Alex, léto a já

 

První kniha autorky mě chytla. Bylo to milé letní čtení s příjemnými postavami a hezkým romantickým příběhem. Proto jsem si vybrala i její další knihu a doufala, že autorka neztratila dech a i tato letní romanťárna bude skvělá. Autorka tentokrát nezvolila párek spisovatelů a pobyt na jednom místě, ale cestování a párek, který na první pohled nemá snad společného vůbec nic.

 

Anotace:

Poppy a Alex, Alex a Poppy. Nemají vlastně vůbec nic společného. Ona je jak z divokých vajec, on nosí béžové kalhoty. Ona má neuhasitelnou touhu cestovat, on radši sedí doma s knížkou. Ale nějak se stalo, že od jisté památné společné jízdy domů ze studií jsou z nich nejlepší kamarádi.
Většinu času žije každý jinde – ona v New Yorku, on v jejich rodném městečku –, ale už deset let spolu každý jezdí rok na úžasnou dovolenou. Nebo spíš jezdili. Před dvěma lety se totiž všechno zhroutilo a oni spolu od té doby nepromluvili.
Poppy má vlastně všechno, co by chtěla, ale ničí ji rutina. Když se jí někdo zeptá, kdy byla naposledy doopravdy šťastná, ví naprosto jistě, že to bylo na té poslední nešťastné dovolené s Alexem. A tak se rozhodne svého bývalého nejlepšího kamaráda přesvědčit, že by si spolu měli vyjet ještě jednou a všechno si vysvětlit a vyříkat.
Alex jako zázrakem souhlasí – a ona má teď týden na to, aby všechno napravila. Kéž by se ale mohla vyhnout jedné jediné věci, která visela ve vzduchu už od začátku jejich přátelství! Co by se asi tak mohlo pokazit?

 

…

 

Hlavní hrdinka knihy Poppy má naprosto fantastickou práci. Tedy samozřejmě pokud jste světoběžník, jako je ona, a máte cestování v krvi. Poppy je redaktorkou časopisu, který píše o dovolených v rozmanitých a ne zrovna levných destinacích a její povinností je na vybrané místo odjet a užít si plnými hrstmi všeho, co místo nabízí. Za firemní peníze! A pak o tom napsat článek. Takže dvěma slovy práce snů.

Poppy žije v New Yorku, má pěkný byt, fajn kámošku. Nechybí jí vlastně skoro nic.  Žije svůj dětský sen daleko od rodného městečka. Jenže přes to všechno jaksi není šťastná. Už druhým rokem je uvízlá v rutině, která ji méně a méně těší. Ani nádherná místa, kam jezdí, ji nedokážou z toho mrzení vytrhnout. Jednoho dne si uvědomí, že problém vznikl na dovolené v Chorvatsku, kde se nepohodla se svým nejlepším přítelem a od té doby spolu nepromluvili. Protože jí Alex chybí, rozhodne se to napravit a naplánuje další společnou nízkonákladovou dovolenou. Protože jestli kdy byla skutečně šťastná, tak na dovolené s ním.

 

Paní autorka na stránky své další letně laděné knihy přivedla dvě postavy dlouholetých přátel, kteří jsou rozdílní, jak to jenom jde. Seznámili se v podstatě náhodou na vysoké a od té doby spolu jezdí každý rok na dovolenou. Poppy je jako vichřice nad klidnou hladinou rybníka, kterou představuje Alex. Ona cestování miluje, on by zase až tak nikam nemusel, přes to spolu jezdí a krásně si rozumí a doplňují se. Příběh jejich přátelství vypráví Poppy a myslím, že autorka zvolila vypravěče dobře už jen kvůli tomu, jací oba jsou. K Alexovi by mi nesedělo, kdyby vyprávěl podobný příběh. Nebyl typ, který by si pustil snadno někoho k tělu (a čtenáře už vůbec ne :)) Zato Poppy úplně klidně.

Autorka opět využívá protikladnost dvou postav, jako tomu bylo v předchozí knize. Tady je to ještě víc viditelné a ještě víc mě to bavilo. Navzdory tomu, jak jsou rozdílní, k sobě krásně sedí a pro mě to mezi nimi jiskřilo něčím víc odjakživa. Jeden z nich to viděl, ten druhý na to musel teprve přijít. A o tomto přicházení na skutečné city, je kniha napsaná.

 

Autorka nechala postupně nahlédnout nejen do současnosti, ale i do minulosti postav. Viděla jsem tak začátek jejich přátelství a postupně s nimi zažila některé jejich dovolené a bývalé vztahy. V minulosti byl ze začátku trochu kámen úrazu. Příběh do ní z pochopitelných důvodů skákal hodně často. Zatím co probíhalo „toto léto“ jsem se tedy dozvídala o tom, jak se ti dva seznámili, jak spolu začali cestovat a co se stalo, že došlo k dvouleté pauze v letních dovolených, které si oba tak užívali. Ze začátku mi to nevyhovovalo a zapomínala jsem, jestli jsem v minulosti nebo teď. Kapitoly byly sice zřetelně nadepsané, kdy se ta konkrétní situace odehrává, ale když jsem se ztratila v ději, snadno jsem na to zapomínala. Navíc mám takový zlozvyk neztrácet čas čtením názvů kapitol :D To ovšem těžko můžu autorce zazlívat :)

V knize se cestuje. Hodně. Kupodivu jsem neměla moc pocit, že by se tak skutečně dělo, protože obě hlavní postavy byly skvělé a kradly si pro sebe téměř celý prostor. Bylo náročnější vnímat cokoli jiného, než ty dva. Rozhovory mezi nimi byly svěží, nápadité a místy i vtipné. Bavilo mě sledovat, jak si povídají a o čem. V podstatě by mi bylo jedno, jestli žvaní v autě, doma nebo někde v tramtárii. Autorka ale nezapomínala, že se její děj odehrává v různých zemích a občas přeci jen vytáhla postavy někam provětrat. Jen prostě místa nebyla hlavní věcí, kterou by v knize řešila. Občas se mi tedy stávalo, že se mi lokace trochu slévaly v jednu.

Podstatou dovolené letošního léta bylo obnovení přátelství – to si aspoň myslela Poppy. Potíž byla v tom, že mezi nimi dvěma nikdy tak úplně nešlo jen o přátelství. Něco navíc tam bylo vždycky a mně se moc líbilo, jak hezky a přirozeně jejich vztah autorka budovala v oněch okýnkách do minulosti.

 

Autorka se v knize nezabývala jen lehkou letní romantikou. Nakousla také téma strachu ze ztráty přátelství a vyznání se z citů. Co kdyby lásku druhá strana neopětovala a zabilo to i přátelství, které je prostě dokonalé? O takové přátelství přijít nechcete a tak zbývá jen se dívat, jak ten druhý utíká s někým jiným. Druhou možností je do toho šlápnout a pak možná přijít o všechno. A nebudeme si nalhávat, že se to stát skutečně může (a stává). Proto myslím, že pro čtenáře bude snadné se do Poppyiných obav vcítit a prožívat je s ní. Pro mě rozhodně bylo. Podobné přešlapování zažívala v knize jen jedna z postav, ta druhá si byla svými city jistá. A kupodivu bylo snadné vcítit se i do Alexe přes to, že si pouštěl lidi blíž k sobě podstatně opatrněji a byl víc uzavřený. I toto se povedlo autorce krásně vystihnout. Líbilo se mi, že Alex se svých citů nebál, jen čekal, až si bude jistá i Poppy.

Trochu líto mi bylo ostatních postav, které měly roli partnerů těch dvou. Neměly prostě šanci a krásný vztah mezi Alexem a Poppy je předem odsuzoval ke zlomenému srdci. Obzvlášť to bylo smutné u Alexovy partnerky. Jenže takto to prostě v životě chodí.

Druhým vážnějším tématem byla šikana ve škole a jaké následky do života to pro člověka může mít. Poppy podobné zážitky vyhnaly z rodného města a v podstatě jí tím komplikovaly i lásku k Alexovi, který v jejich rodném městečku stále žil a učil tam na škole. Líbilo se mi, že kniha obsahovala i moment prozření a vyrovnání se s touto minulostí. Minulost sice nezměníme, ale můžeme z ní vyrůst a opustit stín toho, co nás kdysi trápilo.

 

Celkově je kniha moc milým odpočinkovým čtením na léto. Dostala jsem všechno, co jsem jen mohla chtít. Od sympatických postav, přes skvělou chemii mezi nimi až po zajímavý životní příběh těch dvou. Jsem ráda, že mě autorka ani napodruhé nezklamala a těším se na její třetí knihu.

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na cesty s Poppy a Alexem se můžete vydat tudy.

 

Další kniha autorky na bloGu:

Letní sázka

 

O knize:

Autor: Emily Henryová

Překlad: Tereza Libichová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 360

 

Vítězství větší než smrt

 

Tituly, které si Cosmopolis poslední dobou vybírá do své YA řady knih, jsou jeden lepší než druhý. Zatím se mi líbilo všechno, co se ke mně dostalo. Teď (pokud vím) poprvé, se objevilo také scífko, takže pochopitelně nebylo těžké mě zlákat k jeho přečtení.

 

Anotace:

Jsem Tina. Docela obyčejná holka, řekli byste. Jenže k té mám daleko.
Obyčejné holky nepřišly na Zemi z hvězd. Obyčejné holky v sobě nemají meziplanetární záchranný maják, časovanou bombu, co je může každou chvíli vystřelit k nejšílenějšímu dobrodružství jejich života. Obyčejné holky nejsou klonem zavražděné hrdinky Královské flotily.
Nevím o žádné obyčejné holce, jejímž osudem by bylo spasit galaxii.
Můj maják začal vysílat. A já jsem teď v pořádné kaši. Vědí o mně – moji lidé, ale i ti druzí. Nepřátelé, které mám srazit na kolena.
Jenže co když jsem, i přes všechny sliby a přípravy, prostě jen Tina? Obyčejná holka…

 

…

 

Začátek vesmírného dobrodružství se odehraje na Zemi, protože přesně tam se toho času nachází hlavní hrdinka. Tina sice vyrůstá mezi lidmi, ale tak úplně tam nepatří. Od začátku ví, že je klonem mimozemské ženy jménem Thaoh Argentianová , která byla kapitánkou vesmírné lodě MLJV Nezlomná. Tina má v sobě záchranný maják, který se má jednoho dne, až bude dost stará, rozzářit a pak pro ni přijede její bývalá posádka a začne velké vesmírné dobrodružství. Tina si pak vzpomene na svůj předchozí život a stane se velkou hrdinkou a důležitou osobou pro vesmířany, kteří ji zanechali vyrůstat v bezpečí před nepřáteli na Zemi. Nemůže se dočkat, až poletí a naplní svůj osud.

Autorka svou hrdinku nenechá čekat dlouho. Maják se rozzáří téměř hned na začátku příběhu, ale očekávané dobrodružství zdaleka nebude tak příjemné, jak Tina doufala. V její mysli se totiž nepodaří obnovit všechny vzpomínky kapitánky Argentianové. Ty podstatné, které by mohly hodně pomoci v nastávajícím boji, pochopitelně chybí…

 

Hrdinka od začátku věděla, že je výjimečná. Vždycky o tom věděla. Věděla to dokonce její matka a nejlepší kamarádka. To byl mírně řečeno překvapující začátek. Úplně chybělo takové to období nevědomí, které hrdinové v YA obvykle mívají a pak postupné zjišťování faktů o vlastní výjimečnosti. Tady bylo vše jasné od začátku a poměrně rychle také najela akce samotná – hrdinka byla vyzvednuta mimozemšťany, kteří ji původně na zemi zanechali, aby tu vyrostla.

Poměrně záhy se tedy ocitne na vesmírné lodi MLJV Nezlomná a na útěku před těmi, kdo ji ohrožují. A začal mimozemský babylon. Na vesmírné lodi Nezlomná je mnoho různých ras a národů. Každý vypadá jinak a já jsem v tom měla až do konce hrozný zmatek, protože jsem si pochopitelně nezapamatovala, jak vypadá kdo :) ne, že by to pro děj bylo nějak podstatné a to je právě ono. Proč tolik ras, když to nemělo žádné jiné využití než to, že prostě jsou? Líbilo by se mi, kdyby třeba každá rasa měla pro něco speciální předpoklady nebo nadání, ale tak moc propracované to tu nebylo. Autorka prostě potřebovala federaci mnoha ras, tak ji měla. Ocitla jsem se tak v jakémsi YA Star Treku. A právě tomuto seriálu byla kniha svou koncepcí podobná hodně.

Protože je na lodi hodně národů, bylo hned na začátku brutální množství postav. Naštěstí se postupně ukázalo, že ne všem se bude autorka věnovat podrobně. Spíš na nich jen ukázala rozmanitost společenství a nechala je být (případně umřít). Z těch postav spousta ani nemusela mít jméno, mohly zůstat prostě šumem v pozadí, jenže autorka prostě potřebovala množství různých ras a tak každou představila a dala jí jméno. Měla jsem tak ze začátku pocit, že bych si je měla zapamatovat a trochu mi to komplikovalo začítání se. Chvílemi jsem měla pocit, že už se konečně chytám příběhové linky, ale autorce se dost často – hlavně ze začátku – podařilo pohřbít napínavost v nějakém vysvětlování, představování další z milionu zbytečných vedlejších postav nebo něčím podobným.

Když se příběh konečně rozjel, bylo to docela dobrodružství. Hned na začátku se na vesmírnou loď dostaly i další děti ze Země. Nebo spíš mladí lidé, v tomto případě. Skupinka pozemšťanů se musela na lodi spoustu věcí naučit. Do toho putovali od jedné planety k druhé, prchali před nepřítelem a zároveň hledali něco, co jim proti němu pomůže, zastávali se slabších proti zlým... Prostě takové typické „startrekové“ dobrodružství.

 

Děj možná plynul až příliš rychle, proto některé scény budily trochu dojem nepropracovanosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o YA musím říct, že to vlastně tolik nevadilo. Akce stíhala akci, hrdinové v poškozené lodi putovali od planety k planetě, aby našli důležitý artefakt nebo nechali opravit poškozenou loď. Bylo to čtivé, napínavé a akční. Se spoustou věcí a nebezpečí nebylo potřeba se moc zatěžovat. I když hodně postav umíralo – toho se autorka rozhodně nebála – přišla pro svoje hrdiny vždycky s nějakým zázračným řešením situace, které vymysleli. Případně se objevila nějaká zázračná technologie, která je vysekala z potíží, jak nejlépe to šlo. Samozřejmě nakonec vždycky přišly s nejlepší m řešením děcka ze Země, rozhodně ne zkušení vesmírní dospěláci.

 

Hlavní hrdinka si ze začátku libuje v tom, že je klonem slavné kapitánky, ale postupně zjišťuje, že kvůli tomu musí dost pracně hledat, kdo je vlastně ona sama, kdo je Tina. Jaké má názory? Co chce? Co jí jde a co by chtěla? S očekávání okolí více či méně bojuje celý příběh. To se mi na tom líbilo. Dávalo to postavě Tiny trochu větší rozměr než jen předurčeného klonu. Rozhodně to bylo mnohem lepší, než kdyby si hned na všechno vzpomněla a stala se neporazitelnou hrdinkou. Takto jí autorka připravila chvíle pochybností o sobě samé, nutnost na sobě pracovat a potřebu své skupiny přátel, protože společně byli rozhodně silnější.

Přátelství a spolupráce lidí ze Země bylo skvěle zachycené a moc se mi to líbilo. Škoda, že nezůstalo jen u toho. Romantická linka mě totiž moc nepřesvědčila o citech zainteresovaných hlavních dívčích postav. Ani mi nevadilo, že se jednalo o LGBT, i když toto normálně nevyhledávám. Prostě jsem nějak nepostřehla, z čeho se tak velká láska, jak byla prezentovaná, vytvořila. Mnohem víc se mi líbila druhá, která byla o něco nesmělejší, o dost méně osudová a o dost víc uvěřitelná. Pro příběh nicméně nebyla potřeba ani jedna z nich a možná proto působila romantika trochu navíc. Kdyby nebyla žádná a autorka prozatím rozvíjela jen přátelství postav, bylo by to asi lepší.

Kniha nabízí kromě smršti akce a dobrodružství i různá zajímavá témata, která knihu malinko přiblížila k vážnějšímu čtení. Nejen, že hrdinka musí najít samu sebe a zjistit kým může být, když nenaplnila původní očekávání ostatních. Při putování vesmírem narazí na dost výrazné prvky rasismu a genocidy. Autorka nadnesla otázku rovnosti forem života ve vesmíru, vztahů mezi různými rasami a gendery, hledání vlastní pohlavní identity a další morální potíže z toho plynoucí. Není však potřeba mít strach z toho, že by tyhle věci zastínily děj příběhu. Spíš s dějem splývají a autorka se v tom moc do hloubky nevrtá a kniha není přehnaně mentorská nebo neodpovídající věku cílové skupiny. Zkrátka je na konkrétním čtenáři, jak moc nad vším bude přemýšlet.

 

Na knize se našla vlastně jen jedna věc, co mi vadila. No vlastně spíš dvě. Některé dialogy byly trochu šroubované, připadalo mi, že postavy mluví trochu divně. I jejich zdravice a odpovědi na ně, byly šílené a nesmyslné. Postavy se pokaždé zdravily nějakou jinou průpovídkou a odpovídaly na to jinak. Ještě bych pochopila, kdyby byla jedna na ráno a jedna na večer, případně jedna na přivítanou a jedna na rozloučenou, ale bylo jich hodně a žádná se nezopakovala dvakrát. Vůbec nechápu, jak by si toto někdo pamatoval a proč by dělal zdravení takto složité. Nechce se mi tu vypisovat všechny, takže vezmu namátkou třeba: Divoké plavby a překvapivou krásu – a na to odpověď – Bezpečné příjezdy a neodbytné vzpomínky.

A druhou věcí bylo neustálé řešení zájmen, kterým se postavy mají oslovovat. Postava se vždy hlásila stylem: Jmenuji se Pepa a mé zájmeno je on, ona, oni (vždy jen jedno, pochopitelně). Asi to mělo ozvláštnit a zdůraznit generovou otázku, ale pro mě to byl jen zbytečně komplikující prvek v textu. Proč třeba někdo, kdo měl zájmeno oni o sobě mluvil (nebo byl v popisech zmiňován) jako o já? Nebo místy tak nějak napůl. Měli to být teda pořád oni. V češtině je tohle jaksi nepřirozené a matoucí a tím, že se to v knize vyskytovalo tak často, mi to začalo být trochu nepříjemné. Asi je to ale jen o zvyku. Každopádně překladatel se s tím popral statečně.

 

Kniha byla celkem příjemné čtení. Pro danou věkovou skupinu nebo začínající scifi čtenáře by mohla být příjemným kouskem. Složité technické věci se tam podávají dost jednoduše. Některé se sice podobají víc zázraku, ale všechno se dá vysvětlit pokročilou technologií. Je prostě potřeba fungování určitých věcí přijmout jako fakt a moc se neptat. Když k tomu čtenář přistoupí takto, nebrání nic tomu si knihu užít. Prostě Star Trek pro mladé čtenáře se vším všudy :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud vás YA vesmírné dobrodružství láká, mrkněte na knihu sem.

 

O knize:

Autor: Charlie Jane Andersová

Překlad: Martin Forman

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 376

 

Další YA scifi na bloGu:

Časoběžník

Diabolik, Diabolik 2: Krvavé impérium

Lov stínu

Machinace

Nyxia

Rebelky z Oxfordu: Jak zkrotit svůdníka

 

Z prvního dílu série jsem byla dost nadšená. Přinesl mi historickou romanci, ale ne kýč, který to obvykle provází. Naopak! Čtení bylo příjemné a zároveň dávalo větší smysl svým příběhem, než to bývá u romancí obvyklé. Takže jsem pochopitelně byla zvědavá, jestli si druhý díl udrží standard :)

Anotace:

V srdci Londýna se schyluje k bitvě mezi rozumem a citem.
Lady Lucie zuří. S pomocí skupinky oxfordských sufražetek se jí konečně podařilo nashromáždit dostatek jmění, aby mohla ovládnout jedno z hlavních londýnských nakladatelství, a to s jediným cílem: využít ho ke vzpouře proti parlamentu. Kdo by však mohl tušit, že jedinou osobou, která stojí v cestě úspěchu, je její dávný nepřítel lord Ballentine? Tristan je ochoten předat jí většinový podíl v nakladatelství, ale jen za nehoráznou cenu – za noc v jeho posteli.
Lucie přitahuje Tristana jako žádná jiná žena. Spaluje ho svou prudkostí a odhodláním pokaždé, když se střetnou. Jejich souboj rozdmýchává plameny náklonnosti a výřečný svůdník riskuje, že se chytí do vlastní pasti.
Zatímco se Lucie snaží Tristana přelstít na všech frontách, v nakladatelství i v ložnici, brzy zjistí, že platí známé tvrzení: ve válce a v lásce je dovoleno všechno...

…

Příběh volně navazuje na předchozí knihu Jak zkrotit vévodu. Každý díl by sice šel číst samostatně, ale vystupují v něm stejné postavy a přeskočením prvního dílu si ho druhým trochu vyspoilujete. U této série to ale není zase tak závažný problém. Stejně všichni tak nějak tušíme, jak to s dotčenou dvojící nakonec dopadne :)

 

V knize jsem potkala starou známou neohroženou vůdkyni sufražetek a ženu, která má v životě vyšší cíl než ostatní. Nechce se vdát, vzdát se svobody a stát se majetkem muže bez možnosti rozhodovat se za sebe a bez vlastních prostředků. Lady Lucinda Tedburyová je potížistka. Žena, která se vzpírá tradiční roli svého pohlaví. Všichni to vědí! Dokonce vlastní otec ji vyhodil z domu pro její politické názory a zápal v boji za ženská práva, možnost volit a rozhodovat o svém majetku. Jenže ono jí na názoru ostatních zase tak moc nezáleží, protože ví, zač bojuje. Chce vybojovat práva a možnosti volby pro ženy. Bohužel její boj není jednoduchý a méně odhodlaná žena než je Lucie už by dávno složila zbraně a podlehla tlaku společnosti na tradiční roli ženy.

Lucii a jejím spolubojovnicím se právě podařil rozhodující tah. Získaly pro sebe nakladatelství a jsou odhodlané použít ho k vydávání časopisů a tisků na podporu sufražetek. Do cesty se jim ale připlete maličký, ale dost podstatný problém. Nakladatelství vlastní s někým napůl a ten někdo nemá zájem vydávat věci, které nepovedou k ziskům a mohly by naopak vést k poškození pověsti nakladatelství a krachu. Její spolumajitel je shodou okolností muž, kterého zná od dětství, Tristan Ballantine. Což je tedy značně mrzutá věc, protože Lucie ho nesnáší a její jasné, že jí v její zamýšlené nakladatelské činnosti na ruku rozhodně nepůjde. A pak jí dá jistý návrh. Takový, který by neměl vůbec připadat v úvahu.  Je ochoten přenechat Lucii rozhodující podíl. Jenže cena za to je pro Lucii velmi vysoká. Mohla by ji stát pověst, srdce a nakonec i svobodu.

 

Než jsem začala číst tuto sérii, myslela jsem si, že všechny historické romance jsou stejné. Rozumějte stejně blbé, naivní a zaměřené jen na „tu jednu“ věc (většinou mimořádně špatně popsanou, mimochodem). Tak ne, není to tak. Série Rebelky z oxfordu ukazuje, že i historická romance může být dobré čtení se zajímavým příběhem, inteligentními postavami a obejde se bez jistých přehnaných popisů. Zároveň však o romantiku a jiskření mezi hlavní dvojicí není ochuzena.

Na začátku čtení jsem měla trochu obavu, jestli si série dokáže udržet tu laťku, kterou si nastavila v prvním dílu. A abych pravdu řekla, v některých ohledech dokonce přeskočila. A to hlavně díky hlavní postavě, Lucii.

Lucie byla hrdinka, která věděla, co chce. Autorka jí vystavěla uvěřitelný životní příběh a jisté zkušenosti s životem žen, které stojí mimo společnost. Díky tomu Lucii chyběla naivita, která by v jejím případě byla těžko uvěřitelná. Lucie přesně věděla, co dělá, proč to dělá a proč je nutné za něco takového bojovat. Byla ochotná přinést i osobní oběti, pokud to mělo pomoci jejímu cíli. Proto nikoho nepřekvapí, že skandální návrh svého spoluzakladatele nakonec přijme (a to není spoiler, to je každému jasné už z anotace). Určitě taky pomáhá to, že Tristan není ošklivý starý dědek. Naopak Lucii dost přitahuje a ona se tedy rozhodne vzít si, co chce a nevnímat tak úplně, že se jedná o obchod. Protože není pokrytec, umí si přiznat, že ji ten muž přitahuje. Protože není ani naivní holčička, ví moc dobře, jaké následky bude její rozhodnutí mít, jestli se provalí. A protože účel přeci světí prostředky, hlavně když všechno proběhne diskrétně a nikdo na nic nepřijde.

A tak tu máme další z těch příběhů, které jsou plné dobové atmosféry a lásky, které nejde vzdorovat. Všechno, co byste od podobného příběhu chtěly, milé dámy, tu najdete. Vysokou společnost, krásné šaty, plesy, nápadníky a ke všemu odhodlané ženy na lovu manžela. Nechybí přitažlivý muž, který potřebuje manželku a přitom ho přitahuje ta nejméně vhodná žena ze všech. Romantická linka v tomto příběhu je stavěná jako od nepřátelství k lásce. Lucie totiž o Tristanovi nemá moc vysoké mínění a ze začátku je na něj naštvaná, že se jí plete pod nohy. Vztah mezi nimi se mění hodně pomalu, ale zároveň to neskutečně jiskří.

Když jsem u toho jiskření, v tomto románu rozhodně musím pochválit to, že autorka nezvolila za hrdinku naivní hlupačku, která by jen podlehla, protože se neumí bránit. Naopak Lucie je Tristanovi více než důstojnou partnerkou. A zůstane jí až do konce. Oba jsou dospělí a chovají se tak. Ke svému vztahu přistupují diskrétně, jak je v dané době potřeba. To, že je to nakonec silnější než oni, je pochopitelné a celý příběh k tomu logicky směřuje. Není to nečekaná a neuvěřitelná láska, ale láska, která vznikne ze vzájemného poznání a přitažlivosti bez nějakého předstírání a komplikací způsobených společenskými omezeními té doby. To utajování a skrývání schůzek dokonce dává jejich vztahu takový malý bonus navíc. Líbilo se mi také, jak autorka vyřešila konec příběhu. Nepodlehla kýči a diktátu šablon podobných příběhů. Naopak vymyslela vlastní šťastný konec, který nenutil Lucii slevit z jejích zásad a zároveň nepřipravil čtenářky o šťastný konec, jaký chtějí. V příběhu taky nejde primárně o vášnivé scény, i když jich tu je víc, než v první knize. Autorka si udržela svou úroveň, nepoužívá trapné a lacině vyznívající popisy, jak je v podobných knihách zvykem.

 

Stejně jako v prvním dílu mě dost oslovilo zobrazení postavení žen v tehdejší společnosti. Vzhledem k činnosti, jakou Lucie vykonávala, jsem mohla trošku nahlédnout do života žen všech vrstev. Bohatých i chudých, počestných i poněkud méně ctných. Bylo tu zobrazeno, jaký je úděl prodejných žen, když nechtěně otěhotní, žen, které nenajdou manžela i těch, které ho najdou. A asi ne úplně překvapivě nemusí jít vždy o šťastné manželství. Jenže tenkrát nebylo z nešťastného svazku cesty ven. Rozvod nepřipadal v úvahu a žena neměla právo nakládat s penězi, které do manželství přinesla. Muž měl rozhodující slovo v každém ohledu manželčina života. Když člověk čte takové věci zbavené obvyklého romantického náhledu na onu dobu, uvědomí si, že máme být sufražetkám za co vděčné. Těžko lze neobdivovat jejich odvahu s jakou bojovaly za společenskou změnu.

 

Celkově musím říci, že druhý díl se mi líbil ještě víc, než první a to hlavně díky postavám a jejich vzájemné chemii. Autorka prostě vyhmátla to správné vyvážení mezi dobrým příběhem a romantikou. Knihu jsem ani nechtěla odkládat a na další díl už netrpělivě čekám.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Druhý díl Rebelek z Oxfordu najdete zde.

 

Můj názor na první díl série Rebelky z oxfordu: Jaksvrhnout vévodu

 

O knize:

Autor: Evie Dunmore

Série: Rebelky z Oxfordu (2. díl)

Překlad: Michaela Martinová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 456

Medovník s pepřem

 

O knize jsem poprvé slyšela na letním brněnském spisovatelském srazu. Jak nám o ní autorka pověděla, věděla jsem hned, že si ji budu chtít přečíst. Byla jsem přesvědčená, že to je jeden z těch nekonvenčních příběhů, který má co předat. No a taky má hezkou obálku :)

 

Anotace:

Skoro každá holka se někdy zamilovala do svého nejlepšího kamaráda, herce nebo zadaného kluka. Matyáš splňuje všechny body, včetně toho, že pro něj Adriana ztratila hlavu. Navíc jí osud hází do cesty jednu absurdní situaci za druhou. Má pocit, že žije v telenovele a nezbývá jí nic jiného, než se obrnit pořádnou dávkou sarkasmu, aby se z nejasných signálů nezbláznila.
Jak to dopadne, když se na vás herecký idol nedívá z plakátu, ale přes roh stolu?

To se dozvíte v komediálním románovém debutu z prostředí brněnských divadel.

…

 

Řekla bych (raději hned na začátku), že toto je jedna z těch knih, která rozdělí čtenářky na dvě skupiny a každá z těch skupin ji bude trochu jinak vnímat. První budou ti, co podobnou osobní zkušenost nemají. Druzí si něčím podobným prošli. Já patřím do té druhé skupiny a proto je můj náhled na knihu (postavy) takový, jaký je. A i proto mi spousta vtipně vyznívajících situací v knize zase tak veselá nepřišla. A proto je moje hodnocení nejspíš dost ovlivněné právě tou osobní zkušeností.

Na začátku mě čtení trochu vylekalo. Pokud je vám totiž víc než třicet, je už téměř dost pravděpodobné, že něco podobného máte taky za sebou. Pokud ne, jste svým způsobem asi šťastné ženy :) Protože mně už víc než třicet je, našla jsem v tom určité údobí svého života až nepěkně. Ze začátku mě to dost zarazilo a připomínalo mi to věci, na které dílem ráda vzpomínám a dílem bych je nejraději vymazala. Z tohoto důvodu jsem si musela čtení trochu dávkovat, aby mě neudusil ten příval vzpomínek jak hlína na čerstvém hrobě. Pro mě tedy kniha nebyla jednohubkou na jeden příjemný večer, ale spíš knihou, nad kterou jsem hodně přemýšlela, vzpomínala a rýpala se tupou kudlou v už zhojených jizvách.

Knihu bych určitě nenazvala romantickou – ona většinou i ta největší a ne úplně šťastná láska v životě nemá s romantikou moc společného. Je to spíš sonda do toho, co s holkou/ženou udělá zamilování do chlapa, který to necítí úplně stejně nebo prostě vztah s tou konkrétní ženou nechce, i když její obdiv se mu líbí a zamilování zvedá ego. Zároveň si ji ale udržuje natolik blízko a chová se k ní tak, že ona prostě nemá šanci z toho začarovaného kruhu vyskočit. Stejně tak hlavní postava v knize měla jakýsi setrvačník, který ji nutil pořád pokračovat a hledat sebemenší náznaky čehokoli, co její naději udrží při životě. Auvajs! Víte jak se říká, že naděje umírá v bolestech? Tak je to rozhodně pravda. A umírá na několikrát.

Člověku, který podobnou zkušenost nemá, bude kniha nejspíš připadat jako zklamání, protože city a chování hrdinky nepochopí a nenajde v tom dostatek čehokoli, co by se za typickou romantickou linku dalo považovat. Stejně tak bude nejspíš zklamaný člověk, který právě onu typickou romantiku od knihy očekává. Pro lidi, kteří podobné sebedestruktivní zamilování nezažili, bude potřeba hodně empatie, aby se do hrdinky dokázali vcítit. Proto si myslím, že kniha i přes skvělý humor a osobní nastavení hrdinky do spíš optimistické noty, nebude pro každého.

Na stránkách nenajdete vyloženě dějový příběh, který by měl jasné směřování odněkud někam. V podání Medovníku s pepřem je život takové přešlapování na místě do chvíle, než se člověk rozhodně udělat ten důležitý krok. Vlastně se děj pohybuje stále mezi divadly a hospodami. V podstatě vše jde jen od jednoho setkání s Matyášem ke druhému a všechno ostatní se prostě jen děje mezi tím a nemá to takovou důležitost. Jakoby hrdinka nežila ničím víc a taky ne. Hrdinku v něm potká i mnoho hezkého, ale přes tu mlhu zoufalé neopětované lásky je to těžko vidět. On prostě uzurpuje příliš mnoho prostoru a hodně věcí se mu podřizuje. Tím, jak hrdinka intenzivně myslí na něj se občas stane, že se k ostatním zachová jako slon v porcelánu (ach, jak já se v tom vidím) a její počínání je pro lidi z vnějšku nepochopitelné, dost často otravné. Její přátelé totiž věci vidí přeci jen jasněji, byť jí v mnohém dají za pravdu. Ten vztah totiž nebyl zdravý ani náhodou i s ohledem na to, co Matyáš cítil nebo necítil. Jenže po bitvě je každý generál.

Divadelní prostředí bylo hodně příjemné, taky hospůdky a všechno tohle večerní courání mě úplně vracelo do „těch dob“. Tím, že se všechno odehrávalo v Brně ještě víc, protože ta místa prostě dobře znám. Kniha mě dokonce přiměla jít se podívat na místa, kde jsem už roky neprošla a některé vzpomínky byly moc hezké.

Po stránce postav a příběhu kniha tolik propracovaná není. Hlavní hrdinka toho na sebe moc neprozradí. Věděla jsem, že vyrábí šperky, že řeší problém s přijetím své postavy a staví se ke všemu dost sebeironicky, aby ji tolik některé věci nebolely. Hlavní motivací a věcí nad kterou uvažuje je On. On na mě působil dost nevýrazně a ploše. Krom herectví nebylo nic, co bych o něm věděla. Což bylo škoda. Kdyby autorka popsala něco, co mu získá u čtenářů sympatie, možná by byly lépe pochopitelné city hrdinky. Nakonec největší emocí vůči němu byl vztek na něj a chuť s ním pořádně zatřepat, aby s tím už (do prdele) přestal a postavil se k tomu rovně, když ona nemůže. Protože ten zmetek moc dobře věděl, co se děje a využíval toho, co hrdinka cítí. Vedlejší postavy se spíše jen míhají a nejsou vůbec důležité, prostě kamarádi a potenciální milenci.

Kniha se čte vlastně hezky. Autorka má specifický smysl pro humor, příběh je protkaný hláškami a vyprávěný celkem odlehčeně. Jako ukázku toho, jak taky může láska vypadat, si ho docela cením. Nicméně kdybych neměla vlastní podobnou zkušenost, asi bych její city nedokázala pochopit ani nějak zpracovat a z nepochopitelného vztahu-nevztahu bych byla zklamaná. Věřím, že pro někoho, kdo se v něčem podobném zrovna pokouší neutopit, bude kniha klidně i tím prvkem, který přinutí nahlédnout věci jinak. Jen pozor na očekávání :) kniha je prostě až příliš ze života a o něco míň příběhem.

 

Hodnotit nebudu. Jak hodnotit něčí bludiště, ze kterého je cesta těžko k nalezení. Napsat tuhle knihu chtělo hodně odvahy a ještě víc na to, aby šla kniha mezi lidi. Je totiž inspirovaná vlastním životem autorky. Pro někoho bude asi neuvěřitelná. No… pak má ten dotyčný štěstí. Já jsem se v tom dost poznala.

 

O knize:

Autor: Alena Adrianet Heinrichová

Vydal: CooBoo

Rok vydání: 2022

Počet stran: 304

Čtvrtletka II. 2022

 

Jarně-letní čtvrtletí je za námi. Začalo příjemným jarem a končí pekelným vedrem. Každopádně bylo plné skvělých knížek, které si teď tak trochu připomenu a třeba i někoho inspiruji ke čtení. V létě o dovolených a prázdninách by konec konců mělo být na čtení více času :)

duben

spolu s dubnem už dorazily i dny, kdy je jarní a docela teplé počasí a světlo z rána i k večeru. To s sebou nese zajímavější čtenářské i písmácké možnosti.  Naučila jsem se chodit každý den do práce o trochu dřív a užít si snídani na nádherně svěže zeleném Špilberku. Je to parádní start do nového dne a už od rána naladí na příjemnou vlnu. Stihnu u toho něco počíst nebo občas i napsat pár poznámek. Za dřívější vstávání to rozhodně stojí.

Taky se zdá, že se na mě s jarem usmálo štěstí při hledání té správné práce. V dubnu jsem nastoupila na nové místo a jsem tam spokojená. Zatím si sice zvykám na novou pracovní dobu a učím se jinak si organizovat čas a spoustu nových věcí, takže na psaní moc prostoru a sil nezbývá, ale to se zlepší.

Co se týká vydávaných novinek, lepší se situace mílovými kroky. Začínají vycházet parádní knížky a na samé skvělé jsem měla štěstí i při čtení. Knihy sice podražily, ale aspoň mě to donutí trochu víc si vybírat a snad i méně hamtat :) Jako letošní novinku při nakupování i čtení jsem si řekla, že každý měsíc zkusím vybrat jeden z projektů na Pointě a podpořit jej k vydání. Tento měsíc padla volba na knihu Přání! Uvidíme, jak zabojuje a jestli skutečně vyjde.

Přečetla jsem:

Ranhojička, Železný vlk, Domek v Irsku* (R), Hra o dědictví, Gideon Devátá, Láska naslepo *(R), Kde zpívají raci, Rivalové

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Domek v Irsku – další pohodovka od Caplinové, tentokrát Irsko. Neodolatelné!

Láska naslepo – pokračuji na romantické vlně. Navíc z New Yorku!

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Generace: Tajemství sídla lovců – kniha vyšla jako samonáklad. Příběh mě zaujal, tak snad bude dobrá.

Psanci Scarlett & Browne – YA westernů pořád moc nemám, vlastně jen jeden. A tento je navíc dystopický a od zkušeného autora.

Po stopách Jacka Rozparovače – tady jsem dala na dobré ohlasy. A druhý díl bude o Drákulovi…

Pozlacené – zajímavé téma. Doufám, že to bude pecka a ne průšvih. Vidím to s šancí pade na pade.

Bezvětrné město – Host nikdy nezklame. Tato kniha anotací hodně láká.

Světla nad Prahou – příšery v Praze? Beru!

 

Podporuji vydání:

Přání! – knihu jsem objevila díky facebooku a podpořila ji na Pointě. Teď nezbývá, než držet palce, ať uspěje a přidá se k ostatním v mojí knihovně.

 

Výhra:

Skandar a zloděj jednorožců – ze soutěže na FCB nakladatelství Host. Moc děkuji! Těším se na zlé jednorožce.

 

Celkem 8  přečtených knih, 3.064 stránek a koupeno 6  nováčků.

 

květen

plán na květen zněl jasně! Do konce měsíce bude hotové první čtení Gambitu, zapracované změny a dopsané to, co jsem v prvním psaní nějak nechtě opomenula. Víte co se říká o tom, že „Chcete-li rozesmát Boha, řekněte mu o svých plánech.“? No tak přesně tak to pochopitelně dopadlo. Bůh nepochybně brečel smíchy.

Kupodivu jsem si hodně dlouho vydržela nekoupit žádnou knihu. To se ovšem zvrtlo v půlce května, kdy jsem koupila hned čtyři v jeden den. Jenže nekup to v akci  :) Ale zas mimo akce byly jen dvě. Takže úspěch :) Hlavně to bylo tím, že narozeniny na konci května nabízely hezkou příležitost na, řekněme, přerozdělení nákladů :D

Minulý měsíc jsem na Pointě podpořila knihu Přání! Bohužel se však peníze na ni vybrat nepodařily a kniha prozatím nebude. Snad bude mít Iluze tento měsíc větší štěstí.

Přečetla jsem:

Skandar a zloděj jednorožců, Psanci Scarlett & Browne, Světla nad Prahou, Na jedné vlně, Medovník s pepřem, Vikomt, který mě miloval*, Holka od koní *(R), Devátý spolek

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Holka od koní – podobné příběhy jsem hltala jako malá holka :) jsem zvědavá, jak se tyhle příběhy za ehm… let změnily.

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Medovník s pepřem – dloooouho očekávaná :)

Hladoví – zaujalo tématem

Plošina – akce na knihy od Laseru u Dobrovského potěšila, jedna položka z nákupního seznamu odškrtnuta

Psanci – druhý úlovek z akce a druhá položka ze seznamu

Měsíc v sedle – nějak mě ty koňácký příběhy zase chytly, za kilčo to za pokus stojí

Má chudinka Jane – první díl nebyl špatný a z antíku se nákup vyplatí

 

Narozeninové dárky:

Harrow Devátá – první díl byl super, nekromanti jsou dost neokoukaní

Čarodějnice dřívější a budoucí – ohlasy jsou vynikající, snad je to trefa. Čarodějnice můžu úplně stejně, jako upíry

Srdcem proti zdi – prostě Zapata

 

Podporuji vydání:

Iluze – scifíčko s romantickou linkou bude něco, co mi určitě sedne. Snad bude mít kniha v předprodeji větší štěstí, než ta minulá.

 

Celkem 8  přečtených knih,  2.720 stránek a koupeno 6 nových knih.

 

červen

gambitovský plán z května se přesouvá na červen a moje sebevědomí v tomto ohledu není kdovíjaké. Pevná vůle už se druhý měsíc soustředí spíš na pohyb a sport, čímž pádem se množství volného času nepěkně snížilo. Pracovní vytížení je taky docela unavující a protože dělám celý den „hlavou“ a za komplem, už mi ta hlava odpoledne moc nefunguje a zadku se nechce zase sedět. Bohužel také došlo na choroby, což psaní taky spíš nenahrává. Ke konci června udeřila zároveň s mou chorobou i pekelná vedra – moc příjemná kombinace mimochodem. Vážně vřele doporučuji! Proč nemůžu být nemocná v zimě, jako každý normální člověk?

Válení se v posteli nicméně prospělo čtení. Nemůžu říct, že by mně tento měsíc vyšla šťastná ruka na samé pecky. Bohužel se našlo i jedno zklamání. Vlastně dvě, ale u té druhé knihy byla očekávání spíš v mínusu, takže to takové překvapení nebylo.

Tento měsíc jsem podpořila vydání knihy Tajemství Heavenu: Země z popela a konečně to vyšlo! Kniha je v přípravě a já už se těším! Obálka knihy mě sice spíš nezaujala, ale snad při čtení přijdu na to, že se ke knize hodí. 

Přečetla jsem:

V šachu, Měsíc v sedle, Srdcem proti zdi, Rebelky z Oxfordu: Jak zkrotit svůdníka (R), Jsi tam? *(R), Země v troskách, Po stopách Jacka Rozparovače, Popel a duše

e-knihy: Město z kostí, Město z popela, Město ze skla, Strážkyně brány: Dědictví, Království těla a ohně

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Alex, léto a já – první kniha od autorky se mi líbila, takže počítám, že i toto mi  sedne.

Jsi tam? – anotace slibuje zajímavý příběh a jsem zvědavá, jaký ve skutečnosti bude. Jestli spíš vážný nebo na humornou notu.

Rebelky z Oxfordu: Jak zkrotit svůdníka – bridgertonovsky laděná série, ale přeci jen o velký krok  lepší.

Vítězství větší než smrt – YA scifi jsem už dlouho nečetla.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Krutá milost – první díl byl super

Říše upíra – já a upíři, to prostě jde k sobě :)

Zlatá Grai – druhý díl se mi podařilo vyhrát, tak jsem rovnou pořídila u autorky první

Tma pod srdcem – musím zjistit, jak to bude dál :)

Popel a duše – andělé se prý vracejí do módy. A v Praze :)

 

Podporuji vydání:

Tajemství Heavenu: Země z popela – opět jsem vybírala na Pointě. Obálka se mi sice moc nelíbí, ale příběh i styl psaní vypadají zajímavě. A ještě do konce měsíce jsem se dozvěděla, že této knize to vyšlo a opravdu bude vydaná.

Výhra:

Dotek Viatáru – výhra na FCB Čteme české autory. Moc děkuji!

 

 

Celkem 13 přečtených knih, 5.261 stránek a koupeno 5  nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

 Celkem 29 knih a 11.045 stran. Koupila jsem „jen“ 17 knih.

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu. Nebo v albech na FCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánry, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Všem přeji krásné léto. Ať je takové jaké si představujete a přinese spoustu krásných věcí, na které budete rádi vzpomínat :)

 

 

Jsi tam?

 

Když jsem si o knihu psala, čekala jsem něco tak trochu ve stylu Bridget Jonesové, i když anotace úplně nenaznačovala, že bych měla na takové očekávání právo. A opravdu, kniha taková nebyla a já jsem za to ráda. Tedy ne že bych se nebavila, ale vážná nota, na kterou text uměl zahrát mimořádně osobním způsobem, mě uchvátila mnohem víc.

 

Anotace:

Nina je autorkou kuchařek, má vlastní byt, skvělé kamarády a milující rodinu. Od rozchodu je několik let sama. V den svých dvaatřicátých narozenin se rozhodne přihlásit na seznamku, kde se potká s Maxem, který jí na konci první schůzky řekne, že si ji jednoho dne vezme. A co je překvapivější – Nina si na okamžik, po letech nedůvěry k lásce, dovolí uvěřit.
Nová láska nemohla přijít v lepší chvíli. Ninin život je totiž harmonický jen na první pohled. Kde jsou ty šťastné a dobrodružné roky plné svobody po třicítce, které jí slibovaly časopisy, které hltala od puberty? Místo toho ji všichni pomalu, ale jistě opouštějí. Přátelství vyprchávají, kamarádky se vdávají a mají děti, ex-partneři se zasnubují, současní partneři potichu a bez vysvětlení mizí.

…

 

Na začátku knihy je Nině čerstvých 32 let. Nedávno si splnila velký sen. Sekla s profesí učitelky, kterou „zdědila“ po svém tátovi a začala se živit psaním kuchařek a sloupků o jídle pro noviny.

V osobním životě už to není taková sláva, jako v tom pracovním. Nině se přihodilo to, co mnoha jiným ženám. Šprajcla se v meziprostoru mezi zadanými a nezadanými, bezdětnými a dětnými. Většina jejích přátel je vdaná, mají děti nebo svatbu a rodinu chystají, jako její ex. Z celé party je nezadaná jen ona a ještě jedna žena, která partnera dost zoufale hledá na různých seznamkách. A protože Nina by ráda také s někým zakotvila – ostatně cítí tak trochu tlak z okolí, že by ve svém věku…, nechá se uvrtat do založení profilu na seznamce taky. Má dokonce i štěstí a potkává zajímavého muže. Zdá se, že se brzo přidá do klubu vdaných žen. Protože Max se netají s tím, co k ní cítí a že by nebyl proti vážnému vztahu, dokonce jí na první schůzce oznámí, že si ji jednou vezme.

 

Původně jsem očekávala spíš zábavnou knihu o třicítce ve stylu BJ a randění. Překvapilo mě tedy, jak je kniha plná docela vážných myšlenek. A přitom není okázale hluboká takovým tím mentorským tónem. Autorka nepůsobí dojmem člověka, co by si hrál na někoho, kdo snědl všechnu moudrost světa a teď se ji snaží nacpat do knihy. Naopak je prostě pouhým sledovatelem jednoho roku v životě Niny a jejími ústy předkládá ony myšlenky, které ženám po třicítce nebudou připadat cizí. Bylo příjemné si přečíst o ženě, která uvažuje podobně a také o tom, že život není jen romantickým příběhem a není zalitý sluncem.

Nina neřeší pouze svůj nově nalezený vztah. Její rodiče už jsou starší a táta bohužel má vážnou nemoc, při které pozvolna přestává být sám sebou. Její máma se těžko vyrovnává se skutečností, že přichází o muže, který byl vždycky pevným kmenem, o který se mohla opřít a zoufale bojuje s tím, že nechce stárnout. Prostřednictvím Niny jsem viděla svatby jejích kamarádek, narození dětí i vztahové nezdary jiných. Popisuje i jakési odcizení nebo spíš vzdálení mezi dětnými a nedětnými, k němuž prostě ve většině případů dochází. V knize se řeší dospělost i vzpomínky na dětství a jistá nostalgie, která Ninu přepadá přímou úměrou k tomu, jak se zdraví jejího táty zhoršuje. Kdo z nás někdy nevzpomíná, jaké to bylo, když byl život ještě bez dospělých starostí a vztahy byly jen krásné dobrodružství?

 

Autorčino vyprávění nepostrádá opravdovost, protože co si budem, po třicítce tohle zažijí všechny nezadané ženy. A stejně tak si ty zadané projdou etapami, kdy není všechno růžové a šťastná rodina je spíš zátěží – což je zde také ukázáno. To jak rodina a mateřství lidi mění a jak je z těch změn někdy člověk unavený a chtěl by všechno vrátit nebo aspoň zažít pár bezstarostných dnů jen pro sebe.

Takto to zná, že je kniha plná problémů a ony ty trable tam vážně jsou. Jenže autorka píše natolik dobře, že nic z toho nevyznívá fatálně a nezpůsobí blbou náladu. Spíš se člověk zamyslí, nechá sebou Ninin příběh prostoupit a zjistí, že to prostě jen patří k určitému věku. Že to, co by člověk označil za problémy, je prostě život. Autorka umí vše odlehčit a zároveň nezlehčovat.

Nina je v tomhle ohledu skvěle napsanou postavou. Je dostatečně silná a sebevědomá, ale na druhou stranu i zranitelná, romantická a prostě ve všech ohledech normální žena. Líbil se mi způsob, jakým ji autorka nechala o věcech přemýšlet a jak se se vším postava uměla vyrovnat. Nina nebyla ufňukaná, měla tendence se ke všemu stavět čelem a problémy řešit. Občas sice někde ujela, ale většinou se z trapasů a kuriózních okamžiků vyklubalo něco co knihu trochu odlehčilo.

Líbilo se mi taky, jakým způsobem autorka nahlédla na vztahy a to nejen na ty romantické. Vztahy mezi přáteli zde měly výrazný prostor, stejně jako vztah dospělého dítěte ke stárnoucím rodičům. Oceňuju i to, že autorka nesklouzla k laciné romanci a naopak vztah Niny a jejího nového přítele ozvláštnila problémy, které zase mohou řešit muži v patřičném věku. Ke slovu se tedy dostal i strach ze závazků a potíže lidí ve středním věku, kteří se snaží dát svému životu smysl, jen prostě neví, jaký by to měl být. Takže zkouší. To pochopitelně ovlivní i ostatní v jejich životě.

 

Kniha je jednoznačně určená ženám, které mají třicítku za sebou. Čímž nechci říct, že mladší nemůže zaujmout, jenže přeci jen… Zní to sice jako klišé, ale po třicítce už žena vidí spoustu věcí jinak, ať je vdaná nebo není. V knize Jsi tam? nedostanou čtenáři jen další román o hledání lásky, ale knihu skutečně o životě ve všech jeho podobách v určitém jeho období.

Příběh moc doporučuji, i když to není odlehčená romance na prázdniny. Skvěle se čte a umí probudit zajímavé myšlenky a vzpomínky. Já se k němu určitě časem vrátím.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu najdete zde a určitě ji zkuste.

 

O knize:

Autor: Dolly Alderton

Překlad: Petr Kotouš

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 336