. 

Povaha a uvažování postav jsou dobře propracované a umožnilo mi to se do nich skutečně vcítit, i když jsem (díky Bohu) nezažila nic podobného. Paní autorce se podařilo ukázat prožívání jednotlivých postav a jejich vnímání situace a sebe navzájem. V průběhu příběhu se také částečně proměnilo jejich vnímání světa i náhled na sebe samé. To vše z nutnosti čelit vnitřním démonům i vnější nepřízni.

Svůj příběh o těžkostech dospívání a hledání sebe sama paní autorka propletla s téměř detektivní linkou, ve které se trojice přátel za pomoci Naominy sestry snaží zjistit, co se Naomi přihodilo. Nevěří totiž závěru policie, že jejich kamarádka utekla z domova a pokusila se o sebevraždu. Kolem celého případu se pro ně vznáší jakési tajemství a pocit něčeho hodně špatného. Náznaky a stopy na sebe nedají dlouho čekat.

V kapitolách se střídá časové období, kdy se děj odehrává. Dozvěděla jsem se tedy, co předcházelo Naomině zmizení, jak a proč se dala kapela dohromady a ve vzpomínkách postav (především Zrzi) jsem probrouzdala některé zásadní události minulé. Změna času je vždy označena na začátku kapitoly, takže jsem se nijak neztrácela a nemátlo mě to při čtení. 

Jako ozvláštnění příběhu byly přidány i chaty mezi jednotlivými postavami a texty některých písní kapely Zrcadlo, zrcadlo. Oboje bylo pěkně včleněné do děje a obzvlášť chaty ilustrovaly hezky současnou neotřesitelnou pozici sociálních sítí. Ty dokonce docela zásadním způsobem ovlivnily děj a jejich pozice v příběhu svádí k zamyšlení nad tím, jakým způsobem jsou používány.

Jak si nepotrpím na LGBT tématiku v knihách, musím uznat, že zde mi to připadalo konečně srozumitelné a pochopitelné. Nevím, jestli je to tím, že autorka ví, o čem píše, ale pocity lesbické dívky mi podala tak, že jsem jim věřila a ani mě nenapadlo myslet si, že je to v knize jen proto, aby se využilo současné módní vlny.  Knihy s touto tématikou, které na mě působí přirozeně a ne účelově, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky. Toto však není jediná věc, kterou se kniha zabývá. Nejedná se o žádné pseudoproblémy, ale o skutečně vážné věci, jako je alkoholismus, drogy, vliv sociálních sítí a lhostejnost vlastní rodiny a blízkých. Možná příběh leckomu změní pohled na vzdorné dospívající. I oni mají svůj názor, své představy o životě a touhu po něčem, co třeba nemusí být pro každého úplně srozumitelné. Jsou proto horší?

Jak tedy knihu hodnotím celkově?

Nejdřív jsem si myslela, že to Cara přepískla a jako začínající autorka neukočíruje takové množství dost vážných témat, kterými je kniha nabitá. Překvapila mě, protože to zvládla bez problémů s velkým citem a porozuměním pro postavy, které vytvořila. 

Nevím, jestli jí v tom pomohly vlastní zkušenosti nebo rady zkušené autorky Rowan Coleman, ale výsledek stojí za to. Styl psaní Cary mě hodně oslovil a dokázal mě propojit s postavami tak, jak to mám ráda. 

Možná bych očekávala, že vzhledem k tématům, které si Cara vybrala a použila je jako problémy svých postav, bude její líčení poněkud, řekněme, ostřejší a drsnější. Šlo přeci jen o drogy, kriminalitu, alkoholismus a … (bez spoilerů :)). Vlastně bych trochu přiostření ocenila, vneslo by to do příběhu o něco málo víc syrovosti a emocí, strachu o postavy a podobných čtenářských zážitků. I tak ale hodnotím prvotinu jako podařenou a těším se, co si paní autorka připraví příště.

Pokud vás kniha zaujala, určitě neváhejte a nenechte se odradit obřím slavným jménem, jako se to málem stalo mně. Myslím, že ty, co oblibují YA literaturu bude příběh bavit. Psán je sice spíš lehčím stylem, odpočinkovějším, ale pokud si postavy budete chtít procítit, zvládnete to bez problémů.

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky najdete tady.

Anotace:

KAMARÁD, MILENKA, OBĚŤ, ZRÁDCE. Když se podíváš do zrcadla, koho vidíš? Debutový román supermodelky a herečky Cary Delevingne.
Šestnáctiletí kamarádi Zrzi, Leo, Rose a Naomi tak docela mezi své vrstevníky nezapadají. Stále ještě nepřišli na to, kým chtějí být. Jejich život není dokonalý, ale spojuje je muzika a jejich kapela Zrcadlo, zrcadlo… Až do chvíle, kdy Naomi zmizí a po pár týdnech pátrání je vytažena z řeky v bezvědomí. Naomi v kómatu bojuje o život. Policie tvrdí, že to byl pokus o sebevraždu, její přátelé o tom však silně pochybují. Probere se Naomi někdy? Co její stav zavinilo?
A jak je možné, že si Zrzi, samozvaná ochránkyně skupiny, nevšimla varovných signálů? Každý se se složitou situací vyrovnává po svém. Zatímco Rose se opíjí na večírcích a Lea obestírají temné nálady, Zrzi se rozhodne zjistit pravdu. Svět se jim rozpadá a odhaluje jejich nejtemnější tajemství. Nic už nikdy nebude jako dřív, protože když se zrcadlo rozbije, nejde ho nikdy úplně spravit.

Temné bratrstvo

Je doba temna. 
Není to čas stvořený pro hrdiny. Hrdinské písně jsou už dávno zapomenuty, jejich činy zůstávají nezapsány...


Autor: Luke Scull
Série: Temné bratrstvo (1. díl)
Překlad: Ladislav Václavík
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 448

Můj názor:

To takhle někdy dostanu chuť na fakt temnou fantasy. 

A pak mi přijde vhod knihovna přecpaná nepřečtenými kousky, které jsem kdysi dávno koupila a s úspěchem na ně zapomněla. 

Temné bratrstvo se tímto způsobem vynořilo s propasti zapomnění a sklidilo docela obstojný úspěch.

…

Když Magelordi zavraždili ve Válkách s bohy své protivníky a svrhli jejich těla na zemi, zůstala na místě dopadu zvláštní místa. Průsmyky v horách nebo oblasti v mořích, kde se magie uvolňuje z pozvolna umírajících božských těl a krystalizuje do okolních nerostů. 

Takovou magii je možné těžit a používat k posílení kouzelných schopností nadaných jedinců. Právě těch, kteří zavinili smrt původních božských majitelů oné magické esence. Vítězná strana si rozdělila nadvládu nad zemí, každý Magelord zabral vlastní území a vládne na něm, jak mu vyhovuje. Magelordi se navzájem moc nemusí, i když původně bojovali spolu proti společnému nepříteli. Teď se zdá, že se obrací proti sobě navzájem a jejich pohnutky zůstávají nejasné.

Pravděpodobně nejmocnější z nich – Salazar, vládne v Dorminii pevnou a nemilosrdnou rukou. Lidem se v jeho království nežije ani trochu dobře a tak se ve městě začíná formovat odboj, říkají si Temné bratrstvo, který by rád Salazara svrhnul. 

Možná by jim s tím mohla pomoci Magelordka z Thelassy, řečená Bílá paní. Alespoň okolnosti tomu nasvědčují. Dá se však Magelordce věřit?

Do tohoto boje se navíc přidávají i potíže na severu v Klyhorách, kde ze země proudí čím dál větší množství démonů a ohrožují obyvatele hor, kteří se zuřivě brání pod velením Magelorda řečeného Šaman.

V celé zemi se schyluje k něčemu velmi ošklivému, a i když už většina z hrdinů zažila své, hrozí, že to, co přichází, bude jejich nová nejhorší noční můra.

…

Protože je kniha zástupce fantasy pro dospělé – a ještě ke všemu několikadílné – dopadlo na mě ze začátku větší množství jmen postav, měst a kde čeho ještě. A také slušná porce historie, která současnému dění předcházela. 

Je však potřeba nenechat se tím zastrašit, i když se kvůli tomu hůře začítá. Seznámení se světem, hrdiny a tak, je prostě (nejen) ve fantasy docela často náročnější. Pan autor to naštěstí provedl poměrně schůdným způsobem. V průběhu několika prvních kapitol se z toho chumlu vynořily postavy hlavní, o které půjde především.

Život ve světě, do kterého pan autor svůj příběh zasadil, je docela drsný. Připomíná život ve středověku. Je v něm všechna špína, utrpení a nepohodlí, které si člověk jen umí představit a ještě trocha navíc. Život je tvrdý a nemilosrdný, silnější vyhrává a se slabším si dělá, co chce. Je potřeba velmi obezřetně volit stranu, které hrdinové věnují svou důvěru. Za chybný úsudek se platí cena nejvyšší a pan autor nemá problém svým postavám ublížit. A když už přežijí, dopřeje jim alespoň nějaké nepříjemné zranění nebo alespoň puchýře v mokrých botách. Nebo hemoroidy. Rozdílí jim však útrapy rukou spravedlivou a tak trpí i ti nahoře. Ti dole však přeci jen víc, déle, bolestivěji, mokřeji, beznadějněji…

Když už se v příběhu mihne nějaký ostrůvek krásy a štěstí – a on se mihne – je jasné, že to moc dlouho nevydrží a něco se pokazí. Naštěstí však pan autor umí přijít i s okamžiky úspěchu a naděje. Sice jimi šetří, ale najdou se.

Postavy nejsou napsány tak, aby byly sympatické. A dost často nejsou. Na první seznámení bych je nejraději odepsala rovnou, alespoň některé určitě. Místo toho jsem jim dala šanci, aby mě přesvědčily, že stojí za to jim fandit. A u některých to tak opravdu bylo. 

Nenašla jsem žádného typického klaďáka a záporáka. Jen lidi, kteří mají své ambice, cíle a různé množství moci a možností k jejich uskutečnění. A také různé představy o tom, co je ještě košer a co už smrdí násilím a tyranií. Uvidím, co se z nich ještě vyklube, protože jsou na začátku cesty a pan autor jim neupírá vývoj, který má správná postava mít.

Kniha je rozdělená na přiměřeně dlouhé kapitoly a pan autor se v nich věnuje několika různým postavám v různých příběhových linkách, které ale mají samozřejmě něco společného a některé se časem i protnou. Podívala jsem se tak nejen do špinavého přístavního města Dorminie, ale i na moře, do zamrzlých Klyhor a na všechny možné blátivé cesty mezi tím.

Temné bratrstvo patří spíš k těm náročnějším fantasy než k prvoplánově akčním a zábavným dílům. I když děj celkem odsýpá, hlavně v druhé části knihy, občas se mi stalo, že se mi četlo trochu hůř. Nikdy ale ne tak, abych se nudila. Na čtení je tedy nutné se trochu soustředit, jako odpočinkovku to nevidím. Zápletka se rozvíjela sice pomalu, ale zdá se, že příběh bude stát za to i v dalších dílech.

Na knihu je potřeba obrnit se trpělivostí se začátkem a chutí na opravdu temnou a ponurou atmosféru. Fantasy umí být i krutý žánr a pan autor se to nebojí předvést. Počítejte s tím, že vašim oblíbencům může být a bude ublíženo. Dobré je taky připravit se na to, že některé postavy mají slovník dlaždiče a najdou se i někteří, které budete nenávidět od první chvíle. Ne proto, že by to byli fakt hnusní záporáci, ale proto, že jsou to fakt nebetyční kreténi (ano, mluvím o tobě Davarusi Cole).

Milovníci žánru si knihu určitě budou umět užít. Pro ty, kteří mají rádi lehčí a zábavnější fantasy ve stylu YA to nebude to pravé ořechové.

Anotace:

První díl strhující trilogie od nejslibnějšího nového hlasu britské fantasy.
Je doba temna. Zásoby kouzla čerpaného z mrtvých bohů pomalu docházejí. Démoni a netvoři zamořují zemi a poslední hranice mezi říšemi se začínají hroutit. Žárliví mágové tří velkých měst sedí ve svých kamenných věžích a přemítají nad tou špetkou magie, která zbývá… Není to doba stvořená pro hrdiny. Hrdinské písně jsou už dávno zapomenuty, jejich činy zůstávají nezapsány.

I v takových chvílích se však najde pár odvážlivců, kteří si uchovají jiskru naděje, spojí své síly na obranu proti tyranii nesmrtelných pánů a vytvoří nezvyklou skupinu — Temné bratrstvo.

Čtvrtletka II. 2019

Tento čtvrtrok patřil čtenářskému experimentu.

Rozhodla jsem se konečně dodržovat vlastní předsevzetí. Každý měsíc přečtu knihu z vlastních zásob, koupenou v předchozích dvou letech ve stejném měsíci – z každýho roku jednu a k tomu jednu novou, letošní. 

Zní to sice divně, ale konečně se tak dostanu ke knihám, které mi tu leží zapomenuté kvůli novinkám a většinou mě příjemně překvapí. Vychází to na tři kousky měsíčně, což zatím není nijak děsivé. A navíc jsem – když jsem se do toho opravdu pustila – zjistila, že mezi knihami, co mám doma, jsou fakt skvělé kousky! Moje knihovna už je navíc tak rozsáhlá, že v ní vždycky najdu přesně to, na co je zrovna nálada.

Cítíte z těch řádků čtenářské blaho? Rozsáhlá knihovna, rozsáhlá… ROZSÁHLÁ KNIHOVNA :) V těch slovech se nachází dokonalé potěšení všeho druhu na domácích policích. A to nepočítám čtečku.

duben

Do plnění předsevzetí jsem se vrhla hned po startu měsíce s knihou Renegáti.  A hned to byla šťastná trefa. Duben vůbec se nesl spíš ve znamení mých domácích zásob. A na co jsem sáhla, to byl majstrštyk. Celkem padlo 9 obětí z domácích řad. Čtečku nepočítám.

Domácí zásoby mě ještě nenapadlo fotit.

Přečteno v papíru

Renegáti, Alenka v říši zombií, Za zrcadlem, Krása a krev rodu Borgiů, Překroč svůj stín*, Jen si troufni, Tři temné koruny, Arabella z Marsu *(R), Temné a osamělé prokletí*, Enderova hra

Přečteno ve čtečce

Inferium* (R), Město z kostí, Město z popela, Město ze skla, Barva půlnoci*(R)

Celkem to bylo 15 knih a 6.122 stran. Duben je teda čtecí masakr.

Nováčci v knihovně

Syn Londýna, Skleněná republika, Ve stínu hvozdu, Útok obrů, Temné a osaměléprokletí*

Kupodivu mě nákupy nestály moc peněz. Ať žijí antikváče a slevové kupony :)

Hned 1. dubna se na mě usmálo štěstí ve víkendovce s CooBoo. Trošku jsem váhala, když to bylo na apríla, ale nakonec jsem si řekla, že takový vtípek by mi neudělali a napsala si o novinku Vzestup.

Taky se mi poštěstilo v březnové soutěži na blogu Vysvobozena.blogspot.com a vyhrála jsem knihu Tíha vesmíru. Pokukuju po ní už dlouho a nakonec ke mně přeci jen chtěla :).

V soutěži na vendeadreams.blogspot.com se mi podařilo vyhrát karty Orákulum vizí a doplnit si tak sbírku Marchettiho karet. Já vím, že on je tak trochu kýčařov, ale ono se na ty karty tak skvěle kouká :).

Na FCB stránkách nakladatelství Ago jsem trefila správnou odpověď i pořadí a vyhrála Knihu prachu. Můj první Pullman, jsem zvědavá!

O Karlu IV. si budu moct přečíst díky soutěži na FCB Fortuna Libri, kde se mi poštěstilo vyhrát knihu Karel IV. – císař a synové.

květen

Na květen jsem si knihy na plnění předsevzetí statečně nachystala do police k posteli, aby byly po ruce. A musím říct, že to byl dobrý nápad. Pokušení je číst je hned o to větší, když je mám před nosem.

Přečteno v papíru

Dívka ve věži* (R), Láska v prachu hvězd*, Nevinné lži, Bez srdce, Temné bratrstvo, Upřímnou soustrast *(R), Aura: Dar *(R), V kleci* (R),

Přečteno ve čtečce

Poutník z Mohameda* (R), Pojídači mrtvých, Králové Wyldu* (R),

Celkem 11 knih a 4.070 stran. Květen stál taky docela za to.

Nováčci v knihovně

Nikdynoc, Mé jméno je nikdo, Prohnaný, Zrada vítězů, Sonety/Sonets, Gateway, Prohnilé město, Múza nočních můr, Síla stínů,

Opět jsem měla hromadu slevových kupónů a štěstí na slevy, takže útrata byla na to množství poměrně decentní záležitost. A ještě jich pár zůstalo :)

Na narozeniny se také urodilo :) a to požehnaně, hlavně co se počtu stran týká. Dostala jsem Vzestup a pád agentury DODO a Zlodějský tanec. Díky knihám se tak přibývající letokruhy snáší lépe :)

Na začátku měsíce se mi poštěstilo a na stránkách Lukbook.cz jsem vyhrála knihu Pomsta jednooké letkyně. Série se mi tak doplnila o druhý díl.

červen

Předsevzetí se daří. Červen byl ale ve znamení masivního útoku recenzních výtisků, takže jsem byla ráda, že jsem v předchozích červnech moc nenakupovala :) Také se nám v práci rozběhla sezóna, takže na čtení nezbývalo tolik času a sil.

Nedalo mi to. Pštros je prostě manekýn.

Přečteno v papíru

Na odvrácené straně*, Deset mrtvých komiků *(R), Erebus (R), Stmívání, Nový měsíc,

Přečteno ve čtečce

Hranice impéria*(R), Midnight sun,

Celkem 7 knih a 2.656 stran. Červen byl trochu slabší, ale taky žádný chudáček.

Nováčci v knihovně

Strážci Aquaterry, Za temnotou, Nevítaní, Příběh kryptologie, Tulipánová horečka, Poseidonia, Život a smrt

Všechny nové knihy komplet ve slevě. Takže já neutrácím, já vlastně šetřím :D

V půlce června jsem na FCB Luxor vyhrála knihu Walden. Je to žánr, který běžně nečtu. Jsem tedy zvědavá, jestli mě bude bavit a jaká vůbec bude. Třeba se ukáže, že jsem se žánru vyhýbala zbytečně.

Krokec taky zdobí. Tentokrát knihy ke zhodnocení.

čtvrtletí celkem?

Celkem 33 knih a 12.848 stran. Koupila jsem 21 knih. Asi bych měla číst rychleji :)

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Knihy Dobrovský a Palmknih najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také Knihkupectví Dobrovský, což je moje druhá pravidelná spolupráce, které si také vážím a která mi dělá radost pro změnu papírovými knihami. Doufám, že moje články potěšily zase je :)

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Erebus - Příběh ztracené lodi

Přes širou, divou, chladnou zemi bych neváhal se dát Severozápadní cestou až do dalekého moře.

Autor: Michael Palin
Překlad: Martina Šímová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Edice: Pangea
Rok vydání: 2019
Počet stran: 352

Můj názor:

Kniha přináší vhled do velmi zajímavé epochy lidských dějin. A to je přesně ten důvod, proč jsem se rozhodla si ji přečíst.

Byla to doba velkých objevů, fascinace vědou a přírodou a také doba odvážných mužů, kteří často přinesli pokroku nejvyšší oběť. Expedice vyrážely k severnímu a jižnímu pólu a bývalé válečné lodě dostaly nový účel – na svých palubách, upravených a přestavěných, hostily členy vědeckých expedic na jejich objevných plavbách do království nekončícího ledu.

Jednou takovou lodí byla i HMS Erebus.

Její jméno, které dostala podle boha věčné tmy, asi už každý někdy zaslechl a její příběh je jeden z nejtragičtějších a nejznámějších příběhů v dějinách britského námořnictva. Původně byla válečnou bombardovací lodí, a aniž kdy zapojila svá děla do bitev, sloužila nakonec vědě při cestách na oba světové póly, z nichž jeden se jí stal osudným. Díky knize jsem poznala její příběh od spuštění na vodu v roce 1826 ve Walesu až po smutný konec v mělkých severních vodách nedaleko ostrova Krále Williama roku 1848 při pokusu o objev severozápadní cesty.

Na své palubě hostila muže významných jmen. Do Antarktidy a zpět donesla kapitána Jamese Clarka Rosse. Do Arktidy se na ní plavil sir John Franklin. Jeho už bohužel domů bezpečně nedopravila.

Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský

Knihu jsem četla jako zvědavý laik, nikoliv expert na dějiny námořnictva a objevů a jako takový čtenář jsem byla spokojená. Technické podrobnosti o lodích, způsobu plavby a organizace výprav pro mě byly dostatečné, nikoliv však přehnaně odborné, aby odrazovaly od čtení. Oceňuji zejména zmínky o tehdejší době, historických souvislostech, politické situaci a dalších společenských záležitostech. 

Z hlediska námořních objevů a rozkvětu vědy se Erebus vyloupnul v ideální době, což kniha nádherně ilustrovala. Pan autor dokázal srozumitelným způsobem předat informace a objevy, které přírodovědci na palubě Erebu a Terroru udělali. Nadšení těch lidí bylo úplně hmatatelné – zejména geologů, zoologů a botaniků (a autora knihy :)). Patrná byla také profesionální soutěživost kapitánů, když chtěli významných objevů a zeměpisných milníků dosáhnout dříve, než jejich konkurenti.

Zároveň byla kniha i jakýmsi historickým cestopisem. To jak mapovala cesty lodi po světových mořích a oceánech. Příběhy posádky odrážely také ducha doby a společenské změny. 

Pan autor o lodi vypráví velmi poutavým a čtivým způsobem s obrovským citem pro detail a vyzdvihnutí zajímavých informací. Při psaní knihy vycházel z mnohých pramenů. Ať už se jednalo o historické knihy, deníky lodních důstojníků, tehdejší denní tisk nebo soukromou korespondenci. Díky jeho stylu psaní jsem neztrácela pozornost, jak se to občas v naučných knihách stává. 

Pan autor však jen neopakuje fakta a holé informace, ale obléká je do beletristického kabátku. Proto jsem se začetla rychle, příběh si mě snadno získal a osudy lodí i posádek byly více živoucí a skutečné. 

Pozornost je věnována nejen objevům, ale i lidem - mezilidským vztahům a malým lidským dramatům, které se na palubách a v souvislosti s výpravami odehrávaly. 

Dozvěděla jsem se tak o tom, jaké rozmíšky a potíže panovaly na výpravách. 

Prožila jsem oslavu nového roku v sevření ledu jižního pólu, kdy námořníci mohli vystoupit z lodě a bavit se přímo na ledovcích, ve kterých lodě uvízly. 

Zúčastnila jsem se plesového veselí, které bylo uspořádáno přímo na palubách lodí. 

Pobavila jsem se u různých lodních rituálů a nad myšlením nadšeného milovníka přírody, který obdivoval ptáky, aby je později zastřelil, což ho bavilo ještě víc. 

O lidských zálibách, slabostech a povaze pan autor psal s jemnou ironií a velmi lidským způsobem, který mi ony osoby dokázal hodně přiblížit. Bohužel došlo i na chvíle méně radostné. 

Cestu Erebu na sever jsem sledovala až do poslední chvíle, o které byl nějaký záznam. Z poslední výpravy se nikdo nevrátil a osud posádky byl zahalen tajemstvím a okořeněn legendami o kanibalismu.  Pan autor přidává na závěr informace o záchranných expedicích, svědectví Inuitů a své vlastní poznatky z cest, které podnikl, když následoval Erebus po celém světě až na místo jeho konce. Dostalo se mi tedy i srovnání těch míst se současností.

Protože se velká část děje odehrávala na moři, nebyla nouze o napínavé okamžiky, bouře, střety s ledovci a podobně. Život na lodi nebyl právě lehký a pohodlný, což je v příběhu názorně vylíčeno a popsáno. Posádky byly rády, když se ocitly na nějaký čas v bezpečném kotvišti a na pevnině, ať už byla sebevíce odlehlá, obydlená kolonisty, domorodci nebo tučňáky či úplně neobydlená. 

Na druhou stranu se námořníci podívali do míst, kde příroda ukazovala svou nejkrásnější, i když mnohdy nebezpečnou tvář. Byla vylíčena krása a vznešená rozlehlost oceánů, kde lodím dělaly společnost pouze kry, hvězdy a obrovská hejna velryb. 

Jak atmosféru nebezpečí, tak krásy uměl pan autor skvěle předat. Cítila jsem tu zimu, viděla rampouchy visící z lanoví a slyšela šplouchání moře.

Kniha není beletrie, ale díky její čtivosti a stylu psaní ji nechci zařadit ani mezi naučné knihy. Jak podtitul napovídá, pan autor vypráví příběh jedné lodi. Příběh, který přináší hold všem objevitelům, vědcům, vojákům a námořníkům, kteří se podíleli na plavbách této a podobných lodích.

Kniha je opatřena i doplňkovým materiálem – fotkami, mapkami… Díky tomu je možné prohlédnout si konkrétní místa, kde lodě pluly, pohlédnout do tváří významných členů výpravy, shlédnout dobové malby a třeba i předměty které s loděmi souvisely. Musím říct, že zpracování se povedlo a knize velmi sluší. Nadšení a pečlivost autora je znát z každého detailu. I nakladatel si dal velmi záležet.

Pro zájemce o historii námořních objevů a krásné dřevěné lodě se slavnými jmény to bude pěkné počtení a cenný kousek v knihovně.

Za poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud vás osud Erebu zaujal a chcete si knihu přečíst, seženete ji zde.

Anotace:

Loď Jejího Veličenstva Erebus byla jednou z prvních velkých průzkumných lodí, veteránka z přelomových plaveb na kraj světa.

V roce 1848 zmizela v Arktidě a její osud se stal záhadou. V roce 2014 byla nalezena. Toto je její příběh.

Michael Palin – hvězda skupiny Monty Python a televizní cestovatel – vdechuje pozoruhodné Erebus opět život. Sleduje ji od jejího vyplutí roku 1826, velkolepých výprav, které vedly ke slávě v Antarktidě až po její konečnou zkázu v Arktidě.

Hranice impéria

Vítejte v Centrálním impériu. V impozantní říši obývané několika mimozemskými rasami, v níž po předchozích brutálních mezihvězdných válkách doputovalo pomyslné žezlo do rukou lidí.

Vítejte ve 28. století, kde galaktické bitvy monstrózních lodí jsou běžnou realitou a cesta k moci je umetána intrikami a experimenty na lidech.

Autor: Jan Kotouč
Série: Centrální impérium (1. díl)
Nakladatel: FANTOM Print
Rok vydání: 2019
Počet stran: 384

Můj názor:

Usoudila jsem, že od doby, kdy jsem četla své poslední sci-fíčko od domácího tvůrce uplynula doba nepřiměřeně dlouhá. Tak jsem se rozhodla sáhnout po něčem takovém a ve správné chvíli se mezi novinkami objevila kniha Hranice impéria. Anotace zněla slibně, tak jsem po ní sáhla.

…

Už je to nějaký čas, co se lidstvu podařilo zvítězit ve válce s Protektory a zahnat je za hranice známého vesmíru. 

Pravdou však je, že mimozemské rase Protektorů za mnohé dlužili, hlavně za systém bran, které umožnily cestovat do hodně vzdálených míst vesmíru prakticky lusknutím prstu. Bohužel měly tu nevýhodu, že do jejich stavby bylo potřeba našmelcovat mozky z dvou milionů lidí. Když chtěli Protektoři přistavět další, lidi zrovna nepřekypovali ochotou odevzdat dobrovolně svou šedou kůru. Rozhodli se, že si budou vládnout sami. 

A od rozhodnutí byl už jen krok k úspěšnému povstání a převzetí moci. V čele impéria od počátku stojí císařská rodina Hankersonů a vládne z planety Hub nejen lidem, ale i několika přátelským mimozemským rasám.

Jak už to tak bývá, jsou i rasy nepřátelské a imperiální flotila se zrovna pouští do války s jednou z nich – Ralgary, kteří čas od času zkouší impérium napadat. Tentokrát je jich však podezřele hodně a navíc se zdá, že se z hlubin vesmíru za hranicemi impéria vynořila cizí, po zuby vyzbrojená válečná flotila.

…

Kniha mě začala bavit docela záhy a to i přes to, že se na mě valilo obrovské množství lidí, jmen, hodností, ras a válečných lodí… 

Není divu, protože pan autor rozehrál sci-fi, ve kterém lze očekávat velké boje početných mezihvězdných flotil na obrovském prostoru celého impéria. Kromě lidí to samozřejmě vyžaduje i značné množství techniky, ale to jistě nemusím fanouškům žánru říkat. S tím se počítá.

Technické prvky a způsob jejich fungování mě zaujal a myslím, že byly dobře promyšlené. Jednak byly popsány tak, že člověk nemusí být fyzik říznutý leteckým inženýrem, aby je pochopil. A pak taky proto, že byly prostě zajímavé a funkční. Ať už šlo o systém bran, komunikační lodě nebo jiné technické parádičky, třeba zbraně lodí a výzbroj výsadkových jednotek. 

Vesmírné bitvy byly impozantní a obě bojující strany početné. Pokud se bojovalo na některé z planet, stálo to taky za to. Obojí mě bavilo také proto, že hlavní hrdina stál doslova v centru dění, na jedné z velících lodí. Byla jsem proto přítomna strategickému plánování akcí. Pokud se bojovalo na planetách, byl přímo v oku uragánu – tedy v největších bojích.

Zmíněným hlavním hrdinou je člen císařské rodiny a toho času zpravodajský důstojník na supermoderní komunikační lodi Hermés Daniel Hankerson. Jako hlavní hrdina mě trochu zaskočil. 

Na jednu stranu mi byl docela sympatický. Připomínal mi mladého Bonda. Jamese Bonda. Byl takový nad věcí, měl rád svůj drink, který byl pro něj typický. Podle všeho chytrý, jako liška a docela fešák s vášní pro poker a pozorování lidí (ne šmírák, zpravodajec a znalec charakterů). 

Na druhou stranu jsem si nebyla moc jistá tím, že je skutečně takové zpravodajské eso, jak se mě pan autor snažil přesvědčit. Připadalo mi, že se zatím hledá a je spíš nejistý v tom, jak se prosadit vzhledem ke svému rodinnému původu. S jeho vývojem v průběhu děje jsem však spokojená a myslím, že v pokračování se ještě předvede. 

Možná víc než jeho jsem si oblíbila jeho androidího komorníka a příležitostnou smrtící zbraň Kelvina. On do značné míry přispíval k odlehčení situace a dopřával mi humoru a hlášek, co hrdlo ráčilo v těch správných situacích.

Oblíbit si nějakou postavu je však pří čtení Hranic impéria trochu nebezpečné. V příběhu čekají hrdiny vesmírné bitvy, v nichž mnozí přijdou o život. Na obou stranách. Přes to jsem si však hodně z nich oblíbila a líbilo se mi jejich jednání a postoje. A taky jsem o ně postupně přišla.

Krom technických vymožeností se některým hrdinům dostalo i fyzických a psychických nadsil. Někteří byli takzvaně vylepšení. Počítali se ke šlechtě a jejich organizmus byl silnější, odolnější a byli údajně i inteligentnější než jiní. 

Zlounům se dostalo zajímavých schopností spíš psychologického ražení, které z nich dělaly opravdu nebezpečné protivníky, i když neměli úplně technickou převahu.  Pan autor navíc krásně vysvětlil, kde se zlouni vzali a jaké motivace mají k útoku na císařskou rodinu a impérium.

Styl psaní je spíše stručný a čte se lehce a pohodlně. Na nějaké sáhodlouhé popisy, lyrické metafory a hluboké pocity pana autora moc neužije. Tady šlo o politiku, která byla vysvětlená srozumitelně a dávala logiku. Ráda chválím také historii. Tyhle věci mě baví a mám je ráda v příbězích dotažené. To se tady povedlo. A hlavně bitvy. Boje lodí jsem si užila. 

Po technické, politické a bitevní stránce jsem spokojená. Dokonce i vazby mezi postavami mi připadaly dobré. Pokud tedy hodnotím (ne)přátelské a pracovní vztahy. O něco horší už to bylo se vztahy více intimními. Ne že bych to v podobné knize čekala, ale když už to tu bylo, chci tomu uvěřit a trochu si to s hrdiny prožít. Tady mi to úplně nesedlo. I když se jednalo jen o náznak vztahu, moc jsem ho nepochopila a chemie mezi těmi dvěma mi nefungovala.

Celkově hodnotím knihu jako dobrý počin a zajímavý úvodní díl k sérii, kterou si určitě budu chtít přečíst celou. Konec prvního dílu dává tušit, že to nejzajímavější je ještě přede mnou.

Pokud máte rádi sci-fi žánr a umíte si vychutnat pořádné boje v nekonečném vesmíru, zkuste Hranice impéria. Čekají vás intriky v intrikách jiných intrik a zajímavě rozehraná partie o budoucnost lidstva.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky seženete zde.

P.S.: Úkol pro nadšence: Řekněte pětkrát rychle za sebou: Ralgarové, Ralgarové, Ralgarové... Jo, taky mi to nejde :D

Anotace:

Daniel Hankerson je geneticky vylepšený příslušník císařské rodiny, ale raději než na rodinný vliv a peníze se vždy spoléhal na svou schopnost odhadovat lidi, která mu pomáhá jak při práci pro rozvědku loďstva, tak při hraní karet. Díky ní pozná, že něco visí ve vzduchu, když se ho pokusí při loupežném přepadení zabít, a ani z nadcházející mise na okraj Impéria nemá dobrý pocit. Čím víc se mluví o tom, že jde o rutinní test nové komunikační lodě, tím je to podezřelejší.

Centrální impérium je příliš velké, příliš křehké a pohromadě drží díky příliš mnoha kompromisům. Vnější nepřátelé si z něj chtějí ukrojit svůj díl, ale ti vnitřní jsou ještě nebezpečnější.
Jak praví čínské přísloví, Impérium čekají zajímavé časy.