25. 10. 2020

Milované a obávané

 

Mytické ženy, jak je neznáte...





Jé, tak kniha je krásná! To mě napadlo, když jsem ji poprvé otevřela. A protože co na srdci to na jazyku, řekla jsem to i nahlas. A protože mi kniha přišla do práce, přilákala jsem pozornost kolegyň a na obdiv ke grafickému zpracování knihy nás hned bylo víc. A shodly jsme se na tom, že ta kniha je vážně krásná.


Anotace:

Padesát mytických ženských postav – padesát moderně převyprávěných příběhů. Čarodějky, bohyně, víly i válečnice…

Kniha Milované a obávané se skládá ze starých mýtů a lidových příběhů o legendárních mytických bytostech, ale vypráví je novým způsobem. Nezávislé víly, svůdné dívky v lesích, strašidelné čarodějnice nebo málo známé bohyně – kniha pokrývá širokou paletu mytických ženských postav z celého světa, od dobře známých po takřka zapomenuté, od prastarých po ty moderní, a ukazuje jejich příběh v novém světle, inspirativním pro současné ženy.

V příbězích nechybí židovská démonka Lilith, česká bojovnice Šárka, japonská bohyně Ame-no-Uzume, keltská víla bánší, egyptská bohyně Maat, severská Freya, řecká obluda Medusa, babylonská bohyně Tiamat, hinduistická Kálí či vúdú bohyně Maman Brigitte.

Kniha je rozdělena do pěti přehledných částí – Čarodějnice, Bojovnice, Nositelky neštěští, Elementární duchové a Velkorysí duchové a každou kapitolu doprovází také krásná barevná ilustrace.


Knihy zaměřené na ženské hrdinky, historické osobnosti a podobně – prostě knihy s čistě ženským obsahem spíš nevyhledávám. Ale tahle mě zlákala zaměřením na postavy z legend a bájí a díky tomu jsem přišla na to, že dělám nejspíš chybu. Paní autorka mě dokázala zaujmout už v úvodu, kde popisovala, čím jí učarovaly ženské postavy, kterým se chce v knize věnovat. 

Také jsem z toho pochopila, jakým úhlem pohledu na ně bude nahlížet – takže úvod tentokrát nevynechejte. Lehce feministický nádech knihy mě proto nepřekvapil, ale místy působil trochu nepříjemně ve smyslu, že se hledaly problémy a ústrky i tam, kde to úplně nebylo na místě. Není však potřeba mít obavy z nějaké feministické agresivity. Autorka se o tento pohled otře skutečně jen zlehka a hlavně tak činí v historických souvislostech a popisuje, jak se v průběhu času měnil pohled na ony legendární ženské postavy – a že tyto názory formovali hlavně mužští autoři, případně členové církve (nepřekvapivě také muži).  

Dobré je, že jednotlivé příběhy jsou krátké a přečetla jsem je rychle, takže jsem si dala vždycky jen dva tří před spaním. Kniha se dá číst i na přeskáčku – jak jednotlivé části, tak i jednotlivé dámy. Nevýhodou je malý rozsah stran a hodně jednotlivých postav, takže kapitolky o každé jednotlivé ženě byly dost stručné. Paní autorka v nich shrnula jak původ jednotlivých postav a také to, jak se jejich „legenda“ měnila v průběhu věků a čím (kým) byl ovlivněn pohled na tu kterou ženskou mytickou osobnost. Případně i jak je na ni nahlíženo v současnosti.

Každá postava je představena na dvou stranách a kousek plus obrázek a to, jak jistě uznáte, vydá jen na docela všeobecný pohled. Některé jsem dávno znala – a kupodivu je mi jejich příběh znám v některých případech trošilinku jinak a dost často z literatury poměrně spolehlivé (tedy nikoli beletrie). Sem tam jsem narazila i na nějakou nepřesnost, která mě namíchla -  jako fanouška Hvězdných válek, některých kapel a podobně. Nebylo jich zase až tolik a v některých případech se mohlo všechno zamotat v překladu. Vem to čert! Doopravdy jsem zase tolik netrpěla :)

O některých z dam, které mi dosud nebyly známé, bych se skutečně ráda dověděla mnohem víc, než co v knize bylo. Nic ale nebrání dohledání dalších informací, pokud by některá z nich zaujala více. V tomto pátrání jistě napomůže seznam knih uvedený na konci – ovšem díla jsou pochopitelně uvedena dle svých anglických originálů. Některá se však dočkala i překladu, takže jazykově méně vybavení mohou pátrat také :) Úplně na konci mě zaujal i seznam hudebních skladeb, které autorka v knize zmiňuje nebo jsou jí inspirací.

Ženská legendární sestava je rozdělena do pěti částí, v nichž se dámy představí ve společnosti sobě blízkých kamarádek. Dovolím si teď citovat samotnou autorku, protože jednotlivé kapitoly v úvodu představila perfektně:

Čarodějnice

Moudré ženy, věštkyně a léčitelky. Patří sem mocné ženy, vlastně jakékoli ženy, jejichž chování se vymykalo normálu a které byly označovány za čarodějnice. Hekaté, Baba Jaga a chladná Perchta zhmotňovaly strach mužů nedůvěřujících chytrým ženám, které by mohly ohrozit genderové status quo.

Nositelky neštěstí

V centru pozornosti jsou ničitelky, tvůrkyně chaosu a zvěstovatelky zkázy. Jsou to ženy pomstychtivé, nevěštící nic dobrého a zlovolné – mimo jiné třeba harpyje nebo Medusa -, jejichž jména jsou v dnešní době znovu vyslovována s úctou. Možná jsou to nestvůry, ale jsou to naše nestvůry.

Elementární duchové

Oslavují divoké ženy – vrhačky blesků, vládkyně planety a ty, které jsou zajedno s živly. Selkie, Duhový had a Mari  - to jsou ženy, které byly nespoutané a osvobodily se od očekávání i zdviženého obočí společnosti. Vedou útok v době, kdy je naše existence jako druhu tak strašlivě ohrožena.

Velkorysí duchové

Ženy, které je snadné milovat. Velkorysá božstva, štědří duchové, bohyně ochraňující domácnost. Brigid, Moiry, Bona Dea – ženy, které kladou štěstí a blaho ostatních před své vlastní. A přesto i ony mají svou temnější stránku, ty útržky reality, s nimiž se můžeme identifikovat, protože odrážejí naši lidskost, a konkrétně ženskou lidskost.

Bojovnice

Tyto dámy paní autorce z představování vypadly, ale asi si každý dokážeme představit, co se pod pojmem bojovnice ukrývá. Najdete tu bojovnice, stratégy (stratégyně?), nositelky spravedlnosti  – prostě hrdé dámy co si jdou za svým pomocí poněkud násilnějších prostředků.

 

V každé kapitole jsem si našla takové, které jsem už znala a moc nového jsem se tedy nedozvěděla. Některé mi byly známé jen podle jména případně spíš povrchně. A některé jsem poznala poprvé až na stranách této knihy.

Ze čtení si každopádně odnáším to, že ženy si s muži v ničem nezadají po stránce lstivosti, krutosti a paličatosti. Ale i v těch dobrých věcech  - odvaze, inteligenci a odhodlání. Zato dokážou být zákeřné, zlé tak, že se jich muži bojí a v tom na ně mužští kolegové ani náhodou nestačí. Mužští hrdinové bájí měli odvahu a sílu. No a pak taky pomoc bohů. Tohle ženy postrádaly, tak si musely pomoci po svém tím ostatním. Ne, vážně – nevím, jestli to bylo výběrem hrdinek, ale zdálo se, že na ženy z legend dopadá spíš těžkost osudu a boží tresty než co jiného :)

To už si musí každý čtenář přebrat po svém, jestli chce na knihu pohlížet jako na bezmála feministickou příručku ženských legendárních hrdinek nebo prostě jen na knihu o zajímavých postavách z bájí, které jsou čistě náhodou ženy.

Knihu ráda doporučím všem čtenářkám, mladším i starším. Jen vy starší doufejte, že si z hrdinek vaše dcery nevezmou příklad a když, tak jen v tom dobrém :)

Věc, která mi na knize vadila, se objevila až úplně na konci: vytištěno v Číně. To vážně? V Evropě, potažmo ČR už nejsou tiskárny? No tak, o tolik dražší zase doma být nemůžeme a v současné situaci i jakékoli jiné) by bylo fajn dělat naše knihy doma.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.  Pokud si rádi přečtete něco o legendárních ženských postavách, seženete knihu tady.

 


O knize:

Autor: Kate Hodgesová

Překlad: Eva Fuková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 223

 


17. 10. 2020

Bestie je zvíře

 



Zase se mi jednou potvrdilo, že nejlépe se mi názory píšou na knihy, na které jsem žádné názory psát nechtěla. A že knihy, od kterých nic nečekám, umějí občas pořádně překvapit. Zrovna u Bestie je zvíře by mě nenapadlo, že dostanu takový příběh, jaký nakonec byl. A zase se divím, proč neměla kniha větší úspěch a není o ní více slyšet.

Anotace:

Jako dítě se Alys rýmovačkám o Bestii smála a strach, který vyvolávaly příběhy o čarodějnicích, ji mrazil jen příjemně. Pak ale jednoho dne přišly. Ty dvě. A s celou vesnicí a dosavadním bezstarostným životem byl konec. Spolu s ostatními dětmi prchá Alys do sousedního Defaidu, kde ji čeká těžké dospívání ve světě svázaném ne-úprosnými pravidly. Defaid i jeho okolí zachvacuje panika před tím, co má prý na svědomí tajemná Bestie. Jenže utrpení, které si lidé dokážou působit navzájem, si s tím nadpřirozeným v ničem nezadá. A Alys navíc cítí, že má k hvozdu a Bestii podivně blízko…

 

 

Příběh je vyprávěný hodně poklidně – skoro bych řekla pohádkově a snivě, i když věci, které se od začátku dějí, se rozhodně poklidnými nazvat nedají. Po jistých dramatických událostech v minulosti, spojených s podezřením z čarodějnictví, se úplně obrátí na ruby životy jedné ženy a jejích dvou dcer. To se stalo před lety. V současnosti se dívky vracejí do vesnice Gwenyth, která je před lety vyhnala do lesů, aby dosáhly odplaty. Všichni dospělí ve vsi zemřou mimořádně podezřelým způsobem, přežijí jen děti do patnácti let. A viník je pro všechny jasný – Bestie a její přisluhovači, pojídačky duší.

Pověsti o Bestii jsou známé v celém kraji a hrůzu v lidech vyvolává jen pomyšlení na to, co se skrývá v hlubokých lesích okolo vesnic. Teď, když padla Gwenyth, se povídačky potvrdily a strach z Bestie, pojídaček a čarodějnic vzrůstá.

Sirotků z Gwenyth se ujímá jiná vesnice, i když jen neochotně. Nikdo neví co s nimi a tak zůstávají žít v Defaidu v postavení jakýchsi druhořadých občanů s nerovnými právy. A všechen strach, pověry a předsudky jsou v Defaidu úplně stejné, jako byly před tím v Gwenyth.

 

Hlavní postavou knihy je Alys, holčička z Gwenyth, která jediná byla vzhůru, když se „to“ stalo. Viděla, co se v její vesnicí přihodilo a kdo vybil všechny dospělé. Už jen z tohoto důvodu je podezřelá – protože se liší od ostatních dětí – a nebude to mít v novém domově lehké. Ne že by ostatní děti z Gwenith měly život jednodušší. V Defaidu platí za podřadné občany a jsou zneužívány k ochraně hradeb města a stád před pojídačkami duší. Starší z Defaidu raději riskují životy pro ně bezcenných sirotků, než aby se zachovali jako dospělí a bránili se sami. Alys je od začátku prezentovaná jako někdo, kdo může zlo zastavit i když je údajně stejná jako ono samo.

Příběh se vyznačuje docela zajímavou a temnou atmosférou vesnice obklopené hustými lesy, v nichž přebývá zlo, kterého se vesničané bojí. Všechno zlé na světě je pro ně zpodobněno onou Bestií a ze všech sil se snaží vyhnout se tomuto nebezpečí, tak že povedou dobrý a mravný život, protože na dobré lidi zlo nemůže a zlými činy ho naopak lze přivolat. Jejich snaha o čistý a mravný život však nejvíc ze všeho připomíná pokrytecký fanatismus a zavírání očí před skutečností. Ve své snaze o mravnost trpí předsudky vůči jiným lidem, odsuzují jiné a sami se dopouštějí hrozných skutků například na sirotách z Gwenyth. Strach, zloba a náboženský fanatismus je přítomen v pozadí každého jejich jednání. Paní autorce se to podařilo moc hezky popsat – až z toho běhal mráz po zádech.

Dobro a hodní lidé – nebo aspoň rozumně a prakticky uvažující lidé – se v knize také najde. Dokonce zde má i místo pevné přátelství mezi dětmi z Gwenyth a protože Alys je mladá, najde si prostor i pro lásku, když potká někoho, kdo předsudky netrpí a zamiluje si ji, i když je většinou odvržená a odsouzená. Žádné přeslazenosti se ale nikdo bát nemusí. Romantické cukrbliky opravdu nejsou to, co by autorka do svého příběhu zahrnula. Protože tyhle city na řádcích chybí, může se vztah těch dvou zdát nepřesvědčivý, ale není pro děj zase tak podstatný, aby to vadilo. O to přesvědčivější jsou zase Alysiny pochybnosti vůči sobě samé a její vnitřní život a myšlenky. Tohle dost ovlivnil postoj defaiďanů k ní a pod vlivem jejich odsudků Alys pochybuje o sobě samé a zvažuje, zda nakonec není přesně tak zlá a nebezpečná, jak jí její okolí tvrdí.

V příběhu je přítomno několik fantastických prvků a zároveň něco z reálné historie. Fantasy zastupuje Bestie a pojídačky duší – má to skoro až pohanský nádech. Proti tomu stojí realita honu na čarodějnice a víry v Dobrého pastýře. Příběh by se mohl úplně klidně odehrát v dobách kolonizování Severní Ameriky v některé z prvních osad nebo v salemském období. Přesně tak na mě působila atmosféra i chování a uvažování postav. Celou dobu jsem si i myslela, že lidé v knize mají holandský původ, ani nevím proč, asi kvůli jménům a celkové atmosféře vesnic – ale to jen tak na okraj můj ničím nepodložený pocit :).

Paní autorka také přesně ukázala, že největší zlo často nepochází z vnějšku, ale zevnitř - temnota v lidech se probouzí ovlivněná okolím a podněcována společností. Lidé ze strachu dokážou vykonat nepěkné věci, ublížit každému a hlavně přestávají normálně přemýšlet. Ke slovu pak přicházejí pověry a vlády nad komunitou se ujímají hlupáci a prospěcháři, kteří dokážou nejhlasitěji křičet a prosadit své názory. Další hlupáci už jen papouškují nesmysly, aniž by se namáhali zapojit hlavy a přemýšlet sami - přesně to se stalo v Defaidu. Proti tvrdým opatřením a špatnému jednání Starších se nikdo nepostavil a naopak všichni ze strachu a hlouposti oddaně stáli za nimi a jako ve správné pohádce se ukázalo, že kdo jinému jámu, jámu, sám do ní sám…

Bestie na konci překvapí. Není sice úplně řečeno, co je zač, ale mám svou teorii – kterou pochopitelně neprozradím :). Dokonce i konečné řešení a zmizení zla je překvapivé. Něco se předvídat dalo, něco bylo dokonce i úplně průhledné, ale toto ne.

Kniha je lehce mrazivé čtení s příjemně nahororovitělou atmosférou. Pokud se vám něco podobného líbí, směle do ní. Mohla by se líbit čtenářům Medvěda a slavíka od K. Arden. Atmosférou jsou si podobné. (Další podobné knihy uvádím níže.)

 

O knize:

Autor: Peternelle van Arsdale

Překlad: Barbara Hajná

Vydal: Slovart

Rok vydání: 2017

Počet stran: 368

 

Podobné knihy na bloGu:

Medvěd a slavík

Dívka ve věži

Hluboký hrob: Dítě útesu

Píseň zimy

Strom lží

Světla na obloze

 


7. 10. 2020

Čtvrtletka III. 2020

 


Ani v letním čtvrtletí nám covidí průšvih nepolevil, ale sezóna v práci přes to fičela zběsile. Na čtení proto nebylo zase tolik času a na psaní mnohdy chyběly síly. Na co si však rozhodně nežehrám je počasí a výběr knih. Obojí bylo v tomto čtvrtletí šité mně přímo na míru :) V srpnu navíc nastoupila atmosféra končícího léta a v září se přidal krásný začátek podzimu. Konečně taky začaly vycházet skvělé novinky, na které jsem se těšila a já se mohla vrátit k úžasnému zvyku číst novou knihu hned, jak ji dotáhnu domů.

Ještě si dovolím malé ohlédnutí za létem, než si půjdu užívat barevné listí, svíčky, chlupaté deky a samozřejmě skvělé čtení :)




Červenec


Červenec psací

Jak šikovně opsat jednu velkou nulu a nechuť, aby to vypadalo nějak přijatelně? Na kupu blbých výmluv nemám chuť plýtvat místem. Jediná relevantní je plná sezóna v práci, kdy po příchodu domů jen tupě čumím na dokumenty a v duchu si sumíruju další kapitoly. Aspoň něco. Srpnu zdar!

Červenec  čtecí

Čtení jde, oproti psaní, pořád dobře. Asi si neumím představit situaci, kdy by nešlo :D Dokonce se podařilo přijít na řadu i nováčkům letošního měsíce. Přečetla jsem je prakticky okamžitě po nákupu. Dřív to bývalo normální, teď je to docela svátek :). Způsobilo to dost radikální omezení recenzních výtisků, takže mám mnohem víc času na své knihy.

 

Papírové: Prokletá věž, Čtyři strany mince* (R), Finch*, Furyborn, Kluk odvedle, Královna ničeho, Kázání ohně, Nimbus

E-knihy:  Město duší *(R), Dětské zoubky,

 

Nováčci v knihovně

Hrozba – ukořistěno v akci, vypadá to lákavě a pro momentální radost ideální.

Královna ničeho – třetí díl série od mé oblíbené autorky.

Kluk odvedle – takové moderní lanczovky.

Kolejmoří – velmi lákavé téma a prostředí.

Zpráva z Hádu – tak dlouho mi ji doporučovali, až jsem ji sehnala v Levných knihách :D


Celkem 10 přečtených knih,  3.678 stránek a koupeno 5 nováčků.




Srpen


Srpen psací

Celkem se dařilo, i když šlo převážně o revize, doplnění, opravy a škrty v Dámě. Aspoň něco a konečně se trochu rozhoupávám. Pořídila jsem taky nový psací koutek, protože se prostě potřebuju urvat od kompu, na kterém pořád čumím na ty neodolatelné dokumenty. Věřím si, co se dalšího pokroku týká. Podzim a zima jsou moje psací období :)

Srpen čtecí

Srpnové čtení bylo úspěšné – jako ostatně vždycky :) když přijdou na řadu dobré knihy, ani to jinak být nemůže. Konečně jsem se dočkala některých novinek, na něž jsem byla natěšená. Myslela jsem, že mě vrcholící sezóna v práci trochu přibrzdí, ale ne. Všechny knihy byly přečtené prakticky na zátah, což je jedině jejich dobrá vizitka :)

Papírové: Seznam mrtvých*, Jejich moře, Panenka z kostí, Statečné a zlomené srdce, Spolujsme dokonalá holka *(R), Zřícenina na krku a jiné katastrofy *(R),

E-knihy: Kudyke hvězdám* (R), Holubice a had, Před bouří *(R),

 

Nováčci v knihovně

Sedm rozchodů Amy a Craiga, Poslední číslo – nekup to v takových slevách :)

Statečné a zlomené srdce – dlouho očekávaná novinka.

Mluv – zaujalo téma a jsem zvědavá na zpracování.

Kráska a geek – prostě ta romantika. Asi už z toho nevyrostu :)

 

Celkem 9 přečtených knih,  3.299 stránek a koupeno 5 nováčků.




Září


Září psací

Zatím se držím Dámy a připravuju pokračování Zatracených na NaNo. Blbé je, že nejsem vysloveně plánovací typ a tak mi to moc nejde, nejraděj bych to psala rovnou, ale co pak zůstane na listopad :D Jak přibývá tmy venku a uklidnila se situace v práci po padla sezóny, začínám mít větší chuť do psaní a nimrám se v tom v podstatě každý den. Svíčková psací sezóna je v plném proudu :)

Září čtecí

V září došlo na dvě novinky a hromadu knih, které mi už delší dobu leží doma. Našly se mezi nimi skvělé knihy, ale i ty průměrné. Naštěstí mě žádná nezklamala, jen dvěma se nepodařilo úplně naplnit moje očekávání. Kupodivu nedošlo na žádnou e-knihu. Zvláštní, to se nestalo už hodně dlouho.

 

Papírové: Návod navraždu pro hodné holky *(R), Dračí město, Deset tisíc nebí nad tebou, P.s. Líbíš se mi, Bestie je zvíře, Futurum*, Šest vran, Prohnilé město

E-knihy: uf, žádná!?

 

Nováčci v knihovně

Noci běsů – prvotina autorky mě dostala, druhotina byla jasná volba.

Láska je jen pro blázny jako jsem já  - tip z YT, vypadá to jako něco, co by se mi mohlo líbit.

Jak se spřátelit s temnotou, Teslův odkaz, Rytíři vypůjčené temnoty, Inspekce, Stínozem  – lákavé skoronovinky za parádní cenu z Dobroblešáku.

Futurum – úplná novinka, která zaujala prostředím Prahy.

 

Celkem 8 přečtených knih, 2.976 stránek a koupeno 8 nováčků.




čtvrtletí celkem


 Celkem 27 knih a 9.953 stran. Koupila jsem „jen“ 18 knih.


Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Palmknih a Nakladatelského domu Grada najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!


závěrem


Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také Nakladatelský dům Grada za důvěru a skvělou spolupráci.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

 

3. 10. 2020

Futurum

 




Námět knihy a její zasazení do našeho hlavního města mi přišlo natolik lákavé, že jsem si knihu objednala ještě v předprodeji. Číst jsem začala prakticky hned – hrozně jsem se na příběh těšila. Ale… Prostě to někdy nevyjde, i když na knize není špatně vůbec nic. Pouze mně v tom něco chybělo – něco, co jako čtenář v příběhu potřebuju - a jsem zvědavá, jestli s tímto názorem zůstanu sama nebo se přidají další.

 

Anotace:

Praha, rok 2120. Městem zní strašidelné historky o tom, jak temné postavy s rudýma očima sbírají z ulic a hrobů těla mrtvých a odnášejí je kamsi do podzemí. Damiáš těm povídačkám nikdy nevěřil. Když se ale objeví jeho Dany, která před rokem zmizela neznámo kam, začne měnit názor. Je jiná, mluví o tom, že ji unesli a udělali z ní něco nelidského. Dam udělá všechno proto, aby jí lidskost vrátil. Klidně se postaví i zrůdám pekelným...



Nejdřív taková poznámka, aby snad nedošlo k nedorozumění s fanoušky knihy:

Všechny níže uvedené věci jsou jenom mými dojmy z knihy, proto pokud vás láká, nenechte se od čtení odradit. Třeba právě vám sedne příběh dobře a budete se divit, co jsem mohla mít za problém.

A teď už moje dojmy ze čtení:

Od prvních řádků mě při čtení sužovaly toulavé myšlenky. Přes to, že kniha byla jazykově pěkně a bohatě napsaná a netrpěla začátečnickými nešvary, jsem se nějak nedokázala na děj soustředit a měla jsem potíž se začíst. U příběhu, na který jsem se tolik těšila, mi to připadalo zvláštní. 

Možná to bylo pomalejším tempem, kterým kniha začala (ale to mi standardně nevadí a naopak si to vychutnat umím). Pomalejší tempo je každopádně pochopitelné, autorka prostřednicvím jedné z hlavních postav (Dam) seznamovala čtenáře s jeho způsobem života, jeho sítí kontaktů – to jest důležitými hráči v příběhu. Také mi byla objasněna celková situace v Praze a realita, která nutí postavy chovat se tak, jak se chovají, aby přežily. Dozvěděla jsem se o frakcích a skupinách, které mají rozdělenou Prahu, kde žijí, čím se zabývají. Poznala jsem Madame v jejím vlaku, Flekovské a hospodu, kde je možné prohrát všechno a další bandy včetně trochu záhadných Petrovských. Podané to bylo dobře, nikoli stylem „nalejvárna“ ale pěkně postupně s tím, jak šel příběh a jak se Damiáš po Praze pohyboval. Támhle něco, tuhle něco a pomalu se skládal celek.

Celé tohle všechno bylo zajímavě vymyšlené a rozvrhnuté. Autorka si vytvořila příznivé podhoubí pro záhadu, kterou do knihy vložila. Šlo o pověst o nestvůrách z Petrova, které v noci vylézají a kradou mrtvá těla nejspíš za nějakým záhadným účelem, který je pro zbytek města předmětem dohadů. Někteří to mají za nesmysl, jiní k tomu přistupují stylem „na každém šprochu, pravdy je trochu“ a jiní možná, ale opravdu jen možná, něco vědí. A hraje v tom tajemství roli i záhadné zmizení Damiášovy kamarádky Daniely?

Dam to ještě nevzdal a stále pátral po Daniele, která před rokem zmizela, jenže to pátrání a shánění důkazů co se to záhadného v Praze děje a proč se to děje, na mě nepůsobilo. Dokonce i když se Dany najednou objevila na scéně, nějak to se mnou nehnulo. Měla jsem problém i uvědomit si to, že situace ve městě je vážná – tu napínavou a dramatickou, záhadnou stránku jsem v textu prostě nenašla. Něco takového se objevilo až v momentě, kdy se do hry zapojili petrovští a podzemní krysy. Pak čtení konečně upoutalo a začala jsem mít chuť číst dál. Autorka nakonec všechny informace dobře propletla a věci začaly dávat smysl, vzbuzovat chuť se o nich dozvědět víc a zjistit, jak je všechno provázané. Jenže to bylo až okolo strany 200 a to je pro mě pozdě. Potřebovala bych se na něco zaháčkovat mnohem dřív. Chvilkami jsem dokonce bojovala s tím, že knihu ani nedočtu, jenže teď po dočtení vidím, že by to byla škoda. Závěrečná třetina totiž byla správně akční a docela napínavá. Možná by tedy pomohlo zahrnout více akce do první poloviny knihy. Byly tam super momenty, třeba chvíle na Hlaváku. Byly tam momenty, které mi trochu připomněly Divegenci (docela dost momentů :))

Bohužel jsem si výrazně nesedla s postavou hlavní hrdinky Daniely. Musím přiznat, že to je spíš mým dojmem než tím, že by byla špatně napsaná – naopak vzhledem k tomu, co se s ní dělo a co prožila byla jednou z těch lepších postav. Měla zajímavý příběh a moje nesympatie byly spíš osobní. Hodně mi neseděla zkratka jejího jména, která byla často používaná – prakticky pořád. A to nadměrně ovlivnilo můj dojem z postavy. Prostě mě to štvalo. Není to u mě obvyklé, aby mi jméno takto dráždilo nervy, ale k mé škodě mi to kazilo dobrý pocit při čtení a nedokázala jsem se od toho oprostit – opět se ale jedná pouze o můj problém, nikoli chybu knihy.

Nebyl pro mě také úplně důvěryhodný vztah Dama a Dany. Chápu rozumem, kdy vznikl a na čem je založený, ale necítila jsem ho z příběhu. Neuvěřila jsem tomu, že jemu záleží na ní a ani obráceně – ano, pro Daniny nepřesvědčivé city je sice odůvodnění, ale i ve chvílích, kdy je ukázat měla, prostě chyběly. Linky obou postav pro mě byly striktně oddělené, a i když Dam na ni často myslel, bylo mi vlastně fuk, že ji hledá a jestli se potkají. Jeho příběh mi připadal lepší bez ní. Měla jsem pocit, že ji hledá jen proto, že byl na ni nějakým způsobem zvyklý, tak trochu ze setrvačnosti. Dokonce ani dějová linka Dany mě neupoutala tak, jak asi měla. Jak nad tím tak přemýšlím, líbilo by se mi asi víc, kdyby se postavy neznaly a jejich příběhy zůstaly samostatné až do konce.

Text, nápad i příběh hodnotím jako dobré, vlastně nemám vůbec co vytnout. Zápletka byla zajímavá, prostředí atraktivní a dobře popsané. Nechápu, opravdu upřímně se divím, proč mně kniha nesedla a nezaujala mě víc. Nemohlo to být tím, že všechno bylo „reálné až moc“? Ne, to asi není ten problém. Tak přemýšlím dál… Jak je možné, že se mi nelíbila kniha, na které objektivně není nic špatně? Příběh byl řemeslně skvělý, ale chyběly mi v něm emoce a živost postav – konečně jsem to dokázala pojmenovat! Četla jsem něco stylisticky, výrazově i nápadově perfektního, ale chyběla v tom živost, cit – prostě emoce. V tomto ohledu jsem se neměla jako čtenář čeho chytit a proto jsem nejspíš nepřilnula k žádné postavě, i když měly skvěle vymyšlená jména a zajímavé role v příběhu.

Zdá se tedy, že pokud mi nezáleží na osudu postav, nedokážu se do knihy správně začíst a ve výsledku mě nebaví. Tím pádem jí asi ani nevěnuji dost pozornosti a ledaco mi dojde pozdě, i když náznaky v textu třeba jsou. Všechny moje potíže s knihou snad vyplývají z tohoto a opět opakuji, že vám se podobná věc stát nemusí.

Holt se musím smířit s tím, že tento příběh nebyl pro mě. Každopádně knize přeji hodně spokojených čtenářů a věřím, že budou. Mohla by se líbit milovníkům již zmíněné Divergence :).

 

O knize:

Autor: Petra Podolová

Vydal: Fragment

Rok vydání: 2020

Počet stran: 344

 


22. 9. 2020

Před bouří

 

Každá apokalypsa potřebuje svoje krysy.






Od paní Hartmanové jsem dosud nepřečetla nic, i když mám už nějaký čas doma Noční labuť. Její styl psaní mi byl ale tolik vychválen, že jsem se rozhodla začít seznamování rovnou její druhou sérií Krysy apokalypsy a Labuť si dát až potom. A rozhodně si nemůžu stěžovat na špatnou trefu.


Anotace:

Každá apokalypsa potřebuje svoje krysy.Příběhy většinou nezačínají koncem světa. Jenže na Leru nastává konec světa každých sedm dní, když se jím prožene magická bouře, která srovná se zemí vše, co se nachází mimo ochranné bariéry. Když totiž srazíte z nebes bohy, musíte počítat s následky. Bohové padli před osmdesáti lety. A jejich pád zanechal Ler zjizvený a z větší části — mimo ochranné bariéry — neobyvatelný. Magií kontaminovaná půda, mutace nebo absence povrchové vody nejsou ničím neobvyklým. Mimo města může i jeden špatně nabitý bateriový článek znamenat předěl mezi životem a smrtí. Ne všichni se s tím ale dokázali smířit, a tak hledají způsoby, jak přelstít přírodní i lidské zákony — jako krysy si hledají skulinky, ve kterých můžou přežívat. Jenže co když si někteří lidé začnou uvědomovat, že mezi přežíváním a žitím je propastný rozdíl? A co teprve když si to uvědomí i sami bohové…


Knihu jsem ve čtečce otvírala s velkým očekáváním. Nejen kvůli už zmíněné chvále stylu, ale hlavně kvůli tématu, které mi přišlo dost lákavé a originální. Ne že by v literatuře nebylo padlých andělů a  božstev hodně, ale tady se zdálo, že půjde o něco jiného než je běžné.

Začátek čtení byl pro mě překvapivě trošku náročnější. Zaplavilo mě poměrně hodně jmen a cizích slov a zároveň byla (jak už to tak bývá) nutnost pochopit pro mě úplně nový svět. Paní autorka zbytečně na sílu nevysvětluje, nechá čtenáře postupně pobrat všechno důležité. O fungování a uspořádání světa jsem se tak dovídala pozvolna a přiměřeným tempem. Zapamatovat si jména mi trochu trvalo, ale svět mi vplul pod kůži poměrně hladce a zaujal rychle.

Myšlenka, že jeden bůh zapříčiní pád všech ostatních a ustanoví sám sebe vládcem, protože se mu podaří „zblbnout davy“, se mi zdála prostě skvělá. U lidí to tak funguje běžně (svrhávání i manipulace), tak proč by to u božstva mělo být jinak? Na neštěstí to chlapec trochu zvrtal a neuvědomil si, že na božstvo je vázaná magie a bez božstev, která by ji krotila, poněkud zdivočí a značně škodí. Na zemi Ler se snáší v pravidelných magických bouřích a následky jsou značné. Ne každý divokou magii dobře snáší. Jste li člověk a zastihne vás magická bouře mimo ochranné zdi a štíty, zmutujete v něco… raději nechtějte vědět. Tak jako tak je po vás. Máte li v sobě díl démonské krve, následkem bouře se projeví a stanete se buď čarodějem nebo polodémonem (rozumějte potomkem boha, míšencem). Sice vám to neublíží, ale taková výhra, jak by se zdálo, to taky není. V takovém případě jste přinuceni přísahat vládci Arumielovi a sloužit mu do smrti (té vaší, pochopitelně).

V příběhu také stále přežívá několik skutečných bohů, ale aktuálně se nacházejí v pozici zotročených a ponížených – ať už se jedná o ty, co putují jako exponáty v pojízdném cirkusu se zmutovanými zrůdami nebo o ty, co slouží při magických bouřích jako anténa pro lapání magické energie. Někteří se raději skrývají, aby k sobě nepoutali nežádoucí pozornost. Řeknu vám, autorka se s božstvem teda moc nepárala, ale aspoň bylo jednodušší si je zamilovat.

Překvapivě mi více seděly mužské postavy v příběhu – hlavně tedy Garif a Corvus. Muži jsou autorce skvěle – byli dobře propracovaní se zajímavým příběhem a pro mě přitažlivým uvažováním a povahami. Z většiny se jednalo o bohy-démony nebo míšence a když se jejich božská podstata projevila, bylo to dost impozantní. Ženy oproti tomu mi moc nic nenabídly nebo zatím neměly dost prostoru projevit se výrazněji přitažlivě. Ne že by nemohly nabídnout zajímavé osobní příběhy, ale prostě mi to s nimi nesepnulo. Nesblížila jsem se s nimi tolik, jako s mužskými hrdiny a jejich osudy mi byly spíš jen zpestřením, i když se propojili s osudy mých oblíbených postav. To ale neznamená, že by byly špatně nebo povrchně napsané – ne! Jedná se prostě o nějaký můj osobní problém, který se u jiných čtenářů pravděpodobně neprojeví.

Při čtení jsem nabyla dojmu, že se svět řítí zcela nevyhnutelně k naprosté zkáze. Lidstvo zde přežívá v ohraničených městech pod ochranou technických vynálezů, které dokážou absorbovat magii a tvoří štíty, které města chrání před magií i útoky zmutovaných tvorů žijících v divočině. Mimo bezpečí měst je pustina. Okolo země Ler, kde se příběh odehrává, jsou ale další země, kde pravděpodobně nemusel nastat takový průšvih, protože tam revoluce neproběhla – snad se v dalších dílech dozvím víc. V Leru to každopádně vypadá, že bude jen hůř, protože vyřešit situaci mezi mocnými smírem nebude možné a když se mocní perou, obyčejní trpí.

Paní autorka si vybrala magický svět, ve kterém je zároveň přítomna i dost pokročilá technologie. Obecně ale připomíná spíš středověk. Hierarchie armády mi vnucovala myšlenku na římské bojovníky, což mi bylo nesmírně sympatické a bavilo mě sledovat kapitoly, které se odehrávaly mezi jednotkami  na cestách plnícími speciální úkoly od vládce-spasitele. Druhá část se vázala k městu Aramej, v němž žila mezi nekromejkami  jedna z hlavních ženských postav a také právě tam dorazil kočovný cirkus držící v kleci dva bohy. Jak v armádě, tak v Arameji dojde k událostem, které značně zahýbají dějem a vlastně ani nevím, která z těch linek mě bavila víc. Dost zajímavých a napínavých okamžiků nabídly obě.

Líbila se mi i značná syrovost a drsnost prostředí a tím pádem i povah postav – a to i žen. Na něžné krásky si příběh moc nepotrpí a v takovém světě by asi i brzo dodýchaly. Popisy prostředí nebyly nijak přehnané – rozhodně jich nebylo moc na úkor akce a posunu děje. Dokázaly ale velmi jasně sdělit, že život v tomto světě není pro nikoho peříčko. Kdo je silnější, vyhrává a příroda spolu s magickou bouří je zdaleka nejsilnější. Aby toho nebylo málo, skupiny a frakce i jednotlivci si toho mají hodně co neodpustit a politická situace v zemi je dost na hraně – a klouže směrem ke katastrofě. Hlavní výhra má být pro každého jiná, ale dost lidí (a bohů) by stálo o hlavu Arumiela na stříbrném podnose. Oni diktátoři všeobecně moc oblíbení nebývají, ani když se skrývají v rouchu spasitele.

Do budoucna není vyloučená ani větší úloha víry. I když věřit ve staré bohy a uctívat je, je zakázáno, takzvaní arumielovci mají svoje „kněží“ a jejich víra je jediná správná a povinná. To ovšem neznamená, že věřící v původní božstvo se bez odporu vzdají. Také očekávám zajímavý vývoj vztahu mezi některými postavami. A všechny hlavní postavy mají také zajímavě rozdané role pro další děj. Hlavního záporáka mi nakonec bude snad i líto :).

Příběh samotný je zajímavý a dobře propracovaný. Opravdu mě to bavilo a s každou stránkou jsem se těšila, jak se ještě věci zamotají. O zajímavé zvraty nebyla nouze a některé byly dost nečekané – vyprávění sice dalo tušit, že by na něco podobného mohlo dojít. Odhadnout všechno, co se stane a jak to s děním zamotá, však nešlo.

Já osobně se na další díly dost těším. Jsem zvědavá, jak se události budou vrstvit dál a jak vše nakonec dopadne. Mám pocit, že mým oblíbeným postavám půjde o krk a žádné, ani dílčí vítězství, nedostanou zadarmo.

Za podobné knihy jsem moc ráda. Ukazují totiž, že domácí fantastika má co nabídnout a může se směle rovnat zahraniční konkurenci.


Za poskytnutí e-knihy moc děkuji Palmknihám. Ukázku z knihy najdete zde a knihu do čtečky tam můžete rovnou i pořídit.




O knize:

Autor: Zuzana Hartmanová

Série: Krysy apokalypsy (1. díl)

Vydal: Host

Rok vydání: 2020

Počet stran: 384





17. 9. 2020

Zřícenina na krku a jiné katastrofy

 


Román o životě, rozhodnutích a jejich důsledcích – ať už vedou ke štěstí nebo ne.




Knihu jsem si vybrala neplánovaně z nabídky recenzních výtisků, protože jsem z názvu, obálky a anotace nabyla dojmu, že by to mohla být docela příjemná šlechtická taškařice ve stylu Aristokratky. To mě nalákalo, i když – překvapivě – se mi Aristokratka vůbec nelíbila. V důsledku jsem tedy ráda, že se jí Zřícenina na krku nepodobá a ani není humorným románem.

Anotace:

Kdo nikdy nesnil o životě na zámku… bez střechy, ústředního topení a s břečťanem místo nábytku?

Rozlehlý cornwallský zámek Trelawney se všemi svými věžemi, okrasnými hláskami, pokojem pro každý den v roce, šesti kilometry chodeb a 500 tisíci akry půdy dlouho představoval okázalou a nepřehlédnutelnou vizitku svých majitelů.

O 700 let, 24 finančně negramotných hrabat, 2 světové války a 1 finanční krizi později je rodina Trelawneyů úplně švorc a velkolepé sídlo jim padá na hlavu. Přesto následníci rodu – hrabě Kitto, jeho manželka Jane, jejich tři rozmazlené děti, pes, Kittovi staří rodiče a teta Tuffy, etymoložka studující blechy – žijí dál na chátrajícím zámku, kde je víc místností se zdmi porostlými břečťanem než těch, kam nezatéká, a dělají jakoby nic.

Když do zámku dorazí dopis oznamující příjezd Ayeshy – dcery krásné Anastazie, dávné přítelkyně Jane, spustí se lavina událostí, která převrátí celé sídlo i život jeho obyvatel naruby. Rozhádaná rodina se musí spojit a přijmout zpět také Kittovu odloučenou sestru Blaze, aby zachránili sídlo i čest rodiny. Jane a Blaze rychle zjišťují, že dům sám je jen velmi malou součástí toho, co doopravdy drží jejich rodinu pohromadě. 


Čekala jsem zábavnou knihu, ale na začátku jsem byla trochu zaskočená. Číhala jsem, kdy se ta legrace rozjede, ale podle stylu psaní jsem odhadla, že nikdy. Postavy od prvních stran nevypadaly jako někdo, kdo vede zrovna veselý a šťastný život plný situací k pobavení. Ve skutečnosti byly všechny dost v koncích. Jejich životy se neubíraly tím směrem, který by byl pohodlnou cestičkou nasvícenou sluncem. Spíš je nutil prodírat se trním a klopýtat přes balvany. A ne všechny postavy byly schopné se s takovým životem poprat.

Ať už se jednalo o Jane, současnou vikomtku Trelawneyovou, která se ctí každý den bojuje na rozpadajícím se rodinném sídle s katastrofálními dluhy, dvěma syny, nepraktickým – řekla bych až neschopným manželem, který si jí nedokáže vážit a pubertální dcerou. Klacky pod nohy jí hází všichni rovným dílem. Nebo o její tchány, kteří sami před sebou předstírají, že se nic nezměnilo a dům je stále plný služebnictva, i když ví, jak se věci mají. Ani Blaze, mladší sestra současného hraběte, nemá na růžích ustláno. Byla úspěšnou makléřkou v City, ale poslední dobou jako by ztrácela intuici. V soukromém životě prohrává na celé čáře a tak se vší silou upírá k práci, kde zrovna také přehršel úspěchů nesbírá. I tak je ale jediná z rodiny, kdo má aspoň peníze na hodně pohodlné a důstojné živobytí.

Tito a další členové rodiny Trelawneyových na stránkách ukážou své životy, ve kterých je modrá krev ničím nezvýhodňuje a titul je už dávno jen něco, co si píšou před jméno.

Teď po dočtení vůbec netuším, kde jsem byla na tom, že se jedná o humorný román. Vtipu v knize nebylo ani za mák. Místo toho ale nabízí kvalitní společenský román se zajímavými životními osudy postav. A k mému překvapení musím říct, že to byly hodně silné příběhy. 

Postavy si mě absolutně získaly i přes své chyby. Všichni byli tak pohlceni svými rolemi, které se v životě naučili hrát, že z nich jen velmi těžko hledali cestu ven. Ve vleku minulosti byli spíš nepoučitelní a své potíže řešili, jak nejlíp uměli, což někdy znamenalo, že vůbec. Někteří se odmítli vzdát starých časů a chovali se, jako by se nic nezměnilo, další se oddali práci a cílům, které jim zdánlivě měli zajistit lepší život a vyhýbali se všemu, co mohlo nějak narušit jejich obranné zdi, které si vystavěli.  Někteří se potýkali s následky minulých činů, provedených z hlouposti nebo prostě jen bezstarostnosti a nezodpovědnosti. A věci dávno minulé umí hodně ublížit, když vyplavou na povrch. V tomto boji se současným stavem věcí jsem sledovala tři generace Trelawneyů a lidí, kteří se kolem nich pohybovali. A bylo to do jisté míry pohlcující čtení.

Paní autorka si za ty úspěšnější členy rodu Trelawneyových se schopnostmi poprat se s osudem vyvolila ženy. Jane a Blaze jediné dokázaly něco dělat, aby situace nebyla tak otřesná. Muži z rodu byli spíš v pozici těch rezignovaných, bez iniciativy a nápadu – a když už něco přeci jen zkusili, dopadlo to většinou bídně. Dvě mužské postavy z vnějšku zastávaly role gentlemana-génia-zachránce a burana-zmetka-zbohatlíka. Ten kladný se mi zdál v celku v pořádku, ale zlý měl prazvláštní důvod konání. Nějak se mi nechce věřit, že by roky hnisající zloba měla takovou moc, ale co já vím. Asi záleží na povaze a tenhle bezskrupulózní magnát žádné zlatíčko nebyl.

 Autorka nádherně ukázala, že dokud nestojíme v něčích botách, jen těžko umíme dohlédnout jeho životní situace. Ti, které považujeme za úspěšné, bohaté, slavné – prostě osudem požehnané… mohou být často méně šťastní než ti, kteří jsou chudí. Jen se možná umějí dobře přetvařovat. Krásně taky zdůraznila důležitost mezilidských vazeb, rodiny, přátel a lásky – a vzájemné pomoci mezi takto propojenými lidmi. V knize se hrdinové museli naučit tuto pomoc přijmout a nestydět se za to, že ji potřebují. Všechny postavy byly nějakým způsobem osamělé a jen některé se s tím zvládly vypořádat, zkrotit své démony a najít si cestu k blízkým lidem. Další věcí, na kterou paní autorka poukázala, byla lidská bezohlednost, hloupost a neschopnost přenést se přes některé křivdy i kdyby jen domnělé. Některé postavy prostě našli svého nepřítele a šly zaslepeně za, podle jejich mínění, oprávněnou pomstou za hříchy z minulosti.

Zajímavá je atmosféra kontrastu zoufalé situace na hradu Trelawney, který se pomalu stává ruinou a rodina živoří a světa londýnských finančních magnátů a boháčů, užívajících si zábavu a bohatství na okázalých večírcích i přes krach trhů, který se v příběhu odehraje. Ukazuje se, že přirozenou noblesu a důstojnost, po které někteří z nich touží, jim ale pouhé peníze dát neumějí. Kniha je také o závisti, starých křivdách, malichernosti a neschopnosti zapomenout a odpustit. Když se k tomu navíc přidají peníze a vliv…

Jediné, co se autorce nepovedlo, je humorná část knihy. Nejsem si jistá, jestli vůbec bylo úmyslem nějaký humor zařadit do příběhu. Pokud ano, mohlo to snad být jen v podobě trhlé tetičky, která zkoumá blechy. Nebo možná strýce obchodníka s uměním – i když toho bych za šťastnou „figurku“ určitě neoznačila, i když mi byl velmi sympatický.  Já jsem na žádné veselé situace nenarazila. Spíš na něco, co bych nazvala světlými místy postav nebo prostě zdáním zlepšení. Na první pohled možná příběh budí dojem depresivnosti. Není to tak. Odhodlání postav bojovat a příjemná lidskost a naděje obsažené v textu způsobily, že jsem se na stránkách cítila vážně příjemně.

Z výše napsaného je jasné, že pro mě bylo čtení především o postavách a jejich osudech. Pokud vás tohle baví a neočekáváte, že na zkáze jednoho šlechtického rodu bude něco zábavného, neváhejte a pusťte se do čtení. Příběh příjemně utíká a má co nabídnout, i když je to něco jiného, než na co podle obálky vypadá.


Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud jsou podobné příběhy vaším šálkem čaje nebo chcete zkusit něco nového, najdete knihu zde.



O knize:

Autor: Rothschildová Hannah

Překlad: Drahomíra Michnová

Vydal: Nakladatelský dům Grada, Cosmopolis

Rok vydání: 2020

Počet stran: 432


13. 9. 2020

Návod na vraždu pro hodné holky

 




Že si tuhle knihu přečtu, jsem vůbec nepochybovala. Vlastně jsem na ni čekala dost netrpělivě a jen jsem doufala, že mě nezklame. YA thrillerů jsem zatím moc nečetla a u tohoto mě zaujal způsob, jakým má vyšetřování probíhat – školní projekt.


Anotace:

Zmizela oblíbená středoškolačka, Andie Bellová. Tělo se sice nenašlo, ale policie ví, kdo je vrah. Všichni vědí, kdo je vrah! Sala Singha za vraždu přítelkyně odsoudili všichni, kromě soudu a poroty. Sal Singh totiž spáchal sebevraždu a nikdo neusiluje o očištění jeho jména. Až na Pipu Fitz-Amobiovou. Městečko rozežírá nenávist k rodině vraha, ale ona nevěří, že je vinen.
Pět let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu. Je to ale úkol, který ji může zabít. Jestliže se Pipa nemýlí a vrah je stále na svobodě, nikdo neví, kam až bude ochotný zajít, aby své tajemství zachoval. Kdosi chce totiž minulost utajit za každou cenu. A kam až dokáže zajít Pipa, aniž by zaplatila životem?


Ráda říkám hned na začátku, protože proč to protahovat, že se mi kniha vážně líbila. Jednak příběhem, pak také postavami – obzvlášť Pipa byla podařená - a v neposlední řadě taky zpracováním. Školní projekt hrdinky doplňovaly mapky, poznámky, přepisy rozhovorů a všechno možné, co mě, jako čtenáře, úplně nutilo nad případem přemýšlet a čtení jsem si o to víc prožila. Autorka taky zvolila důvěryhodný typ hlavní hrdinky. Středoškolačce vrtající do vyšetřování v rámci školního projektu uvěřím daleko spíš než samozvané středoškolské detektivce alá Sherlocka Holmesová. Prostě zvědavá holka, která má osobní důvod, proč do věci šťourat. Líbil se mi i přístup hrdinky k vyšetřování a její poznámky, které v knize byly – pořád mě udržovaly ve víře, že se jedná o školní projekt a ne zázračné dítě.

V knize se střídají kapitoly vyprávění příběhu, které děj posouvají a zapojují ostatní postavy a poznámky hrdinky k případu, které shromáždila a ve kterých jakoby „uvažuje“ nad tím vším, nač přišla – dává si vše dohromady, rozkrývá motivy a pohnutky jednotlivých aktérů. Právě tyhle kapitoly mě nutily se do příběhu víc ponořit, nejen prostě číst. Pipa uvažuje hodně zajímavě, neuniknou jí i úplné maličkosti a i když občas skončí napíchnutá na slepé větvi, nenechává se odradit a jde za svým cílem.

Měla jsem strach, aby hrdinka nebyla umělá a přechytralá. Naštěstí ne. Je to asi trochu šprtka a chytrolínka, ale spíš ve stylu Hermiony G. – ona je prostě chytrá a nestydí se za to. Velmi se mi líbil způsob, jakým o případu přemýšlela a jak bylo v textu znát, že se z původně čiré zvědavosti a chuti vyřešit vše z více méně osobních důvodů přesouvá k naprostému zájmu o vyřešení případu, aby spravedlnosti neunikl skutečný viník. Bez ohledu na to, kdo to nakonec bude. Osoby, které jsou do případu nějak zapletené, jsou totiž lidé, které dobře zná, se kterými žije v jednom malém městě, se kterými vyrůstá, chodí do školy, kamarádí, žije… Občas se tedy stane i to, že pokrok ve vyšetřování ji donutí o někom pochybovat, občas dost bolestně. Pipa se ale – k mému překvapení – nenechává ovlivnit osobními vztahy, ať už kladnými nebo ne. Ano, uvažuje o nich v náhledu, v jakém je zná, ale její finální úsudek to neovlivní. Jediné chvíle, kdy jsem o jejím dobrém úsudku pochybovala byly, když v určitých zlomových okamžicích nešla šupem na policii nebo se nesvěřila rodičům.

V knize byla napsaná opravdu skvěle zamotaná zápletka, odhalili se úplně nečekané věci. Nejen o hlavní postižené dvojici – zmizelé Andy a zasebevražděném Salilovi. Ostatní postavy měly také svoje tajemství a Pipa při tom šťourání mnohé vyšťourala. Každou chvíli tak přišel nějaký zvrat nebo zajímavý vývoj děje ve vyšetřování. Po stránce napínavosti nemohu knize vůbec nic vytknout – držela mě jako klíště. Viníka jsem si netipla, i když v jednu chvíli jsem onu osobu také podezřívala. Můj hlavní podezřelý byl někde jinde. Líbilo se mi, jak mě text přiměl nad případem hloubat a jak mi důkazy o vině jednotlivých podezřelých připadaly přesvědčivé. Motiv by klidně mohlo mít více lidí a o to opravdověji kniha působila. Navíc při tom přehrabování vyhrabala hlavní hrdinka pěkný kopec špíny, který s vraždou souvisel a důvody viníka tudíž byly docela dost přesvědčivé. Tím, že se paní autorka nezabývala jen vyřešením vraždy, ale i dalšími komplikacemi, byl příběh na stránkách pěkně hutný a nedal mi možnost se nudit a ztrácet pozornost. A konec, jak se všechno spojilo dohromady, mě vážně dostal. Tahle možnost a tenhle důvod mě prostě nenapadl ani náhodou.

K mému překvapení mi v příběhu nevadily ani již snad povinné položky: nějaká ta lesbička, vyzdvihování toho, jak hrdinka odsuzuje rasizmus a strašně se diví, že vůbec nějaký existuje… Naštěstí se nejednalo vyloženě o multikultinevímco propagandu a dobrý příběh se v tomto neutopil. Nebylo to tlačené vysloveně na sílu, jak v jiných knihách, tak jsem to tak nějak vzala jako součást tohoto knižního světa.

Dospělé thrillery čtu málo, protože mi v nich vadí jistá zběsilá brutalita a dospělá zloba. Ne že by tady nic brutálního a zlého nebylo, ale bylo to podáno jaksi míň surově. Samozřejmě bylo hrozné, že došlo k vraždě dítěte a i další věci, které se tam staly a jak se staly, ale taková ta záměrná zlá temnota obklopující knihy pro dospělé chyběla. Tím samozřejmě nechci říct, že by si knihu neužil dospělý čtenář. Sama jsem důkazem, že ano. Jen nedostane detailní popisy hnusáren, sexu a věčně nuceně abstinujícího vyšetřovatele v depresích. Což je jedině plus.

Jestli to máte stejně jako já a chcete si přečíst napínavou knihu bez zbytečného přehánění brutality, sáhněte po této. Příběh je dobře napsaný a pátrání spolu s Pipou prostě musí pohltit každého.


Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud vás kniha zaujala a chcete na ni mrknout, najdete ji zde.




O knize:

Autor: Holly Jacksonová

Překlad: Karolina Medková

Vydal: Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 368