18. 5. 2019

Láska v prachu hvězd



Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší,
skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší.

- Pablo Neruda


Autor: Krystal Sutherlandová
Překlad: Ondřej Kronich
Nakladatel: Yoli
Rok vydání: 2017
Počet stran: 304



Můj názor:

Zajímavý příběh o lásce bez šance a bez iluzí. 
Jiný než ostatní, které jsem četla. Jinak bych ho vnímala v patnácti, jinak v pětadvaceti a jinak ho vidím teď. Už jen to mi přijde dobré, že se na něj můžu podívat optikou různých životních etap a říct si, že je vlastně lepší a pravdivější než hodně jiných.

Od začátku čtení se mi těžko přijímal vztah hrdinů, protože jsem viděla, že je něco špatně a že jedna s postav je strhávána tou druhou do problémů, které by neměla řešit, neměly by se jí vůbec dotknout a nemělo by jí být takto využito. Taky jsem si chtě nechtě vzpomněla na chvíle, kdy jsem něco podobného viděla kolem sebe, kdy nějak podobně využil někdo mě nebo dokonce já někoho jiného. Chtíc nebo nechtíc, na tom v konečném důsledku moc nezáleží. 
Díky tomu jsem přestala Grace soudit a Henryho litovat. 
Díky tomu se pro mě stala kniha osobnější a posunula se jinam od běžného YA románku.

Paní autorka svého čtenáře také přiměje (nebo by aspoň měla), zamyslet se nad tím, zda je bez viny než hodí kamenem. A nebo taky ne a knihu si přečte jen jako další příběh o lásce, která se neměla od začátku podařit.


Vypravěč Henry byl normální sedmnáctiletý středoškolský student. Nebyl moc na sport, spíš ho bavilo psaní. Patřilo k němu pár přátel, které mohl nazývat opravdovými, rodina spolu dobře vycházela. Blížil se čas rozhodnout, na jakou vysokou by rád šel. Měl takový život, jaký obvykle bývá, než narazil na Grace. A bylo to jako srážka s náklaďákem, protože Henry se poprvé zamiloval a ne zrovna do holky, která by byla schopná mu vrátit takové city, jaké by si zasloužil.

Grace byla divná na první pohled. Chodila o holi, v klučičím oblečení, které jí nepadlo, neupravená, odtažitá, zamračená. Přestoupila v posledním ročníku z jiné školy a nikdo o ní nic moc nevěděl. Nikoho si nevšímala a působila jako uvíznutá ve vlastním světě. Její ulitu rozbil náhodou až Henry a než pochopil, co je za problém, bylo pozdě. Stal se náplastí na obrovskou bolest a zaplatil za dobrý skutek vlastní bolestí způsobenou nechtěně a bez vypočítavosti. Byl tímhle setkáním zraněn a pozměněn a vyšel z něj jiný, než byl před tím.

Na jednu stranu bych si mohla říct, že celý příběh, tak jak ho paní autorka předložila, je blbost, na druhou vím, že není. 
Na jednu stranu bych mohla vyčítat Grace, že nebojovala, že byla sobecká, využila Henryho, nešla se léčit… Domyslete si všechno, co vám samotným vadilo. 
Ale některé věci prostě člověk musí odžít po svém, musí je probolet až do dna a poprat se s nimi, jak v tu chvíli může. Paní autorka zde postupně odhalila cestu jednoho takového odžívání rok po tragické události, která postihla jednu z jejích postav. Setkání s druhou postavou se stalo další událostí, která vtáhla nového člověka do původního neštěstí. 
Jejich krátký vztah byl od samého počátku určen k tomu, aby dopadl takto. Oba to věděli. Ona ho odstrkovala a on se přibližoval. Když se chtěl vzdálit, přitáhla ho zpět, protože chtěla být sama, ale nemohla. On věděl, že dělá chybu, ale taky nemohl jinak.

I když to vypadá jen jako příběh nešťastné lásky, nebylo čtení jen smutnou záležitostí. Vlastně bylo z dost velké části i zábavné, když se obě hlavní postavy setkaly a pošťuchováním si propojily život. Většina knihy byla plná vtípků a hlášek, odkazů na knihy a písničky. Prostě dobrých věcí. 
A zatím co jeden z nich se pomalu zamilovával, druhý se přes jeho záda škrábal z vlastních (s prominutím) hlubokých sraček. Tohle dodávalo vztahu celkem nemilou reálnost. Taky se ze stránek dalo vyčíst, že vztahy nejsou občas takové, jak na první pohled vypadají – všechny mezilidské vztahy. Jsou prostě takové, jaké jsou, a pro lidi je dobré nezůstat sám.

Co bylo další silnou věcí v příběhu, byla síla přátelství Henryho, Loly a Murraye. Bylo skvělé číst o tom, jak si vzájemně pomohli a podrželi se, když to bylo potřeba. Takové by asi mělo přátelství být a každý kdo má takové přátele, může mluvit o štěstí. Poselství, že láska může pominout, ale přátelství by mělo vydržet, pokud je opravdové, se mi líbilo.

Líbil se mi i konec. I když je to klišé, všechno špatné nakonec přebolí. Není zapomenuto, ale prostě se rozplyne v prachu hvězd. Někomu příběh bude připadat jako banální slátanina s plytkými a nesympatickými postavami. Někomu bude vadit, že nedopadl dobře. Ale on dopadl nejlépe, jak mohl pro oba. Zajímal by mě i příběh vyprávěný z pohledu Grace, ale to by bylo nejspíš dost nesnesitelné čtení.

Kniha obsahuje i celkem slušné množství zajímavých myšlenek. Na první pohled se zdá, že jde jen o patetická klišé, ale zase, když se člověk zamyslí a vzpomene si… Vyklubou se z toho najednou zajímavé myšlenky. Asi ne tak zajímavé, aby uvízly v hlavě na věky, ale minimálně po dočtení nechají příjemný pocit.
Není to nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ale má zajímavé téma a nutí každého vybrat si stranu. A tohle zapojení čtenáře do příběhu z ní děla minimálně dobrou knihu, která za přečtení stojí.

Jednu věc však musím vytknout: Použití ji/jí má určitá pravidla. A zrovna tohle je chyba, kterou opravdu nenávidím. U jiných věcí jsem tolerantní, protože sama chyby dělám, ale toto…



P.S.: Celý tenhle názor vyznívá taky dost pateticky :) Asi jsem ho neměla psát plná dojmů ihned po dočtení. 


Anotace:

Henry Page ještě nikdy nebyl zamilovaný. Je beznadějným romantikem, který stále čeká, že se jeho první velká láska objeví na scéně ve zpomaleném pohybu, srdce vynechá úder, vše bude podkreslovat instrumentální hudba. Proto když se z ničeho nic objeví ve škole Grace Townová, neupravená holka chodící o holi a v klučičím oblečení, Henry jen stěží může tušit, že se má jeho život obrátit naruby. Grace, polámaná dívka s tajemnou minulostí, zbortí Henryho dosavadní představy o lásce a ukáže mu, že mezilidské vztahy jsou složité, krásné i pomíjivé stejně jako výbuchy hvězd ve vzdálených galaxiích.

14. 5. 2019

Poutník z Mohameda: Alláhův hněv


Autor: František Kotleta
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 544



Můj názor:

Posledním kouskem, který přibyl do mojí sbírky kotletek, je kniha Poutník z Mohameda: Alláhův hněv. Vybrala jsem si nové vydání, protože prý v tom původním, kdy se ještě pan autor nechal zvěčnit na obálce svým rodným jménem, některé věci chybí.


Po delších konfliktech vyhráli planetu Zemi muslimové. Ostatní náboženství a mocnosti se rozprchly po známém vesmíru a každý si obsadil nějaké ty planety pro sebe. Rozpoutal se závod o to, kdo ovládne více nových světů. 
Vesmír se rozdělil. 
Někde vládnou muslimové, někde křesťané, dokonce i židi ukořistili pár planet pro sebe. Jsou i planety, které zachovávají tvrdohlavě svoji nezávislost, například pašerácká základna Tortuga. Jiné spadají pod nadvládu některé z mocností – američanů, rusů nebo mohamedánů. Po výbuchu horečné kolonizace nastala chvíle klidu, která připomíná studenou válku, ale je to jen klid před bouří.

Daniel Kalandra je poslední z hrdinů pana Kotlety, s nímž jsem dosud neměla tu čest. V životě vystřídal spoustu povolání. Byl majorem v ruské armádě, špionem tajné služby a teď se živí jako pašerák porna, zbraní a alkoholu na muslimské planety známého vesmíru. Občas provede nějaký ten nebezpečnější kousek, je-li mu za to slušně zaplaceno. 
A právě jeho si vyhlédli bojovníci křesťanů – křižáci, aby provedl jejich velmi riskantní plán, jak muslimy trochu pozlobit a poštvat jejich frakce proti sobě v bláhové naději, že se třeba vymlátí navzájem.  Unesou mu dceru, aby byl svolnější ke spolupráci a Daniel se pouští do sebevražedné mise v kolébce lidstva – na Zemi.


Kniha je typickou akční brakovkou ze staré školy. Kdo má rád podobné věci, přijde si určitě na své. Oproti jiným kotletovkám zde neteče tolik krve, i když mrtvol za sebou zanechá hlavní hrdina taky víc než dost. Líbí se mi také to, že jsou proti sobě postaveny strany, které by i v realitě našli důvod spolu bojovat. Ne upíři či jiné nadpřirozené stvůry, ne kyborgové, žádní mágové. Prostě jen lidé různé víry.

Pan autor se v příběhu drží osvědčené strategie. Stvořil osamělého drsňáka, který však nepostrádá nějaké ty vlivné přátele. Hrdinu bez bázně a hany – no dobře, tohle je trochu sporný bod, ale hrdina má přinejmenším dobře srovnané priority. Pokud platí my nebo oni, tak rozhodně my. 
A tenhle hrdina by už tak trochu chtěl klidný život s dcerou, užívat si prachy a hlavně se nenamočit do žádných nábožensko-politických sraček. Smůla. Přesně v tomhle bude totiž plavat až po krk.

Tahle forma příběhu prostě funguje. Hrdina je přinucen zapojit se do bojů, které ho až tak nepálí. Jenže postupem času se z toho stane dost osobní záležitost. Daniel je vržen přímo do epicentra muslimské planety a úkol, který má splnit patří k těm nejtěžším vůbec. Při čtení mě čekaly akce na zemi i ve vesmíru. Šílené hrdinské kousky, úniky z nemožných situací, honičky, záškodnické akce i bitvy vesmírných flotil.

Příběh sám o sobě nebyl nijak extra složitý, ale docela dobře promyšlený a napsaný tak, že jsem se u čtení nenudila. Pan autor mě nenechal ani na chvilku vychladnout a jedna akce střídala druhou. Snadno se při tom zapomene na to, že tyhle příběhy mají v podstatě všechny stejný průběh. Tak nějak se ví, jak to dopadne, ale sledovat cestu k tomu je fakt dobrá zábava. Nechybí pochopitelně hlášky a vtípky a různé průpovídky postav, bez kterých by to v žánru nešlo. 
Zde navíc vše připepří krásná nekorektnost, což mně osobně hodně vyhovuje – možná i proto, že je toho čím dál tím méně. Právě rozpor mezi dvěma náboženstvími dodává všem bojům nádech reality, opravdovosti, která v dnešní dost opatrnické době chybí. Autoři se dost často bojí vyhranit a knihám to škodí. Zde na to pan Kotleta z vysoka kašle a píše prostě příběh-fikci, bez nějakých pseudokorektních pokusů a podobných současných opatrností. Sám to komentuje i v předmluvě, kterou mimochodem doporučuju taky přečíst.

Pokud milujete akční brakovky, je tohle kniha, která vám sedne. Bude vám nejspíš něco připomínat, ale to je prostě žánrem. A taky je to jeden z důvodů, proč tohle všichni čteme. Chceme silného hrdinu, který se vším zamete, i když někdy mu pomůže spíš nehorázné štěstí. Chceme hrdinu, který bude vtipkovat i provrtaný kulkami skrz na skrz. A chceme srandu, aniž bychom se museli obávat toho, že někomu šlápneme na citlivé kuří oko přehnané korektnosti.

Takže já doporučuju. Pobavíte se a navíc dostanete zajímavé prostředí a rozzuřené protistrany, které mají velký důvod bojovat. Daniel Kalandra v tom prostředí proplouvá jak žralok v hejnu rybek. A „kolty má zavěšené proklatě nízko“.


Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Staro-novou kotletku do vaší čtečky můžete pořídit tady.




Anotace:

Vesmír, ve kterém se lidé uchýlili k fanatickému vyznávání největších náboženství, nabízí spoustu skvělých obchodních příležitostí. Zvlášť když se živíte pašováním zakázaného alkoholu a pornografie. A Daniel Kalandra je v tom zatraceně dobrý. Možná až moc, protože když se sbírají šiky k nové válce, chtějí ho mít vlivní lidé na své straně. A ne neberou jako odpověď.
Vítejte ve světě Františka Kotlety, kde mír mezi křesťanskými a muslimskými planetami je křehký jako srdce nezletilé alcorské prostitutky.
Bože, ochraňuj nás před těmi, kdo v tebe věří!


9. 5. 2019

Temné a osamělé prokletí



Autor: Brigid Kemmererová
Série: Temné a osamělé prokletí (1. díl)
Překlad: Magdaléna Farnesi
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 480



Můj názor:

Příběhům na motivy Krásky a zvířete odolám málo kdy. Vlastně jim neodolám nikdy :) a tak jsem rozšířila svou sbírku ihned, jak kniha vyšla. A ihned jsem se taky pustila do čtení – a vzhledem k tomu, že se kniha dostala do čela předlouhé nepřečtené fronty v mé knihovně, je jasné, že jsem se hodně těšila a měla velká očekávání. Běžně se totiž na novinky nedostane hned ten den, kdy je donesu domů.

V království Uhlíkov se zastavil čas, či spíše plyne daleko, daleko pomaleji. Místo, kde se zastavil úplně, je královský hrad Železná růže, jehož princ byl proklet čarodějnicí. 
Tady existuje jen „Období“, které odstartuje vždy ránem v den princových narozenin a končí ve chvíli, kdy princ opět zklame a nesplní svůj úkol. Když nedokáže přimět dívku, aby se do něj zamilovala. Pokaždé, když se mu to nepodaří, se promění v příšeru a nastane masakr. A další narozeninové ráno…

Uhlíkovským princem je Rhen. Kdysi nafoukaný a rozmazlený floutek, který bral život jako hru a na nikom a ničem mu nezáleželo. Teď je situace trochu jiná. Přešlo už spoustu období, v jeho hradě se vystřídala armáda dívek a kletba stále není zrušena. Princ pomalu ztrácí naději. Možná už není takový, jaký býval, možná je osamělý a záleží mu i na jiných věcech než na sobě. 
Jeho jediným společníkem je velitel Grey. Kapitán hradní gardy, který mu kdysi přísahal věrnost a stále mu stojí po boku. I jeho se kletba týká. Je totiž tím, kdo pokaždé na začátku období proklouzne magickým závojem do našeho světa a uloví princi další kandidátku na zamilovanou Krásku.

Další období právě začíná a má být už poslední. Nejspíš to bude další fiasko. Dívka, kterou Grey unesl omylem, totiž vůbec nevypadá na to, že by snad měla chuť na nějaké nesmyslné zamilování se.
Jmenuje se Harper a pochází z Washingtonu. Nevyrůstala zrovna v prostředí, které by prospívalo dívčí jemnosti a chování. Navíc má od malička obrnu, která se u ní projevila postižením nohy. Tento tělesný nedostatek ale vynahrazuje kuráží a dobrým srdcem.


O podstatě příběhu jako takového určitě nic psát nemusím. Myslím, že je nám to všem dobře známé a jasné :) Jediným rozdílem je tu to, že Harper je do sídla prokletého prince unesena z moderní doby, takže žádní tátové, růže a dobrovolný odchod na zamilovávací pobyt ve Zvířecím hradě. A není to úplně typ holky, která by si chtěla hrát na princeznu v šatičkách a nechat se oblbnout pěkným princem. A to mi bylo fakt sympatické. Celkem běžně v knihách probíhá zblbnutí a získání důvěry dost rychle. Tady teda rozhodně ne. Bod k dobru.

Příběh se představuje v celkem krátkých kapitolách, které vyprávějí na střídačku Harper a Rhen. Pro mě je to ideální volba, protože tak vidím do hlavy oběma. 

Kniha, kterou paní autorka předložila, byla pro mě docela nečekaný zážitek. Nenapadlo by mě, že se z tolikrát přežvýkaného námětu dá ještě vytvořit něco, co bude originální a překvapí mě. 
Může za to nejen příběh, ale především trojice hlavních postav, které byly velmi živé a zaujaly mě na první dobrou. 
Paní autorka děj zaonačila tak, že v něm nešlo jen o klasickou zápletku Krásky a zvířete, ale také o záchranu princova království před jinými problémy a nebezpečími, než byla krvelačná potvora, ve kterou se jednou za tři měsíce měnil. Nestalo se tedy to, že bych sledovala jen princovo dvoření a Harpeřino bloumání po prázdném hradu a vzdychání jestli ho teda miluje nebo ne. Paní autorka do příběhu vpletla také spoustu akce a napínavých scének. 
Také to, co předváděli princ a jeho dáma, nebylo dvoření v pravém slova smyslu. Spíše se jednalo o spolupráci a vývoj obou postav – hlavně teda Rhen dostával hodně za uši. Jeho kapitoly mě neskutečně bavily a nejen proto, že mu bylo dopřáno poznat spoustu věcí, díky kterým se změnil – nikoliv ze dne na den, ale postupně a pomalu (další plusový bod). Jeho povýšené princátkovství s ním občas mlátilo jako puberta. 
Jako zrcadlo a možná trochu i vzor mu sloužil velitel Grey, který tvořil spojnici v obou částech vyprávění. Jakýsi most mezi ním a Harper. Rozumný a vyrovnaný Grey brousil hrany, protože jeho pán i paní byli oba pěkní paličáci. Právě Harpeřina vzdorovitost a Greyova podpora byla pro prince hnací silou k tomu, aby se vymotal z beznadějně poraženecké nálady a vzchopil se k činům.

Není potřeba se obávat přeslazené romantiky. Na nějaké vrkání hrdinům moc času nezůstalo, měli trochu naléhavější problémy k řešení a navíc si od začátku úplně nepadli do oka. Vztahy mezi postavami byly dobře napsané. Dost často bývá v knihách hodně krátký skok od „nenávidím tě“ k „miluji tě“ a já mívám problém tomu uvěřit. Tady mi nechyběl důvod, proč by se mohly city změnit a nějaká přechodová fáze. Paní autorka se trochu víc držela reality a Harper nepustila z hlavy svůj rodný svět během pár dní jen proto, že princ byl bohatý a blonďatý.

Celkově byl příběh svěží a příjemně se četl. I když některá témata byla spíš tak trochu na depresi, nepřestávala jsem věřit, že se paní autorka přidrží alespoň trochu pohádkových pravidel. 
Za zdárný průběh věcí ale museli hrdinové hodně zabojovat. Museli v sobě vydolovat to nejlepší a ledacos obětovat. Určitě se tedy nedá říct, že by šlo o klasický romantický příběh. Na vývoj postav, jejich sebepoznání, svědomí a objevení věcí, na kterých skutečně záleží, byl kladen velký důraz. Zdůrazněno bylo i to, že vnější krása nestačí, pokud ji hrdina nepodpoří sílou charakteru a nesobeckým jednáním.

Podle konce mám takové podezření, že mi drahá autorka připraví v dalším díle několik „neočekávaných“ překvapení. A pokud to tak bude, nedivím se. Ono se to trochu nabízí, ale taky můžu být nakonec úplně vedle. Doufám, že pokračování bude brzo, líbilo by se mi na Vánoce.


Tahle verze Krásky a zvířete patří k těm povedenějším převyprávěním. Myslím, že si najde spíš příznivce než odpůrce. Pokud máte rádi podobný typ knih, neváhejte.


Anotace:

Princ Rhen, dědic mocného království, se vždy těšil, až převezme vládu a ujme se správy své země. Jenže to bylo ještě předtím, než ho proklela zlá čarodějka. Předtím, než se proměnil v odpornou krvelačnou zrůdu. Předtím, než zničil svou rodinu, svůj hrad i svou zemi. Pro Harper život nikdy nenachystal nic dobrého. Žije sama s bratrem a matkou, nemají moc peněz. A když se jednoho večera pokusím pomoci neznámé dívce na ulici ve Washingtonu, je přenesena do zakleté říše prince Rhena. Monstrum? Princ? Harper netuší, co si myslet. Když však začne poznávat dobré stránky princovy povahy, vypadá to, že prokletí by mohlo být zlomeno. Že se do prince zamiluje lidská dívka. Ovšem to temné síly nemohou dopustit, a tak se spojí, aby Harper i Rhena zničily.


6. 5. 2019

Arabella z Marsu



Autor: David D. Levine
Série: Dobrodružství Arabelly Ashbyové (1. díl)
Překlad: Barbora Hahnová
Edice: Knihy Omega
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400



Můj názor:

Že knize neodolám, bylo jasné hned, jak jsem ji našla v připravovaných titulech. Podobných knih pro mladší čtenáře moc není. Takových, aby se v nich snoubila trocha alternativní historie, trocha techniky, fantasy a dobrodružství. Zde je navíc ještě hrdinkou dívka, čímž by mohla být kniha zajímavá i pro čtenářky.

Děj začíná v roce 1812, ale je to poněkud odlišné od opravdové historie. I zde skončily napoleonské války, ale francouzští piráti stále přepadají anglické obchodní lodě. 
A teď začne ten rozdíl. 
Dávno už se nebojuje na Zemi a už vůbec ne na moři, lodě totiž směřují do anglické kolonie na Marsu.

Zde, na jedné z plantáží na pěstování khorešských stromů, ze kterých se vesmírná plavidla vyrábějí, žije Arabella Ashbyová. Není to úplně typická jemně vychovaná anglická dívka. Raději běhá po Marsu se svým bratrem a marťanskou chůvou, než aby seděla způsobně doma a učila se vyšívat. Se svým otcem sdílí vášeň pro roboty a na plantáži je šťastná. 
Její matka ale touží po návratu do Anglie, kde by našla pro své dcery dostatečně tradiční prostředí, výchovu a především vhodné manžely. Je rozhodnuto: matka z dcerami se vrátí na Zemi, otec se synem zůstává na Marsu. Arabelle nejsou protesty nic platné a ocitá se na Zemi, kterou nikdy nepoznala. Ve světě, který je pro ni cizí a na Mars se nemá už nikdy vrátit. Řízením osudu však rodnou planetu ještě navštíví a to za velmi dobrodružných okolností.


Uloupeno z FCB Knihy Dobrovský

První dojem z několika počátečních kapitol byl spíš rozpačitý. Měla jsem pocit, že je možná kniha až moc pro děti. Začátek byl totiž hodně rychlý, stručný a jednoduše podaný. Zdálo se, že všechno moc spěchá a příběh jen klouže po povrchu. 
Naštěstí se všechno brzo změnilo. Krásný jednoduše podaný příběh pro mladší čtenáře zůstal, ale zároveň se rozvinul bohatší děj a kniha mě začala bavit. Steampunkově laděná a dobrodružná atmosféra mi připomněla verneovky, které jsem četla jako malá. A podobné návraty jsou pro mě vždycky příjemné.

Obzvlášť mě zaujaly lodě, kterými se létalo na Mars.
Pobyt na lodi, který tvořil docela velkou část knihy, byl skvěle zpracovaný. A ten nápad! Dřevěné lodě s plachtami létají na Mars. To je paráda. Skvěle se to čte a skvěle to probouzí fantazii. Život posádky a její každodenní činnost na takové lodi, to prostě musí bavit každého. I poměrně obyčejná scéna přípravy lodě k odplutí se čte jako něco ohromně zajímavého. 
Podobně originální a trochu šílené nápady jsem fakt viděla jen ve verneovkách. Moderní sci-fi se ubírá trochu jinou cestou a tato kniha přinesla svěží vítr jemně naivních představ, kdy je jasné, že takto by to technicky nešlo, ale výsledná představa je o mnoho příjemnější, než klasická vesmírná loď. 
Všechny technické podrobnosti měl pan autor dobře promyšlené, takže bych mu málem uvěřila, že je něco takového možné :) Kniha je pro děti a je to fantasy, takže s reálností všeho si hlavu moc neláme, každopádně jeho popisy byly takové, že jsem si vše bez problémů představila a zároveň se nejednalo o nic složitého. Mladšího čtenáře to tedy nijak neodradí od čtení. 

V příběhu nešlo jen o dřevěnou loď ve vesmíru. Anotace slibovala dobrodružství a pan autor jím nešetřil. Arabella je nucená čelit všemu, co si dokážete představit. Ať už se jedná o omezení, které jí připravuje vlastní pohlaví a které bude muset vhodně obejít nebo o nebezpečí z venku. Setkala jsem se s hrdiny, padouchy, ostřílenými námořníky, galantním kapitánem s tajemnou minulostí, marťany… Celek dává dohromady prostředí a hrdiny, o kterých se skvěle čte. Zajímalo mě, co se bude dít, i když se toho dalo dost odhadnout dopředu.

Příběh je určen mladším čtenářům, není tedy propracovaný nijak výrazně do hloubky a v ničem se zbytečně moc nebabrá. Na nějaký extra vývoj postav se taky moc nebere zřetel. Důležitá je hlavně Arabella a dění tady a teď. Nějaké to morální poučení je však na stránkách ukryto taky. Není to však nic, co by čtenáře mělo znechutit nebo odradit.
Trochu mě zklamal konec. Po takovém pěkném příběhu byl najednou hrozně uspěchaný. Skoro se zdálo, že události posledních stránek panu autorovy nelezly z klávesnice a chtěl je mít co nejrychleji z krku. Mírně si tím pokazil dobrý dojem, ale od čtení dalších pokračování mě neodradil.

Kniha se bude určitě líbit mladším čtenářům, pro které je hlavně určená. Každé dítě, které baví dobrodružné příběhy a vlastní fantasie si čtení musí užít. Na prázdniny je jako dělaná.


Za zaslání knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Knihu si můžete pořídit zde.




Anotace:

Od doby, kdy Newton pozoroval bublinu, která stoupala z jeho vany, lidstvo objevuje hvězdy. Když král William III. pověřil kapitána Williama Kidda, aby na konci sedmnáctého století uskutečnil první expedici na Mars, ukázalo se, že vesmírné mise jsou proveditelné, ale i velmi výnosné.
Nyní, o jedno století později, funguje na Marsu prosperující britská kolonie.
Je domovem Arabelly Ashby, mladé ženy, která je v místních drsných podmínkách maximálně spokojená. Ale správná anglická dáma se chová jinak: netráví čas s otcem na stavbě složitých automatických strojů, ani nešmíruje svého bratra a marťanskou chůvu. A tohle chce její matka okamžitě napravit – plánuje ji přemístit do exotického světa, který Arabella nikdy neviděla: do Londýna v jakési Anglii.
Nicméně když nečekané události ohrožují její domov na Marsu, Arabella se rozhodne, že udělat správnou věc je mnohem důležitější než chování podle šablony. Přestrojí se za chlapce a připojí se k posádce Diany, lodi, která patří Mars Trading Company. Na palubě se setkává s tajemným kapitánem, kterého hned zaujme její krása i talent.
Pokud chce Arabela zachránit rodinu na Marsu, musí si poradit s rebely v posádce a zapojit se i do námořní války mezi Británií a Francií, která zuří na plné obrátky.

4. 5. 2019

Dívka ve věži



Autor: Katherine Arden
Série: Winternight trilogie (2. díl)
Edice: King Cool
Překlad: Kateřina Cardová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 370



Můj názor:

Na knihu jsem se těšila, protože první díl se mi líbil opravdu hodně. Zároveň jsem se taky trochu bála, aby se s příběhem nestalo to, co se s druhými díly často děje. Totiž že ztratí své kouzlo a jsou jen jakýmsi překlenutím mezi jedničkou a trojkou – tedy skvělým rozjezdem a strhujícím závěrem. Pro vás ostatní, kteří se toho taky báli, mám dobrou zprávu. Dívce ve věži se nic podobného nestalo. Spíš naopak.

Můj názor na knihu Medvěd a slavík si můžete přečíst tady. A ještě malé varování: níže se může objevit nějaký ten spoiler k prvnímu dílu série.


Na konci prvního dílu musela Vasilisa opustit rodnou vesnici. Vzhledem k událostem, které se staly, byla obviněna z čarodějnictví. Po smrti otce ji navíc doma čekala pouze neradostná možnost manželství nebo zavření do kláštera. Vasja však chtěla poznat svět a tak na hřbetě svého koně Slavíka vyrazila do zimní Rusi.

Vasilisa už není tím malým děvčátkem, které poslouchalo pohádky vyprávěné chůvou za dlouhých zimních večerů. Už je z ní mladá žena, která něco z těch neuvěřitelných věcí zažila na vlastní kůži. Ví, že bytosti z legend a příběhů jsou skutečné a že za vítězství dobra musí zaplatit cenu, která je často krutá.
Chce poznat svět, dojet daleko až k pohádkovým ostrovům. Podívat se do Moskvy a zažít všechno, co velkoměsto nabízí. Pořád je ale jen dívkou, která v té době má společností  jasně určeno, kam se její cesta má ubírat. A hrdinské činy a poznávání světa mezi možnostmi zahrnuty v žádném případě nejsou. Vasilisa ale pořád touží žít život podle svých představ.


Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský


Dívka ve věži neztratila nic z toho, co se mi líbilo u Medvěda a Slavíka. Tedy skvělou hrdinku, perfektní ponurou atmosféru a originální zpracování a prostředí. Navíc zde se vyskytlo o něco více intrik lidí proti lidem a malinko politiky. Vasilisa totiž šťastným řízením osudu, kterému bylo lehce pomoženo kouzelnými bytostmi, potkává svého bratra mnicha Alexandra a moskevského velkoknížete Dimitrije. Její cesta ji tedy zavede i do hlavního města, kde dojde k dramatickým událostem a monumentálnímu závěru druhého dílu.

Nepřítel byl zde zákeřný a chytrý. Pozorný čtenář jej možná odhalí docela brzo, ale události, které se stanou, se moc předvídat nedají. Paní autorka dokázala svá tajemství udržet a odhalit je až v pravou chvíli. Znova se zde objevují některé již známé pohádkové postavy a přibudou také nové. Některé Vasje škodí, některé pomáhají. Celkově však stále mají své vlastní zájmy a prosazují si je ať se jí to hodí nebo ne. Znalost ruských pohádek se může při čtení hodit, ale není nevyhnutelně nutná.

Paní autorka opět dovedně propletla pohádkový svět s tím skutečným. Mytické bytosti bojují za záchranu svého světa a o to, aby s nastupujícím křesťanstvím neupadly v zapomnění. A lidé mezi tím svádějí své vlastní bitvy, ať už se jedná o politiku a moc nebo o prostý boj o přežití a bezpečí rodiny. Protože Vasja už je velká holka, objevuje se v příběhu i opatrná a jemná romantická linka. Je však dobře zpracovaná a citlivě zasazená do příběhu. Nikdo nemusí mít strach z toho, že si pletky pro sebe ukradnou příliš mnoho prostoru na úkor dobrodružství  nebo naruší tu fantastickou atmosféru, která je od začátku pečlivě budována.

I když to vypadá, že je kniha určená spíš pro mládež, dospělí také nebudou zklamáni právě díky oné atmosféře, která trochu připomíná historický román. Nebo spíš fantasy pro dospělé.
Prostředí ruského venkova – v tomto díle i Moskvy – působí stále ještě neokoukaným dojmem a pořád je na něm co objevovat.
Ruské pohádky a mýty jsou sami o sobě docela ponuré a nadpřirozené postavy nejsou zrovna vzor vší dobroty. To také dodává příběhu více dospělácké ladění. Chybí tu totiž taková ta dětská jistota, že dobro zvítězí. Nikdy jsem nevěděla úplně jistě, co mohu od postav očekávat, jak se rozhodnou a kudy se bude příběh ubírat.
Strašně se těším na třetí díl, protože tuším, co by se v něm tak mohlo udát (prosím, ať se nepletu). Paní autorce už věřím, že dokáže udržet napínavý a okouzlující příběh, vím, že třetí díl bude stát za to.

Ti, kteří přečetli první díl, nepotřebují pobízení, aby se pustili do druhého. A kdyby tu byl náhodou někdo, kdo ještě váhá, určitě sérii doporučuji. Paní autorce se podařilo uvést v život skutečně originální a čtivý příběh s nádhernou atmosférou. Tahle série vyčnívá v záplavě jiných a byla by škoda ji minout.


Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. Pokud vás série láká, můžete ji pořídit zde.






Anotace:

Dvůr moskevského velkoknížete sužují šarvátky o moc a zvěsti o nepokojích. Neznámí zbojnící drancují venkov, vypalují vesnice a unášejí dívky. Kníže se svými věrnými společníky vyrazí z města, aby nájezdníky porazili, a po cestě se setkává s mladíkem na nádherném koni.
Pouze Saša, mnich s válečnickým výcvikem, v "chlapci" rozpozná svou mladší sestru, kterou její vesnice považuje za mrtvou nebo za čarodějnici. Když se Vasja se svými mimořádnými jezdeckými schopnostmi a nevysvětlitelnou mocí prokáže v bitvě, Saša si uvědomí, že musí zachovat její tajemství - jeho sestra je možná tím jediným člověkem, který může zachránit město před hrozbou z říše lidí i fantazie.

28. 4. 2019

Barva půlnoci



Autor: L. J. Shen
Překlad: Zuzana Ĺalíková
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400



Můj názor:

Moderní popelkovské příběhy jsou něco, co si občas ráda přečtu. Většinou se držím knih žánru YA, protože tam mi tohle nějak přirozeněji zapadá. Tentokrát jsem se rozhodla zabrousit do knih pro dospělé a volba padla na Barvu půlnoci.


Alex Winslow – rocková hvězda, skvělý textař, charismatický zpěvák, který uhranul své fanoušky po celém světě. A taky alkoholik a feťák po odvykačce, potížista, arogantní zmetek. To je hlavní hrdina knihy. Začátek příběhu ho zastihne před odjezdem na tříměsíční celosvětové turné, které ho má kopnout zpět na špici a před jeho největšího konkurenta. Poslední deska byla propadák a Alex musí co nejrychleji napsat a nahrát novou. A ta musí být dokonalá. A on musí zůstat střízlivý.

Proto je tu ona, Indigo Bellamyová. Už několikátá z řady chův – asistentek, které mají za úkol stát Alexovi neustále za zadkem a držet ho dál od chlastu, drog a průšvihů. Problém je ten, že se sebestředným a hrubým  Alexem dlouho žádná nevydrží, ale Indigo má motivaci. Potřebuje peníze. Hodně nutně, takže je odhodlaná s Alexem vydržet, i když on se chová jako rozmazlené děcko.


Příběh vypráví oba hlavní hrdinové na střídačku, takže jsem nebyla ochuzena o přímé prožívání žádného z nich. Na počátku je opět vzájemná nechuť. Tentokrát má ale z obou stran celkem jasné důvody. Alex o chůvu nestojí a zbavit se jí už je pro něj téměř otázkou cti. A proto se chová maximálně hnusně. Že z něj bude znechucená ona, to je pochopitelné. Důvodem k otočení situace tentokrát nebyl žádný žhavý cit, ale prostá přitažlivost u Indigo a přebujelé ego u Alexe. Na žhavý cit pochopitelně nakonec došlo také :) o to jde vždycky.

V knize je k nalezení větší množství klišé typických pro tuto kategorii knih, ale tomu se nelze divit. Kdo se pouští do tohoto žánru, musí s podobnou věcí počítat. Vlastně by se dalo říct, že určité věci jsou už očekávány a v žádné z knih nechybí. (Zkuste si napsat hrdinu bez břišáků a bude zle :)) 
Čím se tedy Barva půlnoci od ostatních liší? 
Nechci se tvářit, že mám v kategorii hodně načteno, protože by to nebyla tak úplně pravda. Něco však přeci jen znám a tak jsem si nemohla nevšimnout postavy Alexe. 
Ve většině knih jsou hlavní hrdinové badbojové tak nějak na oko a od první stránky poznáte, že je takové autoři nechtěli. Alex je fakt zmetek – jo, má své důvody, svá trápení, strachy a závislosti. Možná v kombinaci se slávou je to ještě horší, ale i tak. Dovolí si všechno, protože ví, že mu to projde. A on má, hergot, vztek, tak ať si to užijí všichni okolo. 
Jenže zároveň je krásně sarkastickej a se slovy to umí. Jeho kapitoly byly vtipné, pravda, kdyby se tak choval ke mně, tak se asi nesměju. Jenže ty jeho poznámky a vtipné hlášky mě dostávaly. A když se pro změnu rozhodl mluvit vážně, lezla z něj téměř poezie. Takže jo, tohle se paní autorce povedlo. Věřila jsem, že je textař. Dobrý textař. A navíc vůbec nepůsobil strojeně a nepřirozeně. Sami uvidíte, jestli na něm nakonec nebude i něco dobrého.

Bavilo mě sledovat vývoj vztahu mezi ním a Indigo. Ona byla sice ukázková klišé hrdinka – chudá, hezká, jiná než ostatní, milá, skromná, obětavá… Známe to, ale jinak by příběh nejspíš nefungoval jak má. Začátky s Alexem si protrpěla a nechala se oblbnout celkem brzo. Uznávám však, že do práce nastoupila už načatá :). 
Tohle fungovalo. Vzájemné pocity vůči sobě jsem postavám věřila. Chovaly se přesně tak, jak myslely a jak ve svých kapitolách říkaly, že vnímají toho druhého. Blbé bylo, že jsem postavám zapomněla věřit jejich vztah v momentě, kdy spolu začali spát. 
S erotickýma scénama se příběh zvrtl úplně někam jinam. To byla taky chvíle, kdy mě Alexova neustálá zlost a sobectví začalo štvát a jeho přitažlivost zmizela. Vážně jsem ztratila propojení s tím, co k němu hrdinku přitahovalo a už jsem to až do konce knihy nenašla.

Celý příběh je svázaný s hudbou a životem rockových hvězd. Odehrává se totiž na turné, takže prakticky po celém světě. Nevýhodou bylo, že se autorka soustředila spíš na ty dva než na prostředí, ve kterém zrovna jsou. Poznala jsem tak především hotely. Paní autorka rozličných měst nijak extra nevyužívá k dokreslení atmosféry, což je sice škoda, ale zase se tak vyhnula přílišným kýčům, kterým jiné autorky neodolají. 
Popisů (pokud tedy nešlo o sex) jsem si zrovna dvakrát neužila, ale kniha měla spád, který oceňuju. Líbilo se mi i uvedení některých „Alexových“ textů. Bylo to něco, co hrdiny spojovalo dohromady a když jsem je četla, krásně připomínaly chvíle, kdy vznikaly. Přesně ty chvíle, které se odehrály na stránkách knihy. A tohle na příběhu byla jedna z nejlepších věcí. Alexova tvorba a zapojení Indigo do ní.

V knize nejde jen o vztah Alexe a Indigo, i když to je samozřejmě to hlavní. Ke slovu přichází i vedlejší postavy a mají co říci. Paní autorka si dala záležet na vztazích nejen v Alexově bezprostřední blízkosti – v kapele. Svou porci problémů, lásky a závislostí dostanou i členové rodiny Indigo, i když na menším prostoru. Paní autorka si tak vytvořila pro svůj hlavní pár zajímavý rámec, který netvořil jen obyčejné křoví.

Jedinou výtku mám k obálce knihy. Protože ta se mi fakt extra nelíbí. Ve čtečce to naštěstí není problém :)

Ty z nás, které mají od žánru určitá očekávání, se mohou těšit, že dostanou vše měrou vrchovatou. To, co je na těchto knihách tak přitažlivé tady nechybí a k tomu je tu Alex, který je opravdu dobře napsanou postavou. Jeho vztek jsem cítila doslova na vlastní kůži.
Knihu ráda doporučím všem, kteří mají chuť na příběh Popelky v nové době. Je příjemně čtivá a nehraje si na nic, čím není. Bude vás bavit.


Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do čtečky pořídíte zde a nechybí ani ukázka.



Anotace:

Indigo Bellamyová je pro svou novou práci jako stvořená. Je zodpovědná, optimistická, nevinná. Mělo jí dojít, že práce osobní asistentky slavného rockera nebude procházka růžovým sadem.
Alex Winslow je rocková hvězda. Nespoutaný Brit, který svádí ženy očima v barvě whisky a láme srdce na počkání.
Celosvětové turné. Tři měsíce. Čtyři kontinenty. Sto koncertů.
Indigo zaprodala svou duši potetovanému bohovi rocku. Jenže Alexi Winslowovi její duše nestačí. Chce i její tělo a srdce.

23. 4. 2019

Posmrtný život Holly Chaseové



Autor: Cynthia Handová
Překlad: Karolina Medková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328



Můj názor:

Tahle kniha byla jasná volba od samého počátku. K přečtení anotace mě ve vteřině zlákala nádherná obálka a já jsem půl roku trpěla, než se mi kniha dostala do pracek. 
Pak jsem trpěla dál, protože jsem si příběh Holly Chaseové chtěla nechat na Vánoce. 
A proč to? 
Kniha je totiž moderním převyprávěním úžasné Dickensovy Vánoční koledy. Loni tedy místo klasika dostala svoji šanci novinka.


Holly Chaseová byla moc ošklivá holčička. Nikoliv ovšem svým dokonalým, barbínovsky pěstěným vzhledem podtrženým luxusními hadříky. To ne, v tomto ohledu byla dokonalá. Jinak ovšem spratek k pohledání. Rozmazlená snobka, která opovrhuje všemi, kdo jsou hůř oblečení než ona. Zachází se služebnou jako s onucí, jen proto, že může. Je sobecká, lakomá, nepřející…

Jednou takhle na Štědrý večer se jí zjeví tři duchové a dají jí šanci se změnit. Pokud se napraví a změní sebe i svůj život, dostane další šanci. Jenže Holly je moderní holka a na duchy nevěří. Zatím co jí ukazují výjevy z jejího života, ona se jim jen směje. A pak, druhý den ráno zemře.
A tady celý příběh začíná. 
Po smrti dostane Holly místo ve Skruží firmě a jako Duch minulých Vánoc napravuje stejné typy lidí, jako byla sama. Každé Vánoce jednoho pečlivě vybraného Skruže. Celých pět let ve firmě nuda, šeď a nezájem. 
Ale letošní Vánoce budou jiné.


Nespletla jsem se!
Tahle kniha mě neskutečně bavila a zaujala naprosto vším. Příběh samotný znám samozřejmě dobře, ale to zasazení do moderního prostředí – do firmy – bylo skvělým nápadem a paní autorka si ho důkladně promyslela. Výsledek tedy nemohl být jiný, než jaký byl.

Holly je parádní hrdinka. Sice byla tak trochu povrchní a arogantní, ale muselo to tak být. O to důvěryhodněji působila. Kdyby byla dobrá duše, těžko by skončila jako Skruž. 
Její proměna v Ducha minulých Vánoc navíc působila o to víc jako dobrý trest. Překvapivě není v knize tak intenzivní atmosféra tradičních Vánoc jako je tomu v původní verzi, ale vlastně mi to až tak nevadilo.

Podobnost s Vánoční koledou spočívala v onom napravování hříšníků – každý si přece zaslouží druhou šanci. A kdy jindy by měla přijít, když ne o Vánocích. Líbil se mi celý ten skruží proces, jak byl v knize popsaný. Díky němu jsem poznala nejen hlavního hrdinu, ale i hrdinku prostřednictvím jejích vzpomínek na podobné situace, které zažila. Obě postavy na stránkách úplně ožívaly. Jejich osudy vlastně nebyly vůbec jednoduché. Nabízela se zajímavá otázka, jestli jediný okamžik v životě může člověka ovlivnit natolik, že se změní k horšímu.

Styl psaní je lehký a s příjemným humorem. Kniha je velice milá a přečetla jsem ji téměř na jeden zátah a s velikou chutí. Možná bych mohla brblat nad nelogičností některých věcí, ale já nechci. Chtěla jsem vánoční příběh s dobrým koncem a dostala jsem ho. 
Ačkoliv je možné na stránkách najít mnohá poučení, nepůsobí příběh nijak nuceně mentorsky. Dává naději, že ať je život jakýkoliv a my sami také, je možné se změnit a napravit některé chyby.

Nad knihou zaplesají všichni odpůrci milostných trojúhelníků, protože tady skutečně žádný není. Vztah, který v knize je, je milou záležitostí. Paní autorka netlačí na pilu a nechá hrdiny, aby si dopřáli vztah, který mě okouzlil na první dobrou. Nepotřebovala k tomu žádné vzletné a patetické proslovy, ani obrovská gesta a už vůbec ne přepálenou erotiku. Vystačila si jen se skvělou atmosférou.

Přiznávám, že konec jsem nečekala. Hodně mě to překvapilo a jsem ráda, že autorka nevyužila největší klišé, které se nabízelo a zůstala originální a překvapivá. Na jednu stranu mě to možná trochu mrzelo, protože se nejednalo o typický šťastný konec. Celkový dojem z knihy se dá popsat jako velká spokojenost.

Není nutné znát Vánoční koledu, ale pokud ji znáte, lépe si užijete čtení. Ať už se jedná o přezdívky postav podle Dickensových děl nebo o různé vtípky a narážky. Radím tedy Vánoční koledu přečíst nebo se aspoň podívat na film.

Knihu doporučuji k přečtení před svátky. Opravdu se k tomu období hodí. Přinese jednak pěkný, nenáročný a odpočinkový příběh a pokud bude čtenář chtít, může se zamyslet nad fungováním dnešního světa. Být dobrý nebo zlý je pořád věcí rozhodnutí, i když na vánoční duchy nevěříme.



Anotace:

Před pěti lety na Štědrý večer navštívili Holly tři duchové, aby jí ukázali, jaká se z ní stala zkažená a sobecká dívka, a žádali ji, aby se změnila a vše napravila. Ale Holly to odmítla. A pak zemřela.

Nyní pracuje pro super tajnou společnost jako Duch minulých Vánoc a snaží se napravit další sobecké lidi, jako byla ona sama. Holly zůstává stále ve věku sedmnácti let, zatímco její rodina a přátele žijí bez ní. Ale letos se vše změní!