5. 8. 2020

Kouř



Temný i čarovný román z „trochu jiné“ viktoriánské éry. Anglie je zahalena dýmem a sazemi, ty ale nepocházejí ze začouzených továren a komínů...


Autor: Dan Vyleta
Překlad: Jana Kunová
Vydal: Knižní klub
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448




Můj názor:

Knihu Kouř jsem pořídila ve výprodeji, když jsem potřebovala něco dohodit do košíku, abych neplatila poštovné. Anotací mě hodně zaujala a nápad s kouřem mi přišel lákavý. Cena mi přesně vyšla, ale i jinak to byla hodně šťastná trefa.

Děj se odehrává ve viktoriánské Anglii. Školu pro chlapce z prominentních a šlechtických rodin tam žáci navštěvují, aby je nejen vzdělala, ale pomohla jim udržet se čistými. To totiž odlišuje šlechtu od obyčejného plebsu. Šlechta se dokáže ovládnout, nehřeší myslí ani skutky a proto se jim neděje to, co ostatním – nestoupá z nich kouř, který značí hříšného člověka. Kouř, který zamaže jejich dokonale bílé oblečení sazemi a usvědčí je z nízkosti a špatnosti.

Zdánlivě se zdá, že taková škola je místem, kde žijí slušní lidé, ale zdání (jako vždy) klame. Na vlastní oči se o tom přesvědčí Charlie syn jednoho z nejlepších rodů a chlapec, který prakticky s kouřem problém nemá. Jeho nejlepší kamarád Thomas, který naopak nese rodinnou zátěž hříchu a kouří se z něj docela často.

Později se k nim přidá ještě vzorná dívka Livia, kterou potkají na vánočních prázdninách v domě jednoho z nich.

V knize ujdou tři hlavní hrdinové docela zajímavou cestu – z elitní chlapecké školy a dívčího penzionátu se dostanou až do nejšpinavějšího místa – Londýna. Že to cestou nebudou mít snadné a půjde jim o krk je víc než na snadě. Pan autor si také připravil několik zajímavých druhů padouchů. Od jednoho, který propadl absolutnímu šílenství přes dalšího, který konal vyšší dobro až po běžné pouliční grázlíky. Všichni tito hrdinům dost znesnaďnují život, aniž bych měla u čtení pocit, že se chovají samoúčelně a jejich důvody padouchování jsou nevěrohodné.

Zajímavé pro mě byly povahy postav a pohled na lidské špatnosti, dobré skutky i úplné šílenství. Pan autor dal svým postavám dost prostoru na to, aby rozvíjely vlastní myšlenky a formovaly si názory, aniž by v textu nudil zbytečným plácáním omáčky k zaplnění prázdných stránek.

Tři přátelé – Thomas, Charlie a šlechtická extra slušňačka Livia, se setkají a navzájem docela zajímavě reagují na své názory na hřích, život a okolnosti, které je ovlivňují včetně pohledu okolí. Potrefí je také celkem dobrý „milostný trojúhelník“ který mě bavil a zaujal mě. Možná jsem ho zde tak úplně nečekala, ale nebyl nijak přehnaný ani se v příběhu nevyskytovaly nějaké zamilované pindy nebo romanticko-sexuální popisy. Prostě se jednalo o vztah lidí, kteří spolu tráví hodně času za poněkud extrémních a neznámých podmínek. Že k sobě začnou vzájemně něco cítit je dost pochopitelné a autor to podle mě zvládl napsat dobře a nějak na něm nesázel gro děje. Bylo to prostě jen něco, co se stalo mimochodem a ovlivnilo vzájemné vztahy mezi hrdiny pro ně novým způsobem.  Rozhodně se o něm nedá říct, že by byl typický a klišovitý. I to, jak nakonec dopadl, jsem snad ještě nikde neviděla.

Nemůžu říct, že by kniha vynikala nějakým extra napětím nebo akčním dějem. Ani si však nemůžu stěžovat na nudu při čtení. Už ten samotný nápad, že každé hřešení je okamžitě vidět, je originální a mě bavilo sledovat, jak pan autor se svým nápadem pracuje. Kouř byl prvkem, který se mi zdál nesmírně originální a zajímavě pojatý. To jak vzniká, jak se projevuje a jak ovlivňuje lidi.

Líbilo se mi pojetí „vyššího dobra“ v knize. Díky tomu působili padouši spíš jako lidé s vizí, kteří sice dočasně uškodí, ale pak vidí tu obrovskou úlevu pro celé lidstvo. Bylo to mnohem přirozenější než zlo prostě proto a já mám v knihách ráda úhel pohledu při kterém můžu přemýšlet o tom, kde je vlastně hranice zla a jestli se někdy nevyplatí uznat existenci menšího zla nebo vyššího dobra – na názvu zase tak nezáleží :)

Pan autor využil ve svém textu různorodá prostředí. Zatím co šlechtická škola na venkově byla téměř čistým místem v rajském prostředí a stejně tak i šlechtická sídla, Londýn byl zahalen v kouři, který stoupal z jeho obyvatel. /plně stejně jako vesničky, kde žili prostí lidé – horníci, zemědělci a podobní. Díky těmto rozdílným prostředím se hrdinové pohybovali na místech zcela čistých i na těch hodně promořených kouřem. Dalo jim to možnost o kouři popřemýšlet. Otázka toho, zda je možné nehřešit a co je hřích, přicházela na přetřes docela často. Samozřejmě šlo i o to, že výše postavení prostě nehráli fér a množství stoupajícího kouře šlo ovlivnit i jinak, než jen prostým nehřešením. Tahle okolnost panu autorovi pěkně hrála do jeho hlavní zápletky.

Jako bonus k zajímavému příběhu a myšlenkám byl navíc přidán i krásný jazyk. Opravdu se to velmi hezky četlo. Líbilo se mi vyjadřování autora, použité obraty, přirovnání a tak. Celý text působil živoucím, plynulým dojmem.

Když to tak všechno pěkně shrnu, nemám důvod knihu nedoporučit. Pro ty, kteří chtějí najít něco nového, co tu ještě tak úplně nebylo, bude kniha určitě zajímavá.


Anotace:

Anglie v pozdně viktoriánském období je zahalena dýmem a sazemi. Hřích, vášeň a další nízké pudy se projevují dýmem, který stoupá z těl těch, kteří se nedovedou ovládat. Mezi takovými však žijí i výjimky, šlechta a vyšší třída, které jsou trénovány, schopny žít v čistotě a vládnout tak ostatním. Thomas a Charlie jsou žáky elitní školy, kde z nich Kouř dostanou po dobrém nebo po zlém, a kde musí prokázat svou čistotu. Na nic se netěší víc než na třídní výlet do Londýna, města hříchu, ale netuší, že tato návštěva bude jen prvním krokem na cestě k poznání. K poznání, že vše, čemu je učili, je lež... Dobrodružný fantasy román v dickensovském stylu odehrávající se v pozdně viktoriánské Anglii a vyznačující se urputnou silou představivosti, bohatou atmosférou a napětím.


31. 7. 2020

Všichni ptáci na nebi



Autor: Charlie Jane Andersová
Překlad: Milan Pohl
Vydal: Host
Rok vydání: 2017
Počet stran: 330





Můj názor:

Příběh je poměrně zvláštní. Nejen, že je to mix sci-fi, fantasy a magického realismu, ale taky se toho v něm tolik neděje a zároveň se děje hrozně moc – jenže to podstatné musíte trochu hledat a přemýšlet nad tím. Nejde prostě jen tak mimochodem vstřebávat jako u jiných, méně náročných textů.

Ze začátku se zdá být kniha YA fantasy jenže kromě mladších hrdinů ze začátku knihy vlastně YA ani ničím moc nepřipomíná a s dospíváním hrdinů se přesunuje spíš k tomu magickému realismu a příběhu pro dospělé. Dokonce nemá ani romantickou linku úplně typickou pro příběhy z ranku YA. Chvílemi jsem pochybovala, že vůbec nějakou má :) a byla to v tu chvíli příjemná změna. Pokaždé na romantiku chuť není a tady navíc ani trochu neschází. Romantický vztah mezi hrdiny jsem každopádně vnímala ze všech vztahů nejmíň a v příběhu byly úplně jiné a důležitější věci. Ne, opravdu bych knihu neřadila k romancím a doporučuji to od ní neočekávat. Ani nevím, kde přesně se toto očekávání vzalo - snad z anotace, která to maličko naznačuje, ale zároveň upozorňuje i na to, že to důležité na vztahu hrdinů je jinde.

Není to příběh nacpaný akcí. Nemůžu říct, že by se nedělo nic napínavého, hlavně ke konci, ale většinu času se jedná o pomaleji plynoucí příběh. Nahlédla jsem v něm do životů dvou přátel, kteří se znají od malička ze školy. Od dětství spolu sdílejí mnohé. Nejdřív vyloučení z kolektivu pro svoji určitou odlišnost od ostatních. Dokonce i jejich rodiny na ně reagují přehnaně přísně a s nepochopením a místy mi tohle chování od rodičů připadalo přestřelené. Později mají společná tajemství. Určité okamžiky je dokonce postaví proti sobě. I když se jejich životy ubírají odlišnými cestami, nikdy se sobě navzájem úplně neztratí.

Paní autorka své hrdiny postavila osobnostně i „nadáním“ na opačnou stranu barikády. Přírodu v podobě Patricie proti technickému pokroku, který zastupoval Laurence.

Ona – Patricia – je od malička zvláštní holka, které se ostatní straní a posmívají se jí, i když k tomu nejdřív nemají moc důvodů. Je považovaná za emařku, sebevražedkyni, čarodějnici a bůh ví co ještě. To nejzvláštnější na ní je její schopnost používat magii přírody. Na malý okamžik v dětství dokonce rozuměla řeči ptáků, kteří jí sdělili, že z ní bude čarodějka. A taky ano! Podaří se jí opustit nenáviděnou školu a dostat se do školy pro čaroděje.

On – Laurence -  je naprostý geek. Miluje vědu, matematiku, vesmír, počítače… Prostě všechny tyhle věci. Už jako malé dítě si podle návodu z internetu sestrojil svůj vlastní dvouvteřinový stroj času a zajistil si tím vstup mezi génie. V jeho škole ho však mají za odstrka a podivína. Jestli Laurence po něčem touží, tak přestoupit na matematickou školu, kde by byl konečně součástí společnosti, která ho pochopí a uzná za sobě rovného.

Zatím co postavy dospívaly, okolo nich byl neklidný svět. Schyluje se k zániku Země. Příroda se proti lidstvu bouří a hrozí ekologická katastrofa. Bojovat proti tomu se snaží jak skupina geeků, tak čarodějové. Každý po svém a navzdory tomu druhému. Čarodějové odvrací pohromy, jak jen můžou ve snaze Zemi zachránit a geekové bádají nad způsobem, jak lidstvo přestěhovat zavčasu někam mimo Zemi, která je podle nich nezachránitelná. Nepřátelství mezi skupinami se zdá být nevyhnutelné. Jediné, co je může spojit, je pouto mezi Patricií a Laurencem a to je, vzhledem k jejich loajalitě k okolí, které je přijalo, velmi křehké.

Na příběhu je hodně podivných věcí. Nejvíc asi to, že se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbil nebo ne. Vím jen, že jsem nedokázala přestat číst, protože mě to pokaždé úplně pohltilo. Podle anotace jsem čekala něco trochu jiného, ale o zklamání nemůže být řeč. Styl psaní byl hodně čtivý, připadal mi strohý, ale jistou malebnost textu nepostrádal. Obzvlášť v Patriciiných kapitolách.

Trochu mě mrzelo, že z čarodějnické a matematické školy nebylo v knize zachyceno trochu víc. Paní autorka tyto dost podstatné roky Patricie a Laurence skoro vynechala. Středoškolský život hrdinů ale nebyl tématem příběhu, tak se nedalo nic moc dělat.

To podstatné pro obě postavy paní autorka nezamlčela. Odehrávalo se to na škole, kde byli oba ještě spolu – na základce (nebo jak se to v Americe jmenuje). Bohužel tím podstatným, co oba hlavní hrdiny formovalo, byla dost drsná šikana. Nejen ve škole, ale i v rodinách a to mi přišlo už nepěkně přehnané. Tahle část byla popsaná až tak, že to bylo při čtení dost nepříjemné a nedařilo se to vyvážit ani přátelstvím postav. Moc hezkého vážně nezažily. Navíc ve mně zůstal pocit, že to, co se jim dělo, je (bylo v knize) vlastně v pořádku. Mohla za to reakce rodin obou. Rodiče se naprosto nedokázali postavit za svoje děti, zastat se jich a přijmout je takové, jaké byly.

 Oba se sice později našli ve svých vlastních společenských kruzích, ale mně se opravdu hodně nelíbilo, že v dětství neměli nikoho než sebe navzájem. Na základě toho bych čekala, že z nich vyrostou ustrašení a utrápení chudáci, jenže paní autorka místo toho napsala docela silné osobnosti. K tomuto vývoji jim zřejmě pomohlo přijetí a úspěchy na středních školách, jenže mě jako čtenáři to trochu chybělo do celkového obrazu. Asi i kvůli tomu mi postavy nebyly zase tolik blízké, jak bych asi chtěla, aby mi na jejich příběhu záleželo víc.

Při čtení jsem byla spíš vnějším pozorovatelem, než abych se vysloveně ponořila do děje. Zrovna v tomto případě to ale kupodivu nevadilo. Kniha mě něčím zaujala a těžko se mi popisuje čím. Styl psaní mi seděl, o tom žádná. Příběh mě taky bavil, i když se nejednalo o žádnou dokonalou bombu. Nedokážu si to vysvětlit jinak než prostě nějakým podivným kouzlem onoho magického realismu :) – od obálky až po text samotný. Paní autorka byla stručná a říkala jen to podstatné a zajímavé. Vynechala zbytečné popisy a scény a možná právě proto neměl příběh šanci začít nudit. Na druhou stranu bych ocenila větší přiblížení obou hrdinů a frakcí, abych se do nich mohla více vžít. Vzhledem k rozsahu knihy byla autorka dost stručná. Dokonce i co se příčin problémů týkalo jsem se moc nedozvěděla. Přitom možnost by byla. Kulisa probíhající zkázy lidstva se mi zdá jako hodně přitažlivý rám pro milostný příběh. Proč jsem v tom teda ten milostný příběh nedokázala najít?

V příběhu je naťuknuta přehršel zajímavých témat, bohužel ale myslím, že by kniha potřebovala větší rozsah, aby se autorka mohla více ponořit a některá ta témata podrobněji rozpracovat. Nejen vztahy mezi hrdiny, ale další věci, které vzbuzovaly otázky a odpovědí se mi nedostalo.

Stále to pro mě zůstává půl na půl. Kniha je spíš náročným dílem a bude asi vyžadovat několikeré přečtení, než se prokoušu až do hlubin příběhu a najdu to podstatné mezi řádky. Říkám si, že jsem si měla dát při čtení více času. Pokud máte chuť na lehčí oddechovku, pryč od toho, nebude se vám to líbit. Kniha vyžaduje pozornost a chuť číst něco, co nepatří mezi zrovna zábavnou literaturu. Najdou se v ní spíš čtenáři, kterým nevadí náročnější příběh, poskakování mezi časy a magicky zvláštní plynutí mezi postavami, když se v příběhu dostávají do popředí.


Anotace:

Poté, co se na střední škole cesty Patricie Delfineové a Laurence Armsteada za záhadných okolností rozdělily, ani jeden z nich nečekal, že toho druhého ještě někdy uvidí. Koneckonců, když jeden získá magické schopnosti a druhý vynalezne dvouvteřinový stroj času, těžko se dá předpokládat, že by nevzbudil pozornost svých vrstevníků a rodiny.

Ale teď jsou oba dospělí, žijí v Mekce hipsterů San Francisku a planeta kolem nich se rozpadá. Laurence je konstruktérský génius pracující se skupinou, která si klade za cíl odvrátit katastrofu prostřednictvím technologických zásahů do globálního klimatu. Patricia je absolventkou Eltisleyského labyrintu, tajné akademie pro magicky nadané z celého světa, a spolu s dalšími mágy se snaží bojovat proti stále rostoucímu množství nemocí ve světě. Nemají ani tušení, že něco většího než oni sami, co začalo před lety v jejich dětství, je odhodláno svést je dohromady — aby zachránili svět, nebo jej ponořili do nové doby temna.



26. 7. 2020

Město duší



Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, ve které je zakázáno skrývat své emoce? Kde nemůžete zatajit své pravé já?


Autor: Martina Čekalová
Série: Město duší (1. díl)
Vydal: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 328




Můj názor:

Poslední dobou se mi čtení knih začínajících (i pokročilých) českých autorů docela vyplácí. V naprosté většině se mi přihodí nový oblíbený autor. S tímto jsem šla i do této knihy, která je prvotinou. Modrým hodnocením na DK jsem se nenechala odradit. Už jsem si zvykla na to, že tohle hodnocení moc vypovídající nebývá – aspoň teda pro mě ne. Ke knize jsem přistupovala jako k prvotině a YA žánru a jako takovou ji budu hodnotit.

Raven je příslušnicí trochu zvláštního druhu lidí. Díky (nebo možná kvůli) genetické mutaci zaviněné vládním experimentem s imunitním systémem člověka má schopnost zhmotnit svoji duši do podoby zvířete. Tahle duše je pak jejím průvodcem a pomocníkem, ale také do jisté míry prokletím. Kvůli její zvláštnosti je totiž nesmírně těžké opustit Soulcity, město, kde se narodila. Nikoho s duší za jeho hranice nepustí, dokud se nedokáže plně ovládat a utajit svou zvláštnost před lidmi venku. A i když to dokáže, není žádná jistota, že ho rada Soulcity jen tak nechá jít. 

Raven má opuštění města ještě ztíženo tím, že je zvláštní i na poměry vlastníků duší. Má jisté speciální schopnosti, které z ní dělají jinou mezi jinými.

Nápad, který autorka ve svém příběhu zpracovala, mě hodně zaujal, i když ho v žádném případě nemůžu považovat za originální. V jisté, poměrně hodně známé sérii, už toto téma zpracované je a v Městě duší funguje na úplně stejném principu a celkem i do detailů. No co. Je mi to jedno :). Zážitky na horách mi zase malinko připomněly jinou známou sérii, ale ne zas až tak moc. Obojí klidně může být náhoda nebo inspirace – fakt na tom zase tolik nezáleží. Je to taky dítě Wattpadu, kde sklidilo značný úspěch, ale i to mi je v zásadě jedno. Dávno neplatí to, že je Wattpad plný škváru a už jsem se i víckrát přesvědčila, že něco z něj se opravdu číst dá. Jen je potřeba si pečlivě vybrat. Třeba zrovna Město duší.

Knížka je čtivá, to nelze popřít. Mně však trvalo překvapivě dlouho, než mě pohltila natolik, abych od ní neodcházela k jiným činnostem. Přibližně první třetinu jsem četla hodně rozkouskovanou, než se začalo něco dít. Začátek byl na mě tedy poněkud zdlouhavější. Zbytek už jsem stáhla s chutí a zároveň. 

Zlomilo se to ve chvíli, kdy jsem si našla cestu k postavám a hlavně, když se objevil Chriss. S ním se dostalo mezi postavy trochu víc lidskosti. Možná to bylo jeho plachostí, předvedenou slabostí a neprůbojností, protože ostatní byli dost za drsoně a moc drsoňů škodí – i když to lze obhájit výcvikem, dušemi a způsobem života. Moje vnímání hlavní postavy se plynule přesunulo od Raven k němu, protože pro mě měl mnohem větší potenciál. Zdálo se, že on je ten, který musí ujít největší cestu. Ne ona. Raven sice měla také s čím bojovat, ale…  Nedokážu vysvětlit proč, ale pro mě by bylo asi příjemnější číst knihu z jeho pohledu. Nebo mít kombinaci jeho a Ravenina náhledu.

Paní autorce se totiž povedlo něco, co se dost často nezdaří – napsala přesvědčivě „divného“ hlavního hrdinu. Jasně, romantický vztah tady byl jak na talíři už od začátku, ale Chriss byl fakt divnej. Ne jen jako divnej. Ne ale tím způsobem, který od dobrých vztahů s ním odrazoval, i když to tak zdánlivě působilo. A navíc se ukázalo, že důvod té věci byl naprosto dokonale přesvědčivý. Pro mě bylo pochopitelné, proč zrovna on Raven přitahuje, co mají společného a i když nebylo těžké to uhodnout, stačilo to. 

Jako bod navíc počítám, že paní autorka to s romantikou nehnala na ostří nože. Podařilo se jí vychytat přesnou míru, která k příběhu seděla. Nedá se říct, že by se ve všech představených vztazích vyhnula divným klišé, ale zrovna tento hlavní se jí dost povedl. Osobně jsem čekala větší slaďák a nakonec jsem ráda, že se moje očekávání nenaplnilo.

V Raven se podařilo vytvořit mladou holku, která má vlastní cíl a jde si za ním a zároveň se i trochu bouří a sem tam udělá nějakou pitomost. Připadala mi uvěřitelná. Schválně neříkám sympatická, protože do toho jí přeci jen kousek chyběl. V zásadě jsem s ní neměla problém, jen bych uvítala nějaký výraznější posun a vývoj, jako jsem viděla u Chrisse. Raven za ním trochu zaostávala, ale počítám, že to se v dalším pokračování změní. Na konci jedničky totiž postava Raven dostala hodně věcí k přemýšlení a bude na ně muset nějak reagovat.

Docela mě překvapilo, kolik vedlejších postav paní autorka v knize má. Skupina duší nadaných dětí byla dost početná a o většině jsem se nic moc nedozvěděla a nedostalo se jim ani dost prostoru. Děj se pochopitelně točil hlavně okolo Raven a ostatní více nebo méně sekundovali. Tohle početné křoví postav mi ale čtení nijak nekazilo, řekněme, že to podstatné jsem o nich věděla.

Co mě naopak moc nepřesvědčilo, byla zkaženost vlády v Soulcity. Nejsem si doteď úplně jistá, v čem vlastně spočívá jejich zápornost a proč je normální soulciťané nesnáší. Obzvlášť Ravenina nenávist byla dost silná a já jsem nikde nenašla přesvědčivý důvod. To, že byl hlavní radní slizoun, mi tak úplně nestačí.

Další věc, která je pro mě i po dočtení trochu záhadou, je podstata zápletky. Jo, rozumím tomu, že se děje cosi divného a konkrétně Raven a její rodina v tom mají zásadní roli, hlavně kvůli jejím schopnostem. Jenže nejsem si úplně jistá, v čem to vlastně spočívá. Hodně věcí bylo nakousnuto a ponecháno bez odpovědí. Na konci se sice něco málo vysvětlilo, ale pořád to zanechává hodně otázek. Už v polovině lze pochopit, že proti Soulcity stojí jiná skupina nadaných, ale nikde na mě nevykoukl důvod, proč proti radním někdo vystupuje. Co dělají tak špatně? Jen to, že zadržují lidi ve městě? To může mít důvody a nejen takové, že je nutno naučit se sebeovládání. Jen to, že je vrchní radní slizoun? To politici bývají dost často, ale proto ještě nejsou grázlové. Paní autorka se prostě tolik soustředila na Raven a Chrisse, že někde uplavalo politické pozadí příběhu. Nebo jsem možná hloupá a potřebovala bych situaci v knize zřetelněji vysvětlit, protože mezi řádky mi to evidentně uteklo. Počítám ale, že více se dozvím v druhém dílu, protože už konec prvního byl výrazně akčnější a konečně se trochu poodkryly karty zápletky.

Na konci se paní autorce podařilo mě i mírně znejistět, co se motivací a pozadí některých postav týká a to se mi líbí. Hodně to láká na druhý díl, abych se dozvěděla víc. Hlavně tedy jestli zdání přeci jen klame :). Hlavně ohledně Chrisse se objevila spousta otázek a překvapení. A také konečně začalo vystrkovat růžky ono postrádané gró problému.

Knize nemám (až na výše zmíněných pár věcí) moc co vyčítat. Příběh se čte docela dobře a pokud nejste náročným čtenářem fantasy a počítáte s tím, že máte v ruce YA, není nic, co by vám mělo čtení kazit. Kniha sice patří spíš k průměru, ale to fakt neznamená, že by čtenář měl u příběhu nějak trpět. Já si druhý díl přečtu a docela se na něj i těším. Po tom závěru prvního jsem přeci jen zvědavá :).


Za laskavé poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha láká, můžete mrknout sem, kde najdete ukázku a můžete si knihu do čtečky pořídit.



Anotace:

Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, ve které je zakázáno skrývat své emoce? Kde nemůžete zatajit své pravé já?

Přísně střežený vládní experiment, jehož cílem bylo lépe pochopit lidský imunitní systém, se zvrtnul. Proto bylo postaveno město, které není na žádné mapě, řídí se jinými zákony než venkovní svět a opustit jeho pomyslné hranice je pro jeho obyvatele mnohem těžší, než se na první pohled zdá. Mé jméno je Raven a v tom městě žiju. Jsem součástí komunity, která měla zůstat celému světu utajena. Ale tenhle plán nevyšel…



17. 7. 2020

Čtyři strany mince



Autor: Lukáš Záleský
Vydal: Cosmopolis
Rok vydání: 2020
Počet stran: 144





Můj názor:

O knihu jsem si napsala v rámci testování svých čtenářských hranic. Nečtu horory, protože se celkem nerada u knih bojím. Nevyhledávám povídky, protože jsou pro mě moc krátkým útvarem a většinou mi k čtenářskému uspokojení nestačí. Než se do textu ponořím, je konec a často zůstává víc otázek než odpovědí. Byla jsem zvědavá, jak tomu bude zde – vždyť kniha je kombinací obou věcí. Do čtení jsem šla tedy s tím, že pokud mi to nesedne, rozhodně to nebude chyba autora nebo povídek samotných. Prosím, berte to při čtení mého názoru v úvahu.

Anotace:

Nebojte se bát.
Čtyři hororově laděné povídky, které vás rozhodně nenechají klidnými!

Mladému účetnímu a jeho krásné ženě se podaří najít skvělého finančního poradce a peníze se jen kupí. To je skvělé, nebo snad ne? Jen kdyby…

Halloween v malém americkém městě je většinou veselou a radostnou událostí napěchovanou sladkostmi, dětským smíchem a západem slunce. Tenhle ale bude jiný…

Hrdinný doktor vytrhne přejetého chodce ze spárů smrti, lidé ve městě ho pochvalně plácají po zádech. Vše se pak postupně vrátí do starých poklidných kolejí, i když…

Sedmileté holčičky bývají roztomilé a nevinnost sama, tedy většinou…

Kniha je opravdu útloučká – obsahuje čtyři povídky, tak jsem si říkala, že to pro mě bude jen na jeden večer bání :). Dá se bez problémů přečíst ani ne za večer, takže povídky budou pro někoho, kdo nemá na čtení moc času nebo při čtení po chvíli usíná. Tady se to nestane, protože prvek napínavosti, který upoutá, opravdu nechybí a řádky doslova letí před očima. Stejně tak je možné dát si jen jednu povídku před spaním, protože na sebe nijak nenavazují. Tuto možnost jsem zvolila já a myslím, že dobře. Jednotlivé povídky jsem si tak nechala hezky uležet a zapůsobit víc, než kdybych je zhltla naráz.

V povídkách většinou nebyl nosným prvkem žádný nadpřirozený strašič ani síly, proti kterým by hrdinové byli bezmocní. Snažily se hrát spíš na strunu skutečného nebezpečí, spočívajícího v hnutí mysli hrdinů, které by snad za určitých okolností mohlo být i reálně. Pan autor vždycky dobře začal a dokázal vzbudit zájem o historku v povídce. Pro mě bohužel nebylo možné rozsah zájmu prohloubit, ale to už je prostě osud povídkových knih. Sotva si začnu děj příběhu užívat, je konec :).


Mladému účetnímu a jeho krásné ženě se podaří najít skvělého finančního poradce a peníze se jen kupí. To je skvělé, nebo snad ne? Jen kdyby…


U první povídky – Šedé sako - mi chyběla nějaká výraznější motivace činnosti padoucha. Nepřišla jsem na smysl jeho konání a zrovna v tomto případě mi to vrtá hlavou. Napadá mě totiž hned několik možností a ráda bych nějaký motiv měla. Protože takto mi vychází, že to dělal prostě jen tak a to mě nechává v mírném pocitu neuspokojení. Ani mi nepřipadala nijak strašidelná. Spíš měla jakýsi psychologický efekt špatného rozhodnutí a života, který z celkem příjemné koleje zamíří na dost divokou a nepříjemnou jízdu, která se ale zdá čím dál lepší, dokud pohodlný osobáček nezamíří na dráhu, o kterou by nikdo nestál. Hlavní hrdina byl dost přesvědčivě vykreslen jako neprůbojný muž, který prostě jen čeká, až se v jeho životě stane něco, co si nedokáže vybojovat sám a přinese mu to vytoužený úspěch a blahobyt. Přežívá ze dne na den po boku nespokojené ženy a čeká. A ono to nakonec vážně přichází, jen asi ne úplně v té podobě, kterou chtěl.

Napadá mě spousta možností, které mi tuto povídku dokreslují a skládají pokaždé trochu jinak – ale to je moje chyba, ne chyba autora. Jak jsem už psala výše, povídka je prostě moc krátký žánr, aby mi stačil. Konec byl každopádně docela působivý.


Halloween v malém americkém městě je většinou veselou a radostnou událostí napěchovanou sladkostmi, dětským smíchem a západem slunce. Tenhle ale bude jiný…


Druhá povídka – Vítejte v Brownville - byla pro mě hodně zajímavá a přeci jen už trochu děsivější, než ta první. Psychologický efekt zde byl opět důležitý. I když jsem odhadla ještě před koncem, co se stane, vůbec to nevadilo a povídku jsem si užila až do konce. „Bytost“, která tu má hlavní roli, by si zasloužila trochu delší text, protože předvedla skutečně potenciál k nepředstavitelnému škodění a zajímavou škodolibou kreativitu. Ráda bych si přečetla, jak ještě v městečku zamíchá poklidnou sváteční atmosférou. U této povídky už jsem si užila i očekávaný lehce mrazivý pocit. Líbila se mi ze všech čtyřech nejvíc jak zápletkou, tak postavami a celkovou atmosférou Haloweenu.


Hrdinný doktor vytrhne přejetého chodce ze spárů smrti, lidé ve městě ho pochvalně plácají po zádech. Vše se pak postupně vrátí do starých poklidných kolejí, i když…


Třetí povídka – Doktor – mě dost oslovila zápletkou. Sice nebyla strašidelná, ale o to víc pravděpodobná se mi zdála – tahle představa byla dost nepříjemná. Konání hlavního hrdiny bylo až tak přesvědčivé, že mohlo úplně klidně být podle skutečné události. Za mě je tato povídka druhá nejlepší.


Sedmileté holčičky bývají roztomilé a nevinnost sama, tedy většinou…


Poslední povídka měla zajímavý nápad, ale moc mě nepřesvědčila. Zaujala mě ze všech tří nejméně. I když měla mít asi také psychologický efekt, na mě tentokrát nefungoval. Představa zla v podobě malého dítěte by sice mohla být strašidelná, ale u mě se ten pocit z holčičky nestačil rozvinout a konec, kde se vše vysvětlilo, mi úplně nesedl. Zde (na rozdíl od první povídky) by mi asi víc sedělo, kdyby se motivace záporné postavy nevysvětlila a autor se mě raději pokusil přesvědčit, že je prostě zlá.

 

Závěr po dočtení je ten, že povídky stále nejsou a nejspíš do budoucna nebudou mým žánrem. Jejich délka mi prostě nestačí. Vzhledem k rozsahu nemohou jít moc do hloubky, postavy pořádně nepoznám a dost často se mi nepodaří vcítit se do nich tak rychle, jak by příběh potřeboval. Vypadá to, že láska a strach pro mě musí mít pomalejší zrání a více prostoru pro tvarování emocí postavy. Proto mě někdy hrdinové nepřesvědčí o důvodu svého konání obzvlášť, když páchají nějaké zlé skutky. Uznávám ale, že tři ze čtyř povídek se mi líbily a bavilo mě je číst. Nebála jsem se tak, jak jsem původně očekávala, což mi zase nijak moc nevadí :)

Celkově povídky klidně doporučit můžu. Jen je potřeba počítat s tím, že nejsou úplně hororové a užijí si je spíš milovníci zajímavých psycho-hrátek s motivacemi postav.


Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Na knihu se můžete podívat třeba sem.



11. 7. 2020

Čtvrtletka II. 2020



Jaro-letní čtvrtletí se neslo v duchu covidího průšvihu a kvůli karanténě v celkově zpomaleném a lenivém duchu. Ne že by se mě to nějak dotklo, protože naše fabrika fičela dál, i když v kanclíku panoval trochu pomalejší režim než by na začátku sezony měl. Útlum a zklidnění za okny měl vliv i na mě a sedl na mě kopr jako hrom. Snad se z toho v dalším čtvrtletí konečně dostanu.

Dobré je, že letos nejsou tak příšerná vedra a za okny je spíš pršlivo. Asi bych měla tohle počasí přestat chválit, lidi mě za to nenávidí :), ale mně to vážně vyhovuje. Ještě se zbavit toho kopru a budu vážně spokojená.

 


Duben

Duben psací

Na začátku dubna jsem si vzala dva dny dovolenou, abych měla čas na psaní, protože chuť už byla řádná. Takže jsem celé dva dny uklízela kvartýr :( Naklizeno mám, to zase jo, ale s textem se mi podařilo hnout zase až o velikonočních volnech. Trochu se mi taky rozhodily plány na NaNo v listopadu, protože o slovo se hlásí pokračování Dámy a ten nový kousek. Nějak se mi v hlavě neumí dohodnout, kdo půjde na řadu první. A co tak dopsat ty předchozí, he?

Duben čtecí

Na duben mi vyšly fakt skvělé knihy z domácích poliček. Až tak skvělé, že jsem nechápala, proč mi tu ležely rok nepřečtené – jo vlastně vím, loni mě ždímaly spolupráce do krve. Je to možná divné, ale v tuto chvíli jsem opravdu ráda, že mám jen jednu stálou a sem tam náhodnou, když si napíšu.

Papírové: Smrtka*, Playgroung, NeObyčejní, Útok obrů*, Easy, Ve stínu hvozdu, Případ ztraceného zubu, Zářící ruiny

E-knihy: Leichenberg *(R), Enchantéé: Okouzlená *(R),

 

Nováčci v knihovně

Ohnivý květ – piráti mě pořád ještě baví.

V zajetí zimy – knihy inspirované slovanským folklórem mě táhnou, jsou jiné než všechny ostatní

Zářící ruiny – poslední díl série, která mě fakt chytla

Dvojníci, Hříšní světci  - akce 1+1 zdarma, nekup to, když už to dlouho chceš :)

Nanos – slušná sleva a téma se mi zdá zajímavé

Mezi dvěma světy, Rozum a cit v 21. Století – nájezd na rekonstruovanou prodejnu LK

 

Celkem 10 přečtených knih,  3.906 stránek a koupeno 8 nováčků.



 

Květen

Květen psací

Kupodivu jsem se nakonec celkem rozepsala, i když míň, než bych chtěla. Rozhodla jsem se, že se nebudu tlačit do Gambitu, když mám chuť na Dámu a obráceně, takže mezi nimi tak poskakuju a docela mi to vyhovuje (zatím). Snad se to už nezadrhne. Navíc se vynořují nové nápady, tak se musím držet, abych nejdřív dopsala ty staré a nepadla do věčného nedopsaného kolotoče.

Květen čtecí

V domácím nepřečteném pořadníku mě opět očekávaly takové pecky, že jsem nevěděla po které dřív sáhnout a že nestihnu všechny, bylo víc než jasné. Do toho navíc vyšly některé mnou hodně očekávané věci, které jsem si chtěla přečíst hned, takže předbíhaly frontu.

Papírové: Artemis, Říše *(R), Nikdynoc, Zlodějský tanec, Temný duet, Zlodějská přísaha, Sestry z Versailles*, Víš kdo se dívá?* (R), Dávám ti své tělo

E-knihy: Rytmus, já a Malychin, Nespasitelní *(R)

 

Nováčci v knihovně

Akce u Dobrovského 1+1 mě zcela udolala :) pořídila jsem dlouho chtěné kousky Nixia povstává a Nixia nespoutaná, Co se skrývá v lesích a navíc k tomu Všechny hvězdy na nebi. Pak vypukla akce na prodejnách a já pořídila ještě Morfeův gen a Deset tisíc životů.

Zlodějská přísaha – když musíš, tak musíš. Tohle jsou fakt příjemné knihy

Prokletá věž – odolat nové Merglové nelze

K narozeninám jsem dostala Boží hrob a Zmizení Sáry Lindertové.

 

Celkem 11 přečtených knih,  4.042 stránek a koupeno 8 nováčků.

 



Červen

Červen psací

Jak jen tu tragédii shrnout do pár řádků? Asi není potřeba. Trpím absolutní nechutí přemýšlet. Raději civím na dokumenty na YT. Když už by byla chuť, nejraději bych se pustila do obého, takže nezačnu pro jistotu nic. Dokonce i články na bloG, které mám většinou na rozepsání, ze mě lezou jak z chlupaté deky. Fakt jsem na kopanec s rozběhem…

Červen čtecí

V zásadě si není na co brblat, ale zdá se, že nechuť k duševní činnosti se usadila i ve čtení. Nějak jsem to nehnala, čuměla jsem na ty dokumenty :)

Papírové: Všichni ptáci na nebi, Kouzelný ostrov *(R), Zloději dýmu, Svět démonů, Poušť v plamenech, Zrádce trůnu, Zmizení Sáry Lindertové

E-knihy: Město v oblacích*(R),

 

Nováčci v knihovně

Noční cirkus, Noční labuť, Svět démonů, Finch – všechny za peníze, které jsem dostala k narozkám. Jedna lepší než druhá :)

Kniha M – akce za dobrou cenu a téma se taky zdá zajímavé

Zákon jednoho – zase jedna akční

Meta – jsou knihy, kterým se prostě těžko odolává a tahle má ohlasy jedna báseň

Zrádce trůnu – po přečtení prvního dílu jsem si ji sehnala na bazu

Jejich moře – vypadá to velmi, velmi zajímavě. A po přečtení první věty… :D musela být moje.

 

Celkem 8 přečtených knih,  3.042 stránek a koupeno 5 nováčků.

 



čtvrtletí celkem?

 Celkem 29  knih a 11.010 stran. Koupila jsem „jen“ 21 knih. 6 jsem dostala jako dárek.


Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech naFCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Palmknih, Grady a Epochy najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také nakladatelství Epocha  a Nakladatelský dům Grada za důvěru a spolupráci.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

 


5. 7. 2020

Prokletá krev



Autor: Ange
Překlad: Světlana Ondroušková
Vydal: CooBoo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 440




Můj názor:

Francouzská revoluce nikdy nebyla a v moderní Francii tedy stále vládne monarchie. Na trůnu sedí Ludvík kdovíkolikátý. Propast mezi šlechtou a obyčejnými lidmi je stále dost výrazná.

Angie pochází tak napůl z obou světů. Matka je šlechtična z poměrně významné rodiny a otec obyčejný člověk. Angie vyrůstá s ním až do chvíle, kdy jí jediný den úplně změní život. Nejdřív ji někdo přepadne v metru za značně podivných okolností a pak se ukáže její vznešená matka s informací, že ji chce představit u dvora…

 

Anotace:


Odhalte temná tajemství skrytá v zákoutích Versailles! Představte si svět, ve kterém Velká francouzská revoluce nikdy neproběhla a kde se právě chystá korunovace Ludvíka XXIV. Sedmnáctiletou Angie pronásledují jednoho dne v metru dva ozbrojení muži a pokusí se jí zabít. Unikne jim jen o vlásek. Toho dne večer ji nečekaně navštíví její matka vévodkyně de Noaillesová, kterou již léta neviděla, a pozve ji na ples do Versailles, aby byla náležitě představena u dvora. Angie se tam nechce, ale takový večer by jí mohl pomoci odhalit, kdo jí usiluje o život a proč.

Na knihu mám stále, i tak dlouho po dočtení, poměrně rozporuplný názor. Pár věcí se mi líbilo, některé mi zase připadaly za vlasy přitažené. Docela mě překvapilo, že při všem tom množství  nápadů, které autorka do knihy vecpala, to nebyl zase až takový maglajz, jak bych původně čekala.

Zápletka mi ze začátku připadala plytká a nezajímavá, ale často se našly i scény, které mě bavily a líbily se mi. Kniha má zcela určitě zajímavý nápad, jenom určité věci v provedení mi mírně otravovaly život. Myslím, že pomalý rozjezd a otrávenost mi způsobilo autorčino cpaní se do YA a mladí hrdinové. Tahle poloha jí moc neseděla a bylo by lépe, kdyby zvolila starší hrdiny. Do celkového tónu příběhu by to daleko lépe padlo, než pokus o pojetí monarchie jako prostoru pro řádění zdivočelé mládeže. Pokaždé, když autorka přestala o věku hlavní hrdinky kvákat a ta se začala zaplétat do politiky a dospělých záležitostí a komunikovat s dospělými postavami, líbila se mi kniha hned o něco víc. Ale to je v pohodě, každý prostě ty mladistvé hrdiny dobře nenapíše :)

Zaujal mě problém třídních vrstev a setkávání dvou světů – moderní aristokracie a normální mládeže, stačilo by i tohle, zápletka s upíry a magií asi nebyla úplně potřeba, ale Filip Orleánský jako upír měl docela charisma. Takže asi upíry jo, to bych zvládla, ale ty magické kejkle už se mi zdály navíc a ze začátku bylo nepochopitelné, proč tam vlastně jsou. Postupně se však zápletka s magií stávala zajímavější a konec parádně vygradoval. Jako divný mišmaš to působilo jen ze začátku. Škoda, že se autorce nepodařilo spojit vše lehčeji a přirozeněji.

Menší výtku bych měla i k tomu propojení moderní doby a historických záležitostí. Moderní monarchii by slušelo moderní pojetí. Určité věci nemusely být – buď píšete historický román a pak si tam rvěte kordy, krinolíny a podobné věci a nebo moderní monarchii. Kordy? Inu dobrá, ale nebudu je hrdinům připínat k džínsům. Nechám je nosit třeba jen na určité slavnostní a oficiální události s odpovídajícím oděvem. Krinolíny? Proboha proč? I dneska jsou luxusní hadry, které si holky mohly navléknout. Po téhle stránce „artefaktů“ se to tedy úplně nepovedlo a působilo to celé jako parodie, kterou si napíšete proto, že se vám takové věci líbí a ne proto, že promyslíte, jak to bude v knize působit na čtenáře. Celé to vypadalo, jako by monarchie v některých věcech zcela zamrzla a na druhou stranu využívala moderní technologie. Působilo to na mě nepravděpodobně – příklady toho, jak funguje moderní monarchie, jsou konec konců známé. Ale víte co, svým způsobem to pokušení chápu. Doba Krále slunce prostě měla své kouzlo, i když do této knihy se moc přenést nepovedlo.

Nebylo to ale u všeho. Některé věci měla paní autorka vyřešené zajímavě a opravdu ozvláštnily a zpestřily děj. Líbila se mi myšlenka šlechtického vlaku nebo tajná policie. Některá známá jména z historie byla použita zajímavým způsobem a postavám byla přisouzena odpovídající role v moderním příběhu. Občas mi některé scény připomněly Angeliku :). Ty zajímavější věci mohly mít víc prostoru. Škoda.

Jedním z mých větších problémů s touto knihou byla protivná a těžko vysvětlitelným způsobem nesympatická hlavní hrdinka. Jako osobnost, která měla být pro příběh vůdčí, mě prostě nedokázala ničím zaujmout. To bohužel platí i pro dva její nejlepší kamarády a stejně tak smečku mladých šlechticů, se kterými se seznámila u dvora.

Nejzajímavější postavy byly ty, které nedostaly zrovna moc prostoru – Filip Orleánský a král Ludvík. Zdá se mi škoda, že autorka nevyužila zrovna tyhle dva více, když se jí podařilo je napsat zajímavé a s motivacemi ke konání, které mohly fungovat, kdyby postavy dostaly svůj prostor. Oproti tomu trio hlavních hrdinů mi fakt pilo krev a vůbec bych se nezlobila, kdyby některé jejich scény připadly zrovna těm přehlíženým aktérům.

Podivně nepřesvědčivé vztahy mezi hrdiny a to nejen mezi kamarády, nepřáteli nebo lidmi, co se nějak potřebují. To bych asi i nějak přežila. Vadila mi zejména naprosto nulová chemie mezi párem, který se měl přímo magicky přitahovat. Jako kdy? Kde? Na které straně to prosím bylo? Asi by to chtělo malinko víc než odbýt to jiskření několika větami typu návod z Ikea.

Celkově kniha nebyla vůbec špatná po stránce čtivosti. Nedělalo mi problém ji přečíst. Byla nenáročně napsaná a tento styl psaní dokázal udržet u stránek. Snadno se četla a snadno se na ni zapomíná. Žádný převratný objev to nebyl. Spíš prostě průměr, který bylo příjemné si přečíst, ale pravděpodobně se ke knize už vracet nebudu. Milovníci lehčích příběhů a nebo ti, kteří mají chuť na něco nenáročného, by si ale klidně mohli přijít na své.

 



28. 6. 2020

Sestry z Versailles



Autor: Sally Christie
Série: Milenky z Versailles (1. díl)
Překlad: Anna Křivánková
Vydal: Knižní klub
Rok vydání: 2018
Počet stran: 480




Můj názor:

Zase se chystám psát článek o knize, o které jsem vůbec psát nechtěla, ale něco mě na ní zaujalo tak, že mi to prostě nedá. Přiznávám na rovinu, že mě baví číst o milenkách králů a vůbec podobně příběhy z historie založené na skutečných událostech. Určitě mnohem víc, než příběhy válek a podobně. Takže jsem si koupila k Vánocům oba dostupné díly série a doufala, že mi dají to, co jsem chtěla.

Sestry de Mailly-Neslé spolu vyrůstají v rodném domě vychovávány chůvou, jen občas zahlédnou matku, která je jednou z královniných dam. Holčičky rostou tak, jak je obvyklé – dostává se jim „vzdělání“ a těší se na vdavky. Být vdanou ženou a jít ke dvoru je snem všech šlechtických dcer. Druhou možností je klášter.

Louisa (nejstarší ze sester)přichází ke dvoru jako mladá manželka, ze začátku dost naivní a dětská a nevinná, ale později po tom žebříku potěšení, jak se zde říká, začne také stoupat na vrchol. Ke cti jí slouží, že u ní jde opravdu o lásku. S nadšením se ponoří do štěstí po boku krále, které v manželství nenašla ani náhodou. Štěstí ale netrvá dlouho a na pomyslném trůnu ji vystřídá mladší sestra Pauline – cílevědomá, sebevědomá, ale ne moc pěkná. Třetí sestra Diana, ne moc chytrá, ale veselá a upovídaná osůbka, zatím zůstává v klášteře. Čtvrtá Hortenzie je velmi zbožná a celkem šťastně vdaná za muže, který je věčně pryč u svého pluku. Marie Anna (nejmladší) má lepší manželství než její nejstarší sestra. Její muž ji miluje a ona ho využívá. Ne že by jí na něm nezáleželo, vlastně je docela sympatický, ale ona raději čte a sní o cestování do dalekých krajů.

Všechny, až na Hortenzii se stanou milenkami Ludvíka XV.

Očekávala jsem lehce romantický příběh z historického prostředí královského dvora a dalo by se říct, že jsem ho také dostala. I když se nejednalo o lásku, jak by si ji člověk představil a paní autorka nepopisuje vztahy výrazně emocionálně (snad s výjimkou Luisy). Spíš se jedná o obraz tehdejšího života a vztahů na královském dvoře. Kromě povrchních a pokryteckých vztahů mezi dvořany byl důležitým prvkem také způsob života u dvora, tehdejší odívání a celkově životní styl šlechty. Podlézání králi bylo normou a sympatie dvořanů se přelévaly hned tam a hned onam podle preferencí jejich vladaře. Milenky to neměly jednoduché, když byly na vrcholu přízně, všichni se kolem nich motali, ale pád byl dlouhý a strmý.

Ludvík je vykreslený jako poněkud dětinská osobnost, muž, který je zprvu věrný královně v obavě o svou nesmrtelnou duši. Louisa jeho náboženskou cnost dokáže přemoci, aniž by vlastně chtěla a další ženy už to mají výrazně jednodušší. Ludvík se naučil brát si, co chce. Ne že by byl vyloženě špatný člověk, ale prostě se stará více o své city než o city druhých – obzvlášť odkopnutých milenek. Na druhou stranu má velmi rád své děti a taky hoví spoustě zajímavých zálib, které jsou ale v textu zmíněny spíš okrajově, pokud je s ním některá ze sester sdílí.

Vztahy sester jsou úplně skvěle popsané. Z textu je krásně cítit, jak se sice tak nějak povinně sestersky mají rády, ale zároveň na sebe žárlí a sesterský vztah předstírají, aby dosáhly svého. Jedna je milenkou krále a pro své štěstí a lásku zapomene na všechno ostatní, dvě jsou zavřené v klášteře a ta starší by se ráda vdala. Sestře do Versailles píše nerada a z vypočítavosti – chce ke dvoru a chce se vdát. Její sestra má významné postavení, tak se toho musí využít! Další je vdaná sice šťastně, ale velký svět ji láká. Mezi všemi panuje rivalita a zároveň se v podstatě mají tak nějak opravdu rády, což si bohužel dost často uvědomí až pozdě. Každá je úplně jiná a paní autorce se povedlo vykreslit jejich osobnosti skutečně dobře. Sestry nejsou popsané jako naivní husičky, které by měly nějaké kór iluze o tom, jak to na světě chodí a pokud je mají, velmi rychle o ně v manželství a u dvora přijdou. Právě ony jsou tím, co knihu ozvláštňuje natolik, že se vyplatí ji číst, i když děj není nikterak originální a objevný.

Kapitoly jsou přiměřeně dlouhé a vypráví je vždy některá ze sester. Jsou také proložené dopisy, které si sestry píšou a díky nim lze poznat jejich vztahy a povahy ještě o něco lépe.

V knize je zachycena krása Versailles, ale i jejich odvrácená tvář temných a špinavých chodeb a skrytých schodišť za tou nádherou. Morálka není na královském dvoře právě očekávanou vlastností. Žena musí být především urozená, elegantní a hodí se, když je „ochotná“. Manželství se uzavírají kvůli titulům, majetku a postavení. Láska nebo alespoň vzájemné sympatie jsou podružné. Lidé si hledají štěstí nebo prostě rozptýlení od jednotvárnosti dvorského života jinde. Manželé u milenek a ženy, které slouží u dvora u milenců. Vzhledem k tomuto se jen těžko chápe, co je vlastně sestrám Neslé vznešenou společností vyčítáno a je nevyhnutelné dojít k závěru, že jde více méně o řevnivost a závist. Paní autorce se toto podařilo zachytit uvěřitelně a bez příkras. Nemůžu tedy říct, že by kniha byla vysloveně romantická. Ale čte se skvěle :).

Historická fakta… no, řekněme, že historie je zde pouze kulisou a paní autorka ji využívá jak potřebuje a jen to, co se jí hodí. Sestry Neslé skutečně žily a byly milenkami krále, ale jejich povahy, dopisy a další věci jsou literární fikcí. V knize se vyskytne i spousta dalších skutečných historických postav.  Děj není zase až tak originální, ale příběh sester, které se střídaly králi v posteli, byl čtivý a dokázal zaujmout. Psané je to spíš jednoduše, bez nějakých kudrlinek. Přehnanou, naivní a extatickou romantiku na stránkách nehledejte. Nějaké sexuální scény taky ne – sem tam se něco vyskytne, ale je to popsáno střízlivě a z pohledu té které sestry. Popis je tak přizpůsoben její povaze a vztahu ke králi, takže někdy je to jen takový nádech, někdy spíš cosi mechanického, zcela bez romantiky. Autorka se sexuálním scénám spíš vyhýbá, což je vlastně docela dobře. Nějak by se mi do tohoto příběhu nehodily.

Celkově musím říct, že mě to prostě bavilo. Dostala jsem přesně to, co jsem chtěla a co mě na tomto žánru baví.


Anotace:

Velkolepý zámek ve Versailles byl za svou dlouhou existenci svědkem mnoha milostných dobrodružství, jejichž aktéry byly často i korunované hlavy, zejména však Ludvík XV., který za svůj život proslul mimořádnou zálibou v hezkých ženách. Ve výčtu jeho milenek sice většinou figurují slavné osobnosti jako markýza de Pompadour či Jeanne du Barry, avšak ještě před jejich příchodem uchvátila královo srdce pětice sester ze zchudlé aristokratické rodiny de Mailly. Tento strhující román, v jehož vyprávění se střídá všech pět sester, nabízí nejen historická fakta, ale i mnohdy šokující vhled do nevázaného života na francouzském královském dvoře 18. století.