Vánoce na Manhattanu

 

Tahle kniha slibovala obálkou i v anotaci všechno, co jen mohlo přinést dobrý vánoční příběh. Slib byl do puntíku dodržen! Autorka mě navíc nikdy nezklamala, takže jsem mohla počítat s dobrým příběhem, ne jen s Vánoční atmosférou. Škoda jen, že jsem si ji vzala ke čtení až v lednu, protože mi opravdu mohla pomoct naladit se na nejkrásnější svátky v roce.

 

Anotace:

Vítejte v kouzelně zasněženém New Yorku, kde vánoční světla září na každém rohu a za jedním z nich se skrývá láska. Evie Greenová měla svůj vánoční sen na dosah – ovšem jen do chvíle, než se její video stalo virální katastrofou. Slavný hotel se ale její nevítané popularity rozhodl využít a pozval ji do New Yorku na Vánoce, na které Evie nikdy nezapomene. Ve stejném hotelu se pokouší ukrýt i zkompromitovaná fotbalová hvězda Noah Sanderson. Bohužel neúspěšně, a tak nakonec musí spolu s Evie před kamerami předstírat vášnivě zamilovaný pár. Sice to mezi nimi jiskří, ale roztají nakonec i jejich zamrzlá srdce? První kniha nové série Vánoční útěky.

 

…

 

Kde jinde začít novou romantickou vánoční sérii než v New Yorku… na Manhattanu… v hotelu Plaza? Taky si myslím, že nic lepšího prostě vymyslet nešlo. Paní autorka měla prostě na tohle čich! Hned na začátek můžu prohlásit, že toto je nejlepší caplinovka, jakou jsem četla! Není to jen Vánocemi, New Yorkem a romantikou. Taky se neuvěřitelně podařily i postavy, jejich chemie a příběhy, které je svedly dohromady v jednom salonku na letišti v Londýně.

Evie a Noah – oba mají právě to nejhorší možné období a oba potřebují vypadnout z Anglie, než se nejhorší bouře přeženou.

 

Evie měla zajímavé povolání finanční novinářky – tedy spíš vlastně neměla. Vinou jedné chyby a videa, které zveřejnili její spolubydlící, se do ní pustil internetový svět v plné palbě a dočasně byla odvelena na neplacenou dovolenou. Kam to směřovalo v jejím profesním životě, se dalo tušit. Evie z toho byla pochopitelně zničená, protože si uvědomovala, jak vážnou věc provedla, přes to si ale nezasloužila, aby ji přátelé vláčeli bahnem sociálních sítí v moderní nápodobě lynče v dehtu a peří. Velkou náplastí na rány jí bylo pozvání od hotelu Plaza, aby u nich strávila Vánoce a na svém pro tuto příležitost vytvořeném instagramu vlastně dělala reklamu nejen hotelu, ale ukázala, jak krásné může být trávit svátky v NY.

Mimochodem: Zase sakra ta Evie, mě to jméno snad pronásleduje :D Uznávám, že k Vánocům je to hodící se jméno, ale už se fakt upřímně těším, až přijde do módy něco jiného, protože na to narážím ve více knihách, než je mi milé a nemám tuhle mazlivě znějící zkratku ráda. Tahle Evie má navíc nádherné jméno Genevieve. Škoda, že autorka nevyužila možnosti říkat jí Viv, když už jinak zmiňovala kdejaký film. Ano, já vím, tento nebyl Vánoční, ale romantický rozhodně ano a vlastně ho v ději zmínila taky. Naštěstí je kniha tak dobrá příběhem, že mi to postupně přestalo vyloženě vadit (alespoň pro tentokrát). I tak si ji ale pro účely článku překřtím :)

Noah je fotbalista, toho času s dost pošramocenou reputací. Na doporučení manažerky se nechvíli stahuje z Anglie jednak proto, aby se vášně uklidnily a taky aby nedostal někde do nosu. Má za úkol na sebe moc neupozorňovat novináře a chovat se vzorně a doufat, že jeho trest formou stopky v zápasech nebude prodloužený, protože to by taky mohl mít po kariéře už definitivně. S neupozorňováním problém nemá, protože by nejraději byl neviditelný.

Mrzutě naladěný Noah a předstíraně veselá Genevieve jsou od prvního okamžiku páreček k pohledání. Jiskření mezi nimi je tak akorát. Nic přehnaného, ale vidíte to tam. Ona je tak živá, veselá a zoufale optimistická, že ho chvílemi dost rozčiluje. Zároveň si však nemůže pomoct a nechá se strhnout k vzájemnému soupeření v naschválech. Viv nemůže odolat tomu ho neustále zlobit a škádlit. Při jedné takové zlobivé situaci si jich lidé více všimnou a Noahova manažerka dospěje k jedinému závěru – předstíraný vztah a romantická vánoční atmosféra NY může Noahovi pomoct získat u sledovatelů body. Viv to taky moc dobře ví a navíc jí ani trochu nevadí předstírat vztah s chlapem, který ji přitahuje…

Ano, vážení přátelé! Základem romance je oblíbený předstíraný vztah, který zase tak předstíraný nebyl, protože těm dvěma to spínalo už od začátku a vzájemná přitažlivost byla perfektní.

 

Postavy měly tentokrát společnou i jednu zajímavou, leč poněkud nemilou věc: Do obou se pustil internet a sociální sítě je rvaly na kusy za něco, co dělat neměli, ale kdo nikdy neudělal chybu nebo něco, zač se stydí, hoď první kamenem. Stačí vteřina a je to. Samozřejmě se našlo hodně lidí, kteří si hodili a s velkou chutí.

Podle mě tohle nádherně reflektuje dnešní dobu, kdy si na sítích plivne doslova každý a ze sebemenší chyby je okamžitě virál a přechytrale nenávistné komentáře se jen valí – ke všemu a všude a sítě jsou v tomto velmi toxické. Zdá se mi, že pořád není dost příběhů, které na to upozorňují, a doufám, že to přiměje alespoň někoho k zamyšlení nad tím, než někde něco napíše, protože všechno je to o lidech. Je dobře, že to autoři do knih zařazují jako důležité téma.

Když jsme tedy u těch důležitých poselství v knize, cením si i upozornění na problematiku podvodů na internetu, zejména zde v oblasti financí. Asi jsem zatím nečetla knihu o postavě, která se na nějaký podvod nachytala a autorka navíc využila i toho, že Viv byla finanční novinářka, tedy někdo, o kom byste si mysleli, že se prostě nachytat nemůže. Může! Krom toho, jak je to důležité téma to taky z Viv dělá hodně zajímavou postavu, která dostala velkou ránu do sebevědomí a tím, že se věc rozmázla na sockách jí to také hodně poškodilo nejen pracovně.

Další, už klasickou věcí v podobných knihách, bylo poselství, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale o tom, jak se k sobě lidé chovají a především o sdílení. Tady to opět byla Viv, kdo byl milým člověkem, byť pro ni Vánoce byly obdobím v roce, které neměla ráda a vyhýbala se mu. To, že si oba hrdinovépomůžou své bolesti překonat a něco se od sebe naučí a přitom se zamilují, je taková klišé klasika. V tomto příběhu to každopádně dobře sedlo a vánoční nálada v zasněženém centru NY tomu vydatně pomáhala. Neměla jsem problém uvěřit, že jinam než k dobrému konci to prostě dospět nemůže.

 

Jak bývá u autorky zvykem, kniha nešetří popisem míst, která Viv s Noahem navštíví a aktivit, které zde mohou dělat. V podstatě je tu všechno, co vánoční NY nabízí a co je známé. Zasněžený Central park, nazdobené město, bruslení u stromu u Rockefeller centra, atmosférou sršící hotel Plaza… a samozřejmě dobré jídlo a horké pitivo. Nechybí dokonce typy na vánoční filmy, muzikály a podobné kulturní věci – spoustu zážitků, které si chce Viv odvézt, bylo inspirované nějakým známým filmem. Z knihy úplně voní svařák, třpytí se světýlka a je slyšet tiché padání sněhu (vy víte, jak je to slyšet, že jo? :D) Když jsem to četla, vážně jsem tam chtěla být a užít si to stejně, jako hrdinové.

Vznikající vztah mezi dvojicí je takový svěží a uvolněný a hodně sladěný s celkovou atmosférou příběhu. Od začátku není pochyb, že k sobě patří. Nejsou to postavy, co by autorka párovala na sílu, což už se mi v romantikách taky stalo. Kniha je docela tenká, takže vztah postupuje poměrně fofrem. Nevadilo mi to. Konec konců postavy žily v domnění, že má vztah jen „svátkovou trvanlivost“, tak proč si neužít všechno, co se nabízí? Konec konců jsou některé věci v životě opravdu neopakovatelné :)

Kromě jemné romantiky nechybí ani obstojné vášnivější okamžiky. Kompletní sex scéna je v knize naštěstí jen jedna a já ji vlastně nedokážu nějak víc zhodnotit, protože jsem ji celou přeskočila. V momentě, kdy jsem narazila na příšernou větu „Jsi pro mě vlhká?“, mě jaksi přešla chuť znát odpověď a dál jsem nepokračovala, abych si ještě hloupým popisem sexu nerozbila dobrý dojem z knihy. Nedozvěděla jsem se tedy nic o velikosti hrdinova vyvítečeho, protože při pronesení zmíněné hrůzy měl ještě na době kalhoty. Můžu tedy doufat, že tato informace byla milosrdně vynechána, i když si myslím, že spíš ne :D Moje vyhlížení autora, který dokáže popsat sex v romantické knize bez těchto dvou sdělení tedy stále trvá. V záměrně erotických románech mi ani jedno nevadí, ale v romantice ano.

 

Celkový styl psaní je lehký, přesně takový, jaký u Caplinové očekávám. Autorka umí pěkně navodit atmosféru, pohrát si se vším, co prostředí nabízí a vážná témata zjemnit humorem. Pochopitelně neškodí důvěra, že vše směřuje k dobrému konci, což by sice asi v reálu nenastalo, ale do odpočinkově laděného příběhu to patří. A u knihy jsem si zarelaxovala skvěle! Můžete se spolehnout na starou dobrou šablonu romantik, takže i nějaká ta hádečka a smutnění přijde. Zde sice úplně věrohodně nepůsobí, či spíš mi připadla dětinská, ale nijak zvlášť to ničemu nevadí.

Epilog tentokrát dokázal potěšit i mě. Nebyl tak hnusně přeslazený, jak to často bývá. Samozřejmě jsem se dočkala dobrého konce, ale tady byl takový nekýčovitý. Genevieve jsem moc přála všechno, co v příběhu získala a epilog jen podtrhl můj dobrý pocit z toho, jak všechno dopadlo.

Takže ano – knihu můžu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům vánočních romancí, protože tady je všechno, co od takové knihy chcete. Četla jsem dobré vánoční romance, četla jsem průměrné, četla jsem i pitomé, ale tahle má vlastní kategorii -  je prostě parádní :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za novou vánoční sérií zamiřte sem.

 

O knize:

Autor: Julie Caplinová

Série: Vánoční útěky (1. díl)

Překlad: Jana Drápalíková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2025

Další knihy autorky na bloGu:

Čajovna v Tokiu, Domek v Irsku, Hospůdka v Praze, Hotýlek na Islandu, Hrad ve Skotsku, Chata ve Švýcarsku, Vinice ve Francii, Útěk na venkov

Vánoce ve skotské vesničce

 

Knihu jsem si vybrala opět pro navození té správné adventní náladičky. Obálka i anotace to vysloveně slibovaly a Štědrý den už klepal na dveře… Předchozí kniha autorky se mi v podstatě líbila, tak jsem se rozhodla zkusit i tuto. A upřímně: Tato se mi líbila víc :)

 

Anotace:

Na Skotské vysočině existuje rezort, kde se dají slavit Vánoce po celý rok. Výzdobu má na starosti lektorka výtvarných kurzů Holliday, která tam i bydlí a Vánoce jednoduše miluje. Jenže majitel se rozhodne chátrající areál prodat. Vážný zájem projeví Damon, který má na rezort ty nejhorší vzpomínky, a proto z něj chce udělat moderní hotel.
Holliday jeho plány prokoukne a snaží se mu zprvu pobyt znepříjemnit. Když neuspěje, ve spolupráci se svými kolegy a přáteli naopak udělá vše pro to, aby Damonovi rezort přirostl k srdci takový, jaký je.
Zamiluje si Damon i Holliday?

…

 

Umíte si představit rezort, kam můžete přijet strávit Vánoce klidně v červenci?  Já teda se přiznám, že Vánoce mi patří jednoznačně k zimě, ale autorka mě v příběhu dokázala přesvědčit, že se najdou lidé, pro které mohou být důvody pro příjezd do vánoční vesnice kdykoli v roce relevantní. Nemusíte mít ale strach, příběh se odehrává v zimě, takže o závěje sněhu, které k Vánocům prostě patří, příběh ochuzený není.

Hned na začátku jsem poznala rezort samotný a jeho obyvatele a zaměstnance. Seznámila jsem se s nimi ve chvíli, kdy se dozvěděli, že jejich domov je na prodej a pravděpodobný budoucí majitel se sem má na něj přijet podívat. Lidi jsou s tím nejdřív v pohodě, protože přeci každý má rád Vánoce a pokud tu kupec stráví nějaký čas, je jasné, že zdejší atmosféře prostě musí podlehnout.

Pak ale dorazí on, tedy Damon. Na první pohled je jasné, že na nějaké podléhání nemá chuti. Je spíš odtažitý a díky kapitolám z jeho pohledu bylo zjevné proč. On sem totiž nasávat vánoční atmosféru nepřijel. Vánoce vlastně vůbec rád nemá. Prostě takový lidský skoroGrinch, odhodlaný srovnat rezort se zemí a postavit pěkný, moderní hotel s golfem, bazénem a tak...

Když na to místní přijdou, mají sakra málo času na to přesvědčit Damona (Démona) aby na Vánoce a rezort změnil názor. A hlavní přesvědčovačkou se stává právě Holliday, která má na zachování rezortu i velký osobní zájem.

 

Kniha je poměrně hubená, obzvlášť ve srovnání s tou osmisetstránkovou bestií, kterou jsem četla před ní :) rozsah stran je zvolený tak akorát, aby se člověk atmosféry nasytil, ale nepřejedla se mu. Příběh se mi zdál od začátku velmi příjemný, i když trochu naivní, každopádně v případě romancí snad nikdo ani neočekává opak. Či spíš nevadí, když to tak je. Krom toho, když se to povede, bývá to obvykle super. Tady se to povedlo. Až na samotný závěr byla romance taková jemná, nenásilná, bez výrazně popisovaných vášní. Skoro jsem měla problém postřehnout, kdy to mezi nimi vlastně vzniklo. Paní autorka přidala ke slabší romantice opět výrazný prvek soudržnosti a komunity a vzájemného sdílení krásných zážitků. Toto spojuje obě autorčiny knihy, očividně to považuje za důležité a já s ní souhlasím. V celém textu vládne duch zpomalení a užívání si věcí, na které přes rok v každodenním shonu zbývá málo času, i když je to škoda.

V souvislosti s tím se mi líbila další část knihy. Šlo o vánoční vyrábění, které měla na starost Holliday a pro hosty rezortu je organizovala jako součást zážitku. Ať už šlo o zdobení dortů, výrobu ozdob, pletení nebo vyrábění vlněných bambulek. Zapojili se do něj všichni, i ti největší bručouni. Jak by to fungovalo ve skutečnosti nevím, ale tady to bylo milé. Vzpomněla jsem si na vlastní vyrábění bambulí, které frčelo na základce. Jen bych se asi přikláněla k menšímu množství slov „bambulka“ v ději. Mám pocit, že jsem na něj získala při čtení alergii. Líbilo se mi nicméně, jak se u toho vyrábění lidi setkávali a sdíleli to spolu. Zapojila bych se taky a dokonce s chutí. A to přes to, že mám v tomto směru obě ruce levé.

Vánoce si tady postavy neužívají jen vevnitř u punče a perníčků. Příběh nechá nahlédnout i na zasněženou krajinu v okolí chatek při projížďce nebo procházce. A při tom užívání dojde i na pár napínavých i humorných situací. Vlastně jo, musím opravdu říct, že tato kniha se mi líbila více než předchozí i po dějové stránce. Postavy mi, konec konců taky sedly daleko lépe než u první knihy. Zejména hlavní hrdinka byla daleko lidštější, ne tak dokonalá a mnohem víc v pohodě.

 

Svým hlavním postavám tentokrát autorka určila těžký cíl. Vyrovnávání se s emocemi a těžkými vzpomínkami, které trápí oba. Bylo nutné je odložit, nechat usnout a začít znova. Protože některé věci se prostě vrátit nedají a není možné tvářit se, že to jde. Stejně tak zahořklost a pomsta se nevyplácí.

Holliday přišla kvůli nehodě o snoubence, jehož velmi milovala. Zdědila po něm sice dům, ale není schopná tam žít, tak se přestěhovala do vánoční vesničky a dům jen udržuje, jakoby se v něm nic nezměnilo, jakoby její snoubenec stále žil. Ve vesničce ovšem spolu prožili taky hodně krásného a ty vzpomínky kolem jí vlastně neumožňují trápení vstřebat a jít dál. To bylo hodně smutné. Držela se vzpomínek zuby nehty, zamrzlá v čase a neschopná jít dál. Kde jinde, než v rezortu prodchnutém kouzlem Vánoc by mohla získat novou naději?

Daemon mi byl vlastně docela sympatický. Celkem jsem rozuměla jeho motivacím, i když mi nepřipadalo moc pravděpodobné, že by se úspěšný obchodník rozhodoval takto krátkozrace a na základě emocí a nezačul dobrý obchodní koncept. V rámci příběhu jsem ale neměla problém uvěřit tomu. Prostě tráví posledních pár let života tím, že ničí všechna místa, která mu připomínají bývalku. Teď přišel na řadu vánoční rezort, kde zjistil pravdu, že mu zahýbá celou dobu manželství. Je to taková poslední štace pomsty za nepovedené manželství, poslední místo, které chce vymazat z mapy. No… asi bych mu doporučila lepší způsoby terapie než je pomsta na místech, kde se vynořují špatné vzpomínky, ale každý na to nejspíš jdeme po svém.

 

Tihle dva na sebe narazí a zažívají věci, které je spojí. Opět se mi ale zdálo, že pro autorku byly všechny ostatní mezilidské vztahy důležitější, než vznikající romance. Všem svým postavám a jejich prožívání věnovala hodně pozornosti. Jak druhému páru, tak rodině, která přišla o jednoho důležitého člena a přijela sem vzpomínat na místo, které ten člověk miloval. Toto mi ostatně přišlo jako nejsilnější moment příběhu. Škoda, že se na to autorka nezaměřila víc než na románek. Myslím, že něco podobného jsem říkala i u předchozí její knihy :D

Emoce v romantické části příběhu se mi opravdu zdály trochu ploché, příliš vyhrocené emoce mi taky vadí, možná víc, ale tady byly opravdu velmi poklidné, až tak, že jsem je spíš neviděla a nezdálo se mi, jak a z čeho vznikly tak rychle. Na druhou stranu nemusí být každá láska smrští vášně, nicméně alespoň něco bych z postav cítit měla. Což mě přivádí k „ehm“ scéně. Byla jen jedna, takže to určitě chválím, že to autorka nepřehnala. Nebyla ale moc dobře popsaná, ani líbací scény na mě spíš nezapůsobily. A přiznávám, že mě moc nebaví ten typ emancipace, kdy ženská udělá doslova každý krok jako první – od polibků, přes odtáhnutí k pelechu až po svlíkání. Až na závěrečné romantické gesto pochopitelně a nápravu neshody. To musí udělat chlap.

Kýčovitý konec je nutno tak nějak přejít. To prostě k žánru patří. Ne že by byl všude, ale většinou se ho dočkám. Tak jsem ho přežila i tady a nechala si zhnusit ty bambulky :)

 

Nejsem si jistá, jestli bych zvládla pracovat v takovém rezortu. Přeci jen výjimečnost Vánoc spočívá v tom, že jde o velmi krátké období. Ale mít všechno to, nač se těším,po celý rok? Nezevšednělo by to? Každopádně autorka dosáhla toho, čeho nejspíš chtěla. Vytvořila příjemnou vánoční atmosféru plnou sdílení maličkostí, důležitých vzpomínek a zážitků. Zároveň byla celá tahle vánoční šaráda překvapivě přirozená. Vůbec mi to nepřipadalo na sílu tlačené. I přes všechny ty perníčky, stromky, santaclausovské oblečení a  jména mazlíčků.

Jen jedno mi není jasné. Jak se tam slaví Vánoce v létě? Bez sněhu, v teple. To přeci člověk nemá moc chuti na horké punče, koledy a chumlání do teplých svetrů a dek. Ale asi to jde :) Vánoce konec konců slaví i jižní polokoule.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do vánoční vesnice račte vstoupit tudy.

 

 

Další knihy autorky na bloGu:

Vánoce na skotském hradě

 

O knize:

Autor: Donna Ashcroft

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 264

Farma zázraků

 

Kniha byla jasnou volbou na předvánoční období. Doufala jsem, že na mě z ní dýchne krásná vánoční atmosféra zasněžených stromků a příprav na Vánoce. A taky samozřejmě dokonalá láska, která v předvánoční kouzelné době konečně rozkvete. Podobný příběh, i když pro mladší čtenáře, jsem už četla. Taky byl o lásce a vánočních stromcích a líbil se. Tak mě od tohoto nemohlo nic odradit.

 

Anotace:

Stelle se podařilo splnit si dávný sen: koupila farmu na vánoční stromky. Jenže jak už to tak bývá, realita má do skutečné idyly daleko. Ve stodole se zabydlela drzá rodinka mývalů, stromky z neznámých příčin sesychají, a Stella navíc zjistila, že s farmou získala i hromadu dluhů. Její poslední záchranou se zdá být instagramová soutěž o sto tisíc dolarů, ale má to háček. Aby farmě dodala nádech romantiky, v přihlášce uvedla, že se o ni stará se svým přítelem – kterého ovšem nemá. A tak musí zaskočit Luka, její úžasný nejlepší kamarád, s nímž má naprosto platonický vztah. Anebo ne?

…

Hrdinka si splnila svůj dávný sen. Koupila si farmu na vánoční stromky, protože miluje Vánoce a chce předat radost z nich dalším. Taky jí to připomíná Vánoce, které mívala s mámou, než jí zemřela a ty byly krásné, přes to, že neměly moc peněz a často se stěhovaly, když máma našla práci někde jinde.

Farmě se bohužel moc nedaří a letos ji ještě ke všemu sužuje řada nešťastných náhod, které bohužel značně vyčerpávají Stelliny úspory. Přihlásí tedy svou farmu do soutěže o slušnou částku. Jenže asi zapracuje její podvědomí a ona do přihlášky napíše, že tu žije a pracuje s partnerem. Sice neochotně a váhavě, ale přece požádá o roli partnera na oko svého nejlepšího kamaráda. Ten k jejímu překvapení souhlasí. Stella má sice chuť cuknout, protože je to zbabělá kačka a podvědomě tuší, že jejich vztah možná není jen přátelský, což by se mohlo provalit a donutit ji postavit se k tomu čelem. Jenže Luca očividně začuje jedinečnou příležitost otočit svůj status z nejlepšího kamaráda na partnera. Přála jsem mu, protože měli sakra na čase. Potkali se před deseti lety (!), když jí zemřela máma. On ji tenkrát zachránil od zoufalství a od té doby jsou nerozluční.

 

Koncept příběhu je tedy z výše uvedeného jasný. Díky náhodě se vztah dvou přátel překlopí z dokonalého přátelství do dokonalé lásky, protože po nuceném předstírání samozřejmě oběma dojde, že nemohou být jinak, než spolu. Na první pohled tedy příjemná romantická oddechovka jako stvořená pro zimní pohodu. Na to jsem se těšila a částečně jsem to i dostala. Zimní pohoda byla skvělá, ale musím bohužel přiznat, že autorka trochu neukočírovala vztah svých hrdinů. Respektive ho neudržela v dostatečně uvěřitelných mezích. A to říkám jako čtenář, který v romantické literatuře je ochoten uvěřit opravdu hodně nepravděpodobným věcem :)

I když mám normálně od přátelství k lásce ráda, do tohoto příběhu by se více hodilo, kdyby ona poznala prostě někoho úplně nového. Zrovna někomu s její povahou jsem měla trochu problém uvěřit, že se přes desetileté přátelství dokáže přenést a posunout to někam dál. Deset let je přeci jen už poněkud dlouhá doba. Ale jako budiž, může i být, jen by jejich „přátelství“ nesmělo být ukázáno tak, jak bylo. Protože kvůli tomu, jak byl vztah napsaný, na mě oba působili dost nevěrohodně a s nimi i celý jejich příběh.

Luka byl nejen skvělý nejlepší kamarád, ale dávno byl něco víc, jen hrdinka dosud odmítala si toho všimnout. Ono jí s ním totiž vůbec nic nechybělo. Pomáhal jí naprosto se vším, byl jí oporou, jejich vztah byl poměrně hodně kontaktní. Jediné, co chybělo, byl sex. Jinak to byl z obou stran prostě vztah.  A oba si to pochopitelně neřeknou, protože mají strach, že by přišli o skvělé přátelství. Ach ta komunikace! A jestli se ona něčeho bojí, je to ztráta osoby, na které jí záleží. Bohužel, pokud by holka trochu otevřela oči, pochopila by, co vidí všichni. A sice to, že o žádné přátelství už dávno nejde. A tím spíš mohla o Luku přijít, čistě kvůli jeho vyhoření. V tomto jsem ji moc nechápala, protože Luka byl dost úžasný chlap, hezký, inteligentní, vtipný… a uměl vařit! A jiskřilo to mezi nimi. Ona to někde uvnitř věděla moc dobře a jen nebyla schopná to prostě risknout a jít do toho. A proč by taky měla? Luka jí ochotně dával všechno a na oplátku vlastně nic moc nedostal.

Stella byla prostě zbabělá. Možná i pochopitelně, ale byla dávno dospělá a podobné náctileté zbabělosti jí neslušely. Možná to tak někdo má, ale u hrdinky romantického příběhu byla její neschopnost přiznat si pravdu otravná. Ano, na tomto je založena spousta romantik, ale málo kdy dává někdo svou náklonnost najevo tak očividně, jako Luka a málo kdo ji tak očividně přijímá jako Stella. Připadalo mi to od ní vypočítavé. Udržovala si své jisté a neriskovala, že o to přijde a to bez ohledu na něj. Divím se, že to vydržel 10 (!) let, aniž by potkal někoho jiného nebo mu došla trpělivost s ženou, která záměrně ignoruje očividné. Působil tak jako trouba a ne jako romantický idollo a jsem si dost jistá, že právě toto autorka určitě nechtěla. Přes to jsem toho troubu měla raději než Stellu :D Musela jsem si ale klást otázku: Jak dlouho by čekal, kdyby nepřišla ta soutěž? Dalších deset let? Do smrti? Fakt by dál vydržel takové podivné uspořádání? Upřímně se mi těžko věří tomu, že by takový chlap jako on čekal tak dlouho a že by dávno nepotkal jinou, která by se nebála po něm sáhnout.

 

Do romantické nálady mě tedy kniha tak úplně nevnořila. Linka tu byla poměrně jasná a přímočará, ale to by mi nevadilo – jistou předvídatelnost od romantik očekávám už automaticky.  Nejspíš bych byla i zklamaná, kdybych nedostala to, co čekám. Tato konkrétní situace však pro mě nebyla úplně ta pravá, protože tady prostě nic nevznikalo. Už to dávno bylo. Měla jsem tedy dost problém přijmout onu zápletku od přátelství k lásce, protože tam žádný takový posun být nemohl. Jediné, co proběhlo, byl posun od vztahu bez sexu ke vztahu s ním. Jinak mezi nimi bylo vše při starém. Přišla jsem o to postupné otevírání se, o poznání skutečných citů, o první doteky, které jsou jiné než mezi kamarády – oni toto všechno měli už 10 let!

Trocha žhavých scén nechybí, i když jich tu naštěstí nebylo nijak moc. Čímž netvrdím, že příběhu chyběly žhavé okamžiky. Vlastně si na ně téměř nepamatuju, takže mě očividně nijak neštvaly :D Jinak takových těch obyčejných bezsexových žhavostí bylo až až. Jak jsem psala, jejich vztah byl dost kontaktní. Měli navyknuto se objímat a dotýkat se. Takže kdo má rád toto, najde to v příběhu už od začátku. Možná i proto mně jejich intimní okamžiky nepřipadly tolik výjimečné. Opět proto, že pro ně to nebylo nic nového. Jen to prostě tentokrát dotáhli do konce.

Krom lásky je tu podstatné také přátelství mezi spolumajiteli farmy a sounáležitost mezi lidmi ve vesnici. Je to takové maloměsto, kde každý vidí každému do talíře, ale lidi se tu mají rádi a podpoří se navzájem, když je to potřeba. To bylo moc hezké a milé a přineslo to laskavou a mírně sentimentální atmosféru, která tak nějak k Vánocům patří. Protože kdy jindy už by měly být vztahy mezi lidmi hezké?

 

Vánoční nálada a atmosféra tu byla sice mírně slabší, než jsem čekala, ale přes to mě bavila myšlenka na malé americké městečko, které zrovna ožívá vánoční sezónou. Američani tohle umějí, sama jsem se o tom přesvědčila na vlastní oči, když jsem tam byla těsně před Halloweenem a je mi jasné, že Vánoce mají ještě vymazlenější (jo, ten kýč, který k Vánocům patří, mě baví). Navíc tady byl pochopitelně sníh! Na farmě se jen nepěstovaly stromky, ale také tu bylo spousta vánočních atrakcí okolo. Měli tu výzdobu, pekárnu s cukrárnou a různé atrakce pro děti naladěné do zimy a vánoční nálady – brusloviště, vánoční bludiště a různá překvapení, na které jste mohli narazit při procházení farmy při výběru toho nejlepšího vánočního stromku pro váš domov. Podobné atrakce bych si sama uměla užít a i by mě bavilo je vymýšlet. Škoda, že tomu nebylo věnováno trochu víc pozornosti. Asi by mě přátelství farmářů a snaha o záchranu farmy bavila víc než milostné peripetie holky, kterou jsem si moc neoblíbila.

K ozvláštnění děje je přidaná napínavá linka se škodičem, který se snaží farmu poškodit. Sice mě moc nepřekvapilo zjištění, o koho jde, ale celé toto mě bavilo a příběh to zpestřilo dostatečně. I tohoto by mě bavilo trochu víc.

Překvapivě jsem si moc neužila právě to, co to všechno odstartovalo – tedy onu instagramovou soutěž. Celá tam byla taková jako mimochodem a slečna vlivnice, která přijela fotit a poznávat farmu nedostala moc prostoru. I tak mi ale výrazně utkvěla kvůli jednomu jejímu vztahu. Zapletla se totiž s mužem, který ji přitahoval jednak vzhledem (samozřejmě), ale taky tím, že nevěděl, kdo ona je. Chtěl ji prostě pro ni samotnou, takovou, jakou ji poznal ten večer. Tohle její přiznání mi připadalo hodně smutné. A podobně dojemných okamžiků je v knize víc. Autorka prostě umí vyvolat pěkný sentiment a Vánocemi způsobenou rozněžnělost a vůbec to v jejím podání nepůsobí jako kýč nebo hra na city.

 

Kniha je vlastně docela fajn, jen mám trochu obavu, že je pro mě na jedno čtení. Příběh nemá nic, čím by byl vysloveně výjimečný. To samozřejmě neznamená, že by byl špatný, to rozhodně ne. Pro někoho, kdo hledá příjemnou zimní romantiku se sympatickým hrdinou a příběhem „od přátelství k lásce“, byť poněkud méně uvěřitelným, to bude určitě hezké počtení na nejen předvánoční období.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Farmu zázraků najdete zde.

 

O knize:

Autor: B.K. Borisonová

Série: Lovelight (1. díl)

Překlad: Michaela Martincová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 344

Vánoce na skotském hradě

 

Když jsem si o knihu psala, očekávala jsem příběh s předvánoční atmosférou, který navodí tu správnou náladu. Knihu jsem přečetla sice až mezi svátky, ale rozhodně uznávám, že správnou náladu přinést umí. A nádherně také upozorňuje na věci, které jsou v životě opravdu důležité.

 

Anotace:

Jednoho dne Belle v chumelenici podklouzne kolo a ona narazí do stařičké paní a zraní jí kotník. Když zjistí, že Edina na nedalekém hradě žije úplně sama, rozhodne se k ní nastěhovat a postarat se o ni, dokud se neuzdraví, a připravit jí nezapomenutelné Vánoce. Jakmile se právník Jack dozví, že u jeho babičky bydlí cizí člověk, hned se za ní rozjede. Belle je mu od začátku podezřelá a on jí také. Vzájemně se sledují a dumají, co má ten druhý za lubem. Jenže i přes oboustrannou nevraživost je to k sobě neodolatelně přitahuje.

…

 

Ve svém názoru na knihu asi půjdu malinko proti proudu. Ne snad, že by se mi nelíbila atmosféra příběhu nebo místo, kde se odehrává – v tom rozhodně můj protiproud nespočívá. Spíš mám výhrady k chování postav a k podání romantiky. Došla jsem totiž k závěru, že celý příběh je mnohem víc o soudržnosti malé komunity a plnění dlouho nesplněných přání. A romantická láska byla prostě jen jedním z nich. A protože byly Vánoce…

Ale tím knihu rozhodně nehaním. Je to sice mírně naivní pohádka pro dospělé, ale zároveň nemůžu popřít fakt, že šlo o sice průměrný, nicméně velmi milý a příjemně oddechový příběh, který naladil na svátky úplně perfektně.

 

Prostředí, do něhož autorka příběh zasadila, si ani nemohla vybrat lépe. Co může být hezčího než malá skotská vesnička, jejíž dominantou je hrad. Nechybí haldy sněhu, bez kterých si Vánoce neumíme představit, byť je bez něj zažíváme každý rok.  V příběhu už leží hotové závěje, když hlavní hrdinka nasedá na kolo, aby se srazila s osudem v podobě starší dámy – osaměle žijící hradní paní.  Vánoce se rychle blíží, přípravy vrcholí a z nebe se stále valí další sníh. Jednoho dne do vesničky dorazí rušivý element, který mezi starousedlíky působí jako pěst na oko. Právník Jack, vnuk majitelky hradu, muž z velkého světa a na první dojem celkem protivný chlap.

Všichni důležití lidé jsou na místě a vánoční romantický příběh plný splněných přání může začít. A je to čtení velmi milé a čtivé, o hodně víc plné mezilidské dobroty než uvěřitelné romantiky, nicméně na vánoční atmosféru naladí dobře.

 

Musím říci, že ústředním bodem příběhu není ani tak láska dvou mladších a dočasných obyvatel hradu, jako spíš vánoční seznam přání, který Edina napsala Santovi. Její přání byla prostá a krásná, nikoli materiální, ale spíš plná věcí, na kterých v životě záleží nejvíc. V dnešní době bylo milé si přečíst něco takového. Tím, jak postupně příběh plynul a přání se Edině plnila zároveň s postupujícími přípravami na svátky, nabývala kniha svátečně adventní atmosféru plnou vřelosti a lidského sdílení těch nejhezčích věcí. Bylo to velmi hřejivé a i když hrdinové neměli úplně lehké životy, snadno se podlehlo vánoční naději, že se dobrým lidem nakonec přihodí dobré věci a všechno se napraví. Zároveň v té atmosféře duše postav roztávaly, stávaly se sdílnějšími a otevřenějšími ostatním lidem. Podle mě to bylo docela krásné poselství toho, jaké by Vánoce měly být.

 

Většina postav v příběhu mě bavila a jejich příběh jsem si dokázala užít. Překvapivě mi níže zmíněná kritika povahy hlavní hrdinky vůbec nepřišla na mysl při čtení. Jen jsem k ní měla mírný odstup a nějak jsem jí nemohla přijít na chuť a opravdu si ji oblíbit přes to, že mi byla v podstatě sympatická. Důvod toho mě napadl až teď s odstupem jednoho týdne od přečtení. Nebránilo mi to tedy nijak v tom, abych si příběh užila.

Hlavní hrdinka Belle, učitelka ve vesnické škole, byla na můj vkus až moc nepřirozeně hodná a nesobecká a zcela naplněná pomocí ostatním. To je její nejvýraznější povahový rys. Vystihuje ji tak moc, že vlastně o ní moc dalších věcí ani nevím – nedivím se – pro všechno to pomáhání a sebeobětování neměla pro sebe a své záliby čas. Občas tak moc chtěla pomoci ostatním, že ohrozila sama sebe, někdy i jiné svým špatným rozhodnutím učiněným v touze pomoci za každou cenu. Jak to, že někdy nebyla třeba jen unavená nebo toho neměla plné zuby? Kde pořád brala na všechno energii? Celkově to její sebeobětování nepůsobilo moc zdravě ani mile. Autorka to sice vysvětlila a to dost věrohodně, jenže pak mě zase začalo děsit rodinné prostředí, z něhož pocházela. A najednou už nebyla zase tak milá a ochotná, ale jen holka, která se zoufale snaží někomu se zavděčit, vyrovnat a naplnit představy o tom, jak by měl život a přístup k druhým vypadat. Snaha zajistit si tak lásku a pozornost druhých byla k nepochopení, protože hodně lidí její sebeobětování bralo jako samozřejmost. Kdyby alespoň jednou pomyslela na sebe, něco odmítla kvůli sobě nebo si pro sebe něco přála, asi bych ji měla raději a ostatní by si možná více vážili toho, co pro ně dělá. Asi by bylo fajn ji znát, protože na ni bylo opravdu maximální spolehnutí, ale připadala bych si vedle ní jako sobec pokaždé, když bych upřednostnila v něčem sebe nebo se třeba chtěla jen vyspat místo přípravy školní besídky :). Autorka jí vlastně dala jen jedinou povahovou „chybu“ a to, že se pletla Jackovi do jeho rodinných záležitostí. Jenže i to vlastně dělala v dobrém úmyslu. Takže ne, Bella je téměř nesnesitelně dokonalá :)

Jack oproti tomu působil o mnoho realističtěji. Na první pohled sice nedůvěřivý a odtažitý, ale v jádru to dobré srdce nakonec měl. I v jeho případě tu bylo děsivé rodinné prostředí a tím pádem dostalo jeho chování věrohodný důvod ve výchově, kterou utrpěl. Jeho paličatosti v jednání s matkou se potom nešlo moc divit. Ke všemu byl ještě rozvodovým právníkem, takže to, co viděl ve své praxi, zrovna nenahrávalo tomu, aby věřil na lásku nebo měl chuť si někoho pustit k tělu.

Kupodivu mi úplně nesedlo jiskření mezi Jackem a Bellou. Připadalo mi, že pro tuto knihu není ani tolik podstatné, jako jiné vztahy, které tu autorka měla. Vlastně by se vůbec nic nestalo, kdyby romantické vztahy v knize zastoupeny nebyly. Byla to vánoční romantika, takže jasně, že ti dva skončí spolu, ale úplně jsem jim to nesežrala. Ani druhý pár, který v knize byl, mě nepřesvědčil o vášni. Mezi oběma lidmi v párech měla hlavní slovo neskonalá dobrota víc, než přesvědčivé city. V jednom páru to byl nekonečně laskavý a trpělivý muž (až to v některých chvílích působilo arogantně a nadřazeně vůči ženě, kterou chtěl) a v druhém neustále pomáhající a nesobecká žena.

Další obyvatelé vesnice byli veskrze milé a sympatické osoby. Autorce se povedlo vytvořit dojem takové té původní sounáležitosti obyvatel malé vesnice. Trochu jsem nepochopila, proč, když všechny osoby byly tak milé a ochotné pomáhat, někdo nepomohl Belle a působilo to tak, jako by snad ve vesnici dělala práci a konala potřebné a dobré věci pro komunitu jen ona. Proč ji nechali tak dlouho se snažit samotnou – jistě, Bella si o pomoc neřekla, ale všichni museli vidět, co se děje. Naštěstí se později zapojily i ostatní postavy, když začalo působit ono „kouzlo Vánoc“. Všichni se spojí ve snaze zařídit pro Bellinu třídu krásnou vánoční besídku a také kvůli splnění Edininých přání.

 

Kniha je psána poměrně jednoduše, bez nějakých velkých vášní, Nejdůležitější je v ní atmosféra zimní vesničky, blížících se Vánoc a mezilidských vztahů na úrovni komunity. Na slibovanou lásku také dojde, ale je spíš taková vlažnější, podle zažitých romantických šablon. Postup vztahu těch dvou je tedy zcela předvídatelný, ale není to něco, co by snad příběh pokazilo.

 Autorce se povedlo namíchat kouzlo, které zahřeje na duši. Do sváteční nálady vás kniha dostane naprosto spolehlivě :).

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Vánoční příběh najdete tady.

 

O knize:

Autor: Donna Ashcroftová

Překlad: Lucie Libovická

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 288

Hrad ve Skotsku

 

Série Romantické útěky s krásnými obálkami už u mě doma pevně zakotvila. Nejedná se o nějaké převratné čtení, spíš o oddechovou záležitost s krásnou atmosférou. Tahle vyšla těsně před Vánocemi a přesně tuhle atmosféru přinese. Vánoce na skotském hradu, zasněžená krajina a skupina lidí, kteří si rozumějí. Tuhle knihu nešlo vynechat :)

 

Anotace:

Na Skotskou vysočinu se pomalu snášejí první sněhové vločky a předvánoční závod s časem začíná.

Izzy McBrideové se ani nesnilo, že zdědí skutečný hrad. A teď se z ní díky odkazu prastrýce Billa stala hradní paní s velkými plány a mizivou hotovostí. Její excentrická matka Xanthe naštěstí sehnala první dobře platící hosty, jejichž peníze pomohou prostory zvelebit. Střechou sice stále ještě zatéká, ale počet obyvatel hradu nečekaně roste.

Zbývá už jen maličkost – během pár týdnů před Vánoci proměnit chátrající hrad v kouzelný hotel. Naštěstí má k ruce pár pomocníků, kteří se pustí do renovace spolu s ní. Jedním z nich je i Ross, na kterého Izzy myslí víc, než by se jí líbilo. Vždyť ona přece musí chystat sváteční menu, a ne dumat nad tím, co se tomu tajemnému spisovateli honí hlavou…

 

…

Autorka dala ve svém devátém romantickém útěku vlastní příběh postavě, kterou už znám z předchozí knihy. Otázka je, jestli jde skutečně o romantický útěk, protože Izzy nikam neutíká. Spíš se konečně vrací domů na hrad, který zdědila. Moc ráda by se pokusila přeměnit hrad v hotel, ani jí nic jiného nezbývá, protože pokud si hrad na sebe nevydělá, nejspíš obyvatelům spadne na hlavu. Zatím co byla v Irsku na kuchařském kurzu, o hrad pečovala její matka, která je však tak trochu přírodní katastrofa, takže se Izzy vrací trochu s obavami, jestli sídlo ještě stojí a bude co předělávat. Matka ovšem překvapila. Povedlo se jí sehnat hosty – dobře platící hosty, kteří přijedou už na Vánoce. Takže honička začíná.

 

Kniha je tentokrát skutečně doslova reklamou na nádherné Vánoce, jaké by snad každý chtěl. I když situace postav není ideální, dala jim autorka takové povahy, aby se s tím zvládly vypořádat. Hodně tomu napomáhá a skvěle naladí atmosférou zasněženého skotského hradu a domácí pohody. Samozřejmě nechybí skvělé jídlo a vřelé vztahy. Autorka tentokrát posunula více do popředí přátelství a rodinu. To je hlavně o Vánocích velké téma a bylo by divné, kdyby v příběhu chybělo. Romantický vztah je tam samozřejmě taky, ale mnohem více než vášně v něm lze najít důraz na spolehlivost, oporu a péči o druhého. Což vlastně také není od věci.

Izzy má v tomto ohledu naprosto jasno. Ví, co chce, a zná svoji cenu. Rozhodně se nehodlá nechat omámit láskou a propadnout opět muži, který ji bude využívat jako pojistku jen ve chvílích, kdy jinou po ruce nemá. Tento postoj sice nepřináší příběhu naději na dech beroucí romantiku, je ale mnohem opravdovější a postava je tak mnohem vyzrálejší. Problematickým článkem se tentokrát ukázal být její protějšek. Samotářský spisovatel Ross se jeví v mnoha ohledech jako ideální chlap, ale co se vztahu týká, projevuje skoro nepochopitelné zábrany. Opravdu mi nedošlo, z čeho měl takový strach. Autorka naznačila předchozí špatnou zkušenost a nejspíš byl tedy ovlivněný právě tou. Chápu nicméně, že nějaký zádrhel nastat musel. V podobných příbězích to prostě bývá zvykem :).

Izzyiným soustředěním na jiné věci a Rossovým samotářstvím bylo zapříčiněno, že mezi hlavním párem to zrovna vášní nejiskřilo. Jejich vztah se však rozvíjel velmi pěkným směrem a působil hodně přirozeně. Mnohem víc jsem si užívala ostatní vztahy ve skupině lidí, která se na hradě sešla. To, jak si pomáhali, jak budovali něco společně a jak si společně dokázali užít pěkné chvíle nakonec na samotné svátky, bylo neuvěřitelně příjemné čtení. Působilo to až slavnostně. Něco takového jsem u autorky zatím neviděla. Asi to bylo těmi Vánocemi, protože ty prostě bývají magické samy o sobě. Tady navíc bylo to, co většina lidí považuje za vysněné Vánoce: sníh. Hodně, hodně sněhu v klidné, tiché krajině. Hořící krb, vůně horkého punče a dobrého jídla, dárky od srdce a lidi, s kterými jste, protože chcete.

Důležitá byla rodina a poselství toho, že i když vám občas vaši rodinní příslušníci pijí krev, jsou nenahraditelní. Stejně tak skupina přátel, která je na stejné vlně a můžete s ní trávit důležité chvíle. V téhle podivné době kniha zapůsobila o to silněji.

 

Hartusit na předvídatelnost u podobných knih nemá naprosto smysl. Proto to vezmu jinak. Nenazvala bych předvídatelností, když víte, která postava je určená které. Spíš příjemnou jistotou, že si užijete přesně to, co zrovna chcete číst a nebude se to příliš komplikovat. Konec konců sledování cesty dvou postav k sobě je důvodem, proč podobné knihy mají takovou oblibu. Číst o šťastných vztazích, které dobře dopadnou, je přece příjemné.

Nebylo to nejromantičtější čtení od autorky, možná mám výhrady k některým okamžikům a scénám, ale i tak to byl atmosférou jeden z nejlepších dílů. Skotský hrad je místo, kde prostě chcete na Vánoce být a navíc v takové společnosti, jakou autorka vytvořila. Kniha se úspěšně zařadí mezi moje vánoční navozovače pohody a atmosféry.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na zasněžený hrad a vánoční pohodou račte tudy.

 

O knize:

Autor: Julie Caplinová

Série: Romantické útěky (9. Díl)

Překlad: Petra Královcová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 313

 

Další knihy ze série Romantické útěky na bloGu:

Hotýlek na Islandu

Čajovna v Tokiu

Chata ve Švýcarsku

Domek v Irsku

Posmrtný život Holly Chaseové

Autor: Cynthia Handová
Překlad: Karolina Medková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 328

Můj názor:

Tahle kniha byla jasná volba od samého počátku. K přečtení anotace mě ve vteřině zlákala nádherná obálka a já jsem půl roku trpěla, než se mi kniha dostala do pracek. 

Pak jsem trpěla dál, protože jsem si příběh Holly Chaseové chtěla nechat na Vánoce. 

A proč to? 

Kniha je totiž moderním převyprávěním úžasné Dickensovy Vánoční koledy. Loni tedy místo klasika dostala svoji šanci novinka.

…

Holly Chaseová byla moc ošklivá holčička. Nikoliv ovšem svým dokonalým, barbínovsky pěstěným vzhledem podtrženým luxusními hadříky. To ne, v tomto ohledu byla dokonalá. Jinak ovšem spratek k pohledání. Rozmazlená snobka, která opovrhuje všemi, kdo jsou hůř oblečení než ona. Zachází se služebnou jako s onucí, jen proto, že může. Je sobecká, lakomá, nepřející…

Jednou takhle na Štědrý večer se jí zjeví tři duchové a dají jí šanci se změnit. Pokud se napraví a změní sebe i svůj život, dostane další šanci. Jenže Holly je moderní holka a na duchy nevěří. Zatím co jí ukazují výjevy z jejího života, ona se jim jen směje. A pak, druhý den ráno zemře.

A tady celý příběh začíná. 

Po smrti dostane Holly místo ve Skruží firmě a jako Duch minulých Vánoc napravuje stejné typy lidí, jako byla sama. Každé Vánoce jednoho pečlivě vybraného Skruže. Celých pět let ve firmě nuda, šeď a nezájem. 

Ale letošní Vánoce budou jiné.

…

Nespletla jsem se!

Tahle kniha mě neskutečně bavila a zaujala naprosto vším. Příběh samotný znám samozřejmě dobře, ale to zasazení do moderního prostředí – do firmy – bylo skvělým nápadem a paní autorka si ho důkladně promyslela. Výsledek tedy nemohl být jiný, než jaký byl.

Holly je parádní hrdinka. Sice byla tak trochu povrchní a arogantní, ale muselo to tak být. O to důvěryhodněji působila. Kdyby byla dobrá duše, těžko by skončila jako Skruž. 

Její proměna v Ducha minulých Vánoc navíc působila o to víc jako dobrý trest. Překvapivě není v knize tak intenzivní atmosféra tradičních Vánoc jako je tomu v původní verzi, ale vlastně mi to až tak nevadilo.

Podobnost s Vánoční koledou spočívala v onom napravování hříšníků – každý si přece zaslouží druhou šanci. A kdy jindy by měla přijít, když ne o Vánocích. Líbil se mi celý ten skruží proces, jak byl v knize popsaný. Díky němu jsem poznala nejen hlavního hrdinu, ale i hrdinku prostřednictvím jejích vzpomínek na podobné situace, které zažila. Obě postavy na stránkách úplně ožívaly. Jejich osudy vlastně nebyly vůbec jednoduché. Nabízela se zajímavá otázka, jestli jediný okamžik v životě může člověka ovlivnit natolik, že se změní k horšímu.

Styl psaní je lehký a s příjemným humorem. Kniha je velice milá a přečetla jsem ji téměř na jeden zátah a s velikou chutí. Možná bych mohla brblat nad nelogičností některých věcí, ale já nechci. Chtěla jsem vánoční příběh s dobrým koncem a dostala jsem ho. 

Ačkoliv je možné na stránkách najít mnohá poučení, nepůsobí příběh nijak nuceně mentorsky. Dává naději, že ať je život jakýkoliv a my sami také, je možné se změnit a napravit některé chyby.

Nad knihou zaplesají všichni odpůrci milostných trojúhelníků, protože tady skutečně žádný není. Vztah, který v knize je, je milou záležitostí. Paní autorka netlačí na pilu a nechá hrdiny, aby si dopřáli vztah, který mě okouzlil na první dobrou. Nepotřebovala k tomu žádné vzletné a patetické proslovy, ani obrovská gesta a už vůbec ne přepálenou erotiku. Vystačila si jen se skvělou atmosférou.

Přiznávám, že konec jsem nečekala. Hodně mě to překvapilo a jsem ráda, že autorka nevyužila největší klišé, které se nabízelo a zůstala originální a překvapivá. Na jednu stranu mě to možná trochu mrzelo, protože se nejednalo o typický šťastný konec. Celkový dojem z knihy se dá popsat jako velká spokojenost.

Není nutné znát Vánoční koledu, ale pokud ji znáte, lépe si užijete čtení. Ať už se jedná o přezdívky postav podle Dickensových děl nebo o různé vtípky a narážky. Radím tedy Vánoční koledu přečíst nebo se aspoň podívat na film.

Knihu doporučuji k přečtení před svátky. Opravdu se k tomu období hodí. Přinese jednak pěkný, nenáročný a odpočinkový příběh a pokud bude čtenář chtít, může se zamyslet nad fungováním dnešního světa. Být dobrý nebo zlý je pořád věcí rozhodnutí, i když na vánoční duchy nevěříme.

Anotace:

Před pěti lety na Štědrý večer navštívili Holly tři duchové, aby jí ukázali, jaká se z ní stala zkažená a sobecká dívka, a žádali ji, aby se změnila a vše napravila. Ale Holly to odmítla. A pak zemřela.

Nyní pracuje pro super tajnou společnost jako Duch minulých Vánoc a snaží se napravit další sobecké lidi, jako byla ona sama. Holly zůstává stále ve věku sedmnácti let, zatímco její rodina a přátele žijí bez ní. Ale letos se vše změní!

Vánoční zázrak

Autor: Jay Asher
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 248

Anotace:

Nový romantický příběh od bestselerového autora Jaye Ashera. Vánoční romance, která vám zlomí srdce, ale přiměje vás brzo začít znovu věřit…

Sierra vede dva životy. Jeden v Oregonu, kde její rodina vlastní farmu vánočních stromků. A druhý v Kalifornii, kam před Vánocemi jezdí stromky prodávat. A opustit jeden vždycky znamená, že jí schází ten druhý. Tak to je až do posledních Vánoc, kdy Sierra potká Caleba. Caleb je vzorný kluk, jen před lety udělal obrovskou chybu a platí za ni dodnes. Ale Sierra nedá na jeho minulost a rozhodne se mu pomoct. To samozřejmě vyvolá vlnu nesouhlasu, falešných dojmů a podezření, ale Caleb se Sierrou přijdou na to, že jedna věc je silnější než tohle všechno: pravá láska. 

Můj názor:

Tuhle knihu jsem vyhrála v soutěži. Do té doby jsem o ní moc neuvažovala a ani nemyslím, že jsem ji vůbec chtěla číst. Jen jsem ji koutkem oka zachytila na předvánočním knižním trhu. Potom mě zlákala ve zmiňované soutěži a štěstí mi přálo. Mám ji tedy doma a jsem ráda, že ji mám.

Na první pohled na knize překvapí její zpracování. Celá je taková vánočně rozsvícená. Na obálce jsou písmena z třpytivých teček a uvnitř jsou okraje stránek posázené stříbrnými hvězdičkami. Zatímco nápis mi nevadil, ty hvězdičky mi nejdřív dost lezly na nervy a rušily mě při čtení. No… zvykla jsem si a vlastně jsem nakonec uznala, že se ke knize i hodí.

Celý děj se odehrává během jediného měsíce mezi Dnem díkuvzdání a Štědrým dnem a začíná na severu ve státě Oregon na farmě, kde se pěstují vánoční stromky. Brzy jsem se ale spolu s hlavní hrdinkou přesunula na jih. Spolu s nákladem vánočních stromečků jsem zamířila do Kalifornie :). Hlavní postavou knihy a samozřejmě i vypravěčkou příběhu je Sierra. Středoškolačka, která celý život, jezdí s rodiči do Kalifornie prodávat stromečky. Její rodiče se seznámili díky stromkům – rodiče maminky kupovali stromek každý rok od rodičů táty. Takže pro ně není pěstování a prodávání stromků jen kšeft. Jeto tradice.

Sierru na jednu stranu mrzí, že každoročně opouští svoje dvě nejlepší kamarádky z Oregonu. Na druhou stranu má ale na jihu jednu úžasnou kamarádku Heather, na kterou se pro změnu těší celý rok. Sierra mi od začátku knihy připadala jako milá holka, pro kterou jsou důležití přátelé, rodina a vánoční tradice. Bohužel jí hrozí, že o jednu z těch nejhezčích příští rok přijde – možná jsou tyhle Vánoce poslední, kdy se vydá na stromkovou cestu na jih…

Kniha je o Vánocích, o lásce, o dobrých skutcích a o stromečkách. Čekala jsem tak trochu kýč pro náctileté a s radostí prohlašuji, že se o kýč nejednalo. Naopak. Příběh byl velice pěkný a čtivý. Z každé stránky dýchala vánoční atmosféra – už vím, co budu čítávat každý rok o Vánocích :), protože jsem se cítila vánočně naladěná i v lednu, kdy jsem knihu četla.

Rodina Sierry i ona sama s Heather  a s její rodinou a i s oregonskými kamarádkami, mají moc pěkné vánoční tradice. Říkala jsem si při čtení, že si také budu muset nějaké takové vytvořit, protože hlavně ony dělaly z knihy tak hezký příběh a navíc tradice prostě k Vánocům patří. A pro Sierru bude k těm letošním patřit také Caleb. Potká ho díky stromkům a je z toho takový ten typický románek z knih pro holky – kluk, kterého celé městečko odsuzuje za něco, co v minulosti provedl, jenže on v jádru vůbec není špatný člověk. Zamiluje se do hlavní hrdinky a ona do něj. Jejich vztah by byl v podstatě klišé, kdyby nebylo těch stromků a toho, že mají na lásku hodně málo času. Sierra se po Štědrém dnu vrací zase do Oregonu a Caleb zůstane v Kalifornii. Má vztah na takovou dálku smysl? To je právě to, čím si Sierra není vůbec jistá.

Kniha však není jen o lásce a Vánocích, i když je to ústřední motiv. Je také o přátelství, o důvěře mezi lidmi. Dozvěděla jsem se i něco o tom, jak se pěstují stromky, které na Štědrý den září nazdobené a co se s nimi a také s těmi neprodanými stane potom. Se Sierrou jsem se docela zasmála, protože ona byla takový vtipálek a mezi ní a Calebem to jiskřilo nejen láskou, ale také vtipnými průpovídkami a pošťuchováním.

Vánoce v Kalifornii. Zdroj

Kupodivu mi také nevadilo trošku ohrané téma lásky milé zachránkyně a zavrženého rádoby špatňáka. Možná to bylo tím, že bylo vše tak pěkně zaobaleno do vánočního tématu. Tohle bylo originální a já jsem ještě takovou knihu nečetla, až se divím, že to nikoho dosud nenapadlo sepsat :)

Přes to, že se jedná o krátkou knihu, dal si pan autor práci s postavami a neodbyl je. Projevilo se to tím, že jak hlavní protagonisté příběhu, tak vedlejší postavy – kamarádky a rodiny, byly vcelku osobnosti. Každá z postav měla svůj příběh a nechovaly se divně a nepřirozeně, jakoby se v příběhu octly jen na krátko, aby se tam někdo mihnul. Všichni obyvatelé příběhu byli prostě normální lidé, s normálními problémy, starostmi a radostmi a tvořili příjemnou skupinu. Samozřejmě, že nebylo vše jen pozitivní a objevili se i zapšklí protivové, ale i nějaký ten protiva do knížek patří. Myslím, že bych si skvěle rozuměla s Heather a jejím přítelem. Možná i se Sierrou. Jen Caleb pro mě nebyl úplně pan Princ, chápu, co ho k jeho chování vedlo, ale pro mě byl moc hodný :). Na hrdiny, co mají až moc kladných vlastností a žádnou zápornou se přece jen dívám s nedůvěrou. Uznávám, že Caleb měl ke svému chování vážný důvod a nejspíš bylo i přirozeným důsledkem „hříchu z mládí“ a taky uznávám, že jim to se Sierrou báječně sedlo, protože ona byla ta energická a živá a občas nedokonalá v jejich dvojici.

Oceňuji také, že se pan autor nesnažil do knihy vecpat žádný děj navíc a tak ji uměle nafouknout na více stránek, nedej bože na více dílů. Rozsah, jaký kniha nabízí, je zcela dostačující a vyprávění působí přirozeně a děj hezky plyne. Přečíst Vánoční zázrak netrvá nijak dlouho, ale příjemný pocit po dočtení mi vydržel :)

Srdce mi sice kniha nezlomila, jak tvrdí anotace, ale rozhodně mě vánočně naladila. Vím, že už je teď docela pozdě (nebo brzo? :)) na to, aby člověk četl vánoční romance, ale pořiďte si knihu aspoň na příští rok. Nebudete zklamaní. Bude se líbit holkám, které jsou v tom správném věku na romantické snění i starším ženám, které z něj ještě nevyrostly, nebo by si ho rádi připomněly. Takových těch hezkých a milých příběhů, co zahřejí na duši, není nikdy dost.

P.S.: zajímalo by mě, jak chutná ta káva smíchaná s horkou čokoládou, co je v ní místo lžičky mátový cukrový špalek. Sierra ji pije přesně takhle… Prý je to jako levné mátové cappuccino :).

Zdroj