Rty s příchutí vína

 

Knihu jsem si vybrala zejména kvůli autorovi. Byla jsem zvědavá na jeho žánrový skok od thrillero-detektivních příběhů k romantice. A pak taky mě přitáhlo prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Morava, Pálava, vinice… to prostě vonělo létem. A slibovaná letní romantika byla už jen třešničkou navrch knihy, která svým rozsahem sedí na jeden příjemný den v létě u vody.

 

Anotace:

 

Elena zažívá krušné časy. Nedávno se rozešla se svým žárlivým přítelem. V jednom kuse se dohaduje s tátou, protože nedokáže skousnout jeho sexistické manýry, které začíná přebírat i její mladší bratr Lukáš. Navíc začaly letní prázdniny a máma jí domluvila tu nejhorší možnou brigádu. Elenu tak teď místo pohodičky v klimatizované kanceláři čeká úmorná dřina na rozpálené vinici.

Všechno má ale svoji světlou stránku – ta se v tomto případě zhmotnila v osobě Nikolase, Elenina sexy parťáka z vinohradu. Mezi mlčenlivým dlouhánem a svéráznou dívkou brzy přeskočí jiskra. Jenže i pan Dokonalý má svá tajemství a pokud se má jejich vztah změnit v něco víc než jen letní milenecké vzplanutí plné vášně, budou muset překonat nejednu překážku.

 

…

Autor vypráví svůj příběh prostřednictvím Eleny, což mě trochu překvapilo. Jasně, dívčí romány většinou vyprávějí holky, ale přiznávám, že by mě takový příběh opravdu zajímal z pohledu kluka a vyprávěný autorem-mužem. V tomto případě se však autor dokázal vcítit do mladé holky vážně dobře a navíc se mu povedlo stvořit zajímavou a silnou postavu.

Eli je na jednu stranu typickou dospívající holkou s problémy, které to s sebou přináší. Většina těch problémů se samozřejmě týká kluků a vztahů. Elena však řeší i trable v rodině, konkrétně se svým tátou a bráchou. Tatík je totiž takový ten typický chlapák s výchovou jako od buranů. Respektive drží se původních vzorců toho, co je mužné a jak by se měl „chlap“ chovat k ženám, aby byl prostě ten správný macho. Eleně to hodně vadí a dokáže si dát do souvislostí takový rodičovský příklad a vliv výchovy s chováním kluků a kam to taky může vést. Eli je velkou bojovnicí za tuhle věc – neváhá se postavit sexistickým poznámkám otce a bratra. Přiznejme si, že jejich chování je bohužel pro malou českou kotlinu ještě pořád typické a autor to hezky vyhmátl.

Kromě toho Eleně začíná letní brigáda, na kterou se úplně netěší. Bude makat ve vinohradu, což tedy není brigádka zadarmo, na kterou si původně myslela. Čeká ji tvrdá dřina venku, na pekoucím slunci. Naštěstí je jejím parťákem na řádku nový kluk v dědině, který je pekelně přitažlivý…

Jo jasně, je to klišé – nový kluk v dědině, krásný, namakaný, sexy, odtažitý, jakoby smutný... Doplňte, co chcete :D. Jenže je to vážně takové klišé nebo holý fakt? Jasně, že se holka zamiluje spíš do sportovního sexy kluka s pěknou tvářičkou než do někoho, kdo je tak tuctový a nezajímavý, že si ho sotva všimne. Fyzická přitažlivost je prostě důležitá. Povahu stejně většinou hrdinka pozná až postupně a stejně tomu bylo i tady. Líbilo se mi, jak autor ukázal, že i navenek dokonalý kluk může mít své problémy a není vůbec nic nemužného na tom, když ho něco trápí nebo si nad tím i pobrečí. Konec konců na to má partnerku, aby mu byla oporou. Je fajn, že na takovou věc autor nezapomněl. Je taky fajn, jakým způsobem řešily postavy své problémy. Eli neměla tendence sklouzávat k domýšlení a předpokladům, ale vše řešila s Nikolasem i se svým bývalým dospěle a přímo, narovinu. Nevytvářela žádné dusno ani nesmyslné scény.

 

Příběh mě mnohem víc, než romantickou linkou oslovil něčím jiným. Proto se budu v následujícím sdělení dojmů ze čtení zabývat daleko více jinou věcí, než romantikou :)

Kniha se na začátku tváří jako typický dívčí román a příjemná oddechovka do letních veder. V jistém smyslu taková i je. Dýchá z ní (zejména na začátku) ta správná atmosféra léta a prvních vztahů. Najdou se tu všechny věci, které patří k létu dospívajících. Jsou tu kamarádství, dny strávené u vody nebo u táboráku, letní brigáda a samozřejmě nové letní lásky. Příběh přináší pohled na lásku a vztahy v různých jejích podobách. Najdete tu vztah heterosexuální, homosexuální i něco mezi tím. Bohužel se tu najde i odvrácená strana těchto věcí – primitivní kreténi s nízkým sebevědomím, kteří se neumějí chovat. Líbil se mi autorův postřeh, že si podobné chování a řeči táhnou z domu a z výchovy. Jinými slovy, že se předsudky, netolerance, homofobie a sexismus přenáší z generace na generaci. Toto velmi výrazné téma v příběhu mi připadalo velice důležité. Tak moc, že ovlivňuje životy prakticky všech a také mnoho společenských situací. Jedná se o takový ten sexistický pohled na svět a výchovu, která je jeho důsledkem. Ať už se jedná o nevinné byť hloupé řeči a poznámky na lidi okolo nebo o závažnější poruchy chování, které mohou vést k vážným činům.

Na letní románek mi chvílemi připadalo, že kniha obsahuje značné množství závažných témat. Mnohdy mi přišlo všechno až přehnané v tom smyslu, že je toho až moc na těch pár lidí. Jistě – v životě se dějí vážné věci, často i hodně zároveň, léto neléto. Různí lidé prožívají své trable i štěstí zároveň. Jenže je vážně nutné psát o všech v jedné knize? Současný trend tomu tak velí a musím říct, že se mi občas stýská po těch opravdu lehčích románcích například od Lanczové, kdy se sice také řešilo něco vážného, ale nezastiňovalo to romantickou linku a nedával se na to takový důraz. Spíš to vplynulo do děje a čtenář to vstřebal tak nějak přirozeněji. V této knize se na problémy upozorňovalo hodně výrazně, nebyly úplně přirozenou součástí plynutí děje a hodně vyčnívaly. Romantiku a oddechovky čtu hlavně proto, že se chci odpoutat od reálného života a trochu se vrátit k optimističtějšímu vidění světa – ale chápu. Současná generace to má jinak – jsem si jistá, že kdyby mi bylo sedmnáct, viděla bych příběh úplně jinak. Dnešní mladí se potýkají s problémy, které jsme v jejich věku neřešili (společnost je neřešila) a tak vyznívá kniha v některých ohledech výrazně vážněji a feminističtěji (v dobrém smyslu toho slova) než starší románky pro holky. Také je zvykem upozorňovat hodně výrazně a hlasitě a konkrétně – neříkám, že je to špatně. Jen to působí, jako by se autoři předháněli, kdo upozorní na závažnější téma a někdy je to už docela vyčerpávající, protože je to všude a je těžké najít něco opravdu oddechového. Napadá mě, že podobné knihy by měli číst i dospělí už jen proto, aby se zamysleli nad svými dětmi a svým vlastním viděním světa.

 

Ale zpět k románu Rty s příchutí vína – měla jsem prostě trochu pocit přehlcení problémy. Přikládám to i tomu, že je příběh zhuštěný na dost málo stranách. Autor by měl klidně na delší vypravování, i když chápu, že dívčí romány mají většinou podobný rozsah. To je pak nevýhoda autorů, kteří mají spoustu skvělých nápadů a nemohou se rozepsat tak, jak by si nápady potažmo témata zasloužila. Chvílemi se mi tak stávalo, že množství těchto závažných věcí mi rozmazávalo romantickou linku do ztracena a ze všeho toho „morálního poučení“ (nebo jak to nazvat) jsem měla pocit přehlcení „správnými názory“. Homosexualita a homofobie, pansexualita, rodinné problémy a ztráty, mužský šovinismus a výchova dětí ve stereotypních pohledech na pohlaví, znásilnění. A do toho samozřejmě vztahy a vztahové problémy. Je toho dost na 190 stran. Takové množství opravdu vážnějších věcí mi jednak k letní oddechové romantice úplně nepasuje – ale je to současný trend a upozornit na věci, které nejsou ideální, je důležité. A pak, je toho opravdu moc a zpracování vzhledem k rozsahu nemohlo být tak do hloubky, jak by si podobná témata zasluhovala. Musím ale uznat, že v rámci možností dokázal autor vyhmátnout to důležité. Kvůli tomu však nedostala tolik prostoru romantická linka, kterou jsem v knize očekávala. Chybělo mi trochu více rozepsané vznikání vztahu a navazování intimity mezi hlavními postavami. Vztah mi tak přišel založený daleko víc na fyzické stránce než na skutečných citech, které by vydržely víc než jen letní lásku. Pro potřeby příběhu to nicméně bylo dostačující a autor nikde neslíbil, že vztah dvojice přežije podzimní deště :)

Protože jde o lásku a vztahy, nechybí ani vášnivější scény mezi hlavní dvojicí. Nemyslím si, že to úplně muselo být v takovém počtu na tak krátkou knihu. Rozhodně ale uznávám, že erotické scény byly napsány vkusně a nijak v ničem nepůsobily nepatřičně.

Autor každopádně umí psát skvěle a udržet čtenáře u stránek. S tímto románem mi dokázal, že ani změna žánru nic nezmění na kvalitě psaní. Kniha je jednohubka, která mě udržela u čtení opravdu na jeden zátah, protože se pořád dělo něco, u čeho jsem potřebovala vědět, jak se to vyřeší. Příběh by si zasloužil větší počet stran, aby autor mohl uplatnit svůj talent pro budování zápletky a hodně věcí více propracovat. I na malém rozsahu je ale příběh dobrý a v podstatě dal to, co v anotaci slíbil.

Přiznávám však, že se mi mnohem víc líbí ostatní knihy od autora, ale ani tato lehce romantická jednohubka mě nezklamala.

Jsem přesvědčená o tom, že dnešním mladé lidi bude kniha bavit. Zobrazuje témata, která reálně hodně řeší a hrdinka je taková, že nebudou mít problém ji přijmout za svou. Čtenářům, jako jsem já, bude možná chybět prvek letní lehkosti, který trochu zaniká právě v těch vážných věcech, ale rozhodně to knize neubírá na čtivosti.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud vás příběh zaujal, najdete knihu třeba tady.

 

O knize:

Autor: Aleš Novotný

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 192

 

Další knihy autora na bloGu:

Já, Smrt

Reset

 

Knihy jsem si pořídila na bazáči, protože mě zaujalo téma, o kterém měly vyprávět. Starší YA série mají pořád co nabídnout a tato zrovna není výjimkou. Mám pocit, že jsem ji kdysi viděla v Levných knihách. Teď už je k dostání jen na bazech, což je výhoda. Za malý peníz dobré čtení :) Série má dva díly, což je, podle mě, tak akorát.

 

Anotace prvního dílu série:

Před pěti lety byla dvanáctiletá Wren Connollyová třikrát střelena do prsou. Po 178 minutách vstala z mrtvých jako resetka: silnější, rychlejší, odolnější a bez emocí. Čím déle jsou totiž reseti mrtví, tím méně v nich zůstává po oživení lidského.

Wren 178 je nejnebezpečnější reset v Texaské republice. Nyní ve svých sedmnácti letech slouží v polovojenské jednotce společnosti KLEZ (Korporace pro lidskou evoluci a zalidnění).
Wren je jako zkušená bojovnice pověřena výcvikem nových resetů, ale její poslední nováček – Callum Reyes – je nejhorší, jakého kdy viděla. Callum byl oživen 22 minut po své smrti, a tak prakticky zůstal člověkem. Má příliš pomalé reflexy a nepatřičné otázky a jeho nikdy neuvadající úsměv vyvádí Wren z miry. Pořád však odpovídá za jeho výcvik. Když Callum odmítne splnit rozkaz, dostane Wren poslední šanci ho srovnat – jinak ho bude muset zlikvidovat. Wren dosud vždy uposlechla každý rozkaz a ví, že když se vzepře, bude také zlikvidována. Ale zároveň se nikdy necítila tak živá jako s Callumem…

…

 

Na první pohled je v knize téma, které se nezdá zase až tak originální. Skupina nadprůměrných jedinců je zotročena korporací a zneužívána na boj s odpůrci panujících pořádků. Kniha mě ovšem přesvědčila o tom, že zrovna v tomto zpracování JE téma zatraceně originální v mnoha detailech a supr napsané.

 

Autorka mě ve svém příběhu zavedla do úplně nového světa a nového společenského uspořádání.  Jedna věc je však logicky stejná jako v ostatních dystopkách: Lidstvo na tom (opět) není úplně nejlépe.

Populaci zdecimovala vážná nemoc, která je velmi nakažlivá a s jejímiž důsledky muselo lidstvo bojovat (a bojuje dosud). Pokud totiž na onen virus zemře člověk, může se stát, že po smrti resetuje – probudí se jako taková lepší lidská zombie. Silnější, rychlejší, prakticky nezabitelná, protože se rychle hojí z téměř každého zranění, méně ovlivňovaná emocemi, pokud vůbec. Podmínkou je, že člověk musí být při smrti mladý. Pokud je starší dvaceti let, jeho tělo změnu nepřijme dobře a reset je v podstatě jen zombie. Před začátkem děje knihy proběhly války mezi lidmi a těmito resety a reseti, tenkrát ještě bez výcviku a beze zbraní, byli poraženi. Pokusili se bojovat za svou svobodu a práva a prohráli. V důsledku toho jsou nyní otroky společnosti KLEZ, která je využívá jako jakési vojáky-policajty.

Reseti jsou drženi ve speciálních centrech a zachází se s nimi jako s věcmi. Lidé se jich bojí nebo štítí. Většinou spíš obojí. Reseti jsou prostě jiní a lidi je nenávidí už jen proto – ze strachu, z nepochopení.

Pro své velení jsou pouhými věcmi, nelidmi, bez práv a bez nároku na život mimo absolutní kontrolu v centru. Zde podstupují výcvik a přežívají do doby, než velení rozhodně o tom, že už nejsou užiteční. Jsou využíváni jako zbraň na špinavou práci a v důsledku toho se jejich pověst mezi obyčejnými lidmi ještě zhoršuje. Nepomáhá ani to, že jsou reseti dobře živeni, zatím co většina lidstva živoří ve slumech a trpí hlady.

 

Na to, že je příběh YA a tedy nelze čekat úplnou pitvu do hloubky a vážnosti dospělého čtení, je kniha hodně dobře zpracovaná. I když jsou některé věci přizpůsobené YA a styl psaní je trochu jednodušší, není to nic, co by kazilo čtení a co bych chtěla vyčítat. Kniha je psaná velmi čtivě a kratší kapitoly jen pomáhají udržet slušné tempo děje a čtenáře u stránek. Nevybavuji si žádná místa, kde by mě čtení přestalo bavit. Žádnou zbytečnou omáčku a kupodivu ani žádné běžné klišé, na která jsem zvyklá.

 

Začátek příběhu, který se odehrává v jednom z resetích výcvikových center jsem doslova hltala. Podmínky a život v centru KLEZU jsou tedy docela mazec. Autorka se s resety moc nemazlila. Je zde nastavená přísná hierarchie, kterou reseti drží z jakési setrvačnosti a z důvodu přežití. Od začátku je jasné, že kdo nedrží hubu a krok, je bez milosti zlikvidován.

Autorka vymyslela zajímavý systém, jak jsou reseti cvičeni a který hierarchii ještě upevňuje. Protože jsou silnější a rychlejší než lidi, cvičí se navzájem. Nejvyšší čísla nad 120 se stávají instruktory pro ostatní. Nejvyšší čísla si své svěřence vybírají a proto elity cvičí elity. Čísla pod 60 prakticky nemají šanci na delší přežití ve službě. Některým z nich – vysokým číslům – je zdánlivě projevována důvěra. Jinak je drží pod krkem silou – náznak vzpoury a jsou nemilosrdně zlikvidováni. Nízkým číslům je dáváno najevo, že jsou spíš na odpis. Navíc se postupně ukáže, že lidi používají tato nižší čísla ještě k jiným věcem, než je boj.

 

Wren, hlavní hrdinka knihy, zemřela hodně mladá a před tím, než se dostala do KLEZího centra, žila hodně speciálním způsobem. Vyrůstala ve slumech, jako dítě feťáků. Všechno, co zažila před smrtí i po ní, jí obalilo duši tvrdou slupkou a udělalo z ní samotářku a spíš chladnou, odtažitou bytost. Projevit city nebylo dobré v dětství ani jako reset a tak, když potká Calluma, je to její první láska a vytáhne ji z její strnulé ulity do emocí, které nikdy před tím necítila. Logicky tedy řeší všechny ty věci, které holky při první lásce prožívají, včetně studu za vlastní tělo. Dlouhé resetování Wren totiž fyzicky poznamenalo a ona se za to stydí. Wren na začátku skutečně naplňuje představu lidstva o tom, že reseti jsou zcela bez citů. A čím vyšší číslo, tím hůř. Trochu mě zaskočilo, jak rychle se ze své bezcitnosti oklepala. Bylo to nicméně docela uvěřitelné a z její resetí bezcitnosti se stal spíš obranný mechanismus a potřeba naplnit představy velení, aby neměla potíže. Být taková, jakou ji chtěli, bylo pro ni prostě lehčí.

Líbilo se mi, že Wren byla popsaná jako člověk, který není rozeným vůdcem. To, že dostala tak vysoké číslo, které jí přináší respekt u ostatních, je jen náhoda. Ona však svou roli přijme, přes to, že jí není příjemná a nestojí o ni. Postaví se k ní čelem a zároveň s ohledem na to, co je morální a správné. Jestli tohle není znakem pravého vůdce, pak už nevím, co by mělo být. Samozřejmě dělá chyby a špatná rozhodnutí. Je totiž opravdu jen sedmnáctiletá holka, která se nikdy nerozhodovala sama za sebe a neprotivila rozkazům.

Callum oproti tomu pochází z podmínek trochu lepších. Když už nic, tak měl aspoň milující rodiče. Má silné morální zásady, zabíjet nechce, což se samozřejmě velení KLEZu vůbec nehodí. Kvůli brzkému zmrtvýchvstání je taky slabší než ostatní a výcvik je pro něj o to těžší. Pro resety i lidi je taková raritka – stejně jako Wren, jen z druhého konce. Nepřizpůsobuje se snadno a slevit ze svých hodnot v rámci přežití odmítá.

 Hrdinové jsou v podstatě zombíci, ale takové zombíky jsem zatím nikde neviděla. Mají rychlost a sílu, dobré hojení – což se hodí – a zároveň zůstávají lidmi se vším všudy. Včetně potřeb jako jsou jídlo, spánek, sex… Tím, že je série starší, nestačila ji drcnout móda víl a supersexy nasvalených a krutě zasmušilých borců. Hlavní hrdina tak působí prostě jako sedmnáctiletý kluk, kterým má v příběhu být. Až na to, že je po smrti. Na venek drsňák a uvnitř citlivá bytost je tady spíš Wren. Autorka to ovšem nepojala takovým způsobem, jak je v současnosti zvykem – hrdinka prostě není dokonalá a silná superžena, která sama vybojuje všechny bitvy. Není sarkastická, není drzá. Nemá na všechno odpověď a někdy raději mlčí a počká si, jak se věci vyvinou.

 

Romantická linka mezi hlavními hrdiny je taková rozpačitá a něžná, jak to u prvních lásek bývá. Hlavní hrdinové mi v tomto sedli, i když by se nemuseli pořád olíbávat, ale je to YA, tak co taky čekat. V tomto věku se prostě láska projevuje takto. Není tu žádný milostný trojúhelník. Autorka se vyhnula i detailním sexuálním scénám. Myslím, že tu byla snad jen jedna a ještě dost decentní. To je výhoda starších sérií, tam to nebylo zvykem a musím říct, že mi to i dost vyhovovalo, protože ne každá muchlačka je v knihách dobře popsaná. První díl mě bavil o něco víc, protože do druhého už se dostalo víc romantiky, než mi pro tento konkrétní příběh vyhovovalo.

Že se budou rozvíjet romantické city, jsem sice tak nějak očekávala, ale na malý okamžik v začátku čtení mě přeci jen zachvátily pochybnosti o tomto směřování příběhu. Reseti jsou lidmi chápáni jako bezcitní a autorka to několikrát ukázala i na chování vyšších čísel. Nicméně od začátku byly náznaky, že to tak nebude a to nejen u nízkých čísel. Když Wren cítila stud za vlastní tělo a kamarádství ke spolubydle na cele, cítila strach, který potlačovala, mohla tedy logicky cítit i všechno ostatní. Svoje pocity prostě potlačovala, aby se nezbláznila z toho, co je nucená dělat. Líbilo se mi i to, jak autorka zdůraznila, že Wren chytat zločince baví. Užívala si svou sílu a rychlost. Toto jsou podle mě věci, které by bezcitným zabijákům byly úplně jedno.

Pohled na zombíky je tady super vymyšlený a dost originální, bavilo mě to, líbila se mi myšlenka počtu minut od úmrtí a spojení se sílou, rychlostí hojení a emocemi. Docela mrazivé byli scény, kdy šli reseti do boje a schytávali zranění. Z výcviku byli naučení si toho nevšímat. Bolest však cítili a hojili se doslova za pochodu při dalším boji. Jediné, vůči čemu byli tedy opravdu bezcitní, byla vlastní bolest a zranění. Mě by trefilo, kdybych si měla sama vracet otevřenou zlomeninu nebo rýpat kulku z rány, aby se mi tam nevhojila. Samozřejmě mělo jejich hojení a nezranitelnost svá omezení, což je jedině dobře.

 

Dovedla bych si představit i tento nápad více rozpracovaný jako dospělou fantasku, takto to nebylo sice žádné epické dílo, i když potenciál tam rozhodně byl, bylo to ale neskutečně čtivé. Navíc mi série naprosto zapadla do mého úmyslu pustit se do starších YA sérií, které ještě… řekněme nepodlehly všem moderním trendům. Proti moderním trendům v zásadě nic nenamítám, ale jsou témata, od kterých chci někdy držet trochu odstupu. Což neznamená, že by kniha neřešila nic důležitého, to ne, ale spíš všechno včleňuje nějak bez zbytečného humbuku a zveličování. Autorka nemá potřebu svým postavám nakládat rány osudu, aby byly zajímavé. Jejich těžkosti s sebou příběh prostě přirozeně nese. Není tam nic navíc jen proto, aby se náááhodou něco nevynechalo.

Příběh resetů je rozhodně jedním z těch, kde se sešel dobrý a originální nápad s dobrým, i když skromnějším, zpracováním. Sérii můžu s klidem doporučit. Je příjemná, čtivá a napínavá. Všechno tak akorát.

O knize:

Autor: Amy Tintera

Série: Reset (1. díl Reset, 2. díl Rebel)

Překlad: Jana Hejná

Vydal: Egmont ČR

Rok vydání: 2013, 2015

Počet stran: 384, 360

Spisovatel

 

Kniha mě zlákala hned na několik věcí. Jednak je to první erotický román, který se rozhodla vydat Epocha – to je pro mě skoro jako účastnit se osobně přistání na měsíci :) Připravují vydání na letošní podzim (27.9.), takže se můžete těšit.  Druhým důvodem byly postavy – slavný spisovatel a žena, která píše svůj první román. Z pochopitelných důvodů mi to bylo blízké. Příběhy na toto téma čtu ráda.

 

Anotace:

Hana píše a překládá texty. Ve svém volnu pracuje na vlastním rukopise, protože jako každý třetí člověk na zeměkouli i ona se chce stát spisovatelkou. A jako mnoho dalších žen na světě prahne po muži snů a po všem, o co ji první manžel, hafefobik s chorobným strachem z doteků, připravil. Ovládaná a poblázněná svou vulvou narazí na svého oblíbeného spisovatele, ovládaného a poblázněného rozdrceným egem. Když požádá Hanu o zhodnocení svého nového rukopisu, na oplátku začne číst nejen její text, ale i ji samotnou. Seznámí ji se světem, v němž se pohybuje, a otevře jí dveře k jejímu snu.

…

Ještě než se začtete do mého hodnocení, ráda bych řekla, že to, co mně nesedlo, může zrovna vám připadat dobré. To se stává :) Konec konců názory, které jsem na knihu zatím četla, jsou opačné, než je ten můj.

Celý článek bych začala asi takto: Nejsem náročný čtenář, ale… U určitých žánrů prostě určité věci očekávám a zrovna to, co jsem čekala, jsem tady bohužel nedostala. A byly to věci, které mi pro žánr erotický román připadají dost zásadní.

Ale od začátku!

 

Jak jsem se už svěřila, měla jsem zájem knihu číst hlavně kvůli postavám, které mi připadali blízké – začínající autorka a zkušený spisovatel. Od pohledu se mi zdálo, že společný zájem je sblíží (navzájem a i se mnou) a – proč to nepřiznat – pro Hanu by taková známost rozhodně užitečná byla, i kdyby nešlo vůbec o sex.

Hana je totiž tou začínající spisovatelkou, která úplnou náhodou narazí na svého oblíbeného spisovatele Adama Ezru v kavárně. Setkání se zdá být od začátku katastrofa :) Hana je totiž mimořádná smolařka a tak trochu nešika. Pokud je aspoň malá šance, že způsobí nějaký trapas, stoprocentně ho způsobí. Adam naštěstí je docela v pohodě a umí se nad věci povznést. Na rovinu říkám, že tuto vlastnost bude ve vztahu s Hanou potřebovat docela dost :) Krom společného zájmu, kterým je psaní, mají oba společné ještě něco. Oběma se rozpadl nebo rozpadá vztah a z toho plynou problémy, které musí oba řešit.

Adam potřeboval na chvíli utéct z Prahy, kde žije a tvoří.  Sype se na něj nejen konec vztahu s manželkou, ale i jeho zdravotní stav. Manželka ho opustila kvůli ženě, což mu pošramotilo sebevědomí. Když narazil na Hanu, která ho přitahuje, napadne ho, že by mohla být celkem příjemnou náplastí na rány a opětovné pozvednutí skomírajícího sebevědomí. Hana to má jinak. Manžela opustila ona a z důvodů více než pochopitelných. Po letech vztahu s člověkem, který nesnesl jakýkoli fyzický dotek, je dost zoufalá. Adam ji jako muž hodně přitahuje a Hana nevidí důvod, proč by zanedbanou fyzickou stránku nedohnala právě s ním.

Oba v tom, co mezi nimi je nejdřív nevidí nic jako stálý vztah. Prostě spolu píšou a spí. Jenže jak to vypadá, láska si nakonec umí najít cestu a z něčeho, co začalo jako čistě sexuální záležitost, klidně může být něco víc.

Takto bych tedy shrnula, o čem kniha je. A teď k tomu, co se mi líbilo a bohužel i k tomu, co úplně nesedlo.

 

Autorka se chopila v současnosti dost populárního tématu spisovatelů, začínajících autorů a vůbec literárního prostředí. Bohužel mi to tu nesedlo úplně ve všech věcech. Moc se mi líbilo, jak spolu začínající autor a ostřílený profesionál spolupracovali – to byly chvíle, kdy jsem mezi postavami cítila největší souznění. Líbilo se mi, že četli vzájemně svou práci, i když mě zarazilo, že Hana provedla Adamovi v práci nějaké úpravy, aniž by je s ním probrala. Jako fakt? No, snad se jednalo jen o překlepy nebo chyby a ne o něco podstatnějšího. Rozhovory mezi postavami o psaní se mi líbily o něco méně. Působily spíš jako výňatek z učebnice nebo nějaká instruktáž z placeného kurzu. Chápu, že Adam předával Haně svoje zkušenosti a postřehy, ale zpracování tohoto předávání nebylo zrovna šťastné. Podotýkám, že lidem-čtenářům, kteří o tom nic nevědí, bude možná všechno připadat v pohodě.

Další věc, která se mi líbila, je skutečnost, že Hana neřeší pouze zanedbanou sexualitu, ale potýká se i s Adamovými zdravotními problémy a především s jeho slávou. Fanynky do toho jdou občas dost ostře. Bulvární novináři ji vnímají jako senzaci a nepříjemně se vtírají do soukromí. Co dokážou davy na sociálních sítích, kde je všechno anonymní a každý si dovolí kde co, víme všichni. Podle mě se zrovna toto podařilo zachytit dost dobře.

V jednu chvíli mi děj začal malinko připomínat Pretty Woman – bohatý chlap kupuje své milence hadry, vodí ji do společnosti… Na české prostředí sice nepravděpodobné, že by byl autor skutečně tak bohatý a pronásledovaný fanoušky, ale zrovna toto mi v knize problém nedělalo vůbec. Byla docela hezká představa, že i autor může svými knihami uživit sebe a ještě se tím tak trochu předvádět před milenkou. Konec konců Adam potřebuje opravit pocuchané ego, tak proč ne s holkou, která ho přitahuje a na kterou chce udělat dojem? A šel na to vlastně způsobem, který bych u bohatého člověka, který není lakomý, očekávala. Prostě dělal všechno, co si myslel, že ona ocení. Až tedy na jednu věc, o které se měl s Hanou poradit dopředu… Ale nebudu prozrazovat :)

Příběh se nevyhýbá ani milostným trapasům (a s Hanou ani jiným). To je podle mě dost fajn a celé konání postav dost zlidšťuje. Nevybavuji si, že by v těch pár erotických románech, které jsem četla, pamatovali autoři na to, že ne všechno je při sexu dokonalé. Otázka je, jestli čtenáři(ky) chtějí při čtení erotického románu scény, které jsou skutečné nebo dají přednost spíš těm dokonalým, které lahodí představivosti. Bohužel na můj vkus byly Haniny trapasy (a nejen ty sexuální) poněkud přehnané. V tomto případě by méně znamenalo více, alespoň co se těch sexuálně-netradičních a poněkud trapných záležitostí týkalo. Ne úplně ideálně zobrazenému sexu to ještě ubíralo na přitažlivosti.

A jsme tedy u těch věcí, co se mi nelíbily.

Prvním a velkým problémem pro mě byly postavy, s nimiž jsem se nedokázala sžít tak, jak bych potřebovala. Nemůžu říct, že by byly vyloženě nesympatické, ale rozhodně mi vadily v dost věcech a s jejich povahami a chováním jsem se necítila úplně dobře. Kupodivu potíže začaly až ve chvíli, kdy spolu začali spát. Do té doby jsem byla vůči nim více otevřená a pořád jsem čekala, jak se ukážou. S Adamem jsem se ještě tak nějak postupně smířila, i když přitažlivým hrdinou erotické knihy se pro mě nestal nikdy. Nejde o to, že není svalnatý a vysportovaný borec nebo takový ten šablonovitý badboy. To je spíš dobře. Prostě jsem se do něj „nezamilovala“. Jako kamarád by byl docela v pohodě, jenže tohle je (nebo má být) erotická kniha a v tom případě fakt nepotřebuju hlavní postavu jako „kamaráda“. Ovšem s Hanou mi to nesedlo ani kamarádsky. Vlastně ani nevím proč, protože celkově to špatná postava nebyla. V mnoha ohledech byla silnou ženou, která věděla, co chce, a byla odhodlaná poprat se sama za sebe. Byla šikovná a schopná, rozhodně ne zlatokopka a mrcha, která se nalepila na Adama, aby ho využila. Opravdu tedy úplně nechápu, proč mi nesedla. Vím ale, kdy jsem se na ni naštvala poprvé – když dost podrobně probrala velmi soukromé záležitosti své nejlepší kámošky s chlapem, se kterým chtěla chrápat. V té době to pro ni byl naprosto cizí člověk, krom toho, že četla jeho knihy. Celkově mi vadila její nemotornost a trapasy. Sice byly na jednu stranu i vtipné, ale na jednu postavu a knihu to bylo trochu hodně. Na jednu stranu byla představená jako schopná, inteligentní žena, která napsala perfektní prvotinu a na druhou stranu byla taková ťunťa, které se pořád dějí nějaké trapasy a nehody.

Samy o sobě by postavy nebyly zase tak špatné a nejspíš bych je tak nějak požvýkala, protože jejich příběh jako takový vůbec špatný nebyl. Jenže byl tu hlavní problém, který jsem s nimi měla. Vášeň začala moc brzo, ještě před tím než se vybudovala chemie.

Tedy lépe - necítila jsem zatím vůbec chemii mezi postavami a najednou došlo na sex. I proto, jsem s postavami v intimní části knihy nesepla. Prostě mi neseděly k sobě a tím pádem ani každá zvlášť. Zdálo se mi, že byly do sexu natlačené, aniž by „chtěly“, protože jde přeci o erotický román. Kdyby byly postavy přátelé, tak bych jim to věřila, ale vášeň a touhu nebo aspoň základní přitažlivost ani náhodou. Záblesky tam byly, ale spíš v pár větách než v celkovém dojmu. Dokázala bych knize odpustit všechno, ale chemii a citelnou přitažlivost mezi postavami v erotickém románu prostě vyžaduji. Pokud to nejiskří, je to špatně, protože v ten moment jsou pro mě erotické scény neuvěřitelné a navíc. Netrvám na sáhodlouhých popisech sexu na divných místech, střídání různých praktik a neobvyklých orgasmech. Ale zatraceně potřebuju, aby mi erotické napětí kroutilo průdušnicí. Protože v takovém okamžiku pak je erotická scéna třešničkou na dortu, i když třeba není úplně dobře napsaná nebo je v ní praktika, kterou bych normálně za vzrušující nepovažovala. Pokud přitažlivost mezi postavami necítím, jsou pro mě erotické scény prostě liché. Bohužel tady na mě některé erotické scény působili občas spíš odpudivě – právě vinou nulové atmosféry a někdy i sexuálních trapasů a nehod.

 

Kniha je psaná dost čtivě a čte se dobře, to nelze popřít. Příběh je zajímavý – od začátku, kdy představí problémy a osudy postav, dokonce slibný - a jako čtenář jsem se dočkala překvapivých zvratů, zejména v poslední třetině. Zaujala mě hodně linka Haniny nejlepší kamarádky, která má před porodem nechtěného dítěte. Byla jsem dost zvědavá, jak toto dopadne a jak se s tím popasuje. Líbil se mi konec. Tady jsem konečně aspoň trochu přijala Hanu a její přístup k situaci, která nastala, na mě udělal opravdu velký dojem. Bez té erotiky by to byla taková průměrná vztahovka, která by se mi i líbila. Autorka si vybrala zajímavá témata a osudy postav a kdyby se zaměřila na toto, nejspíš by mi příběh sedl lépe.

Není to nicméně kniha, ke které bych se měla chuť vracet. Na to mě postavy a jejich vzájemný vztah oslovily příliš málo. Pokud bych ji brala prostě jako společenský román, hodnotila bych ji jako: nenadchne, ale neurazí. Jako erotický román na mě bohužel nefungovala. Nejsem si úplně jistá, zda bych si ji koupila. Spíš asi ne. Nebo jinak: V případě nákupu bych byla po přečtení asi mrzutá, že jsem ji koupila. Nemám úplně odvahu knihu doporučit milovníkům erotických románů. Opravdu neumím odhadnout, jestli jim sedne nebo ne.

 

Za možnost si knihu přečíst dlouho před vydáním moc děkuji nakladatelství Epocha.

Knihu si můžete prohlédnout zde.

 Moc děkuji také za příležitost zapojit se do týmu #epochalnibeletrie

Pozn.: Ke dni vydání článku je titul v předprodeji. Kniha vychází 27. Září 2023

 

O knize:

Autor: Lucie Salová

Vydal: Epocha

Rok vydání: 2023 (vychází  27.9.)

Počet stran: 288

Podivuhodný život Augusta Marche

 

Knihu jsem se rozhodla číst na základě ukázky. Ta mi připadala tak šílená a zároveň slibná, že jsem chtěla znát i zbytek příběhu. Rozhodně musím potvrdit, že kniha byla neobvyklá a styl autorova psaní má sílu pohladit po duši. Jak už to ale u neobvyklých knih bývá, neocení ji úplně každý. Což je naprosto v pořádku :)

 

Anotace:

Brilantní, jako břitva ostrý debut Aarona Jacksona – který nepochybně ocení čtenáři knih Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Svět podle Garpa – přináší klasický příběh naivního chlapce, který hledá vlastní cestu, a připomíná, že na každého někde čeká láska.
August March je bez nadsázky divadelní dítě. Narodil se totiž v šatně divadla na Broadwayi o přestávce, chvíli poté, co jeho matka uzavřela první dějství strhujícím monologem. Fakt, že chlapec přežil dětská léta, lze považovat za dílo štěstěny, neboť stařena, jež se ho ujala, nebyla právě matka roku. Živil se tím, co v divadle našel, jeho učiteli byli Wilde, Shakespeare, Ibsen a Shaw, Richarda II. uměl zpaměti dřív, než se naučil abecedu… A nikdy nenavštívil svět tam venku.
Každé představení ale jednou skončí. Divadlo zaniká a dosud nevinný a skutečným světem nepolíbený August se ocitá na ulicích poválečného New Yorku. V neznámém labyrintu se musí protloukat na vlastní pěst, až jej dramatický talent vystřelí na dráhu zločinu. Zatímco se snaží přežít, ztrácí svou dřívější naivitu. O místo na slunci se rve s drzostí spratka ze soukromé školy, duchapřítomně a duchaplně uniká i z nejabsurdnějších situací, neopouští ho ironický humor a vtip. Léta běží a dospělý August prožívá vzlety i neodvratné pády. Pořád ovšem touží poznat lásku a někam patřit.
Takřka dickensovský příběh o sirotkovi, který hledá své místo v životě, uchvátí mnohovrstevnatým jazykem plným vtipu i dějem, který překypuje absurdními situacemi a zvraty. Okouzlující debut Aarona Jacksona nabízí humor i vřelost bez zbytečného sentimentu.

 

…

 

Kniha je úplně jiná, než všechny, které jsem za poslední dobu četla. V tom mi naplnila očekávání více než dostatečně. Příběh odloženého dítěte, který se začal psát v divadle a pokračoval na ulicích New Yorku, byl překvapivě osvěžující a milé čtení.

Musím se přiznat k tomu, že nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli nešlo o krok špatným čtenářským směrem. Vyprávění o Augustově velmi raném dětství v divadle mě totiž zase tak neuchvátilo. Možná jsem právě od této části měla kvůli ukázce vyšší očekávání a tak se mi zdál autorův styl vypravování z počátku hodně stručný. Augustův svět byl omezený jen na divadlo samotné, které nebylo nijak zvlášť detailně popsané a August sám jako malé dítě mě moc nebavil. Teď v celkovém kontextu příběhu je mi jasné, že autor to pojal tak, jak bylo nutné. August musel rychle vyrůst z dítěte v chlapce, protože to podstatné ve vyprávění leží ve chvíli, kdy se ocitl sám a musel se protloukat sám za sebe. Jeho praštěný vstup do života byl jen něco, co mu nastavilo startovní čáru k dalším věcem a mně, jako čtenáři umožnilo lépe pochopit jeho povahu a to, kým se stal.

Pokud si odmyslím právě ty úplně šílené a absurdní okolnosti Augustova narození a začátek jeho života jako „divadelního mimina“ a později ducha, je příběh jeho života nakonec něco, co se úplně klidně mohlo stát. Možná proto mě druhá polovina knihy, v níž byl August nucen opustit svůj divadelní život, bavila podstatně víc než začátek. Z dítěte, které dosud znalo jen nereálný život reprezentovaný divadelními hrami a setkáním s herci, kteří v prostředí divadla žili už více svými rolemi než skutečným životem, je najednou chlapec, který tvrdě narazí na realitu života, na niž není vůbec připravený. Ocitne se na ulici a musí se postarat sám o sebe, aby v ulicích velkoměsta přežil. Pro systém neexistuje, ani systém nezná. Neskončí tedy v sirotčinci, jak by se nabízelo, ale dá se na dráhu drobného zlodějíčka.

 

Autorův styl psaní je vážně skvělý. Sedlo mu pompéznější divadelní prostředí i šupáctví života newyorkské zločinecké spodiny. Autor (potažmo překladatelka) má vážně skvělý cit pro jazyk a umí si pohrát se střety těchto dvou odlišných kultur. Ve chvílích, kdy August na ulici promluví jako na divadle nebo šokuje svého hereckého přítele pouliční mluvou a chováním, vzniká dost situací, které jsou přinejmenším úsměvné. Neříkám, že jsem se smála nahlas, ale rozhodně to pobaví.

Obě tyto úplně odlišné Augustovy existence spojovala skvělá ironie a odhodlání s nadhledem, se kterým nechal autor svou postavu přijímat všechno, co se jí přihodilo. August byl neuvěřitelně přizpůsobivou postavou. A to být musel, protože si prošel dost různorodým životem. Od chvil, kdy se dostal jako dítě na ulici až po okamžik, kdy byl na konci dospělým mužem, mě kniha bavila a čtení jsem si užívala. Bavilo mě, že naprosto nešlo odhadnout, kam se příběh bude ubírat dál. Zvraty ve vyprávění a v životě postavy byly skutečně nečekané a u knihy mě drželo už jen to, že jsem byla zvědavá, do jakého nového prostředí autor svou postavu postrčí a jak se s tím August popasuje. A že jeho přizpůsobování přineslo dost zábavných situací je úplně jasné. Parádní byly třeba reakce normálně vychovaných lidí na Augustovu jinakost a svéráznost. A August se pochopitelně setkává s velkým množstvím ostatních postav. Sám si také uvědomuje, že je jiný a že tak úplně nezapadá.

Příběh je v tomto ohledu docela smutný, protože August je většinu života dost osamělý a nedá se říct, že by měl jednoduchý a po citové stránce naplněný život. Autor ale všechno popisuje tak lehce, s nadhledem a decentní ironií, že mě smutnit ani nenapadlo a spíš jsem byla zvědavá, jak to s Augustem dopadne. On sám svou osamělost vnímal, ale nenechal se jí zlomit a přijal svůj život tak, jak přicházel. Jeho potřeba někoho najít a patřit k někomu však byla pod povrchem příběhu pořád patrná. Autor mu však všechno tohle neupírá. Nakonec má August přátele, má rodinu a ani jiné city a vazby se mu nevyhnou. S nálezem vztahů a citů však přicházejí i ztráty a autor na Augustově případě ukazuje, že pokud jste na všechno sami a nemáte nikoho, kdo by vám v těžkých chvílích pomohl, je vyrovnání se ztrátou dost těžkou věcí.

Příběh není nijak natahovaný. Autor to bere spíš stručně a omáčku vynechává. Myslím, že to je dobře, protože nudit jsem se u čtení opravdu nestihla. Kniha je docela zvláštní a je potřeba to tak brát a nezamýšlet se nad absurditou některých situací. Jasně, jsou věci, které by tak být nemohly ve skutečném životě. V příběhu nicméně dobře fungují.

 

Nemyslím si ale, že je to kniha úplně pro každého. U čtení je totiž nutné nic v knize nehledat, příběh přijmout tak, jak přichází a nechat se do něj vtáhnout. Potom odhalí svoje kouzlo sám. V dnešní době, kdy hodně čtenářů očekává, že získá jasně a zřetelně předané poselství nebo přidanou hodnotu tak může tento typ čtenářů zklamat. Pokud ale patříte mezi lidi, co se chtějí nechat okouzlit autorovým vyprávěním a Augustovou svérázností, zklamaní nebudete.

Musím říct, že rozhodně oceňuji snahu nakladatele vydat knihu, která nesplývá se současným proudem, ale vede příběh vlastní cestou. Ano, podobná kniha něco od čtenáře požaduje, ale na oplátku vrátí mnohem víc. Není to „kniha do tramvaje“, i když text plyne hladce a je hodně přístupný. Také to však není kniha, kterou po přečtení snadno pustíte z hlavy a nic ve vás nenechá. August March probouzí emoce, i když odlehčenou formou a s ironií.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na příběh Augusta Marche se můžete podívat zde.

 

O knize:

Autor: Aaron Jackson

Překlad: Daniela Čermáková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 256

Knihomolové

 

Od autorky si přečtu všechno, co u nás vyjde. To je jasná věc, protože její styl psaní mi sedí a žádná kniha od ní mě zatím nezklamala. Knihomolové však měli pro mě ještě lákadlo navíc. Hrdinové se totiž oba pohybují v knižním světě. Jo, já vím, je to teď populární téma a píše o tom hodně lidí. Dalo by se říct, že už bych tématu měla být namlsaná dost. Jenže tohle napsala moje oblíbená autorka :)

 

Anotace:

Nora Stephensová je úspěšná a drsná (mladá a krásná) literární agentka, která žije prací a miluje svůj život v New Yorku. Nejspíš kvůli tomu se jí nedaří ve vztazích. Jediný důležitý člověk Nořina života je její sestra-dvojče Libby a její rodina. Nikoho jiného nemá. Když na pracovním obědě potká pohledného (a protivného) redaktora Charlieho Lastru, jejich osobnosti o sebe okamžitě křísnou. Jenže – Charlie sice má na všechno vtipnou, chytrou odpověď, ale je namyšlený, neustále nabručený a evidentně ji nesnáší. Navíc odmítl vydat rukopis Nořiny nejlepší autorky. 
Jaké je Nořino překvapení, když o dva roky později na Charlieho narazí v zapadlém městečku v Severní Karolíně, kde se odehrává děj onoho odmítnutého rukopisu, z něhož se nakonec vyklubal bestseller. Nora tu je na měsíc na chatě se svou těhotnou sestrou – jedním z cílů jejich letního pobytu (aspoň pro Libby) je dát Nořin život do pořádku, najít jí konečně pořádného chlapa, utužit sesterský vztah a možná i odhalit veledůležitou novinku.
Jenže jak má Nora někoho najít, když tu neustále naráží na Charlieho, s kterým sdílí vášeň ke knihám, k New Yorku a zjevně i k mnoha dalším věcem… Když jejich hovory srší ostrovtipem a jejich setkání jiskří jen jen vzplanout. Že by Charlie přece jen nebyl pouze vedlejší postavou v jejím příběhu?

 

…

Anotace je v tomto případě naprosto povedená. Dostala jsem všechno, co jsem díky ní očekávala. A překvapivě ještě dost navíc. Knihomolové rozhodně nejsou typickým romantickým příběhem. To jsem pochopila už po přečtení prvních stránek.

Hlavní hrdinka Nora v první kapitole charakterizuje sama sebe jako „tu zápornou hrdinku romantických příběhů“. Takovou tu první přítelkyni, kariéristku, elegantně oblečenou a chladnou, kterou muž – hlavní hrdina – vždycky opustí kvůli dokonalé dívce a štěstím naplněnému životu někde na venkově. Nora je z těch, které ostrouhají a čtenáři jim kopačky vždycky přejí. Protože přeci taková chladná a romantice nepodléhající osoba si nezaslouží láskyplný konec a šťastný vztah. No musím se přiznat, že jsem také mezi těmihle škodolibci a odkopnutým příšerným partnerkám říkám hydry. Po přečtení Knihomolů už nebudu :) Protože se ukázalo, že i hydra má svůj vlastní příběh a když se do něj pořádně ponoříte, zjistíte, že její předchozí odsouzení nebylo tak úplně fér.

Tenhle úvod mě neskutečně pobavil už jen proto, že Nora o situaci informuje s nadhledem a humorem. Což postavilo tuhle teorii o klišé romantických příběhů na hlavu. Vážně si spíš prakticky než romanticky založená žena, pro niž je práce důležitá, nezaslouží milujícího muže a krásný vztah?

Druhá hlavní postava, redaktor Charlie zastupuje další oblíbené klišé. Tentokrát je to zamračený, odtažitý muž, s nímž se hrdinka okamžitě dostane do konfliktu. Jenže i on nakonec ukáže, že první dojmy nejsou často ty správné. Na to už jsem z knih zvyklá víc. Je to vlastně úplně běžný obrat.

Oba pak s překvapením zjistí, že to největší a asi nejoblíbenější klišé romantických příběhů – tedy od nenávisti k lásce – může docela dost dobře fungovat i na postavy, které jsou v příbězích jiných autorů ty odkopnuté. A já za tento nápad autorce tleskám! Líbilo se mi, jak si dělala srandu ze zavedených knižních klišé, aniž by je nějak urážela nebo shazovala. Prostě to funguje a my to dobře víme :) Autorka to taky ví a díky tomuhle přístupu mohla klišé pěkně neotřelým způsobem použít. Bylo to odlehčené a humorné a díky tomu mě kniha bavila doslova od prvních řádků.

 

Nebudeme si nalhávat, že nebude šťastný konec a hlavní pár neskončí spolu. To bývá nalinkované běžně a je i tady. Ostatně v podobně odlehčených romantických knihách to snad ani nijak udělat nejde a stejně to všichni tak chceme.  Musím však potvrdit, že autorce se povedla naprosto dokonalá chemie mezi párem, jejich vzájemné interakce byly dospělé a inteligentní, opravdu se chovali na svůj věk a klasický „párový rozkol“ který v romantických knihách vždycky ke konci je, u nich nebyl žádné trapné vymlouvání, ale skutečně dospěle a rozumem zvážené důvody a nikoli náhlý emocionální výbuch. Kvůli tomu jsem dokonce na chvíli zapochybovala, jestli ten svůj očekávaný šťastný konec opravdu dostanu. Rozhovory mezi nimi byly vtipné a líbila se mi i jejich vzájemná spolupráce na knize Nořiny klientky. Bylo na nich poznat, že se vzájemně opravdu přitahují. Nejen ve fyzickém smyslu, ale i osobnostně. Autorka takové vztahy napsat umí a umí to čtenáři předat. Jinak bych ji ani nečetla, protože nesnáším, když to mezi postavami romantických knih nejiskří nebo k sobě nepasují. Tady je to přesně tak, jak to má být a mohla jsem si to náležitě užít a do postavy Nory se hezky vcítit.

Odkazy na knižní svět a redaktorskou práci samozřejmě v příběhu nechybí, ale autorka to s tímhle nijak výrazně nepřeháněla, nezabíhala do zbytečných a nepodstatných detailů, které by z příběhu udělaly redaktorskou učebnici a čtenáře spíš rušily. Práci obou hrdinů včlenila do jejich životů přirozeně. Bylo poznat, že ji oba milují a jejích souznění v tomto bodě bylo perfektní.

Velmi oceňuji skutečnost, že autorka nepoužila obvyklý klišovitý epilog plný duhy a jednorožců, kdy mají vždy autoři v romantických knihách potřebu vylíčit romantickou žádost o ruku, šťastný manželský život a kupu děcek. Vážně se mi líbí, že si někdo všiml toho, že lidé mohou mít různé priority a představy o šťastném konci. Navíc zrovna k dvojici z příběhu by klasický konec byl jako pěst na oko. Autorka jim dala konec, který si zaslouží a zároveň nepřekroutí jejich povahy a postoje. Navíc je i dostatečně romantický. Skvělé!

Dosti k romantice!

Stejně dobře, jako vztah milenecký, se autorce povedlo zpracovat i vztah mezi sestrami. Nutno říct, že holky nedostaly do života úplně šťastně rozdanou kartu. Maminka jim zemřela poměrně brzo. Nora byla sotva čerstvě dospělá, v podstatě na začátku životní cesty v prvním zaměstnání. Najednou, ze dne na den, se musela vyrovnat nejen se smrtí mámy, ale také s tím, že se musí postarat o neplnoletou sestru ve městě, které není na život úplně nejlevnější. Nora naštěstí není příliš emocionální povaha, prostě přijme to, že své sny musí v tuto chvíli vzdát a dělá to, co musí, aby se sestrou přežily. Nebylo divu, že Nora je v současnosti perfekcionistka, workoholička a velmi zodpovědná žena.

Musela jsem obdivovat její odhodlání a nasazení. Nora v podstatě obětovala sebe pro svou sestru (a svůj osobní život pro své klienty), aniž by jí (jim) to v nejmenším předhazovala. Na druhou stranu získala kvůli tomu tendenci zasahovat do věcí své sestry až trochu moc i ve chvíli, kdy ta už byla dospělá a měla vlastní život a rodinu. Bylo mi jasné, že autorka postaví před svou postavu velký úkol – nastavit vztah se sestrou novým způsobem tak, aby za ni vše neřešila a neřídila a přijmout, že nemusí vždycky všechno spravit a vyřešit za jiné. Protože sestry mají mezi sebou hezký vztah a Libby nebyla prezentovaná jako nějaká pijavice, která by Noru schválně využívala, byla jsem zvědavá, jak si to vyřeší a jestli se povede vztahy udržet v pořádku. Na začátku příběhu totiž bylo patrné, že všechno v pořádku úplně není a Libby má nějaký problém.

 

Knížka nabízí krásný letní dovolenkový únik do kalifornského zapadákova, kde čas plyne poklidným snivým tempem. Ne tak příběh. Ten měl vypravěčské tempo zvolené tak akorát, aby se skvěle četl a příjemně plynul a zároveň bylo patrné, že Nora oproti životu v New Yorku výrazně zpomalila a rozdíly městského a venkovského života jsou pro ni zdrojem rozčarování i okouzlení zároveň. Autorka si s atmosférou krásně pohrála a svou „zápornou romantickou postavu“, typickou městskou holku a vášnivou newyorčanku přesadila do venkovského prostředí, kde mají letní lásky krásnou příležitost. Takže přeci jen Noru nějaké to letní klišé potká :) Protože má najednou čas více se soustředit na sebe, musí se postavit čelem vlastnímu životu a zjistit, co vlastně od něj očekává a co by chtěla. Tentokrát ne pro jiné, ale pro sebe.

 

Vážně nemám nic, co bych příběhu vytkla. Vím už, co od autorky čekat a touto knihou jedině moje očekávání předčila. Dostala jsem všechno, co od romantického příběhu chci a díky zajímavým postavám ještě o trochu navíc.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Letní knihomilskou romanci seženete zde.

 

O knize:

Autor: Emily Henryová

Překlad: Tereza Libichová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 384

 

Další knihy autorky na bloGu:

Letní sázka

Alex. Léto a já

představa o tobě

 

Touží po něm všechny ženy. Ale on chce jenom tebe.

Příběh jsem musela číst hned, jak jsem se o něm dozvěděla. Nelákala mě ani tak představa toho, že se člen slavné chlapecké skupiny zamiluje do ženy „z lidu“. Mnohem víc mě fascinovala skutečnost, že mu autorka nevybrala jako objekt citů některou z fanynek, ale dospělou ženu. Rozvedenou, o dvacet let starší a s dcerou, která onoho zpěváka miluje veškerou silou fanynkovské náctileté lásky. Tahle kombinace byla zatracené silné téma a autorka ho dokázala uchopit se ctí.

 

Anotace:

Když Solène Marchandová, 39letá majitelka galerie v Los Angeles, musí vzít dceru Isabelle na koncert jejího oblíbeného boybandu, moc se jí nechce. Ale od rozvodu s Isabelliným otcem se snaží s dcerou trávit víc času a sblížit se s ní. Ta poslední věc, kterou Solène čeká, je, že mezi ní a jedním ze členů světoznámé kapely August Moon přeskočí jiskra. Ale Hayes Campbell je chytrý, úspěšný, sebevědomý a sexy – a přitažlivost je vzájemná. To, že je mu jen 20 let, ale věci krapet komplikuje.

Co začíná jako sled utajovaných schůzek, se rychle promění ve vášnivý a upřímný vztah, který zahrnuje cestování napříč kontinenty, koncertní turné, mezinárodní umělecké veletrhy, setkávání v Paříži a Miami. Solène v tomto období znovu nachází sebe, lásku i štěstí. Když se ale jejich románek stane virální senzací a oba, včetně Isabelle, se stanou terčem šílených fanoušků a dravých žurnalistů, Solène musí čelit tomu, jak její osobní život ovlivňuje životy těch, které má nejraději. Dá přednost sobě, lásce a tomu, co doopravdy chce, anebo tomu, čemu by měla?

…

Mám knihy o lásce a vztazích ráda. Proč by taky ne? Většinou se mi dostávají do ruky romány, které se drží šablony setkání – začátek vztahu – potíže – šťastný konec. U této knihy jsem měla tušení, že všechno se zadrhne u bodu „potíže“. Protože už jen z toho, jak autorka rozdala karty svým postavám, bylo jasné, že bez potíží se tento vztah prostě neobejde. Bylo jen otázkou, jestli se autorka bude držet s vyprávěním a prokreslením postav spíše na povrchu, nebo se pustí do temných hlubin. Připravte se na hlubiny!

Ocitla jsem se hluboko v duši a hlavě hlavní postavy Solénea prožila jsem s ní vztah od seznámení dál. Soléne přemýšlí a přemýšlí hodně – má taky nad čím. Na začátku je ironická, všechno bere lehce a nebrání se flirtu s pěkným klukem. Jak postupně propadá jeho kouzlu a do věci se začnou plést vzájemná přitažlivost a city, Soléniny myšlenky už tak odlehčené nejsou. Tohle jí zůstává jen, když jsou spolu sami a okolní svět nechávají za zavřenými dveřmi ložnice. V posteli i osobnostně si ti dva neuvěřitelně seděli a v těchto částech příběhu bylo snadné si jen užít to jiskření a ignorovat nepohodlné okolnosti jejich vztahu.  Jenomže Soléne nechce a nemůže ignorovat fakt, že je žena s kariérou a má odpovědnost za nezletilé dítě. A především nejde úplně pustit z hlavy fakt, že je mezi nimi velký věkový rozdíl. To by možná tak nevadilo, kdyby byl Hayes kluk ze sousedství. Jenomže on není.

Podle mě se autorce skvěle podařilo vystihnout myšlenky ženy, která se do takového vztahu dostane – ne že bych měla s čím porovnávat :) Ale působilo to na mě opravdu přesvědčivě. Přinutila mě napojit se beze zbytku na Soléniny pocity a prožívání. Na jednu stranu si užívat pohled na vztah s bohatým, slavným a okouzlujícím mužem – protože kdo z nás o tom aspoň na malou chvíli nesnil - a na druhou stranu přemýšlet o tom, co to udělá s jejím životem a životem jejích blízkých – zde jsou pouhé sny jednoznačně ve výhodě, protože to řešit nemusejí :). Okamžiky čtení byly jako na houpačce. Na jedné straně láska a skvělá kompatibilita těch dvou. Na druhé straně povinnosti a pochybnosti. Okolí to nevzalo zrovna dobře. Překvapuje vás to?

 

Na příběh lze nahlížet různými způsoby a vnímat ho různě v mnoha rovinách a otázkách osobních i společenských. I když je o lásce a vztahu – a někdo ho určitě bude chtít číst hlavně kvůli tomu – rozhodně není možné ho označit za tuctový a plytký zamilovaný románek pro ženy 30+. Kniha má vrstev jako cibule. Pod každou vrstvou se objeví nějaká další, která přináší něco nového, a když odloupnete všechny a není kam jít dál, dojde i na slzy. Příběh je prostě něco, co nelze jen přečíst a odložit, aniž by se čtenář nezamyslel nad tím, co autorka prostřednictvím svých postav ukazuje. Že něco tak krásného, jako je láska, může být v očích společnosti odsouzeno a vysmíváno z naprosto malicherných důvodů. Autorka se zaměřuje nejen na vztah Soléne a Hayese, ale i na vztah matky s dcerou a i na „vztah“ slavného člověka s fanoušky. V příběhu ukázala, jak se tyto věci vzájemně ovlivňují nejen v pozitivním slova smyslu, ale i v tom negativním.

Kniha má na začátku obrovské kouzlo, mládí, bezstarostnosti, lásky, přitažlivosti a touhy. Když se ti dva seznámili, byl to krásný vztah. Sice utajovaný, plný odloučení a těšení na toho druhého, ale bylo to pro ně a nikdo se jim do toho nepletl. Nádherně postupně narůstala jejich vzájemná blízkost a city. Nejdříve to oba brali jako nezávazný románek, ale seděli si tak skvěle, že to prostě muselo přerůst ve vážný vztah. Flirtování a špičkování mezi hrdiny bylo velmi inteligentně podané, skoro bych nevěřila, že Hayes byl tak mladý, i když v některých okamžicích to bylo znát. Soléne proti němu byla výrazně dospělejší s větší odpovědností a mnohem víc si připouštěla, co by to všechno mohlo znamenat ani ne tak pro ni, jako spíš pro její dceru.

Jakmile bylo vše veřejně známé, začalo to být pro všechny zúčastněné a jejich okolí velmi psychicky náročné. Plně se ukázala odvrácená strana slávy a prakticky neexistující soukromí, které slavní lidé s náctiletými fanynkami mají.

 

Kdyby mi bylo náct, tenhle milostný příběh neocením (nepochopím), ale protože je mi cet, objevovala jsem v něm věci, které se mě hluboce dotýkaly a musela jsem nad nimi přemýšlet, i když je třeba z osobní zkušenosti neznám. Některé z nich nastavily dost nelichotivý obraz jistým stereotypům ve společnosti a v tom, jak se dívá na ženy, kterým je čtyřicet, jsou matky, pracující ženy, manželky – někdy bývalé, které muž vyměnil za mladší model. Někde v tom všem se trochu ztrácí fakt, že jsou stále především ženy, které mohou toužit, snít a chtít něco víc, než role a stereotypy, které jim společnost určuje za vhodné a očekává, že to přijmou. Nezbylo, než si připustit, že mateřství a věk v očích společnosti definuje ženu více než to, že je stále především ženou – samostatnou bytostí, nikoli někým, kdo musí a chce obětovat sám sebe pro druhé za každých okolností. V uvažování hrdinky nad svým vztahem to bylo jasně vidět – co tomu řeknou lidi, co tomu řekne bývalý, jak to ovlivní dceru, pokazí mi to profesionální pověst, hodí se vůbec vztah ženy s o dvacet let mladším mužem? Přemýšlela také o tom, jak to celé skončí. Počítala s tím, že jednoho dne bude už pro Hayese moc stará, že už mu nemůže dát děti, až je třeba za pár let bude chtít. Že neobstojí vzhledem a že pro něj zkrátka bude později přítěží. Navíc, ona už dítě má. Zvládl by být Hayes nevlastním otcem dítěte, které je od něj mladší jen o sedm let? Opačně by to nikdy nebylo. Takto by nikdy nepřemýšlel muž, nesoudilo by ho tak okolí a nejspíš by ani necítil odpovědnost za původní dítě a jeho city ve chvíli, kdy by otěhotněl mladší partnerku a chtěl si ji vzít. Čest výjimkám!

Zde navíc vše ještě výrazně komplikoval fakt, že Hayes byl veřejně velmi viditelnou osobou, takže se jim do vztahu montoval doslova celý svět. Soléniny kamarádky a kolegové to vzali ještě dobře. Překvapil i bývalý manžel, který se zajímal hlavně o dceru (i když sám měl máslo na hlavě). Dcera už tak nadšená nebyla a reagovala přesně tak, jak jsem očekávala, přiměřeně okolnostem, věku a vlastním citům. Nemohla jsem se vyhnout přemýšlení nad tím, jak by všechno vypadalo, kdyby Soléne dceru neměla. Změnilo by to něco? Rozhodla by se jinak, kdyby se rozhodovala jen za sebe? K mému překvapení také nezazněl jediný hlas proti Hayesovi – za všechno mohla Soléne, divné to bylo jen od ní. Na tom, že si on vybral starší ženu, nikdo neshledal nic závadného. To ona se cpala, kam neměla.

Nejhorší byly Hayesovy fanynky – pro ně byla Soléne vetřelkyně, děvka a co nejhůř, byla STARÁÁÁÁÁ. Některé přijaly dost těžko volbu a city jejich idola. A neváhaly to dát dost veřejně a hlasitě najevo. Jako by snad měly právo určovat Haesovi jeho život, když poslouchají jeho hudbu. Vážně si fanynky své idoly tak moc přivlastňují? V tuto chvíli nebylo Soléne co závidět – Hayes byl na humbuk kolem své osoby zvyklý. Autorka předložila opravdu nepříjemně reálný pohled na to, jak se smečka fanynek chovala nejen na sociálních sítích po té, co „to prasklo“. A nejen ony. Bulvární tisk jako by zapomínal, že jde o dva lidi, ne jen o téma ke psaní jedovatých svinstev a zvyšování prodejů. Co to vůbec vypovídá o nás lidech, že tak často soudíme jiné a čteme o nich věci, nad kterými se můžeme pohoršovat a plivat jedovaté sliny na sítích? Co si tím dokazujeme?

 

Kniha mě osobně připadala jako velmi silný příběh o lásce. Jeden z nejsilnějších, které jsem kdy četla. Jasně, že mám raději takové, kde mám jistotu, že všechno dobře dopadne. Jenže ty obvykle nenabízejí tolik zásadních a zajímavých věcí k přemýšlení, jako tato kniha. Důležitá témata jsou v příběhu včleněna přirozeně. Pořád je to román, ne feministický manifest. Autorka netlačí na to, aby čtenář nad otázkami dlouze hloubal a nepodsouvá mu žádné závěry. Je na každém, jestli se zamyslí a k jakému názoru dojde. Autorka navíc dokázala vážná témata odlehčit dobře napsanými postavami a tím, jak spolu vzájemně souzněly. Lechtivým scénám se pochopitelně nevyhýbá – ti dva mají dost intenzivní fyzický vztah. Každopádně pokud je někde dobře popsaný sex, je to tady. Autorka nesklouzává k lacinému pornu ani k romantickým klišé. Přes to je v tom vášeň i láska vidět. A klišé nejsou ani v jejich vztahu. Autorka předkládá realisticky to hezké i to problematické a i když bych ráda řekla, že hezké převažuje, je to tak spíš ze začátku vztahu. Líbilo se mi, kam autorka příběh vedla a jakým způsobem – neříkám, že jsem to tak chtěla :) – a miluju poslední větu.

Knihu jednoznačně doporučuji čtenářům 30+. Ne že bych chtěla někoho diskriminovat věkem, ale myslím si, že některá rozhodnutí a jednání postav by nemusela být bez určitých životních zkušeností pochopena a přijata. Na stránkách sice občas zařádil tiskařský šotek, ale kromě několika záměn mužského a ženského rodu sloves, který mě zmátl, to nebylo nijak rušivé.

Přečtěte si to. Příběh má co říct a co předat! Nebo si aspoň zajděte na film, který se chystá. Já půjdu.

Jo a asi začnu na svá stará čtyřicetiletá kolena poslouchat TU kapelu, která byla autorce inspirací. Protože překvapivě to vůbec není hrůza a poslouchá se to hezky. Našla jsem si je :D byla jsem zvědavá. 

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Knihu i ukázku z ní najdete zde.

 

O knize:

Autor: Robine Leeová

Překlad: Radka Klimičková

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 348

 

Dům knih

 

Na příběh mě nalákala anotace, období, ve kterém se vše odehrává a také inspirace skutečnými postavami a událostmi. Nakonec to byl malinko jiný příběh, než jsem čekala, ale z větší části zklamaná nejsem a čtení jsem si užila.

 

Anotace:

Berlín, zlatá 20. léta minulého století. Do nakladatelského domu Ullstein přichází rozvedená novinářka Rosalie, která je zároveň nejlepší přítelkyní redaktorky a úspěšné spisovatelky Vicki Baumové. Když se krásná a zároveň chytrá Rosalie na jednom banketu náhodou setká s generálním ředitelem nakladatelského impéria Franzem Ullsteinem, okamžitě mu učaruje. Z pohádkového setkání se však postupně vyvíjí skandál. Milostné aféry, kariéra, špionáž – témata, která se tak často objevují na titulních stranách novin a časopisů z produkce nakladatelského domu Ullstein, se nyní stávají ústředním tématem jejich rodiny.

Jak moc se tři sebevědomé ženy dokáží postavit společenskému tlaku a zaběhnutým pravidlům? Poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi a zároveň fundovaný náhled do zákulisí známého nakladatelského domu.

…

Pokud jde o zasazení příběhu do časové roviny, autorka si nemohla vybrat lépe. 20. léta minulého století byla plná elegance ve vysoké společnosti i bídy mezi chudinou. Tento kontrast se autorce podařilo zachytit díky volbě postav, které se rozhodla v příběhu představit. Bohatým i chudým měla navíc situaci velmi brzy zkomplikovat politická situace. Její příběh se odehrával v meziválečném období v Berlíně a naprostá většina postav byla židovského původu. Nejspíš není potřeba o tom, co v tehdejší době začínalo bujet pod povrchem společnosti psát do detailu. Ve chvíli, kdy jsem do příběhu vstoupila, byl zatím relativní klid a budoucí odporné zlo teprve nabíralo síly.

Autorka se ve svém vyprávění zaměřila na docela velké množství postav. Je to pochopitelné, protože potřebovala představit čtenářům dvě úrovně tehdejší společnosti, aby získala celkový obraz doby. Proto rozdělila svoje vyprávění na dvě linky – bohatou (skutečnou) a chudou (smyšlenou). Postavy z obou úrovní společnosti byly v blízkém kontaktu. V té bohaté jsem měla k nahlédnutí vydavatelské impérium zbudované židovskou rodinou Ullsteinů. V té chudé jsem měla možnost sledovat rodinu obyčejných lidí, kde byl otec řidičem tramvaje, matka v domácnosti a jedna z dcer pracovala v nakladatelském domě jako písařka.

Příběh té bohaté části postav je podložený skutečnými historickými postavami a událostmi. O jejich skutečných osudech (hlavně těch po skončení událostí v knize) se lze dočíst v doslovu a skutečné postavy mě tentokrát oslovily výrazně více, než ty vymyšlené.

Řekla bych to tak, že kniha je názornou ukázkou toho, jak mi sledování dvou linek příběhu nesedlo nebo spíš, jak mě jedna z nich spíš rušila od prožívání příběhu té druhé z toho důvodu, že pro mě byla nevěrohodnou. Důvod byli hrdinové a jejich životní příběh tak, jak byl v knize představen. Zatím co jednu z linek jsem si užívala, druhá mi připadala jaksi nekomfortní, příliš idealizovaná a nereálná. S hrdiny se mi těžko sžívalo, nebyli mi sympatičtí – tedy v té nekomfortní polovině. V té druhé to bylo přesně naopak. Abych byla konkrétnější:

Příběh sleduje osudy zejména čtyř hlavních postav. Jedná se o budoucí páry, jeden z chudšího prostředí a jeden z opravdové smetánky tehdejší společnosti. Oba páry mají vazbu na nakladatelský dům – Franz Ullstein je spoluvlastníkem a generálním ředitelem, Rosalie Graffenbergová píše články pro časopisy, které v domě vycházejí, Lili Blumová v nakladatelství pracuje jako asistentka a po večerech píše doma román a Emil, její snoubenec, by se moc rád stal profesionálním fotografem a své fotografie prodával do novin a časopisů, které v domě vycházejí.

Kapitoly s Lili a Emilem byly ty, které mě nebavily. Nebo ne nebavily, to není to správné slovo. Spíš mě štval jejich vztah, neseděli mi k sobě a jejich příběhu jsem nedokázala uvěřit. Připadalo mi, že autorka jim a jejich vztahu hází klacky pod nohy, aby se pak vše vyřešilo jako zásahem kmotřičky víly. Všechno jim vyšlo, všechny sny se vyplnili a nebýt politické situace, odtančili by spolu nejspíš život na rozkvetlé louce až do konce. On byl velmi nesympatický a ona působila jako hloupá a snaživá holčička. Ona však byla alespoň cílevědomá a vytrvalá a nešlo popřít, že dřela na tom, aby její budoucnost byla podle jejích představ. On, oproti ní, hlavně přinášel do vztahu problémy. Chápu, že šel za svými sny, ale v jeho případě to bylo často na její úkor a v jejím naopak, pomáhala mu a hasila následky jeho nerozumů. Také bylo na jejich příkladu jasně viditelné, jak hodně pomohou známosti, když se chcete prosadit nebo pomoci partnerovi. Nemám nic proti tomu, aby se v příbězích partneři podporovali, naopak! Jenže on jí to nevracel. On jí přidělával starosti a problémy a vše se vyřešilo jen díky jejím známostem a nehoráznému štěstí.  Jejich kapitoly přidávali knize divně pohádkovou naivitu a pocit, že když „bude holčička pěkně hodná, všechno dobře dopadne“. Bylo sice fajn, že jejich prostřednictvím jsem nahlédla do života chudých lidí té doby. Zažila jsem s nimi těžkosti při hledání bytu a práce, aby se mohli vzít. I přes mnohé zajímavé věci, co se této linky příběhu týká, oželela bych ji a na její místo poskytla daleko více prostoru lince Franze a Rose, která by se tak mohla rozpracovat více do hloubky. Ubylo by také postav, což myslím, že by nebylo na škodu.

Franzovi a Rosalii jsem oproti tomu fandila zcela bez problémů a hned. Starší muž s mladší ženou a rodina, která jim nepřeje z obavy o majetek a ze strachu, jaký vliv bude žena na svého muže mít. Asi by se to mohlo zdát být románovým klišé, ale nebylo ani na okamžik. Začátek jejich vztahu byl kouzelný. Oba byli dospělí, intelektuálně na stejné úrovni a uvědomovali si, do čeho jdou. Zatím co Franz byl okouzlený ihned (a těžko se divit) Rosalie si svoje city uvědomovala spíš postupně, protože v té době ji zajímal jiný muž. Rosalie pro mě byla ukázkou opravdu silné a dobře napsané ženské osobnosti. Strašně se mi líbil fakt, že zatímco ona nepotřebuje ani Franze, ani jeho postavení, ani peníze, narůstá v jeho rodině hysterie z jejího vlivu na něj a obavy, že právě o ty peníze jí jde. Krásná ukázka toho, že peníze charakter vylepší jen málokomu a ostatní rádi soudíme podle sebe. Tomuto páru jsem velmi držela palce a naprosto jsem rozuměla jejich jednání a postojům – na začátku příběhu i na jeho konci.

Co mě rozhodně bavilo a zdálo se mi skvěle sepsané, byl vztah mezi Rose a Francem a zbytkem rodiny. Vážně oceňuji, že jejich vztah nebyl podán jako nějaká romantická a klišoidní slátanina – a to říkám jako čtenářka, která si podobné knihy umí užít. Autorka podala jejich vztah naprosto přirozeně a opravdově, jako vztah dvou dospělých a sebevědomých lidí, kteří vědí, co chtějí, a jimž okolí bohužel nepřeje. Dost mě překvapilo, kam až byli Ullsteini ochotní situaci vyhrotit, aby se Rosalie zbavili. Ani na okamžik je nenapadlo, že by mohli svému příbuznému přát štěstí a s jeho budoucí ženou se nějak domluvit. Jenže jim bylo trnem v oku už to, jak ji Franz zabezpečil v manželské smlouvě. Raději se tedy zachovali tak, že měli nakročeno k tomu poškodit nějakým způsobem úplně všechny včetně jejich drahého nakladatelského impéria.

S koncem příběhu jsem tentokrát spokojená, jinak to ani dopadnout nemohlo, vzhledem k tomu, že je kniha dle skutečných událostí. Autorce se podařilo předat pohnutky a postoje všech postav tak, že je bylo možné snadno pochopit a přijmout. A tak při dočítání knihy nezbylo nic jiného než uznat, že Rosalie, Franz i Lili s Emilem se zachovali prostě tak, jak by se v dané situaci zachoval každý. Četla jsem pár názorů, které odsuzovali Franze. Já se ho ale chci zastat. Vzhledem k jeho věku, životním zkušenostem a celkové situaci se prostě zachoval jediným možným a reálným způsobem. Pokud by udělal druhou věc, která se nabízela, neměl by nakročeno ke šťastnému manželskému životu, ale k velmi smutnému a nenaplněnému stáří.

 

Anotace slibovala milostné aféry a špionáž. Nemůžu říci, že by se nic takového v knize nevyskytlo, ale zdálo se mi to být takové nedostatečné. Ano, na poměry té doby a společenského románu dostačující (není to krimoška ani thriller), přes to by mi nevadilo, kdyby zrovna tato témata autorka trochu prohloubila. V pozadí všech událostí byl jako takový mrazivý bonus neustále přítomen duch té doby. Nacismus začal nabírat dech, po ulicích se odehrávaly menší bojůvky mezi hnědokošiláči a komunisty a těžko šlo ignorovat vědomí, kam to směřuje. Ve veřejném prostoru se začínala objevovat protižidovská rétorika. V důsledku toho působily starosti Ullsteinů o majetek vysloveně zoufale – jistě, oni netušili, co se stane. Ale já, jako čtenář, jsem to věděla velmi dobře. U tohoto tématu naopak oceňuji, že tam nebyl zase tolik rozebrán. Autorka nechala nacismus být zatím jen bubákem v pozadí, takovým, jaký v té době skutečně byl. Proto asi tak dobře působilo mrazení z toho, co přijde, ve srovnání s běžnými životy lidí v příběhu. Bylo krásně vidět, jak se vše děje se souhlasem mlčící většiny, která by ale mohla být velmi vlivná, kdyby chtěla.

 

Celá kniha se opravdu velmi dobře čte a to i části s Lili a Emilem. Konec konců i čtení o postavách, které nemusíte, může být fajn :) Děj je sice spíš pomalejší, jak to tak ve společenských románech bývá. Knize nicméně nelze vyčíst to, že by se na stránkách nic nedělo. Knihu skvěle táhnou kupředu postavy a jejich vzájemné vztahy. Osudy rodiny Ullsteinů by autorce hodily klidně i menší několikadílnou ságu, kdyby chtěla. Oceňuji, že kniha neobsahuje žádné erotické scény. Pokud už dojde na intimnosti, jsou podané vkusně a bez detailních popisů.

Pokud máte rádi historické společenské romány a baví vás sledovat komplikované rodinné vztahy, je kniha rozhodně soustem pro vás. Ve mně rozhodně vzbudila zájem o tuhle rodinu. Pokud nemáte rádi knihy s nacistickou tématikou, nemusíte mít strach. Zde se opravdu nejedná o román, který by se zabýval tímto.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do Domu knih můžete nahlédnout zde.

 

O knize:

Autor: Beate Rygiert

Překlad: Miloslava Hnízdilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 352