Rebelky z Oxfordu: Jak ulovit boháče

 

Původně jsem si myslela, že už v sérii nebudu pokračovat. Hattii – hlavní hrdinku třetího dílu -  jsem si v předchozích dílech oblíbila nejméně a tak mě její příběh zase tolik nelákal. Nakonec jsem se nechala zlákat na téma, které tato série má krom romantické linky. V sérii Rebelky z Oxfordu totiž nejde o pouhou romanci v historických kulisách.

 

Anotace:

Hattie Greenfieldová má plné zuby svého příliš chráněného života a její studium umění na Oxfordu neprobíhá tak, jak si představovala. Pustí se proto do malého dobrodružství, které neskončí dobře – u oltáře se zasmušilým Skotem Lucianem Blackstonem. Přijde na to, že může získat vše, pokud bude ochotná dát všanc své srdce?

 

…

 

Třetí díl Rebelek se od předchozích mírně odlišoval. Hlavní hrdinka tentokrát byla z nejlepší společnosti. Její romantický příběh byl také výrazně jiný. K přitažlivému manželovi přišla kvůli jednomu neuváženému polibku a nechtěnému sňatku. Tématem knihy se stal onen sňatek dvou lidí z rozdílných vrstev společnosti. K tomu autorka samozřejmě pokračovala v načaté lince boje za ženská práva a přidala náhled do života lidí z nejchudší společnosti – horníků. Ostatní témata knihy v mých očích tentokrát o dost překonala romantickou linku. Ale to bude asi můj problém, protože jsem si prostě moc nesedla s Hattie. Možná i právě proto ve mně její osoba vyvolala tolik dojmů, takže následující řádky budou dost často o ní samotné.

 

Hlavní hrdinka příběhu je slečna z bohaté rodiny. Vychovávaná jako poslušná holčička, která se k ženám bojujícím za svá práva přidává na tajňáka, aby táta nevěděl. Musí přeci dbát o svou pověst! Krom toho taky studuje malířství a umění a, což je trochu překvapivé vzhledem k jejím politickým aktivitám, sní o manželství. O tom, jaký její muž bude, jak si budou rozumět… Má dokonce vyhlédnutého gentlemana, lorda, který s ní chodí kreslit do kurzu. Její naivní představy o manželství rozbije na kusy skandál, v němž hraje hlavní roli ona a jistý velmi bohatý, leč značně společensky nevhodný pan Blackstone. A najednou je z Hattie vdaná paní.

Hattie, přes to, že se angažuje v ženských právech, je stran života nebohatých lidí a skutečných manželek značně naivní (což je pochopitelné). A jako naivní rozmazlená holčička, plná předsudků, se taky dokáže chovat, když všechno nejde podle jejích snů a něco se dotkne její hrdosti nebo představ o tom, jaké by věci být měli (to už moc sympatické není). Dost jsem obdivovala Luciana, jak dokázal být trpělivý. Hattie měla obrovské štěstí na manžela, jen musela přehlédnout přes zraněné ego, aby to pochopila. A přitom měla informace o případech žen, kterým se děly daleko horší věci, než svatba se sice nechtěným, ale na tehdejší poměry velmi tolerantním mužem.

Jistě, Lucian Blackstone nebyl žádný svatoušek. Byl to tvrdý, neústupný obchodník. Ne zrovna jemný gentleman, protože nepocházel ze stejné společenské vrstvy jako Hattie. Vypracoval se sám z nejchudších poměrů a ne pokaždé se jednalo o poctivou práci. Shrnout by se to dalo asi tak, že dělal vše proto, aby přežil. V zásadě ale bylo možné jeho vůli a odhodlání obdivovat a to včetně některých ne zrovna čistých praktik, když člověk poznal jeho důvody. Hlavně i on se snažil bojovat za spravedlivější svět.

Tihle dva docela rozdílní, ale v mnohém stejní, lidé byli postrčeni k sobě částečně náhodou a částečně plány jednoho z nich. Ani jeden nemá situaci zrovna lehkou – Hattie bojuje s vlastními představami o budoucím manželovi, s ponížením z toho, jak ke svatbě vůbec došlo a také s vlastní naivitou, předsudky a výchovou. Lucian má potíže se svou náturou a minulostí, v níž rozhodně nebyl vychován k tomu být zjemnělým manželem holčičky z lepší společnosti. Jeho manželka má sice dost očekávání společnosti a toho, že je považována za hodnou a poslušnou ženu a chce se jí bojovat za svá prává – zároveň jí ale velmi vyhovují pravidla a privilegia jejího postavení. Ovšem pouze ta, která neomezují ji, ale Luciana. Zkrátka dokáže se chovat jako dětinská rozmazlená fúrie, která si ráda hraje s ohněm, ale za to, že se spálila, může někdo jiný.

 

Jak je v této sérii zvykem, autorka se nespokojila jen s pouhou historickou romancí, ale vložila do příběhu i hodně zajímavá témata, která pálila tehdejší dobu a rezonovala společností. Nebylo to jen pozadí zmíněné pro zajímavost, ale velmi podstatná část příběhu. Kvůli fakt super prostředí a dost bolavým tématům tehdejší doby jsem měla sklon zajímat se daleko víc o ony problémy než o tom, co se slečně Hattie honí hlavou – naštěstí právě její přerod jako osobnosti byl velkou součástí těchto problémů. Její milostný příběh sice nebyl špatný, ale ona mě jako hrdinka romantického příběhu zaujala daleko méně, než ostatní, byť vedlejší postavy (nebo hlavní hrdinky předchozích dílů).

 Asi bych měla mít pro Hattie větší pochopení, ale nějak to nešlo. Problém byl v tom, že ve srovnání s ostatními ženami si mohla dost gratulovat, jen jí to muselo dojít. Uznávám ale, že nápad ukázat vše z pohledu ženy z vyšší společnosti s patřičnou správnou výchovou té doby, bylo zajímavé. A bylo také zajímavé sledovat, jak se v Hattie předsudky lámou a ona mění pohled na některé věci. V tomto byla rozhodně zajímavou postavou, i když mi pila krev svou úzkoprsostí a sobectvím  – třeba taková Scarlett O´Hara byla o dost lepší a více opravdová a přitom v podstatě bojovala stejnou bitvu.

Autorka novopečenou paní Blackstonovou v knize zavede pryč z londýnské vyšší společnosti, mimo oxfordskou vzdělanou elitu, až na sever do Skotska. Hattie se tam seznámí s hornickou komunitou, pochopí, jak skutečně ženy žijí. Zjistí, že nejen muži, ale i ženy a děti pracují v dolech za mzdu poněkud směšnou, bez ohledu na nebezpečí. V příběhu se toto rozebralo fakt hodně, včetně toho, jak se tyto ženy dívaly na ženské volební právo a demonstrace za ně vzhledem ke svým životům. Protože Hattiin manžel pocházel ze stejných poměrů, přišlo na řadu i téma toho, jak vysoká londýnská společnost přijímala zbohatlíky bez dobrého rodinného jména v zádech. Mnoho mužů z těchto privilegovaných vznešených kruhů žilo na dluh a považovalo se to za normální – dokonce, když se po nich odvažovali věřitelé vymáhat dluhy, byli to oni, kdo byl ten špatný – toto byla mimochodem jedna ze skvrn na Lucianově pověsti a jeden z předsudků, který musela Hattie překonat. Hodně se také řešila práva žen v manželství a vzdělávání žen. S Hattie lomcovalo její největší téma – nedůstojný způsob, jakým se do manželství dostala a její hrdost, která tím utrpěla největší ránu. Byla jsem docela napnutá, jestli se jí to vůbec povede překonat. Moc to nevypadalo, protože uražená sebeúcta holt bolí. A tak se chovala dětinsky, sobecky a bezcitně vůči manželovi, zatímco projevovala soucit kdejakému gaunerovi, aby mohla manžela pořádně dusit za to, jakým způsobem si ji vzal.

Překvapivě mě natolik zaujala ostatní témata, že mně romantická linka nepřišla až tak pro knihu zásadní. Ve chvíli, kdy se změnila v erotickou, mě dokonce začala mírně otravovat. Hattie pro mě zkrátka nebyla postava na erotickou linku tak, jak byla napsaná. Asi jsem si na ni zvykla z předchozích knih jako na naivní slečinku a obrat v jejím smyslném chování byl pro mě až moc zhurta. Popisy těchto peprných okamžiků v knize klidně mohly chybět a bylo by to jen ku prospěchu věci. Líbila se mi ta fáze vztahu, kdy se s manželem poznávali, hledali k sobě cestu a bojovali s prostředím, z něhož pocházeli a výchovou a sami se sebou. To byla naštěstí většina knihy.

Na konci pro mě bylo mírně nepochopitelné jisté Hattiino rozhodnutí a to i vzhledem k povaze hrdinky a předchozímu průběhu vztahu. Autorka si to v doslovu obhájila, ale kdybych nečetla doslovy… Zkrátka Hattie pro mě nepochopitelně riskovala budoucí štěstí pro principy, které z pohledu toho, co jí Lucian jako manžel byl ochoten poskytnout, se mi zdály prostě jen jako paličatost holky, která si chce hrát na dospělou a přitom stále trucuje, jako děcko. Mně osobně by to nestálo za riziko, že přijdu o muže s takovým přístupem k manželství, jako měl Lucian. No, je to romantický příběh, takže se Hattie svého šťastného konce dočkala. Jestli si to zasloužila, to je věc druhá. Až do konce zůstala sobeckou holkou, která se starala jen o to, co ona chce, nač má mít právo a co jí ostatní mají poskytnout bez ohledu na ně samotné, jejich potřeby a city.

 

Tento díl se autorce skutečně podařil v jedné věci. Ukázala v mnoha věcech docela dobře povahu dobře vychované ženy tehdejší společnosti, která se nespokojí se svým osudem. Hattie hledala cestu jak vybalancovat požadavky společnosti a svou představu o životě, jaký by chtěla. To bylo sympatické. S některými jejími chvilkami jsem mohla nesouhlasit a kroutit nad nimi hlavou, já ale žiji v jiné době, s jinou výchovou a jsem starší než ona. Některé scény, které Hattie dělala, působily dost nelogicky a nepochopitelně, někde se chovala jako spratek, který svými činy odporoval tomu, co chtěl a vyloženě si šlapal po štěstí. Tyhle scény v knize nemusely být, nebo jich nemuselo být tolik. Také bych ubrala na erotice, protože s danými postavami prostě působila nepřirozeně a lepší by byla lehčí rukou napsaná. Chápu nicméně, co se tím autorka snažila naznačit, i když to nevyšlo.

 

Celkově knihu doporučím, i když se mi líbila ze série nejméně. Pokud si sednete s Hattie, bude to pro vás příjemná historická romance. Nepovedený konec ignorujte :) Za přečtení kniha stojí už jen proto, že nejde o tuctovou romanci, ale o knihu, která ukazuje důležité věci, které sice dnes považujeme za běžné, ale před námi musely být generace, které žily v úplně jiných podmínkách a ženy, které nám naše privilegia musely vybojovat.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh najdete zde. 

Celou oxfordsko-rebelkovskou sérii pak hledejte tady.

 

Další díly série na bloGu:

Jak svrhnout vévodu

Jak zkrotit svůdníka

 

O knize:

Autor: Evie Dunmore

Série: Rebelky z Oxfordu (3. díl)

Překlad: Michaela Martinová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 408

Láska nadivoko

 

Po tom, jaký úspěch u mě měla kniha Osamělá holubice, jsem dostala chuť na další knihu z prostředí amerického západu. Tentokrát se ovšem jedná o oddechový, romanticko dobrodružný příběh. Od autorek jsem četla už jednu sérii, která mi stylem psaní sedla, tak jsem si říkala, že tohle mě bude bavit. A taky jo.

 

Anotace:

Lily vyrůstala jako dcera známého lovce pokladů a věčně nepřítomného otce Duka Wildera, a tak neměla pro tuto profesi příliš mnoho trpělivosti ani mnoho peněz v bance. Zlomit se ale nenechala. S pomocí otcových vzácných, ručně kreslených map vodí turisty na výpravy za smyšlenými poklady do červených kaňonů Utahu a doufá, že se jí podaří vydělat dost peněz, aby mohla vykoupit milovaný rodinný ranč, který otec před lety prodal. Sotva ale platí účty a vše se ještě zkomplikuje, když se objeví nová skupina, ve které pozná muže, jenž jí před lety zlomil srdce, a jehož by nejraději zavedla daleko do pustiny a s klidným srdcem ho tam nechala.

 

…

 

Od knihy jsem očekávala docela málo. Rozhodně jsem nechtěla najít další Osamělou holubici. Spíš jsem chtěla něco málo romantiky, krásné prostředí, výlet na koních… Prostě po všech stránkách příjemnou a odpočinkovou četbu.

Příběh, který jsem v knize dostala, se rozvíjí docela pomalu a ke konci najednou nabere tempo a spoustu zvratů. Prolog je celý šťastný a zalitý sluncem – hlavní hrdinka Lilly konečně zdědí rodinný ranč a těší se, jak na něm bude žít a pracovat se svou velkou životní láskou Leem. A lásku si slíbili opravdu nekonečnou. No… co říct. Jí bylo devatenáct, jemu něco málo přes dvacet a život měl s nimi jiné plány. Dvojici rozdělil na dlouhých deset let.

Po letech se ti dva opět setkají v krásné přírodě Utahu, kde se Leo stává (spolu s přáteli) Lilliiným klientem při dobrodružné dovolené na koňském hřbetě. Mají absolvovat týden v sedle při cestě po stopách desperátů z divokého západu a hledání jejich „pokladu“. Na začátku nikdo netuší, že zábavná cesta, kterou mělo původně komplikovat jen romantické drama mezi hrdiny a bolavý zadek ze sedla, se změní ve skutečný hon za opravdovým pokladem.

 

Hlavním postavám jsem přišla na chuť celkem rychle a byly mi docela sympatické. Možná až na jména. Leo a Lilly, to je trochu k zasmání, jako dětská kreslená groteska. Můj problém, uznávám :) K Lilly by mi, vzhledem k její povaze sedělo úplně jiné jméno, nějaké míň naivní a princeznovské. S jejím způsobem života nebyla princezna ani náhodou. Líbilo se mi na ní, že věděla, co chce, co naplňuje její život a šla si za tím.

Leo byl sice chytrý chlap, který se dokázal postarat o mladší sestru. Byl očividně hodně obětavý, když ji zcela upřednostnil před sebou. Taky byl dost chytrý. Bohužel se v příběhu našly momenty, kdy na mě kvůli té své dobrosrdečnosti a počáteční zamlklosti působil trochu jako trouba, obzvlášť vedle rázné kovbojky Lilly. Jeho postavu bych ocenila trochu charakterově výraznější.

 

Láska mezi hrdiny byla celkem sympatická a dostatečně dobře podaná, aby byla uvěřitelná. Je hezké si myslet, že by to mohlo takto být a že velká láska neuvadne ani po deseti letech, že ani jeden nepotkají nikoho jiného, protože jsou prostě souzeni sobě. A pak stačí jen náhodné setkání a ne zcela uhaslá touha se znova nastartuje. Osobně myslím, že by to tak klidně i mohlo být, jen nevěřím tomu, že ani jeden nepotkali nikoho dost zajímavého v době mezi nimi. Jasné, autorky neměly čas dopodrobna rozvíjet jejich životy, když byli od sebe... Kuš, nebudu rýpat, měla to být osudová láska, byla to osudová láska.

Jediné, co mi připadalo trochu neuvěřitelné, byl způsob, jakým došlo k rozdělení dvojice. Dříve snad, když nebyl internet ani telefony, ale v dnešní době je to spíš důkaz neschopnosti komunikovat. Kdyby se totiž oba milovali tolik, jak autorky tvrdí, nejspíš by ve skutečném životě prostě neodpadli na tak dlouho. Na druhou stranu, když je dvojici potřeba rozdělit, v málokteré knize se to povede udělat přesvědčivě. A konec konců kniha nebyla o rozchodu, ale o opětovném setkání po letech. Touhu nebylo potřeba obnovit, pouze důvěru.

 

Kniha nabízí lehce naivní, ale milé a odpočinkové čtení – takže vlastně to, co jsem chtěla. Dobrodružná a romantická linka byly celkem vyvážené, obojího bylo v knize zhruba stejně. S romantikou jsem ostatně dost spokojená. Přidala bych víc putování, víc hádanek a napínavých okamžiků, v nichž by se hrdinové sbližovali. Samotné hledání pokladu bylo v knize až v poslední třetině a bavilo mě to tak, že prostor tomu věnovaný nestačil :) Jednání některých postav bylo kvůli blížícímu se konci knihy taky dost zbrklé a nepůsobilo opravdu důvěryhodně. Možná, kdyby bylo těch nečekaných zvratů a náhlých úletů v jednání některých postav méně, bylo by to lepší. Na tolik zvratů prostě nebylo v knize dost prostoru. Některé události tak působily nepravděpodobně nebo překombinovaně a chování postav bylo nápadně nelogické a účelové. Na druhou stranu jde o oddechovou romantiku, nelze tedy čekat, že všechno bude mít přísnou logiku kvalitní detektivky a postavy dokonalé profilování. Záporáci byli prostě záporní a jednali z obvyklých pohnutek, chovali se jako paka, oplývali negativními vlastnostmi a negativními vzorci chování a v příběhu působili jako typičtí westernoví banditi. Klaďasové oproti tomu byli mírní jako holubičky, chytří, pěkní, mužní, vždy gentlemani…

Jedna situace, kdy došlo k velkému zvratu, mě hodně překvapila. Tedy ani ne tak, že se „něco“ stalo. To se konec konců nabízelo do zápletky, ale spíš tím, jak se hrdinové rozhodli situaci řešit. Já na jejich místě bych se asi nerozhodla pokračovat v cestě za pokladem, když by se stalo to, co se stalo. A to bez ohledu na to, komu se to stalo. Autorky sice přišli pro svoje postavy s v celku uvěřitelnou výmluvou, ale stejně prostě nevěřím tomu, že by to byli lidi schopní nechat takto být.

 

Co musím opravdu pochválit, je zvolené prostředí a zápletka s turistickými výpravami. Autorky tak mohly využít nezvyklé krásy krajiny i zábavných, kovbojsky a indianajonesovsky laděných činností pro bandu měšťáckých turistů. Právě to prostředí a hledání pokladu udělalo jinak stokrát ohraný zamilovaný příběh nevšedním a neokoukaným. Upřímně musím říct, že takový výlet bych si taky dala líbit, jen tedy bez těch padouchů a úrazů. Krajina byla popsána dost pěkně a vidět ji z koňského hřbetu by byl nevšední zážitek. Vydat se po stopách známých banditů amerického západu by mě fakt lákalo.

Hledání pokladu mě bavilo. Tak trochu ve stylu Indiana Jonese. Hádanky na cestě za pokladem byly fajn. Škoda, že tato část nebyla více rozpracovaná a klidně i delší. Zlouni by tak dostali víc prostoru a jejich jednání by bylo uvěřitelnější. Mohli by víc škodit a hrdinové by víc zažili.

Dost mě potěšila decentně podaná erotika, protože v předchozí sérii od autorek bylo dost žhavo :) pokud si tedy nepotrpíte na nahaté scény, tady jsou hodně odlehčené. Jasně, to není překvapení, protože o erotický román nejde, ale trochu jsem si říkala, jestli autorky, které jsou to zvyklé psát co nejpeprnější, neujedou i v romantice dál, než by bylo fajn. Tak neujedou :) Jen jsem si říkala, kolik bych měla chuti na sex po týdnu stráveném v sedle bez sprchy a s vyhlídkou na další sprchu v nedohlednu. Ale to je jen takový civilizací zhýčkaný pohled na věc :D není potřeba si tím kazit atmosféru. Při čtení mě to každopádně nenapadlo, až potom. Což je jednoznačně důkaz, že autorky umí zaujmout.

 

To mě přivádí k tomu poslednímu. Kladem příběhu je jednoznačně velmi čtivý styl psaní a plynulé utíkání děje. Nikde jsem se nezadrhla a věci, které úplně nesedí nebo nedávají logický smysl, jsem dokázala bez problémů přeběhnout. Vlastně jsem si některé problémy uvědomila až na konci čtení. Takže dojem z příběhu mi nic nekazilo. Opravdu jsem si užila popisy přírody i cestu za pokladem a znovuobjevování citů mezi hlavními postavami. Docela obdivuju, že autorky dovedly vzájemnou touhu hlavních postav přesvědčivě předat, protože zase tolik prostoru pro to neměly a do knihy nacpaly celkem dost děje. O něco méně přesvědčivě na mě působilo jednání některých vedlejších postav. V oddechové literatuře jsem ale ochotná ledaco odpustit.

 

Celkově mohu knihu doporučit všem, kteří hledají příjemnou a lehce napínavou knihu s osudovou láskou a dobrodružnou zápletkou v zajímavém prostředí. Je to opravdu oddechovka, u které si krásně odpočinete. Pokud vám ale vadí trochu překombinované a nedotažené zápletky, budete možná po dočtení lehce podráždění :)

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Příběh můžete najít zde. 

 

O knize:

Autor: Christina Lauren

Překlad: Jan Sládek

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 376

Měsíční rádobych - únor 2024

 

Je tu únor. Může mi někdo vysvětlit, jak je možný, že leden tak utekl? Jsem zvyklá, že se každý rok táhne a letos nic. No neva. Co va podstatně víc, že letos se leden nevycajchnoval se sněhovou nadílkou. Jediné, čeho jsme užili, byly dva dny ledovky a to není nic, z čeho by se jeden radoval. Třeba bude v zimní nadílce únor úspěšnější. Na jaro je ještě času dost.

Co se rádobychových plánů týká, musím se pochválit a poplácat po ramenou. Plán na leden vyšel perfektně. Zdá se tedy, že krátkodobé měsíční cíle u mě budou tím správným řešením předsevzetí :D Pokračuji tedy dál s tímto konceptem sebemotivace. Odlenochování mého flákačského já už bylo víc než potřeba!

 

 

 

Co tedy plánuji na únor?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z ledna:

Jak jsem předpokládala, není takový problém vybrat si tři knihy, jakkoli odleželé, a skutečně je za měsíc přečíst.

Tajemství Heavenu byla příjemná oddechovka, možná s trochu uspěchaným a mírně neuvěřitelným koncem, ale rozhodně mě bavila číst. Vracet se k ní nicméně nebudu a pošlu ji dalším čtenářům. Čaropisci byla naprostá pecka. Neskutečně mě zaujalo fungování magie ve světě, který autor vybudoval. V sérii nejspíš budu pokračovat, i když konec knihy mě uspokojil dostatečně a je natolik uzavřený, že by mi to i stačilo. Atlasův paradox také nezklamal. Kniha pokračuje ve stejném rozjímavém duchu, jako předchozí díl. Nečte se úplně snadno a oddechově, ale baví mě to.

 

Tři vyvolené na únor:

Jedna stará více než 3 roky

Na únor jsem zvolila Valentýnské prokletí. Nějak se mi k únoru hodí :D Koupila jsem ji ve slevách v roce 2020. A – šokující – zatím na ni nedošlo. Jako ostatně na většinu z této kategorie.

Jedna z loňska

Tady vyberu knihu Sochaři masa. Dostala jsem ji k Vánocům, a protože předcházející kniha autora mě posadila na zadek, doufám, že to dokáže i tato.

Jedna z rozečtené série

Vyvolenou se stává Pád všech neřádů. První díl byl pecka. O druhém tedy nemám důvod pochybovat. Jsem vlastně dost zvědavá, jak to dopadne.

 

Další knihy budou asi spíš spoluprácovité. Případně uvidím, nač budou choutky :) Mám tady tolik úžasných pecek, že je chuť skoro na všechny. Aspoň je z čeho vybírat.

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za lednem:

Podařilo se vyřešit jedno zapeklité místo v kapitole, kde mi jednání postav nedávalo dostatečný smysl, teď už je to v pohodě. Měla bych mít tedy všechny záseková místa rozseknutá.

Taky se mi v myšlenkách vylíhl nápad na pokračování, jak to uchopit a jaké postavy v tom dostanou hlavní roli. Že by se letos rýsovalo NaNo?

Jinak byl měsíc spíš bloGo-psací, což ale taky není k zahození. Hlavně, že se daří každý den.

Únorové psací plány:

Chystám se zase trochu pohnout s úpravama Gambitu. Obtížná místa už mám více méně vyřešená, některé věci, které bylo nutné předělat taky. Už vím, jak na místa, která mě zasekávala a nedávala v rámci děje moc smysl. Příběh se tím sice úplně nepokrátí, ale pal to čert. V nejhorším seknu na dva díly. Snad se mi to povede konečně rozjet a ještě letos dotáhnout pro první čtenáře.

 

Rádobych všednodenní:

Zdravý duch ve zdravém těle se v lednu pojal lezecky. Začíná to vypadat, že návrat k oblíbenému sportu bude úspěšný. Kupodivu nejsem tak marná, jak jsem původně počítala. V únoru tedy hodlám pokračovat stejným tempíčkem.

V únoru chci prozkoumat novinku. Knihovrátek. Je to služba jistého nejmenovaného knižního prodejce, který takto vrací knihy zpět do oběhu. Napadlo mě, že by mi to mohlo pomoct s výprodejem knih, které už podruhé číst nebudu a trochu tak odlehčím své přecpané knihovně. I když… Asi neodlehčím. Za odeslané knihy do jejich bazaru pošlou poukázku na nové :D Pokud budou nabízet rozumné výkupní ceny, nejspíš tam něco málo pošlu.

 

To by stačilo. Únor je přeci jen o něco kratší.

 

Konec hlášení!