15. 9. 2019

Přísně tajné skandály



Už mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že náhody na světě neexistují. První kniha byla o záhadách kriminalistiky. Jenže ne všechny případy, které jsem zpracovával, se do této škatulky vejdou. Kriminálem to smrdělo mockrát, nicméně spíš než na mrazení v zádech přijde, jsem při probírání nevěřícně vrtěl hlavou a bavil se představou, jak se aktéři kvůli mému nežádoucímu šťourání obracejí v hrobech. (z předmluvy autora)

Autor: Jaroslav V. Mareš
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 360



Můj názor:

Nejen v současnosti se občas proženou různými veřejnými i méně veřejnými cestami informace, které se vymykají běžným zprávám. Bývají trochu lechtivé, pohoršující nebo přímo ostudné. Vyprávějí o skandálech, poklescích, záhadách či různých tajemstvích, která by měla zůstat raději skrytá, ať už z jakéhokoliv důvodu. 
V dnešní době se dají podobné věci tajit daleko hůře, než tomu bylo kdysi, přes to v minulosti takové více či méně známé skandální příběhy jsou a pan autor se rozhodl vydat se po jejich stopách.

V knize Přísně tajné skandály představuje některé z nich, které se pohybují napříč našimi dějinami a vyprávějí o lásce, děsivých věcech, nedbalosti, hlouposti, statečnosti… 
O věcech, které byly utajovány z důvodu rodinné cti šlechticů, neschopnosti politických režimů nebo prostě časem upadly v zapomnění z jiných příčin.


Když se mi naskytla možnost knihu si přečíst a ohodnotit, moc jsem do toho nespěchala. Čtení o událostech zahrabaných v čase mě sice lákalo, ale nebyla jsem si jistá, jestli mám chuť na tento typ historické knihy. Bývají totiž dost často těžko stravitelné a já jsem na něco podobného moc neměla náladu. Nakonec mě přemohla zvědavost a knize jsem dala šanci ukázat, co v ní je. Dobře jsem udělala. Moje předchozí obavy se vůbec nepotvrdily.

Pan autor má totiž tu přednost, že umí psát zábavně a čtivě. Do příběhů a skandálů, které si vybral pro svoji knihu, se pustil se zvídavostí a neodbytností pečlivého reportéra, kterým ostatně je a dokázal vyšťourat kdejaký zajímavý a podstatný detail. Díky tomu skandály a historky doslova ožívaly před očima. 
Předložil mi ke zvážení nejen vlastní závěry, ale i názory odborníků, historiků a podobných povolaných osob. Pravda, dost často po odpovědích následovala další zvědavost a otázek neubylo, ale to už se tak nějak dá pochopit, když vezmu v úvahu, jakou práci si dali aktéři historek se zahlazením stop.

Z nezajímavosti témat není potřeba mít obavy. Mě moc nezaujal jen jeden příběh. Ostatní mě bavilo číst. O něčem jsem mlhavě věděla, ale dostalo se mi hodně nových informací. Některé příběhy byly spíš úsměvné a dalo se nad nimi škodolibě šklebit. Některé, obzvlášť ty z nedávné komunistické a nacistické minulosti, spíš mrazily a nedalo se než obdivovat odvahu některých lidí a kroutit hlavou nad hloupostí jiných.
Příběhy byly dost různorodé, z mnoha období a týkaly se rozličných skandálů a ostud. 
Přečetla jsem si třeba o české „čachtické paní“, o jistém slavném zbojníkovi, o šlechtičně, která způsobila skandál s kovářem, o císařském synkovi, který se pro lásku neurozené ženy vzdal koruny, o chlebíčkové aféře, o muži, který prodal Karlštejn, o velkém filmovém podvodu, o tom, kdo mohl být ve skutečnosti předlohou slavného Drákuly nebo o neštěstí, které způsobily poměry za komunistů.

Vyprávění doplňuje opravdu bohatá obrazová příloha. I když jsou fotografie černobílé, stačí k tomu, aby dokreslily atmosféru příběhů. Nechybí ani výpovědi různých lidí od historiků, „svědků“ z dobových dokumentů nebo přímo pamětníků, kteří ještě žijí.

Celkově ráda říkám, že je dobře knihu přečíst. 
Tyhle věci jsou zajímavé, probouzí zvědavost a chuť poznat toho ještě víc. Kniha je k tomu vážně dobře napsaná a netrpí občasnou nudností naučných knih. 
Za sebe můžu jen doporučit. Pro zájemce o naši historii – především tu ne moc známou, takovou, o které se ve škole nedozvíte – bude kniha určitě skvělá. Jestli bude mít pokračování a pan autor vyšťourá nějaké další skandály, ráda se zase začtu.


Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Epocha. Pokud jste aspoň trochu zvědaví a rádi byste se začetli, najdete knihu tady.



Anotace:

Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale daleko těžší. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Proč celý svět zná Alžbětu Báthoryovou, zatímco její českou předchůdkyni nezná nikdo? Jak je možné, že zavražděného zbojníka, hrdinu románů 15 let po jeho smrti propustili z vězení? Proč se archeologové dodnes bojí otevřít hrobku významného šlechtice? Jak strašlivou historii skutečné předlohy hraběte Draculy ukrývá českokrumlovské podzemí? Na čem ztroskotal pokus českých fašistů předběhnout Hitlera a převzít u nás moc dřív, než se to podařilo v Německu? Proč se středobodem českého protinacistického odboje staly obložené chlebíčky? Na tyto a další příběhy našich dějin hledá odpovědi známý český reportér.

7. 9. 2019

Všechny tyto světy



Bobové si lížou rány po debaklu z prvního střetnutí s Druhými a je pravděpodobné, že jednou nevyhnutelně vypukne rozhodující bitva o budoucnost Země a jejích kolonií.

Autor: Dennis E. Taylor
Série: Bobiverzum (3. díl)
Překlad: Filip Drlík
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320



Můj názor:

Série Bobiverzum je pro mě jedno z nejzajímavějších a nejoriginálnějších scífek poslední doby. První dva díly My jsme legie a Protožeje nás mnoho mě hodně bavily a na třetí jsem čekala netrpělivě. Konečně totiž mělo dojít k rozuzlení a vyřešení záhady, jak to nakonec dopadne s lidstvem a s válkou s Druhými.
Anotace mě navíc poměrně nalákala. Bobové sice zažili porážku v bitvě s druhými, ale díky jejich vrozenému optimismu a nechuti se vzdávat, se připravují na odvetu. Sice ne všichni mají tohle jako hlavní zájem, ale více méně se shodují, že je na tom potřeba máknout. 
Jejich pozornost také stále zaměstnávají vybudované kolonie a k jejich nemilému překvapení i lidská povaha. Za ty zatraceně dlouhé roky se totiž lidstvo zase až tak nezměnilo. Politické čuňačinky stále lidi baví a budou piklit i na prahu hrozby vyhynutí.


Musím říct, že v nejdůležitější věci k žádnému překvapení nedošlo - série si udržela svoji zatraceně dobrou čtivost až do třetího dílu. Pan autor se také drží zavedeného stylu krátkých kapitol, ve kterých střídá pohledy jednotlivých Bobů na dění v jejich části vesmíru nebo na planetách, kde jsou rezidentními Boby.  
Opět jsem mohla sledovat vybrané jedince, vesměs ty, kteří své dobrodružství nakousli v minulých dílech, plus některé nové. Celkem jich už je více než sto a současní jsou již osmou generací Bobů, proto pan autor vybral jen několik z nich, u kterých se rozvíjejí zajímavé linie příběhu.

V jedné jsem sledovala populaci delťanů na Delta Eridani. Na této planetě se už Bob přestal skrývat ve svých dronech a začlenil se inkognito přímo do života obyvatel planety. Dokázal to díky androidovi, kterého vyvinul jiný z Bobů. Jeho zážitky jsem tak mohla vnímat přímo jako vesničana a zároveň i jako stroje a umělé inteligence.
Druhý Bob zatím na Poseidonu – vodní planetě – čelí pokusu o nastolení vlády jedné skupiny lidí. Život zde už tak trochu připomíná náznaky totality a je potřeba z toho nějak ven. Politika je prostě věčná a pořád stejně hnusná. Na čtení nicméně zábavná a dává vzniknout hodně zajímavým scénám, pokud se dobře napíše a zbytečně nekomplikuje. Tady se obojí povedlo. Intriky jsou, ale ne zas příliš spletité a přeintrikované.

Další Bobové řeší stále pokračující evakuaci lidstva ze Země a s tím spojené ohrožení rasou Druhých, kteří se vesmírem blíží k bobovským galaxiím a civilizacím na jejich planetách hrozí zánik. Přitom Druzí nejsou prvoplánové zlo a vysávání planet a likvidace života nejsou zlým úmyslem. Je to prostě jejich životní styl.
To Medeiros, to je jiná. Šílený konkurenční replikant ještě rozhodně neřekl poslední slovo.

Mohlo by se to sice zdát, ale knihy nejsou jen o mezidruhových bitkách a poznávání nových světů. Panu autorovi se podařilo včlenit do příběhu i takové záležitosti jako je otázka lidství replikantů. Zda mají právo na vztah a na lidské prožívání a nebo jsou prostě jen stroje. Krásně se povrtal také v myšlení, prožívání a jednotlivých osobnostech Bobů. Jsou každý maličko odlišný, mají na ledacos jiný názor a jiné řešení problémů, což umožňuje jakousi rozmanitost bobovských postav, i když jsou vlastně klonem jediného Boba.

Strašně mě bavilo objevování jednotlivých planet a život na nich. Ať už šlo o zajímavou místní zvířenu, prostředí nebo nutnost zařídit na daném místě lidskou kolonii a problémy s tím spojené. Pan autor vše popisuje celkem jednoduše. Žádné přehnané technické záležitosti četbu nekomplikují a přitom jich je v příběhu docela dost. Možná je to i tím, že od prvního dílu jsem se s jednotlivými technologiemi sžila, vím oč jde a jak má to které udělátko fungovat. Jednoduše ani nemám pocit, jako bych četla scifárnu. Všechno je tak srozumitelně podané, že není nutno nějak dlouze hloubat a pouze jsem si užívala děj příběhu.

A ten děj naprosto bez diskuze stojí za pozornost. Pan autor dostal zajímavý nápad a vtipnou nenáročnou formou ho hodil na papír. Vzniklo mu z toho parádní vesmírné dobrodružství, které se skvěle čte a získalo si mě od prvních stránek. Je poznat, že si pan autor na nic nehrál, nesnažil se o brutálně technické scifi, nad kterým budou fajnšmekři slintat a jiným se nebude líbit. Nebál se stvořit postavu (postavy) hrdiny, který si rád dělá srandu, ale zároveň se umí postavit čelem k problémům a má „srdce“ nebo aspoň jeho počítačovou variantu na pravém místě. Dopřál mu také rozmanitou škálu možností, co ve své replikantské nesmrtelnosti dělat a na co zaměřit zvídavou mysl. Kniha tedy nenudí jednotvárností a pouhými bitvami vesmírných plavidel.

Tahle série se zatraceně povedla a já jsem ráda, že vyšla u nás a mohla jsem si ji taky přečíst. Kdo jste se do ní ještě nepustil, tak vůbec neváhejte. Čtení o replikantu Bobovi a jeho klonech je senzačně osvěžující záležitost a věřím, že by bavila i ty, kteří jinak scífka moc nemusí. Škoda, že tohle vesmírné dobrodružství už skončilo…

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Závěrečný díl série Bobiverzum najdete zde. A pokud nemáte ještě ani první díl, tady je celá série do čtečky pěkně pohromadě.




P.S.: fakt bych chtěla být replikant. Ty možnosti! Nekonečně času. Paráda. 


Anotace:

Závěrečný díl zábavné sci–fi trilogie Bobiverzum

Bobové založili už dost kolonií na to, aby lidstvo nevymřelo. Avšak žabomyší války politiků patří k nesmrtelným lidským nešvarům. Brazilské sondy se navíc pořád pokoušejí zlikvidovat všechny své konkurenty. A kromě toho se Bobové pustili do boje se starší a mocnější rasou, která má obrovskou chuť k jídlu a poněkud výbušnou povahu.

Bobové si lížou rány po debaklu z prvního střetnutí s Druhými a je pravděpodobné, že jednou nevyhnutelně vypukne rozhodující bitva o budoucnost Země a jejích kolonií. Bobové však pobrali zhruba tolik disciplíny jako houf divokých koček a některé z mladších kopií se zajímají spíše o vlastní lokální problémy než o boj s Druhými.

Spása ovšem možná přijde z nečekaného zdroje. Dvojice Bobů osmé generace v hlubokém vesmíru něco objeví. Pokud chtějí zachránit Zemi a vlastně i celé lidstvo, stačí jen nečekaný nález co nejrychleji dopravit do sluneční soustavy. Než do ní přiletí Druzí.

1. 9. 2019

Pekelná díra: Vzpoura



Autor: Brian Herbert, Kevin J. Anderson
Série: Pekelná díra (2. díl)
Překlad: Dana Chodilová
Nakladatel: Baronet
Rok vydání: 2015
Počet stran: 576



Můj názor:

Druhá část série Pekelná díra začíná přesně ve chvíli, kdy první díl končí. 
Vládkyně Konstelace Diadém Michella Duchenetová už ví o vzpouře generála Adolpha a dle očekávání z toho nemá vůbec radost. Spíš hrozí, že jí vzteky prdne žíla na čele a plánuje být tentokrát nemilosrdná. Ne jako při jeho první vzpouře, kdy byl lstí poražen a internován na nehostinný svět, kde měl se svými následovníky schlíple sedět nebo lépe – bídně zhynout. 
Tvrdý uder, rychlý úder! To má být heslo jejího tažení proti generálovi. Konstelační flotila se šikuje pod velením Escobara Halhollmea, syna toho, kdo generála porazil. Očekávají snadné vítězství, neboť konstelační síla vržená k Pekelné díře je obrovská.

Generál je však z odolnějšího materiálu. Při minulé vzpouře se poučil a s pečlivostí dokonalého stratéga plánuje tu nynější tak, aby Michelliny voje neměly sebemenší šanci na úspěch. Záda mu kryje celá Vzdálená zóna a kromě toho také znovuobživnuvší původní obyvatelé Pekelné díry – housenkovití tvorové, z nichž většina přežila katastrofu planety ve formě paměti uložené v kluzké vodě. Jejich osobnosti se znovu vynořují v tělech dobrovolníků, kteří je z kluzké vody přijmou do těla a tato nová rasa „stínových Xayanů“ je stále početnější a silnější.

Mezi těmito dvěma bojujícími frakcemi se skrývá spousta menších hráčů s velkými cíli, kteří hodlají využít bojů a z popela po padlém protivníkovi vystavět svůj vlastní úspěch.
Figurky na šachovnici stojí, bitva může začít.


Autoři se do pokračování vrhli pěkně svižně. Příběh navázal na rozběhnuté tempo z minulého dílu a vypravěčský styl neztratil nic na čtivosti. Všechny dějové linie nabraly pěkný spád, jak se uváděly v život plány přichystané oběma stranami v minulém dílu. 
Jednotlivci však také měli co říct.V nově vznikajících komplikacích a v pokračujících zápletkách se mohla konečně naplno projevit povaha a schopnosti postav, jak se každý zapojoval do dění a musel reagovat na okolnosti a nastupující střety. Ne každý plán vyšel tak, jak se počítalo, a postavy byly postaveny před složitá rozhodnutí, která navíc ovlivnily dost nepěkné podmínky zvenčí.  Autoři moc pěkně vyhmátli změny, které toto s lidmi udělá. Postavy byly nuceny vydolovat ze sebe to nejlepší, čeho byly schopné. Někteří mě dokázali hodně překvapit.

Xayané také konečně přestali připomínat divné slizovité housenky a začali mít svůj význam. V první knize na mě působili spíš jako cizorodý a nevítaný kýč. Teď však ukazují svoji sílu a díky jejich přítomnosti se začala probouzet i nehostinná Pekelná díra. Cosi mě však stále nutí nevěřit jim ani nos mezi očima.

Protistrany konfliktu jsou známé a bojové jednotky připravené. Pořádné bitvě nic nebrání. V příběhu jde zatím stále spíš o to, co na knihách tohoto typu tak miluju – tedy politiku, intriky, strategické plánování precizní taktiky a pozvolné uvádění plánů v život. Ne vždy všechno vyjde podle plánů a všechny akce se musejí přizpůsobovat podmínkám. Skvěle se to čte a je to nesmírně opravdové. 
Autoři nikomu nenadržují. Všem něco vyjde, něco ne. Každý má občas víc štěstí než rozumu a každý dostane svůj příděl smůly. Každý takový zvrat ještě zvyšuje napětí a chuť číst dál. Je vidět, že autoři vědí, co dělají a příběh mají dobře rozvrhnutý. 
Autoři jsou překvapivě nestranní i v morálních otázkách – i kladné postavy, nebo spíš ty, které by asi měly být považovány za kladné, občas udělají kruté rozhodnutí. A i záporní občas vzbuzují sympatie. Tahle vyváženost dělá příběh více uvěřitelným.

V kapitolách se střídají místa děje. Neušlo mi tak dění na Pekelné díře, na Sonjeeře v Diadémině paláci nebo dalších planetách Vzdálené zóny. Přítomna jsem také byla na palubě vlajkové lodi konstelační flotily, která vyrazila oblehnout Pekelnou díru. Nepřišla jsem tedy vůbec o nic a musím říct, že všechny části mě bavily a zaujaly stejně. Všude se situace vyvíjela zajímavým směrem a o napínavé okamžiky nebyla nouze.


Jediné, co mě na sérii mrzí, je to, že se posledního dílu v překladu nedočkám. Pokusím se vypátrat nějaký amatérský překlad, protože konec bude nepochybně zajímavý. I tak ale stálo za to si knihy přečíst, takže určitě neváhejte. Jsou ve výprodeji za pěknou cenu. 


Anotace:

Planeta Hallholme, zvaná Pekelná díra, bývala jen útočištěm psanců a nepohodlných živlů v zastrčeném koutě vesmíru, kam nedosáhla pevná ruka Michelly Duchenetové, vládkyně hvězdného impéria Konstelace. Ale po letech tajných příprav správce planety generál Adolphus konečně táhne do boje za splnění svého snu: osvobození opomíjených světů Vzdálené zóny, vybudování nové koalice, vyhlášení nezávislosti na starém, zkostnatělém impériu. Vzpoura vypuká – ale obří kosmická flotila Konstelace se blíží…
Vzbouřenci z Pekelné díry spoléhají na pomoc záhadné původní rasy Xayanů, nadané nevídanými schopnostmi. Je tu však další nebezpečí, před nímž bledne i hrozba silné nepřátelské flotily… a před touto hrůzou není úniku!


24. 8. 2019

Pomsta a rozbřesk - série



Autor: Renée Ahdiehová
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2016, 2017
Počet stran: 400, 424



Můj názor:

Když tahle kniha zářila mezi novinkami, nalákala i mě. Bylo v ní totiž ukryto cosi svěžího, v YA dosud neokoukaného - svět pouště volně inspirovaný arabskou kulturou, způsobem života a jejich mýty a pohádkami.
Takže pochopitelně jsem si ji chtěla přečíst. Trvalo poměrně dlouho, než jsem se ke knize dostala. Pak jsem ji ale slupla za jeden večer. Mezi tím se k ní přidal i druhý díl a tak jsem se rozhodla spojit článek o knihách do jednoho. Ovšem bez obav: Spoilery k druhému dílu nebudou.

...

Žil byl v zemi Chorazán mocný mladý vládce kalif Chálid. A tento panovník měl zvláštní zálibu – každý den se oženil s dívkou, kterou druhy den za rozbřesku nechal uškrtit na hedvábné šňůře. Pro každou z dívek bylo neštěstí, když na nich se zálibou spočinulo oko vladaře, protože věděly, jaký je čeká konec a že jim zbývá pouhá jediná noc života. 
Pak se ale našla jedna, která vše změnila…

Přihlásila se dobrovolně a stala se kalifovou manželkou. A druhý den ráno se hedvábná šňůra poprvé nedočkala své oběti.
Tou dívkou byla Šeherezáda, a protože tenhle příběh všichni známe, je jasné, že kalifa utáhla na vařené nudli vyprávěných příběhů, které nad ránem „nestihla“ dovypravovat. Zvědavý kalif tak čekal na další noc. Tady bylo ale cosi navíc. Příběhy nebylo to jediné, co kalifa Chálida lákalo na půvabné Šeherezádě. 
Jedná se o YA knihu, takže zafungovala i láska na první pohled a okouzlení dívčinou osobností. Šeherezáda totiž byla všechno jen ne dívka, která se nechá nad ránem uškrtit a u toho bude pokorně klopit oči. V souladu se svojí nespoutanou povahou se rozhodla bojovat o svůj život a hlavně pomstít svoji kamarádku, která byla jednou z kalifových předchozích mrtvých manželek. Jenže Amorek si pohrál a svým šípem trefil i ji. Šeherezáda tedy musí řešit otázku, jestli poslechnout rozum, který velí k pomstě nebo srdce.

Tenhle pouštní příběh mě doslova uhranul a to i přes to, že se v něm nacházelo snad každé klišé, které si jen umím představit. Od lásky na první pohled, přes milostný trojúhelník až já nevím kam. Ono to tu ale vůbec nevadilo. Situaci zmírňovalo jednak velmi atraktivní prostředí, život v kalifově paláci a dokonce i názvy jídel a oděvů a jména postav. Všechno znělo tak cizokrajně a exoticky, že mi i ty běžně známé prvky YA příběhů připadaly zajímavé a nové.

Paní autorka navíc píše docela pěkným, vábivým stylem. Neumím sice úplně odhadnout, jestli by mě příběh zaujal bez toho kouzelného prostředí (vlastně jo, myslím, že zaujal), ale to nic nemění na tom, že měl všechno, co potřeboval, aby mě udržel u stránek do hluboké noci.

Kromě lásky mezi hlavními postavami měl příběh kalifátu Chorazán i další lákavou stránku. Paní autorka vymyslela docela dobře „politickou“ zápletku příběhu a legendu k tomu proč vlastně každá manželka skončí jako mrtvola. Bylo to takové ponuré, záhadné tajemství a mě bavilo ho objevovat a postupně rozkrývat záhadu Chálidovy zamračené (charismatické) osobnosti. Postavám navíc nebude stačit pouhá láska, aby v příběhu uspěly. Budou v sobě muset najít důvtip, odvahu, schopnost odpouštět a neméně důležité bude i přátelské pouto, které mnohé z nich spojuje.

Ve svém vyprávění občas odskočila od Šeherezádiny linky a věnovala se i jejímu příteli Tárikovi a ráda říkám, že i děj za zdí paláce nebyl úplně nezajímavý.

Co je trochu škoda je to, že v knize chybí více příběhů, které Š. vyprávěla kalifovi. Chápu, že by to asi knihu hnusně natáhlo a pro děj to nebylo podstatné, ale kdyby se to zestručnilo… Líbilo by se mi pár starých známých příběhů nenásilně vecpaných na jednu pěkně ozdobenou stránku. Pokud mi paměť dobře slouží, dočkala jsem se jen dvou (bez ozdob).





Druhého dílu jsem se nemohla dočkat. Těšila jsem se na pokračování příběhu a byla jsem zvědavá, jak dopadne láska Chálida a Šeherezády.
Bohužel se ale dostavilo menší zklamání. V druhém dílu jsem nějak nedokázala najít tu poutavost a kouzlo z předcházející knihy. Všechno na mě působilo trochu přeplácaně. Jedna z mála zajímavých věcí tak byla kouzelná moc, kterou se Š. dařilo pomalu rozvíjet a ošoupaný kobereček, který měl sehrát v tom rozvíjení důležitou roli.
Bohužel se ale s touto částí vyprávění paní autorka nejdříve velmi tajila, aby ji pak ke konci smetla ze stolu téměř nepostřehnutelnou rychlostí. To byla škoda. Potenciál kouzel tak zůstal nevyužit.

Mnohem víc se mi líbila proměna Chálidovy osobnosti a sledování jeho kapitol. Byl pro mě mnohem zajímavější osobou než Tárik, který mě dost otravoval a nefandila jsem mu.

Paní autorka zachovala strukturu, ve které sledovala své postavy v kapitolách na (nepravidelnou) střídačku. Bohužel mě ale některé moc nebavily a nemohla jsem se dočkat, až se vrátím ke svým oblíbeným. Vlastně musím říct, že z vedlejších postav mě spíš nezaujala žádná.

Druhý díl nebyl úplně špatný, ale vedle zářivé "osobnosti" dílu prvního byl spíš takový průměr.
Zatímco první díl mě doslova okouzlil a příběh připoutal ke stránkám, druhý díl byl v čtivosti bohužel o dost horší. Vytratila se romantika a kouzlo dvojice Šeherezáda a Chálid. Napětí by tu i bylo, ale vždycky jen naťuknuté a pak jaksi rychle odbyté. S rozuzlením zápletky také nejsem moc spokojená. 
Paní autorka nacpala do druhého dílu spoustu věcí a pak všechno podivně uspěchaně uzavřela, aniž by využila potenciálu svých nápadů naplno. Knihu jsem přečetla, protože jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne, ale nezanechala ve mně žádný pocit.

Takže konečný verdikt nad celou sérií zní nějak takto:

První díl byl skvělý a jen díky němu stojí za to sérii číst. Druhým si spíš pokazíte dojem.


Anotace:

V zemi Chorásán si násilnický kalif Chálid každou noc bere novou dívku, aby ji ráno nechal oběsit na hedvábném provazu. Když se šestnáctiletá Šíva stane jeho obětí, rozhodne se její nejlepší přítelkyně Šeherezáda, že se pomstí, a dobrovolně se stane jeho další ženou. Šeherezáda je nejen rozhodnutá zůstat naživu, ale ukončit hrůzovládu kalifa jednou provždy.

V tomto napínavém převyprávění Tisíce a jedné noci okouzluje Šeherezáda noc za nocí kalifa svými příběhy, a získává tak další dny života. I když ví, že každá noc může být její poslední. Avšak Chálid je jiný, než jakého si ho představovala. Za zrůdou se skrývá ztrápený kluk a Šeherezáda, aniž by chápala, jak je to možné, se do něj zamiluje. Jak jen mohla? Vždyť je to neodpustitelná zrada. V honosném paláci zjistí, že ne vše je takové, jaké se jeví, ale i přes svou lásku je rozhodnutá pomstít svou přítelkyni. Může v tomto světě plném příběhů a tajemství přežít láska? A znamená vůbec něco?

15. 8. 2019

Bitva o Salajak




Vydejte se do Švédska 14. století , do doby plné válek o bohatství a moc, v níž vittrové, elfové a ohromní jezerní hadi jsou stejně skuteční jako mor nebo přírodní katastrofy…



Autor: Johan Theorin
Série: Příběh o Jarmalandu (1. díl)
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Nakladatel: Moba
Rok vydání: 2019
Počet stran: 312



Můj názor:

Daleko na severu se k nebi vypíná hora Salajak na jejímž vrcholu stojí opevněný hrad vittrů. Právě končí dlouhá zima a ze spánku se probouzejí jeho obyvatelé. Strážkyně vitterského krále – okřídlené mahry – zpívají své písně o prvním letu nad jarním krajem a tento rok i o boji a o vítězství. Při hledání potravy se totiž vitterští bojovníci střetli s „muži s meči“ a boj mezi dvěma rasami se zdá být nevyhnutelný.
Mezitím na jihu země odešli z domova tři bratři – prý pocházející z rodu posledního vikinga v Smalandu. Chtějí se přidat k armádě, která má zastavit řádění vittrů na lidském území. Armáda je obrovská, sbírá se po celé zemi a putuje na sever pod horu Salajak.


Příběh, který kniha nabízí, mě překvapil hned v několika ohledech.
Především svou neobvyklou stručností, skoro až úsečností. Jako by se pan autor nechtěl zdržovat ničím nepodstatným a musel říct rychle jen to důležité. 
Všechno bylo docela krátké a zhuštěné - krátké kapitoly, minimum popisů postav a krajiny, což nechalo hodně prostoru pro fantazii, velmi stručný styl psaní a překvapivě krátké a na popisy skoupé věty, což nebylo tak úplně mimo. Vlastně mi to k příběhu sedělo, když jsem si na to po chvilce zvykla. Navíc postupně mezi řádky poletovaly útržky informací, které mi přeci jen něco přiblížily víc a přišly vždycky v pravou chvíli. 
Ze začátku mi tenhle minimalistický styl přišel zvláštní v době, kdy všichni popisují jako zběsilí každou hloupost. Pan autor si skutečně nelibuje ve vycpávání textu nadbytečnými věcmi – počítá s čtenářovou představivostí a nechává ji dýchat. Při čtení jsem zjistila – a dost mě to překvapilo – že se mi to líbí. K příběhu a atmosféře knihy se to skvěle hodilo a kupodivu to zvyšovalo čtivost a můj zájem o děj.

Pokud jde o děj samotný, vlastně by se dalo říct, že se toho až tolik nestalo a zároveň se toho dělo dost na to, aby mě číst bavilo. Při četbě se zprvu může zdát, že jde jen o bitvu, ale není to tak. Pan autor rozehrál životní osudy svých postav, které budou pokračovat dále v sérii. Hrdiny knihy jsem sledovala v několika liniích, které se postupně protínaly. 
Nejdříve tu byly mahry, okřídlené strážkyně vittrů, díky nimž jsem se podívala na horu Salajak. Poznala jsem uspořádání v království vittrů, jejich rodinné vazby a způsob života. Pak děj mezi lidmi, kterým mě provázeli bratři Eggové. Tam jsem sledovala putování lidské armády zemí na sever k hradu. Dva bratři se k ní přidali přímo a chtěli být vojáky. Nejmladší toužil hlavně po tom, aby se všichni dostali bezpečně domů.  A nakonec tu byla linie slečny Lovisy dcery hejtmana a velitele vojsk, která má docela zajímavého a nadpřirozeného kamaráda.

Postavy by se možná někomu mohly zdát nezajímavé a ploché kvůli minimálním popisům, ale pro mě to tak nebylo. Naopak mě několik postav velmi zaujalo a několik pro mě zůstává hodně tajemných. A hlavně jsem si je mohla představovat po svém, i když základ jejich povah a motivací byl dán autorem. 
Nejzajímavější je asi mahra Ristin Vingbred, zvěd Gabriel Grau a jeho malý elf Corl a pak Lovisa. U těch tuším velmi zajímavý vývoj a jejich příběh bude určitě stát za to už kvůli těm nejasnostem, které kolem nich pan autor nastřádal. Důležití jsou samozřejmě i bratři Eggové. Okolo všech hrdinů se splétaly okolnosti, které je nutily reagovat a měnit se. Vše opět velmi stručné, ale dostatečné.

Dalším překvapením byla celková atmosféra v knize. Líbilo se mi, jak pan autor nadpřirozený svět plynule propojil s tím skutečným, středověkým. Pro lidi nebyli elfové, mahry nebo jezerní hadi ničím až tak neočekávaným. Zároveň ale patřili tak trochu mezi bájné tvory v závislosti na tom, jak moc na jihu lidé žili.
Kniha na mě působila dojmem staré kroniky, která vypráví napůl mytický příběh o jedné bitvě, ve které velká armáda bránila osud lidí a muži v ní toužili po hrdinství. Na konci se ukázalo, že věci mohou být jinak, než se na první pohled zdá a všechny postavy se budou muset v dalším pokračování vypořádat s nepřáteli, kteří jsou zatím skrytí a čekají na svou příležitost. Protože jedinou bitvou nic nekončí.

Kniha se bude určitě líbit milovníkům nenáročné fantasy se středověkou atmosférou. Čte se pěkně a není moc náročná na pozornost, hromadu jmen nebo moc spletitý děj. Řekla bych, že dokáže zaujmout mladší i starší čtenáře. Ve mně zanechala pocit příjemného očekávání a chuti přečíst další díl.


Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Moba. Pokud chcete knihu poznat blíž, najdete ji zde.


Anotace:

Daleko v horách se v hradu jménem Salajak probouzí královská garda bytostí zvaných mahry. Po zimním spánku znovu roztahují křídla a čekají na návrat vittrů, bojovníků, kteří přinášejí ze světa lidí čerstvou potravu…
Ve stejné době odejdou ze statku v jižním Smålandu tři bratři, Samuel, Niklis a Jöran Eggové. Chtějí se připojit k armádě, která táhne celou zemí, aby zastavila krvavé řádění vittrů. Samuel sní o tom, že bude rytířem, Niklis touží stát se vojákem a Jöran si nejvíc přeje, aby se všichni tři vrátili domů, než si je najde smrt.
K tažení se přidá i Lovisa, krásná dcera hejtmana Georga, jenž velí vojsku. A spolu s ní tajně putuje také Storsi, její obrovský, nelidský souputník, kterého Lovisa ovládá hrou na březovou trubku.
Armáda se po dlouhé cestě utábořila pod hradem nepřátel, na konci známého světa. Vittrové se opevnili za hradbou i ve svých podzemních tunelech. Nazítří začne bitva.


11. 8. 2019

Zrádný bůh


Autor: Cameron Johnston
Překlad: Dana Krejčová
Nakladatel: Laser
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400



Můj názor:

Říše Setharis je pořádně stará. Tak stará, že už se pomalu rozpadá a vlastní dějiny zapadají prachem. Její dřívější moc a sláva jsou už notně vyčpělé. Kolegium mágů, které říši vládne, se zajímá spíš o ještě starší civilizace, aby vyhrabali z jejich trosek artefakty, které by navýšily jejich moc nad ostatními. Na bídu vlastních obyvatel pod hradbami Starého města, centra arkánské moci, z vysoka kašlou. Stejně nikdo nemá dost moci na to, aby je dokázal svrhnout. Lidé jsou konec konců tak křehcí, tak smrtelní, tak bezbranní…

Poklidný život mágů narušil okamžik, kdy z božských věží ve městě zmizí světlo. Jako by bohové byli pryč, povídá se dokonce, že jeden z nich je mrtvý. To se stalo před deseti lety. Bůh zemřel, tehdejší arcimág Byzant je nezvěstný a ten, kdo za to nejspíš mohl je mrtvý. Nikdo nechápe, jak to mohl dokázat, byl přece původem ze slumu, ne moc nadaný lidomant, opilec a k ničemu. 
Jenže mág Edrin Galán není mrtev. Naopak je velice živý a vrací se do Setharisu pomstít krutou smrt přítele. Moc si z dřívějška nepamatuje, jako by měl mysl zamlženou kouzlem, ale tuší, že se smrtí boha měl trochu společného. A jistě ví, že ten, kdo zavinil smrt jeho přítele, bude hodně a moc dlouho litovat.


Když jsem knihu četla, zdála se mi zápletka kouzelně jednoduchá. Teď se mi ji však nějak nedaří vysvětlit v několika úvodních slovech. Pan autor totiž vytvořil pro svůj svět docela propletenou a mnohovrstevnou historii a stejné životní osudy připravil i svým postavám. A hlavní hrdina mág Edrin toho má za sebou opravdu dost na několik životů. A ještě spoustu před sebou. Jeho rodné město Setharis bude v knize ohroženo nejen zradou, korupcí a touhou po moci zevnitř, ale i odvěkými nepřáteli z jiných kultur.

Nejzajímavější na knize pro mě byla ona magie a mágové, kteří ji provozují. Pan autor si dal opravdu práci a mně se zdálo, že fungování magie bylo poměrně dost originální. 
Vyhovovalo mi, jakým způsobem omezil jednotlivé mágy, aby jejich moc nebyla nikdy absolutní. Všichni mohli být poraženi, pokud našli soupeře s chytřejší hlavou, rychlými reakcemi nebo prostě jen trochou štěstí v pravou chvíli. Dokonce ani bohové nebyli neomezeně mocní. 
Byl i naznačen jistý rozdíl mezi přijatelnou a krvavou magií a toto mělo spojitost s démony z jiných světů ohrožujícími svět lidí. Počítám, že v dalších dílech si toho užiju dosyta. Zatím mohu spíš pochválit logiku a nemilosrdnost věci. Špatně dopadli ti, kteří byli tak naivní a hráli si s něčím, čemu nerozuměli a nebo se nechali podvést.

Postavy byly překvapivě lidské. Žádná čistě dobrá bytost v knize není, každý má nějaké máslo na hlavě. Hlavní hrdinové mají také každý svá tajemství, která si pečlivě střeží a jen velmi neradi odkrývají své karty. Většinou se to dost nevyplácí. Tak jsou všichni opatrní, podezřívaví a odhodlaní bránit vlastní život jakýmkoliv způsobem. Hlavní je přežít těžkosti života chudinských čtvrtí a brát ohled především na vlastní dobro. O to víc uvěřitelné ale postavy jsou vzhledem k politické situaci a převážně chudé realitě, ve které jsou nuceny existovat. Málo komu však chybí nějaký osobní morální kompas, i když někteří mají svědomí hodně pružné.
Mágové jsou úplnou protiváhou obyčejných lidí a to nejen kvůli jejich nadání mocí. Jejich svět je jiný, pohodlný, dlouhověký, naplněný mocí a bez nutnosti protloukat se ode dne ke dni. Škoda, že pan autor tyto rozdíly více nezdůraznil. Bylo to sice několikrát řečeno, ale neměla jsem z knihy ten pocit. A nebo mě nic nenutilo to dostatečně vnímat a zapamatovat si to. Hlavní hrdina se pohyboval více v chudších čtvrtích, a proto jsem si toho prostředí užila víc – tolik, že se mi zdálo světu v knize přirozené daleko více, než nevyužité prostředí bohatství a moci. 
Zajímavě vytvoření byli protivníci, kteří se k městu blížili. Původně jsem myslela, že se bude jednat o čistě fyzické ohrožení, ale magií je zde prosáklé naprosto vše.

Protože je kniha pravděpodobně prvním dílem série, byl začátek mírně nudnější a těžkopádný. Ne že by se nic nedělo, ale bylo potřeba vysvětlit hodně věcí. Pan autor na to vysvětlování použil Edrina Galána a to byl pro mě kámen úrazu. Edrin se rád opakoval. Některé informace jsem tak získala několikrát a některé jsem zase musela lovit mezi řádky. Prostředek knihy byl takový akorátní a směřoval k masakrálnímu závěru, kde stříkalo takové množství krve a pleskalo tolik střev, že by záviděl i Kulhánek. Nemám nic proti troše nechutností, víc bych ale ocenila rovnoměrnější rozdělení akce a poklidnějšího děje.

Nemůžu říct, že by se kniha nečetla dobře, ale dojem, který zanechala je poměrně nijaký. Ano, líbila se mi magie, dokonce mi sedl i hlavní hrdina, ale čekala jsem víc. Myslím, že díky dobré a zajímavé historii a možnostem, které nabízela magie, mohla být zápletka o něco šťavnatější a záporáci neměli dát svou kůži tak lacino. Na další pokračování je však nakročeno poměrně dobře a jsem si celkem jistá, že mu šanci dám, pokud opravdu bude, i když je pro mě kniha zatím spíš lepší průměr.

Pokud tedy chcete spíš oddychovou fantasy pro dospělé a nevadí vám trocha krve a nechutností, směle do toho.


Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky pořídíte zde.




Anotace:

Edrin Galán strávil deset let na útěku, pronásledován vlastními i skutečnými démony. Nyní ale jeden z mála přátel, kteří mu zbyli, odhalil strašlivé tajemství – a při pokusu varovat vládce rodného města byl stažen zaživa z kůže. A Edrin si to díky magickému propojení myslí prožil s ním. Nyní se vrací, aby se pomstil. Zabijáci, mágové ani monstra ho nezastaví. Ostatně, když na to přijde, nebylo by to poprvé, kdy musí zabít boha, aby zachránil své blízké…

4. 8. 2019

Pan Slušňák



Autor: Jennifer Miller, Jason Feifer
Překlad: Blažena Kukulišová
Edice: Kontrast
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 399



Můj názor:

Pana Slušňáka jsem si ke čtení vybrala spíš do počtu a taky proto, že jsem se chtěla účastnit letní akce Knižních závisláků s názvem #tojanectu.  
Romány pro ženy, které jsou řazeny do kategorie „erotická“ nejsou ani náhodou můj šálek čaje, ale Slušňák mě svou anotací přesvědčil, že to možná za pokus stojí.


Příběh není už na první pohled nic složitého. Dva se potkají v baru a vyspí se spolu.
Zajímavé je ovšem to, co následuje potom.

Žena, o kterou v příběhu kráčí – Carmen, se ukáže trochu jako potvora a podrobnosti svojí akce na jednu noc popíše v novinovém sloupku časopisu Empire pro který pracuje. A nebere si servítky. O svém náhodném partnerovi nenapíše nic moc pěkného. Vylíčí jej jako nešikovného troubu, který v posteli nejspíš dosud jen odpočíval a vůbec netuší co dělat, když v ní náhodou natrefí na ženskou.

Jenomže muž, který čirou náhodou taky pracuje v Empire jako ověřovač faktů – Lucas, si její veřejnou pohanu nedá líbit a napíše jí odpověď. Nikoliv ovšem soukromou. Jeho reakce vyjde ve stejném sloupku a veřejnost je nadšená.

Zrodí se tak jejich společný projekt Jebat kritiky. Pravidelná rubrika spočívá v tom, že spolu ti dva spávají a pak si vzájemně píšou reakce ve zmíněném časopise. A zatím co Carmen působí jako dračice, Lucas je za slušňáka.


Protože tyhle knihy moc nečtu, nemám tak úplně s čím srovnávat. Mohu porovnat pouze svá očekávání a skutečnost. A kniha v tomto porovnání obstála se ctí. Věci, které na žánru ráda nemám a kvůli kterým se mu vyhýbám, tu nejsou. Tuším ale, že se jedná přesně o ty věci, které ostatní na žánru naopak vyhledávají :)

Především není Lucas žádný macho. Žádný super zkušený lev salonů s naditou peněženkou a neposedným poklopcem. 
Je prostě úplně obyčejný mladý chlap, který má za sebou jediný nepodařený vztah a méně zkušeností se ženami, než by sám chtěl. Jeho postava se autorům podařila. Má v sobě akorátní směs naivity, snů, odhodlání a chuti do života. Potkává se v něm výchova menšího jižanského města s touhou stát se pravým newyorčanem. Chce moc prorazit a naučit se s vlky výti, zároveň je však takový beránek, v jádru hodný a neškodný.

Carmen žije v New Yorku už dlouho a ví o čem je život tady a kariéra v Empiru. Navenek vystupuje jako bezohledná kariéristka a žena vamp, uvnitř je ale trochu jiná. Jen se naučila přežít. Její ideály a sny, které měla, jsou smetené realitou a je celá tak trochu okoralá. Přes to se ještě úplně nevzdala, jen na chvíli ustrnula na místě. Setkání s mladším Lucasem ji dokáže zase krásně rozhýbat.

Na knize je moc hezké to, jak na sebe narazí dva lidé s jinými povahami, náturou a životními zkušenostmi. V knize se podařilo zachytit opravdově způsob, jakým se lidi v partnerství ovlivňují, i když jde jen o sex. Vzhledem k tomu, že příběh bylo možné sledovat jak ze strany Lucase, tak i Carmen, mohla jsem vidět, jak se jejich očekávání rozcházejí a ne a ne se potkat na společné představě o tom, co se děje. Některé situace byly lehce úsměvné, takže čtení rozhodně zábavné bylo.

Jejich slovní boj v článcích mě bavil. Líbil se mi způsob, jakým se v dopisech vyjadřovali a svými slovy odkrývali, kdo jsou. Lucas možná působil jako naivní a nezkušený moula, ale byl mi sympatický. Kniha trochu zbourala klišé, že muž v podobných příbězích musí být sebevědomý a megazkušený  a v posteli naprosto perfektní a že se nikdy nezachová blbě a impulzivně. 
Tím se dostávám k dalšímu bodu, který mě potěšil, a sice, že v knize nebyly detailní popisy sexu, které připomínají návod k automatické pračce. Autoři se rozhodli do podrobností nezacházet a jednalo se tak spíš o lehce pikantní náznaky než furt dokola popisovaný sex.  Zdá se, že toto mi vyhovuje daleko víc. Čtení mi pak připadá více lechtivé, než když se dozvím, co přesně komu kam kdo strčil a jak.

Vztah dvou hlavních hrdinů mi ale vůbec nepřipadal provokativní, jak se v anotaci píše, možná u prvních dvou dopisů – sloupku a reakce na něj, ale pak už šlo prostě jen o rutinu. Mezi postavami jsem postrádala nějaké vzrušující jiskření. Autorům se podařilo mě přesvědčit, že pro ně šlo skutečně jen o práci. Nejsem si ale jistá, jestli to bylo úplně záměrem. Nezlepšilo by se to ani v případě, že by onen sex nechyběl.

Příběh sám byl docela zajímavý a šlo v něm o víc, než jen o erotiku. Obě hlavní postavy se měly něco naučit o sobě a o životě a vzájemně si to předat. Nedalo se nepřemýšlet nad tím, co všechno jsou lidi ochotní sledovat a z jakého důvodu to dělají a co jsou jiní ochotní udělat, aby zvýšili vlastní zisky a prestiž. A taky to tom, kolika blbostí se člověk nadělá, než přijde na to, co je pro něj opravdu důležité. Tyhle myšlenky mi sice trochu pokazil konec, který mi vážně nesedl, ale to už je můj problém.

Vyzvednout bych chtěla skvělou atmosféru New Yorku, kterou se podařilo v textu zachytit. Z knihy jsem dokonale pochopila v čem je život tam jiný, jaké to je pro přistěhovalce, který se tam snaží prorazit a jaké pro starousedlíka. Tyhle pocity byly prostřednictvím postav a děje pěkně předány. Líbilo se mi také prostředí médií, do kterého byl děj zasazen.

Kniha mi docela zbourala představy o tom, jaké jsou erotické romány pro ženy. Nemyslím si však, že jsem narazila na úplně reprezentativní vzorek :). Tahle kniha připomínala spíše oddechový společenský román s trochou sexu a leckteré YA knihy se mi zdají výrazně žhavější.
Pokud tedy máte rádi erotické romány, nejspíš nedostanete to, co čekáte. Kniha ale určitě zaujmout dokáže svým vypravěčským stylem, zajímavou zápletkou a atmosférou New Yorku.


Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud máte chuť Slušňáka přečíst, seženete ho tady.



Anotace:

Poznejte nejprovokativnější sexuální vztah, jaký kdy nějaký pár měl.

Lucas Callahan se vzdal snoubenky a maloměstské budoucnosti s právnickým titulem a rozhodl se zkusit štěstí v New Yorku. Uchytí se v časopise Empire a věří, že je jen otázkou času, kdy se z nejnižší pozice vypracuje na slavného novináře. A pak jednou v noci vyrazí do centra a seznámí se v baru s nádhernou brunetkou, která ho vezme k sobě domů…

Carmen Kellyová chtěla být žurnalistkou tepající nešvary, ale jelikož mají manhattanské časopisy mentalitu klukovských klubů, ocitla se v časopise Empire v roli sloupkařky píšící o sexu. Její poslední příspěvek je o politováníhodném – a neuspokojivém – setkání s rozpačitým nemotorným chlápkem, který je sice celkem pohledný, ale v posteli příšerně nezkušený.

Lucas zjistí, že se vyspal s nechvalně známou Carmen Kellyovou – tou, co píše sloupek o sexu v časopise, kde pracuje i on! –, až když si přečte její ponižující, útočná slova. Rozzuřeně napíše odpověď a podepíše se jako „Slušňák“.

Empire reakci zveřejní a oba sloupky mají bouřlivý ohlas. Čtenáři žádají pokračování. Časopis přistoupí na ujednání: Carmen a Lucas se spolu vyspí každý týden… a utkají se ve vzájemném hodnocení svých výkonů.

Aktéry milostného sloupku zanedlouho čeká víc než jen válka slov: nakonec si musejí vybrat mezi ambicemi, láskou a důsledky naprosté poctivosti.