30. 8. 2020

Spolu jsme dokonalá holka

 



Těšila jsem se, až tuhle knihu Cosmopolis vydá. Na léto bývají podobné lehčí příběhy příjemné, vlastně i na jiná roční období. Ani neumím pořádně vysvětlit, proč mám tenhle žánr ráda, ale vím, že si u něj dáchnu jak u málo čeho jiného. U této mě navíc zaujala podstata zápletky. Něco podobného jsem zatím ještě nečetla.

Anotace:

Bethany a Aphra jsou nejlepší kámošky. Bethany je k zbláznění krásná, Aphra je vtipná a odvážná. Obě potřebují zapracovat na svém sebevědomí. Ale spolu? Spolu dohromady dají jednu dokonalou holku. Až na to, že se obě zakoukaly do jednoho kluka, do Grega, který shodou okolností plynule ovládá šest řečí – vlastně sedm, pokud počítáte řeč žhavých pohledů… Aphra je přesvědčená, že o ni Greg nestojí, takže když jí napíše v domnění, že píše Bethany, rozhodne se kamarádce pomoct a začne mu jejím jménem odepisovat. Bethany pak vyráží s Gregem na rande. Prostě geniální plán. Co by se mohlo pokazit?

Příběh není ničím, co by člověk neočekával. A zároveň se, přesně dle očekávání, velmi dobře čte. Vypráví o kamarádkách, prvních velkých láskách a přijetí sebe sama. To jsou na jednu stranu příjemná témata a na druhou stranu dokážou s životem pěkně zamíchat. Když se nejlepší kámošky zamilují do stejného kluka a ten dá přednost jedné z nich, očekává se automaticky konec kamarádství nebo aspoň vážné narušení. Minimálně pro tu odmítnutou to musí být těžké. V tomto příběhu autorka zvolila jinou cestu. Aphra kamarádce lásku přeje, i když hlavně z toho důvodu, že je přesvědčená, že ji by si idol Greg nikdy nevybral, když může mít krásnou Bethany. Holky se nerozhádají. O Grega se prostě jakýmsi kupodivu fungujícím způsobem „podělí“.

Chodit s ním začne Bethany, ale je to Aphra, která si s ním po večerech tajně píše přes aplikaci v mobilu a předstírá, že je Bethany, aby jí pomohla si udržet jeho zájem. Aphra to myslí dobře, z jejího pohledu se nesobecky obětuje, aby byla kamarádka šťastná. Způsob, který zvolila je ale poněkud nešťastný a dává tušit, že až to praskne, bude to velké. Greg totiž není pitomec a vrtá mu hlavou, proč je Bethany na živo úplně jiná než když si s ní píše a proč to vypadá, jako že si nepamatuje některé věci, o nichž se po večerech baví. Postaví se láska mezi dvě kamarádky? A co na to idol Greg? Kterou si vybere, když spolu jsou pro něj dokonalá holka?

Aphra je hodně užvaněná, možná někdy až moc. Navenek vůbec nepůsobí, že by mohla mít problémy se sebevědomím, ale opak je pravdou. Nepovažuje se za přitažlivou holku, hlavně (ale nejen) kvůli svému nosu. Jak by řekla Aphra, dá se její nos považovat za téměř samostatnou osobnost :)

Bethany má oproti Aphře problémy se sebevědomím patrné na první pohled. Je fakt hodně nesmělá a stydlivá, má problém mluvit s lidmi, které dobře nezná. Je moc hezká a chytrá, ale k větší sebedůvěře jí to nepomáhá ani trochu.

Greg je sice ten správný typ sportovce, jaký na střední má ty nejhezčí holky, není ale ani trochu namachrovaný pitomec. Nechce využít sportovního stýpka a nemá to se svým talentem na jazyky ani zapotřebí. Jeho rodiče ale do plaveckých tréninků narvali tolik peněz, že bude těžké jim sdělit, že stýpko nebude.

Tihle tři vytvořili zajímavý triumvirát propojený Bethaniinou krásou, Aphřinou výmluvností a vtipem a Gregovou potřebou spřízněné duše. Věřil, že ji našel v Bethany, ale netušil, že holky jsou na něj dvě. Pro mě to byl docela zajímavý a nový koncept v mém oblíbeném odpočinkovém žánru. Protože příběh je předložený z Aphřina pohledu, je tu romantická část trochu v pozadí a místo toho jsem viděla spíš situaci té, která nemá tak úplně to, oč by moc stála. Nejedná se zde o klasický trojúhelník a není zpracovaný obvyklým způsobem. Aphra není tou, se kterou milovaný idol chodí, ale zároveň je to ona, kdo ho zaujme, aniž by tušil.

Příběh patří k těm, které sbírají body hned několika věcmi, které jsou jinak než obvykle bývají.

Koníček hlavních hrdinek – veslování na osmiveslici – mi přišel zajímavý. Pokud vím, nikde jsem nic podobného nečetla a celkem mě to uchvátilo. To, že se některé zásadní věci – ať už hádky nebo sbližování - odehrávaly na veslici nebo v okolí loděnice, bylo o mnoho lepší než kdyby se to stalo na večírku nebo ve škole, jak bývá běžnější. Dívky nejsou křehoučké princezny a hvězdy školy, které se zajímají jen o šminky ani ošklivá káčátka školy, která by došla štěstí všem navzdory. Jsou ten střed, který je podobnými příběhy opomíjený – prostě normální středoškolačky. Atmosféra střední školy navíc není zase až tak přehnaně zvýrazněná a kdyby hrdinky nežily u rodičů, mohla bych si klidně představovat, že jsou na výšce nebo o něco starší.

Druhá věc je hlavní důvod Aphřina konání a nesobeckosti. Není prostě čistě nesobecky hodná a přející osoba, která by šťastně sledovala štěstí kamarádky a spokojeně oprašovala oltářík sebeobětování. Její důvod leží trochu někde jinde. Toto téma knihy bylo celkem dovedně skryté za Aphřiným předstíráním. Vlastně mi docela dlouho nedošlo, že i ona má problém větší než její nos. Paní autorka pravdu odkrývala jen velmi pozvolna s postupujícím sezením u psycholožky, kdy se Aphra pomalu propracovávala do hloubky své osobnosti a přicházela na to, co je skutečným důvodem jejího postoje k sestře, klukům, rodině i sobě samé.

Třetí věc, která se mi líbila, bylo zapojení jazyků, převážně ruštiny, do děje. Greg měl na jazyky talent, studoval patřičně zaměřené semináře a v příběhu se zabýval hlavně ruštinou a ruskou literaturou. Bylo to zajímavé a rozhodně ne proto, že Greg odcitoval některé mé oblíbené autory a básně :) když autorky pracují s tímto tématem, obvykle si vyberou Shakespeara, Austenovou nebo podobné autory, takže zapojení ruských klasiků bylo zajímavým osvěžením. K této věci mám však také jednu výtku. Vadila mi použitá azbuka. Ruštinu bych zapsala raději foneticky, ne že by to bylo až tak podstatné, ale přečetla bych tak aspoň trochu a mohla si odvodit význam. Takhle se pro mě na řádku vyskytovaly nečitelné znaky, které jsem jen prolétla, místo abych si je vychutnala tak, jak ruština zní. Rušilo to z ponoření do děje a kazilo atmosféru a vyznění veršů a citátů. Musela jsem počkat, až je Greg milostivě přeloží. Ještě že se zrovna nenimral třeba v japonštině :)

Kniha je od první kapitoly docela zábavná hlavně díky Aphřiným průpovídkám. Psaná je spíš odlehčené, paní autorka se v problémech vysloveně nevrtá, spíš je jen tak naťukne a postupně se propracovává k jádru pudla. Jsem ráda, že vyprávění nepojala zbytečně dramaticky a odlehčila ho příjemným humorem a veselými scénkami. Není to žádný prvotřídně hluboký kousek, ale moje očekávání bylo naplněno. Knihu jsem přečetla prakticky najednou, protože mi v příběhu bylo prostě dobře. Musela jsem sice překousnout nějaké ty překlepy, které by bývaly nemusely být, ale čtení mi výrazně nekazily. Konec sice nabídl některé otázky, na které bych ráda měla odpověď v pokračování, ale nic se nestane, když další díl nebude.

Celkově se dá mluvit o spokojenosti. Moje očekávání bylo naplněno a čtení jsem si užila. Stejně jako já si knihu určitě užijí ti, kdo mají rádi podobný typ příběhů. Na věku cílové skupiny podle mě nezáleží, protože podobné věci, jako se staly hlavním hrdinům, se klidně mohou stát i jinde než na střední škole. Kdo nemá rád okázalou romantiku, nemusí mít z této knihy strach. I když to tak podle anotace nevypadá, není to jediné a nejdůležitější, co dívky řeší.

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud vás kniha zaujala a chcete si ji taky přečíst, najdete ji zde.

 



O knize:

Autor: Ariel Kaplanová
Překlad: Ivana Svobodová
Vydal: Cosmopolis, Nakladatelský dům Grada
Rok vydání: 2020
Počet stran: 376



 

28. 8. 2020

Ptačí zpěv



Autor: Meagan Spoonerová
Série: Ptačí zpěv (1. díl)
Překlad: Zuzana Halamíčková
Nakladatel: CooBoo
Roky vydání: 2013
Počet stran: 320



Můj názor:

Svět je zpustošený. 
Díky touze po moci, hlouposti lidí a válkám – jak jinak. 
Lidstvo přežívá v jediném městě pod ochranou magické kupole. Zde, kde všichni žijí, je poslední místo, kde magie ještě zůstala. Venku za ochrannou hradbou je krutý svět bez magie a plný zrůd. Ochrannou hradbu je však nutno posilovat a tak jsou všechny mocí nadané děti v určitém věku povolány ke kouzlobraní. Zde jim odejmou jejich moc a na oplátku za to dostanou přidělení ve společnosti. Své místo, práci, nárok na život a potřeby k němu.
Hlavní hrdinka Linda Ainsleyová už se těší až své místo konečně dostane. Vhodný věk už jí dávno minul a připadá si ve společnosti přehlížená. Sní o tom, že by mola být shledána vhodnou k lepšímu povolání - k poslání a stát se třeba historičkou nebo někým důležitým v Ústavu regulační rady -  centru vědění. Jenže když slavnostní okamžik konečně nadejde, ukáže se, že věci jsou úplně jinak a všechno se hrozně pokazí. 
Lindě zbývá jediná věc – utéct ven za ochrannou hradbu do divočiny, o které dosud slýchala jen strašlivé věci.


Paní Spoonerová mě dokázala překvapit hned několika věcmi. Příběh, který není nikterak objevný má sice spoustu nelogičností, ale zároveň i skvělých nápadů, které se podařilo dotáhnout.

Především se jedná o svět, do kterého je zasazen. Základem je město v magické bublině, ze kterého hrdinka prchá do pusté krajiny, v níž magie chybí. Ne ovšem zcela. Najdou se další bubliny magického soustředění a v nich většinou nádherné oázy přírody – ovšem pozor, ne vždy zcela bezpečné. Každopádně každá je jiná a přinese jí úplně nové zážitky a mě se líbilo, jak byly popsané a jak fungovaly.

V pusté krajině mimo bubliny číhá nebezpečí v podobě stínových lidí. Jakýchsi monster, tak trochu kříženců mezi zombie a vlkodlakem. Jedná se o krvelačné smečky potvor, které si na své lidství nevzpomínají, dokud se nedostanou blíž k živé magii nebo do některé z bublin. Pak mohou částečně zlidštět, uzdravení ovšem možné není. To je druhý dobrý nápad. Škoda, že zombodlaci nedostali malinko víc prostoru, ale kniha je celkem hubená a o ně samotné zase až tolik nešlo.

Třetí dobrou věcí je až hnusná ukrutnost světa v příběhu. Věci jako kouzlobraní – tedy odejmutí magie, aby ji mohli vyvolení používat, jsou taky dobrý nápad. Pro hrdinku není úplně snadné určit, komu může věřit a komu ne, obecně to vypadá, že je lépe nevěřit nikomu. A já nemám ráda, když jsou v knize postavy průhledné hned na první čtení. Tady tak úplně nebyly a hlavní zlosyn – úha, toho jsem nenáviděla už jen za to, jak mluvil. Takže jo, postavy mi sedly, přes to, že nebyly zase kdoví jak propracované.

Když už jsme u těch postav – ti dva hlavní hrdinové jsou skvělí. Pominu to, že některé okamžiky malinko zavání po klišé. Jen malinko, protože zpracování hlavních postav se povedlo, i když se občas zachovají trochu hloupě. Konec konců jsou to mlaďoši, občas zaskočení sami sebou a překvapení tím, co je zač svět, ve kterém žijí. To se tedy týká hlavně jí. On moc iluzemi netrpí a v příběhu jsem se dozvěděla proč. Když mi to došlo, málem jsem autorce zatleskala. Vážně vymyslela originální překážku své romantické lince. Paráda. Líbilo se mi to.

Romantická linka je vůbec taková opatrná a to z pochopitelných důvodů, takže není nutné se obávat nějakých pseudodůležitých vymyšleností, se kterými on nebo ona přijdou, aby je autoři mohli nechat trpět v odloučení. Mezi pronásledovanou a trhanem se udělá moc hezké pouto a já jsem jim byla schopná bez problémů fandit, i když paní autorka moc na romantiku nesází a jde spíš jen o náznaky než něco opravdového. To je v YA celkem svěží věc a já to hodnotím taky kladně.

Jedná se o sérii, takže do budoucna není vyloučeno nic. Zde zatím jen hrdinka musí najít pravdu o životě ve svém světě a rozhodnout se, kde je v něm její místo. Že to nebude mít jednoduché, to je jasná věc.

Jako oddychový příběh knihu určitě doporučím. Čte se sama a bavila mě. Zápletka je dobrá a postavy zajímavé. Hloupé je bohužel to, že vyšly pouze dva díly z trilogie a třetí se nejspíš nechystá. Mrzuté, ale myslím, že příběh by se dal klidně zvládnout i v íngliš, což, jak nad tím tak přemýšlím, asi udělám.


Anotace:

Patnáct let čekala Linda Ainsleyová, až ji předvolají ke kouzlobraní. Až se konečně stane dospělou a začne se připravovat na svoje budoucí povolání. Počítala s tím, že jí po odebrání kouzelné síly bude přidělena nějaká menší úloha v zaběhnutém, pevně daném řádu města, které od okolní krajiny odděluje energetická zeď. Myslela si, že bude pomáhat zajistit a udržet útočiště lidí, kteří jako jediní přežili hrozivou válku, že se stane kolečkem v dobře promazaném stroji. Ani ve snu ji nenapadlo, že by její úloha měla spočívat v tom, že bude napájet celé město svou energií. Patnáct let Linda Ainsleyová věřila lži. A najednou zjišťuje, že jí nezbývá nic jiného než utéct do nebezpečného a neznámého světa za zdí, nebo přijmout osud, který je snad ještě horší než smrt.

23. 8. 2020

Kudy ke hvězdám

 

Jen lesy, hvězdy... a kluk, který jí zlomil srdce.


Autor: Jenn Bennettová

Překlad: Hana Netušilová, Kristýna Vítková

Vydal: CooBoo

Rok vydání: 2020

Počet stran: 329



Můj názor:

S létem na mě přišla chuť přečíst si něco lehkého, oddechového a prázdninového. Něco, jako byly dřív knihy od Lenky Lanczové. Dneska už se u nás podobné knihy nepíšou nebo jsem na ně nenarazila a tak jsem si oblíbila „středoškolské prázdninové ameriky“. Kudy ke hvězdám měla být přesně taková – atmosférou prázdnin, léta a příjemně lehkých prvních lásek bez problémů dospěláckého života. Těch dospěláckých problémů jsem se sice taky dočkala, ale neukradly pro sebe celý příběh.

Anotace:

Jen lesy, hvězdy... a kluk, který jí zlomil srdce. Od loňského školního plesu se bývalí nejlepší kamarádi / teď úhlavní nepřátelé Zorie a Lennon snaží jeden druhému vyhýbat ze všech sil. Ale když se kempování s partou kamarádů tak trochu nepovede, ocitnou se uprostřed divočiny. Sami. Spolu. Co by se mohlo pokazit? Zatímco se ti dva noří hlouběji a hlouběji do severokalifornské divočiny, vyplouvají na povrch křivdy, chyby, tajemství i skrývané pocity. Kouzlo třpytivé noční oblohy a vůně lesů je silné, ale může mít tohle putování vůbec dobrý konec?

Zorie s Lennonem byli dlouho skvělí kamarádi. Tak moc, že když se zdálo, že mezi nimi přeskočila jiskra, rozhodli se zkusit na tajňačku, jestli by mezi nimi nemohlo být i víc. Zdálo se, že všechno klape, ale když se konečně odhodlali se svým vztahem vyjít na veřejnost, něco se pokazilo. Od té doby spolu téměř nemluví a spíš se jeden druhému vyhýbají. Až do chvíle, kdy se ocitnou na společném prázdninovém výletu do kempu v divočině s partou kamarádů.

Zorie má pocit, že trávit čas s Lennonem bude trapné a nepříjemné. Pořád ji přitahuje, jenže to, že ji před rokem beze slova odkopnul a ještě v den plesu pořád bolí. Takže je jasné, že výlet bude buď pořádný průšvih, nebo…

Zorie je holka, která má ráda jistotu, pořádek a pečlivě naplánovaný den. Žije s nevlastní matkou a otcem, kteří vlastní masážní kliniku. S macechou vychází skvěle a s otcem většinou taky, pokud zrovna nemá jednu ze svých „nálad“ a nekritizuje všechno a všechny. Líbilo se mi na ní její nadšení pro hvězdářství, to nebývá u knižních hrdinek zrovna oblíbený koníček. Zorie taky tajně přitahuje její soused Lennon. Bývalý nejlepší kamarád a skoropartner, teď největší nepřítel.

Lennon je na první pohled tak trochu drsňák a rebel, ale v jádru je celkem dost vyspělá osobnost. Je sebejistý, na venek v pohodě a má koníčka, kterým v průběhu děje Zorii dost překvapí. Jeho táta je rocker, ale nežije s jeho mámou. Ta má vlastní partnerku, se kterou provozuje sexshop hned vedle masážní kliniky Zoriiných rodičů. I přes to, že on se Zorie spolu nevycházejí, pořád mu chybí a nejen jako kámoška.

Máme tu teda dvě postavy, u nichž se vůbec nedá pochybovat o tom, že nakonec budou šťastně hledět ruku v ruce na zapadající slunce a potom na hvězdy. Je super vědět „že“ a číst o tom „jak“ – to všichni víme, jinak bychom podobné knihy vůbec nečetli :). Tihle dva si v minulosti navzájem ublížili a tak je jasné, že cesta k sobě nebude úplně snadná. Budou se muset přenést přes zklamání, ublíženou ješitnost, nepochopení a nedůvěru. Oba jsou naštěstí sympatičtí, takže sledovat jejich příběh nedá ani tu nejmenší práci.

Na knize byly nejsympatičtější dvě věci – hlavní hrdina Lennon a nádherná příroda národního parku v Sierra Nevadě. Paní autorka uměla putování parkem popsat opravdu pěkně a barvitě. Nebylo problém si tůru užít a představit si ji, jako by tam člověk byl. Lennon byl dobrým průvodcem a já jsem se od něj spolu s hlavní hrdinkou dozvěděla hodně zajímavého. Bavilo mě také sledovat, jak se hlavní hrdinka pod vlivem Lennona a zážitků úplně jiných než její dosavadní život mění k lepšímu. Proměna byla hodně přesvědčivá a hlavně důležitá pro příběh, protože s tím, jaká Zorie byla původně, bych knihu asi tolik nepochválila.

Se Zorie jsem měla trochu problém už od začátku – naštěstí opravdu jen trochu. Svou posedlostí plánováním mi lezla na nervy a celkově se chovala jako šílená zmatkařka na to, že měla být super analytická osobnost. Zdála se mi afektovaná a umělá, pořád něco předstírající a zabývající se tím, jak na venek působí. To se ale změnilo právě v tom momentě, když se ocitla v jiném prostředí, kde najednou nebylo co plánovat a před kým předstírat. Najednou dokázala být vtipná a v pohodě a s Lennonem jim to pošťuchování skvěle šlo dohromady. Úplně vedle něj rozkvetla. Oni dva prostě skvěle pasovali k sobě.

Na partičce povrchních a hloupých děcek, se kterou odjela kempovat, bylo dobré pouze to, když konečně vypadly ze scény a já se nemusela otravovat s jejich dementním chováním a tupostí. Na tu část knihy ani na ně vůbec vzpomínat nechci a naštěstí jsou v příběhu jen chvilku.

Jinak je kniha příjemným romantickým příběhem zasazeným do léta a krásné přírody. Paní autorka se snažila zahrnout do příběhu i něco víc než jen letní romantiku. V Zoriině rodině jsou trochu dusné vztahy, protože otec je… No však uvidíte. Na rodinných vztazích paní autorka ukazuje dospělácké problémy a vlastnosti, kterými se Zorie musí zabývat, i když by je nejraději přehlédla, protože neví, jak si s tím poradit a nemá možnost s nimi cokoli dělat. Jen ví, že se jí pravděpodobně obrátí život a bezpečné zázemí vzhůru nohama. Většina těch nepěkných vlastností a současných pranýřovaných společenských přešlapů byla shrnuta v osobě Zoriina tatíka. Ten si pro sebe ukradnul Oskara za roli úzkoprsého hlupáka, pokrytce, lháře a homofoba. Moc pěkně se také ukázali falešní kamarádi zajímající se jen o svůj prospěch a společenské postavení na střední. Spolužáci oblíbení v kolektivu zkrátka nemusí být charakterově nejlepší kusy stáda. O tyhle problémy paní autorka štrejchla, ale zase až tak s nimi nepracovala – nevadí, letní oddechový příběh prostě nemusí strkat nos do ničeho smrtelně vážného a nimrat se v tom až na dřeň. Stačí bohatě, že se hezky čte a to rozhodně ano.

Kniha mi utíkala doslova vražedným tempem a vážně mě to bavilo číst. Bylo to milé, vtipné, romantické tak akorát. Pohledem dospělého člověka možná trochu naivní, ale pro cílovou skupinu – a teď nemyslím jen mladé holky, ale i milovníky podobných příběhů v každém věku – bude kniha pohodovým čtením.

Příjemným zpestřením je taky několik mapek, které v knize jsou. Mapují cesty hlavních hrdinů parkem i městem, v němž žijí a nakonec j jejich vztahem. Bylo to milé. A vůbec celkový vzhled je moc podařený a dokáže dostat do té správné nálady už na pohled.

Knihu můžu doporučit jako příjemné letní čtivo, ve kterém se pro změnu hrdinové vydají do lesů a nebudou se jen tak někde povalovat u vody. Byla to zajímavá změna a vztahu hlavních postav to dodalo přesně takové prázdninové kouzlo, jaké jsem chtěla. Nejedná se o žádný náročný příběh, ale pokud po něm sáhnete, příjemně se u knihy zasníte a o to nakonec jde.


Za laskavé poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Příběh Zorie a Lennona do vaší čtečky najdete zde.





15. 8. 2020

Poušť v plamenech



Autor: Alwyn Hamiltonová
Série: Poušť v plamenech (1. díl)
Překlad: Martina Buchlová
Vydal: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 288





Anotace:

Amání je neohrožená pistolnice a osud pouště jí leží v rukou. Pouštnímu národu země Mirádži vládnou smrtelníci, ale v divokých, holých pustinách se pořád potulují mystická stvoření z dávných pověstí a někde prý stále čarují i samotní džinové. Na městečku Prachov ale nic mystického ani magického není a Amání se už nemůže dočkat, až z něj zmizí. Jestli zde zůstane, jejím osudem je skončit „buď provdaná, nebo mrtvá“, takže se Amání hodlá z Prachova dostat za pomoci své ostré mušky. Když se na střelecké soutěži setká s Jinem, tajemným a neskutečně přitažlivým cizincem, usoudí, že našla ideální únikovou cestu. Ale za celé roky, kdy fantazírovala o útěku z domova, se jí určitě nesnilo, že odsud uteče před vražednou sultánovou armádou s uprchlíkem hledaným za velezradu na mytickém koni. A určitě nečekala, že se do toho uprchlíka zamiluje… nebo že jí mladík pomůže odhalit mocnou pravdu o tom, kdo Amání opravdu je.


Můj názor:

Poušt v plamenech je velmi příjemná YA kniha, která mě dokázala pohltit na první dobrou.

Okouzlilo mě prostředí pouště, do které autorka svůj příběh zasadila. Zde si na něm totiž dala záležet víc než jsem zatím četla v jiných YA knihách. V Poušti v plamenech je totiž prostředí dost zásadní pro postavy a skutečně je ovlivňuje. Navíc konkrétně písek bude velmi důležitý – časem. 

Děj se odehrává v zemi Mirádži, která je inspirovaná arabským prostředím. Postavy tak nejen prostě žijí na poušti, ale používají i patřičné věci, které k přežití zde potřebují. Na to se často v jiných knihách zapomíná, ale tady byla autorka pečlivá – postavy jsou opravdu v nehostinném prostředí a chovají se podle toho. Jedí arabské pokrmy, nosí oblečení a používají jazyk. Autorka popisuje prostředí a nechává na něj postavy věrohodně reagovat. Ani na vteřinu tak nelze zapomenout, kde skutečně jsou. Toto všechno přispívá k tomu, že kniha působí velmi opravdově, i když je to fantasy.

Poušť, jen tak mimochodem, umí autorka popsat skutečně krásně. Při čtení se dá krásně vychutnat horkost písku, zrnka úplně všude, západy slunce, chladné a nebezpečné noci, oázy… Prostě všechno co k poušti a životu tam patří. Autorka nedá nikdy úplně zapomenout na to, kde se postavy nacházejí, že je nebezpečné tu zůstat bez vody a že písek umí pěkně zaskřípat mezi zuby :) V YA je podobné prostředí a mytologie pořád ještě celkem vzácností a tak to ještě přispívá k čtivosti a zajímavosti knihy. Už jen proto by byla originální, i kdyby byl příběh úplně obyčejný, což rozhodně není. Tím, že paní autorka do svého příběhu kromě magie zapojila i zbraně a pistolníky, měla jsem občas pocit lehce kovbojský – hlavně tedy ze začátku, kdy bylo možné v knize poznat hrdinčino pistolnické já.

Nadpřirozené prvky jsou zde zastoupeny v podobě legend a tvorů z nich, kteří zde ale skutečně žijí a hrdinům jsou buď prospěšní nebo jim komplikují život. Na stránkách se prohání ghúlové, divocí búraqui – píseční koně a je klidně možné, že se objeví i nějaký ten džin. Nejobávanější nepřítel se ale nakonec skrývá úplně někde jinde než v horkém písku pouště.

Hlavní hrdinka Amání je podle mého názoru dost podařená. Není to žádná dokonalá dívenka a zároveň ani ukrutná nezranitelná drsoňka. Je prostě holka, která vyrostla v pouštním zapadákově Prachově, kde se musela naučit přežít. Jen tak ji něco neudolá. V mládí byla nucená přihlížet smrti své matky a od té doby žije v rodině strýce, kde je jednou z několika bezcenných holek a čeká jen na to, až ji udají nějakému manželovi. Jenže jí se to nelíbí, nechce být jen majetkem a přehlíženou ženou lhostejného muže a tak plánuje útěk z domu, k němuž jí mají dopomoci její parádní střelecké schopnosti, ostré lokty a drzé čelo.

Skvěle mi seděla. Byla možná trochu zbrklá – prostě asi tak, jak by člověk čekal od mladé holky, která se ocitá v nezvyklé situaci a musí plánovat za pochodu. Byla ale i vtipná a mezi ní a druhým hlavním hrdinou Jinem to při rozhovorech krásně jiskřilo. Její prořízlá pusa mě bavila. Považuji ji za jednu z těch silnějších hrdinek, které se musejí vzepřít tradicím a výchově a tomu, jak je v jejich světě nahlíženo na ženy a jak je s nimi zacházeno. A v rámci možností se jí to i daří. Amání se musí převlékat za kluka, aby vůbec mohla odcestovat a aby ji někdo bral vážně. Ví, že jako žena nemá pro muže ve své zemi hodnotu a nikdo jí nebude naslouchat ani neuzná její schopnosti nebo právo na život, jaký by chtěla. 

Paní autorka toto téma ztvárnila opravdu až nepříjemně dobře. Nechtěla bych být ženou v této knize. Skutečně to neměly lehké a když už jsme u toho, jsou země, kde tak ženy žijí i dnes. Tahle YA fantasy tak upozorňuje i na aktuální problém v našem světě. A dělá to dobře a srozumitelně – žádné přehánění, ale ani přikrašlování. Bez moralizování a nenásilně je znát, že to je prostě špatně a paní autorka jen vede a nechá každého, aby si to uvědomil sám.

Vlastně se pak ani nebylo čemu divit, když hrdinku okouzlil Jin. Byl sice i přitažlivý a prostě takový ten typ zábavného hrdiny a posláním a charismatem, kteří se v knihách tohoto typu tak rádi objevují. Zároveň byl taky kluk, který bral Amání jako sobě rovnou a byl ochoten si jí vážit i pro její poněkud neženské dovednosti – měl ji nejspíš raději i právě proto, že je měla.

 Mohla bych se sice rozčilovat nad tím, že romance mezi nimi je předvídatelná, ale já to neudělám. Ono mi to totiž nevadilo. Spíš si cením toho, že autorka neměla potřebu laciného kličkování a mlžení v oblasti vztahů postav. Vynechala křečovité trojúhelníky a místo toho si hleděla vybudovat pěkný vztah mezi ústřední dvojicí postav. Navzdory pouštnímu horku a ohni v krvi tu neplanou žádné velké vášně. Romance je taková lehká, až bych se nebála říct téměř nepostřehnutelná. Autorka se daleko více zaměřuje na děj a jeho rozvíjení a láska mezi hrdiny je spíš příjemným doplněním a součástí než výrazně čnějícím prvkem.

Dalším výrazným prvkem příběhu je politika. Zde má podobu vládnoucího muže – sultána, který zaprodal svoji zemi cizímu národu výměnou za podporu při získávání trůnu. Proti němu stojí povstání s heslem Nový úsvit, nová poušť vedené jeho vlastním synem. Boj mezi nimi rozhýbává příběh a paní autorka dokáže napsat skryté intriky stejně dobře jako akční scény. Já jako čtenář jsem viděla něco, co bývá k vidění málo kdy (v YA) a sice to, že dobro a zlo nebylo úplně jednoznačné. Protože i ten zlý může mít v něčem pravdu a podle svého nejlepšího přesvědčení za ni bojovat. Jinými slovy i padouch je hrdinou svého vlastního příběhu. Naplno se to sice projeví až v druhém díle, ale už i v prvním je možné vysledovat vodítka k tomu, že pravda může být na obou stranách a obě strany je možné za něco odsoudit. Na jedné straně je moc zajištěna silou a strachem, na druhé důvěrou a oddaností. Jenže nic není černobílé. Soucit a slitování se může ukázat být slabostí, za kterou se platí vysoká cena. A poslušnost vynucená strachem může vést ke zradě. Paní autorka si s tímto vším pěkně pohrála a dala dohromady příběh, který se skvěle čte doslova jedním dechem.

Všechno je doplněné starými legendami, které na první pohled vypadají jako pohádky, kdyby ovšem nebyly postavené na skutečných událostech. Znalost těchto příběhů v některých chvílí bude hrdinům dokonce velmi užitečná. V průběhu děje dokonce vzniknou i některé nové legendy a mě se moc líbilo, jak s tímto autorka pracovala. Bylo to příjemné zpestření a přispívalo to k živosti a opravdovosti světa v knize.

Osobně moc nerozumím tomu, proč tato série neměla u nás moc úspěch, protože má co nabídnout. Snad se ještě situace otočí a třetí díl u nás vyjde. Dost by mě zajímalo, jak to všechno dopadne. Druhý díl totiž rozhodně nebyl jen vycpávkou, ale rozvinul příběh nečekaným směrem. Přečtení obou knih nelituju, i kdybych trojku nakonec musela louskat v angličtině.



5. 8. 2020

Kouř



Temný i čarovný román z „trochu jiné“ viktoriánské éry. Anglie je zahalena dýmem a sazemi, ty ale nepocházejí ze začouzených továren a komínů...


Autor: Dan Vyleta
Překlad: Jana Kunová
Vydal: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448




Můj názor:

Knihu Kouř jsem pořídila ve výprodeji, když jsem potřebovala něco dohodit do košíku, abych neplatila poštovné. Anotací mě hodně zaujala a nápad s kouřem mi přišel lákavý. Cena mi přesně vyšla, ale i jinak to byla hodně šťastná trefa.

Děj se odehrává ve viktoriánské Anglii. Školu pro chlapce z prominentních a šlechtických rodin tam žáci navštěvují, aby je nejen vzdělala, ale pomohla jim udržet se čistými. To totiž odlišuje šlechtu od obyčejného plebsu. Šlechta se dokáže ovládnout, nehřeší myslí ani skutky a proto se jim neděje to, co ostatním – nestoupá z nich kouř, který značí hříšného člověka. Kouř, který zamaže jejich dokonale bílé oblečení sazemi a usvědčí je z nízkosti a špatnosti.

Zdánlivě se zdá, že taková škola je místem, kde žijí slušní lidé, ale zdání (jako vždy) klame. Na vlastní oči se o tom přesvědčí Charlie syn jednoho z nejlepších rodů a chlapec, který prakticky s kouřem problém nemá. Jeho nejlepší kamarád Thomas, který naopak nese rodinnou zátěž hříchu a kouří se z něj docela často.

Později se k nim přidá ještě vzorná dívka Livia, kterou potkají na vánočních prázdninách v domě jednoho z nich.

V knize ujdou tři hlavní hrdinové docela zajímavou cestu – z elitní chlapecké školy a dívčího penzionátu se dostanou až do nejšpinavějšího místa – Londýna. Že to cestou nebudou mít snadné a půjde jim o krk je víc než na snadě. Pan autor si také připravil několik zajímavých druhů padouchů. Od jednoho, který propadl absolutnímu šílenství přes dalšího, který konal vyšší dobro až po běžné pouliční grázlíky. Všichni tito hrdinům dost znesnaďnují život, aniž bych měla u čtení pocit, že se chovají samoúčelně a jejich důvody padouchování jsou nevěrohodné.

Zajímavé pro mě byly povahy postav a pohled na lidské špatnosti, dobré skutky i úplné šílenství. Pan autor dal svým postavám dost prostoru na to, aby rozvíjely vlastní myšlenky a formovaly si názory, aniž by v textu nudil zbytečným plácáním omáčky k zaplnění prázdných stránek.

Tři přátelé – Thomas, Charlie a šlechtická extra slušňačka Livia, se setkají a navzájem docela zajímavě reagují na své názory na hřích, život a okolnosti, které je ovlivňují včetně pohledu okolí. Potrefí je také celkem dobrý „milostný trojúhelník“ který mě bavil a zaujal mě. Možná jsem ho zde tak úplně nečekala, ale nebyl nijak přehnaný ani se v příběhu nevyskytovaly nějaké zamilované pindy nebo romanticko-sexuální popisy. Prostě se jednalo o vztah lidí, kteří spolu tráví hodně času za poněkud extrémních a neznámých podmínek. Že k sobě začnou vzájemně něco cítit je dost pochopitelné a autor to podle mě zvládl napsat dobře a nějak na něm nesázel gro děje. Bylo to prostě jen něco, co se stalo mimochodem a ovlivnilo vzájemné vztahy mezi hrdiny pro ně novým způsobem.  Rozhodně se o něm nedá říct, že by byl typický a klišovitý. I to, jak nakonec dopadl, jsem snad ještě nikde neviděla.

Nemůžu říct, že by kniha vynikala nějakým extra napětím nebo akčním dějem. Ani si však nemůžu stěžovat na nudu při čtení. Už ten samotný nápad, že každé hřešení je okamžitě vidět, je originální a mě bavilo sledovat, jak pan autor se svým nápadem pracuje. Kouř byl prvkem, který se mi zdál nesmírně originální a zajímavě pojatý. To jak vzniká, jak se projevuje a jak ovlivňuje lidi.

Líbilo se mi pojetí „vyššího dobra“ v knize. Díky tomu působili padouši spíš jako lidé s vizí, kteří sice dočasně uškodí, ale pak vidí tu obrovskou úlevu pro celé lidstvo. Bylo to mnohem přirozenější než zlo prostě proto a já mám v knihách ráda úhel pohledu při kterém můžu přemýšlet o tom, kde je vlastně hranice zla a jestli se někdy nevyplatí uznat existenci menšího zla nebo vyššího dobra – na názvu zase tak nezáleží :)

Pan autor využil ve svém textu různorodá prostředí. Zatím co šlechtická škola na venkově byla téměř čistým místem v rajském prostředí a stejně tak i šlechtická sídla, Londýn byl zahalen v kouři, který stoupal z jeho obyvatel. /plně stejně jako vesničky, kde žili prostí lidé – horníci, zemědělci a podobní. Díky těmto rozdílným prostředím se hrdinové pohybovali na místech zcela čistých i na těch hodně promořených kouřem. Dalo jim to možnost o kouři popřemýšlet. Otázka toho, zda je možné nehřešit a co je hřích, přicházela na přetřes docela často. Samozřejmě šlo i o to, že výše postavení prostě nehráli fér a množství stoupajícího kouře šlo ovlivnit i jinak, než jen prostým nehřešením. Tahle okolnost panu autorovi pěkně hrála do jeho hlavní zápletky.

Jako bonus k zajímavému příběhu a myšlenkám byl navíc přidán i krásný jazyk. Opravdu se to velmi hezky četlo. Líbilo se mi vyjadřování autora, použité obraty, přirovnání a tak. Celý text působil živoucím, plynulým dojmem.

Když to tak všechno pěkně shrnu, nemám důvod knihu nedoporučit. Pro ty, kteří chtějí najít něco nového, co tu ještě tak úplně nebylo, bude kniha určitě zajímavá.


Anotace:

Anglie v pozdně viktoriánském období je zahalena dýmem a sazemi. Hřích, vášeň a další nízké pudy se projevují dýmem, který stoupá z těl těch, kteří se nedovedou ovládat. Mezi takovými však žijí i výjimky, šlechta a vyšší třída, které jsou trénovány, schopny žít v čistotě a vládnout tak ostatním. Thomas a Charlie jsou žáky elitní školy, kde z nich Kouř dostanou po dobrém nebo po zlém, a kde musí prokázat svou čistotu. Na nic se netěší víc než na třídní výlet do Londýna, města hříchu, ale netuší, že tato návštěva bude jen prvním krokem na cestě k poznání. K poznání, že vše, čemu je učili, je lež... Dobrodružný fantasy román v dickensovském stylu odehrávající se v pozdně viktoriánské Anglii a vyznačující se urputnou silou představivosti, bohatou atmosférou a napětím.