Chata ve Švýcarsku

 

Zabalte si kufry a vypravte se k zasněženým vrcholkům švýcarských Alp. Je načase si užít výhled do krásné krajiny a vychutnat si přitom sametovou horkou čokoládu, výborné sýry a úžasnou romantiku.

O tom, že bych novou knihu paní Caplinové vynechala, jsem neuvažovala ani na chvilku. Naopak jsem už netrpělivě vyhlížela den, kdy se připojí k ostatním v mojí knihovně. Nějaké kacířské myšlenky ve stylu, že bych snad mohla být z knihy zklamaná, mě pochopitelně ani nenapadly. No a vida…

Ne, dělám si legraci :) od knihy jsem dostala přesně to, co jsem chtěla a nač jsem se těšila.

 

Anotace:

 

Zabalte si kufry a vypravte se k zasněženým vrcholkům švýcarských Alp. Je načase si užít výhled do krásné krajiny a vychutnat si přitom sametovou horkou čokoládu, výborné sýry a úžasnou romantiku.

Mina věří, že šálek horké čokolády dokáže vyřešit všechny trable. A právě to teď potřebuje. Má za sebou totiž pořádný trapas – její poslední milostná eskapáda se stala okamžitým hitem internetu.

Se sbalenými kufry a jasným cílem dát si do pořádku život se Mina rozhodne utopit svůj žal v té nejlepší horké čokoládě na světě. A Mina moc dobře ví, kde ji najít – v útulné chatě své kmotry, která se nachází ve Švýcarsku.

Plán je jednoduchý: litry čokolády, žádní muži. Tedy jen do chvíle, než ho zkomplikuje neznámý krasavec, který Mině zkříží cestu ve vlaku do Alp…

 

…

 

Paní autorka se drží své oblíbené šablony o hnusně odkopnuté nebo jinak vztahem zlomené ženě, která nakonec ke štěstí přijde, když ji okolnosti donutí změnit prostředí. A proč by taky ne. Má ji už prověřenou šesti předchozími knihami a očividně je to přesně to, co její čtenářky chtějí. Já osobně mám nejraději ty, které se odehrávají na různých chatách, hotýlcích a podobných útulných zařízeních v přírodě. Chata ve Švýcarsku mi tedy padla přímo do vkusu.

A kupodivu mi velmi dobře sedla i hlavní hrdinka Mina, i když jsme povahově dost odlišné. Mina je velmi společenská. Každý nápad hned promění v čin. Miluje zábavu a k smrti ráda chystá pro své přátele tematické večírky, na nichž se vždycky vytasí s úžasným jídlem. Mina totiž ráda vaří. Profesně je potravinovou technoložkou a v soukromí nadšenou experimentátorkou s chutěmi všeho druhu. Nejraději má pečení, všemožné dorty a čokoládu. Teda musím říct, že takovou kámošku bych chtěla :)

Rozchod Miny s jejím ex Simonem hned na začátku knihy pařil k těm opravdu trapným a tvrdým dopadům na zem. Ani jsem se moc nedivila, že ji to přimělo přemýšlet o tom, že by na tom, co jí prsknul do obličeje stran její povahy, mohlo něco být. Usoudila, že potřebuje změnu prostředí, aby si rozmyslela, co vlastně chce v životě dál. A taky hlavně to, co už prostě nechce.

To nové inspirativní prostředí se nachází ve Švýcarsku, konkrétně v penzionu, který vede její kmotra Amelie.

 

Pro člověka majícího v oblibě klid a soukromí, který si raději udržuje trochu odstup, bylo prostředí chaty kmotry Amélie na první vstoupení do dveří tak trochu noční můrou. Když jsem byla se čtením asi v půlce, měla jsem chuť sbalit bágl a snowboard a vyrazit tam. I ty běžky, které jinak nesnáším, bych zkusila, tak skvěle a lákavě napsané to bylo. Paní autorka dokázala vytvořit prostředí plné pohody, vonící dorty a teplým pitím a plné zajímavých lidí. Jak už to v jejích knihách bývá zvykem, poznala jsem nejen lidi, ale i nové prostředí, v němž se příběh odehrává. Tady konkrétně krásné a hojně zasněžené Alpy. Hrdinka si užila se svým šarmantním průvodcem nejen lyžování a běžky, ale i cestu historickým vlakem za tajemstvím sýrů a pravé švýcarské čokolády. Kulisy pro vznik nové lásky to byly v pravdě dokonalé. No a o tom jídle je to pochopitelně jako vždy také, jak čtenáři paní Caplinové dobře vědí. Tentokrát se příběh vaření a pečení věnoval docela dost, ale kupodivu mi to přehnané nepřipadalo. V rámci chodu penzionu pomáhala Mina kmotře v kuchyni a zrovna jako náhodou byl Ameliin penzion vyhlášený naprosto geniálními dorty.

No a teď k tomu, oč jde v příběhu v první řadě: hrdinka potká muže svého života. Muže, který je pro ni dokonalý, skvěle se k sobě hodí a ještě jí pomůže najít samu sebe a další směr v životě. Samozřejmě je jasné kdo to bude od prvního setkání. Proč taky mlžit. Na druhou stranu to těm dvěma autorka moc neusnadnila. Mina, zasažená bývalého slovy na rozloučenou, se moc necítí na vztah s mužem, který je přesně jako ona. Ona už taková být nechce, protože jí bylo vyčteno, že je to špatně. Jenže člověk, který má ke čtyřicítce blíž než k osmnácti se už mění těžko. Takže je jedině dobře, že Mina pochopí, že opravdu šťastná může být jen tehdy, když bude sama sebou.

Vztah mezi hlavní dvojicí byl tentokrát naprosto skvělý. Jiskřilo to jako blázen už od prvního okamžiku a zároveň to nebylo vůbec v ničem přehnané a neuvěřitelné. Kupodivu mi nevadilo, že se jednalo o lásku na téměř první pohled. Možná to bylo tím, že jako blesk z čistého nebe to vnímal jen on a ona musela v sobě teprve najít odvahu si přiznat, že na její lásce a tím pádem i na povaze a životním stylu není nic špatně.

Toto byl zatím nejlepší vztah, který paní Caplinová napsala. Tedy samozřejmě z těch, které jsem četla. A taky nejlepší prostředí, v němž se mi líbilo nejvíc. Skoro mám dojem, že autorka do popisů knih z horského prostředí vkládá něco víc. Jakoby se tam snad sama cítila líp a bylo jí to bližší. Nebo to tak vůbec není a je to prostě jen příjemnější pro mě :)

 

V knize jsem nepostrádala nic z toho, nač jsem si u autorky zvykla. Její odlehčený a svižný styl psaní, příjemný humor, láska, zajímavé informace o novém prostředí, nějaká ta místní jídla… na konci nechybí ani recept na jednu z laskomin, na níž si pochutnali hosté v penzionu. Zřejmě se předpokládá, že její čtenáři rádi pečou :) jestli je dobrý, to nevím. Pokud ho někdo budete zkoušet, dejte vědět.

Příběhy ze série Romantické útěky mají sice stejný základ, ale při čtení mi vůbec nepřichází na mysl nějaké srovnávání. Ano, hodně prostoru je věnováno jídlu a lásce (která jak známo prochází žaludkem :)), ale zároveň je tu pokaždé jiné prostředí, které dá příběhu jiné kulisy, jinou atmosféru, prostě jinou duši. Pro mě autorka tentokrát trefila přesně tu správnou směs domácké pohody u krbu v penzionu a aktivního sportu. Jako výhodu série vidím i to, že není nutné číst knihy popořadě, ani je přečíst všechny, aby příběh dával smysl. Ale stejně budete chtít :) Jedna je totiž lepší než druhá a obálky vypadají tak nádherně, že knihy nebudete chtít dát z ruky už jen kvůli nim.

Paní autorka ve své sérii odhalila naprosto geniální recept na skvělou odpočinkovou knihu. Zajímavé prostředí + skvělé postavy + humor + nová láska + nový životní směr. Tyhle ingredience spolehlivě vytrhnou každou romantickou duši ze zajetí všednosti a dopřejí jí příběh, který si opravdu vychutná.

Příjemný pocit po dočtení je zaručen!

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Chatu ve Švýcarsku najdete i s ukázkou zde.

Sérii Romantické útěky najdete zde. 

 

 

O knize:

Autor: Julie Caplinová

Série: Romantické útěky (7. díl)

Překlad: Karolina Medková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 360

 

Další knihy autorky na bloGu:

Hotýlek na Islandu

Čajovna v Tokiu

 

 

 

Tři ženy pana Wrighta

 

Jejich manžel má vše… kromě toho, co si opravdu zaslouží.

Proč tuhle knihu? Přiznávám se - z jisté škodolibé ženské radosti, která měla přijít v momentě, kdy to na toho bídáka Wrighta praskne. A co na něj praskne? Jak už název knihy napovídá, úžasný pan Wright se rozhodně v životě nehodlá spokojit s jedinou ženou. Tak má tři. A všechny zároveň a s každou z nich si zařídí plnohodnotný vztah.

 

Anotace:

 

Lark má před sebou hned dvě zajímavé vyhlídky – rozjíždějící se kariéru v navrhování deskových her a vášnivý románek s charismatickým investorem. Trip je tak pozorný a okouzlující, tak dokonalý… až se zdá, že snad ani nemůže být skutečný.

Jessica byla ve vztazích vždy velmi opatrná, ale Jonathanovi jednoduše nemůže odolat. Brilantní vizionář inspirují tisíce lidí s velkými plány. Jessica se má stát součástí hvězdného týmu jeho farmaceutického start-upu … a jeho života mimo pracovní dobu.

Holly vede pohodlný život s manželem Jackem, se kterým jsou svoji už téměř dvacet let. Společně vychovali tři děti, postavili překrásný dům a založili uznávanou charitativní nadaci. Je pyšná, že se jim podařilo vybudovat manželství, které přetrvalo dlouhé roky… jen se odmítá zblízka podívat trhliny v jeho zdánlivě bezchybné fasádě.

Lark, Jessica a Holly, tři naprosto cizí ženy, mezi kterými však existuje jedno velmi bolestné pojítko.
Bolestné pojítko se stejným příjmením.

Lži a nevěra ale mají tendenci vyplouvat na povrch a charismatického pana Wrighta – ať už jeho skutečné křestní jméno zní jakkoliv – se pravda chystá dostihnout už velmi brzy.

 

…

 

Hned na začátku musím říct, že kniha byla úplně jiná, než jsem čekala. Na jednu stranu jsem možná trochu zklamaná. Na druhou se mi příběh dobře četl a osudy postav na stránkách bylo zajímavé sledovat.

Jedno zásadní odhalení mi bylo hned na začátku upřeno. Věděla jsem, že Jack alias Jonathan alias Trip je pořád ten jeden samý chlap. Žádná náhlá bomba, kdy mi toto při čtení dojde, mě tedy čekat neměla. Takže jsem byla dost zvědavá, o čem celá kniha vlastně bude. Jak jsem se už zmínila, doufala jsem, že svůdcovo tajemství brzo praskne a příběh bude o tom, jak mu půjdou ženské po krku (třeba jako to bylo v knize Klub odložených žen). Nebo sobě – to bývá častější, že ženy začnou o muže mezi sebou soupeřit a škodit si navzájem. No nakonec děj takový nebyl. Paní autorka si za své hrdinky zvolila ženy, které měly úroveň. Žádné akční a dramatické čtení nelze od knihy očekávat. Příběh je spíš psychologickou sondou do života klamaných žen. 

Kapitoly jsou nadepsány vždy jménem jednotlivé ženy. Přesně je tak možné zjistit, kde se ten milý pán zrovna chystá na chvíli vyhodit kotvu. Poznávala jsem tak osobnost i život každé z nich a jejich očima také osobnost muže, který je klamal. Ony přitom nebyly žádné hlupačky nebo naivní husičky. Naopak se jednalo o inteligentní a zajímavé ženy a snad právě proto jsem u knihy bez problémů vydržela, protože jinak se v ní nedělo nic tak převratného, o čem bych chtěla číst.

Ženy byly dost rozdílné a přece v několika věcech stejné. Páně Wrightovým typem byly očividně ženy, které vědí, co v životě chtějí, a mají schopnosti k tomu to dokázat. Stačí je jen postrčit správným směrem. Pak už budou dost cílevědomé a odhodlané. Pochopitelně to jejich princ nedělal jen tak nezištně. Nakonec se ukázalo, že jeho výběr dam přinášel dost podstatné výhody i jemu. Také všechny tři spojovala touha po úspěšném vztahu a dobrém partnerovi. O to měl ze začátku ten lump snadnější pozici, protože nějak vytušil, že milovaného a milujícího partnera chtějí i úspěšné ženy.

Strašně mě zajímalo, kdy a jak na to holky přijdou a na tu pomstu jsem se těšila. A ono to nepřicházelo. Číhala jsem na nějaké dramátko každou kapitolu a pokaždé mě překvapilo, že autorka volila jinou cestu, jak svůj příběh vést. Místo divoké a akční kruté odplaty se zaměřila opravdu hlavně na životy oněch tří žen. Na jejich prožívání vztahu s Jackem/Jonathanem/Tripem. Na jejich sny, touhy, kariéry – prostě na obyčejný život. Poznala jsem jejich naději, když potkaly zajímavého muže a začaly s ním budovat vztah a sledovala jsem, jak dokonalá pohádka postupně dostává trhliny.

Jak si s tím on poradil, bylo pro mě úplně neuvěřitelné a přitom to působilo naprosto snadně a uvěřitelně. Vážně nevím, jak bych stíhala táhnout tři plnohodnotné vztahy zároveň a on to dával levou zadní. Bylo zjevné, že mu to vyhovuje. Bavilo ho to, užíval si to. Měl šikovnou výmluvu na to, proč byl každou chvíli jinde a ne s tou konkrétní ženou. Ať už byl investorem nebo vizionářem v medicínských technologiích, vždy jeho práce obnášela hodně cestování. A protože byl mistr na lži, pokaždé se mu dařilo to všechno nějak kočírovat a ze všeho se vykecat. Upřímně musím říct, že mě jeho zobrazení v příběhu naprosto uhranulo. S jakým klidem a elegancí paralelní vztahy vedl, jak pohotově se dokázal vykroutit ze situací, kdy jsem si myslela, že už to praskne. Zaručuji vám, že vás bude škodolibě těšit okamžik, kdy to s jeho lžemi začne jít z kopce, a vy budete vědět, že tu rozjetou kouli už nezastaví.

Ten chlap měl dost ohromující charisma. Byl tak dokonalý, ohleduplný, pozorný… Ve všech třech případech byl vlastně dobrý manžel/patrner. Až teda na ten drobný fakt, že byl notorický podvodník a lhář. Neštítil se prakticky ničeho, pokud se mu to hodilo. Dokázal využít téměř všeho ve svůj prospěch. Asi měl všechny tři ženy svým způsobem rád, ale šlo tomu těžko věřit, když jsem postupně sledovala očima všech tří žen jeho vztahy a námluvy. A ten konec! Budete přemýšlet, jak moc hroší kůži ten psychopat má, jestli má vůbec nějaké svědomí a soucit.

Wright byl pro mě jednoznačně nejzajímavější postavou v knize. Tři dámy mě ale také nezklamaly. Moc oceňuji fakt, že si autorka nevybrala za hrdinky hloupé, naivní a ufňukané holky, které se sebou nechají vláčet a udělat ze sebe bezmocné oběti. Řekla bych, že každá čtenářka si mezi nimi dokáže najít tu, jejíž život nejlépe pochopí a která jí bude blízká. I když děj byl spíše poklidný a zásadní zvraty přišly až na konci, postavy měly perfektní schopnost utáhnout všechno sami jen díky tomu, jak pečlivě byly propracované.

 

Pokud čekáte podobné drama, jako já na začátku, tak nečekejte. Kniha je prostě jiná. Neříkám, abyste se jí vyhnuli, ale počítejte s tím, že boje prostě nebudou. K jejímu čtení potřebujete chuť užít si zajímavý vhled do života zkušeného podvodníka a chuť sledovat běžné, i když dost neobyčejné životy zajímavých a silných žen, které byly slabé jen v jediné věci – potřebovali být milované stejně, jako každá žena.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu i ukázku z ní najdete zde.

O knize:

Autor: Linda Keir

Překlad: Diana Rykrová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 432

 

Slečny

 

Kouzlo svobody, báječná doba charlestonu a přátelství několika výjimečných žen

 

Marně přemýšlím, proč jsem si vybrala zrovna tuhle knihu. Není to typ příběhů, které si běžně vybírám. Asi jsem v ní vytušila příjemný a oddechový příběh o zajímavém životním osudu. Musím říct, že jsem byla dost překvapená ani ne tak tím, že příběh Rosy byl rozhodně zajímavým osudem, ale i tím, jak dobře se mi kniha četla a jaký dojem zanechala. Mám dokonce chuť si koupit espadrilky :)

 

Anotace:

Patnáctiletá Rosa se vydává na nebezpečnou cestu přes Pyreneje jako jedna z „vlaštovek“, chudých španělských dívek putujících jednou ročně za prací. V Mauléonu, na francouzské straně Baskicka, touží nejen najít práci jako šička espadrilek v místní továrně, ale také vpustit do svého života i trochu dobrodružství.

Rozhodnutí vydat se za svobodou ale draze zaplatí... Během dramatické cesty přijde o svou sestru a v Mauléonu se nakonec ocitá úplně opuštěná. Záhy však potkává „slečny“, tři tajemné bohaté ženy, žijící uprostřed baskického venkova v domě plném knih, hudby a šampaňského. Svobodné, zářivé, nespoutané. Okamžitě Rosu přijmou mezi sebe a nabídnou jí domov – s jedinou podmínkou, že musí mít svou vlastní práci.

Kdo vlastně jsou nekonformní, nezařaditelné a tak rozdílné Colette, Thérèse a Véra? Jaká tajemství ukrývají? Světácké slečny vlastně nikdy neměly zkřížit Rosinu cestu... A přesto jí změnily život.
A Rosa zjišťuje, že kromě šikovných prstů na šití má i talent představit si a nakreslit úplně nové modely espadrilek. V kouzelném světě charlestonu, drahých rób, ale i tvůrčího, svobodomyslného přístupu ke světu objevuje samu sebe i vášně svého života...

 

…

 

Mauléon. 

Město v Baskicku, kde prakticky nic není. Přesto právě k němu se upínají myšlenky mladých dívek z vesnice Faga. To podstatné v něm totiž je – továrna na espadrilky, která dá dívkám práci, aby si vydělaly tolik potřebné peníze na výbavu. Každý rok na konci léta odchází ze Španělska skupinka dívek – vlaštovek – přes hory do francouzského Mauléonu za prací. A tady, v jedné takové skupině chudých dívek, příběh začíná. Letos se k putujícím vlaštovkám přidává mladičká Rosa. I ona jde, spolu se svojí sestrou, aby strávila zimu v mauléonské továrně na espadrilky. První krok na této cestě však bude jejím prvním krokem za úplně novým životem.

 

Celá kniha je pojatá jako dopis staré ženy Rosy jakési Liz. Kdo je Liz? K tomu postupně dospěje Rosino vypravování, v němž zatím neznámé ženě popíše celý svůj život od dětství až po stáří.

Rosino vzpomínání začíná v roce 1923 ještě před válkou, kdy byla chudou španělskou dívenkou, která ve světě prakticky neměla kam jít. Neměla v minulosti nikoho, ke komu by se vrátila a budoucnost se zdála být nepředstavitelná. Nevěděla, kdo je a co v životě chtít, krom toho, co vídala kolem sebe. Ani ji nenapadlo, že by něco jako možnosti mohlo být. Pro ženy jako ona existovalo jen jedno – vydělat si na výbavu a vdát se. Po příchodu do Mauléonu se pod vlivem slečen, které tam pozná, ze zakřiknutého děvčátka mění v sebevědomou dívku a později v ženu, která se nebojí jít vlastní cestou. Slečny ovlivnili její vidění světa a umožnily jí skutečně roztáhnout křídla bez ohledu na společnost a dobové konvence.

Rosa měla naštěstí v povaze něco, co všechny ženské hrdinky v knize spojovalo. Byl to jistý dobrodružný rys, který je přiměl jít si za svým, klidně proti všem a hlavně proti očekávání doby. Vyžadovalo to schopnost čelit těžkostem života s odvahou, veselou myslí a odhodláním. Tohleto všechno v povahách hrdinek dodávalo příběhu velmi pozitivní náboj i v situacích, které úplně šťastné nebyly. Při čtení jsem věřila v sílu jejich malé komunity veselých slečen. V podstatě jsem dostala i návod na to, jak zachovat optimismus tváří v tvář okolnostem :)

Příběh několika generací žen – slečen – je poměrně nenáročný a milý. I když začíná dost nešťastně, je nakonec plný štěstí a dalo by se o něm říct, že je obrazem dobrého života. Hrdinky ten dobrý život nedostanou zadarmo, ale najdou v něm vše podstatně. Jsou v něm velká přátelství, štěstí, smutky, lásky, ztráty a především rodina představená jako společenstvo lidí, s nimiž nás pojí silné pouto a které jsme si sami zvolili. Nechybí ani dlouhé roky skrývaná tajemství, která postupně vyplavou a mají sílu měnit životy lidí, jichž se týkají.

Centrem všeho dění je skupina žen, která pracuje jako šičky v továrně na espadrilky. Většinou se jedná o španělky, které si vydělávají na výbavu nebo na cokoli dalšího, co potřebují. Tyhle ženy jsou chudé, vděčné za jakoukoli práci a moc radosti v životě neužijí. I tak se ale najdou okamžiky, kdy i ony zakusí trochu radosti ze života. Moc jí ale není a na jejich příkladu je krásně vidět, jak prostředí ovlivňuje lidi, kteří v něm žijí. Z této sociální skupiny bylo těžké se vymanit a žít jiný život. O tom, jestli chudá vlaštovka rozevře křídla a vyletí k nebi, často rozhodne náhoda. A náhoda přihrála Rosu do druhé skupiny žen:

Tou byly bohaté pařížanky, které se rozhodly opustit Paříž a žít na venkově. Zakoupily v Mauléonu dům, ale rozhodně v něm nehodlaly žít prostým venkovským životem. Přivezly si s sebou i přístup k životu a taky značné finanční prostředky, které jim umožnily žít si po svém. Byly to mondénní dámy, které vychutnávaly život plnými doušky. Šampaňské, charleston, bohatí muži, večírky, krásné šaty. Nic z toho jim nebylo cizí. Na jejich příkladu bylo zase krásně vidět, že ne vždycky je nejlepší cestou podřídit se okolí. Proč nejít vlastní cestou, když to nikomu neškodí a přinese to štěstí?

Tyhle dva světy, i když tolik odlišné, se krásně doplňovaly a utvářely atmosféru příběhu i rámec pro krásný sen o elegantních espadrilkách, v nějž Rosa doufala.

 

Příběh je členěný do krátkých kapitol a díky tomu čtení moc hezky utíká. Napomáhá tomu i forma vyprávění, která je poměrně jednoduchá. Autorka čtenářům nic nekomplikuje a příběh předkládá prostřednictvím hlavní hrdinky, takže vyprávění je takové, jaká je sama Rosa. Vstřícné, přívětivé a prosté. Paní autorce se povedlo i pěkně vystihnout i prostředí a dobu, v níž se příběh odehrává. Těžkost dětství a dospívání vystřídá lehkost života v zábavě a milé společnosti. Večírky s charlestonem a šampaňským poskytující drobné radosti života následuje skrývání za zavřenými okenicemi v druhé světové válce, ale drobné radosti zůstávají. Grafická stránka knihy příběh doplňuje i vlaštovkami, které poletují na stránkách a jsou takovým milým detailem, který atmosféru ještě pěkně podtrhne.

Kniha je oddechovým počinem, ale kdo chce, najde i mnoho příležitostí k mudrování nad životem a nad tím, jak moc jsou nevyzpytatelné cesty osudu. Tak či tak je to hezké čtení o silných ženách, ale bez agresivně prosazovaného feminismu. Ten je na stránkách představen takový, jaký by asi měl být.

Knihu doporučím ženám (i mužům) které mají rády čtení o životních osudech zajímavých hrdinek a netradiční prostředí. Mezi espadrilkami budete za chvilku jako doma.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.  

Knihu i s ukázkou k nahlédnutí najdete zde.

 

O knize:

Autor: Anne-Gaëlle Huon

Překlad: Hana Davidová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 304

 

Nezdejší

 

Knihy od paní Rečkové jsem si chtěla vždycky přečíst. Už jen proto, že je prý nazývána královnou české fantasy (a fakt už nevím, kde jsem to o ní slyšela :)) a žádná žijící autorka jí dosud tento titul nesebrala. Druhým důvodem bylo, že jsem z názorů pochopila, že její styl je osobitý a ne každému sedí. A to mě baví. Z podobných knih se totiž stávají buď moji miláčci nebo musí vymajznout z baráku. Tak či tak je to většinou nějakým způsobem osvěžující a neokoukané čtení.

 

Anotace:

Někteří jsou nesmrtelní.(Či to alespoň tvrdí.)
Jiné je jen těžké zabít.
Dále jsou tu různí dlouhověcí čarodějové, králové víl, Vysocí Kosgarové, proslulí válečníci, vojevůdci.
Ti všichni se škvíří v kotli svého světa, v polévce zvané Moc.
Srkají a předbíhají se, kdo se jí nasytí víc, aniž by se spálil či pukl.
Mezi nimi kráčí jako osamělý šermíř–pistolník, jediný spravedlivý, Hadí princ Joark Galhi.
Pevnosti ve válečné vřavě jedna po druhé padají, města se vzdávají, snílci přivolávají Neblahé poklady – stále strašlivější zbraně.
Kdo zachrání svět na okraji záhuby?
Vždyť už ani sami bohové nedokáží tomu krveprolévání jen nečinně přihlížet…

…

 

Původně knižní trilogie se ke mně dostala v jediném vypaseném špalíku a to taky byla jediná chyba knihy. Byť v měkké vazbě, byla ta potvora docela těžká a právě kvůli vazbě se mi nedržela zrovna nejlíp. Osobně bych asi dala přednost třem menším svazkům. A rozdělení by nejspíš prospělo i čtenářskému zážitku a bylo by to lepší i pro příběh samotný, protože původní samostatnost knih je trochu poznat.

Odehrávají se sice ve stejném světě, hlavní postavy jsou stejné a příběh navazuje, ale zatím co první část je víc fantasy a akční kousek s bitvami armád jednotlivých vládců a politicko-mocenskými rejdy čaroděje Valaizuriho, druhá je trochu míň fantasy, ale o to víc dystopka, protože země po první části není úplně v ideálním stavu a obyvatelé po válce bojují o přežití a území jak se dá. Hrdinové se navíc ocitli každý trochu jinde a stojí to spoustu putování, než se zase sejdou. Třetí část mi připadala trochu odtržená od prvních, jde v ní dost o něco jiného a bavila mě asi nejmíň. Ani nově přibyvší postavy mě už tolik nezaujaly a začaly mě dráždit povahové specialitky některých starších hrdinů. A možná bych se nakonec i obešla bez ní. Nuda to každopádně není. Jen by mezi částmi neškodil menší oddech, což jeden svazek nedovolí. Obzvlášť u mě – neodkládám knihy, dokud nejsou dočtené, pokud nejsou opravdu špatné. Příště, až budu knihu číst, si každopádně pauzu mezi částmi dám.

Pro hodně čtenářů bude možná problém, že kniha nemá vysloveně hlavní motiv, a na kmen stromu je naroubováno nespočet dalších menších šlahounů. Původní zápletka se tak může mezi vším tím břečťanem poněkud schovat. Může tak dojít ke zmatení, co že to vlastně čtu a kam to všechno vede. Knihu tedy spíš doporučím těm, kteří nevyžadují jednu striktní linku a nevadí jim pobrat naráz více děje, i když se nezdá vůbec důležitý. Tady se méně důležitým odbočkám vyhnout nelze, nelze je přeskočit, protože jsou prostě včleněné do celého příběhu. Jednoduše je potřeba do toho světa skočit a nebránit se všemu, co se tam děje. Výhodou toho může být, že není potřeba úplně všechno chápat do nejmenšího detailu, stačí to prostě vědět.

Klasickou fantasy příběh připomíná bojem s Temnotou, představovanou nenasytným čarodějem, který se chce zmocnit světa a zbavit se konkurence, která by snad mohla mít moc ho zastavit. Pestrá směska lidí, vil, čarodějů, hadích pánů, snílků i jakýchsi podivných nepřátel žijících za mořem na klasickou fantasy ukazuje. Příběh je do jisté míry taky dystopií a své zastoupení mají i scifi prvky ve formě Neblahých zbraní, které působí jakoby si je snílci vytáhli ze snů přímo z našeho světa. V příběhu se mihnou auta, letadla, palné zbraně a další Neblahosti, jejichž přítomnost dokáže ve správnou chvíli dějem dost zahýbat a přízeň štěstěny otočit úplně jinam. Líbilo se mi, že žádná z bojujících stran neměla nic jisté a všechno mohlo vlivem okolností a činů jednotlivců dopadnout jakkoli.

Najít si cestu k postavám nebylo tak úplně snadné. Jednak je jich poměrně hodně, ale postupně se z nich vyprofilují ty hlavní a dost jich taky bídně (nebo hrdinsky) pojde v nějakém boji. Jsou ale hbitě nahrazeny. Dost z nich má několik jmen, což může být matoucí, ale osobně jsem neměla problém se přizpůsobit. Navíc byly zajímavě zpracované a otázka toho, kdo je vlastně padouch a kdo hrdina, se v průběhu dění vynořovala dost často. Paní autorka je taky často tlačí až na dno sil fyzických i psychických a rozhodnutí v takových okamžicích bývají různá. Postavy byly lidské ve všem, co by se asi lidskostí dalo zvát. Tedy nejen ve ctnostech, ale i ve slabostech a pochybnostech o svém konání. Možná to je jeden z důvodů, proč byly moje sympatie k nim vrtkavé a dost často jsem s jejich jednáním nesouhlasila. Jenže jak už to bývá, každý má pro své konání důvody a hrdinové, kteří jsou provždy jen čestní, se často vracejí vzduchem (rozuměj, jsou průzračně čestní, ale mrtví). Otázkou mnoha hrdinů zůstává, jestli je to nevyhnutelný osud, co je žene kupředu a jestli by přeci jen nebyli radši, kdyby se mu mohli vyhnout. Obzvlášť Galhi si v tomto ohledu užije svoje a místy mi ho bylo skoro líto.

Galhi – hlavní postava, jejíž životní osudy se táhnou celou knihou – je nejdřív jen pomocníkem čarodějnického mistra Lorno-Ukího. Postupně se však ukazuje, že to jen tak obyčejný lidský učeň nebude. V jeho krvi nekolují jen geny lidského panovníka a Hadí paní, ale i cosi staršího a mocnějšího. Právě on je středem boje za světlé zítřky bez mocichtivých čarodějů a má k ruce dost početnou bandu společníků. Občas o nějakého přijde, ale na jeho místo pohotově naskočí další. Dost často ženská, jimž se charismatický svůdce Galhi ani moc nesnaží odolávat. Ke konci už mě to jeho děvkaření  štvalo, ale na druhou stranu to byl bojovník s velkým B a ti mívají svoje slabůstky. Zajímavé bylo, že se o zářezy na pelesti nijak nesnažil a vlastně ani nebyl moc hezký, ani neměl čas ženské svádět. Ty kačeny mu lezly pod duchnu samy. A upřímně jsem si chvilkami nebyla jistá, jestli bych náhodou nebyla jednou z kačen ve frontě, kdyby na věc přišlo :D

Protože v mišmaši hrdinů se najde i pár vil, není tu nouze o krásné a vášnivé bytosti. Což pochopitelně vede k poněkud bližším kontaktům mezi postavami. Navíc v předtuše smrti v bitvě si každý rád ještě naposled… však víme, když je s kým. Paní autorka naštěstí nemá sklon rozpatlávat sex na zbytečně moc popisných odstavců. O něm i o lásce se spíš jen tak občas zmíní. Což pro tento příběh úplně stačilo. Láska byla spíš jen kulisou války a jejím nevyhnutelným průvodcem. Hrdinové prostě potřebují to utrpení vyvážit něčím hezkým.

Styl psaní mě bavil, i když uznávám, že ke konci už jsem byla trochu přemlsaná a závěr mě moc neuchvátil. Na druhou stranu mě nenapadá, že bych knihu někde osekávala. Naopak by mi spíš nevadilo doplnění a rozvedení některých vedlejších linek, které mi připadaly zajímavé a v příběhu na ně nezbylo moc prostoru.

Paní autorka ovládá velmi jemný a příjemný sarkasmus a umí ho ukápnout na správných místech. To mi vyhovuje. Líbí se mi také její způsob tvorby postav a prostředky, kterými je nutí vydat ze sebe to nejlepší, případně nejhorší – rozhodně nic, co by čekaly. Možná jen těch zamilování a letmých vzplanutí vášní na mě bylo trochu hodně a vztahy byly místy propletené až moc.

Náš první kontakt s autorkou tedy proběhl na výbornou, kniha zůstává doma a já si pořídím další.

 

O knize:

Autor: Jana Rečková

Vydal: Straky na vrbě

Rok vydání: 2017

Počet stran: 608

Křehká krása

 

Na příběh mě nalákalo sklo. Ne, že bych byla až takový jeho milovník, ale ještě jsem nikdy nečetla knihu o sklářích a už vůbec ne z doby, kdy bylo řemeslo tím nejcennějším majetkem předávaným z otce na syna. Román, či spíše první díl rodinné ságy, mě měl zavést právě do prostředí sklářských dílen.

Anotace:

V durynské vesnici Lauscha běžel život po staletí stále stejně. Zdejší skláři byli vyhlášení svým uměním, které předávali z otce na syna. Joost Steinmann vedl úspěšnou rodinnou dílnu, přestože měl jen tři dcery. Když ale nečekaně zemřel, zůstaly Johanna, Ruth a Marie bez peněz. Jak mají tři osamělé ženy přežít v mužském světě? Podle tradice bylo foukání skla vyhrazeno pouze mužům, ženy mohly jen pomáhat se zdobením.
Nezbylo jim nic jiného než přijmout práci u konkurence. Ani celodenní dřina jim ale nezajistila dost prostředků k přežití. Nejstarší Johanna se proto vydala do města, kde se stala asistentkou jednoho ze zdejších obchodníků, který prodával sklo do celého světa. Ruth se rozhodla získat bohatého manžela a nejmladší Marii, stále zasněnou a tichou, natolik uchvátilo jiskřivé kouzlo skla, že porušila všechna pravidla a tajně usedla ke kahanu svého otce.

Všechny tři ale budou muset ještě zdolat mnoho překážek a spojit síly, aby si splnily svůj sen o nezávislosti a svobodě.

 

…

 

Vesnice Lausha, v níž se většina příběhu odehraje, je sice zastrčenou dírou někde v durynských lesích ale zároveň je také místem, kde žijí skláři. Srdcem dědiny je velká továrna na sklo, která jednou ročně ožije, aby vyrobila skleněný polotovar pro desítky menších rodinných dílen. A tak v této chudé nezajímavé vsi vznikají užitečné i nádherné křehké výrobky, které živí už celé generace sklářů a prodávají se přes prostředníky z nedalekého města do celého světa.

Sklářské umění se ve vsi předávalo formou rodinného řemesla z otce na syna. Většina rodin, malých i velkých měla vlastní přípojku na plyn a zabývala se tvorbou něčeho skleněného. Muži a synové foukali, dcery a ženy vykonávaly jiné podružné práce jako zdobení, balení a podobné.

Rodina skláře Joosta Steinmanna byla taky taková. Jejich živnost stála na výrobě lahviček pro léky a parfémy a docela se jim dařilo. Joost uživil nejen sebe, ale i své tři dcery natolik dobře, že dívky nemusely být zaměstnány jinde ve sklárně. Johanna, Ruth a Marie, tři sestry vychovávané otcem, vedené k tomu, aby si vážily sebe i své práce.

Jenže jejich štěstí nevydrželo ani první kapitolu. Joost zemřel a dívky byly zanechány na pospas mužskému světu, v němž se musely bez vlastních mužů postarat samy o sebe. Co si počne rodina sklářů, v níž zemře živitel a není žádný syn, který by řemeslo převzal? Co bude s ženami?

Hrdá, sebevědomá Johanna vždycky toužila po něčem víc, po něčem za kopci mimo rodnou Laushu. Ruth ze všeho nejvíc chce manželství a rodinu a zasněná tichá Marie jako by se přímo zrodila pro sklo a kariéru umělkyně. Nejtěžší pro ně nebylo snít, ale najít odvahu jít za tím, co chtějí.

 

Kromě společného příběhu dívek, které se musejí postarat o živobytí, se autorce podařilo vmáčknout na necelých 500 stran také hodně zajímavých témat a tři úplně jiné (i když propletené) životní cesty a osudy. Na životních příbězích tří dívek ukázala autorka tři odlišné přístupy k životu a představy o něm. Každá ze sester byla jiná a odmítla převzít požadovanou roli vlastním způsobem a ke své vysněné cestě došla jinou oklikou.

Johanna, nejstarší ze sester, byla tou, která dříve chodila do města prodávat otcovy lahvičky. Měla tedy nakročeno do velkého světa a toužila po něčem víc. Jako první si našla práci mimo Laushu. Byla praktická, racionální a sebevědomá. Právě tato její část dostala v příběhu největší ránu a donutila ji přehodnotit celý svůj přístup k lidem a práci. Johanna je jednou ze dvou sester, která se bude muset zvednout až z nejhlubšího dna, na něž spadne, když před tím vystoupá docela vysoko.

Ruth, prostřední sestra, je z nich nejhezčí. Vidí svou budoucnost v rodině a vztahu s mužem z tradiční sklářské rodiny. Je naivní, romantická, ale zároveň nedá svoji kůži zadarmo a opravdu si prosadí vytoužený sňatek. Bohužel záhy přichází na to, že manželství nemusí být pro ženu tím nejlepším, když si nevezme muže, který za to stojí. Ona bude muset ujít v příběhu hezký kus cesty a několikrát sebrat odvahu k tomu, aby zbořila své představy, překonala sama sebe a našla odvahu jít za štěstím. Ze začátku mi nebyla moc sympatická, protože její představy o životě se s mými ze všech tří sester rozcházely nejvíc a trochu hůř jsem se s ní sžívala.

Marie, nejmladší křehká a samotářská bytost, je umělkyně. Touží navrhovat a pracovat se sklem a tak je jako jediná ze tří dívek vděčná za příležitost pracovat ve větší dílně, kde může malovat sklo a občas ji nechají i přijít s vlastním nápadem. Cítí ale, že jí to nestačí a tak je právě tato dívka tou první, která překročí konvence způsobem, který nikdo nečekal. Marie mi byla nejsympatičtější.

 

Hodně zajímavé a na dnešní dobu nezvyklé téma, bylo postavení žen v tehdejší době. Nejen v domácnosti, ale i v práci byly prostě ženy a dívky něčím podřadným, určeným jen pro pomocné úkony. Na talent a schopnosti se nehledělo. Byly prostě mužské záležitosti pro ženy naprosto nevhodné a pak ty ženské, při kterých se ženy nadřely často daleko víc, než jejich muži. Pokud to ženy náhodou dokázaly a postavily se na vlastní nohy – což se tady pochopitelně stalo – nesklidily zasloužený obdiv a uznání, ale spíš odsudky a posměch. Dokonce i od jiných žen – pokud to tedy nebyla jen maskovaná závist za zpřetrhané okovy.

Líbilo se mi, jak autorka vystihla tuhle stránku doby. Jak přesvědčivě byly ztvárněny jednotlivé postavy a jejich role v životě. Strašně jsem si užívala ty okamžiky, když se z těch představ společnosti dokázaly dívky vykroutit a šly si za svým a zároveň dokázaly držet při sobě navzdory rozdílným povahám a představám.

Kniha stála hodně na vztazích mezi sestrami, přátelství a vztazích s některými spíš neúspěšnými lidmi na okraji společnosti v Laushe. O něco méně na lásce, i když ta dostala taky příležitost. Každá z hrdinek má k mužům a vztahům s nimi trochu jiný přístup a zkušenosti. Všechny tyto vztahy umí autorka pěkně zachytit a zasadit do nich zajímavě různorodé povahy svých postav.

Protože jsem musela poznat poměrně dost lidí a zároveň povahy hlavních hrdinek, byl začátek knihy dost pomalý, zaměřený hodně na myšlenky a prožívání sester. Trochu jsem se u toho trápila, protože mi připadalo, že život sester po smrti otce se jen potácí z místa na místo a ne a ne chytit nějaký příjemný směr. Musím ale ocenit, že autorka svým hrdinkám cestu k samostatnosti a úspěchu moc neusnadnila. Působilo to velmi reálně. Líbilo se mi také, jak autorka vylíčila poměry ve vsi, kde nejmenovanými pány byla jistá sklářská rodina, která zaměstnávala několik lidí z vesnice a z titulu mocných se k nim nechovala nijak zvlášť. Ukázala na nich, že nestačí jen hodně synů k tomu, aby se člověk někam dostal. Pokud je člověk příliš hloupý a samolibý a neumí přijmout nápad jiných, moc daleko se nedostane. Stejně tak není dobrý nápad chovat se hnusně k důležitým zaměstnancům. Členové této rodiny byli obzvlášť nesympatičtí lidé.

 Druhá část oproti tomu hodně zrychlila a docházelo k většímu množství zvratů a nečekaných situací. Tady konečně našla svoje dokonalé chvilky Ruthina romantičnost i obrovský Mariin talent. Popisy práce se sklem, hlavně vznik vánočních koulí, byly nekonečně fascinující. Úplně jsem to před sebou viděla a dokázala se do toho vžít. Tohle nadšení z vznikajícího krásného díla ještě podtrhla zajímavá romantická linka a kapitoly ke konci se četly jedním dechem.

 

Celý příběh je jedním krásným vylíčením cesty za snem navzdory předsudkům, tradicím a nastavení společnosti v době, která ženským snům vůbec nepřála. Paní autorka vytvořila silné ženy, které se nevzdaly a postavily se na vlastní nohy, i když by se mohlo zdát, že jen proto, že neměly na výběr. Ale ony měly, mohly se prostě začlenit a podřídit tradicím. Jenže ony si stály za svým snem a za svou cestou. Musely bojovat s ranami osudu a těžkostmi života a svou sílu postupně najít navzdory okolnostem, které nebyly moc příznivé.

Na konci knihy jsem se ocitla spíš znova na začátku. Ovšem nebyl to už začátek prodchnutý smrtí a zoufalstvím, ale činorodé okamžiky plné energie, chuti do práce a nadějí do budoucna. Myslím, že další díl si určitě přečtu.

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud máte chuť začít číst ságu z prostředí sklářů mrkněte na knihu sem.

 

O knize:

Autor: Petra Durst-Benning

Série: Skleněná sága (1. díl)

Překlad: Rudof Řežábek

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 464