Se srdečným pozdravem

 

Jakožto dlouholetá kancelářská krysa jsem jen těžko mohla odolat knize, která nabízí možnost se tomu povznášejícímu prostředí taky trochu zasmát. Nechápejte mě špatně – svoji práci mám ráda (aha, šéfe, jestli to čteš :) ), ale pořád jsme jen lidi a každý má „své okamžiky“. Takže je to tu – moje první kniha z kancelářského prostředí. Směle do toho!

 

Anotace:

Jolene je přesvědčená, že její interakce s kolegy v kanceláři by měly začínat i končit u oficiálních pracovních povinností. Její recept na přežití mezi otravnými spolupracovníky, kteří nechápou, jak důležité jsou hranice? Své stížnosti si vylévá v jízlivých PS e-mailů. Pak změní barvu písma na bílou a nikdo nic nepozná. Co by se mohlo pokazit? Když jí pak kvůli chybě v IT systému spadne do klína přístup k soukromým e-mailům celého oddělení, Jolene ví, že by to měla nahlásit. Ale kdo by odolal pokušení a nepřečetl si, co si o něm kolegové doopravdy říkají? Když navíc zjistí, že se chystá propouštění, uvědomí si, že tohle by mohl být klíč k záchraně jejího místa. Plán je jednoduchý: získat si přízeň šéfa, přesvědčit HR, že je pro Supershops nepostradatelná, a vyřadit konkurenci.

Hořkosladká tragikomedie z kancelářského prostředí o introvertní mileniálce Jolene čtenáře dojme i rozesměje a připomene, že na první pohled špatná rozhodnutí se mohou člověku vymstít, ale udělat ta správná je obvykle daleko těžší. Nechybí odkazy na současnou popkulturu, romantická zápletka a velká porce humoru.

 

…

 

Ještě udělat si k tomu kafe a můžeme začít :D

 

Od knihy jsem očekávala především vtipný a odpočinkový příběh, ale na začátku mi teda do smíchu zrovna nebylo. Autorka mě hodila do typického obchodního oddělení korporátu, do openspacu, v němž seděli prací značně otřískaní lidé, narvaní do společnosti osob, které by si normálně asi nevybrali. Nebylo zde přesně uvedené, jakou konkrétní práci vlastně dělají, ale ani to nebylo potřeba. Touha prostě jen přežít pracovní den z nich tak nějak koukala ze všech.

Dostala jsem asi typické složení kanclu. Jednu starší paní před důchodem, vedoucí oddělení. Ambiciozní potvoru a vlezdoprdelku, která se cpala na její flek.  Kluka, který práci sice dělal, ale očividně byl duší na míle daleko. A potom Jolene – hlavní hrdinku. Holku, která tu práci prostě nesnáší, ale nemůže si dovolit odejít.

Tihle lidi spolu tak nějak musí vycházet, co už taky že. Ale Vztahy mezi nimi úplně ukázkové nejsou. Vedoucí má své oblíbence, ambiciozní potvora má své cíle, všichni řeší vlastní problémy… a všichni pomlouvají Jolene.

To tohoto vřelého a „přátelského“ prostředí přichází nový HR manager. Optimistický a nadšený, s chutí věnovat se lidem – což je pochopitelně podezřelé. Navíc se proslýchá šuškanda, že se bude propouštět a co když tento přátelský chlapík je tu od toho, aby vybral, kdo poletí? No jasně že je!

 

Podívejme se nejdřív na postavu Jolene, protože v ní bylo tak nějak všechno. Byla absolutně vyhořelá. Do práce chodila jen z nutnosti kvůli penězům, život mimo kancl měla podobně smutný. Byla dost osamělá a lidi v kanclu ji neměli rádi kvůli její odtažitosti a zvláštnímu chování a spikli se proti ní.

Jolenin životní byl všechno jen ne veselý a ona v něm spíš bezmocně vězela, než že by nějak aktivně žila. Její plachost a úzkosti vyplývající z šikany v dětství a z tragické události, která se jí stala, z ní udělaly téměř asociála a její chování vzbuzovalo v lidech reflex spojit se proti ní.

Vzhledem k tomu, že příběh vyprávěla, jsem byla v její hlavě a moc příjemně mi tam nebylo. Na začátku přemýšlela hlavně nad utrpením v práci a odporem ke kolegům. Případně nad rodinnými očekáváními, která nenaplnila. Ona chtěla jediné: Přežít bez povšimnutí ze strany lidí okolo.

Naštěstí byla Jolene taky dost vtipná a její jedovaté leč trefné postřehy o každodenním plynutí času v kanclu mě bavily.

 

Monotónní plynutí času každodenní kancelářské rutiny velmi brzo narušily dvě věci. Jednak přišel onen nový  lidsko-zdrojník a dvak se přišlo na Jolenin nepěkný zlozvyk sdělovat lidem do mailu trefné postřehy o jejich osobnosti neviditelným písmem. Jolene byla potrestaná a do kompu jí nasadili sledováno mailů. Jenže stala se chyba – najednou měla přístup do mailů všech. Snahu to nahlásit měla, ale nakonec jí její špionské okénko zůstalo a najednou věděla o lidech okolo všechno. Nejen to, že propouštění a slučování míst se opravdu chystá. Věděla, co říkají o ní, jaké jsou jejich cíle, snahy a jak pracují. A dalo jí to možnost být ve všem o krok před nimi.

Jolene s vidinou nového životního cíle udržet si job a vyšachovat lidi, kteří ji trápí, úplně pookřála. Najednou tu bylo něco, za čím se aktivně hnát, něco co rozptýlilo oblak jejího vyhoření. Pustila se do aktivního tažení za získáním těch správných na svou stranu a dokázáním, že je pro firmu důležitější než konkurence.

Jolene díky tomu, že viděla do soukromí svých kolegů, je pochopila opravdu do hloubky a samotnou ji překvapilo, že se s nimi nakonec začala i sbližovat. Najednou poznala, že ti ostatní mají taky své problémy a slabá místa a že možná stačí jen trochu vyjít vstříc a být laskavější a nesoudit tak přísně.  Ano, u některých to nepomůže, ale většina lidí je normálních. Atmosféra knihy se tak pozvolna měnila, stejně jako samotná Jolene.

Život se pochopitelně neodehrává jen mezi stěnami kanclu. Jolene měla rodinu a autorka ji také zahrnula do děje. Musím říct, že tohle mě bavilo moc. Jolene byla peršanka a jejich rodinné uspořádání je trochu jiné. Líbilo se mi společenství její energické aktivní matky a ambiciozních tetinek, které probírali úspěchy svých dětí a řešili kdy a za koho je provdat či oženit. Ne že bych něco takového přežila na vlastní kůži, ale číst o tom byla zábava a z těchto rodinných dramat vyplynula v příběhu parádně zábavná zápletka.

 

Děj ubíhal hezky a svižně. Autorka dokázala vytvořit dost vtipných situací, občas opravdu k zasmání. Tím odlehčila závažnější věci, které její postavy řešily ve svých životech. Joleniny trefné komentáře mě opravdu dokázaly pobavit. I když ze začátku mi sympatická nebyla, nakonec mě napadlo, že bychom si asi rozuměly. Z toho je vidět, že autorka opravdu zvládla předat své hlavní poselství – lidi si vytvoří dojem podle toho, co je na povrchu a místo, aby dali šanci druhým lidem, uvíznou ve svých domněnkách o nich, často ještě podpořených stejným názorem okolí.

Zábavný i vážný příběh doplňuje hezká a jemná romantická linka, konečně taky jednou bez sexuálního divočení. Jolenin vyvolený nebyl žádný lev salonů, sportovec, pracháč a megamužný chlapák. Ale vlastně zrovna toto se mi líbilo. Ten chlap byl v pohodě a po dlouhé době jsem zažila šokující věc – opravdu se k hlavní hrdince hodil. Nebyli to jen dvě postavy nacpané k sobě, aby tam „jakože ta romantika byla“. Od prvního okamžiku si porozuměli a vztah mezi nimi se vytvořil bez nějakých extatických výlevů a popisů zničujícího vzrušení a nebezpečné přitažlivosti. Prostě stará dobrá romantika.

Potěšilo mě taky to, že dobrý nápad na zápletku nebyl potopený špatným zpracováním.

Nakonec musím říct, že kniha byla opravdu zábavná a svěží. Pokud vás baví sledování drobných lidských pokrytectvíček a objevování toho, co se asi ukrývá za usměvavou tváří, tohle si užijete. Zároveň ale nechybí ani hloubka lidských osudů, které byly u všech postav vypracované moc pěkně. A změna, která se udála se samotnou Jolene, povzbudila na duchu.

Ideální letní čtení i přes to, že je vlastně o práci :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za poznáním jednoho korporátu a vztahů v něm račte tudy.

 

O knize:

Autor: Natalie Sue

Překlad: Naďa Špetláková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Divoká hra

 

Kniha od Caplinové bez vaření? Tak to jsem musela vyzkoušet :) Byla jsem zvědavá, jak si povede mimo svoji oblíbenou a dost natrénovanou šablonu. No a samo že jsem byla zvědavá, jak si poradí s ostřejšími scénami :) Zklamaná jsem rozhodně nebyla. Spíš naopak.  Tvorba autorky s touto knihou totiž dostala nový svěží vítr do plachet.

 

Anotace:

Lydia Smithová nutně potřebuje peníze, a tak se přihlásí do drsné reality show Zachraň se, kdo můžeš. Když se však z jejího soutěžního partnera vyklube Tom Dereborn, raději by hned vzala nohy na ramena. Muž, se kterým před rokem strávila nezapomenutelný víkend plný vášně, se jí už nikdy neozval, a teď navíc předstírá, že ji vůbec nezná. Nyní jsou ale odkázáni jeden na druhého, v patách mají lovce a potlačené emoce vyplouvají na povrch. Když se minulost začne opakovat, jsou v sázce jsou nejen peníze, ale i Lydiino srdce…

 …

Reality show a podobné různé soutěže upřímně nesnáším – tedy hlavně ty současné. Nesleduji žádnou a ani mě to nijak neláká. Přes to mě zlákala kniha, jejíž jednou ze zápletek byla právě účast hlavních hrdinů v reality show.

Tahleta televizní akce spočívá v tom, že dvojice soutěžících je na útěku před skupinou profesionálních „lovců lidí“. Úkolem soutěžících je dostat se do Londýna a úkolem lovců je jim úspěch nedopřát. Soutěžící mají k dispozici jen malé množství peněz a věci jen takové, které si nesou v batohu. Při cestě si tedy musí poradit s různými situacemi, které mohou nastat při putování z Jezerní oblasti do Londýna. Ať už se jedná o jídlo, spaní, způsob cestování, nepřízeň počasí nebo zběsilou aktivitu lovců vybavených moderními prostředky pro sledování. No a dvojice hrdinů, kterou kniha sleduje, má ještě na práci vyrovnat se s vzájemnou přitažlivostí a taky nevraživostí, způsobenou jistým vášnivým setkáním v minulosti a poněkud nedospělým způsobem, jakým se k tomu postavil hlavní hrdina při opětovném setkání.

 

Autorka tentokrát představila dva hrdiny z oboru, který má pověst nudné a vážné práce. Oba byli pojišťováci. Ovšem zatím co hrdinka Lydia měla svoji kariéru poctivě vydřenou a její úspěch navzdory neradostnému životnímu startu v dětství, ji prakticky definoval, hrdina Tom přišel ke svému zaměstnání jako k rodinnému dědictví a v podstatě pojišťovačí jen z povinnosti a s nechutí.

Přes rozdílnost v přístupu k zaměstnání mají jedno společné. Oba pocházejí ze značně dysfunkčních rodin. Jedna je bohatá a extrémně snobská a druhá chudá a extrémně nezodpovědná. Oba dva tedy krom vzájemné přitažlivosti budou v průběhu děje řešit i rozdílné způsoby, jakými je poznamenala „výchova“ v dětství a povaha jejich rodičů.

Ti dva už se jednou setkali. O dlouhou známost nešlo, ale rozhodně byla poměrně intenzivní a nezapomenutelná. Alespoň tedy pro Lydii ano. Její překvapení, když se znova setkali, bylo o to větší, že se Tom tvářil, jako že ji nezná a navíc se choval dost nepřátelsky. Což možná zase takové překvapení nebylo, když si vzpomněla, jak ji po víkendu plném vášně vykopl za dveře jako lacinou rajdu. Protože kniha sleduje děj i z Tomova pohledu, víme, že zdaleka není tak lhostejný a chladný, jakým se dělá. Setkání s Lydií – tentokrát z pracovních důvodů, ho zaskočilo. A vůbec nepomohlo, že se pracovně poměrně dost neshodli.

Lydie byla daleko praktičtěji založená než Tom. Bylo to pochopitelné i vzhledem k tomu z jakých poměrů oba pocházejí. Rozhodně to není žádná naivní slečinka, která by nevěděla, co chce. Toma tou svou dokonalostí očividně provokovala k soutěživosti. A k tomu ho ještě popouzelo, jak moc jej pořád přitahuje.

Dění v soutěži je nejvíc ze sledováno očima Lydie, což bylo dobře, protože Tom jako chlap a hlavní hrdina mě zase až tak neoslovil. Možná to bylo kvůli srovnání s Lydií, která byla extrémně praktická a samostatná. Tom a jeho schopnosti vedle ní spíš zanikaly. Navíc většinu času byl protivný a choval se k ní jako malý spratek, který trucuje, když není po jeho. To přehlížení a předstírání, že si na společnou noc nepamatuje, se mi zdálo dětinské. Vždyť nebylo nic těžkého na tom říct jí, že to bylo super, ale nic z toho dál nebude. Navíc jsme všichni stejně věděli, že bude – i Tom to věděl, podle jeho části vyprávění a neustálého provokování Lydie. Nepochopila jsem tedy, proč dělal zagorku a nepřiznal, že by si prostě příjemné chvíle klidně protáhl? Jako asi dobrý pro zvýšení napětí v knize, když je hrdinům náct. Ale u dospělých lidí? Tohle byla naštěstí jediná věc, co mi na knize spíš nesedla. Škoda jen, že to potrefilo zrovna hlavního hrdinu. Opačně by mi to asi dávalo lepší smysl. Na druhou stranu – možná dobře, že se autorka pokusila stereotyp otočit.

Líbilo se mi totiž, že hrdinka tentokrát nebyla žádná zhrzená chudinka, kterou opustil chlap, a to se stalo důvodem ke změně. Ne, Lydie šla do soutěže kvůli penězům. Toto odkročení od autorčiny zažité šablony bylo příjemné a vůbec by mi nevadilo ho vídat i v jejích dalších knihách. Prostě aby důvod ke změně nebyl ten, že je ženská zoufalá kvůli chlapovi (který za to obvykle ani nestál), ale měla jiný důvod, jiný impulz.

Chemie mezi nimi je jinak docela dobrá. Zvlášť ke konci, kdy už Tom přijal skutečnost, že se cuká marně a Lydie ho prostě přitahuje.

Čímž se dostávám k tomu, že kniha je trochu pikantnější než obvyklé caplinovky – tedy spíš docela dost, ale ne nijak extrémně nevkusně. Není to naštěstí tak, že by … na každé stránce nebo v knize šlo jen o to. Autorka se sice nevyhnula některým i dost ohraným klišé z oblasti popisu řekněme fyzické přitažlivosti, ale asi záleží na tom, jak moc máte načteno v žánru a jak moc o podobné popisy stojíte. Přeskočit se dají vždycky :D Ale jak jsem psala, tady to není nijak nevkusné nebo přehnané. A v určitých okamžicích to působí opravdu dobře. Musím říct, že jsem vzájemnou přitažlivost hrdinům opravdu věřila, ačkoliv, nebo možná právě proto, že její projevy nepřeháněli do směšnosti (jak to někdy v knihách bývá).

 

Druhou zápletkou (krom vztahové) je ona záležitost s reality show. Jako nápad na zápletku se mi to zdálo dost dobré. Hrdiny to perfektně vytrhlo z komfortní zóny a zároveň to vytrhnutí bylo v podstatě na „pár dnů“. Hrdinka se nemusela stěhovat na druhý konec světa a děj, který je obvykle natažený do delšího časového úseku, se tady trochu smrsknul, což vznikajícímu vztahu přidalo na naléhavosti – oba věděli, že pokud něco chtějí, musí si to vzít rychle, než půjdou každý svou cestou. Ach to rozhodování! Přiznat si přitažlivost, nebo ne a za pár dnů už se nikdy nevidět?

Brala bych trochu víc popisů ze soutěže samotné a ze „strastí“ na cestě. Nemůžu si stěžovat, že by jich bylo vysloveně málo, to ne. Autorka se zvolenému tématu věnovala stejně poctivě jako jídlu a vaření v jiných knihách. Jen, že mě to bavilo natolik, že bych si toho ráda užila trochu víc. Ukázalo se, že autorka má talent na napínavé situace a hlavně hrdinku docela potrápila. Toho, jak oba cestu měli dokumentovat a jak ji skutečně dokumentovali, mi připadalo na televizní vysílání žalostně málo. Na co by se diváci měli dívat? Ale tak co já vím. Já jsem neviděla žádnou :D

Jako koncept každopádně zajímavé, ale dala bych jim podmínku, že natáčet musí všechno, krom nějakých soukromých věcí, které by tady dost komplikovaly možnou dobu vysílání pořadu :D Toto mi připadalo, že autorka trochu nedomyslela. Potřebovala prostě hrdiny dostat k sobě a o samotě a znemožnit jim odejít, což by v případě dovolené udělali (nebo by vůbec nejeli, když by se potkali u autobusu).

 

Ještě jedna věc mi připadala kapku nedomyšlená. Lydia nenáviděla svoje pravé jméno, které dostala od rodičů a velmi se za ně styděla. A to tedy naprosto chápu proč! Ale fakt je takový problém si ho změnit? Já bych to udělala okamžitě úderem osmnáctin, pokud bych dostala takové jméno jako ona. Nechce se mi věřit, že osobnost jako ona, by si jméno prostě nechala a tajila ho tím, že si nechává říkat Lydia. Protože taková kuriozita, jakou měla ona, to by se prostě rozkřiklo :D Nechápu tedy proč to v knize bylo takto. Ano, mohla to zmínit na začátku, že si jméno třeba změnila, aby ukázala, co byli rodiče zač, že jí ho vůbec dali. Ale proč zůstalo oficiální, to mi teda bylo záhadou.

 

Jinak jsem si knihu naprosto užila. Autorčin čtivý styl známý z předchozích knih tu byl. Nechyběla i určitá pohoda v některých okamžicích a zároveň ani napínavost a nepohodlí v jiných. Cesta hrdinů okořeněná pravým anglickým počasím neměla chybu.  Hrdinové si museli poradit v nekomfortních situacích a s nedostatečným vybavením, což mě bavilo. A nakonec ani Tom nebyl takový nadutec a jelito, jak se na začátku jevil :)

Kniha je pořád příjemná nenáročná caplinovka, kterou si umím vychutnat prakticky zároveň a vůbec se mi nechce čtení přerušovat. Pokud se autorka přidrží této svojí nové image, ráda si přečtu další podobný příběh.

Prostě, holky, směle do toho!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za knihou zamiřte tudy.

 

O knize:

Autor: Cassie Connor

Překlad: Marie Čermáková - Frydrychová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

 

Ještě bije

 

Anotace knihy mi připadala hodně lákavá. Romantika, ale ne tak docela, od nepřátel k lásce a navíc ty dramatické okolnosti, za kterých se všechno stane. Slibovalo to, že kniha bude jízda. No, tak to jsem ještě neměla ponětí, jak moc velká horská dráha mě čeká.

 

Anotace:

Cora a Dean se nesnáší už od střední. Což není ideální, protože Dean se má co nevidět stát jejím švagrem. Ale když Coře jednou v noci v baru ukradnou peněženku a Dean je jediný, kdo ji může odvézt domů, nezbývá jí nic jiného než přijmout jeho pomoc. Obyčejná jízda autem se však změní v noční můru, když je cestou přepadne šílený maniak, unese je a spoutá ve sklepě. Jestli chtějí přežít, musí po patnácti letech špičkování, nadávek a nekonečných pranků překonat vzájemnou averzi a začít spolupracovat. Cora a Dean však netuší, že jejich únosce s nimi má plán. Plán, který změní jejich vztah, setře hranici mezi nenávistí a láskou a navždy je k sobě připoutá, i když se zbaví řetězů.
Jsou v tom spolu – bez ohledu na to, co je jejich nečekané pouto bude stát.

 

…

 

Prvních pár stran příběhu mě napadalo, jestli všechno náhodou nebude klasická romantika, jakých jsou tucty. Zdání ovšem klamalo a navíc jsem vážně nečekala, že autorka jednak stvoří tak perfektní postavy (i ty vedlejší) a navíc, že tak dobře umí psát. Jednoduše, ale s citem pro detail a vnitřní pocity hrdinů. Se schopností vyhmátnout to podstatné. A taky o násilí bez přehnaných detailních popisů činů samotných.

 

Prvních pár stran ukázalo klasický, obyčejný život lidí kolem třicítky. Probíhala oslava narozenin Mandy, sestry hlavní hrdinky, a přítomen v baru je i její největší nepřítel už od střední školy Dean – shodou neblahých okolností sestřin budoucí manžel. Ti dva se špičkují a dělají si naschvály už celých dlouhých patnáct let a Cora Deana upřímně nesnáší.

Prostě poklidný začátek a seznámení se s hrdiny. Jenže situace nabere ostrý obrat prakticky okamžitě a z poklidu zamíří hrdinové přímo do pekla. Po cestě z hospody jsou oba dva uneseni psychopatickým uchylákem a začíná nejdrsnější část knihy.

 

A to teda bylo! Přečetla jsem už hodně knih, ve kterých bylo násilí, nedobrovolný sex a podobné věci. Většinou to na mě zase až tak nepůsobí, prostě se to zdá buď „jenom jako“ nebo je to samoúčelně přehnané do absurdna, případně mám pocit, že se to hrdince vlastně spíš líbí, tak o co potom jde – a tímhle se jakákoli hrůza zabije spolehlivě. Jenže tady to na mě působilo úplně jinak. Tím, že se autorka nevyžívala v podrobném popisu alá návod k obsluze pračky, ale věnovala se spíš detailům a pocitům postav, bylo to všechno jaksi brutálně intenzivní a opravdové. A hrdince se to rozhodně nelíbilo, ani hrdinovi. Nebylo na tom ostatně nic, co by líbivě působit mohlo i pro masochistu. Jen zoufalství a snaha přežít. Nešlo taky „jen“ o násilný sex, ale také o zvrácenou psychologickou manipulaci s oběťmi, jejíž účel mi postupně docházel a připadalo mi to prostě jako strašný experiment šíleného, mengeloidního psychologa.

První část příběhu, ve které byli hrdinové spolu spoutaní ve sklepě, byla skutečná noční můra. Upřímně mě to fakt děsilo až k husí kůži. Při vnímání těch některých (zcela nesexuálních) detailů, které probíhaly, když jim únosce ubližoval, se dalo tak strašně moc vcítit do Cory i Deana, že jsem to v žádné podobné knize ještě nezažila. A taky ten způsob, jaký pachatel zvolil a účel, proč to všechno dělal… Hrůza!

Upřímně jsem v tuhle chvíli nechápala, jak z tohoto udělá autorka vztah mezi těmi dvěma. Jak vůbec postavy dokážou přežít při nějakém zachování si zdravého rozumu. Nezpochybňovala jsem ovšem pouto, které se mezi nimi v tom sklepě ukulo a ani to, že pro sebe budou v dalším životě důležití.

 

Po tomto sklepním hororu přišly další části, které byly vyprávěny střídavě z pohledu Cory a Deana. Přežili, vrátili se domů a bylo potřeba nějak začít znova žít v okolním světě, vrátit se ke starému životu a lidem, i když oni dva už nebyli ti samí, co před tím a ani nemohli být. Oba dva museli projít procesem vyrovnání se s tím, co se jim stalo a hlavně se skutečností, že mezi nimi něco vzniklo. Komplikací bylo nejen prožité trauma, ale i fakt, že Dean byl pořád snoubencem Cořiny sestry.

Psychologii postav měla autorka naprosto přesvědčivou po všech stránkách.

 Jednak v tom sklepě (br, ani nevzpomínat) a pak hlavně potom. Nejsem psycholog a nevím přesně, jak probíhá uzdravování z něčeho takového. Doufám, že to ani nikdy nezjistím. Každopádně tady mi to přišlo více než dobře udělané. Od stránek jsem se nemohla odtrnout, jak moc mi záleželo na těch dvou a na tom, co s nimi bude. Jestli mi někde opravdu přirostly postavy k srdci, bylo to tady.

Cora na tom byla (z pochopitelných důvodů) o něco hůř, než Dean, ale ten si taky zažil svoje. Ona se z pohodové holky, která byla vtipná a drzá a užívala si života, proměnila v roztřesený uzlík nervů a viny. Zároveň ale byla nesmírně silná a bojovala s tím, jak to jen šlo – tak nějak to od ní všichni očekávali. Dokázala si zachovat soucit s druhými a záleželo jí na ostatních a tak se snažila chovat tak, aby jim situaci usnadnila a nedala najevo, že uvnitř se hroutí a nezvládá to. Jediný vztah, který kočírovala obtížně, byl ten k Deanovi.

Dean se vyrovnával se svou situací trochu jinak. Nebyl tolik emocionální, víc o věcech přemýšlel, i když to jemu ubližovalo, byl tu pro Coru. Rozhodně je to typ chlapa, kterého by každá chtěla vedle sebe. Ne svalovec, ne pracháč, ale normální čestný, slušný chlap, na kterého je spoleh. Ne dokonalý, ale schopný ženu podpořit.

Po jejich osvobození ze sklepa bylo jasné, že vztah Deana a Mandy nemá šanci. I kdyby se Dean s Corou už nikdy neviděli, neměl by šanci. Autorka hodně dobře popsala i změnu, která se s Deanem stala po této stránce a proces toho, jak se jeho dlouholetý vztah úplně rozdrobil do ztracena. Mandy působila až necitlivě, jak se snažila chovat se normálně, ale necitlivost to nebyla. Neměla prostě šanci pochopit, co se s Deanem potom stalo. Snažila se vklouznout do starých pořádků, jenže Dean už nebyl ten stejný člověk.

A Cora, na které mu záleželo už před tím, se v tom sklepě úplně vpila do jeho osobnosti, byla tu pořád, i když taky úplně rozbitá. Vlastně mi připadalo logické, že je to k sobě nějakým způsobem táhlo i po té hrůze, kterou zažili. Že to ale nebude procházka růžovou zahradou, bylo jasné. Jak taky navázat vztah, který už předem svazuje trauma, vina a vztahy v rodině.

 

V této části taky přichází o něco popisnější sex, ale ne tak, aby mi připadal směšný nebo mi nějak vadil po stránce popisové. Maximálně u toho nemuseli vést některé řeči a typické průpovídky, ale na druhou stranu to plkání tak nějak patřilo k situaci a ke zpracování prožitého. Nejspíš to byly jediné vulgárnější komentáře v takových scénách, které se mi nezdály úplně samoúčelné a trapné. Navíc i v těchto situacích pořád vykukoval ten sklep z hlouby duše obou a v některých chvílích při čtení fakt zatrnulo.

Romantika mi připadala taky dobře vystavěná a ne zase až tak neuvěřitelná. Jen si nejsem moc jistá tím „od nepřátelství…“, protože takové pocity byly spíš jen na Cořině straně. Očividně mezi nimi bylo něco víc vždycky, jen prostě to nikdy nepřeklopili do vztahu, protože Dean si začal už ve škole s její sestrou.

Nešťastně uchopený začátek jejich „přátelství“ jsem poznala v krátkých vsuvkách z minulosti, které autorka zařadila do knihy. Bylo tam všechno od jejich seznámení ve škole až po některé klíčové naschvály, které více osvětlily pozadí jejich vztahu a nedorozumění, které už v mládí mezi nimi nastalo.

V romantické stránce knihy autorka podchytí osvědčenou šablonu, která ale tady byla trochu nakřáplá tím, jak kniha začala. Každopádně z ní zůstalo alespoň to dočasné odloučení páru, které ale tady mělo skutečně obrovský význam pro oba dva a pro jejich vztah. Opravdu jsem obdivovala způsob, kterým se Dean rozhodl všechno řešit, nešlo rozhodně o pohodlnější a příjemnější cestu nebo bezbolestný způsob. Spíš naopak. Ale on v tuto chvíli riskoval všechno kvůli ní, pro ni a pro její prospěch. Po úniku ze sklepa se stal pro Coru oporou, přítelem, milencem, vším, co potřebovala, ale včas poznal, kdy musí začít stát sama. Jestli tohle není láska, tak už fakt nevím, co je.

Epilog – ach jo, proč já čtu ty epilogy :). Kdy se konečně poučím? Ale ne, nebyla to zase taková hrůza. Jen to prostě sjelo opět do klasické romantiky, která se mi k předchozímu psychologickému dramatu nehodila, ale chápu, že autorka chtěla po tom všem děsu dopřát čtenářům trochu štěstí a zklidnění.

 

Knihu rozhodně doporučuji. Mrazivě temný příběh a přece svým způsobem romantický, plný intenzivních emocí a takt dobře napsaných, že jsem je cítila doslova fyzicky, to se hne tak nenajde. Není to pohodové čtení, ale rozhodně něco zanechá. Od autorky si ráda přečtu cokoli dalšího.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu určitě nevynechejte – seženete ji tady.

 

O knize:

Autor: Jennifer Hartmann

Překlad: Jana Michalcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Celebrita

 

Podobnou knihu, kde celebrita účtuje se svým životem, už jsem četla a hodně se mi líbila. Sáhla jsem proto i po této, ale doufala jsem, že hrdinka bude v tomto případě o něco méně normální holka a o něco více potvora. Anotace každopádně naznačila, že si můžu dělat naděje a mám se na co těšit.

 

Anotace:

„Sláva je můj život. Byla jsem na takový úspěch připravená? Samozřejmě že ano.“ 
Cléo odmalička věděla, že je jiná. Už od dětství měla jedinou obsesi: stát se slavnou. Během let překonala každou překážku, jež se jejímu cíli postavila do cesty, každé vítězství chňapla pevně oběma rukama, každou prohru nesmazatelně zařízla do své nohy. K překvapení všech, kromě jí samotné, se Cléo skutečně stala světovou hvězdou, držitelkou mnoha ocenění, majitelkou luxusní vily v LA s miliony dolarů na kontě.
Ve svých třiatřiceti letech si poprvé dovolí luxusní dovolenou – a odjede na opuštěný ostrov. Konečně v absolutním klidu mimo šílenou spirálu života popstar a bez všudypřítomných paparazziů skládá své čtvrté album. A má spoustu času přemýšlet o tom, jak se dostala tam, kde je…
Jedna z nejzajímavějších autorek současné generace vtáhne čtenáře do hlavy popové hvězdy, jíž svět leží u nohou, do světa celebrit, kde vládne extrémní soutěživost, tvrdost a – beztrestnost. Sžíravý román o světě showbyznysu, ceně slávy a době uchvácené oslnivou září několika vyvolených, který se zaryje hluboko pod kůži.

…

 

Příběh jako takový je prosté vyprávění slavné zpěvačky o její cestě za slávou. Jak to od dětství vždy chtěla, jak věděla, že toho dosáhne, jak skutečně získala, co chtěla, a co všechno ji to stálo, jak to změnilo ji samotnou – ovšem nikoli k lepšímu. Tím v podstatě shrnuji děj knihy :D

Dostala jsem do rukou fiktivní životopis a rozbor osobnosti, který mě v mnohém překvapil a přiměl mě zamyslet se nad velkým množstvím otázek. Na jednu stranu je to tedy neskutečně čtivá kniha, kterou budete hltat a na druhou stranu věc, ve které se můžete po libosti ponimrat do hloubky, pokud budete chtít.

Budu tu psát mnohem víc o hlavní postavě samotné, než o ději knihy, protože právě ona – Cléo, je zde tím příběhem, ona samotná je dějem. Kniha je o vývoji její povahy při cestě za splněným snem (slávou). Tedy ani ne tak snem, ale dosažením toho, co jí – podle jejího přesvědčení, automaticky náleží. Protože ona se narodila pro to, aby byla slavná!

Kniha začíná v momentě, kdy už Cléo slavnou je a zrovna si přijela užít velmi exklusivní dovolenou. Zcela sama, na opuštěném ostrově, kde není nikdo než ona, úplně bez kontaktu s civilizací. V chatce se zásobami, kytarou a nekonečným oceánem okolo. Sama v soukromí, daleko od všech, jen se svými myšlenkami a tvorbou. Sem utekla, aby měla klid na práci, až na konci jsem pochopila, že klid a soukromí nebyli jediným důvodem cesty, zjistila jsem, před čím utekla a proč ve skutečnosti na ostrově je.

Po úvodu následují jednotlivé části příběhu, které mapují její životní etapy v cestě za slávou.

 

Na začátek si ujasníme jednu věc: Cléo NENÍ dobrý člověk. Cléo je namyšlená, arogantní a sebestředná kráva, povýšená nad ostatní a hluboce přesvědčená o tom, že sláva, moc a bohatství jí právem náleží. Cléo je také talentovaná, chytrá (až vypočítavá), neskutečně cílevědomá perfekcionistka, obrovský dříč, náročná na sebe stejně, jako na své okolí. Neměla o sobě žádné iluze, ale to ani v mladším věku. Věděla, co je zač. Že je zlá, neempatická sociopatka – a jako taková to měla ale naprosto na salámu. „Že vám ubližuju, tak to mi polibte, protože já jsem hvězda, já vás živím!“ To bylo její heslo.

Nejprotivnější mi byla v dětství a raném mládí, kdy byla její arogance, namyšlenost a naprostá absence empatie zřetelnější o to víc, že u dítěte by to nikdo nečekal. Nešlo jí upřít urputnou metodičnost a cílevědomost, ale té nadřazenosti tam bylo tolik… a i určité záměrné zloby vůči ostatním, kterou zatím nedovedla tolik skrývat.

Její léta mezi dvacítkou a pětadvacítkou v New Yorku byla pro mě nejzajímavější a její povaha se tolik neprojevovala. Mnohem víc ji pohlcovalo hledání sebe sama, svého hlasu a osobnosti. Vznikaly její první texty písniček a mě bavilo sledovat, co ze sebe do nich promítá a jak vznikají.  Jenže pak přišla sláva a začal strmý pád do propasti extrémní nesnesitelnosti a bezuzdné bezohlednosti.

Hrdinka projevovala celou dobu zajímavou směs cynické životní moudrosti obklopené mohutnou vlnou absolutní arogance a pocitu nadřazenosti. Sociopatická osobnost, ale zdálo se mi (na začátku), že právě to (nebo aspoň zdravou míru toho) asi potřebuje každý, kdo chce nahoru a nechce se tím nechat semlít. Později už to nešlo omluvit ničím – ani náročností jejího života - a zdánlivé pravdivé postřehy se staly jen projevem všivosti její povahy a pohrdání ostatními.

Od začátku rozhodně nebyla sympatie tím slovem, který bych si s hrdinkou spojila, spíš trochu zděšení nad její ohromující upřímností, se kterou líčí svůj pohled na svět. Ona neschovává kým je. Netají, že je mrcha a ostatními pohrdá nebo je využívá. V některých momentech jsem obdivovala její zdánlivý nadhled v některých situacích, aby mi v zápětí došlo, že jako člověk by musela být naprosto nesnesitelná – oslnivá, ale raději z dálky. Každopádně některé její nepřikrášlené až cynické postřehy o životě, slávě a cestě k ní a posléze udržení se na výsluní mi dávaly dost smysl. Autorka dobře vystihla fakt, že i člověk, který je objektivně bezcitný zmetek a víte to o něm, může být v některých názorech, postojích a dalších věcech fajn a vlastně s ním musíte souhlasit. Přitom pořád přetrvává pocit, že byste neměli – váš morální kompas prostě spouští alarm. Rozdíl u Cléo byl právě v tom chování na venek, když se kamery nedívaly. V bezohlednosti, aroganci a pocitu neomezené moci ze slávy a nenahraditelnosti. Fascinovalo mě, jak se smiřovala s tím, že ji její spolupracující nenávidí a bojí se jí a měla jistotu, že na odporné chování k nim má právo, protože jim vydělává peníze. Její sebehodnota stála na úspěchu a na tom, že lidsky je odpad, jí nezáleželo. Při své inteligenci, se kterou se chlubila, si tuhle věc nedokázala uvědomit, což z ní dělalo ukázkového sociopata.

 

Příběh vypráví přímo Cléo a je tím pádem trochu jednostranný v interpretaci jejího pohledu na sebe, svou kariéru, osobnost i vztahy s ostatními. Někdy jsem si přála, aby tam byl druhý pohled. Aspoň kousek. Náhled do hlavy lidí, se kterými žila, kteří jí „sloužili“, které šikanovala.  Jsem si dost jistá, že lidi z jejího nejbližšího okolí ji museli absolutně nesnášet, zatím co ona všechny považovala za hloupé, líné, neschopné… Její popis situací ovšem vždycky vyzníval tak, že je vlastně v právu. Každopádně byla nepochybně pod obrovským tlakem, a jak její kariéra postupovala, zdála se mi čím dál víc narušená. Proto by mi připadal zajímavý pohled na to, jak to vidí jiní. Na druhou stranu ten jednostranný pohled měl něco do sebe a právě on dělal knihu tak uhrančivou. Člověk měl při čtení sklon sklouzávat k pochopení, protože ona si dovedla své chování obhájit tak, aby vypadalo vlastně logicky – jako následek únavy, tlaku a neustálé pozornosti a ztráty soukromí. Jenže přes všechny ty hrozné věci na její slávě, které ovlivnily její duševní rozpad nelze popřít, že ona byla zkrátka bezcitná mrcha vždycky.

 

Zajímavý pohled nabídla autorka i na ty, kteří ji obklopovali. Bylo možné sledovat změny vztahů, které měla z „předslavných“ dob a porovnat je s těmi, které se objevily, až už slavná byla. Cléo neměla iluze ani o sobě, natož o jiných a tak si moc nevážila těch, kteří se přilísali později, aby se přiživili na její slávě. Dobře věděla, že pokud se jí přestane dařit, bez milosti ji odkopnou a tak ona odkopávala je v momentě, kdy je už nepotřebovala nebo se jí něčím znelíbili. Bohužel se chovala stejně sviňsky i k lidem, které potřebovala a byli jí užiteční nebo ji dokonce měli rádi (než jim doklaplo, co je zač). Našli se ovšem i lidé, které měla ráda a kterých si vážila – její otec, jedna z kamárádek… Což je poněkud smutně krátký výčet. Ostatní byli na jedno použití nebo konkurence k likvidaci.

Skvěle byl popsaný i tlak, který na vycházející hvězdu je. Od naprosté ztráty soukromí, po nároky na dokonalost, vystupování i samotnou prostou nutnost navázat na úspěch a držet laťku. Autorka popsala i obtížnost nalézání nové inspirace k tvorbě v situaci, kdy pro samou slávu nemáte čas na práci ani prostor na jakoukoli svou originální myšlenku a přitom víte, že musíte a to co nejdřív. Marketing dělá z člověka produkt, který se musí vyplatit. Účelově manipuluje, protože logicky chce maximalizovat zisk. Cléo s tím ale počítala a brala to tak, že když oni používají ji, jsou pro ni oni taky k použití. Celou dobu sice tvrdí, jak ji ten tlak a neustálá pozornost a ztráta soukromí vyčerpává, ale zároveň zdůrazňuje, že to chtěla – je slavná z vlastního rozhodnutí. Jeden se při čtení musel ptát, jak takovou situaci zvládá normální člověk, který se tak nerozhodl a prostě se mu úspěch stal tak nějak sám od sebe. Po dočtení knihy vím, že já bych slavná rozhodně být nechtěla. Se slávou se pojily pro mě extra nesnesitelné věci.

Líbil se mi i popis toho, jak Cléo jako marketingový produkt vznikala. Jak jí přiřadili tým lidí, který měl na starost, její značku. Autenticita se stala prázdným pojmem a nastupoval kalkul. Jak se oblékat, co říkat, co neříkat, dokonce s kým se nechat vidět s kým rozhodně ne. S kým žít. Jak co nejvíc rozdmýchat lásku fanoušků, kteří ani netuší, že milují přelud, produkt přesně vykalkulovaný a že Cléo je úplně jiná, než jak se prezentuje. Zajímavý byl i pohled na fanouškovství očima hvězdy a – v tom jsem musela dát Cléo za pravdu – někteří byli až posedlí.

 

Mezi jednotlivými částmi vyprávění, se příběh vrací v krátkých pohledech na ostrov, kde Cléo „dovolenkuje“ a tady se nakonec příběh i uzavře.

Konec je sice na první pohled šokující, ale nemůžu říct, že by mě až tak překvapil. Zanechal ale víc otázek než odpovědí a mírný pocit neukončenosti. Vážně by to bylo tak jednoduché? Nezdá se mi. Chyběl mi tam nějaký „dovětek“. Novinový článek, pohled někoho dalšího, prostě cokoli, co by vysvětlilo, jak se situace v civilizaci vyvíjela celou dobu Cléina pobytu na ostrově a třeba i pár měsíců po té.

 

Kniha rozhodně stojí za přečtení. Dostanete totiž naprosto skvěle zpracovanou postavu. Nebudete ji mít rádi, ale zjistíte, že je jakýmsi zrůdným způsobem fascinující a od jejího příběhu se nedá odtrhnout.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na příběh celebrity se můžete podívat sem.

 

O knize:

Autor: Maud Ventura

Překlad: Jana Chartier

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2026

Polibek z hlubin

 

Knihy s rusalkami a vůbec slovanskou mytologií už jsem četla. Pořád jich ale není dost na to, aby mě nezlákala téměř jakákoli další. Tady se navíc nabízela ještě docela zajímavá a neokoukaná zápletka a romantický trojúhelník, na který jsem byla opravdu zvědavá. Takže jasná volba!

 

Anotace:

Jeden polibek. To je vše, co Gisela potřebuje, aby se mohla znovu stát člověkem. Když se totiž před rokem za záhadných okolností utopila, její duch svět neopustil, ale zůstal uvězněný v řece, kde teď Gisela společně s dalšími rusalkami straší. Ona se však touží vrátit mezi živé, a tak vábí nebohé smrtelníky k vodě v naději, že ji jednoho dne nějaký z nich políbí.
Trnem v patě je jí místní exorcista Kazik, jehož úkolem je z města vyhnat všechny zlé duchy – včetně drzých rusalek. Naštěstí pro ni ale jeho magie selhává, a tak spolu uzavřou dohodu: Kazik jí pomůže získat tolik potřebný polibek a ona na oplátku neřekne nikomu, že slavný postrach zlých démonů nedokáže vymítit ani ducha leklé ryby.
Oboustranně výhodná dohoda se ale zkomplikuje ve chvíli, kdy se oba zamilují do toho samého chlapce – který navíc skrývá nejedno tajemství...

 

…

 

Na knihu jsem se hodně těšila a tak jsem ji vzala na čtení hned, jak mi dorazila. A začetla jsem se do ní neuvěřitelně snadno.

 Začátek mě překvapil nasazeným tempem vyprávění. Všechno plynulo tak nějak pozvolna a lehce. Dalo by se říct, že to kopírovalo atmosféru lenivého lázeňského městečka, kde si na svou porci relaxu a pohody přijdou nejen lidští návštěvníci a hosté honosných lázeňských domů a vil, ale také rozličné kouzelné bytosti žijící zde v pestré škále od domácích skřítků, přes rusalky, víly až po děsivé lesní démony a stíny.

Tohle propojení magie léčivých pramenů a kouzelných bytostí s lázeňským světem mi připadalo natolik kouzelné, že už od teď budu nejspíš vždycky v lázních koukat po rusalkách :)

Krom pohádkově snivé atmosféry lázeňského městečka v krásné přírodě kniha nabízí klasický příběh o kouzlu (či spíš nečekaných účincích) lásky v moderním kabátku. Přináší ne dvojici, ale hned trojici ve vzájemných citech namočených hlavních postav a od začátku se zdá, že půjde nejen o záchranu nadpřirozené bytosti ale daleko o víc a ti tři si dají úplnou životní změnu způsobenou vlivem, který na sebe mají – a tohle se povedlo autorce zobrazit velmi dobře. Dokonce bych řekla, že nejvýraznější není změna, která se stane s Giselou, ale s Kazikem, že on je ten, kdo je hlavním hrdinou a komu jde o nejvíc. Ti druzí dva, byli jen prostředníci na jeho cestě za sebepoznáním. Sice i s nimi se stane změna, ale rozhodně ne tak výrazná, jako s Kazikem.

A jsme tedy u postav :)

Ze začátku jsem myslela, že hlavní postavou, o jejíž příběh půjde, je rusalka Gisela. Na tu myšlenku mě navedla nejen krásná obálka, ale i anotace. A – proč to neříct – i jasně vytyčený směr současných YA fantasek, kde hlavní hrdinkou je vždycky ženská a chlap je tu proto, aby ji měl kdo romanticky provokovat. K mému překvapení se všechno zvrtlo jinak. Pro mě byl jednoznačně hlavní a nejzajímavější postavou vymítač Kazik. Nemyslím si, že to tak úplně mělo být, ale on byl napsaný tak, že si tu hlavní roli od Gisely (s)prostě ukradl :)

Rusalka Gisela není rusalkou dlouho. Je to teprve rok, co přijela do lázeňského města se svým otcem, utopila se v bažinách a stala se nadpřirozenou bytostí. Na svoji smrt se nepamatuje, jako jiné rusalky a i v další věci není jako ony. Chce se stát zase člověkem, protože prý to možné je, pokud dostane polibek od smrtelníka. Je taková lehce umanutá, posedlá získáním polibku a otravná, možná až moc, takže jsem věřila Kazikovi, když tvrdil, že mu leze na nervy, mně by taky lezla :D Její nespokojenost se současným stavem je pochopitelná, byť od začátku působí, že je v něm v podstatě šťastná, jen trvá na tom, že chce to, co ztratila. Dobře vykreslená byla její prchavá a rozmarná povaha, která se mi k rusalce tak nějak hodila.

Kazik žil v místě děje příběhu od narození. Jeho babička byla místní „vědmou“,  léčitelkou, zaříkávačkou a vymítačkou. Celý život se učil, že převezme řemeslo po ní a protože babička před rokem zemřela po napadení běsem, je teď z Kazika místní vymítač. Svou povinnost bere smrtelně vážně, možná až moc a v důsledku ohromné zodpovědnosti je vyhýbavý a osamělý. Gisela ho rozčiluje, protože škodí v jeho rajonu a on pokládá svůj rodinný odkaz za středobod svého světa, chce dostát očekávání, která od něj rodina měla. Je to takový zadumaný pan správňák a ukradl si pro sebe moje sympatie zdaleka víc, než všichni ostatní. Líbilo se mi, jak autorka popsala jeho vnímání odpovědnosti vymítače, která ho trochu vydělovala ze společnosti normálních lidí. Rozhodně ze společnosti vrstevníků, kteří se spíš bavili, než co jiného.

Mezi těmi dvěma se zrodí zajímavá spolupráce, G. slíbí, že mu (a městu) dá konečně pokoj, když jí pomůže s dosažením jejího cíle. Tedy zisku polibku od smrtelníka. Poněkud nepříjemné překvapení ho čeká, když zjistí, koho si rusalka vyhlédla jako polibkového vysvoboditele a navíc se zdá, že budoucímu zachránci není polibek s Giselou vůbec proti mysli. Což Kazika překvapivě docela bolí. Otázkou je, kvůli komu.

A s tím přichází Aleksej – třetí kousek do trojúhelníku. Co je divného na Alexejovi? Tahle otázka mi ležela v hlavě od začátku příběhu. Očividně není prostě jen obyčejný člověk, i když jednoznačně člověkem měl být, a já měla hned několik podezření, co by mohl být zač. Postupně, jak se příběh odkrývá, je jeho tajemství zjevné asi daleko dřív, než autorka zamýšlela, ale nevadilo mi to, protože na něm jako na postavě mi sešlo nejmíň. Přitom zrovna jeho postava na konci prodělala dost zajímavý vývoj a jsem zvědavá, co s ním bude dál.

 

Kniha není ukázkou akčního vyprávění. Spíš je to taková lenivě snová fantaska, zaměřená hodně na prožívání postav. Ono taky na získávání polibku od smrtelníka velká akce potřeba není. Není ale důvod mít obavu, že by kniha byla nudná. Autorka příběh ozvláštnila hned několika věcmi.

První z nich je slovanská mytologie. V příběhu jsem mohla nahlédnout do vodníkova království v řece, kde žije s rusalkami a utopenci a sbírá dušičky do hrnečků s pokličkami. Takto to zní roztomile, ale stejně jako pán lesa, je i pán řeky obávaným tvorem. Zajímavý byl i náhled na život rusalek s jejich kouzelnými hřebínky a neustálými návštěvami lidského světa, který tady byl s nadpřirozeným propojený tím, jak lidé dodržovali tradice. Jednotlivé rusalky také měly svoje příběhy, některé bolestné, jiné méně a jejich společenství bylo popsáno moc pěkně. Kdyby se člověk nemusel utopit, aby se stal jednou z nich, asi bych do toho šla :D

Druhým ozvláštněním byla záhada Giseliny smrti a věci s tím související. Dala vyprávění mírný prvek tajemství a přinesla trochu napětí do jinak vcelku poklidného děje, kde by jinak šlo jen o rodící se city a snahu o získání polibku. Bylo totiž jasné, že pod povrchem lázeňské pohody se cosi děje. A to cosi nějak souviselo s Gizelou i Kazikem. Na konci mě překvapilo, jak tahle část příběhu všechno pěkně propojila a autorce to sedlo dohromady. A dočkala jsem se i napínavé akce.

Dalším interesantním bodem byl vztahový trojúhelník. Dva muži a jedna žena, ovšem nikoli tak, jak bývá zvykem, že se oba zajímají o ženu a soupeří o ni. Zde se muž zajímal o druhého muže i o ženu, ale o soupeření tak úplně nešlo. Muž, který oba chtěl, totiž nevěřil tomu, že by byť jeden z nich mohl mít opravdový zájem o něj.

 Připadalo mi ovšem, že potenciál tohoto trojúhelníku zůstal spíš nevyužitý. Protože Aleksej neplnil více méně jinou roli, než spojovník mezi těmi dvěma druhými a důvod, proč se mohli ocitnout spolu a spolupracovat. Docela by mě zajímalo, jak by se to s nimi seběhlo dál a kam by jejich vzájemné vztahy pokračovaly, kdyby kniha neskončila.

Romantika v příběhu je hodně ultralight verze, prakticky o ni vůbec nejde a postavy řeší spoustu dalších věcí, takže vznikající láska tolik nevynikne a jiskří to opravdu jen zlehka a vztah se rodí pooooomalu. Pořád jsem čekala, kdy to autorka pokazí nějakým přehnaným tlačením na pilu nebo zbytečně moc přepáleným sexem, ale nestalo se to. Opravdu jsem za to ráda, protože jestli by se do tohoto snivého příběhu něco nehodilo, je to prakticky cokoli víc fyzického, než líbačka.

 

Posledním zajímavým prvkem, který zmíním, bylo to, jak autorka uchopila postavu Kazika a jeho sociální izolaci. On byl hodně mladý, kolem dvaceti, a už měl myšlení mnohem staršího muže, na kterého jakoby už nic nemělo čekat, než práce a povinnosti. Byl přesvědčený, že ostatní ve vsi na něj nemají úplně dobrý názor a že se ho straní a baví se s ním jen tehdy, když od něj chtějí službu. Že nezapadá a nemůže zapadnout už jen pro to, čím se živí, kým je. Jako to bývá často, se i tady ukázalo, že omezení a předsudky si na sebe naložil větší mírou sám, než že by ho soudilo jeho okolí. A to je podle mě dost zásadní zpráva na zamyšlenou pro spoustu lidí. Příběh ho postupně naučil otevřít se a zkusit se na věci dívat trochu jinak. Proto jeho proměna byla tou nejhezčí věcí na příběhu. Bylo to, jako by chodil po světě slepý a najednou začal vidět. Za strašidly, která vymítal, bylo daleko víc než jen zlovolnost, city nebyly slabostí a v životě se dalo stihnout víc, než jen dřina a odpovědnost.

 

Celkově je kniha hodně přístupným a s citem psaným příběhem, ve kterém nemusíte hledat nic, než pohádku a příjemný odpočinek. Nebo taky můžete pohlédnout pod hladinu jednoduché příběhové linky a zjistit, že tůň pod ní může být v některých místech překvapivě hluboká.

Já jsem si vyprávění užila. Připomínalo mi to knihy, jak se psaly dřív. Bez zbytečného násilí, přehnaně drsné hrdinky a přepáleného erotického dusna. Víc takových příběhů, prosím!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do lázeňského města plného kouzel račte tudy.

 

O knize:

Autor: Alicia Jasinska

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Podlé vrány

 

Díky doporučení jsem objevila svět nefantasy dark romancí a musím říct, že si ho až překvapivě užívám. I když nefantasy… jak se to vezme. Nereálných věcí je v těch knihách fůra i bez magie :) Očividně mě obzvlášť zaujal koncept vysokoškoláků, privilegovaných a trochu tajemných borců a jedné holky. Hele proč ne :D jen to chce natrefit na takovou knihu, která opravdu sedne. A když už to tedy čtu, tak sem s nějakým tím článkem na jednu z nich.

 

Anotace:

Tři muži, jedna žena, nekonečno vášně. První díl žhavé dark romance série.

Vyšťourám jejich špinavá tajemství, rozkryju jejich plány. Jen si musím dávat pozor, abych si při tom nezlomila vaz. Corvus, Rook a Grey, přezdívaní Vrány, se narodili do světa násilí a tajemství. Jsou nemilosrdní, arogantní a nenapravitelní. Jejich adoptivní otec založil gang, který vládne městu Thorn Valley. Vrány zase vládnou místní Briarově akademii. A rády by ovládly i novou spolužačku Avu Jade. Jenže ta nikdy neuměla poslouchat a podřizovat se.
Ti tři sexy surovci probouzejí v nové spolužačce něco temného a jejich vlastní temné duše to přitahuje. Ava Jade musí nějak přežít poslední rok školy a pak bude volná. Tu svobodu si nehodlá nechat vzít. Ne, pokud to bude záležet na ní.
Vrány si myslí, že Avu Jade vyděsí, že z města uteče, nebo se jim podřídí, to ji však moc dobře neznají. Nejsou totiž první lumpové, kterým Ava Jade čelila, a nebudou ani poslední. Po světě se potuluje někdo horší, kdo jí chce ublížit.

…

 

Mafiáni mě nikdy extra nebrali a tak jsem zrovna po této knize sáhnout vůbec nechtěla. Jenže doporůčo je doporůčo a tak se plány změnily. Bacha! Teď přijde varování – tohle čtení je zatraceně návykové a kniha moc dlouho nevydrží. Protože já jsem se fakt nemohla urvat. Doporučuju taky pořídit jako e-knihu, protože druhý díl budete chtít okamžitě a ne všude máte knihkupectví pět minut cesty od baráku. A mít první díl na polici a druhý ve čtečce je blbé.

A teď blíž k tomu, co na stránkách čekat.

 

To vám takhle na školu dorazí se začátkem semestru nová holka. Je dost „nevýhodně“ nová, protože nastupuje do posledního ročníku mezi lidi, kteří se už znají a vědí, jak to na škole chodí. Avě je ale buřt, jak to na škole „chodí“ a jaká pravidla všichni ostatní dodržují. Chce jen dodělat školu a jít si po svých. K její smůle ale na první dobrou přiláká pozornost tří kluků, králů společnosti vezdejší, kteří od ní očekávají, že bude šlapat brázdu, jako ostatní holky. Jenže právě pro tiché podřízení se Ava zrovna stvořená nebyla a tak vzdoruje nejen jejich pravidlům a šikanování, ale postupně i znepokojivé přitažlivosti, kterou začíná cítit… ke všem třem!

Ava Jade nebyla taková ta křehká květinka, se kterou si pohrají gauneři a vyplivnou ji, aby pak odcupitala se skloněnou hlavou a tichým „děkuji, pane“. Naopak byla pěkná mrcha, a co se svědomí a morálky týkalo, klukům se úplně v klídku vyrovnala. Nebylo divu vzhledem k prostředí, z něhož pocházela a životu, jaký doteď žila. O její minulosti se postupně objevuje maličko víc informací, ale už od začátku je jasné, že procházka růžovou zahradou to nebyla. Není divu, že ji kluci podezřívali ze spolupráce s konkurenčním gangem.

Tři páni kluci totiž mají tatínka, který vede místní mafii a kluci už jsou zapojení do činnosti podsvětí. Samozřejmě pokud je mafián ještě školou povinný, musí být naprostým pánem školního kolektivu, to by jinak prostě nešlo. Jejich panovnické věci nemálo napomáhá skutečnost, že jsou všichni tři pekelně přitažliví, namakaní, arogantní a vůbec tak nějak od pohledu nebezpeční a ve všech ohledech žádoucí. Jo a taky tajemní až hrůza. Postupem času majetničtí, ale překvapivě ochotní se spolu o Avu podělit. Neptejte se mě, proč tohle v knihách funguje, když ve skutečném životě takového chlapa ani vztah prostě nechcete. Na stránkách to je vzrůšo. Neuvěřitelné. Toxické. Ale vzrůšo. A funguje to!

Postavy se ve vyprávění střídají, takže je možné si užít pohledu každého z nich. Nakoukla jsem tedy do Avina soukromí i minulosti a zároveň do mafiánských aktivit kluků. Samozřejmě jejich současnost se dost nepříjemně zamotá a Ava je vtahována čím dál víc někam, kam nechce. Ohrožená začíná být nejen ona, ale především její svoboda, po které tak zoufale touží.

 

Upřímně musím říct, že tohle mi sedlo naprosto perfektně. Hlavní postavy k sobě skvěle pasovaly a v tomto případě mi ani nevadila panovačnost kluků, protože si k sobě nevybrali žádnou nevinnou holku, která by to neustála. Všichni čtyři měli duše tak zpřelámané minulostí, že jejich kousky prostě jen zapadly do sebe a chemie mezi nimi skvěle fungovala.

Autorka dokázala stvořit v podstatě jednoduchý příběh, kterému nechybí napětí, tajemství ani pikantní okamžiky. Z mého pohledu to tedy byl příjemný vstup do nefantasy dark romancí ze školního prostředí. Přemýšlím, jestli kdybych měla v žánru víc načteno, nechybělo by mi tam trochu víc děje. Pravděpodobně ale ne, protože kniha je celkem krátká a překvapivě neobsahuje žádné výplňové nebo nudné scény. Tajemnost postav a jejich minulosti (i současnosti) a napínavé scény, při kterých jim jde o krk nebo oni jdou po krku někomu jinému, navíc opravdu upoutají. A pro mě tam zatím nebylo ani moc žánrových klišé, protože (jak už jsem řekla) nejsem v žánru zase tak sečtělá. Zatím tedy nenalézám ani žádné otravné vzorce.

Jednu věc je každopádně nutné vzít v úvahu: Je to prostě pohádka pro velké holky. Pomineme proto realističnost mafiánského prostředí, stejně to tu byla hlavně kulisa k tomu, aby kluci i Ava mohli být za drsňáky. Pomineme také realističnost „pánů školy“, protože i škola samotná je tady hlavně kulisa k tomu, aby Ava i kluci mohli být za drsňáky a byli někde pohromadě, aby si mohli něco začít.

Ohledně oné realističnosti, když už jsem u toho – vážně ji někdo v takovém příběhu čeká? Já teda ne a proto mě nepřekvapily věci, které jiní knize vyčítají. Jo, v mafii by neměli jako v podstatě ještě skoro děti respekt, rozhodně by tak necvičili s celou školou a rozhodně by si od nich nenechali všichni tolik líbit. Taky by asi nebyli tak sexuálně zkušení a sebevědomí ve svém věku, že. Je mi prostě dost putna, že kluci jsou na střední (vysoké?) - prostě školou povinní. Jako jiné čtenářky jsem si je představovala spíš jako vysokoškoláky aspoň přes dvacet, i když ani tak by se to k realitě neblížilo, ale v hlavě mi to k nim podstatně více sedělo. Tyhle knihy si ale nevybírám pro realističnost děje. Tady mě to navíc nijak nerušilo nebo jsem to spíš dokázala ignorovat. Je ale docela možné, že až podobných knih přečtu víc, bude mi to vadit čistě proto, že to budu vídat mockrát.

 

Od knihy nelze očekávat romantiku, nebo aspoň ne takovou tu něžnou a sladkou. Co tu chybí na něze a zamilovaných slůvkách, to je dohnané doslova ohnivou chemií mezi postavami a vášní nejen slovní.

Jsou k dispozici hned tři kluci, kteří se nijak v ničem nekrotí a holka, která si mezi nimi nechce a ani nebude vybírat jen jednoho z nich. Původně jsem čekala, že mi tento koncept nesedne, ale vlastně mi sedí :D Navíc, známe to všechny: Na střední nás v románcích bralo, když se do holky zamilovali aspoň dva kluci a s postupujícím věkem a odcházející naivitou se to holt posunulo k… no však víte :D

To, že je v knize popsaný sex nepřekvapilo, to jsem očekávala. Nečekané bylo, jak dobře zmáknutý byl. Autorka sem toho nenacpala nijak extra moc (ve dvojce si vášně užijete více). V podstatě si Ava jednou vrzla s každým z kluků a párkrát oni jinde. „Skutek“ samotný byl navíc popsaný tak nějak decentně, i když poměrně dost žhavě a ne zbytečně rozvláčně. Musím přiznat, že tahle intenzita čtení podobných zážitků mi úplně postačuje. Podstatné je, abych to postavám věřila – to tu bylo, a nešlo o popis ve stylu návod k použití pračky - to tady nebylo.

Nečekala jsem žádné něžnosti a ani jsem se jich nedočkala, ale zároveň se autorka nevyžívá v nějakých odpornostech nebo přehnaně popisné krutosti, která by mohla působit absurdně. Kluci jsou zvyklí s holkama zacházet poněkud jako se spotřebním zbožím, dokud nepřijde Ava, která to pochopitelně má ráda trochu drsněji – což mi zrovna k ní kupodivu sedělo, a neudělá si spotřební zboží z nich. Někdy mám pocit, jako by autorky věřily, že vášeň v sexu se nedá napsat bez určité míry hrubosti nebo nějakého násilí. Semo tamo mi toto vadí, občas ne. Tady mi to nevadilo, protože se to nepřehánělo do nějakých šíleností a navíc byla chemie mezi postavami poměrně dost jiskřivá. Všichni byli navíc jako osobnosti popsáni tak, aby se jim to uvěřit dalo. Když teda zapomeneme na ten jejich věk, no :D

 

Abych tak pravdu řekla, vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla delší a autorka se mohla trochu víc ponořit do vykreslení světa a postav. Pokud vím, v sérii jsou ještě další tři knihy, takže se časem možná dočkám i toho. Pokračovat ve čtení dalších knih určitě budu. Vlastně mě to chytlo tak moc, že jsem okamžitě kupovala další díl (zlaté e-knihy, člověk může mít pokračování obratem).

Pokud se vám líbí směs tajemství, nebezpečí okořeněné špetkou násilí a nebezpečnou přitažlivostí, je to kniha pro vás. Pokud vám nevadí holka, která řádí v duchnách se třemi borci (zatím zvlášť a ne úplně v duchnách), je to kniha pro vás.

Za mě jsem prostě dostala něco, co mě baví, a na nějakou dobu se v žánru asi zabydlím.

 

O knize:

Autor: Elena Lawson

Série: Vrány z Briarovy akademie (1. díl)

Překlad: Renata Heitelová

Vydal: Baronet

Rok vydání: 2025

 

Křehký led

 

Od dob filmu Ledové ostří u mě kombinace hokejisty a krasobruslařky skvěle funguje. Mám tedy štěstí, že hokejisté jsou aktuálně v kurzu a autorky je párují s kdejakou další profesí. Kupodivu to nejsou krasobruslařky tak často, jak bych si myslela. Proto jsem této knize prostě nemohla odolat.

 

Anotace:

Rhys Koteskiy je zpátky na ledě – nebo by aspoň měl být. Od doby, co mu děsivá nehoda během turnaje způsobila vážný otřes mozku, se na bruslích necítí vůbec dobře. Potýká se s PTSD, trápí ho noční můry a panické ataky a nad jeho hokejovou kariérou visí velký otazník. Oproti tomu Sadie Brownová je odhodlaná ze své kariéry krasobruslařky vytřískat, co se dá. Topí se v dluzích, stará se o otce alkoholika a dva mladší bratry a vedle soudních jednání o jejich opatrovnictví musí stíhat ještě práci a školu – kterou si může dovolit pouze díky sportovnímu stipendiu. Jediný neúspěch ji může stát všechno. Když se tedy náhodou stane svědkem jedné z Rhysových panických atak a přispěchá mu na pomoc, vznikne mezi nimi zvláštní druh porozumění, který brzy přeroste v něco víc…

 

…

 

Když se na jednom ledě potkají krasobruslařka s hokejistou, není tam potenciál na nějaké velké kamarádšofty. Oba si na ledě spíš zavazejí, protože ho potřebují každý jinak. Jenže tihle dva, kteří na sebe narazili jednoho dne velmi brzo ráno na jinak prázdném stadionu, měli ke vzájemnému porozumění velké předpoklady. Oba si v životě procházeli něčím hnusným. Velkými problémy, na které bylo lépe nebýt sám…

Přes to, jaké trable autorka svým postavám naložila na hrby, musím říct, že se mi kniha četla opravdu lehce a sama. Špatná nálada se ze stránek nepřenáší a na hrdinech je snadné vnímat spíš to lepší, konec konců jejich vzájemná empatie a ochota si pomoct dost ulamovala nesnázím hroty. Tím se jednoznačně potvrdilo, že na problémy vážně není dobré být úplně sám.

Navíc pokud čtenář nemá vyloženě schopnost vcítění se pařezu, musí být hned od začátku jasné, že Rhys jejich vzájemný vztah vnímá trochu jinak. Tohle se mi na knihách docela líbí, když jsou u muže vidět city jako první a nemají žádný toxický projev. Naznačuje to příjemnou a pohodovou četbu navzdory všem klackům, které mají postavy pod nohama. Tady to tak bylo.

 

Musím říct, že v Sadiině kůži bych teda opravdu být nechtěla. Takovou obrovskou zátěž na tak mladé holce… to by opravdu unesla málokterá. Občas na ní bylo vidět, že jí to už trochu láme vaz a upouštěla páru, jak jen to šlo. Její způsoby úniku mě nijak nezaskočily a zdály se mi naopak velmi reálné. Dokonce i to, jak paličatě odmítala nechat si pomoct. Autorka ji vykreslila velmi opravdově a s přiměřenou hloubkou, jak bylo možné na celkem malém prostoru, kde muselo zbýt místo ještě na Rhyse. Jeho trable oproti jejím možná nevypadaly zase tak hrozně (v tom srovnání), ale snadné to rozhodně nebylo.

Překvapilo mě (příjemně), jak autorka zpracovala jeho reakci na problém. Většinou to autorky napíšou tak, že z kluka udělají temného pána, který své trable řeší tím nejdrsnějším způsobem, který poškozuje jeho a ubližuje okolí, ale stejně ho holky chtějí. Tady to bylo jinak. Hlavní hrdina nebyl žádný grázl, machýrek a děvkař. Ani v náznaku ne.  Byl to hodný kluk s dobrými vztahy v rodině, který měl prostě dočasně trable s psychickými následky po prožitém vážném úrazu. Oslabovalo ho to, ničilo ho to, ale nepřinutilo ho to obrátit temnotu proti všem ostatním. Pral se s tím sám, protože se styděl něco říct a najít pomoc.

Naopak trochu horší stránku problémy otevíraly v holce. Něžná krasobruslařská víla si nasadila masku drsňáka a nebylo divu, protože potíže, které řešila, teda stály za to. U ní mi tenhle přístup připadal realističtější (ne-li jediný možný), protože žena prostě nemůže být něžná květina, když bojuje s celým světem. Na druhou stranu ani z ní se nestala ukázková mrcha. Pod tvrdou slupkou byla pořád holka, která dokázala hokejistu s panickou atakou dostat z ledu a postarat se o dva bráchy.

Těmhle dvěma to spolu dobře sedlo. Tím, že si oba procházeli problémy, dokázali se navzájem pochopit a podpořit a ze začátku byl mezi nimi spíš tento vztah, než nějaké žhavosti. Upřímně mě tahle část, kdy pro sebe začínali být důležití bavila mnohem víc než ta, kde už spolu měli něco víc. To se mi ale stává často :) jak dojde na sex, něco se pokazí a jen málo romantických knih tuhle posexovou část v mých očích ustojí.  Tady to na zádech utáhl Rhys, protože co si budem, on byl fakt dobrý chlap a z rodiny si nesl nastavení, které pro vztah chcete. Hlavně díky tomu pro mě zůstali jako pár uvěřitelní.

 

Tenhle příběh rozhodně není obyčejnou romancí (ale to už je dnes málokterá). Autorka otevírá témata, která nejsou vůbec přehnaně vykonstruovaná nebo nereálná. Mnohem víc než na banální vysokoškolskou romanci se zaměřuje právě na to, jak si dva lidi, kteří škrábou prsty po dně, dokážou pomoct, když jsou v jádru dobří lidé a silné osobnosti, jen prostě dočasně oslabené.

Možná bych jen uvítala, kdyby problémy měl jen jeden z nich, protože zejména ty Rhysovy vedle Sadiiných zanikaly a v knize dostalo mnohem víc prostoru řešení těch jejích. Bylo to pochopitelné, protože její byly více viditelné, ale trochu mi vadilo, že jsem měla pocit, že jeho trable zmizely jen tak mimochodem a to mi připadalo zbytečně zjednodušené. V jeho podvědomí strašně snadno převládla Sadie a city k ní a podle mě to takto snadno určitě řešit nelze.

Co na mě působilo velmi dobře, že v pozadí příběhu nebyla žádná zlomyslnost. Žádná toxicita a jedovaté řeči, za které by hrdinové skrývali svou bolest a snažili se ublížit jiným, aby sobě ulevili. Mám sice ráda hrdiny s prořízlou pusou, ale sem by se to nehodilo. Možná právě proto se nic z jejich emočních stavů neodrazí v náladě po dočtení. Do knihy je možné se vcítit, ale neodnesete si následky :) Čtení je proto v podstatě pohodové i přes to, že problémy jsou v popředí hodně daleko před romantikou.

Ze Sadie obzvlášť není cítit mnoho citu a trochu kazí jejich vzájemnou chemii. Vcelku ale není divu, že na něco takového neměla kapacitu a její obranné zdi musely být pevné, aby se nesložila. Občas je při čtení  pokušení sklouznout k myšlence, že Sadie si Rhyse prostě nezaslouží :D Rhys sice je očividně zamilovaný, ale sám situaci nezachrání. Romantická linka je tedy z těch mírně slabších a vlastně je trochu víc vidět až na konci. Knize to ale neubližuje a příběh je dobrý i tak, jen je potřeba nehledat v tom čistě romanci.

Bavil mě taky důraz na hudbu, která ty dva spojovala a určitě doporučuji zkusit playlist na začátku knihy. Neznala jsem všechny písničky, které tam jsou, ale rozhodně jde o dobrý výběr. Hodně jsem si oblíbila Rhysovu rodinu, protože tak hezké vztahy, to se jen tak nevidí. A nevadil mi vlastně ani přeněžnělý konec. V dnešní době jsou dobré konce a příběhy o fajn lidech, kterým ten dobrý konec přejete, potřeba.

 

Kniha není žádná převratná událost, ale za přečtení rozhodně stojí. Už jen proto, aby člověk viděl Rhysovo zázemí doma a opravdu hezké a pevné vztahy mezi většinou postav. Příběh hodně snadno pohltí, a protože je kniha tenká, přečtete ji raz dva. Není to nejspíš příběh, do kterého se začtu dvakrát, ale patří k těm, které jsem si opravdu užila a nemám mu co vytknout.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za příběhem račte tudy.

 

O knize:

Autor: Corinne Peyton

Překlad: Petr Bokůvka

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025