Těšila jsem se, až tuhle knihu Cosmopolis vydá. Na léto bývají podobné lehčí příběhy příjemné, vlastně i na jiná roční období. Ani neumím pořádně vysvětlit, proč mám tenhle žánr ráda, ale vím, že si u něj dáchnu jak u málo čeho jiného. U této mě navíc zaujala podstata zápletky. Něco podobného jsem zatím ještě nečetla.
Anotace:
Bethany a Aphra jsou nejlepší kámošky. Bethany je k zbláznění krásná, Aphra je vtipná a odvážná. Obě potřebují zapracovat na svém sebevědomí. Ale spolu? Spolu dohromady dají jednu dokonalou holku. Až na to, že se obě zakoukaly do jednoho kluka, do Grega, který shodou okolností plynule ovládá šest řečí – vlastně sedm, pokud počítáte řeč žhavých pohledů… Aphra je přesvědčená, že o ni Greg nestojí, takže když jí napíše v domnění, že píše Bethany, rozhodne se kamarádce pomoct a začne mu jejím jménem odepisovat. Bethany pak vyráží s Gregem na rande. Prostě geniální plán. Co by se mohlo pokazit?…
Příběh není ničím, co by člověk neočekával. A zároveň se, přesně dle očekávání, velmi dobře čte. Vypráví o kamarádkách, prvních velkých láskách a přijetí sebe sama. To jsou na jednu stranu příjemná témata a na druhou stranu dokážou s životem pěkně zamíchat. Když se nejlepší kámošky zamilují do stejného kluka a ten dá přednost jedné z nich, očekává se automaticky konec kamarádství nebo aspoň vážné narušení. Minimálně pro tu odmítnutou to musí být těžké. V tomto příběhu autorka zvolila jinou cestu. Aphra kamarádce lásku přeje, i když hlavně z toho důvodu, že je přesvědčená, že ji by si idol Greg nikdy nevybral, když může mít krásnou Bethany. Holky se nerozhádají. O Grega se prostě jakýmsi kupodivu fungujícím způsobem „podělí“.
Chodit s ním začne Bethany, ale je to Aphra, která si s ním po večerech tajně píše přes aplikaci v mobilu a předstírá, že je Bethany, aby jí pomohla si udržet jeho zájem. Aphra to myslí dobře, z jejího pohledu se nesobecky obětuje, aby byla kamarádka šťastná. Způsob, který zvolila je ale poněkud nešťastný a dává tušit, že až to praskne, bude to velké. Greg totiž není pitomec a vrtá mu hlavou, proč je Bethany na živo úplně jiná než když si s ní píše a proč to vypadá, jako že si nepamatuje některé věci, o nichž se po večerech baví. Postaví se láska mezi dvě kamarádky? A co na to idol Greg? Kterou si vybere, když spolu jsou pro něj dokonalá holka?
Aphra je hodně užvaněná, možná někdy až moc. Navenek vůbec nepůsobí, že by mohla mít problémy se sebevědomím, ale opak je pravdou. Nepovažuje se za přitažlivou holku, hlavně (ale nejen) kvůli svému nosu. Jak by řekla Aphra, dá se její nos považovat za téměř samostatnou osobnost :)
Bethany má oproti Aphře problémy se sebevědomím patrné na první pohled. Je fakt hodně nesmělá a stydlivá, má problém mluvit s lidmi, které dobře nezná. Je moc hezká a chytrá, ale k větší sebedůvěře jí to nepomáhá ani trochu.
Greg je sice ten správný typ sportovce, jaký na střední má ty nejhezčí holky, není ale ani trochu namachrovaný pitomec. Nechce využít sportovního stýpka a nemá to se svým talentem na jazyky ani zapotřebí. Jeho rodiče ale do plaveckých tréninků narvali tolik peněz, že bude těžké jim sdělit, že stýpko nebude.
Tihle tři vytvořili zajímavý triumvirát propojený Bethaniinou krásou, Aphřinou výmluvností a vtipem a Gregovou potřebou spřízněné duše. Věřil, že ji našel v Bethany, ale netušil, že holky jsou na něj dvě. Pro mě to byl docela zajímavý a nový koncept v mém oblíbeném odpočinkovém žánru. Protože příběh je předložený z Aphřina pohledu, je tu romantická část trochu v pozadí a místo toho jsem viděla spíš situaci té, která nemá tak úplně to, oč by moc stála. Nejedná se zde o klasický trojúhelník a není zpracovaný obvyklým způsobem. Aphra není tou, se kterou milovaný idol chodí, ale zároveň je to ona, kdo ho zaujme, aniž by tušil.
Příběh patří k těm, které sbírají body hned několika věcmi, které jsou jinak než obvykle bývají.
Koníček hlavních hrdinek – veslování na osmiveslici – mi přišel zajímavý. Pokud vím, nikde jsem nic podobného nečetla a celkem mě to uchvátilo. To, že se některé zásadní věci – ať už hádky nebo sbližování - odehrávaly na veslici nebo v okolí loděnice, bylo o mnoho lepší než kdyby se to stalo na večírku nebo ve škole, jak bývá běžnější. Dívky nejsou křehoučké princezny a hvězdy školy, které se zajímají jen o šminky ani ošklivá káčátka školy, která by došla štěstí všem navzdory. Jsou ten střed, který je podobnými příběhy opomíjený – prostě normální středoškolačky. Atmosféra střední školy navíc není zase až tak přehnaně zvýrazněná a kdyby hrdinky nežily u rodičů, mohla bych si klidně představovat, že jsou na výšce nebo o něco starší.
Druhá věc je hlavní důvod Aphřina konání a nesobeckosti. Není prostě čistě nesobecky hodná a přející osoba, která by šťastně sledovala štěstí kamarádky a spokojeně oprašovala oltářík sebeobětování. Její důvod leží trochu někde jinde. Toto téma knihy bylo celkem dovedně skryté za Aphřiným předstíráním. Vlastně mi docela dlouho nedošlo, že i ona má problém větší než její nos. Paní autorka pravdu odkrývala jen velmi pozvolna s postupujícím sezením u psycholožky, kdy se Aphra pomalu propracovávala do hloubky své osobnosti a přicházela na to, co je skutečným důvodem jejího postoje k sestře, klukům, rodině i sobě samé.
Třetí věc, která se mi líbila, bylo zapojení jazyků, převážně ruštiny, do děje. Greg měl na jazyky talent, studoval patřičně zaměřené semináře a v příběhu se zabýval hlavně ruštinou a ruskou literaturou. Bylo to zajímavé a rozhodně ne proto, že Greg odcitoval některé mé oblíbené autory a básně :) když autorky pracují s tímto tématem, obvykle si vyberou Shakespeara, Austenovou nebo podobné autory, takže zapojení ruských klasiků bylo zajímavým osvěžením. K této věci mám však také jednu výtku. Vadila mi použitá azbuka. Ruštinu bych zapsala raději foneticky, ne že by to bylo až tak podstatné, ale přečetla bych tak aspoň trochu a mohla si odvodit význam. Takhle se pro mě na řádku vyskytovaly nečitelné znaky, které jsem jen prolétla, místo abych si je vychutnala tak, jak ruština zní. Rušilo to z ponoření do děje a kazilo atmosféru a vyznění veršů a citátů. Musela jsem počkat, až je Greg milostivě přeloží. Ještě že se zrovna nenimral třeba v japonštině :)
Kniha je od první kapitoly docela zábavná hlavně díky Aphřiným průpovídkám. Psaná je spíš odlehčené, paní autorka se v problémech vysloveně nevrtá, spíš je jen tak naťukne a postupně se propracovává k jádru pudla. Jsem ráda, že vyprávění nepojala zbytečně dramaticky a odlehčila ho příjemným humorem a veselými scénkami. Není to žádný prvotřídně hluboký kousek, ale moje očekávání bylo naplněno. Knihu jsem přečetla prakticky najednou, protože mi v příběhu bylo prostě dobře. Musela jsem sice překousnout nějaké ty překlepy, které by bývaly nemusely být, ale čtení mi výrazně nekazily. Konec sice nabídl některé otázky, na které bych ráda měla odpověď v pokračování, ale nic se nestane, když další díl nebude.
Celkově se dá mluvit o spokojenosti. Moje očekávání bylo naplněno a čtení jsem si užila. Stejně jako já si knihu určitě užijí ti, kdo mají rádi podobný typ příběhů. Na věku cílové skupiny podle mě nezáleží, protože podobné věci, jako se staly hlavním hrdinům, se klidně mohou stát i jinde než na střední škole. Kdo nemá rád okázalou romantiku, nemusí mít z této knihy strach. I když to tak podle anotace nevypadá, není to jediné a nejdůležitější, co dívky řeší.
Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud vás kniha zaujala a chcete si ji taky přečíst, najdete ji zde.