Když jsem si o knihu psala, těšila jsem se na klasickou sportovní romantiku od nesnášení k lásce. Anotace to naznačovala spolehlivě. A taky jsem byla zvědavá na ta slibovaná překvapení :) protože už dlouho žiju v přesvědčení, že na sportovních romantikách už mě téměř nic nepřekvapí. Aha! Nakonec musím říct, že překvapení jsem skutečně zažila a opravdu nejedno :)
Anotace:
Když se Mia setká s mladým, sebevědomým a
nafoukaným hokejistou NHL, má chuť mu dát pěstí. Přesně takové týpky nesnáší.
Jejich antipatie jsou vzájemné. Jenže Sebastiana na ní něco záhadně přitahuje a
nemůže si pomoct. Musí ji vidět znovu i za cenu, že se zase pohádají. Jsou jako
dva magnety, které se přitahují, a přitom se nemůžou
vystát. Dokážou si tihle dva k sobě najít cestu? Připravte se na jízdu plnou
emocí, vášně a nejednoho překvapení.
…
Když mi kniha dorazila, úplně jsem zůstala zírat na to, jaký je to hubeňour. Pouhých 221 stran a i na pohled je to takový mrňousek. To bylo první překvapení, které jsem s knihou zažila. Ovšem to, že je krátká rozsahem rozhodně neznamená, že by byla chudá příběhem. V tomto případě je to rozhodně naopak a na málo stránek se vmáčklo silné sdělení.
Taky musím říct, že trochu (hodně)klame obálkou (druhé překvapení). Protože co si budem, obálka jakoby z oka vypadla jakékoli jiné běžné sportovní romanci, se kterými se roztrhl pytel. Takovou nějakou svěží a nenáročnou romanci jsem popravdě od příběhu očekávala a s tím jsem knihu brala do rukou, protože ani anotace nenaznačuje nic jiného.
Musím na rovinu přiznat, že kdybych tušila, jak velmi náročné téma v knize bude a že opravdu nejde jen o čistě oddechovou romantiku se slaďoučkým koncem, určitě bych ji četla v jiném období. Ne před Vánocemi a v nejstresovější době v práci, kdy jsem opravdu měla chuť na oddech a na emoce spíš pozitivního a povzbudivého ražení.
V tomto ohledu bych klidně mohla říct, že mě kniha zklamala, ale ono to tak nakonec nebylo. Autorka dokáže psát tak, že jsem příběh i postavy přijala, i když jsem původně chtěla a očekávala jiný typ zápletky.
Obě postavy měly nakročeno stát se mými oblíbenci – sebevědomý hokejista a holka, která si jeho předvádění před kamarády nenechá líbit. Nakonec můj vztah k nim nebyl zdaleka tak přímočarý a od začátku nastavený pozitivně.
Na začátku jsem zejména Miu fakt nemusela. Chovala se jako kráva a já jsem se divila Sebastianovi, že to s ní pořád zkouší. Ano, měla opravdu za sebou náročné věci a tušila jsem, co ještě dalšího v tom asi bude, proč je taková (a měla jsem pravdu), ale i tak… Mia je prostě jedna z těch hrdinek, kterou poznáváte opravdu pomalu a postupně a trvá dlouho, než se úplně otevře a nechá se poznat. A stejně dlouho trvá, než ji začnete považovat za něco jiného než arogantní slepici a bude možné k ní přistoupit s nějakou empatií. Osobně asi musím říct, že poznat ji ve skutečném životě v tomto jejím nastavení, kamarádky z nás nebudou, protože bychom se prostě nedostaly přes to její kopání kolem sebe. Body získala za to, že si uvědomovala, jak na lidi působí, ale nebyla v pozici s tím něco udělat ne z rozmaru nebo povahové vady, ale z opravdu vážných důvodů. A autorka získává body za dobře napsanou postavu.
Sebastiana jsem nejdřív měla za takového typicky sportovního machýrka, který si myslí, že si z něj všichni sednou na zadek. Velmi brzo se ukázalo, že za jeho chováním na začátku nebyla povahová vada, ale alkohol, společnost vrstevníků a prostě obyčejné mládí. Moje sympatie si získal upřímně míněnou omluvou, ale zase je začal malinko ztrácet tím, co všechno si nechal od Mii líbit. Trochu to zavánělo nedostatkem sebeúcty mnohem víc než neochotou prohrát, která byla deklarovaná. Postupem času se však jeho chuť dosáhnout svého proměnila v opravdový cit a jeho postoj k Miině situaci byl nečekaně dospělý a obdivuhodný.
Se samotným příběhem jsem to měla trochu na houpačce. Na začátku obvyklé očekávání a seznámení s postavami bylo fajn. Postupně – jak ubývaly moje sympatie k Mie, jsem si říkala, jak autorka stihne nacpat do tak tenkého díla lásku k tak protivné ženské a zároveň mi začal docházet důvod proč je taková. S tím se pojila obava, že mi kniha nesedne, protože náročný příběh jsem opravdu nechtěla. Později, když se M a S vydali na cesty to začalo být zase lepší a já jsem začala nacházet k Mii cestu, jen jsem se trochu ztrácela se Sebastiánem :) Prostě na takového hubeňourka kniha přinesla opravdu hodně změn v názoru téměř na každý aspekt příběhu.
Abych uvedla nějaký názornější příklad, vezmu si na pomoc třeba to jejich cestování: Chápala jsem, proč Mia prožívala své zážitky opravu intenzivně, ale chvílemi jsem měla pocit, že autorka až moc předvádí své znalosti muzeí, knih, muzikálů… hlavně tedy v části, která se odehrávala v Paříži. I ten rozhovor, kde Sebastian mluvil o hokeji, se mi zdál umělý. Takové encyklopedické výčty si v knihách obecně moc neužívám. Dělá to například i Caplinová, ale ne v takové míře a na tak malém prostoru, takže to tolik neruší.
Na druhou stranu když Mia popisovala pole nebo moře a podobné „emocionálně“ krásné věci, bylo úplně vidět, jak moc si váží života a vlastně jsem se na ni ani nezlobila, že v tomto ohledu Sebastiana poučuje. Ten rozdíl, který byl mezi nimi v náhledu na život, byl opravdu výrazný a krásně zpracovaný. Autorka dobře ukázala, že to, co je pro nás důležité a co nejvíc ovlivní náš náhled na věci a situace kolem nás, je často závislé na zkušenostech, na tom, co prožíváme a co v životě máme za sebou, co řešíme. Individuální život a situace člověka prostě ovlivní náhled na všechno. To je taková obecná pravda, ale neškodí si to občas připomenout hlavně v době, v níž každý rychle soudí a empatie s bližními se jaksi vytrácí a všichni a všechno jen zběsile pádí vpřed.
Autorka odkrývá důvody Miina chování velmi postupně. Pro mě však nebylo těžké odhadnout, oč půjde. Stačilo pár narážek a náznaků. Všechno ostatní – láska, cestování a plnění snů, bylo vlastně jen kulisou pro něco jiného. Něco, co si v sobě musela vyřešit Mia. Bylo to hlavně o ní, o jejím prožívání a tomu, kam spěje. Tahle část byla opravdu dobrá. Vzhledem k rozsahu knihy ale nebylo moc místa na skutečné budování vztahu mezi těmi dvěma. V důsledku toho jsem jim opravdu hluboké city zase tak nevěřila, ale nevadilo to, protože jsem se prostě soustředila na něco podstatnějšího. Vlastně se mi chvílemi zdálo, že jsou spíš kamarádi než pár a možná by se mi i víc líbilo, kdyby jen kamarádi skutečně byli. Čas na zamilování ve skutečnosti ti dva měli, ale v knize nebylo dost místa na to, abych si ten postup mohla přečíst a vnímat ten docela dlouhý čas, po který byli spolu. Důkladné propojení s jejich city prostě padlo na oltář rychle ubíhajícího děje.
Ke konci už příběh s oddechovou romantikou neměl společného vůbec nic a až do poslední strany jsem netušila, jestli skončí dobře nebo špatně. Spíš jsem se přikláněla k tomu horšímu konci, i když jsem doufala v ten lepší. Tady jsem taky začala být ráda, že je kniha hubená, protože to bylo všechno jen ne pohodové čtení do unaveného období. Četla jsem hodně romancí, kde autor/ka zahrnuli do děje i náročné téma, ale musím říct, že málo kde to na mě zapůsobilo tak opravdově, jako v tomto příběhu. Trochu mi bylo líto, že jsem neměla v tu chvíli kapacity se více porýpat ve svých pocitech po dočtení a nechat poselství knihy v sobě více vyznít.
Na konci ve mně zůstal zajímavý rozpor. Kniha se mi líbila, byla napsaná čtivě a dobře se četla a téma bylo zpracované opravdu přesvědčivě. Autorka zvládla na malém prostoru věrohodně zpracovat něco, co většinou vyžaduje více stránek a rozhodně to nebylo zpracované hůře než v jiných knihách s podobným tématem. Na druhou stranu jsem od příběhu nedostala to, co jsem očekávala a co jsem v tu chvíli chtěla.
Přes to nemohu hodnotit špatně, protože v hubené knížečce se ukrývá opravdu silné poselství. Jen dejte pozor, když ji budete brát do rukou, protože sladká sportovní romantika to prostě není. Ale emoční jízda ano, v tom se anotace neplete.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Knihu můžete pořídit třeba tady.
O knize:
Autor: Renata Navrátilová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 221
