Vinice ve Francii

 

Ani desátý díl téhle povedené a maximálně odpočinkové romantické série jsem si nemohla nechat ujít. Jo, čtete dobře! Už desátý díl. Jeden by řekl, že už bych mohla mít caplinovské osvědčené šablony dost, ale opak je pravdou. Pochybuji, že se mi to vůbec kdy přejí, takže tentokrát jsem vyrazila na výlet do Francie.

 

Anotace:

Vychutnejte si pravé šampaňské a máslové croissanty podávané s proslulým francouzským šarmem Hattie má zlomené srdce a cítí se mizerně. Když se jí naskytne příležitost pracovat dva měsíce na krásném sídle v oblasti Champagne, neváhá ani vteřinu a koupí letenky rychleji, než vyletí zátka z lahve šampaňského. Příprava velkolepého obřadu její sestřenice Gabby pro ni představuje šanci vypracovat se z pouhé asistentky na vyhledávanou organizátorku svateb. Proto se rozhodne zapomenout na trable s láskou a napnout všechny síly k uspořádání pohádkového dne. Nepočítala ovšem s jednou maličkostí… S úžasným Lucem, který neustále rozptyluje její pozornost. Podnikají spolu výlety po okolí, navštěvují místní trhy s delikatesami a užívají si pikniky mezi řádky vinné révy.
Možná za to můžou bublinky, možná Lucovo kouzlo, ale Hattie začne přemýšlet, jestli jde jen o chvilkové poblouznění, nebo snad o něco víc.

 

…

 

Jak už bývá v těchto příbězích zvykem, i zdejší hlavní hrdinka nedávno utnula dlouhý vztah. Pozor, změna! Utnula ho sama, protože ji psychicky doslova vysával a ničil. Naštěstí se jí hned po rozchodu nabídla možnost pracovat delší dobu v zahraničí. To se hodí, když potřebujete vypadnout co nejdál od svého bývaláče. A protože Hattie je budoucí podnikatelka - „plánovačka svateb“, odjíždí do Francie na zámeček, kde má zorganizovat monstrózní svatbu pro svoji bohatou sestřenici.

Hattie byla zase jednou z těch milých, až moc hodných hlavních hrdinek. Bylo jasné, že dobrotu má jednak v povaze a dvak naučenou z předchozího vztahu. Byla jsem však zvědavá, jestli se v průběhu knihy naučí trochu dupnout a nechat si kousek sebe pro sebe, místo aby se věčně nechala využívat druhými. Její pracovitost a ochota se pustit do jakékoli práce vlastníma rukama se jí nicméně bude dost hodit. Zámeček, kde se má svatba konat je poněkud… neuklizený a Hattie má na přípravu perfektní svatby jen dva měsíce. A hodně jí záleží na tom, aby bylo vše perfektní. Nejen proto, že se vdává její sestřenice, ale také proto, že úspěch by jí pomohl v rozjetí vlastní svatebně-planovačské firmy.

Autorka neztrácí čas trapným mlžením a hned v první kapitole je jasné, že životní restart půjde ruku v ruce s novou láskou a také hned zjistíme, kdo bude šťastný ON. Poznávací znamení jsou zřejmá: něžné oči, velké ruce, vysoký, charisma v takové dávce, že by na to měl mít zbroják a k tomu pohledný. Prostě přesně to, co, dámy, chceme :). Luc byl jeden z oněch fakt přitažlivých hrdinů s francouzským šarmem a dobrosrdečnou povahou. To, že je dědicem vinice a zámečku určitě také nebylo na škodu :) Stejně jako Hattie má i on velký cíl – chce znovu rozjet výrobu šampaňského pod vlastní značkou a navázat tak na odloženou rodinnou tradici.

Líbilo se mi, že zaujetí vzplanulo mezi oběma celkem hned a neměli nijak potřebu hrát si na to, že se vlastně nepřitahují. Asi by to bylo i zbytečné – každá čtenářka měla hned jasno už od prvního vzájemného pohledu do očí dvou hlavních hrdinů. Sblížení protáhlo vlastně jen to, že oba měli v minulosti něco, co potřebovali uzavřít před novým vztahem. Tomu fandím. Připadá mi to rozumné. Obě hlavní postavy mi docela rychle sedly a celkem i ladily k sobě, ale tentokrát mezi nimi nebyl ve větší míře přítomný onen příjemný škádlivý humor. Spíš řešili to, že se prostě fest fyzicky přitahují. Škádlivou stránku vztahů, kterou mám ráda, mi ale dopřál druhý pár v knize. Celkově tedy nemůžu říct, že by mi vysloveně něco chybělo, i když v některých předchozích knihách se mi průběh vztahu hlavní dvojice líbil o něco víc.

 

Součástí příběhu je, jako v této sérii vždy i poznávání nového místa z hlediska místní gastronomie a celkové atmosféry. Krom vaření, plánování a uklízení hrdince zůstane taky dost času na výlety do okolních vesniček na trhy a dokonce romantické výlety s Lucem. Překvapivě – nebo vlastně ne až tak překvapivě – se kniha věnuje o něco více vztahové lince, než přípravám na svatbu. V pozadí ale vše běží. Autorka dokonce svatební přípravy neváhala Hattie komplikovat zásahy neznámého škodiče. Sice není vůbec těžké uhodnout kdo škodí a proč, ale stejně se mi tato linka do příběhu hodila.

Autorka pěkně vystihla příjemný letní poklid francouzského venkova a prostředí zámečku na vinici. Škoda, že do děje nebylo více zakomponováno právě vinařské prostředí a vůbec proces výroby vína. Sice je fajn, že Luc vzal Hattie na romantický víkend do Paříže, ale mě by mnohem víc bavil víkend mezi révou. O víno šlo tak hlavně jako o doplněk k jídlu a jako „machrování“ vinařů, když popisovali vůni a chuť a kde co všechno, co ze své sklenky zrovna cítili. Jako kulisa romantického příběhu, který nebyl nijak epicky složitý, to však bohatě stačilo.

Absolutně nečekejte nějakou záhadu. Příběh je ve všem velmi přímočarý a naprosto odhadnutelný. V žádném případě mi to nebránilo užít si čtení. Spíš naopak. Kniha je prostě příjemnou a pohodovou četbou a nesnaží se hrát si na víc. Toto je i jeden z důvodů, proč autorku vyhledávám. Někdy má člověk dost nějakých přesahů, traumat hrdinů a hlubokých témat a chce si prostě jen užít čtení, o kterém má jistotu, že dobře dopadne a cestou hrdinové nezažijí žádná pekla. V minulosti hrdinů se sice vyskytují i neradostné okamžiky, ale autorka se v nich netopí. Jen jimi dokreslí povahu hrdinů a jejich jednání.

Trochu mě mrzí, že jsem si více neužila všechny ty záhady kolem tajemství, které hrdinové objevili na konci knihy. Velký objev, který se na vinici podařil, tak vyzněl spíš jako plácnutí do vody. Autorka v něm nakousla zajímavý příběh, ale pak ho odbyla spíš pár větami, než celým odstavcem. Chápu ale, že předmětem tohoto dílu nebyl průzkum minulosti vedlejších postav, byť se jednalo o minulost zajímavou. Připadalo mi to ale jako zajímavý námět na další díl.

K bonusům tohoto příběhu patří i decentně popsaný sex – toho si v poslední době velmi cením obzvlášť v romantických knihách, kde podrobnosti o „fyzické části lásky“ bývají dost nadbytečné. Obzvlášť vzhledem k tomu, že na to máme samostatný a dost bohatě zásobený žánr. Zde to paní autorka ponechává ve velmi jemné a opatrně popisné rovině. Je docela úleva nedozvědět se, jak obří má hrdina penis :) Jiskření mezi hlavním párem nicméně nechybí a není vůbec pochyb, že je to k sobě hodně táhne a že si umí užít soukromé chvíle.

Další věc, kterou hodně oceňuji je, že chybí něco, čemu jsem začala říkat „epilog po letech“. Znáte to – kupa dětí, šťastný život… to nechci, to si umím představit sama. Romantická kniha má podle mě končit šťastným shledáním páru, maximálně svatbou. Chápu ale, že toto má každý asi jinak.

V příběhu se opět mihnou některé postavy z předešlých knih a tentokrát mají docela významnou roli. Není kvůli tomu nutné číst předchozí knihy, ale také není špatný pocit narazit v novém příběhu na staré známé firmy :) Líbí se mi, že autorka takto svoje knihy propojuje. Vedlejší postavy tak mají větší osobnosti, protože jejich příběh už z dřívějška znám.

 

I když tento díl byl možná (pro mě) o něco slabší než ostatní, stále jsem si čtení užila a dostala to, co od série očekávám. Autorka nemůže za to, že mám raději země více na severu a podzimní nebo zimní atmosféru :) Každopádně pro milovnice série je kniha jasnou volbou. A pro ty, kteří ji neznají, může být vodítkem pohodová romantika. Pokud o ni stojíte, v knihách od Julie Caplin ji dostanete.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh z francouzské vinice najdete zde.

 

O knize:

Autor: Julia Caplin

Série: Romantické útěky (10. díl)

Překlad: Kateřina Brabcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 364

 

Další díly série na bloGu:

Hrad ve Skotsku, Hotýlek na Islandu, Čajovna v Tokiu, Chata ve Švýcarsku, Domek v Irsku

Čtvrtletka IV. 2023

 

Nový rok už sice nějaký ten čásek máme, ale jsou tu věci, které pořád dlužím tomu starému :) Například ohlédnutí za jeho posledními třemi měsíci.

Poslední čtvrtletí roku 2023 se pro mě odehrávalo ve víru novinek. V říjnu jsem nastupovala do nové práce. Ani za tři měsíce letních prázdnin se mi totiž nepodařilo naučit pečené holuby létat do úst :) A i kdyby, stejně bych si na nich nepochutnala. Většinu čtvrtletí jsem tedy měla jasnou prioritu - poznat nové kolegy, jiný režim a nové pracovní úkoly.

Čtvrtletí ale nebylo jen o tom. Podzim a začátek zimy je pro mě tradičně nejlepší období roku. Takže jsem si užívala i radostné zbytečno-nezbytnosti jako je výzdoba na podzim i Vánoce, nakupování dárků a skvěle hřejivé flanelové povlečení na načechrané zimní duchně :). Tenhle podzim se vydařil. Bylo krásné počasí, ale nejen proto. Prostě se povedl téměř po všech stránkách.

 

říjen

jak už to tak bývá, v novém zaměstnání má tato činnost tendenci pohltit veškeré soustředění a energii. Z toho jaksi plyne jasný výsledek mého říjnového psaní. Asi už si tipnete, že? :) Zjistila jsem taky, že potřebuju menší pauzu od bloGu, takže četnost článku se snížila jen na ty nejnutnější, většinou spolupráce. To mi umožnilo fakt se soustředit hlavně na novou práci.

Čtení se oproti tomu celkem dařilo a ještě lépe mi šlo utrácení za nové knihy :D ne že by mi toto snad někdy nešlo. A poslední čtvrtletí se nakladatelé dost předhánějí s novinkami na vánoční trh. Já jsem letos číhala na 15 předobjednávek. Myslím, že v této sportovní disciplíně mám už dost zkušeností na mistrovský titul :)

Kniha měsíce: Brána pekel.

Vypadá to, že Dark academia bude mým žánrem v delším horizontu.

 

Přečetla jsem:

Ten, co kráčí se smrtí, Inspekce, Svět ve stínu démonů *(R), Duna kniha 1 – komiks, Tetování za trest *(R), Třetí zahrada, Brána pekel

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Není úniku, Tetování za trest, Smrt mezi řádky

Za knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Akademie Dunbridge: Kdekoliv, Lapeni, Duna kniha 1, Mučitelův stín, Nezdolná, Koruna otráveného stromu, Věk X – oba díly série, Zaprodaný cit, Převozník, Kolonie, Kurz tvůrčího psaní, Mostní království, Nezkrotná magie

Docela kupa, co? Naštěstí byly všechny krom tří z bazaru a akcí, takže to dohromady skoro nic nestálo :)

 

Celkem 7 přečtených knih, 2.782 stránek a koupeno 14 nováčků.

 

listopad

Letos jsem si listopad fakt užila naplno. V práci žádné stresy s nastupujícím vánočním nákupním šílenstvím a tak jsem se mohla soustředit jen na to, jak je podzim krásný. A také na to, co hrnuli nakladatelé na předvánoční trh.

Kniha měsíce: Smrt mezi řádky

Přečetla jsem:

VAMPS, Smrt mezi řádky *(R),  Mostní království, Hlava plná lásky, Není úniku *(R), Čarodějky ze Sanctuary, Zlaté enklávy, Šťastně až po smrti

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Osamělá holubice

Moc děkuji nakladatelství Jota!

 

Nákupy:

Storočí, Půl války, Kostischrány, Hlava plná lásky, Dvojitý zásah, Dotek temnoty, Němé duše, Šťastně až po smrti, Zlaté enklávy, Noční partie, Ofélie Scaleová: Svět bude hořet, Slzotvůrce, Do pekel II

Zase mazec a tentokrát o slevách moc mluvit nejde. Spíš se plně projevila moje předobjednávková mánie.

K svátku jsem dostala :

Ostrovy bohů

 

Celkem 8  přečtených knih, 3.372 stránek a koupeno 13 nových knih.

 

Prosinec

Je to sice neuvěřitelné, ale rok je zase v čudu. Obzvlášť poslední tři měsíce si pěkně pospíšily a místo pohodlného poklusu se pustily do olympijského závodu o to, který uteče rychleji. Vítězem je prosinec, protože ten zmizel jako pára nad hrncem.

Letos dokonce zvládl překvapit i naprosto úžasnou sněhovou nadílkou, kterou jsem si fakt užila. Škoda, že nevydržela přes Vánoce, ale to už je tak v našich končinách zvykem.

Knih jsem moc nepřečetla, ale zato jedna z nich mě úplně posadila na prdel. Návrat k westernu po mnoha letech byl více než úspěšný a zase jsem jednou litovala, že kniha má „jen“ něco přes 800 stránek :)

Kniha měsíce: Osamělá holubice

 

Přečetla jsem:

Dvojitý zásah, Osamělá holubice *(R), Atlasova šestka, Vztek, Vánoce na skotském hradě *(R)

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Vinice ve Francii, Vánoce na skotském hradě

 Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Souboj princů, Renegát, Síla ohně, Unbreakable

Docela jsem se krotila, co? :) To proto, že Ježíšek už měl můj seznam ve spárech, tak nebyl moc prostor pro experimenty.

Pod stromem se urodilo:

Vztek, Zloděj hvězdného prachu, Atlasův paradox, Koruna strachu, Ďáblovo znamení, Útočiště, S láskou z Londýna, Sochaři masa, Dcera rudozimy, Království v kameni, Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností, Beladona

Miluju Vánoce!

Celkem 5  přečtených knih, 2.704 stránek a koupeny 4 nové a naděleno 12 dárků.

 

čtvrtletí celkem?

 

Celkem 20 knih a 8.858 stran. Koupila jsem „jen“ 31 knih.

 

Pořád říkám, že je škoda, že mě za čtení neplatí. Mít korunu za stránku, budu mít každého čtvrt roku příjemné prémie :). Aspoň se můžu pochválit, že když už jsem nakupovala, bylo to často v akcích a tak jsem vlastně „ušetřila“.

Seznam všech článků o knihách je již tradičně k nalezení zde, případně i s obrázky v albech na FCB. Ano, jsem tak stará a nepružná, že jsem si instáč ještě pořád nedokázala oblíbit a do budoucna to ani nemám v plánu.

Knihy ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada a nakladatelství Jota najdete pohromadě také v albech na FCB i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

 

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni.

Velmi děkuji také nakladatelství Jota za příležitostnou spolupráci. Letos jsem měla šťastnou ruku na knihy od nich. Dvě nové obyvatelky poličky nejoblíbenějších pocházejí ze spolupráce s nimi.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům. Těší mě, že pořád čtete můj bloG, i když blogům mělo už dávno odzvonit.

Tento bloG se zatím chcípnout nechystá, i když se to mohlo chvíli zdát, takže se uvidíme i v novém roce 2024.

 

Vánoce na skotském hradě

 

Když jsem si o knihu psala, očekávala jsem příběh s předvánoční atmosférou, který navodí tu správnou náladu. Knihu jsem přečetla sice až mezi svátky, ale rozhodně uznávám, že správnou náladu přinést umí. A nádherně také upozorňuje na věci, které jsou v životě opravdu důležité.

 

Anotace:

Jednoho dne Belle v chumelenici podklouzne kolo a ona narazí do stařičké paní a zraní jí kotník. Když zjistí, že Edina na nedalekém hradě žije úplně sama, rozhodne se k ní nastěhovat a postarat se o ni, dokud se neuzdraví, a připravit jí nezapomenutelné Vánoce. Jakmile se právník Jack dozví, že u jeho babičky bydlí cizí člověk, hned se za ní rozjede. Belle je mu od začátku podezřelá a on jí také. Vzájemně se sledují a dumají, co má ten druhý za lubem. Jenže i přes oboustrannou nevraživost je to k sobě neodolatelně přitahuje.

…

 

Ve svém názoru na knihu asi půjdu malinko proti proudu. Ne snad, že by se mi nelíbila atmosféra příběhu nebo místo, kde se odehrává – v tom rozhodně můj protiproud nespočívá. Spíš mám výhrady k chování postav a k podání romantiky. Došla jsem totiž k závěru, že celý příběh je mnohem víc o soudržnosti malé komunity a plnění dlouho nesplněných přání. A romantická láska byla prostě jen jedním z nich. A protože byly Vánoce…

Ale tím knihu rozhodně nehaním. Je to sice mírně naivní pohádka pro dospělé, ale zároveň nemůžu popřít fakt, že šlo o sice průměrný, nicméně velmi milý a příjemně oddechový příběh, který naladil na svátky úplně perfektně.

 

Prostředí, do něhož autorka příběh zasadila, si ani nemohla vybrat lépe. Co může být hezčího než malá skotská vesnička, jejíž dominantou je hrad. Nechybí haldy sněhu, bez kterých si Vánoce neumíme představit, byť je bez něj zažíváme každý rok.  V příběhu už leží hotové závěje, když hlavní hrdinka nasedá na kolo, aby se srazila s osudem v podobě starší dámy – osaměle žijící hradní paní.  Vánoce se rychle blíží, přípravy vrcholí a z nebe se stále valí další sníh. Jednoho dne do vesničky dorazí rušivý element, který mezi starousedlíky působí jako pěst na oko. Právník Jack, vnuk majitelky hradu, muž z velkého světa a na první dojem celkem protivný chlap.

Všichni důležití lidé jsou na místě a vánoční romantický příběh plný splněných přání může začít. A je to čtení velmi milé a čtivé, o hodně víc plné mezilidské dobroty než uvěřitelné romantiky, nicméně na vánoční atmosféru naladí dobře.

 

Musím říci, že ústředním bodem příběhu není ani tak láska dvou mladších a dočasných obyvatel hradu, jako spíš vánoční seznam přání, který Edina napsala Santovi. Její přání byla prostá a krásná, nikoli materiální, ale spíš plná věcí, na kterých v životě záleží nejvíc. V dnešní době bylo milé si přečíst něco takového. Tím, jak postupně příběh plynul a přání se Edině plnila zároveň s postupujícími přípravami na svátky, nabývala kniha svátečně adventní atmosféru plnou vřelosti a lidského sdílení těch nejhezčích věcí. Bylo to velmi hřejivé a i když hrdinové neměli úplně lehké životy, snadno se podlehlo vánoční naději, že se dobrým lidem nakonec přihodí dobré věci a všechno se napraví. Zároveň v té atmosféře duše postav roztávaly, stávaly se sdílnějšími a otevřenějšími ostatním lidem. Podle mě to bylo docela krásné poselství toho, jaké by Vánoce měly být.

 

Většina postav v příběhu mě bavila a jejich příběh jsem si dokázala užít. Překvapivě mi níže zmíněná kritika povahy hlavní hrdinky vůbec nepřišla na mysl při čtení. Jen jsem k ní měla mírný odstup a nějak jsem jí nemohla přijít na chuť a opravdu si ji oblíbit přes to, že mi byla v podstatě sympatická. Důvod toho mě napadl až teď s odstupem jednoho týdne od přečtení. Nebránilo mi to tedy nijak v tom, abych si příběh užila.

Hlavní hrdinka Belle, učitelka ve vesnické škole, byla na můj vkus až moc nepřirozeně hodná a nesobecká a zcela naplněná pomocí ostatním. To je její nejvýraznější povahový rys. Vystihuje ji tak moc, že vlastně o ní moc dalších věcí ani nevím – nedivím se – pro všechno to pomáhání a sebeobětování neměla pro sebe a své záliby čas. Občas tak moc chtěla pomoci ostatním, že ohrozila sama sebe, někdy i jiné svým špatným rozhodnutím učiněným v touze pomoci za každou cenu. Jak to, že někdy nebyla třeba jen unavená nebo toho neměla plné zuby? Kde pořád brala na všechno energii? Celkově to její sebeobětování nepůsobilo moc zdravě ani mile. Autorka to sice vysvětlila a to dost věrohodně, jenže pak mě zase začalo děsit rodinné prostředí, z něhož pocházela. A najednou už nebyla zase tak milá a ochotná, ale jen holka, která se zoufale snaží někomu se zavděčit, vyrovnat a naplnit představy o tom, jak by měl život a přístup k druhým vypadat. Snaha zajistit si tak lásku a pozornost druhých byla k nepochopení, protože hodně lidí její sebeobětování bralo jako samozřejmost. Kdyby alespoň jednou pomyslela na sebe, něco odmítla kvůli sobě nebo si pro sebe něco přála, asi bych ji měla raději a ostatní by si možná více vážili toho, co pro ně dělá. Asi by bylo fajn ji znát, protože na ni bylo opravdu maximální spolehnutí, ale připadala bych si vedle ní jako sobec pokaždé, když bych upřednostnila v něčem sebe nebo se třeba chtěla jen vyspat místo přípravy školní besídky :). Autorka jí vlastně dala jen jedinou povahovou „chybu“ a to, že se pletla Jackovi do jeho rodinných záležitostí. Jenže i to vlastně dělala v dobrém úmyslu. Takže ne, Bella je téměř nesnesitelně dokonalá :)

Jack oproti tomu působil o mnoho realističtěji. Na první pohled sice nedůvěřivý a odtažitý, ale v jádru to dobré srdce nakonec měl. I v jeho případě tu bylo děsivé rodinné prostředí a tím pádem dostalo jeho chování věrohodný důvod ve výchově, kterou utrpěl. Jeho paličatosti v jednání s matkou se potom nešlo moc divit. Ke všemu byl ještě rozvodovým právníkem, takže to, co viděl ve své praxi, zrovna nenahrávalo tomu, aby věřil na lásku nebo měl chuť si někoho pustit k tělu.

Kupodivu mi úplně nesedlo jiskření mezi Jackem a Bellou. Připadalo mi, že pro tuto knihu není ani tolik podstatné, jako jiné vztahy, které tu autorka měla. Vlastně by se vůbec nic nestalo, kdyby romantické vztahy v knize zastoupeny nebyly. Byla to vánoční romantika, takže jasně, že ti dva skončí spolu, ale úplně jsem jim to nesežrala. Ani druhý pár, který v knize byl, mě nepřesvědčil o vášni. Mezi oběma lidmi v párech měla hlavní slovo neskonalá dobrota víc, než přesvědčivé city. V jednom páru to byl nekonečně laskavý a trpělivý muž (až to v některých chvílích působilo arogantně a nadřazeně vůči ženě, kterou chtěl) a v druhém neustále pomáhající a nesobecká žena.

Další obyvatelé vesnice byli veskrze milé a sympatické osoby. Autorce se povedlo vytvořit dojem takové té původní sounáležitosti obyvatel malé vesnice. Trochu jsem nepochopila, proč, když všechny osoby byly tak milé a ochotné pomáhat, někdo nepomohl Belle a působilo to tak, jako by snad ve vesnici dělala práci a konala potřebné a dobré věci pro komunitu jen ona. Proč ji nechali tak dlouho se snažit samotnou – jistě, Bella si o pomoc neřekla, ale všichni museli vidět, co se děje. Naštěstí se později zapojily i ostatní postavy, když začalo působit ono „kouzlo Vánoc“. Všichni se spojí ve snaze zařídit pro Bellinu třídu krásnou vánoční besídku a také kvůli splnění Edininých přání.

 

Kniha je psána poměrně jednoduše, bez nějakých velkých vášní, Nejdůležitější je v ní atmosféra zimní vesničky, blížících se Vánoc a mezilidských vztahů na úrovni komunity. Na slibovanou lásku také dojde, ale je spíš taková vlažnější, podle zažitých romantických šablon. Postup vztahu těch dvou je tedy zcela předvídatelný, ale není to něco, co by snad příběh pokazilo.

 Autorce se povedlo namíchat kouzlo, které zahřeje na duši. Do sváteční nálady vás kniha dostane naprosto spolehlivě :).

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Vánoční příběh najdete tady.

 

O knize:

Autor: Donna Ashcroftová

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 288

Měsíční rádobych - leden 2024

 

„Tak tu máme zase ten sviňskej leden.“

 

Úvodní slova nejsou z mojí hlavy, ale pocházejí z knihy Rivalové od mojí oblíbené autorky Jilly Cooper. Nelze popřít, že jsou celkem výstižná. Po radostném světýlkovém prosinci, vonícím svařákem a prostoupeným nadšením ze Štědrého dne a silvestrovských oslav, se zdá leden poněkud ponurý a zoufalý. Na některé lidi působí začátek roku příjemným pocitem novosti a odhodlání do dalších dnů. Gratuluji. Taky mám takové slabší okamžiky :) Pro většinu je jen dalším marným pokusem něco změnit a bojem s předsevzetími, aby pochopili, už někdy kolem patnáctého, že život prostě půjde dál stejně, jen s jiným číslem – prostě sviňskej leden :) Jasně, něco se změní, stane se spousta věcí, ale se zázraky rozhodně nejde počítat.

Já už několik let funguju bez předsevzetí. Taky se poměrně dobře znám, takže vím, že podobné dlouhodobé motivace a plány na mě neplatí. Rozhodla jsem se tedy poslechnout rady zkušenějších a  zkusit krátkodobé cíle: takovéhle rádobychy plné plánů na jeden měsíc. To mi připadá jako časový úsek, po který se dá něco udělat a zároveň není moc čas ani chuť se na něco vykašlat nebo se tím nechat otrávit. Kdyby bylo nejhůř a něco se nepovedlo, je tu za třicet dnů nový začátek :) A hlavně – člověk se přeci jen může pochvalně poplácat po ramenou za poněkud méně dnů než třistapětašedesát. A já se fakt ráda pochválím :)

 

Co tedy plánuji na leden?

 

Rádobych čtecí:

Napadlo mě, že bych si letos to čtení mohla udělat trochu zajímavější. A zároveň také statečně snížit počty nepřečtených starších kousků a dostat se konečně ke knihám, které tak nějak obcházím, v některých případech již po léta. Nazvala jsem to „akce Tři vyvolené 2024“. Na každý měsíc budu mít naplánováno přečíst Tři vyvolené - knihy z následujících kategorií:

Jedna stará více než 3 roky

Na leden jsem vybrala knihu Čaropisci. Dostala jsem ji v roce 2020 a zatím na ni jaksi nepřišla řada, což upřímně nechápu, protože jiná série od autora se mi líbila moc.

Jedna z loňska

Tady vyberu kousek pořízený loni v lednu a to Tajemství Heavenu. Její vznik jsem podpořila na pointě a tak je taky záhodno si svou investici užít.

Jedna z rozečtené série

Vyvolenou se stává Atlasův paradox, který jsem dostala loni k Vánocům. Je to druhý díl série Atlasova šestka.

 

Další knihy už nechám osudu a momentální náladě.

 

Rádobych psací:

Takhle kategorie bude daleko víc o osudu, náhodě, momentální chuti a vnějších okolnostech. Je na čase si přiznat, že jsem škrabal, který potřebuje na psaní poněkud speciální podmínky: to jest sakra klid! Nebývale mě ruší, když je někdo se mnou doma a po roce marných pokusů jsem přišla na to, že to prostě nepřerazím. Kupodivu mi také ve psaní moc nepomáhají různé autorské skupiny. Zejména jedna hodně tlačí a mě začíná být vysloveně nepříjemné v ní existovat. Působí totiž přesně obráceně, než by měla. Jsem prostě z těch lidí, kterým je lépe, když jsou na psaní sami. Když už to vím, přidržím se toho. V lednu se skupině vyhnu a uvidím, co to udělá.

Psaní samotnému se vyhýbat nechci. Ráda bych psala aspoň pár řádků každý den. Ne třeba zrovna do některého z příběhů, klidně bude stačit článek na bloG. Jen prostě chci znova tu radost z otevřeného wordu.

 

Rádobych všednodenní:

Začnu tím, co bych nejspíš až tak neměla, i když jak se to vezme. Paření onlajnovek není zrovna časově nenáročnou zábavou. Musím sice uznat, že mi to přináší cosi velmi podobného progresu v angličtině, ale žere to tolik času, že to snad ani není možné. Ani náhodou si nemyslím, že se své oblíbené SWTOR letos zbavím. Tak to ani náhodou! Ani nechci. Jen bych raději neseděla u hry od vstanutí do ulehnutí každý víkend. Takže v lednu bych to ráda zkusila trochu s rozumem.

Co se týká zdravého ducha ve zdravém těle, nejsem výjimkou, která by nechtěla v novém roce trochu hýbnout svou ctěnou tělesnou schránkou a odstranit něco nahromaděných letokruhů (čti špeku). Poslední den loňského roku jsem začala znovu opatrně osahávat chyty na Klajdě a možná, ale opravdu možná u toho v lednu zkusím vydržet. Když k tomu přidám TRX, běhání a každodenní pěškobus do práce a z práce, bude to už celkem slušná porce pohybu.

 

 

To by mi na leden mohlo stačit. Ono zase nic se nemá přehánět :) Ještě mám vlastně jeden plán! Na začátku února se otočím a mrknu, jak mi to šlo. A naplánuju další rádobych.

 

Abych se tedy ještě otočila:

 

Na prosinec jsem podobné plánování neorganizovala, není tedy moc zač se plácat a chválit. Mohu ale pochválit aspoň měsíc obecně. Prosinec byl totiž pro mě po hrozně dlouhé době měsícem klidu a pohody. Byla jsem třetí měsíc v nové práci, kde se kupodivu nepěstují žádné stresy a tlaky. Ani by mě nenapadlo, že podobné místo ještě v dnešní době může existovat. Ne, že bych se tam nudila, práce je dost, ale tím, že se nejedná o místo na obchodním ani zákaznickém centru, je to jaksi pohodovější, bez stresů a nepříjemných lidí, kteří vysávají energii. Kolegové i šéfové jsou taky fajn. Jsem minulému roku opravdu vděčná za to, že mi takovou práci přinesl :)

O psaní v prosinci ani nemá cenu mluvit. Kde nic není, ani čert nebere :(

Čtení oproti tomu přineslo krásné překvapení. Knihou měsíce prosince a zároveň i jednou z nejlepších knih roku je Osamělá holubice z nakladatelství Jota. Můj článek o ní je tady.

 

Tento rádobychový epos klepu v pondělí  1. ledna. Zatím to tedy se psaním vypadá dobře. Když už nic, aspoň jsem rozhýbala prsty. Zítra mám ještě volno, uvidím tedy, jak se mi podaří začít leden.

 

Konec hlášení!