Divoká hra

 

Kniha od Caplinové bez vaření? Tak to jsem musela vyzkoušet :) Byla jsem zvědavá, jak si povede mimo svoji oblíbenou a dost natrénovanou šablonu. No a samo že jsem byla zvědavá, jak si poradí s ostřejšími scénami :) Zklamaná jsem rozhodně nebyla. Spíš naopak.  Tvorba autorky s touto knihou totiž dostala nový svěží vítr do plachet.

 

Anotace:

Lydia Smithová nutně potřebuje peníze, a tak se přihlásí do drsné reality show Zachraň se, kdo můžeš. Když se však z jejího soutěžního partnera vyklube Tom Dereborn, raději by hned vzala nohy na ramena. Muž, se kterým před rokem strávila nezapomenutelný víkend plný vášně, se jí už nikdy neozval, a teď navíc předstírá, že ji vůbec nezná. Nyní jsou ale odkázáni jeden na druhého, v patách mají lovce a potlačené emoce vyplouvají na povrch. Když se minulost začne opakovat, jsou v sázce jsou nejen peníze, ale i Lydiino srdce…

 …

Reality show a podobné různé soutěže upřímně nesnáším – tedy hlavně ty současné. Nesleduji žádnou a ani mě to nijak neláká. Přes to mě zlákala kniha, jejíž jednou ze zápletek byla právě účast hlavních hrdinů v reality show.

Tahleta televizní akce spočívá v tom, že dvojice soutěžících je na útěku před skupinou profesionálních „lovců lidí“. Úkolem soutěžících je dostat se do Londýna a úkolem lovců je jim úspěch nedopřát. Soutěžící mají k dispozici jen malé množství peněz a věci jen takové, které si nesou v batohu. Při cestě si tedy musí poradit s různými situacemi, které mohou nastat při putování z Jezerní oblasti do Londýna. Ať už se jedná o jídlo, spaní, způsob cestování, nepřízeň počasí nebo zběsilou aktivitu lovců vybavených moderními prostředky pro sledování. No a dvojice hrdinů, kterou kniha sleduje, má ještě na práci vyrovnat se s vzájemnou přitažlivostí a taky nevraživostí, způsobenou jistým vášnivým setkáním v minulosti a poněkud nedospělým způsobem, jakým se k tomu postavil hlavní hrdina při opětovném setkání.

 

Autorka tentokrát představila dva hrdiny z oboru, který má pověst nudné a vážné práce. Oba byli pojišťováci. Ovšem zatím co hrdinka Lydia měla svoji kariéru poctivě vydřenou a její úspěch navzdory neradostnému životnímu startu v dětství, ji prakticky definoval, hrdina Tom přišel ke svému zaměstnání jako k rodinnému dědictví a v podstatě pojišťovačí jen z povinnosti a s nechutí.

Přes rozdílnost v přístupu k zaměstnání mají jedno společné. Oba pocházejí ze značně dysfunkčních rodin. Jedna je bohatá a extrémně snobská a druhá chudá a extrémně nezodpovědná. Oba dva tedy krom vzájemné přitažlivosti budou v průběhu děje řešit i rozdílné způsoby, jakými je poznamenala „výchova“ v dětství a povaha jejich rodičů.

Ti dva už se jednou setkali. O dlouhou známost nešlo, ale rozhodně byla poměrně intenzivní a nezapomenutelná. Alespoň tedy pro Lydii ano. Její překvapení, když se znova setkali, bylo o to větší, že se Tom tvářil, jako že ji nezná a navíc se choval dost nepřátelsky. Což možná zase takové překvapení nebylo, když si vzpomněla, jak ji po víkendu plném vášně vykopl za dveře jako lacinou rajdu. Protože kniha sleduje děj i z Tomova pohledu, víme, že zdaleka není tak lhostejný a chladný, jakým se dělá. Setkání s Lydií – tentokrát z pracovních důvodů, ho zaskočilo. A vůbec nepomohlo, že se pracovně poměrně dost neshodli.

Lydie byla daleko praktičtěji založená než Tom. Bylo to pochopitelné i vzhledem k tomu z jakých poměrů oba pocházejí. Rozhodně to není žádná naivní slečinka, která by nevěděla, co chce. Toma tou svou dokonalostí očividně provokovala k soutěživosti. A k tomu ho ještě popouzelo, jak moc jej pořád přitahuje.

Dění v soutěži je nejvíc ze sledováno očima Lydie, což bylo dobře, protože Tom jako chlap a hlavní hrdina mě zase až tak neoslovil. Možná to bylo kvůli srovnání s Lydií, která byla extrémně praktická a samostatná. Tom a jeho schopnosti vedle ní spíš zanikaly. Navíc většinu času byl protivný a choval se k ní jako malý spratek, který trucuje, když není po jeho. To přehlížení a předstírání, že si na společnou noc nepamatuje, se mi zdálo dětinské. Vždyť nebylo nic těžkého na tom říct jí, že to bylo super, ale nic z toho dál nebude. Navíc jsme všichni stejně věděli, že bude – i Tom to věděl, podle jeho části vyprávění a neustálého provokování Lydie. Nepochopila jsem tedy, proč dělal zagorku a nepřiznal, že by si prostě příjemné chvíle klidně protáhl? Jako asi dobrý pro zvýšení napětí v knize, když je hrdinům náct. Ale u dospělých lidí? Tohle byla naštěstí jediná věc, co mi na knize spíš nesedla. Škoda jen, že to potrefilo zrovna hlavního hrdinu. Opačně by mi to asi dávalo lepší smysl. Na druhou stranu – možná dobře, že se autorka pokusila stereotyp otočit.

Líbilo se mi totiž, že hrdinka tentokrát nebyla žádná zhrzená chudinka, kterou opustil chlap, a to se stalo důvodem ke změně. Ne, Lydie šla do soutěže kvůli penězům. Toto odkročení od autorčiny zažité šablony bylo příjemné a vůbec by mi nevadilo ho vídat i v jejích dalších knihách. Prostě aby důvod ke změně nebyl ten, že je ženská zoufalá kvůli chlapovi (který za to obvykle ani nestál), ale měla jiný důvod, jiný impulz.

Chemie mezi nimi je jinak docela dobrá. Zvlášť ke konci, kdy už Tom přijal skutečnost, že se cuká marně a Lydie ho prostě přitahuje.

Čímž se dostávám k tomu, že kniha je trochu pikantnější než obvyklé caplinovky – tedy spíš docela dost, ale ne nijak extrémně nevkusně. Není to naštěstí tak, že by … na každé stránce nebo v knize šlo jen o to. Autorka se sice nevyhnula některým i dost ohraným klišé z oblasti popisu řekněme fyzické přitažlivosti, ale asi záleží na tom, jak moc máte načteno v žánru a jak moc o podobné popisy stojíte. Přeskočit se dají vždycky :D Ale jak jsem psala, tady to není nijak nevkusné nebo přehnané. A v určitých okamžicích to působí opravdu dobře. Musím říct, že jsem vzájemnou přitažlivost hrdinům opravdu věřila, ačkoliv, nebo možná právě proto, že její projevy nepřeháněli do směšnosti (jak to někdy v knihách bývá).

 

Druhou zápletkou (krom vztahové) je ona záležitost s reality show. Jako nápad na zápletku se mi to zdálo dost dobré. Hrdiny to perfektně vytrhlo z komfortní zóny a zároveň to vytrhnutí bylo v podstatě na „pár dnů“. Hrdinka se nemusela stěhovat na druhý konec světa a děj, který je obvykle natažený do delšího časového úseku, se tady trochu smrsknul, což vznikajícímu vztahu přidalo na naléhavosti – oba věděli, že pokud něco chtějí, musí si to vzít rychle, než půjdou každý svou cestou. Ach to rozhodování! Přiznat si přitažlivost, nebo ne a za pár dnů už se nikdy nevidět?

Brala bych trochu víc popisů ze soutěže samotné a ze „strastí“ na cestě. Nemůžu si stěžovat, že by jich bylo vysloveně málo, to ne. Autorka se zvolenému tématu věnovala stejně poctivě jako jídlu a vaření v jiných knihách. Jen, že mě to bavilo natolik, že bych si toho ráda užila trochu víc. Ukázalo se, že autorka má talent na napínavé situace a hlavně hrdinku docela potrápila. Toho, jak oba cestu měli dokumentovat a jak ji skutečně dokumentovali, mi připadalo na televizní vysílání žalostně málo. Na co by se diváci měli dívat? Ale tak co já vím. Já jsem neviděla žádnou :D

Jako koncept každopádně zajímavé, ale dala bych jim podmínku, že natáčet musí všechno, krom nějakých soukromých věcí, které by tady dost komplikovaly možnou dobu vysílání pořadu :D Toto mi připadalo, že autorka trochu nedomyslela. Potřebovala prostě hrdiny dostat k sobě a o samotě a znemožnit jim odejít, což by v případě dovolené udělali (nebo by vůbec nejeli, když by se potkali u autobusu).

 

Ještě jedna věc mi připadala kapku nedomyšlená. Lydia nenáviděla svoje pravé jméno, které dostala od rodičů a velmi se za ně styděla. A to tedy naprosto chápu proč! Ale fakt je takový problém si ho změnit? Já bych to udělala okamžitě úderem osmnáctin, pokud bych dostala takové jméno jako ona. Nechce se mi věřit, že osobnost jako ona, by si jméno prostě nechala a tajila ho tím, že si nechává říkat Lydia. Protože taková kuriozita, jakou měla ona, to by se prostě rozkřiklo :D Nechápu tedy proč to v knize bylo takto. Ano, mohla to zmínit na začátku, že si jméno třeba změnila, aby ukázala, co byli rodiče zač, že jí ho vůbec dali. Ale proč zůstalo oficiální, to mi teda bylo záhadou.

 

Jinak jsem si knihu naprosto užila. Autorčin čtivý styl známý z předchozích knih tu byl. Nechyběla i určitá pohoda v některých okamžicích a zároveň ani napínavost a nepohodlí v jiných. Cesta hrdinů okořeněná pravým anglickým počasím neměla chybu.  Hrdinové si museli poradit v nekomfortních situacích a s nedostatečným vybavením, což mě bavilo. A nakonec ani Tom nebyl takový nadutec a jelito, jak se na začátku jevil :)

Kniha je pořád příjemná nenáročná caplinovka, kterou si umím vychutnat prakticky zároveň a vůbec se mi nechce čtení přerušovat. Pokud se autorka přidrží této svojí nové image, ráda si přečtu další podobný příběh.

Prostě, holky, směle do toho!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za knihou zamiřte tudy.

 

O knize:

Autor: Cassie Connor

Překlad: Marie Čermáková - Frydrychová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

 

Ještě bije

 

Anotace knihy mi připadala hodně lákavá. Romantika, ale ne tak docela, od nepřátel k lásce a navíc ty dramatické okolnosti, za kterých se všechno stane. Slibovalo to, že kniha bude jízda. No, tak to jsem ještě neměla ponětí, jak moc velká horská dráha mě čeká.

 

Anotace:

Cora a Dean se nesnáší už od střední. Což není ideální, protože Dean se má co nevidět stát jejím švagrem. Ale když Coře jednou v noci v baru ukradnou peněženku a Dean je jediný, kdo ji může odvézt domů, nezbývá jí nic jiného než přijmout jeho pomoc. Obyčejná jízda autem se však změní v noční můru, když je cestou přepadne šílený maniak, unese je a spoutá ve sklepě. Jestli chtějí přežít, musí po patnácti letech špičkování, nadávek a nekonečných pranků překonat vzájemnou averzi a začít spolupracovat. Cora a Dean však netuší, že jejich únosce s nimi má plán. Plán, který změní jejich vztah, setře hranici mezi nenávistí a láskou a navždy je k sobě připoutá, i když se zbaví řetězů.
Jsou v tom spolu – bez ohledu na to, co je jejich nečekané pouto bude stát.

 

…

 

Prvních pár stran příběhu mě napadalo, jestli všechno náhodou nebude klasická romantika, jakých jsou tucty. Zdání ovšem klamalo a navíc jsem vážně nečekala, že autorka jednak stvoří tak perfektní postavy (i ty vedlejší) a navíc, že tak dobře umí psát. Jednoduše, ale s citem pro detail a vnitřní pocity hrdinů. Se schopností vyhmátnout to podstatné. A taky o násilí bez přehnaných detailních popisů činů samotných.

 

Prvních pár stran ukázalo klasický, obyčejný život lidí kolem třicítky. Probíhala oslava narozenin Mandy, sestry hlavní hrdinky, a přítomen v baru je i její největší nepřítel už od střední školy Dean – shodou neblahých okolností sestřin budoucí manžel. Ti dva se špičkují a dělají si naschvály už celých dlouhých patnáct let a Cora Deana upřímně nesnáší.

Prostě poklidný začátek a seznámení se s hrdiny. Jenže situace nabere ostrý obrat prakticky okamžitě a z poklidu zamíří hrdinové přímo do pekla. Po cestě z hospody jsou oba dva uneseni psychopatickým uchylákem a začíná nejdrsnější část knihy.

 

A to teda bylo! Přečetla jsem už hodně knih, ve kterých bylo násilí, nedobrovolný sex a podobné věci. Většinou to na mě zase až tak nepůsobí, prostě se to zdá buď „jenom jako“ nebo je to samoúčelně přehnané do absurdna, případně mám pocit, že se to hrdince vlastně spíš líbí, tak o co potom jde – a tímhle se jakákoli hrůza zabije spolehlivě. Jenže tady to na mě působilo úplně jinak. Tím, že se autorka nevyžívala v podrobném popisu alá návod k obsluze pračky, ale věnovala se spíš detailům a pocitům postav, bylo to všechno jaksi brutálně intenzivní a opravdové. A hrdince se to rozhodně nelíbilo, ani hrdinovi. Nebylo na tom ostatně nic, co by líbivě působit mohlo i pro masochistu. Jen zoufalství a snaha přežít. Nešlo taky „jen“ o násilný sex, ale také o zvrácenou psychologickou manipulaci s oběťmi, jejíž účel mi postupně docházel a připadalo mi to prostě jako strašný experiment šíleného, mengeloidního psychologa.

První část příběhu, ve které byli hrdinové spolu spoutaní ve sklepě, byla skutečná noční můra. Upřímně mě to fakt děsilo až k husí kůži. Při vnímání těch některých (zcela nesexuálních) detailů, které probíhaly, když jim únosce ubližoval, se dalo tak strašně moc vcítit do Cory i Deana, že jsem to v žádné podobné knize ještě nezažila. A taky ten způsob, jaký pachatel zvolil a účel, proč to všechno dělal… Hrůza!

Upřímně jsem v tuhle chvíli nechápala, jak z tohoto udělá autorka vztah mezi těmi dvěma. Jak vůbec postavy dokážou přežít při nějakém zachování si zdravého rozumu. Nezpochybňovala jsem ovšem pouto, které se mezi nimi v tom sklepě ukulo a ani to, že pro sebe budou v dalším životě důležití.

 

Po tomto sklepním hororu přišly další části, které byly vyprávěny střídavě z pohledu Cory a Deana. Přežili, vrátili se domů a bylo potřeba nějak začít znova žít v okolním světě, vrátit se ke starému životu a lidem, i když oni dva už nebyli ti samí, co před tím a ani nemohli být. Oba dva museli projít procesem vyrovnání se s tím, co se jim stalo a hlavně se skutečností, že mezi nimi něco vzniklo. Komplikací bylo nejen prožité trauma, ale i fakt, že Dean byl pořád snoubencem Cořiny sestry.

Psychologii postav měla autorka naprosto přesvědčivou po všech stránkách.

 Jednak v tom sklepě (br, ani nevzpomínat) a pak hlavně potom. Nejsem psycholog a nevím přesně, jak probíhá uzdravování z něčeho takového. Doufám, že to ani nikdy nezjistím. Každopádně tady mi to přišlo více než dobře udělané. Od stránek jsem se nemohla odtrnout, jak moc mi záleželo na těch dvou a na tom, co s nimi bude. Jestli mi někde opravdu přirostly postavy k srdci, bylo to tady.

Cora na tom byla (z pochopitelných důvodů) o něco hůř, než Dean, ale ten si taky zažil svoje. Ona se z pohodové holky, která byla vtipná a drzá a užívala si života, proměnila v roztřesený uzlík nervů a viny. Zároveň ale byla nesmírně silná a bojovala s tím, jak to jen šlo – tak nějak to od ní všichni očekávali. Dokázala si zachovat soucit s druhými a záleželo jí na ostatních a tak se snažila chovat tak, aby jim situaci usnadnila a nedala najevo, že uvnitř se hroutí a nezvládá to. Jediný vztah, který kočírovala obtížně, byl ten k Deanovi.

Dean se vyrovnával se svou situací trochu jinak. Nebyl tolik emocionální, víc o věcech přemýšlel, i když to jemu ubližovalo, byl tu pro Coru. Rozhodně je to typ chlapa, kterého by každá chtěla vedle sebe. Ne svalovec, ne pracháč, ale normální čestný, slušný chlap, na kterého je spoleh. Ne dokonalý, ale schopný ženu podpořit.

Po jejich osvobození ze sklepa bylo jasné, že vztah Deana a Mandy nemá šanci. I kdyby se Dean s Corou už nikdy neviděli, neměl by šanci. Autorka hodně dobře popsala i změnu, která se s Deanem stala po této stránce a proces toho, jak se jeho dlouholetý vztah úplně rozdrobil do ztracena. Mandy působila až necitlivě, jak se snažila chovat se normálně, ale necitlivost to nebyla. Neměla prostě šanci pochopit, co se s Deanem potom stalo. Snažila se vklouznout do starých pořádků, jenže Dean už nebyl ten stejný člověk.

A Cora, na které mu záleželo už před tím, se v tom sklepě úplně vpila do jeho osobnosti, byla tu pořád, i když taky úplně rozbitá. Vlastně mi připadalo logické, že je to k sobě nějakým způsobem táhlo i po té hrůze, kterou zažili. Že to ale nebude procházka růžovou zahradou, bylo jasné. Jak taky navázat vztah, který už předem svazuje trauma, vina a vztahy v rodině.

 

V této části taky přichází o něco popisnější sex, ale ne tak, aby mi připadal směšný nebo mi nějak vadil po stránce popisové. Maximálně u toho nemuseli vést některé řeči a typické průpovídky, ale na druhou stranu to plkání tak nějak patřilo k situaci a ke zpracování prožitého. Nejspíš to byly jediné vulgárnější komentáře v takových scénách, které se mi nezdály úplně samoúčelné a trapné. Navíc i v těchto situacích pořád vykukoval ten sklep z hlouby duše obou a v některých chvílích při čtení fakt zatrnulo.

Romantika mi připadala taky dobře vystavěná a ne zase až tak neuvěřitelná. Jen si nejsem moc jistá tím „od nepřátelství…“, protože takové pocity byly spíš jen na Cořině straně. Očividně mezi nimi bylo něco víc vždycky, jen prostě to nikdy nepřeklopili do vztahu, protože Dean si začal už ve škole s její sestrou.

Nešťastně uchopený začátek jejich „přátelství“ jsem poznala v krátkých vsuvkách z minulosti, které autorka zařadila do knihy. Bylo tam všechno od jejich seznámení ve škole až po některé klíčové naschvály, které více osvětlily pozadí jejich vztahu a nedorozumění, které už v mládí mezi nimi nastalo.

V romantické stránce knihy autorka podchytí osvědčenou šablonu, která ale tady byla trochu nakřáplá tím, jak kniha začala. Každopádně z ní zůstalo alespoň to dočasné odloučení páru, které ale tady mělo skutečně obrovský význam pro oba dva a pro jejich vztah. Opravdu jsem obdivovala způsob, kterým se Dean rozhodl všechno řešit, nešlo rozhodně o pohodlnější a příjemnější cestu nebo bezbolestný způsob. Spíš naopak. Ale on v tuto chvíli riskoval všechno kvůli ní, pro ni a pro její prospěch. Po úniku ze sklepa se stal pro Coru oporou, přítelem, milencem, vším, co potřebovala, ale včas poznal, kdy musí začít stát sama. Jestli tohle není láska, tak už fakt nevím, co je.

Epilog – ach jo, proč já čtu ty epilogy :). Kdy se konečně poučím? Ale ne, nebyla to zase taková hrůza. Jen to prostě sjelo opět do klasické romantiky, která se mi k předchozímu psychologickému dramatu nehodila, ale chápu, že autorka chtěla po tom všem děsu dopřát čtenářům trochu štěstí a zklidnění.

 

Knihu rozhodně doporučuji. Mrazivě temný příběh a přece svým způsobem romantický, plný intenzivních emocí a takt dobře napsaných, že jsem je cítila doslova fyzicky, to se hne tak nenajde. Není to pohodové čtení, ale rozhodně něco zanechá. Od autorky si ráda přečtu cokoli dalšího.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu určitě nevynechejte – seženete ji tady.

 

O knize:

Autor: Jennifer Hartmann

Překlad: Jana Michalcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Fantasma

 

Ke knize mě přivedla jednak samozřejmě obálka, která fakt není k přehlédnutí. Hlavním důvodem bylo přirovnání ke Caravalu, který se mi kdysi líbil. Podobný koncept, ale temnější a pro mírně dospělejší publikum mě hodně lákal. Trochu jsem měla obavu, protože když mě něco hodně láká, bývá to pak dost často zklamání. Risk ovšem taky může být zisk.

 

Anotace:

Když Ofélii a Genevieve náhle zemře matka, nemají ani čas truchlit. Ofélie totiž zdědila nejen mocnou nekromantskou magii, ale také obrovský dluh na jejich domě. Situace se však brzy ještě zhorší, protože Genevieve se rozhodne úvěr splatit tím, že vstoupí do Fantasmy – soutěže, kterou většina soutěžících nepřežije, ale vítězi se splní jedno přání.

Aby mohla Ofélie sestru zachránit, musí se hry sama zúčastnit. Fantasma je však prokletým sídlem plným klikatých chodeb a honosných pokojů, v nichž číhají svůdní démoni a hříšná pokušení. Ofélie musí překonat celých devět úrovní zkoušek, aby zvítězila…, pokud ji tedy dřív nepřemůže vlastní strach.

Když jí arogantní neznámý muž nabídne, že by ji mohl ochránit a vést, Ofélie ví, že by mu neměla věřit. Blackwell totiž možná nevypadá nebezpečně, ale zdání může klamat. Jenže v sázce je život její sestry, a tak si nemůže dovolit ho odmítnout. Důležité je, aby ignorovala neodolatelnou temnou přitažlivost, která je k sobě neustále táhne.

Ztráta vlastního srdce je totiž ve Fantasmě nebezpečnější než prohra.

…

 

Na začátek musím říct, že kniha se čte opravdu sama. Od prvních chvil autorka nasadí příjemné (i když možná ne vždy ideální) tempo a neváhá skočit rovnou do děje příběhu, jehož celková atmosféra a kulisy jsou nastaveny opravdu lákavě. Jednak samotná hrdinka pochází z nekromantské rodiny a její matka je ve městě vyhlášená svými seancemi s mrtvými, což dává vyprávění nádech „skutečné“ magie. A pak tu taky máme onen záhadný dům, plný démonů, který podrobí své návštěvníky smrtelně nebezpečným zkouškám, ze kterých vzejde vítěz, jemuž bude splněno jedno – jakékoli – přání.

Pochopitelně jsem se hned seznámila s hrdinkou Ofélií, jejíž matka nečekaně zemře a Ofélie se tak musí ujmout rodinného řemesla, ke kterému byla vychována výrazně dřív, než počítala. Moc se jí nechce stát se nekromantkou a jít ve šlépějích své matky, na rozhodnutí však má doslova pár okamžiků, kdy je možné moc převzít a tak udělá, co musí. Ještě ovšem nic netuší o všech potížích, které na sebe s tímto rozhodnutím vzala.

 

Ofélie je zvláštní postava a doteď vlastně nevím, jestli úplně dobrá. Asi spíš patří k těm lepším, i když na mě neudělala valný dojem svými schopnostmi nekromantky, které se údajně měla snažit ovládat od dětství, ale nijak výjimečně mocná nebo schopná mi nepřipadala – nutno říct, že ani sama sobě ne. Vlastně jediné, co jí její magie umožňovala, bylo mluvení s mrtvými, což na druhou stranu bylo přesně to, co potřebovala. Jinak vlastně nic jiného nepředvedla, krom nabytí schopností, které bylo vážně působivé.

Celým příběhem Ofélii provází Hlas, který v příběhu představuje obsedantně kompulzivní poruchu. Cosi v jejím nitru, co ji nutí dělat věci, které působí divně. Pocity jsou tak nutkavé, že v Ofélii vzbuzují až stavy paniky, pokud by hlas neposlechla a neudělala, co po ní chce. Tato součást Oféliiny osobnosti byla představena velmi opravdově a k ní samotné i k tónu příběhu skvěle sedla. OCD se stala dalším démonem, který Ofélii pronásleduje a ztrpčuje jí život. A v soutěži samotné to pochopitelně nijak věci neusnadní, spíš ještě zhoršuje. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli to zůstane pouze hlasem v její hlavě nebo to autorka využije nějak jinak. Samo o sobě to ale bylo dost děsivé a dokreslovalo to atmosféru vyprávění.

Hlavní mužská postava si u mě vedla podobně, jako ženská. Blackwell měl všechno, co by asi člověk od podobného hrdiny očekával. V mých očích ale velmi brzo přišel o podstatnou část svojí záhadnosti, což uznávám, bude můj problém. V zásadě je šablona vždycky stejná, a je jasné, že první zajímavý chlap, co se objeví, bude milostný interest hrdinky a taky největší komplikace a zároveň její největší zastánce. Není těžké dát si dohromady souvislosti, ale tady to zrovna nijak moc nevadí. Bavily mě jeho scény s Ofélií (ne všechny, jen ty oblečené), to nemůžu říct, že ne. Líbilo se mi, jak vystupoval v příběhu a bavila mě jeho část příběhu. Jenže nevěřila jsem jim ani vztah, ani vášeň a to přesně od chvíle, kdy došlo na víc, než na líbačku. Nakonec jsem sice byla se vztahovou zápletkou spokojená, ale malý ďáblík pokušitel ve mně se pořád ptal, jak by to vypadalo, kdyby ji skutečně jen využíval.

Ostatní soutěžící ve Fantasmě – tedy ti, kteří byli v Ofeliině skupině, tvořili pestrou směsici charakterů s vlastními sny, touhami a tajemstvími. Každý měl motivaci, proč se účastní nebezpečné hry o splněné přání a někteří byli odhodlaní udělat pro výhru doslova cokoli. Všechno je poměrně zřetelné, takže jde rychle poznat, kdo je parchant a kdo slušňák v rámci možností. Autorka neváhá při zkouškách některé postavy obětovat. To je ostatně jasné, protože vítěz může být jen jeden. Zároveň však zachovává možnost, aby pobrali zdravý rozum a ze zkoušky dobrovolně odstoupili. Schválně zkuste tipnout, při prvním seznámení s nimi, kdo jak dopadne :)

Při čtení se nelze vyhnout bližšímu seznámení s některými z démonů, kteří jsou „zaměstnanci“ Fantasmy a připravují zkoušky pro lidi. Ti byli super. Ne moc extra popsaní, spíš jen účelově, ale dost na to, aby tvořili zábavný prvek s lehkým podtextem nebezpečí a proradnosti.

 

Skutečně je pravda, že Fantasma je podobná Caravalu (plus ten sex), takže prostě lehčí fantaska a u tohoto žánru bych v podstatě asi zůstala. Nejsem si úplně jistá řazením do dark romance, protože mi to spíš připadalo jako klasická fantasy pouze se sexem navíc. Nic zas tak extra dark jsem v příběhu nezaznamenala, i když potenciál tam rozhodně byl. Zkoušky sice byly hodně drsné, ale autorka nevyplýtvala zase tolik řádků na vybudování pořádně dark atmosféry. V tomto ohledu (i při popisech domu) by bylo potřeba trochu zpomalit akci a děj a trochu se v budování atmosféry porýpat. Ať se do toho hezky čtenář zaboří. Toto byla spíš dietní verze darku.

Čímž neříkám, že mě příběh nezaujal a neslupla jsem ho jedním dechem. Opravdu mě bavil pekelný dům, ve kterém se všechno odehrává, jeho popis (byť dietní) a to jak démoni v něm žijící trápí soutěžící i mimo zkoušky. I zkoušky samotné byly skvěle vymyšlené. Devět zkoušek, devět kruhů pekla, devět různých druhů pokušení, která se dostanou hrdinům až na dřeň a vytáhnou z nich to nejlepší nebo to nejhorší, co je ukryté až v hloubi duše. Řekla bych jen, že z nich Ofélie vyklouzla až moc rychle a autorka mohla přeci jen napětí a nebezpečí o trochu víc přiostřit. V zásadě si ale nestěžuju. Zkoušky a pekelný dům byly jednoznačně nejlepší částí příběhu, kterou jsem si užila nejvíc.

Mezi jednotlivými zkouškami musí Ofélie vyřešit záhadu a najít něco, co Blackwell nutně potřebuje. Hledá v sídle, které je plné tajných chodeb, místností a pastí. Aby toho nebylo málo, na záhadu se cestou tak trochu přichytí další, která souvisí se samotnou Ofélií. V zádech má démony, kteří jí to ulehčit nechtějí a i když jí kvůli její dohodě s Blackwellem nemohou přímo ublížit, způsob si vždycky nějak najdou. Záhada samotná zase až tak záhadná není. Něco z toho mi doklaplo prakticky okamžitě, ale to neznamená, že jsem si příběh neužila.

Škoda, že kniha nebyla delší. Vešlo by se tam i více děje mezi jednotlivými zkouškami a hrdinka by měla více času na prolézání baráku. Ten čas byl na můj vkus dost zrychlený, i když samozřejmě mezi zkouškami nijak dlouhý čas neuplynul a taky musela někdy spát. Na druhou stranu asi tuším, k čemu by autorka stránky navíc využila a toho tam bylo dost už takto.

Ano, jsme u sexu. Kdyby se Ofelie v mezipauze mezi úkoly opravdu věnovala intenzivnějšímu zkoumání sídla s Blackwellem, bylo by to lepší než ten píchací festival, který předváděli zhruba od třetí zkoušky.

 

Sex, na délku příběhu zastoupený poměrně hojně, byl popsaný jako návod na smontování nábytku a asi tak stejně vzrušující. Možná bych nebyla tak přísná, kdybych už v žánru nečetla lepší popisy, ale toto byla fakt slabota – žádná vášeň, žádné jiskření, autorka prostě projela všechny věci, které postavy v takových scénách obvykle dělají v odpovídajícím pořadí. Občas byl popis dění proložen naprosto nezapadajícím vulgarizmem typu „ojeď“, který se mi k celkovému vyznění textu nehodil.

Sex a vášeň do Fantasmy patří, o tom žádná, vždyť jde o pekelný dům, hříchy a pokušení, ale chtělo by to ho napsat více „hříšně“ a méně popisně. A info o velikosti hrdinova péra jsem taky nepotřebovala. Všem nám je dávno jasné, že hrdinovy přednosti (doslova v každé knize) jsou vždycky ty největší. Blackwell je podle všeho kůň – případně má hrdinka ruce velikosti asi tak pětiletého děcka. Každopádně mi to k sobě velikostně nějak nepasovalo (a nejen s rukama). Autorky by si měly uvědomit, že určitá velikost už působí spíš směšně a anatomicky poněkud... no asi bizarně, bych řekla. Hlavně proto, že to je všude. Kdyby to nechaly být, každý si představí, co chce, a všichni budou spokojení.

Naštěstí se tyto neradostné scény a velikostní parametry dají přeskočit a nesex věci mezi nimi jsou fajn. Jen si potom říkám, proč vůbec autorka sex do knihy psala, když jí to nejde a děj jako takový to nijak zvlášť nevylepšilo. Nějaké to lechtivé škádlení by postavám a vztahu mezi nimi udělalo lepší službu než takové bušení, co je teď bůhví proč moderní cpát kde všude. Já vím, já vím – čtu dark romance, tak co čekám… Jenže dark romance podle mě prostě není libovolná fantasy (či nefantasy), ve které je popisná píchačka s patřičně rádoby drsným konáním a sprostým výrazivem.

 

Na konci se mi hodně zalíbilo, jak se vše propojilo se začátkem a samotnou Oféliinou existencí a i s Fantasmou jako takovou. Tuto část měla autorka očividně pěkně vymyšlenou a krásně jí všechno zapadlo do sebe. Epilog mě oproti tomu vůbec nepotěšil, protože nabral podobu přeslazené blbiny.

I když mě příběh jako takový bavil a nápad se mi zdál super, do dalšího dílu se pouštět nebudu. Na to mi příliš nesedl autorčin přístup k sexu a trochu se bojím, že v dalším dílu by přišlo něco podobného. Navíc hrdinkou má být sestra Ofélie a ta mi jako postava moc k srdci nepřirostla. Fantasmu samotnou ale klidně doporučím. Za přečtení stála.

 

O knize:

Autor: Kaylie Smith

Série: Ďábelské hry (1. díl)

Překlad: Šárka Králíková

Vydal: Red

Rok vydání: 2025

Podlé vrány

 

Díky doporučení jsem objevila svět nefantasy dark romancí a musím říct, že si ho až překvapivě užívám. I když nefantasy… jak se to vezme. Nereálných věcí je v těch knihách fůra i bez magie :) Očividně mě obzvlášť zaujal koncept vysokoškoláků, privilegovaných a trochu tajemných borců a jedné holky. Hele proč ne :D jen to chce natrefit na takovou knihu, která opravdu sedne. A když už to tedy čtu, tak sem s nějakým tím článkem na jednu z nich.

 

Anotace:

Tři muži, jedna žena, nekonečno vášně. První díl žhavé dark romance série.

Vyšťourám jejich špinavá tajemství, rozkryju jejich plány. Jen si musím dávat pozor, abych si při tom nezlomila vaz. Corvus, Rook a Grey, přezdívaní Vrány, se narodili do světa násilí a tajemství. Jsou nemilosrdní, arogantní a nenapravitelní. Jejich adoptivní otec založil gang, který vládne městu Thorn Valley. Vrány zase vládnou místní Briarově akademii. A rády by ovládly i novou spolužačku Avu Jade. Jenže ta nikdy neuměla poslouchat a podřizovat se.
Ti tři sexy surovci probouzejí v nové spolužačce něco temného a jejich vlastní temné duše to přitahuje. Ava Jade musí nějak přežít poslední rok školy a pak bude volná. Tu svobodu si nehodlá nechat vzít. Ne, pokud to bude záležet na ní.
Vrány si myslí, že Avu Jade vyděsí, že z města uteče, nebo se jim podřídí, to ji však moc dobře neznají. Nejsou totiž první lumpové, kterým Ava Jade čelila, a nebudou ani poslední. Po světě se potuluje někdo horší, kdo jí chce ublížit.

…

 

Mafiáni mě nikdy extra nebrali a tak jsem zrovna po této knize sáhnout vůbec nechtěla. Jenže doporůčo je doporůčo a tak se plány změnily. Bacha! Teď přijde varování – tohle čtení je zatraceně návykové a kniha moc dlouho nevydrží. Protože já jsem se fakt nemohla urvat. Doporučuju taky pořídit jako e-knihu, protože druhý díl budete chtít okamžitě a ne všude máte knihkupectví pět minut cesty od baráku. A mít první díl na polici a druhý ve čtečce je blbé.

A teď blíž k tomu, co na stránkách čekat.

 

To vám takhle na školu dorazí se začátkem semestru nová holka. Je dost „nevýhodně“ nová, protože nastupuje do posledního ročníku mezi lidi, kteří se už znají a vědí, jak to na škole chodí. Avě je ale buřt, jak to na škole „chodí“ a jaká pravidla všichni ostatní dodržují. Chce jen dodělat školu a jít si po svých. K její smůle ale na první dobrou přiláká pozornost tří kluků, králů společnosti vezdejší, kteří od ní očekávají, že bude šlapat brázdu, jako ostatní holky. Jenže právě pro tiché podřízení se Ava zrovna stvořená nebyla a tak vzdoruje nejen jejich pravidlům a šikanování, ale postupně i znepokojivé přitažlivosti, kterou začíná cítit… ke všem třem!

Ava Jade nebyla taková ta křehká květinka, se kterou si pohrají gauneři a vyplivnou ji, aby pak odcupitala se skloněnou hlavou a tichým „děkuji, pane“. Naopak byla pěkná mrcha, a co se svědomí a morálky týkalo, klukům se úplně v klídku vyrovnala. Nebylo divu vzhledem k prostředí, z něhož pocházela a životu, jaký doteď žila. O její minulosti se postupně objevuje maličko víc informací, ale už od začátku je jasné, že procházka růžovou zahradou to nebyla. Není divu, že ji kluci podezřívali ze spolupráce s konkurenčním gangem.

Tři páni kluci totiž mají tatínka, který vede místní mafii a kluci už jsou zapojení do činnosti podsvětí. Samozřejmě pokud je mafián ještě školou povinný, musí být naprostým pánem školního kolektivu, to by jinak prostě nešlo. Jejich panovnické věci nemálo napomáhá skutečnost, že jsou všichni tři pekelně přitažliví, namakaní, arogantní a vůbec tak nějak od pohledu nebezpeční a ve všech ohledech žádoucí. Jo a taky tajemní až hrůza. Postupem času majetničtí, ale překvapivě ochotní se spolu o Avu podělit. Neptejte se mě, proč tohle v knihách funguje, když ve skutečném životě takového chlapa ani vztah prostě nechcete. Na stránkách to je vzrůšo. Neuvěřitelné. Toxické. Ale vzrůšo. A funguje to!

Postavy se ve vyprávění střídají, takže je možné si užít pohledu každého z nich. Nakoukla jsem tedy do Avina soukromí i minulosti a zároveň do mafiánských aktivit kluků. Samozřejmě jejich současnost se dost nepříjemně zamotá a Ava je vtahována čím dál víc někam, kam nechce. Ohrožená začíná být nejen ona, ale především její svoboda, po které tak zoufale touží.

 

Upřímně musím říct, že tohle mi sedlo naprosto perfektně. Hlavní postavy k sobě skvěle pasovaly a v tomto případě mi ani nevadila panovačnost kluků, protože si k sobě nevybrali žádnou nevinnou holku, která by to neustála. Všichni čtyři měli duše tak zpřelámané minulostí, že jejich kousky prostě jen zapadly do sebe a chemie mezi nimi skvěle fungovala.

Autorka dokázala stvořit v podstatě jednoduchý příběh, kterému nechybí napětí, tajemství ani pikantní okamžiky. Z mého pohledu to tedy byl příjemný vstup do nefantasy dark romancí ze školního prostředí. Přemýšlím, jestli kdybych měla v žánru víc načteno, nechybělo by mi tam trochu víc děje. Pravděpodobně ale ne, protože kniha je celkem krátká a překvapivě neobsahuje žádné výplňové nebo nudné scény. Tajemnost postav a jejich minulosti (i současnosti) a napínavé scény, při kterých jim jde o krk nebo oni jdou po krku někomu jinému, navíc opravdu upoutají. A pro mě tam zatím nebylo ani moc žánrových klišé, protože (jak už jsem řekla) nejsem v žánru zase tak sečtělá. Zatím tedy nenalézám ani žádné otravné vzorce.

Jednu věc je každopádně nutné vzít v úvahu: Je to prostě pohádka pro velké holky. Pomineme proto realističnost mafiánského prostředí, stejně to tu byla hlavně kulisa k tomu, aby kluci i Ava mohli být za drsňáky. Pomineme také realističnost „pánů školy“, protože i škola samotná je tady hlavně kulisa k tomu, aby Ava i kluci mohli být za drsňáky a byli někde pohromadě, aby si mohli něco začít.

Ohledně oné realističnosti, když už jsem u toho – vážně ji někdo v takovém příběhu čeká? Já teda ne a proto mě nepřekvapily věci, které jiní knize vyčítají. Jo, v mafii by neměli jako v podstatě ještě skoro děti respekt, rozhodně by tak necvičili s celou školou a rozhodně by si od nich nenechali všichni tolik líbit. Taky by asi nebyli tak sexuálně zkušení a sebevědomí ve svém věku, že. Je mi prostě dost putna, že kluci jsou na střední (vysoké?) - prostě školou povinní. Jako jiné čtenářky jsem si je představovala spíš jako vysokoškoláky aspoň přes dvacet, i když ani tak by se to k realitě neblížilo, ale v hlavě mi to k nim podstatně více sedělo. Tyhle knihy si ale nevybírám pro realističnost děje. Tady mě to navíc nijak nerušilo nebo jsem to spíš dokázala ignorovat. Je ale docela možné, že až podobných knih přečtu víc, bude mi to vadit čistě proto, že to budu vídat mockrát.

 

Od knihy nelze očekávat romantiku, nebo aspoň ne takovou tu něžnou a sladkou. Co tu chybí na něze a zamilovaných slůvkách, to je dohnané doslova ohnivou chemií mezi postavami a vášní nejen slovní.

Jsou k dispozici hned tři kluci, kteří se nijak v ničem nekrotí a holka, která si mezi nimi nechce a ani nebude vybírat jen jednoho z nich. Původně jsem čekala, že mi tento koncept nesedne, ale vlastně mi sedí :D Navíc, známe to všechny: Na střední nás v románcích bralo, když se do holky zamilovali aspoň dva kluci a s postupujícím věkem a odcházející naivitou se to holt posunulo k… no však víte :D

To, že je v knize popsaný sex nepřekvapilo, to jsem očekávala. Nečekané bylo, jak dobře zmáknutý byl. Autorka sem toho nenacpala nijak extra moc (ve dvojce si vášně užijete více). V podstatě si Ava jednou vrzla s každým z kluků a párkrát oni jinde. „Skutek“ samotný byl navíc popsaný tak nějak decentně, i když poměrně dost žhavě a ne zbytečně rozvláčně. Musím přiznat, že tahle intenzita čtení podobných zážitků mi úplně postačuje. Podstatné je, abych to postavám věřila – to tu bylo, a nešlo o popis ve stylu návod k použití pračky - to tady nebylo.

Nečekala jsem žádné něžnosti a ani jsem se jich nedočkala, ale zároveň se autorka nevyžívá v nějakých odpornostech nebo přehnaně popisné krutosti, která by mohla působit absurdně. Kluci jsou zvyklí s holkama zacházet poněkud jako se spotřebním zbožím, dokud nepřijde Ava, která to pochopitelně má ráda trochu drsněji – což mi zrovna k ní kupodivu sedělo, a neudělá si spotřební zboží z nich. Někdy mám pocit, jako by autorky věřily, že vášeň v sexu se nedá napsat bez určité míry hrubosti nebo nějakého násilí. Semo tamo mi toto vadí, občas ne. Tady mi to nevadilo, protože se to nepřehánělo do nějakých šíleností a navíc byla chemie mezi postavami poměrně dost jiskřivá. Všichni byli navíc jako osobnosti popsáni tak, aby se jim to uvěřit dalo. Když teda zapomeneme na ten jejich věk, no :D

 

Abych tak pravdu řekla, vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla delší a autorka se mohla trochu víc ponořit do vykreslení světa a postav. Pokud vím, v sérii jsou ještě další tři knihy, takže se časem možná dočkám i toho. Pokračovat ve čtení dalších knih určitě budu. Vlastně mě to chytlo tak moc, že jsem okamžitě kupovala další díl (zlaté e-knihy, člověk může mít pokračování obratem).

Pokud se vám líbí směs tajemství, nebezpečí okořeněné špetkou násilí a nebezpečnou přitažlivostí, je to kniha pro vás. Pokud vám nevadí holka, která řádí v duchnách se třemi borci (zatím zvlášť a ne úplně v duchnách), je to kniha pro vás.

Za mě jsem prostě dostala něco, co mě baví, a na nějakou dobu se v žánru asi zabydlím.

 

O knize:

Autor: Elena Lawson

Série: Vrány z Briarovy akademie (1. díl)

Překlad: Renata Heitelová

Vydal: Baronet

Rok vydání: 2025

 

Hříšný jako Jesse

 

Jednu knihu s podobným námětem – tedy falešná přítelkyně pro rockera či jiného zpěváka – už jsem kdysi četla a bavila mě (Něco skutečného). Vlastně dokonce dvě, ale ta druhá zdaleka takový úspěch neměla. Proto jsem se rozhodla dát šanci třetí knize se stejným tématem a doufat v lepší zpracování. A byla to trefa do černého!

 

Anotace:

Katie si léčí zlomené srdce. Nikdy si nepředstavovala, že by tím pravým lékem mohlo být líbat cizího muže před celým filmovým štábem, jenže když se jí Jesse při natáčení videoklipu dotkne, přeskočí mezi nimi jiskra. Pak jí předloží lákavou nabídku: bude šest týdnů hrát jeho přítelkyni během turné propagujícího nové album. Katie nehodlá svěřit své srdce nejlegendárnějšímu rockovému svůdci. Ale své tělo? Možná.

…

Mě ti rockeři baví – a přiznejme si, koho ne? Je to vlastně ideální postava do knih, kde je potřeba slavný týpek. Ono totiž rockerům, kteří požívají velké proslulosti a oplývají přitažlivým zevnějškem, projde kde co, zejména jakákoli výstřednost a divočina. Tím pádem se autorky nemusí držet moc zpátky v tom, co tihle miláčci provádějí. A pak už stačí jen do lákavě načaté směsi přidat trochu toho koření v podobě holky, která je ze začátku až tak moc nežere. Ale fakt jenom ze začátku :)

 

První vášnivý okamžik nejnovější knižní dvojice Kate-Jesse mě překvapil tím, jak byl vlastně nevinný v tom, jak začal. Kate byla prostě jen najatá, aby s Jessem natočila videoklip k jeho nové písničce. Jenže zkuste si ani trochu nezajiskřit, když po vás režisér chce, abyste seděla polonahá na klíně fakt krásného, rovněž polonahého rockového boha. Jejich první jiskření mělo sice podobu souboje kdo z koho, dojem nicméně zanechalo v obou. A protože stejně oslovilo i Jesseho fanoušky, nabízelo se už samo, že Kate doprovodí zpěváka na turné jako jeho nová „přítelkyně“ v rámci propagace nové desky. A jak už to bývá, dobře naplánované PRko bude mít velmi brzy tendenci se totálně zvrtnout.

 

Papričkové knihy mají občas tendenci se úplně pokazit stylem psaní autora, hlavně při „ehm“ scénách nebo při popisu postav. Fakt ráda říkám, že v tomto případě mě autorka potěšila, protože ani jedno se jí nevymklo z rukou.  Krásně plynule přecházela ze svěžího a odlehčeného stylu do vášnivějšího a jiskřivého napětí. Přičemž to napětí začalo hodně brzy převažovat. Aby taky ne, když ti dva nešťastníci museli předstírat vášeň tak na šesti veřejných večírcích týdně :D  K tomu samozřejmě alkohol, protože rockeři jsou nacmrndaní prakticky pořád a alkohol celkem rád odstraňuje zábrany a zdravý rozum. Za střízliva přišla ještě nějaká ta líbačka v zákulisí při koncertech, kdy atmosféra koncertu a všechno to vzrušení kolem je snad ještě opojnější a strhujícnější než alkohol. Pochopitelně že Jessemu by nikdo nežral vztah, kdyby na svojí holku v takových situacích ani nesáhl. Tak sahal :) Pokud podobné intenzivní a přes to pomalé narůstání touhy je vaše parketa, tak tady si přijdete na své a ještě to bude opravdu věrohodně napsané.

Hodně k uvěřitelnosti celé zápletky přispěli právě oba hlavní hrdinové.

U Kate se mi líbilo hlavně to, že se nesnažila popírat přitažlivost a netvářila se jako odmítavá princeznička, které pozornost Jesseho není po chuti. Pozornost davů už byla něco jiného a pozornost cizích ženských ještě o level jinde. Autorka podle mě na postavě Kate dost věrohodně ukázala, jak by na to asi reagovala holka, které to není jedno a zároveň ví, že s titulu své placené funkce by se měla dívat jinam, protože její práce pro Jesseho jednou skončí. A předpokládat, že z vášně bude vztah… Na to byla dost nohama na zemi. No a ty její nejistoty a mindráky, které jí zůstaly po předchozím vztahu, ty nezmizely zrovna mávnutím kouzelného proutku. Bylo jí taky celkem jasné, jaké potíže s sebou vztah se slavným a hezkým mužem přinese a fakt přemýšlela nad tím, jestli do toho (i kdyby jen flirtu a nezávazného sexu) vůbec jít a jak moc vážně. Přeci jen padnout na hubu podruhé, a tentokrát o hodně víc veřejně, to by se chtělo málokteré.

Jesse nebyl popsaný jako kdoví jaký děvkař. Jen prostě normálně fungující chlap, na kterého se holky lepí. Od začátku bylo jasné, že to s Kate nemyslí jen jako dočasnou záležitost. Nebyl to u něj tedy nějaký přerod z čista jasna. Přitahovala ho a jen si potřeboval ujasnit, jestli to mezi nimi půjde. Jesse má své démony, zvyky a důvody proč se chová svým způsobem. Žádný zmetek ale nebyl a to se mi na něm líbilo. Rozhodně taky nebyl prvoplánově vytvořený žhavý svalovec. Jeho skutečné emoce a osobnost za extrovertní stránkou autorka odhalovala postupně, jak je poznávala Kate. Zkrátka bylo jasně vidět, že člověk v záři reflektorů a pod bedlivým okem veřejnosti je někdo jiný než chlap v soukromí, které veřejně nevystavuje.

Protože ti dva na sebe mohli sáhnout už na začátku, kdy si ještě byli cizí, neměli ve fyzické stránce moc zakázaného a tajmného k objevování. To fyzické se vlastně muselo projevovat vždycky na veřejnosti, aby jejich předstíraný vztah byl důvěryhodný. O to více mě bavilo jejich poznávání po stránce pocitů a „vnitřního světa“. To bylo to skutečné, co pro ně bylo opravdové a co museli prozkoumat. Doteky byly běžné, otevřít srdce a mysl už tolik ne. V tom mi asi připadal jejich vztah jiný a asi i proto mě to bavilo víc, než podobné knihy, které jsem v poslední době četla. Zároveň ale to, že fyzický kontakt byl svým způsobem „povinným“ divadlem, nebránilo opravdu výrazné chemii a jiskření mezi nimi. Nelze popřít, že kolem sexu, myšlení na sex a různých žhavých scén, se točila podstatná část děje. A jak hrdinové začínali chápat, že se nepřitahují jen fyzicky, objevovala se první nedorozumění a samozřejmě povinný konflikt na sebe nenechal dlouho čekat.

 

Jak to v podobných knihách bývá zvykem, zápletka i nějaké výraznější jiné aktivity dvojice ustupovaly do pozadí a hlavní roli hrály žhavé chvilky. Možná to byla trochu škoda, protože zrovna prostředí kapely by mě lákalo prozkoumat víc, ale na to je asi potřeba nebrat zrovna romanticko-erotický román. S tím je prostě nutno počítat. Na druhou stranu ta atmosféra turné s rockovou kapelou tam byla. Několik měst, několik koncertů, noční kluby, přejezdy letadlem nebo kapelním obytným autobusem. Všeho dost na to, abych si pořád uvědomovala okolí a zároveň aby to autorce umožnilo napětím a energií nabité okamžiky, kdy se ti dva po sobě mohli sápat. A taky dost věcí na to, aby bylo zřejmé, proč oba váhají, kam přesně svůj vztah posunout a jestli se náhodou nerozbijí o něco nepřekonatelného.

Zaujaly mě i některé vedlejší postavy, hlavně Jesseho sestra, která byla tak trochu záhadou. Její příběh by mě opravdu zajímal a doufám, že se ho dočkám. Autorka nabídla i pár hajzlíků, kteří se chtěli přiživit na Jessem nebo zaškodit Kate, ale nedostali zase tolik prostoru, abych si jejich zlodění opravdu mohla užít. Další členové kapely, kteří tady byli spíš do počtu, podle všeho dostanou příležitost v dalších dílech série. Takto volně propojené knihy mě baví a na některé z nich se opravdu těším.

Jako již tradičně mě moc nechytil závěr, kdy došlo na šťastný konec a třeskutou romantiku (a to není spoiler, to je jasné každému). Že mě popisy šťastných konců samotných, nalezení sama sebe a toho druhého, velkých gest a zásnubních prstenů, nedej bože epilogů „rok po té“ nebaví, je můj problém :) Pokud vím, ostatní to tak nemají.

 

Příběh samotný nepatří mezi zrovna náročné kousky. Ale je to rozhodně kniha, kterou si užijete. Je to přesně ten materiál k dobrému oddechu a zároveň celkem solidnímu počtení, pokud vám nevadí, že zápletka je hodně jednoduchá. Rozhodně ale tentokrát není příběh lacině „upatlaný“ a plný nevěrohodných emočních výbuchů, jde o poctivou žhavou romanci z rockového prostředí. Můžete se u ní v klidu zasnít, jaké by to bylo přijmout takovou nabídku, a užít si jedno nezapomenutelné rockové turné na vlastní kůži :)

Já se na další díly série určitě chystám. Pokud budou takové, jako tento, není proč váhat.

 

P.S.: V přiloženém playlistu ke knize jsou opravdu dobré songy!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na rockové turné račte tudy. Najdete tu knihu i s ukázkou.

 

O knize:

Autor: Jane Diamond

Překlad: Josefína Králová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Počet stran: 384

Moje zabijácká dovolená

 

Od autorky už jsem několik knih četla a v zásadě musím uznat, že se mi líbily i přes pár výhrad. Tahle nová ale měla naprosto úžasný nápad na zápletku. Takový, kterému jsem prostě nedokázala odolat a nějak jsem došla k závěru, že to prostě bude paráda letní čtení. Taková ta typická bláznivá komedie s nádechem žhavého letního flirtu.

 

Anotace:

Měla to být odpočinková dovolená na sluncem zalitém poloostrově Cape Cod. Jenom Taylor a její bratr. Nález mrtvého těla v domku, který si pronajali, ale jejich plány na opalování zhatí. Přijíždí drsný soukromý detektiv, aby dopadl vraha, a odmítá uvěřit, že mu Taylor může s vyšetřováním pomoct, i když má naposlouchané snad všechny podcasty o skutečných zločinech, které jen existují. Nemluvě o zkušenostech učitelky ve druhé třídě… Drzý soukromý detektiv a roztomilá energická učitelka sice tvoří poněkud nesourodý tým, ale protože někdo usiluje Taylor o život, jeden bez druhého se neobejdou.

 

…

 

Nebudu chodit kolem horké kaše a vybalím to rovnou. Kniha mi prostě nesedla. Až do té míry, že jsem měla i problém ji dočíst a celkově jsem u čtení cítila spíš nepohodu, než co jiného. O tom svědčí taky fakt, že poslední zavření knihy doprovázelo slovo „konečně“ a to se mi fakt ještě nestalo. Ale aby nedošlo k omylu – ta kniha jako taková špatná není, jen je špatná pro mě, protože za svoje očekávání (navzdory zkušenostem s autorkou) si můžu jen já. I když tady to byl zatím největší extrém, což jsem úplně předvídat nemohla.

O neúspěch této knihy u mě jsem si prostě tak trochu řekla sama. Opět jsem se nechala zlákat zápletkou, i když jsem věděla, že celkové vykreslení povah a chování u ženských postav a posedlost hlavně mužských postav při prožívání citů mi u této autorky knihu od knihy čím dál víc nevyhovuje. A vymstilo se mi to.

A teď tedy podrobně k příběhu samotnému:

Co jsem očekávala? Letní, docela žhavou (mrk, mrk) romanci o drsném detektivovy na motorce a mírně upjaté učitelce, kteří se zapletou nejen do vyšetřování vraždy, ale taky do nepřekonatelné vzájemné přitažlivosti. Tady bych ráda podtrhla ono očekávání vyšetřování vraždy, protože to mi v knize jaksi zapadlo do stínů za onu přitažlivost, ale k tomu se dostanu. Prostě jsem žila v domnění, že ten pár bude úžasný a děj knihy mě pohltí napínavou záhadou. Jenže ten pár úžasný nebyl a to zastínilo všechno ostatní. Protože když neuvěřím postavám a jejich uvažování a chování je mi nesympatické, očividně to poškodí i všechno ostatní.

 

Na začátku to vypadalo dobře. Z první věty jsem si řekla, že hrdinka bude skvělá a tudíž se nemám čeho bát. Autorka ale zůstala u svých typických hrdinkovských šablon, jen tady to ještě trochu vyhrotila. V jejích knihách jsou ženy často takoví chaotičtí diblíci, kteří zůstávají jen hodně těsně na hraně mezi „roztomilá“ a „na facku“. Tato byla rozhodně diblík na facku. Učitelka Taylor mi byla sympatická jen opravdu hodně krátce v první kapitole. Pak jsem jí prostě přestala rozumět a autorka mi s nalezením pochopení nijak nepomohla. Postupem času se ona vyprofilovala jako celkem nevyrovnaná osoba se sklonem se do všeho plést a bez rozmyslu se cpát tam, kam nemá, tím nejpitomějším způsobem. A ještě se urazit, když to někdo označí za nerozumné, protože její úmysly jsou přeci ušlechtilé a sleduje všechny ty true crime podkásty, takže přeci ví, jak na to. Taky je učitelka – pochopitelně tedy ví, jak nejlíp úplně na všechno.

Působila na mě jaksi falešně – tedy ve všem, kromě sexu. Tam naopak byla přesvědčivá dost. Objevování učitelčiny záliby v drsnějším sexu se autorce povedlo opravdu na výbornou. A fakt bych ji přijala lépe, kdyby šlo pro ni jen o letní románek, užila si ho a citečky si nechala pro jiného chlapa.

Co jsem na ní úplně nepochopila, byl její vztah k bratrovi, který byl na dovolené s ní. Upřímně přiznávám, že na začátku jsem si myslela, že Jude je věkem tak okolo deseti let a má problém se sebepoškozováním nebo nějaký problém s mentálním zdravím, prostě se svéprávností. Protože přesně tak se k němu ona chovala. Opečovávala ho s hysterií až dusivou. Jenže tam byly náznaky, že je dospělý a to se pak skutečně ukázalo. Dospělý, ale moula až to bolelo a to kvůli Taylor a jejímu přístupu k němu. Jo, je jasné, že za tou přehnanou péčí a Taylořinou nevyrovnanou psyché je styl výchovy jejich rodičů a trauma z dětství, ale fakt jsem už četla toto téma lépe zpracované s líp vytvořenými postavami. Jako třeba že vzbuzovali soucit a ne chuť nakopat je do zadku.

Hlavní mužská postava vypadala na první pohled dobře. Tady byla ale jednoznačně chyba, že jsem mu viděla do hlavy. Normálně mám tento vhled ráda, ale jeho uvažování bylo takové to „jak si žena myslí, že muž myslí, když myslí na sex a zároveň, nic netuše, propadá citům“. Jenže se choval jako puberťák, se kterým mlátí hormony z rohu do rohu. Bylo jasné, že ona ho nezvladatelně přitahuje a mělo to působit eroticky, což ze začátku asi i jo. Později se jeho úvahy ubíraly do takových výšin, že jeho posednutí jí působilo spíš patologicky. A jestli něco není přitažlivé, tak nezvladatelná posedlost. Spíš to bylo děsivé. Tady jednoznačně autorka míru naprosto neodhadla. Bylo by to asi lepší, kdyby nedošlo na citečky. I on si je měl schovat pro jinou ženskou.

Potenciál ten chlápek rozhodně měl. Všechny letíme v romanťárnách na veliké, zadumané chlapy s velkýma, něžnýma rukama, s komplikovaným životním příběhem, motorkou a vřelým srdcem, které patří té jediné pravé. Kdyby nebyl jedním z vypravěčů příběhu, asi by to i fungovalo. Jenže on bohužel byl. Pokud chcete vidět, co to znamená myslet pohlavním orgánem, tady to uvidíte.

Chápu, že autorka chtěla protiklady. A měla je. Byla tu drobná, křehká, ale uvnitř „silná“ (či spíš umanutá a paličatá) žena a velký, silný, ale v duši křehký ochranitelský chlap. Jenže autorka ve vykreslení svých postav a jejich vlastností tentokrát zachází do takových extrémů, že je rozbíjí a oni působí téměř nelidsky, nezdravě. Většinou mně trochu toho přehánění citů a vášní, nadrženosti, diblíkovství, všetečnosti a podobných věcí nevadí, ale správná míra je důležitá. A tady to šlo daleko přes ni. Celkem rychle začal být pobyt s postavami nepříjemný. Autorka navíc páruje postavy (už nejmíň ve druhé knize), které spolu rozhodně být nemají. V romantickém smyslu. Mají si fakt dobře užít, pomoct překonat nějakou minulost a jít od sebe. Pak by to fungovalo. Protože vášeň autorka napsat umí, lásku ne.

 

Raději na chvilku opustím postavy a trochu se pověnujeme zápletce knihy – oběma zápletkám, detektivní i sexuální.

Nemůžu si stěžovat na to, že by o vyšetřování vraždy v knize nebylo vůbec nic nebo že by autorka nevynechala nějaké to nebezpečí, v němž se postavy ocitnou. Bylo to sice trochu průhledné, ale nápad byl dobrý a trochu mě mrzelo, že postavy nedokázaly myslet trochu víc na zápletku a trochu míň na sebe. Když se vydali někam něco prozkoumat, vždycky to skončilo na míle daleko od vyšetřování a detektivní zápletky. Jenže ona stejně působila tak nějak amatérsky a upatlaně (včetně a zejména chování policie), protože na první pohled bylo jasné, že o zápletku s vraždou vůbec nešlo. Nebezpečí mělo jediný účel, aby on se o ni mohl bát, chránit ji a mohl ji schvátit do bezpečí své obří silné náruče.

Autorka chtěla nejspíš příběh, v němž velká vášeň může vést k velké lásce, která všechno změní a kouzlem vymaže špatné věci z minulosti. A aby si mohla napsat nějaké ty žhavé scény. A žhavé byly, na to si tedy určitě stěžovat nemůžu – vlastně po tom, co jsem znala uvažování postav a jejich hormonální bouři, bylo vykreslení sexu naprosto přesvědčivé. Protože po takovém napínání a odpírání nemohlo jít o nic jiného než o naprostou smršť.

V tomto ohledu k sobě postavy seděly naprosto perfektně a chemie mezi nimi fungovala. Protože oba nejdřív nechtěli nic jiného než si fakt drsně zasexovat. Jenže pak se to začalo naklápět do vztahu a romantiky a to mi nějak přestalo štymovat, protože autorka psala celou dobu o vášni ale o lásce ne. Jakýkoli náznak citů vždycky přebil sex. Mezi nima jsem viděla všechno, jen ne potenciál na romantický vztah. Jak vztah postupoval, jeho myšlenky a proměna osobnosti byly čím dál méně uvěřitelné a rozpadalo se to úplně. Zmizelo všechno, co na stránkách před tím vznikalo a konec působí vytržený z kontextu a postavám na sílu – tedy hlavně jemu. Nejhorší okamžik byl, jak on fantazíroval, jak jí udělá děcko a když to nepůjde, zaskočí s ní na umělko. To jako mělo naznačit co? Že se kouzlem změnil z drsňáka v rodinný typ? Nesedlo to. Ne po tom, jaký byl celý příběh.

Tady ovšem musím podotknout, že ona zůstala konzistentní v tom, co od něj chtěla. Dostala skvělý sex, ale ve skutečnosti toužila po vztahu a dětech a v tom se nezměnila. Pochopila, že od něj to nemůže mít a proto se zachovala tak, jak musela. Toto byl jediný okamžik v knize, kdy ona byla skutečně silná.

A zase moje skuhrání sjelo k postavám :) jenže postavy, jejich chování a myšlení je to, co příběh ovlivní nejvíc, zejména tehdy, pokud jim vidím na střídačku do hlav. Přitom záblesky zajímavých věcí tam byly. V jeho minulosti a to jak ho ovlivňuje PTS po jedné nešťastné události. V jejím rodinném zázemí a jak to ovlivňuje ji. Ale všechno to zastiňoval přehnaný důraz na vášeň mezi nimi a sex, který vedl v naprosto neuvěřitelně zformovaný vážný vztah. Mnohem víc by k nim sedělo, kdyby se ti dva na konci letního románku a super sexu prostě rozešli.

 

Nemůžu popřít fakt, že kniha se četla chvílemi i docela dobře. Zejména tedy, když se autorka rozhodla věnovat aspoň myšlenku té vražedné zápletce. Téma bylo velmi slibné, dokonce úžasné, škoda, že to autorce tak docela nesedlo a postavy se jí úplně vymkly z rukou. Nebo jsem prostě jen nepochopila, co skutečně hodlala napsat, protože letní „komedie“ s romantikou a detektivní linkou to teda rozhodně nebyla. Ale moje chyba. Už z předchozích knih autorky jsem mohla vytušit, jakým směrem se ubírá – zejména co se právě tvoření postav týká. A taky upřednostňování žhavosti před zápletkou. A tohle dílo bylo zatím největší zklamání právě z toho důvodu, že slibovalo zápletku. Dobrou zápletku. Zábavnou zápletku… A zatím šlo jen o dva lidi, kteří od první stránky myslí jenom na sex.

Autorka má zajímavé nápady na zápletky a na to, jaké typy lidí k sobě dát. Jen prostě musím přijmout fakt, že s obojím pracuje pro mě nekomfortně a proto její knihy pro mě nejsou. V některých knihách to není tak patrné, ale často se to zvrtne. Čím více knih od ní čtu, tím více chápu, že zápletka je opravdu jen kulisou sexuálních scén a jiskření mezi postavami. Ne všechno, co mě láká, je dobré číst, protože pak to dopadá přesně takto.

 

Pokud na zápletce vysloveně nebazírujete a stačí vám jako kulisa žhavých myšlenek a sakramentsky vášnivých scén, tak toto je kniha pro vás. A nebudete zklamaní. Vlastně jsem přesvědčená, že kdo hledá fakt žhavé myšlenky hrdinů – zejména muže – opravdu si tady přijde na své.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Žhavý letní příběh najdete zde.

 

O knize:

Autor: Tessa Bailey

Překlad: Marie Čermáková - Frydrychová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání:2025

Počet stran: 296

 

Další knihy autorky na bloGu:

Holka přes palubu

Tajně tvá

Haunting Adeline - Stíny nad Adeline

 

Na knihu jsem byla hodně zvědavá a přečtení nelituji. Po všech těch YA něžných romantikách mi to docela rozčeřilo pozornost. A změna byla vskutku výrazná. Sice si úplně nemyslím, že knihy v podobném duchu budu dál nějak hodně vyhledávat, ale takové malé nahlédnutí do skoro neznámého žánru se mi vyplatilo. A nebudu kecat, že to co mě ke knize přitáhlo jako první, je rozhodně obálka a ořízka. Oboje je totiž naprostý luxus.

Článek o této knize jsem psát nechtěla, ale ona si o to vyloženě řekla :)

Anotace:

Dokážu manipulovat emocemi kohokoli, kdo mi to dovolí. Způsobím vám bolest, rozpláču vás, rozesměju a přiměju vás si povzdechnout. Ale moje slova na něj neplatí. Zvlášť když ho prosím, aby odešel. Pořád tam je, sleduje mě a čeká. A já se nikdy nedokážu odvrátit. Ne když chci, aby přišel blíž.

STÍN
Nechtěl jsem se zamilovat.
Ale teď, když jsem se zamiloval, se nedokážu držet dál.
Jsem okouzlený jejím úsměvem, jejíma očima a tím, jak se pohybuje.
Jak se svléká...
Budu ji dál sledovat a čekat. Dokud nebude moje.
A jakmile bude, už ji nikdy nenechám odejít.
Ani když mě bude prosit, abych to udělal

 

…

 

POZOR! Varování na začátku knihy bych tentokrát brala vážně. Pro čtenáře s podobným zážitkem nebo v psychické nepohodě to příjemné čtení nebude.

 

Marketing k tomuto příběhu byl vskutku masivní. Spolu s nádhernou obálkou udělal z knihy něco, čemu jsem pozornost prostě věnovat musela. Tento žánr jsem navíc ještě nečetla, takže jsem to pojala jako rozšíření čtenářských hranic a testování komfortní zóny. Nakonec musím říct, že mě dost překvapilo, jak se můj přístup ke knize a příběhu v průběhu čtení měnil.

Na knihu možno nahlížet dvěma způsoby. Vybraný náhled dost ovlivní čtenářský zážitek i celkový dojem z příběhu. Buď příběh vezmete zcela vážně a budete ho srovnávat s realitou a očekávat, že reálně působit bude. V tom případě knihu nečtěte, budete na straně lidí, kterým nebude sedět – které možná naštve, úplně znechutí. Zaskočí vás to hnusné a zlé na ní – a jo, není tam toho málo. Bude vás dráždit nelogičnost a rozpor v chování postav.

Nebo knihu můžete pojmout jako naprostou a poměrně zvrácenou fantazii (což taky je, byť v aktuálním světě) a pak budete spokojenější. Furt na tom zůstane hodně věcí, které asi pošlapou nějaké to kuří oko. Nicméně to bude přijatelně provokovat a ne nutit švihnout knihu z okna coby stupidní hnus. A taky si pak nebudete vyčítat váhavé sympatie k hrdinovi, které možná v pár okamžicích přijdou.  Záleží prostě na každém čtenáři a na jeho nastavení a na přístupu ke knize.

Tahle kontroverze a skutečnost, že se čtenáři údajně rozdělí na dva tábory, mě zaujala, a proto jsem se rozhodla si knihu přečíst, abych zjistila, co to teda je za pohoršlivou senzaci. Oba přístupy se mi při čtení trochu vystřídaly, ale nakonec jsem si vybrala ten druhý. Ono mě to nakonec bavilo!

Prostě je toto kniha, u které se nevyplatí moc nad tím dumat a je potřeba jen číst a přijmout příběh se všema jeho divnostma a blbostma. Pamatujte: Je to kniha, není to skutečné. Odlište to nebo to nečtěte.

 

První přístup. Aneb v čem je to zlo a hnus?

Zásadní chyba při čtení takových drsnějších a kontroverznějších příběhů je vzít si to osobně. Vztáhnout dění na sebe a promítnout do toho čtení příliš svých osobních postojů a názorů na to, co je správné a co je morálně za hranou. Protože jak vám jednou někdo škrtne sirkou pod hranicí nepřekročitelného, nejde to uhasit a zůstane jen vztek. To neznamená si to neuvědomovat, ale nechat se tím pohltit. Protože podvědomě se vám bude vynořovat, že to je hnusné a není to správné a pak se podivíte sami nad sebou, když se rozhodnete to přijmout. Ale to nevypovídá nic o vás samých! Je nicméně fakt, že sex, jak je tu popisován – tedy většinou jako znásilnění – každý prostě nechce číst vůbec nebo nezvládne číst bez znechucení.

Nelze popřít, že hrdina knihy Zade, je naprostý magor. Stalker, násilník, prostě veskrze odporný chlap. Z počátku čtení to vůbec nevylepší ani fakt, že je přitažlivý a že své násilné sklony vybíjí zejména na pedofilních bandách a chlapech, kteří páchají násilí na ženách (trochu Dexter?). Vždyť on ho páchá taky! Od chvíle, kdy se nalepí na Adeline je jeho vztah k ní čistě násilný a dominantní. Nezajímá ho její názor, líbí se mu, že se ho bojí, pronásleduje ji, vnucuje jí svou vůli, dokonce ji znásilní. Netají se s tím, že ji chce zlomit, že ji donutí, aby ho milovala a chtěla – jiný výsledek nepřipadá v úvahu, protože ona se ho prostě nezbaví. Prostě „hrdina“ na grc.

Pokud si toto při čtení pustíte moc k tělu, tak vám z toho jeho „dvoření“ bude fakt blbě. A i z jeho zaměstnání. Sama jsem měla okamžiky, kdy mě napadlo, že jsem si ukousla moc silné sousto. V jednu chvíli mi on těmi svými řečmi připadal směšný, ale jeho činy rozhodně k smíchu nebyly. Představa stalkera a ještě takto kontaktního mě prostě děsí.

 

Druhý přístup. Aneb furt je to zlo a hnus, ale zároveň připustíte, že příběh je takový a přijmete to.

Začátek knihy? Fascinace. V rukou mám nový text a chci si příběh užít. Autorka stylem psaní dělá všechno proto, abych se vžila do situace na straně Adeline.

Poznala jsem ji a jeho. Její dům, který si o nějaké nepříjemnosti přímo říkal. Čekala jsem, co bude a akce stalkera mi připadaly dost nepříjemně děsivé. Adeline na ně zatím taky dejme tomu celkem normálně reagovala. Tedy voláním policajtů a pokusy se bránit. Já na jejím místě bych asi byla už na druhé straně zeměkoule, ale budiž. Z jeho kapitol vím, že by stejně neutekla. Tady taky začnou první nelogičnosti, kterých si nejspíš povšimnete jako první na mizení Adelininých oznámení na policii. Jako dobrý, z počítačů to asi dejme tomu šlo vymazat, ale lidi si pamatují a lidi mluví. Kór když si vezmete, jakou má minulost sídlo, v němž Adeline žije.

Pak přijde pohoršení, ale pořád mě to baví, čtu prostě příběh a jsem zvědavá, co bude dál. Pohoršení vygraduje scénou ve skleníku, kdy jsem si řekla, že toto je teda fakt hnusný. Nemám ale srovnání s dalšími texty žánru, tak to beru tak, že to do příběhu tohoto typu patří. A ono patří! V reálu to je bizároš, ale sem to zapadá.

Dostavilo se přijetí dění a souhlasu s ním ze strany Addie.

Tahle fáze nastane přibližně v polovině knihy, kdy už se ona a stalker znají osobně. Je ovšem potřeba počítat s tím, že zde dojde na sex častěji a není to žádné něžné a romantické milování. Vlastně je tu všechno při sexu takové hrubé a sprosté. Normálně to nemusím, ale tady mi to kupodivu sedělo celkovému vyznění příběhu. K vrahovi a magorovi Zadeovi by mi prostě nepasovalo nějaké to „na všechny jsem zlý, ale na ni nikdy“ a spisovné vyjadřování bez jediné vulgarity.

V tomto pohledu na příběh a po překonání fáze pohoršení, je dokonce možné cítit vůči hrdinovi stejnou fascinaci a děsivou přitažlivost, jakou cítí Addie. V jejích očích on začíná být hezký, přitahuje ji nejen po sexuální stránce, ale i osobností a vzhledem. Překvapivě se s ním začne cítit i v bezpečí – stockholmský syndrom jako vyšitý. I tak ale nezapomíná na to, co je zač a že je na místě se ho bát. Jenže Addie prostě vzrušuje, když se bojí. Je to vůbec možné? Očividně pásl svůj k svému, protože ona je magor podobného ražení, jako on.

 

Ve vyprávění se střídají on a ona, což pro příběh bylo jedině dobře. Jeho kapitoly sice ze začátku působily trochu divně, když si v nich mlel to svoje o spáse nevinných a zároveň zabíjel, kam se podíval, ale její to vynahrazovaly. V jejích bylo napětí a děsivá atmosféra, kterou vytvářel zatím neznámý stalker, který se jí coural po baráku.

 Od cca půlky knihy už to není stejný příběh jako na začátku, či spíš od chvíle, kdy se oni potkají osobně a ze stalkera se stane jen dominant s velkým „ehm“ (jak taky jinak), který se snaží zlomit svou myšku a donutit ji, aby ho milovala. Postavy nejsou vysloveně hodně propracované, ale to podstatné pro tento příběh v nich je. Nenazvala bych je plochými, ale ani nemůžu říct, že by byly představené natolik, abych je pochopila opravdu dobře. Pokud něco takového vůbec jde. Abych tak byla upřímná, dost z jejich přístupu ke „vztahu“ jsem nechápala vůbec. Vlastně spíš všechno. U tohoto příběhu však pochopení vnitřních pochodů postav potřeba vůbec nebylo. Stejně pochodovaly co chvíli jinam :D

U Addie jsem úplně nepochopila její zvláštní dvojakost, ale neznamená to, že mi vadila. Tvářila se jako plachá introvertka, ale pak šla klidně pařit do klubu a sbalila si tam chlapa na jednu noc. Tvrdila, že Zadea nechce, ale zároveň ho provokovala. Nevadilo mi to proto, že bez této dvojakosti by příběh nemohl takto fungovat. Co mi ovšem nesedělo hodně, že její kapitoly byly označeny jako „manipulátorka“. V čem prosím koho manipulovala? Spíš Zade pěkně cvičil s ní. Pokus vztáhnout to označení k její spisovatelské profesi mě teda nenadchnul. Prostě to, co je o ní napsáno v anotaci, vůbec nesedí. Byla hlavně hezká, vnadná a subinka.

Zade měl v sobě podobný rozpor. Sice nesnášel násilí na ženách, hnusilo se mu to a trávil život tím, že osvobozoval malé holky ze spárů pedofilů a sekt. Na druhou stranu si dokázal pěkně užít mučení lidí a s Adeline se taky zrovna nemazal. Jak to přišlo, že tady mu její odpor a nesouhlas nevadil? Protože on k ní na rozdíl od těch druhých něco cítil a tak jí mohl dělat cokoli po libosti? To z něj asi mělo dělat dark romantického hrdinu? Očividně musím přečíst nějaké další knihy z žánru, abych pochopila vzorec. Popsán byl každopádně tak, že nebýt to takový magor, byl by vlastně ukázkovým hrdinou z knih pro „soukromé fantazie žen“. Ty jeho oči! A ruce! A… no nic…

 

Styl psaní autorky mě zaujal. Rozhodně mi sedl a vyvolával ve mně ty správné emoce. Na správných místech jsem cítila napětí, znechucení i vztek na padouchy.  Snad jen krom chvílí, kdy jsem měla chuť se smát Zadeovu božskému komplexu a kecům o tom, jak je zlý, drsný a neporazitelný. A dokonalý v posteli, to je snad jasný :)

Příběh sám je docela zajímavý s jednoduchou detektivní linkou, která sice místy drhne, ale nijak zvlášť to ničemu neškodí. Zajímavé a napínavé to bylo. Když teda opět nebudete přemýšlet nad logikou věci – teda spíš nad tím, že tam jakákoli logika a uvěřitelnost chybí, zejména ve fungování Zadeovy „organizace“. Založené je to sice na zámořských dezinformacích, ale zápletka pro knihu to vůbec není špatná. Uvěřitelnost v tomto sice opět trochu kulhá na jednu nohu a druhou ani nemá, ale už jsme se dohodli na tom, že této knize se nedá věřit a nelze v ní brát vážně nic :)

Autorka zapletla do příběhu i pohled do minulosti Addiiny rodiny, konkrétně její prababičky. Podivná náhoda, že i ona měla svého stalkera. Každopádně od začátku víme, že to nedopadlo dobře a prabábu Gigi někdo zabil. Addie chce vypátrat, co se stalo, a kdo byl vrah. Takže má něco dalšího, nad čím může dumat, zatím co ji pronásleduje její vlastní stalker. Fakt doufá, že neskončí stejně a i tak si nemůže pomoct a hraje si s ohněm.

Sexu a prasečinek tam není tolik, kolik jsem čekala, i když ne pokaždé je to typ sexu, který by bylo možné schválit nebo chtít. Vlastně moment! Zcela určitě tam není žádný sex, který by bylo možné chtít :D Pokud tedy nemáte nějaké méně běžné záliby.

 

Kniha je prostě taková trochu ujetá fantazie pro velké holčičky, která každé nemusí sedět. Upřímně pod slovy „dark romance“ jsem si představovala něco mírně jiného. Když šmírák začíná Addie pronásledovat, je v knize krásně strašidelná atmosféra. Když se poznají, nastupuje jakási pokřivená parodie na romantiku s násilněji laděnými sexuálními scénami, ale vysloveně šokující nejsou, když teda odhlédneme od faktu, že Zade není úplně něžný milenec a zrovna nevyhledává Adelinin souhlas – ale i toto zhruba v půlce se vyřeší samo. Strašidelná atmosféra se jejich spárováním úplně vytratí a má ji nahradit „láska“, pátrání po Gigiině vrahovy a Zadeovy protipedofilní a antikultistické aktivity.

Po dočtení jsem šokovaná tím, že vlastně zase až tak moc šokovaná nejsem. Kdyby autorka udržela stalkera stalkerem a Addie nesouhlasící, to by bylo jiné kafe. Knihu jsem si užila – nepopírám :) Bylo to něco jiného, něco, s čím jsem zatím neměla zkušenost. Takže za mě rozhodně stálo za přečtení (prakticky jedním dechem). A jestli se pustím do dalšího dílu? Zatím to vypadá, že nejspíš ano. Konec k tomu jednoznačně vybízí.

 

O knize:

Autor: H.D. Carlton

Série: Kočka a myš (1. díl)

Překlad: Alžběta Komrsková

Vydal: Red

Rok vydání: 2024

Počet stran: 100

 

 

Zakázané uvolnění

 

Sportovní romantiky mám ráda. Dokonce tak moc, že v nich dokážu přehlédnout i větší množství scén „po desáté“. Takže Zakázané uvolnění byla jasná volba. Hokejisti jsou totiž skoro stejně dobří jako američtí fotbalisti :D a poslední dobou je knih o nich zdaleka nejvíc. Stejně tak mě baví romantiky ze středních nebo vysokých škol, protože v nich chybí takové ty otravné, všednodenní dospělé starosti, děcka, práce a podobné rušivé prvky :) Kniha tedy měla víc než dost šancí být u mě úspěšná.

 

Anotace:

Hokejová romance tak žhavá, až ledy tají! Zpočátku se ti dva nemohou vystát. Summer má ve svém životě jasné plány – chce se stát sportovní psycholožkou a dává do toho všechno. A taky nesnáší hokej. Jenže studium jí nečekaně přivede do cesty neodolatelného kapitána univerzitního týmu Aidena, který naopak žije jenom hokejem. Baví ho taky párty a vztahy na jednu noc. Vše se změní, když ho trenér donutí, aby pomáhal Summer při výzkumu. Téhle holky se totiž jen tak nezbaví...

 

…

 

Na to, jak jsem si tuto knihu užila, je překvapivě těžké o ní něco napsat. Tyto knihy jsou si vzájemně celkem dost podobné, což je výhoda, protože člověk ví, co může čekat. Zároveň je to ale i nevýhoda, protože dostane v podstatě pokaždé totéž. Záleží vždycky jen na umu autora, jak dokáže vytvořit postavy, popsat děj a zpracovat žhavé (případně romantické) scény. Můžu s radostí konstatovat, že tady se to povedlo a Zakázané uvolnění je jedna z těch knih, kterou jsem si fakt užila do plných.

Jen tak mimochodem, oceňuji, jak krásně dvojsmyslně zní název :) ale to je fakt jen tak na okraj.

 

Nejdřív proberem prostředí, protože toho si – dle očekávání – při čtení zase tolik dopodrobna neužijem. Slouží opravdu jako kulisa – tedy zejména hokej. Vysokoškolského prostředí je tak nějak přiměřeně, abych při čtení nezapomínala, kde že se to vlastně všechno děje. I toho hokeje tam přeci jen bylo tolik, aby jeden při čtení nepřehlédl, že ten kluk je opravdu hokejista. Na trénink nebo zápas mě ale autorka nevzala. No, chápu :) Vlastně by to tam možná bylo i navíc. Protože nejdůležitější věcí na knize je samozřejmě vznikající a postupně dost žhavý vztah hlavních postav.

K tomu se hned dostanu, jen bych chtěla s radostí oznámit, že autorce se vydařily i jiné vztahy v knihách. Všem jejím postavám to spolu dobře klapalo. Navzdory tomu, že hokeje samotného jsem si moc neužila, bylo více než zjevné, že kluci tvoří opravdu tým a jsou dobrými kámoši i mimo hřiště. A teď už tedy k tomu hlavnímu.

A tím je pochopitelně páreček hlavních hrdinů.

Summer ze začátku působila jako všechno jiné než kandidátka na žhavý románek. Jednak byla zcela soustředěná na své studium a budoucí kariéru a fakt si za tím šla tvrdohlavě jako buldog. A pak taky vypadala naprosto imunní vůči jakémukoli hokejistovi, který prošel kolem. Pro svou nenávist k hokeji měla docela dobrý důvod, jen mi nebylo úplně jasné, proč si to vztáhla i na chlapa, s kterým měla něco mít. Škrtnout osobu jen proto, že dělá nějaký sport, mi připadalo dost divné od někoho, kdo chce být psycholožkou. Naštěstí tuto skutečnost si uvědomovala i Summer a byla mi tím sympatická. „Moudře a vyspěle“ se rozhodla dát Aidenovi šanci a vůůůůbec s tím nesouviselo, jak má pěkně vymakanou postavu, sexy kukuč a vůbec po čertech žhavé charisma. Našlo se dost věcí, kterými mi úplně sympatická nebyla, ale nemůžu říct, že by to bylo něco zásadního, co by ji poškodilo jako postavu. V zásadě to tak má v romantikách hodně ženských postav a asi už jsem naučená na tento způsob ukazování „emancipace a sebevědomí“. Myslím tím poněkud větší protivnost a okázalou aroganci při komunikaci s konkrétním mužem. Občas se chovala dětinsky, občas byla možná moc „chlapská“ a pak zas princeznovské povýšená a nafrněná. Sem tam natropila nějakou tu zbytečnou scénu z uražené ješitnosti. Celkově jsem nicméně neměla větší problém ji jako hrdinku přijmout. Možná to takto vypadá, že Summer je v podstatě kráva, ale není to tak.

Aiden byl překvapivě taky docela fajn. Ze začátku táhl s partou okolo sebe a šel z večírku na večírek a s tím, kterou ženskou má zrovna v posteli si hlavu taky moc nelámal. Ukázalo se, že když se rozhodne pro jednu holku, umí si priority poskládat sakra rychle. A autorka toto jeho skládání napsala dost dobře. Vůbec nepůsobil jako slaboch nebo zamilovaný pitomeček ve vleku ženské. Možná bych mu mohla vytknout, že byl chvílemi dokonalý až moc. Vždycky přesně takový, aby na ženské srdce zapůsobil, ale vytýkat nebudu. Proč taky, v knihách přeci nikdo neočekává reálné mužské, takže ani já ne :)

Obě postavy jsem si oblíbila už od začátku. Možná s výhradami, ale oblíbila. Scény s nimi byly místy dost vtipné, Summer dokázala Aidena občas pěkně setřít a on jí nezůstával dlužen. Celkem dost bylo vidět, z čeho a jak se jejich vztah vyvinul, nebylo to žádné podivně trapné a neuvěřitelné vzplanutí na první pohled ani uvzdychané nebo nadržené slintání, jak to někdy bývá. Oba na začátku přistoupili na to, že jde vlastně jen o sex a dalo se jim to věřit. Stejně jako city, které se postupně a přirozeně objevily. Nějaké nepřátelství ve vztahu k tomu druhému jsem viděla ze začátku jen u Summer, Aiden žádné předsudky neměl. U něj se jednalo spíš o reakci na její poněkud arogantní chování. U Summer jsem spíš pozorovala snahu udržet si „přátelství s výhodami“ za každou cenu. Trvalo jí mnohem déle, než si přiznala, že něco cítí. Těžko říct proč. Prostě to tak bylo :)

Když se ti dva domluvili na sexu, v knize se začaly množit správně žhavé scény. A když říkám správně, tak to tak i myslím. Autorka se sice vůbec nebrzdila v popisech a peprných okamžiků nebylo úplně málo. Byly ale dobře napsané a nehyzdila je žádná divnoslova, která občas autoři rádi používají. Naopak všechno vyznívalo v rámci žánru přirozeně. Ony popisy navíc nebyly zbytečně podrobné v některých věcech, autorka neměla potřebu popisovat každý pohyb, což opravu hodně, hodně oceňuji. V tomto příběhu se mi navíc líbila ta kombinace žhavého vztahu a pomalé romantiky.

 

Jediné, co mi trochu uniklo, ale to se v podobných knihách děje často, byla podstata zápletky. Ne, vážně! Co byl vlastně ten Summeřin výzkum? Co zkoumala a o čem psala práci? V knize byla zmínka o nějakém dotazníku, který jí Aiden vyplnil a to bylo všechno.  Trochu jsem z toho získala dojem, že celý ten „školní projekt“ byl jen záminkou autorky, jak svést ty dva dohromady a sotva se potkali, s úspěchem všechno psychologické zkoumání vypustila z hlavy. Výsledek je ten, že kniha je poněkud prvoplánová a předvídatelná, ale stejně to bylo příjemné počtení.

 

Pokud chcete žhavější romanci o sportovci a hezké holce, tohle bude kniha pro vás. Je super čtivá a dostanete všechno, co od podobných knih lze očekávat.

P.S.: Na začátku najdete i playlist ke knize. Což mi připomíná, že jsem ty písničky chtěla zkusit :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za žhavou hokejovou romancí račte tudy.

 

O knize:

Autor: Bar Khabra

Překlad: Eva Kadlecová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 392

 

Další romantiky o sportovcích na bloGu:

Kulti

S láskou Lukov

Haka za lilii

Tetování za trest

Obránce mimo hru