2. 3. 2024

Měsíční rádobych - březen 2024

 






Únor bývá obvykle krátký, ale většinou se mi táhne. Letos tedy ani náhodou a to je o den delší. Vím, že to začíná být už dost ohraná písnička, ale fakt čas neuvěřitelně zběsile cválá vpřed. Únor navíc přinesl počasí vpravdě jarní. Asi více jarní, než co kdy pamatuji. Z plánů na hory tedy sešlo. Nemůžu ovšem říct, že bych toho nějak extra litovala. Není přeci nutné každý rok lyžovat. Jsou i jiné pěkné sporty, například lezení. Jo, lezecké plány mi pořád vycházejí.

Co se dalších rádobychových plánů týká, jaksi se mi daří dodržovat jen ty čtecí. A v únoru jsem měla hodně šťastnou ruku na fakt extra dobré knihy. Dokonce až tak dobré, že nejde vybrat jednu knihu měsíce, která byla nej. Přečetla jsem jich deset a z toho nejméně tři byly superpecky. Asi bych nějakou vylučovací metodou dospěla k té nejlepší, ale moc se mi do toho nechce, protože bych ostatní odsunula, což si žádná z nich nezaslouží. Ale tak dobře:

Od Sochařů masa jsem očekávala, že to bude paráda. A taky byla. Pád všech neřádů na tom byl stejně a i od Noční partie, jsem měla velká očekávání, byť mě ani ve snu nenapadlo, že ji přečtu za neděli. Série Vládci popela byla rozhodně překvapením a mnohem lepší sérií, než druhá od autora. A tak nějak mi zůstalo Valentýnské prokletí, což bylo rozhodně největší překvapení měsíce. Tak že by tak? :D Všechno více či méně oddechové knihy, ale bavily mě a úplně pohltily a to je hlavní.

Konečně se mi rozjíždí také novinkový trh a začínají mi padat předobjednávky, na které se těším. Šťastný život knihomila pokračuje :D

Tolik k únoru. Jde se dál:




 

Co plánuji na březen?

 

Rádobych čtecí:


Tři vyvolené z února:

Valentýnské prokletí bylo vážně překvapením. Ani ve snu by mě nenapadlo, že kniha bude tak dobrá. Zvlášť, když vezmu v úvahu, že jsem ji koupila jen kvůli obálce a nízké ceně. Jasné, je to oddechová YA, ale já si na to fakt potrpím a baví mě to. Od Sochařů masa jsem měla velká očekávání a kniha jim dostála zcela a beze zbytku. Nabyla jsem přesvědčení, že autor mě zklamat prostě nemůže a těším se na jeho další knihy. Dočíst jsem se rozhodla neřádovskou sérii. Pád všech neřádů očekávání také splnil, čekala jsem sice nějaký mega konec, což úplně nebylo, ale se zakončením jsem spokojená.

 

Tři vyvolené na březen:


Jedna stará více než 3 roky

Na březen jsem zvolila Odměna z pekla. Koupila jsem si ji kdysi na bazaru. Fakt myslím, že bude dobrou protiváhou všem těm romantikám :D

Jedna z loňska

Tady vyberu knihu Tlukot tisíců srdcí. Zase abych vyvážila tu předchozí, která bude asi maso :D

Jedna z rozečtené série

Vyvolenou se stává Harrow devátá. Trocha nekromantů nikdy neuškodí a navíc brzo vychází další díl.

 

Fakt doufám, že budu mít na knihy stejně šťastnou ruku, jako v únoru. To byla jedna pecka za druhou. Teď je to zajímavé kombo. Dost se těším.

 

Rádobych psací:


Ohlédnutí za únorem:

Vzhledem k tomu, jak dobře jsem si vybírala knihy na čtení, asi nepřekvapí, že na psaní už se mnoho času nedostávalo. No tak jo, ani jsem na to nesáhla. Jen mě napadly další důležité věci, které to ale zase o něco natáhnou. Budou však podstatné pro další pokračování. To tak v podstatě splyne s už napsaným a prostě jen naváže a víc propojí ty postavy, které si zaslouží trochu pozornosti a zatím jí moc nedostaly.

Březnové psací plány:

Čeká mě pár slaměných víkendů, kdy budu doma sama a budu mít klid. Místo úklidu se chystám na psací maraton. Držím si palce! Snad zase nezůstane u držení, ale tlačit na sebe nebudu. Pod tlakem ze mě bohužel diamanty nepadají. Spíš se to pak nedá číst.

 

Rádobych všednodenní:


Tentokrát to bude krátké. Pokračovat v lezení, pomalu se rozběhat a přidat trochu jógy. Nic složitého. A hlavně vychutnat si přicházející jaro.

 

Březnu zdar!

Konec hlášení!





23. 2. 2024

Rebelky z Oxfordu: Jak ulovit boháče

 




Původně jsem si myslela, že už v sérii nebudu pokračovat. Hattii – hlavní hrdinku třetího dílu -  jsem si v předchozích dílech oblíbila nejméně a tak mě její příběh zase tolik nelákal. Nakonec jsem se nechala zlákat na téma, které tato série má krom romantické linky. V sérii Rebelky z Oxfordu totiž nejde o pouhou romanci v historických kulisách.

 

Anotace:

Hattie Greenfieldová má plné zuby svého příliš chráněného života a její studium umění na Oxfordu neprobíhá tak, jak si představovala. Pustí se proto do malého dobrodružství, které neskončí dobře – u oltáře se zasmušilým Skotem Lucianem Blackstonem. Přijde na to, že může získat vše, pokud bude ochotná dát všanc své srdce?

 

 

Třetí díl Rebelek se od předchozích mírně odlišoval. Hlavní hrdinka tentokrát byla z nejlepší společnosti. Její romantický příběh byl také výrazně jiný. K přitažlivému manželovi přišla kvůli jednomu neuváženému polibku a nechtěnému sňatku. Tématem knihy se stal onen sňatek dvou lidí z rozdílných vrstev společnosti. K tomu autorka samozřejmě pokračovala v načaté lince boje za ženská práva a přidala náhled do života lidí z nejchudší společnosti – horníků. Ostatní témata knihy v mých očích tentokrát o dost překonala romantickou linku. Ale to bude asi můj problém, protože jsem si prostě moc nesedla s Hattie. Možná i právě proto ve mně její osoba vyvolala tolik dojmů, takže následující řádky budou dost často o ní samotné.

 

Hlavní hrdinka příběhu je slečna z bohaté rodiny. Vychovávaná jako poslušná holčička, která se k ženám bojujícím za svá práva přidává na tajňáka, aby táta nevěděl. Musí přeci dbát o svou pověst! Krom toho taky studuje malířství a umění a, což je trochu překvapivé vzhledem k jejím politickým aktivitám, sní o manželství. O tom, jaký její muž bude, jak si budou rozumět… Má dokonce vyhlédnutého gentlemana, lorda, který s ní chodí kreslit do kurzu. Její naivní představy o manželství rozbije na kusy skandál, v němž hraje hlavní roli ona a jistý velmi bohatý, leč značně společensky nevhodný pan Blackstone. A najednou je z Hattie vdaná paní.

Hattie, přes to, že se angažuje v ženských právech, je stran života nebohatých lidí a skutečných manželek značně naivní (což je pochopitelné). A jako naivní rozmazlená holčička, plná předsudků, se taky dokáže chovat, když všechno nejde podle jejích snů a něco se dotkne její hrdosti nebo představ o tom, jaké by věci být měli (to už moc sympatické není). Dost jsem obdivovala Luciana, jak dokázal být trpělivý. Hattie měla obrovské štěstí na manžela, jen musela přehlédnout přes zraněné ego, aby to pochopila. A přitom měla informace o případech žen, kterým se děly daleko horší věci, než svatba se sice nechtěným, ale na tehdejší poměry velmi tolerantním mužem.

Jistě, Lucian Blackstone nebyl žádný svatoušek. Byl to tvrdý, neústupný obchodník. Ne zrovna jemný gentleman, protože nepocházel ze stejné společenské vrstvy jako Hattie. Vypracoval se sám z nejchudších poměrů a ne pokaždé se jednalo o poctivou práci. Shrnout by se to dalo asi tak, že dělal vše proto, aby přežil. V zásadě ale bylo možné jeho vůli a odhodlání obdivovat a to včetně některých ne zrovna čistých praktik, když člověk poznal jeho důvody. Hlavně i on se snažil bojovat za spravedlivější svět.

Tihle dva docela rozdílní, ale v mnohém stejní, lidé byli postrčeni k sobě částečně náhodou a částečně plány jednoho z nich. Ani jeden nemá situaci zrovna lehkou – Hattie bojuje s vlastními představami o budoucím manželovi, s ponížením z toho, jak ke svatbě vůbec došlo a také s vlastní naivitou, předsudky a výchovou. Lucian má potíže se svou náturou a minulostí, v níž rozhodně nebyl vychován k tomu být zjemnělým manželem holčičky z lepší společnosti. Jeho manželka má sice dost očekávání společnosti a toho, že je považována za hodnou a poslušnou ženu a chce se jí bojovat za svá prává – zároveň jí ale velmi vyhovují pravidla a privilegia jejího postavení. Ovšem pouze ta, která neomezují ji, ale Luciana. Zkrátka dokáže se chovat jako dětinská rozmazlená fúrie, která si ráda hraje s ohněm, ale za to, že se spálila, může někdo jiný.

 

Jak je v této sérii zvykem, autorka se nespokojila jen s pouhou historickou romancí, ale vložila do příběhu i hodně zajímavá témata, která pálila tehdejší dobu a rezonovala společností. Nebylo to jen pozadí zmíněné pro zajímavost, ale velmi podstatná část příběhu. Kvůli fakt super prostředí a dost bolavým tématům tehdejší doby jsem měla sklon zajímat se daleko víc o ony problémy než o tom, co se slečně Hattie honí hlavou – naštěstí právě její přerod jako osobnosti byl velkou součástí těchto problémů. Její milostný příběh sice nebyl špatný, ale ona mě jako hrdinka romantického příběhu zaujala daleko méně, než ostatní, byť vedlejší postavy (nebo hlavní hrdinky předchozích dílů).

 Asi bych měla mít pro Hattie větší pochopení, ale nějak to nešlo. Problém byl v tom, že ve srovnání s ostatními ženami si mohla dost gratulovat, jen jí to muselo dojít. Uznávám ale, že nápad ukázat vše z pohledu ženy z vyšší společnosti s patřičnou správnou výchovou té doby, bylo zajímavé. A bylo také zajímavé sledovat, jak se v Hattie předsudky lámou a ona mění pohled na některé věci. V tomto byla rozhodně zajímavou postavou, i když mi pila krev svou úzkoprsostí a sobectvím  – třeba taková Scarlett O´Hara byla o dost lepší a více opravdová a přitom v podstatě bojovala stejnou bitvu.

Autorka novopečenou paní Blackstonovou v knize zavede pryč z londýnské vyšší společnosti, mimo oxfordskou vzdělanou elitu, až na sever do Skotska. Hattie se tam seznámí s hornickou komunitou, pochopí, jak skutečně ženy žijí. Zjistí, že nejen muži, ale i ženy a děti pracují v dolech za mzdu poněkud směšnou, bez ohledu na nebezpečí. V příběhu se toto rozebralo fakt hodně, včetně toho, jak se tyto ženy dívaly na ženské volební právo a demonstrace za ně vzhledem ke svým životům. Protože Hattiin manžel pocházel ze stejných poměrů, přišlo na řadu i téma toho, jak vysoká londýnská společnost přijímala zbohatlíky bez dobrého rodinného jména v zádech. Mnoho mužů z těchto privilegovaných vznešených kruhů žilo na dluh a považovalo se to za normální – dokonce, když se po nich odvažovali věřitelé vymáhat dluhy, byli to oni, kdo byl ten špatný – toto byla mimochodem jedna ze skvrn na Lucianově pověsti a jeden z předsudků, který musela Hattie překonat. Hodně se také řešila práva žen v manželství a vzdělávání žen. S Hattie lomcovalo její největší téma – nedůstojný způsob, jakým se do manželství dostala a její hrdost, která tím utrpěla největší ránu. Byla jsem docela napnutá, jestli se jí to vůbec povede překonat. Moc to nevypadalo, protože uražená sebeúcta holt bolí. A tak se chovala dětinsky, sobecky a bezcitně vůči manželovi, zatímco projevovala soucit kdejakému gaunerovi, aby mohla manžela pořádně dusit za to, jakým způsobem si ji vzal.

Překvapivě mě natolik zaujala ostatní témata, že mně romantická linka nepřišla až tak pro knihu zásadní. Ve chvíli, kdy se změnila v erotickou, mě dokonce začala mírně otravovat. Hattie pro mě zkrátka nebyla postava na erotickou linku tak, jak byla napsaná. Asi jsem si na ni zvykla z předchozích knih jako na naivní slečinku a obrat v jejím smyslném chování byl pro mě až moc zhurta. Popisy těchto peprných okamžiků v knize klidně mohly chybět a bylo by to jen ku prospěchu věci. Líbila se mi ta fáze vztahu, kdy se s manželem poznávali, hledali k sobě cestu a bojovali s prostředím, z něhož pocházeli a výchovou a sami se sebou. To byla naštěstí většina knihy.

Na konci pro mě bylo mírně nepochopitelné jisté Hattiino rozhodnutí a to i vzhledem k povaze hrdinky a předchozímu průběhu vztahu. Autorka si to v doslovu obhájila, ale kdybych nečetla doslovy… Zkrátka Hattie pro mě nepochopitelně riskovala budoucí štěstí pro principy, které z pohledu toho, co jí Lucian jako manžel byl ochoten poskytnout, se mi zdály prostě jen jako paličatost holky, která si chce hrát na dospělou a přitom stále trucuje, jako děcko. Mně osobně by to nestálo za riziko, že přijdu o muže s takovým přístupem k manželství, jako měl Lucian. No, je to romantický příběh, takže se Hattie svého šťastného konce dočkala. Jestli si to zasloužila, to je věc druhá. Až do konce zůstala sobeckou holkou, která se starala jen o to, co ona chce, nač má mít právo a co jí ostatní mají poskytnout bez ohledu na ně samotné, jejich potřeby a city.

 

Tento díl se autorce skutečně podařil v jedné věci. Ukázala v mnoha věcech docela dobře povahu dobře vychované ženy tehdejší společnosti, která se nespokojí se svým osudem. Hattie hledala cestu jak vybalancovat požadavky společnosti a svou představu o životě, jaký by chtěla. To bylo sympatické. S některými jejími chvilkami jsem mohla nesouhlasit a kroutit nad nimi hlavou, já ale žiji v jiné době, s jinou výchovou a jsem starší než ona. Některé scény, které Hattie dělala, působily dost nelogicky a nepochopitelně, někde se chovala jako spratek, který svými činy odporoval tomu, co chtěl a vyloženě si šlapal po štěstí. Tyhle scény v knize nemusely být, nebo jich nemuselo být tolik. Také bych ubrala na erotice, protože s danými postavami prostě působila nepřirozeně a lepší by byla lehčí rukou napsaná. Chápu nicméně, co se tím autorka snažila naznačit, i když to nevyšlo.

 

Celkově knihu doporučím, i když se mi líbila ze série nejméně. Pokud si sednete s Hattie, bude to pro vás příjemná historická romance. Nepovedený konec ignorujte :) Za přečtení kniha stojí už jen proto, že nejde o tuctovou romanci, ale o knihu, která ukazuje důležité věci, které sice dnes považujeme za běžné, ale před námi musely být generace, které žily v úplně jiných podmínkách a ženy, které nám naše privilegia musely vybojovat.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh najdete zde

Celou oxfordsko-rebelkovskou sérii pak hledejte tady.

 


Další díly série na bloGu:

Jak svrhnout vévodu

Jak zkrotit svůdníka

 

O knize:

Autor: Evie Dunmore

Série: Rebelky z Oxfordu (3. díl)

Překlad: Michaela Martinová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 408


16. 2. 2024

Láska nadivoko

 





Po tom, jaký úspěch u mě měla kniha Osamělá holubice, jsem dostala chuť na další knihu z prostředí amerického západu. Tentokrát se ovšem jedná o oddechový, romanticko dobrodružný příběh. Od autorek jsem četla už jednu sérii, která mi stylem psaní sedla, tak jsem si říkala, že tohle mě bude bavit. A taky jo.

 

Anotace:

Lily vyrůstala jako dcera známého lovce pokladů a věčně nepřítomného otce Duka Wildera, a tak neměla pro tuto profesi příliš mnoho trpělivosti ani mnoho peněz v bance. Zlomit se ale nenechala. S pomocí otcových vzácných, ručně kreslených map vodí turisty na výpravy za smyšlenými poklady do červených kaňonů Utahu a doufá, že se jí podaří vydělat dost peněz, aby mohla vykoupit milovaný rodinný ranč, který otec před lety prodal. Sotva ale platí účty a vše se ještě zkomplikuje, když se objeví nová skupina, ve které pozná muže, jenž jí před lety zlomil srdce, a jehož by nejraději zavedla daleko do pustiny a s klidným srdcem ho tam nechala.

 

 

Od knihy jsem očekávala docela málo. Rozhodně jsem nechtěla najít další Osamělou holubici. Spíš jsem chtěla něco málo romantiky, krásné prostředí, výlet na koních… Prostě po všech stránkách příjemnou a odpočinkovou četbu.

Příběh, který jsem v knize dostala, se rozvíjí docela pomalu a ke konci najednou nabere tempo a spoustu zvratů. Prolog je celý šťastný a zalitý sluncem – hlavní hrdinka Lilly konečně zdědí rodinný ranč a těší se, jak na něm bude žít a pracovat se svou velkou životní láskou Leem. A lásku si slíbili opravdu nekonečnou. No… co říct. Jí bylo devatenáct, jemu něco málo přes dvacet a život měl s nimi jiné plány. Dvojici rozdělil na dlouhých deset let.

Po letech se ti dva opět setkají v krásné přírodě Utahu, kde se Leo stává (spolu s přáteli) Lilliiným klientem při dobrodružné dovolené na koňském hřbetě. Mají absolvovat týden v sedle při cestě po stopách desperátů z divokého západu a hledání jejich „pokladu“. Na začátku nikdo netuší, že zábavná cesta, kterou mělo původně komplikovat jen romantické drama mezi hrdiny a bolavý zadek ze sedla, se změní ve skutečný hon za opravdovým pokladem.

 

Hlavním postavám jsem přišla na chuť celkem rychle a byly mi docela sympatické. Možná až na jména. Leo a Lilly, to je trochu k zasmání, jako dětská kreslená groteska. Můj problém, uznávám :) K Lilly by mi, vzhledem k její povaze sedělo úplně jiné jméno, nějaké míň naivní a princeznovské. S jejím způsobem života nebyla princezna ani náhodou. Líbilo se mi na ní, že věděla, co chce, co naplňuje její život a šla si za tím.

Leo byl sice chytrý chlap, který se dokázal postarat o mladší sestru. Byl očividně hodně obětavý, když ji zcela upřednostnil před sebou. Taky byl dost chytrý. Bohužel se v příběhu našly momenty, kdy na mě kvůli té své dobrosrdečnosti a počáteční zamlklosti působil trochu jako trouba, obzvlášť vedle rázné kovbojky Lilly. Jeho postavu bych ocenila trochu charakterově výraznější.

 

Láska mezi hrdiny byla celkem sympatická a dostatečně dobře podaná, aby byla uvěřitelná. Je hezké si myslet, že by to mohlo takto být a že velká láska neuvadne ani po deseti letech, že ani jeden nepotkají nikoho jiného, protože jsou prostě souzeni sobě. A pak stačí jen náhodné setkání a ne zcela uhaslá touha se znova nastartuje. Osobně myslím, že by to tak klidně i mohlo být, jen nevěřím tomu, že ani jeden nepotkali nikoho dost zajímavého v době mezi nimi. Jasné, autorky neměly čas dopodrobna rozvíjet jejich životy, když byli od sebe... Kuš, nebudu rýpat, měla to být osudová láska, byla to osudová láska.

Jediné, co mi připadalo trochu neuvěřitelné, byl způsob, jakým došlo k rozdělení dvojice. Dříve snad, když nebyl internet ani telefony, ale v dnešní době je to spíš důkaz neschopnosti komunikovat. Kdyby se totiž oba milovali tolik, jak autorky tvrdí, nejspíš by ve skutečném životě prostě neodpadli na tak dlouho. Na druhou stranu, když je dvojici potřeba rozdělit, v málokteré knize se to povede udělat přesvědčivě. A konec konců kniha nebyla o rozchodu, ale o opětovném setkání po letech. Touhu nebylo potřeba obnovit, pouze důvěru.

 

Kniha nabízí lehce naivní, ale milé a odpočinkové čtení – takže vlastně to, co jsem chtěla. Dobrodružná a romantická linka byly celkem vyvážené, obojího bylo v knize zhruba stejně. S romantikou jsem ostatně dost spokojená. Přidala bych víc putování, víc hádanek a napínavých okamžiků, v nichž by se hrdinové sbližovali. Samotné hledání pokladu bylo v knize až v poslední třetině a bavilo mě to tak, že prostor tomu věnovaný nestačil :) Jednání některých postav bylo kvůli blížícímu se konci knihy taky dost zbrklé a nepůsobilo opravdu důvěryhodně. Možná, kdyby bylo těch nečekaných zvratů a náhlých úletů v jednání některých postav méně, bylo by to lepší. Na tolik zvratů prostě nebylo v knize dost prostoru. Některé události tak působily nepravděpodobně nebo překombinovaně a chování postav bylo nápadně nelogické a účelové. Na druhou stranu jde o oddechovou romantiku, nelze tedy čekat, že všechno bude mít přísnou logiku kvalitní detektivky a postavy dokonalé profilování. Záporáci byli prostě záporní a jednali z obvyklých pohnutek, chovali se jako paka, oplývali negativními vlastnostmi a negativními vzorci chování a v příběhu působili jako typičtí westernoví banditi. Klaďasové oproti tomu byli mírní jako holubičky, chytří, pěkní, mužní, vždy gentlemani…

Jedna situace, kdy došlo k velkému zvratu, mě hodně překvapila. Tedy ani ne tak, že se „něco“ stalo. To se konec konců nabízelo do zápletky, ale spíš tím, jak se hrdinové rozhodli situaci řešit. Já na jejich místě bych se asi nerozhodla pokračovat v cestě za pokladem, když by se stalo to, co se stalo. A to bez ohledu na to, komu se to stalo. Autorky sice přišli pro svoje postavy s v celku uvěřitelnou výmluvou, ale stejně prostě nevěřím tomu, že by to byli lidi schopní nechat takto být.

 

Co musím opravdu pochválit, je zvolené prostředí a zápletka s turistickými výpravami. Autorky tak mohly využít nezvyklé krásy krajiny i zábavných, kovbojsky a indianajonesovsky laděných činností pro bandu měšťáckých turistů. Právě to prostředí a hledání pokladu udělalo jinak stokrát ohraný zamilovaný příběh nevšedním a neokoukaným. Upřímně musím říct, že takový výlet bych si taky dala líbit, jen tedy bez těch padouchů a úrazů. Krajina byla popsána dost pěkně a vidět ji z koňského hřbetu by byl nevšední zážitek. Vydat se po stopách známých banditů amerického západu by mě fakt lákalo.

Hledání pokladu mě bavilo. Tak trochu ve stylu Indiana Jonese. Hádanky na cestě za pokladem byly fajn. Škoda, že tato část nebyla více rozpracovaná a klidně i delší. Zlouni by tak dostali víc prostoru a jejich jednání by bylo uvěřitelnější. Mohli by víc škodit a hrdinové by víc zažili.

Dost mě potěšila decentně podaná erotika, protože v předchozí sérii od autorek bylo dost žhavo :) pokud si tedy nepotrpíte na nahaté scény, tady jsou hodně odlehčené. Jasně, to není překvapení, protože o erotický román nejde, ale trochu jsem si říkala, jestli autorky, které jsou to zvyklé psát co nejpeprnější, neujedou i v romantice dál, než by bylo fajn. Tak neujedou :) Jen jsem si říkala, kolik bych měla chuti na sex po týdnu stráveném v sedle bez sprchy a s vyhlídkou na další sprchu v nedohlednu. Ale to je jen takový civilizací zhýčkaný pohled na věc :D není potřeba si tím kazit atmosféru. Při čtení mě to každopádně nenapadlo, až potom. Což je jednoznačně důkaz, že autorky umí zaujmout.

 

To mě přivádí k tomu poslednímu. Kladem příběhu je jednoznačně velmi čtivý styl psaní a plynulé utíkání děje. Nikde jsem se nezadrhla a věci, které úplně nesedí nebo nedávají logický smysl, jsem dokázala bez problémů přeběhnout. Vlastně jsem si některé problémy uvědomila až na konci čtení. Takže dojem z příběhu mi nic nekazilo. Opravdu jsem si užila popisy přírody i cestu za pokladem a znovuobjevování citů mezi hlavními postavami. Docela obdivuju, že autorky dovedly vzájemnou touhu hlavních postav přesvědčivě předat, protože zase tolik prostoru pro to neměly a do knihy nacpaly celkem dost děje. O něco méně přesvědčivě na mě působilo jednání některých vedlejších postav. V oddechové literatuře jsem ale ochotná ledaco odpustit.

 

Celkově mohu knihu doporučit všem, kteří hledají příjemnou a lehce napínavou knihu s osudovou láskou a dobrodružnou zápletkou v zajímavém prostředí. Je to opravdu oddechovka, u které si krásně odpočinete. Pokud vám ale vadí trochu překombinované a nedotažené zápletky, budete možná po dočtení lehce podráždění :)

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Příběh můžete najít zde

 


O knize:

Autor: Christina Lauren

Překlad: Jan Sládek

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 376


2. 2. 2024

Měsíční rádobych - únor 2024

 



Je tu únor. Může mi někdo vysvětlit, jak je možný, že leden tak utekl? Jsem zvyklá, že se každý rok táhne a letos nic. No neva. Co va podstatně víc, že letos se leden nevycajchnoval se sněhovou nadílkou. Jediné, čeho jsme užili, byly dva dny ledovky a to není nic, z čeho by se jeden radoval. Třeba bude v zimní nadílce únor úspěšnější. Na jaro je ještě času dost.

Co se rádobychových plánů týká, musím se pochválit a poplácat po ramenou. Plán na leden vyšel perfektně. Zdá se tedy, že krátkodobé měsíční cíle u mě budou tím správným řešením předsevzetí :D Pokračuji tedy dál s tímto konceptem sebemotivace. Odlenochování mého flákačského já už bylo víc než potřeba!

 

 


 

Co tedy plánuji na únor?

 

Rádobych čtecí:


Tři vyvolené z ledna:

Jak jsem předpokládala, není takový problém vybrat si tři knihy, jakkoli odleželé, a skutečně je za měsíc přečíst.

Tajemství Heavenu byla příjemná oddechovka, možná s trochu uspěchaným a mírně neuvěřitelným koncem, ale rozhodně mě bavila číst. Vracet se k ní nicméně nebudu a pošlu ji dalším čtenářům. Čaropisci byla naprostá pecka. Neskutečně mě zaujalo fungování magie ve světě, který autor vybudoval. V sérii nejspíš budu pokračovat, i když konec knihy mě uspokojil dostatečně a je natolik uzavřený, že by mi to i stačilo. Atlasův paradox také nezklamal. Kniha pokračuje ve stejném rozjímavém duchu, jako předchozí díl. Nečte se úplně snadno a oddechově, ale baví mě to.

 

Tři vyvolené na únor:

Jedna stará více než 3 roky

Na únor jsem zvolila Valentýnské prokletí. Nějak se mi k únoru hodí :D Koupila jsem ji ve slevách v roce 2020. A – šokující – zatím na ni nedošlo. Jako ostatně na většinu z této kategorie.

Jedna z loňska

Tady vyberu knihu Sochaři masa. Dostala jsem ji k Vánocům, a protože předcházející kniha autora mě posadila na zadek, doufám, že to dokáže i tato.

Jedna z rozečtené série

Vyvolenou se stává Pád všech neřádů. První díl byl pecka. O druhém tedy nemám důvod pochybovat. Jsem vlastně dost zvědavá, jak to dopadne.

 

Další knihy budou asi spíš spoluprácovité. Případně uvidím, nač budou choutky :) Mám tady tolik úžasných pecek, že je chuť skoro na všechny. Aspoň je z čeho vybírat.


 

Rádobych psací:


Ohlédnutí za lednem:

Podařilo se vyřešit jedno zapeklité místo v kapitole, kde mi jednání postav nedávalo dostatečný smysl, teď už je to v pohodě. Měla bych mít tedy všechny záseková místa rozseknutá.

Taky se mi v myšlenkách vylíhl nápad na pokračování, jak to uchopit a jaké postavy v tom dostanou hlavní roli. Že by se letos rýsovalo NaNo?

Jinak byl měsíc spíš bloGo-psací, což ale taky není k zahození. Hlavně, že se daří každý den.


Únorové psací plány:

Chystám se zase trochu pohnout s úpravama Gambitu. Obtížná místa už mám více méně vyřešená, některé věci, které bylo nutné předělat taky. Už vím, jak na místa, která mě zasekávala a nedávala v rámci děje moc smysl. Příběh se tím sice úplně nepokrátí, ale pal to čert. V nejhorším seknu na dva díly. Snad se mi to povede konečně rozjet a ještě letos dotáhnout pro první čtenáře.

 

Rádobych všednodenní:


Zdravý duch ve zdravém těle se v lednu pojal lezecky. Začíná to vypadat, že návrat k oblíbenému sportu bude úspěšný. Kupodivu nejsem tak marná, jak jsem původně počítala. V únoru tedy hodlám pokračovat stejným tempíčkem.

V únoru chci prozkoumat novinku. Knihovrátek. Je to služba jistého nejmenovaného knižního prodejce, který takto vrací knihy zpět do oběhu. Napadlo mě, že by mi to mohlo pomoct s výprodejem knih, které už podruhé číst nebudu a trochu tak odlehčím své přecpané knihovně. I když… Asi neodlehčím. Za odeslané knihy do jejich bazaru pošlou poukázku na nové :D Pokud budou nabízet rozumné výkupní ceny, nejspíš tam něco málo pošlu.

 

To by stačilo. Únor je přeci jen o něco kratší.

 

Konec hlášení!



28. 1. 2024

Vinice ve Francii

 





Ani desátý díl téhle povedené a maximálně odpočinkové romantické série jsem si nemohla nechat ujít. Jo, čtete dobře! Už desátý díl. Jeden by řekl, že už bych mohla mít caplinovské osvědčené šablony dost, ale opak je pravdou. Pochybuji, že se mi to vůbec kdy přejí, takže tentokrát jsem vyrazila na výlet do Francie.

 

Anotace:

Vychutnejte si pravé šampaňské a máslové croissanty podávané s proslulým francouzským šarmem Hattie má zlomené srdce a cítí se mizerně. Když se jí naskytne příležitost pracovat dva měsíce na krásném sídle v oblasti Champagne, neváhá ani vteřinu a koupí letenky rychleji, než vyletí zátka z lahve šampaňského. Příprava velkolepého obřadu její sestřenice Gabby pro ni představuje šanci vypracovat se z pouhé asistentky na vyhledávanou organizátorku svateb. Proto se rozhodne zapomenout na trable s láskou a napnout všechny síly k uspořádání pohádkového dne. Nepočítala ovšem s jednou maličkostí… S úžasným Lucem, který neustále rozptyluje její pozornost. Podnikají spolu výlety po okolí, navštěvují místní trhy s delikatesami a užívají si pikniky mezi řádky vinné révy.
Možná za to můžou bublinky, možná Lucovo kouzlo, ale Hattie začne přemýšlet, jestli jde jen o chvilkové poblouznění, nebo snad o něco víc.

 

 

Jak už bývá v těchto příbězích zvykem, i zdejší hlavní hrdinka nedávno utnula dlouhý vztah. Pozor, změna! Utnula ho sama, protože ji psychicky doslova vysával a ničil. Naštěstí se jí hned po rozchodu nabídla možnost pracovat delší dobu v zahraničí. To se hodí, když potřebujete vypadnout co nejdál od svého bývaláče. A protože Hattie je budoucí podnikatelka - „plánovačka svateb“, odjíždí do Francie na zámeček, kde má zorganizovat monstrózní svatbu pro svoji bohatou sestřenici.

Hattie byla zase jednou z těch milých, až moc hodných hlavních hrdinek. Bylo jasné, že dobrotu má jednak v povaze a dvak naučenou z předchozího vztahu. Byla jsem však zvědavá, jestli se v průběhu knihy naučí trochu dupnout a nechat si kousek sebe pro sebe, místo aby se věčně nechala využívat druhými. Její pracovitost a ochota se pustit do jakékoli práce vlastníma rukama se jí nicméně bude dost hodit. Zámeček, kde se má svatba konat je poněkud… neuklizený a Hattie má na přípravu perfektní svatby jen dva měsíce. A hodně jí záleží na tom, aby bylo vše perfektní. Nejen proto, že se vdává její sestřenice, ale také proto, že úspěch by jí pomohl v rozjetí vlastní svatebně-planovačské firmy.

Autorka neztrácí čas trapným mlžením a hned v první kapitole je jasné, že životní restart půjde ruku v ruce s novou láskou a také hned zjistíme, kdo bude šťastný ON. Poznávací znamení jsou zřejmá: něžné oči, velké ruce, vysoký, charisma v takové dávce, že by na to měl mít zbroják a k tomu pohledný. Prostě přesně to, co, dámy, chceme :). Luc byl jeden z oněch fakt přitažlivých hrdinů s francouzským šarmem a dobrosrdečnou povahou. To, že je dědicem vinice a zámečku určitě také nebylo na škodu :) Stejně jako Hattie má i on velký cíl – chce znovu rozjet výrobu šampaňského pod vlastní značkou a navázat tak na odloženou rodinnou tradici.

Líbilo se mi, že zaujetí vzplanulo mezi oběma celkem hned a neměli nijak potřebu hrát si na to, že se vlastně nepřitahují. Asi by to bylo i zbytečné – každá čtenářka měla hned jasno už od prvního vzájemného pohledu do očí dvou hlavních hrdinů. Sblížení protáhlo vlastně jen to, že oba měli v minulosti něco, co potřebovali uzavřít před novým vztahem. Tomu fandím. Připadá mi to rozumné. Obě hlavní postavy mi docela rychle sedly a celkem i ladily k sobě, ale tentokrát mezi nimi nebyl ve větší míře přítomný onen příjemný škádlivý humor. Spíš řešili to, že se prostě fest fyzicky přitahují. Škádlivou stránku vztahů, kterou mám ráda, mi ale dopřál druhý pár v knize. Celkově tedy nemůžu říct, že by mi vysloveně něco chybělo, i když v některých předchozích knihách se mi průběh vztahu hlavní dvojice líbil o něco víc.

 

Součástí příběhu je, jako v této sérii vždy i poznávání nového místa z hlediska místní gastronomie a celkové atmosféry. Krom vaření, plánování a uklízení hrdince zůstane taky dost času na výlety do okolních vesniček na trhy a dokonce romantické výlety s Lucem. Překvapivě – nebo vlastně ne až tak překvapivě – se kniha věnuje o něco více vztahové lince, než přípravám na svatbu. V pozadí ale vše běží. Autorka dokonce svatební přípravy neváhala Hattie komplikovat zásahy neznámého škodiče. Sice není vůbec těžké uhodnout kdo škodí a proč, ale stejně se mi tato linka do příběhu hodila.

Autorka pěkně vystihla příjemný letní poklid francouzského venkova a prostředí zámečku na vinici. Škoda, že do děje nebylo více zakomponováno právě vinařské prostředí a vůbec proces výroby vína. Sice je fajn, že Luc vzal Hattie na romantický víkend do Paříže, ale mě by mnohem víc bavil víkend mezi révou. O víno šlo tak hlavně jako o doplněk k jídlu a jako „machrování“ vinařů, když popisovali vůni a chuť a kde co všechno, co ze své sklenky zrovna cítili. Jako kulisa romantického příběhu, který nebyl nijak epicky složitý, to však bohatě stačilo.

Absolutně nečekejte nějakou záhadu. Příběh je ve všem velmi přímočarý a naprosto odhadnutelný. V žádném případě mi to nebránilo užít si čtení. Spíš naopak. Kniha je prostě příjemnou a pohodovou četbou a nesnaží se hrát si na víc. Toto je i jeden z důvodů, proč autorku vyhledávám. Někdy má člověk dost nějakých přesahů, traumat hrdinů a hlubokých témat a chce si prostě jen užít čtení, o kterém má jistotu, že dobře dopadne a cestou hrdinové nezažijí žádná pekla. V minulosti hrdinů se sice vyskytují i neradostné okamžiky, ale autorka se v nich netopí. Jen jimi dokreslí povahu hrdinů a jejich jednání.

Trochu mě mrzí, že jsem si více neužila všechny ty záhady kolem tajemství, které hrdinové objevili na konci knihy. Velký objev, který se na vinici podařil, tak vyzněl spíš jako plácnutí do vody. Autorka v něm nakousla zajímavý příběh, ale pak ho odbyla spíš pár větami, než celým odstavcem. Chápu ale, že předmětem tohoto dílu nebyl průzkum minulosti vedlejších postav, byť se jednalo o minulost zajímavou. Připadalo mi to ale jako zajímavý námět na další díl.

K bonusům tohoto příběhu patří i decentně popsaný sex – toho si v poslední době velmi cením obzvlášť v romantických knihách, kde podrobnosti o „fyzické části lásky“ bývají dost nadbytečné. Obzvlášť vzhledem k tomu, že na to máme samostatný a dost bohatě zásobený žánr. Zde to paní autorka ponechává ve velmi jemné a opatrně popisné rovině. Je docela úleva nedozvědět se, jak obří má hrdina penis :) Jiskření mezi hlavním párem nicméně nechybí a není vůbec pochyb, že je to k sobě hodně táhne a že si umí užít soukromé chvíle.

Další věc, kterou hodně oceňuji je, že chybí něco, čemu jsem začala říkat „epilog po letech“. Znáte to – kupa dětí, šťastný život… to nechci, to si umím představit sama. Romantická kniha má podle mě končit šťastným shledáním páru, maximálně svatbou. Chápu ale, že toto má každý asi jinak.

V příběhu se opět mihnou některé postavy z předešlých knih a tentokrát mají docela významnou roli. Není kvůli tomu nutné číst předchozí knihy, ale také není špatný pocit narazit v novém příběhu na staré známé firmy :) Líbí se mi, že autorka takto svoje knihy propojuje. Vedlejší postavy tak mají větší osobnosti, protože jejich příběh už z dřívějška znám.

 

I když tento díl byl možná (pro mě) o něco slabší než ostatní, stále jsem si čtení užila a dostala to, co od série očekávám. Autorka nemůže za to, že mám raději země více na severu a podzimní nebo zimní atmosféru :) Každopádně pro milovnice série je kniha jasnou volbou. A pro ty, kteří ji neznají, může být vodítkem pohodová romantika. Pokud o ni stojíte, v knihách od Julie Caplin ji dostanete.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh z francouzské vinice najdete zde.

 


O knize:

Autor: Julia Caplin

Série: Romantické útěky (10. díl)

Překlad: Kateřina Brabcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 364

 

Další díly série na bloGu:

Hrad ve Skotsku, Hotýlek na Islandu, Čajovna v Tokiu, Chata ve Švýcarsku, Domek v Irsku


18. 1. 2024

Čtvrtletka IV. 2023

 

Nový rok už sice nějaký ten čásek máme, ale jsou tu věci, které pořád dlužím tomu starému :) Například ohlédnutí za jeho posledními třemi měsíci.

Poslední čtvrtletí roku 2023 se pro mě odehrávalo ve víru novinek. V říjnu jsem nastupovala do nové práce. Ani za tři měsíce letních prázdnin se mi totiž nepodařilo naučit pečené holuby létat do úst :) A i kdyby, stejně bych si na nich nepochutnala. Většinu čtvrtletí jsem tedy měla jasnou prioritu - poznat nové kolegy, jiný režim a nové pracovní úkoly.

Čtvrtletí ale nebylo jen o tom. Podzim a začátek zimy je pro mě tradičně nejlepší období roku. Takže jsem si užívala i radostné zbytečno-nezbytnosti jako je výzdoba na podzim i Vánoce, nakupování dárků a skvěle hřejivé flanelové povlečení na načechrané zimní duchně :). Tenhle podzim se vydařil. Bylo krásné počasí, ale nejen proto. Prostě se povedl téměř po všech stránkách.


 



říjen


jak už to tak bývá, v novém zaměstnání má tato činnost tendenci pohltit veškeré soustředění a energii. Z toho jaksi plyne jasný výsledek mého říjnového psaní. Asi už si tipnete, že? :) Zjistila jsem taky, že potřebuju menší pauzu od bloGu, takže četnost článku se snížila jen na ty nejnutnější, většinou spolupráce. To mi umožnilo fakt se soustředit hlavně na novou práci.

Čtení se oproti tomu celkem dařilo a ještě lépe mi šlo utrácení za nové knihy :D ne že by mi toto snad někdy nešlo. A poslední čtvrtletí se nakladatelé dost předhánějí s novinkami na vánoční trh. Já jsem letos číhala na 15 předobjednávek. Myslím, že v této sportovní disciplíně mám už dost zkušeností na mistrovský titul :)

Kniha měsíce: Brána pekel.

Vypadá to, že Dark academia bude mým žánrem v delším horizontu.

 

Přečetla jsem:

Ten, co kráčí se smrtí, Inspekce, Svět ve stínu démonů *(R), Duna kniha 1 – komiks, Tetování za trest *(R), Třetí zahrada, Brána pekel

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Není úniku, Tetování za trest, Smrt mezi řádky

Za knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Akademie Dunbridge: Kdekoliv, Lapeni, Duna kniha 1, Mučitelův stín, Nezdolná, Koruna otráveného stromu, Věk X – oba díly série, Zaprodaný cit, Převozník, Kolonie, Kurz tvůrčího psaní, Mostní království, Nezkrotná magie

Docela kupa, co? Naštěstí byly všechny krom tří z bazaru a akcí, takže to dohromady skoro nic nestálo :)

 

Celkem 7 přečtených knih, 2.782 stránek a koupeno 14 nováčků.


 



listopad


Letos jsem si listopad fakt užila naplno. V práci žádné stresy s nastupujícím vánočním nákupním šílenstvím a tak jsem se mohla soustředit jen na to, jak je podzim krásný. A také na to, co hrnuli nakladatelé na předvánoční trh.

Kniha měsíce: Smrt mezi řádky


Přečetla jsem:

VAMPS, Smrt mezi řádky *(R),  Mostní království, Hlava plná lásky, Není úniku *(R), Čarodějky ze Sanctuary, Zlaté enklávy, Šťastně až po smrti

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Osamělá holubice

Moc děkuji nakladatelství Jota!

 

Nákupy:

Storočí, Půl války, Kostischrány, Hlava plná lásky, Dvojitý zásah, Dotek temnoty, Němé duše, Šťastně až po smrti, Zlaté enklávy, Noční partie, Ofélie Scaleová: Svět bude hořet, Slzotvůrce, Do pekel II

Zase mazec a tentokrát o slevách moc mluvit nejde. Spíš se plně projevila moje předobjednávková mánie.

K svátku jsem dostala :

Ostrovy bohů

 

Celkem 8  přečtených knih, 3.372 stránek a koupeno 13 nových knih.


 



Prosinec


Je to sice neuvěřitelné, ale rok je zase v čudu. Obzvlášť poslední tři měsíce si pěkně pospíšily a místo pohodlného poklusu se pustily do olympijského závodu o to, který uteče rychleji. Vítězem je prosinec, protože ten zmizel jako pára nad hrncem.

Letos dokonce zvládl překvapit i naprosto úžasnou sněhovou nadílkou, kterou jsem si fakt užila. Škoda, že nevydržela přes Vánoce, ale to už je tak v našich končinách zvykem.

Knih jsem moc nepřečetla, ale zato jedna z nich mě úplně posadila na prdel. Návrat k westernu po mnoha letech byl více než úspěšný a zase jsem jednou litovala, že kniha má „jen“ něco přes 800 stránek :)

Kniha měsíce: Osamělá holubice

 

Přečetla jsem:

Dvojitý zásah, Osamělá holubice *(R), Atlasova šestka, Vztek, Vánoce na skotském hradě *(R)

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Vinice ve Francii, Vánoce na skotském hradě

 Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Souboj princů, Renegát, Síla ohně, Unbreakable

Docela jsem se krotila, co? :) To proto, že Ježíšek už měl můj seznam ve spárech, tak nebyl moc prostor pro experimenty.

Pod stromem se urodilo:

Vztek, Zloděj hvězdného prachu, Atlasův paradox, Koruna strachu, Ďáblovo znamení, Útočiště, S láskou z Londýna, Sochaři masa, Dcera rudozimy, Království v kameni, Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností, Beladona

Miluju Vánoce!


Celkem 5  přečtených knih, 2.704 stránek a koupeny 4 nové a naděleno 12 dárků.


 



čtvrtletí celkem?

 

Celkem 20 knih a 8.858 stran. Koupila jsem „jen“ 31 knih.

 

Pořád říkám, že je škoda, že mě za čtení neplatí. Mít korunu za stránku, budu mít každého čtvrt roku příjemné prémie :). Aspoň se můžu pochválit, že když už jsem nakupovala, bylo to často v akcích a tak jsem vlastně „ušetřila“.

Seznam všech článků o knihách je již tradičně k nalezení zde, případně i s obrázky v albech na FCB. Ano, jsem tak stará a nepružná, že jsem si instáč ještě pořád nedokázala oblíbit a do budoucna to ani nemám v plánu.

Knihy ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada a nakladatelství Jota najdete pohromadě také v albech na FCB i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

 

závěrem


Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni.

Velmi děkuji také nakladatelství Jota za příležitostnou spolupráci. Letos jsem měla šťastnou ruku na knihy od nich. Dvě nové obyvatelky poličky nejoblíbenějších pocházejí ze spolupráce s nimi.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům. Těší mě, že pořád čtete můj bloG, i když blogům mělo už dávno odzvonit.

Tento bloG se zatím chcípnout nechystá, i když se to mohlo chvíli zdát, takže se uvidíme i v novém roce 2024.

 


8. 1. 2024

Vánoce na skotském hradě

 



Když jsem si o knihu psala, očekávala jsem příběh s předvánoční atmosférou, který navodí tu správnou náladu. Knihu jsem přečetla sice až mezi svátky, ale rozhodně uznávám, že správnou náladu přinést umí. A nádherně také upozorňuje na věci, které jsou v životě opravdu důležité.

 

Anotace:

Jednoho dne Belle v chumelenici podklouzne kolo a ona narazí do stařičké paní a zraní jí kotník. Když zjistí, že Edina na nedalekém hradě žije úplně sama, rozhodne se k ní nastěhovat a postarat se o ni, dokud se neuzdraví, a připravit jí nezapomenutelné Vánoce. Jakmile se právník Jack dozví, že u jeho babičky bydlí cizí člověk, hned se za ní rozjede. Belle je mu od začátku podezřelá a on jí také. Vzájemně se sledují a dumají, co má ten druhý za lubem. Jenže i přes oboustrannou nevraživost je to k sobě neodolatelně přitahuje.


 

Ve svém názoru na knihu asi půjdu malinko proti proudu. Ne snad, že by se mi nelíbila atmosféra příběhu nebo místo, kde se odehrává – v tom rozhodně můj protiproud nespočívá. Spíš mám výhrady k chování postav a k podání romantiky. Došla jsem totiž k závěru, že celý příběh je mnohem víc o soudržnosti malé komunity a plnění dlouho nesplněných přání. A romantická láska byla prostě jen jedním z nich. A protože byly Vánoce…

Ale tím knihu rozhodně nehaním. Je to sice mírně naivní pohádka pro dospělé, ale zároveň nemůžu popřít fakt, že šlo o sice průměrný, nicméně velmi milý a příjemně oddechový příběh, který naladil na svátky úplně perfektně.

 

Prostředí, do něhož autorka příběh zasadila, si ani nemohla vybrat lépe. Co může být hezčího než malá skotská vesnička, jejíž dominantou je hrad. Nechybí haldy sněhu, bez kterých si Vánoce neumíme představit, byť je bez něj zažíváme každý rok.  V příběhu už leží hotové závěje, když hlavní hrdinka nasedá na kolo, aby se srazila s osudem v podobě starší dámy – osaměle žijící hradní paní.  Vánoce se rychle blíží, přípravy vrcholí a z nebe se stále valí další sníh. Jednoho dne do vesničky dorazí rušivý element, který mezi starousedlíky působí jako pěst na oko. Právník Jack, vnuk majitelky hradu, muž z velkého světa a na první dojem celkem protivný chlap.

Všichni důležití lidé jsou na místě a vánoční romantický příběh plný splněných přání může začít. A je to čtení velmi milé a čtivé, o hodně víc plné mezilidské dobroty než uvěřitelné romantiky, nicméně na vánoční atmosféru naladí dobře.

 

Musím říci, že ústředním bodem příběhu není ani tak láska dvou mladších a dočasných obyvatel hradu, jako spíš vánoční seznam přání, který Edina napsala Santovi. Její přání byla prostá a krásná, nikoli materiální, ale spíš plná věcí, na kterých v životě záleží nejvíc. V dnešní době bylo milé si přečíst něco takového. Tím, jak postupně příběh plynul a přání se Edině plnila zároveň s postupujícími přípravami na svátky, nabývala kniha svátečně adventní atmosféru plnou vřelosti a lidského sdílení těch nejhezčích věcí. Bylo to velmi hřejivé a i když hrdinové neměli úplně lehké životy, snadno se podlehlo vánoční naději, že se dobrým lidem nakonec přihodí dobré věci a všechno se napraví. Zároveň v té atmosféře duše postav roztávaly, stávaly se sdílnějšími a otevřenějšími ostatním lidem. Podle mě to bylo docela krásné poselství toho, jaké by Vánoce měly být.

 

Většina postav v příběhu mě bavila a jejich příběh jsem si dokázala užít. Překvapivě mi níže zmíněná kritika povahy hlavní hrdinky vůbec nepřišla na mysl při čtení. Jen jsem k ní měla mírný odstup a nějak jsem jí nemohla přijít na chuť a opravdu si ji oblíbit přes to, že mi byla v podstatě sympatická. Důvod toho mě napadl až teď s odstupem jednoho týdne od přečtení. Nebránilo mi to tedy nijak v tom, abych si příběh užila.

Hlavní hrdinka Belle, učitelka ve vesnické škole, byla na můj vkus až moc nepřirozeně hodná a nesobecká a zcela naplněná pomocí ostatním. To je její nejvýraznější povahový rys. Vystihuje ji tak moc, že vlastně o ní moc dalších věcí ani nevím – nedivím se – pro všechno to pomáhání a sebeobětování neměla pro sebe a své záliby čas. Občas tak moc chtěla pomoci ostatním, že ohrozila sama sebe, někdy i jiné svým špatným rozhodnutím učiněným v touze pomoci za každou cenu. Jak to, že někdy nebyla třeba jen unavená nebo toho neměla plné zuby? Kde pořád brala na všechno energii? Celkově to její sebeobětování nepůsobilo moc zdravě ani mile. Autorka to sice vysvětlila a to dost věrohodně, jenže pak mě zase začalo děsit rodinné prostředí, z něhož pocházela. A najednou už nebyla zase tak milá a ochotná, ale jen holka, která se zoufale snaží někomu se zavděčit, vyrovnat a naplnit představy o tom, jak by měl život a přístup k druhým vypadat. Snaha zajistit si tak lásku a pozornost druhých byla k nepochopení, protože hodně lidí její sebeobětování bralo jako samozřejmost. Kdyby alespoň jednou pomyslela na sebe, něco odmítla kvůli sobě nebo si pro sebe něco přála, asi bych ji měla raději a ostatní by si možná více vážili toho, co pro ně dělá. Asi by bylo fajn ji znát, protože na ni bylo opravdu maximální spolehnutí, ale připadala bych si vedle ní jako sobec pokaždé, když bych upřednostnila v něčem sebe nebo se třeba chtěla jen vyspat místo přípravy školní besídky :). Autorka jí vlastně dala jen jedinou povahovou „chybu“ a to, že se pletla Jackovi do jeho rodinných záležitostí. Jenže i to vlastně dělala v dobrém úmyslu. Takže ne, Bella je téměř nesnesitelně dokonalá :)

Jack oproti tomu působil o mnoho realističtěji. Na první pohled sice nedůvěřivý a odtažitý, ale v jádru to dobré srdce nakonec měl. I v jeho případě tu bylo děsivé rodinné prostředí a tím pádem dostalo jeho chování věrohodný důvod ve výchově, kterou utrpěl. Jeho paličatosti v jednání s matkou se potom nešlo moc divit. Ke všemu byl ještě rozvodovým právníkem, takže to, co viděl ve své praxi, zrovna nenahrávalo tomu, aby věřil na lásku nebo měl chuť si někoho pustit k tělu.

Kupodivu mi úplně nesedlo jiskření mezi Jackem a Bellou. Připadalo mi, že pro tuto knihu není ani tolik podstatné, jako jiné vztahy, které tu autorka měla. Vlastně by se vůbec nic nestalo, kdyby romantické vztahy v knize zastoupeny nebyly. Byla to vánoční romantika, takže jasně, že ti dva skončí spolu, ale úplně jsem jim to nesežrala. Ani druhý pár, který v knize byl, mě nepřesvědčil o vášni. Mezi oběma lidmi v párech měla hlavní slovo neskonalá dobrota víc, než přesvědčivé city. V jednom páru to byl nekonečně laskavý a trpělivý muž (až to v některých chvílích působilo arogantně a nadřazeně vůči ženě, kterou chtěl) a v druhém neustále pomáhající a nesobecká žena.

Další obyvatelé vesnice byli veskrze milé a sympatické osoby. Autorce se povedlo vytvořit dojem takové té původní sounáležitosti obyvatel malé vesnice. Trochu jsem nepochopila, proč, když všechny osoby byly tak milé a ochotné pomáhat, někdo nepomohl Belle a působilo to tak, jako by snad ve vesnici dělala práci a konala potřebné a dobré věci pro komunitu jen ona. Proč ji nechali tak dlouho se snažit samotnou – jistě, Bella si o pomoc neřekla, ale všichni museli vidět, co se děje. Naštěstí se později zapojily i ostatní postavy, když začalo působit ono „kouzlo Vánoc“. Všichni se spojí ve snaze zařídit pro Bellinu třídu krásnou vánoční besídku a také kvůli splnění Edininých přání.

 

Kniha je psána poměrně jednoduše, bez nějakých velkých vášní, Nejdůležitější je v ní atmosféra zimní vesničky, blížících se Vánoc a mezilidských vztahů na úrovni komunity. Na slibovanou lásku také dojde, ale je spíš taková vlažnější, podle zažitých romantických šablon. Postup vztahu těch dvou je tedy zcela předvídatelný, ale není to něco, co by snad příběh pokazilo.

 Autorce se povedlo namíchat kouzlo, které zahřeje na duši. Do sváteční nálady vás kniha dostane naprosto spolehlivě :).

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Vánoční příběh najdete tady.

 


O knize:

Autor: Donna Ashcroftová

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 288