Smrt před branami

Autor: Sabaa Tahirová
Série: Jiskra v popelu (3. díl)
Překlad: Petra Johana Poncarová
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2019
Počet stran: 479

Můj názor:

POZOR! Pokud jste nečetli předchozí díly série Jiskra v popelu a Plamen v temnotě, můžete níže narazit na nějaký ten spoiler. Vyhnout se jim bohužel nelze.

…

V Impériu se to mele.

A všichni staří známí jsou u toho.

Krkavec Helena je přinucena sloužit Válečnickému císaři Markovi, který stále víc a víc přichází o zdravý rozum a podporu Význačných. Jejím protivníkem je i nezničitelná Keris Veturia, jejíž záměry jsou dosud nejasné, ale nic dobrého to určitě nebude. Na Impérium se chystají útočit barbarské hordy, které chtějí využít oslabení kvůli neshodám ve vlastních řadách.
Chaosu a boje mezi učenci a válečníky využívá Temnonoš, který má své vlastní záměry a intrikuje na všech stranách, aby dosáhl odplaty pro kdysi dávno zničenou rasu džinů. V tom se mu snaží zabránit učenka Laia, která se má postavit do čela učeneckého odboje.
Ellias je toho času nucen pobývat v Místě čekání, aby splnil slib, jímž se zavázal převádět duše mrtvých na druhou stranu. Pořád však zůstává rozpolcený mezi světem živých a mrtvých.

…

Měla jsem trochu obavu, jestli se po tak dlouhé době ještě dokážu chytit příběhu a vzpomenout si, o co šlo a kdo je kdo. Druhý díl jsem četla někdy v roce 2017 a to je docela dávno. To jsem ale podcenila vypravěčské schopnosti paní Tahir a sílu jejího příběhu. Tápala jsem jen prvních pár stránek, než jsem do děje zase zapadla.
Oproti minulému dílu události přitvrdily a styl psaní znatelně potemněl. Také se celý příběh posouvá o malinko víc k magičnu a nadpřirozenu.

Kniha je rozdělena na pět částí a v každé z nich přijde nějaký zásadní zlom. Důležitý obrat v ději, kterým se vše zase posune k nevyhnutelnému. Když je totiž situace vylíčena jako beznadějná, pak taková skutečně je. Ovšem nikoliv samoúčelně. Všechna vítězství, prohry, smrti a ztráty mají svůj smysl v celkovém vyznění příběhu a postavám něco přinesou.
V každé z částí se také objevují tři hlavní hrdinové a čelí plánům a akcím mých oblíbených záporáků.

Postavy hlavních hrdinů, ač od začátku série mladé, rozhodně nelze označit za nezkušené nebo životem nezkoušené. Od začátku jim paní autorka nachystala takové osudy a staví je před situace, které bezstarostné nevinnosti moc nepřejí.
Ano, postavy se občas dopustí chybných rozhodnutí, ale zaplatí za ně. Paní autorka je v tomto nemilosrdná. Chybuješ – lituješ.
Líbilo se mi, že chybou nemusel být špatný skutek, i věc myšlená dobře se zde mohla proměnit v kouli na noze hrdiny. A následky jen tak nezmizí samy, ale táhnou se s postavami dál a ztrpčují jim život. Hrdinové jsou tak nuceni stále znova čelit nebezpečím a situacím vyplývajícím z jejich předchozích skutků.
Protivníkem není tedy jen „Zlo“, jak to v podobných případech bývá.

Zlo zde využívá lidství a slabostí postav a šikovně manipuluje a spřádá plány, aby dosáhlo svého. Zdaleka nenatahuje chapadla jen jedním směrem, ale jeho plány jsou rozprostřeny napříč dějem mezi různé aktéry a důmyslně propojené. A přesně to se mi líbí. Zlo nevsadilo vše na jednu kartu a dobro je nuceno reagovat. Nic nezmizí do ztracena a každá akce přinese reakci.
Každá z hlavních postav – Krkavec Helena, Elias i Laia, mají své vlastní nemesis, kterým se musí postavit a zároveň bojují i proti společnému nepříteli. Zlo neváhá využít všech prostředků, aby dosáhlo vítězství a pro hrdiny není snadné jeho čachry odhalit a bojovat s nimi. To je obrovský klad knihy – opravdu jsem věřila, že hrdinům jde o život. Že bojují za to, čemu věří. Jejich pocity, myšlenky a motivace byly dokonale opravdové a živoucí. Všichni je musí pochopit, protože každý by za něco z toho nepochybně bojoval také.

Zmínění tři hrdinové mají své kapitoly, které se střídají a jsou vždy nadepsány jménem konkrétního hrdiny. Díky tomu bylo možné sledovat dění v různých částech země. Byly to samostatné linie, které se však postupně přibližovaly a nakonec jim bude souzeno se protnout.
Mezi postavami stoupá jako hvězda vzhůru Helena. Její části jsou čím dál zajímavější a jsem zvědavá, jak bude její boj pokračovat.
Elias konečně pochopil, že ne vždy je možné mít to, co chceme a podrobil se tomu, co slíbil vykonat. Jeho kapitoly byly tentokrát o malinko méně akční, ale nikoliv nezajímavé. Uvidíme, kam bude dál směřovat.
Laia… co o ní říct. Pro mě je hodně zvláštní postavou, moc ji nemusím. Dělá nejvíc špatných rozhodnutí a je naprosto nepoučitelná. Vím, že má vyznívat jako kladná a hodná, ale pro mě je prostě hloupá a nenapravitelná idealistka. Ať jí zkušenější radí jakkoliv, ona si paličatě udělá své a většinou to někoho jiného něco bude stát. Pokazit věci umí sama, a když jí něco klapne, je to proto, že jí někdo pomůže. Zamyslí se až potom, až vidí následky a fňuká, jak je neschopná. Snad se něco změní, ale pochybuju o tom. Z postav má před sebou největší cestu, kterou musí urazit a snad paní autorka dopřeje i jí trochu lepší vývoj a náznak rozumu.

Třetí díl je napínavý a plný akce a bojů od začátku až do konce. Paní autorka ukazuje hrůzy války v celé jejich krutosti. Do dění se čím dál více zapojují nadpřirozené postavy a je zjevné, že čelit jim nebude pro hrdiny snadné.
Do knihy se snadno začítá a díky vší té akci je velmi čtivá a dokáže si udržet pozornost. Nejlepším pro mě zůstává stále první díl. Od něj už se vše posunulo kamsi jinam, ale celek vůbec není špatný. Jediná nevýhoda této série je neskutečně dlouhé čekání mezi jednotlivými díly. Snad se dočkám dalšího dílu brzo, než zase všechno pozapomenu. A snad nebude paní autorka vše natahovat ještě na další knihu.

Chcete dobrodružství, akci, nadpřirozeno? Nevadí vám potoky krve a líbí se vám, když mají záporňáci navrch? Pokud ano, třetí díl se vám bude líbit. Nedá se však číst samostatně, proto doporučuji začít pěkně od prvního.

Můžete nakouknout na můj článek o první knize Jiskra v popelu. O druhé knize Plamen v temnotě .

Všechny díly seženete zde a k dispozici jsou i ukázky.

Za laskavé poskytnutí e-knihy Smrt před branami ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám.

Anotace:

V Impériu i za jeho hranicemi stále narůstá hrozba války.
Helena Aquilla, císařův Krkavec, čelí útokům ze všech stran. Císař Markus, pronásledovaný minulostí, ztrácí příčetnost a velitelka využívá jeho šílenství, aby posílila vlastní moc. Helena hledá způsob, jak zastavit blížící se temnotu, a v sázce se ocitá nejen život její sestry, ale všech obyvatel Impéria.
Laia ze Serry, která se nyní zdržuje daleko na východě, ví, že osud světa nezávisí na machinacích válečnického dvora, ale na tom, zda se podaří zastavit Temnonoše. Ve snaze ho svrhnout však Laia naráží na nečekané hrozby ze strany těch, na jejichž pomoc spoléhala.
V zemi mezi životem a smrtí se Elias Veturius vzdal svobody, aby mohl sloužit jako Strážce duší. Tím se však zaslíbil pradávné moci, která se nezastaví před ničím, jen aby zajistila Eliasovu oddanost - dokonce i za cenu jeho lidství.

Výpadek systémů

Autor: Martha Wells
Série: Z deníků Robokata (1. díl)
Překlad: František Jahnátek
Edice: Fobos
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 160

Můj názor:

Výpadek systémů je dalším knižním kouskem z edice Fobos, který mě zaujal anotací. 

Mám ráda knihy z budoucnosti ovládané technologiemi, když už probíhá průzkum vesmíru. Když se k tomu navíc přidá postava se zajímavým potenciálem, jdu do toho vždycky. Proto jsem zkusila tuhle novinku.

V tomto příběhu je lidstvo opravdu daleko a tak není divu, že vědecké expedice na rozličné planety jsou v plném proudu. Vše zaštiťuje Společnost, která pronajímá veškeré vybavení potřebné k takovému průzkumu. Včetně bezpečnostních jednotek, které jsou také jakýmisi dohlížiteli na dění na planetě, díky nimž má Společnost nad vším kontrolu. A když už ne úplnou kontrolu, tak alespoň ví, co se kde šustlo.

Robokat, hlavní hrdina a vypravěč příběhu, je bezejmenný robot s biologickými částmi určený proto, aby chránil. Je součástí balíčku služeb, které si pronajal jeden z vědeckých týmů. 

Na začátku příběhu se Robokat nachází na jakési ne moc prozkoumané planetě. S vědeckým týmem je přítomen na povrchu a zatím co oni sbírají vzorky, on se nudí a těší se, až tým průzkum ukončí, aby mohl v soukromí sledovat seriály. 

Není totiž tak poslušným robotem, jak by měl být. Už na začátku mise se naboural do centrálního řídicího systému, přišel tak k vlastnímu vědomí a tak je svým pánem. Dává si pozor na to, aby se na jeho kutilství nepřišlo, takže v podstatě dělá to, co má, jen trochu po svém. A každou volnou minutu využívá k nerušenému sledování kdejaké televizní slátaniny, kterou lidé vytvořili. Hodiny a hodiny seriálů…

A pak se na misi něco pokazí…

Obrázek uloupen z FCB stránek Knihy Dobrovský.

Kniha Výpadek systémů mě překvapila hned v několika ohledech. 

Když jsem si ji vybírala, nějak jsem nesledovala počty stránek. Proto jsem nečekala útlonkou jednohubku, která mi dorazila. Říkala jsem si, jak asi paní autorka narve příběh do pár stránek tak, aby to za něco stálo. Ale asi se to muselo podařit, protože novela také získala značné množství cen, čehož jsem si povšimla také až když jsem ji držela v rukou. 

A třetím překvapením bylo, že to zdaleka není taková akčňárna, jak bych očekávala, když hlavním hrdinou je vyzbrojený robot určený chránit lidi na misi, kde jim z ničeho nic půjde o krk.

V knize se toho moc napínavého nestane. 

Nerozumějte mi špatně – děje se spousta věcí, jen jsou jaksi zkrácené na minimum, i když by při důkladnějším popisu šlo jistě o napínavé scény. Nedozvěděla jsem se, co přesně bylo cílem průzkumu planety, ani důvod, proč se událo to, co se událo. Neužila jsem si dramatických bojů na mnoho stran, i když nějaká ta nebezpečí přeci jen byla. To je ve sci-fi hodně neobvyklá událost. 

Děj příběhu není prostě tím hlavním. 

Hlavní nosný prvek knihy byla bezesporu osobnost robokata, jeho myšlenky a prožívaní situace mezi lidmi. Robokatí nitro jsem poznala opravdu důkladně. Od toho byl také vypravěčem. Jeho chladně cynické uvažování mě docela okouzlilo. 

Nebyl to na první pohled sympaťák – byl také určený k ochraně lidí a vyzbrojený k zabíjení. Lidem moc nerozuměl a rozumět jim nechtěl, byli prostě úkol. 

Navíc měl tak trochu panickou hrůzu z kontaktu s nimi. Chtěl, aby mu prostě dali pokoj (= více času na seriály). Jistá izolovanost byla jasná už z principu a pravidel, která byla nastavena společností. On byl pronajatá věc. Když se setkal se skupinou lidí, kterým kontakt s ním nevadil a byl k němu dokonce okolnostmi donucen, choval se trochu jako plaché dítě. To bylo v kombinaci s jeho chladně robotickým uvažováním milé. Je trochu jako puberťák, který moc neví co se sebou a životem. 

No a pak ty seriály :).

Lidská posádka lodi mi byla spíš lhostejná. Vzhledem k rozsahu díla jsem si k nim nestačila vybudovat žádný vztah. Bylo by mi i jedno, kdyby na planetě pomřeli. I robokatovi na nich záleželo víc a to je co říci. Jejich osobnost byla jen načrtnuta v základních rysech, které byly pro příběh nutné. Vyprávěl o nich Robokat, takže jsem znala jména a jejich chování v určitých situacích, případně jejich vzájemné vztahy, které ale byli zmíněny jen tak mimochodem a nebyly pro děj důležité. Jen prostě zrovna to na nich zaujalo robokatího pozorovatele. Nevím ale například jak vypadali.

Jako zajímavý hodnotím i nápad na pronajímání všeho nutného k průzkumu planet. Nemusíte mít loď a drahé vybavení. Stačí jen dost peněz na jeho pronájem a průzkumníkem vesmíru může být každý. Trochu jako vědecká cestovka. Úplně vidím tu reklamu – „Zajeďte si na průzkumnou expedici – skvělá dovolená.“ 

Společnost na tom navíc vyrýžuje docela zisky, když najdete něco zajímavého a ona o tom ví, díky robotu, kterého má na místě, jako první. To je zajímavá myšlenka, která by si zasloužila rozsáhlejší román.

Trochu jsem překvapila sama sebe tím, že mě kniha, navzdory nedostatku napětí a zajímavějšího děje fakt chytla. Přečetla jsem ji najednou a za chvilku. Při tom počtu stránek to zase takový problém nebyl, ale mě vážně bavil pobyt v robokatí mysli. Vlastně musím říct, že mě zaujala i ta strohost a stručnost vyprávění. Tak nějak suše a stručně by všechno určitě popsal robot. Ovšem robot s podivným smyslem pro humor, který se sem tam chová, jako mladší bratr, když mu seberete ovladač od televize. Robot bez plně rozvinutých emocí, ale s občasným nečekaným zášlehem lidství. Osobnost, která hledá sama sebe.

Takže jo, zaujalo mě to a další díl si ráda přečtu. 

Třeba mi to pomůže pochopit, zač bylo knize uděleno tolik cen. Nemyslím totiž, že přinesla něco vyloženě převratného, co by tu ještě nebylo. Je to zábavná jednohubka na jeden večer, zaujme, pobaví… Není vůbec špatně napsaná a postava Robokata se podařila. Přesto si myslím, že na tolikeré ocenění je toho potřeba víc.

Knihu si přečtěte, pokud toužíte po lehčím sci-fi, které vám moc nevyždímá hlavu. Pokud vám nevadí děj, který není moc akční a staví hlavně na osobnosti protagonisty, je tohle pro vás.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Knihu seženete například tady.

Anotace:

V budoucnosti, která je ovládána technologickými korporacemi, musí být všechny vesmírné mise podpořeny a placeny všemocnou Společností.

Výzkumné týmy jsou doprovázeny bezpečnostními androidy, které ovládá Společnost. Nicméně, pokud je svět budoucnosti založen na faktu, že vždy v soutěžích vyhrává nejnižší možná cena, bezpečnost nebude hlavní prioritou.

Na vzdálené planetě pracuje tým vědců na povrchových průzkumech za bedlivého dohledu Společnosti. Ta má na místě droida, který ovšem hackoval vlastní systém, nabyl vědomí a nyní se identifikuje jako Robokat, byť zatím relativně v tichosti.

Zatím pouze pohrdá svými lidskými stvořiteli a jediné co si opravdu přeje, je tiché místo daleko od lidí, kde by mohl přemýšlet nad svou vlastní existencí. Nicméně jeho plány jsou narušeny, když zmizí druhá z probíhajících misí. Tým vědců a Robokat musí zjistit pravdu. Vydávají se tedy na cestu...

Světla na obloze

Na Skanu se všechno řídí pověrami. Práh musíš překročit pravou nohou. Když kýchneš, tak o tobě zrovna mluví někdo, kdo ti nepřeje nic dobrého. Nepískej si, když se díváš na slunce, nebo začne pršet. Většina pověr se ale týkala světel. Jasných, barevných světel, tančících na bezmračné noční obloze.

Autor: Lisa Lueddecke
Překlad: Eva Motýlová
Edice: King Cool
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 304

Můj názor:

Ósa je sedmnáctiletá dívka z rodiny rybáře z ostrova Skan. 

Její lidé sem přišli už před dlouhou dobou. Utekli před nepřítelem, který byl hrozivý a silný a vyhnal je z jejich původního domova. Na Skanu musí bojovat o holý život také – s přírodou, počasím, divokou zvěří a také s nemocí, která přijde vždy, když se na obzoru rozzáří rudá světla. Pomocí nich je, jak praví legenda, varuje Bohyně před nebezpečím. 

Jedna taková epidemie přišla před sedmnácti lety. Vzala si mnoho životů včetně toho, jenž patřil Ósině matce. Ósa však byla silné dítě a přežila. Její osud, jak se zdálo, byl psaný ve hvězdách a cesta jím neměla být jednoduchá.

Jednoho dne se rudá světla objeví znova. Zoufalí obyvatelé se připravují na nejhorší věc, jakou si dovedou představit. Netuší však, že epidemie nemusí být jediným zlem, které si pro ně přijde. Poslední nadějí zůstává Bohyně a dívka, která se vypraví do hor získat od ní pomoc.

Obrázek uloupen na FCB Knihy Dobrovský

Kniha Světla na obloze je opravdu krásně zpracovaná pohádka o odvaze, síle ducha a legendách, které žijí nejen v myslích lidí, ale mohou ožít i ve skutečnosti.

Ósa, vypravěčka příběhu, je odvážná holka vycepovaná nelehkým životem, přísným otcem a sestrou, která se k ní zrovna hezky nechová. Paní autorka jí k tomu dala i důvod, takže nepravděpodobně to nepůsobí. Ósa se snaží oběma zavděčit, ale někde v hloubi duše ví, že to je nejspíš zbytečné. Proto tráví většinu času, kdy nemusí pracovat, se svým kamarádem Ivarem, který je runovým zpěvákem. Umí rozluštit staré zapomenuté runy a vyprávět příběhy, které se v nich skrývají. 

A právě láska k těmto třem lidem Ósu přiměje zachovat se statečně a nesobecky a vyrazit do hor hledat naději, i když jí samotné hrozí nebezpečí, že při tom přijde o život.

Příběh je psaný velmi čtivě. Paní autorce slova hezky plynou a ve větách nejsou nacpané žádné zbytečnosti. Styl vyprávění se však rozhodně nedá nazvat suchým a stručným. Nechybí emoce, napětí ani jistá jemná krása při popisech věcí, které jemné a krásné být mají. 

Krása noční oblohy, vztahů v rodině i rodící se lásky je popsaná moc pěkně. Stejně tak odvaha hlavní hrdinky, se kterou se vydává na svoji osamělou pouť za nadějí pro lidi, na kterých jí záleží. 

Podobně věrohodně jsou také popsány i méně hezké lidské emoce a vlastnosti. Na stránkách příběhu má svoje místo i nenávist, strach, zbabělost, zoufalství a schopnost ublížit jiným kvůli záchraně vlastního krku.

Romantická linka byla načrtnutá jen zlehka, a i když vztah dvojice hrdinů byl jasný, nebyl to ústřední prvek příběhu. Spíš byly city přítomné někde v pozadí, aniž by se draly kupředu a byl na ně kladen přehnaný důraz.Stačilo to bohatě. Cokoliv jiného by z knihy udělalo jen další YA knihu v řadě podobných.

Celá tahle pohádka se odehrává na severu na ostrově Skan. Zima je zde všudypřítomná. Život není jednoduchý a možná proto jsou postavy takové, jaké jsou. Musí denně bojovat o přežití a jejich pověrčivost jim v tom svým způsobem pomáhá. Na druhou stranu je také omezuje. Bere jim vůli věci řešit vlastní silou, spousta z nich se chystá situaci jen trpně přijmout a pak se nějak popasovat s následky. 

Naštěstí se najdou hrdinové, kteří jsou v tomto ohledu méně pasivní a pokusí se přimět ke změně i ostatní. Paní autorka je nechá, aby za záchranu bojovali, a je to přesně jako v pohádkách. Pomoc Bohyně nebude zadarmo a je jen na postavách samotných, jestli si ji dokážou zasloužit.

V knize nechybí opravdově vykreslené prostředí severské přírody i její četná nebezpečí. Tohle bylo také originálním prvkem a děj do prostředí krásně zapadl. Ať už se jednalo o způsob života lidí, polární záři nebo různé druhy nadpřirozených bytostí, všechno krásně splynulo dohromady. Čtení jsem si opravdu užívala, protože všechno tohle – prostředí, postavy, příběh i styl psaní (i překlad) byl velmi příjemný. Líbilo se mi především to téměř až pohádkové zpracování, aniž bych však měla pocit, že čtu vyloženě pohádku pro děti.

Knihu ráda doporučím mladším i starším čtenářům. Pokud se vám líbí lehčí pohádková fantasy ze zajímavého prostředí, dokážou vás Světla na obloze jistě zaujmout a zajistí jeden nebo dva příjemné večery.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. 

Světla na obloze můžete pořídit třeba zde a já přeji hezké čtení.

Anotace:

Ósa, sedmnáctiletá dívka, žije se svou rodinou na nehostinném a chladném ostrově a musí si, spolu s ostatními, své živobytí tvrdě zasloužit. Život na ostrově by ovšem plynul bez větších zvratů, nebýt nepříjemné epidemie, která si jednou za čas vybere na životech ostrovanů krutou daň.

Lisa Lueddecke rozehrála ve svém díle příběh, který plyne ve svižném tempu a obsahuje všechny prvky dobrého fantasy příběhu – propracovaný svět obývaný zvláštními bytostmi i linie příběhů popisujících emocionální dramata, touhy a rozdílné charaktery postav. Tyto postavy pod tlakem dramatických okolností objevují samy sebe, svou pravou motivaci a své skryté síly a schopnosti.

Ósa se vydá na strastiplnou cestu s cílem zachránit svůj lid a zastavit zbytečné umírání. I když si sama o sobě myslí, že je veskrze neužitečná, dokáže čtenáři i lidem ze svého milovaného ostrova Skan, že naděje nikdy neumírá, pokud se byť jen jediná slabá a bezvýznamná lidská bytost odmítne vzdát.

Nyxia

Nejmocnější zbraň. Nejvyšší cena. Vítěz bere vše.


Autor: Scott Reintgen
Série: Nyxia (1. díl)
Edice: King Cool
Překlad: Jolana Navrátilová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 392

Můj názor:

Nyxia.

Tajemná černá hmota, ze které můžete vytvořit téměř cokoliv. 

Zásobárna energie, pomoc k léčení, hmota nekonečných možností.  

Oč cennější a všestrannější tento materiál je, o to chudší je jeho výskyt ve vesmíru. Společnosti Babel Comunications se vlastně podařil nalézt jen na jednom místě. Na planetě, kterou pojmenovali Eden. A místní domorodci nejsou tak úplně kámoši. Snášejí však dobře děti.

Proto dá Společnost BC dohromady tým dětí v pubertě, jejichž cílem bude těžit na Edenu Nyxii. Vyberou chudé děti a zamávají jim před nosem neuvěřitelnými odměnami pro ně a jejich rodiny. A ještě něčím je chtějí motivovat. Dětí letí na Eden deset. Pouze osm nejlepších však dostane možnost těžit Nyxii a získat lákavé odměny.

Kterých osm to bude, rozhodne výcvik během ročního letu vesmírem k planetě Eden. Všechno je bodováno. Děti jsou hodnoceny jako jednotlivci i ve skupinových úkolech. 

Soutěž z nich má vykřesat to nejlepší.

Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský

Příběh mě dokázal strhnout už od začátku a to hlavně díky vypravěči Emmettovi. On byl jedním z dětí, které byly vybrány, aby se zúčastnily těžby Nyxie. Emmett byl od začátku odhodlaný uspět, protože ty peníze a zdravotní péči, které měl za těžbu Nyxie dostat, jeho rodina opravdu moc potřebovala.

Jako postava byl napsaný ideálním způsobem. Nebylo problémem se s ním sžít, protože byl vlastně docela normální. Odhodlaný vyhrát, občas smolař, protože se mu nedařilo, pak zase nadšený, když šlo všechno lépe. Stál za ním zajímavý životní příběh a i jeho osobnost byla snadno přijatelná. Pan autor dobře podchytil myšlenky mladého kluka, který chce něco dokázat a vymanit se tak z poměrů, ze kterých vzešel. 

Postupně jsem jeho očima poznávala ostatní členy výpravy. Ty děti, se kterými měl bojovat o vítězství a zároveň v některých chvílích i tvořit tým. Nemůžu ovšem říct, že bych si kterékoliv z nich oblíbila tak, jako Emmetta.

Nevýhodou postav bylo to, že jich muselo být opravdu hodně. 10 dětí, zaměstnanci Bab. Comu… V takovém množství postav je těžké jim všem věnovat dostatečnou pozornost. 

Některé byly rozepsány lépe, jiné hůře, ale na celkový obrázek to stačilo. Pan autor pěkně popisuje sociální situaci skupiny. Vztahy jsou podle mě docela dost uvěřitelné a v jeho sbírce rozdílných lidí se potkaly zajímavé individuality. 

Pro soutěžící bylo prioritou vyhrát a dostat možnost vystoupit na planetu, bojovali tedy sami za sebe a zároveň v některých úkolech museli spojit síly a i přes nesympatie nebo nepřátelství si pomáhat. Byla tak podporována jejich soudržnost a zároveň byly Bab. Comem trošku štváni proti sobě. Pan autor z toho dokázal vytěžit spoustu zajímavých situací a napínavých scén.

Princip výcviku týmu těžičů, na jakém je Nyxia postavena se mi líbil už v Enderově hře, kde bylo něco podobného. Tady se děti také musely naučit schopnostem, které budou potřebovat k přežití. Jednalo se hlavně o manipulaci s Nyxií, těžební dovednosti, různé souboje, ale i praktické znalosti o planetě Eden. Za všechny tyto akce dostávaly děti body a bodovací tabulky provázely celou knihu. Pořád jsem tak měla přehled, jak si kdo stojí.

Celou dobu čtení je jasné, že pod povrchem nablýskaného Babylonu a luxusní lodi Genesis 11 je cosi špatně. Bab.Com. nehodlají dodržovat vlastní pravidla a poodkrýt tajemství Nyxie. Za běhu se občas něco změní přesně ve chvíli, kdy jsem to nejméně očekávala. Pravda, některé situace se mi zdály trochu kontraproduktivní vzhledem k záměrům Bab. Comu, ale zase se tím hezky zvýšila akce a napětí při čtení. 

Díky úkolům, které museli soutěžící plnit, se navíc podařilo vzbudit ve mně velký zájem o pokračování příběhu. Jsem zvědavá, jaké to bude na Edenu. Z úkolů se dá ledacos usuzovat o prostředí, nebezpečích od domorodců a zvěře, o těžbě a hlavně o samotné Nyxii. Nemůžu se dočkat, až se tam hrdinové konečně vylodí.

Potěšilo mě i to, že se pan autor nepouštěl do žádných zamilovaných vod. A dobře udělal. Jeho jediný pokus mu totiž moc nevyšel a zrovna tato stránka příběhu mě nebavila a citům zainteresovaných postav jsem nevěřila. Naštěstí se ve věci moc nebabral a celkově tyto divné city postav zabraly jen několik stránek. 

Romantiku zde tedy nehledejte. Skupinu dětí držela pohromadě jiná pouta a musím říct, že o to lepší čtení knihy bylo.

Jako sci-fi pro mladší čtenáře Nyxia funguje skvěle. 

Je v ní všechno, co by tak čtenář očekával a zároveň je poznat, že pan autor si nesnažil hrát na nic honosného. Stvořil příběh, který je čtivý, baví od začátku až do konce a s postavami není těžké všechno prožívat naplno. I když se děj knihy odehrává jen na vesmírné lodi, je prostředí dost zajímavé i tak a to hlavně díky simulacím při úkolech.

Knihu ráda doporučím všem, kteří si chtějí přečíst zajímavé sci-fi, ve kterém ale nejsou technologie na hranici srozumitelnosti. V Nyxii si užijete vše, co k dobrému sci-fi patří, aniž byste se trápili s nesrozumitelností nebo nudou. Těším se na druhý díl!

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji knihkupectví Dobrovský. Knihu seženete zde a já přeji příjemné čtení.

Anotace:

Nyxia – nejcennější látka ve vesmíru dokáže proměnit váš bídný život v lesk a slávu. Ale při pokusu o její získání můžete ztratit víc než jen čas. Troufnete si kvůli ní i zemřít?

Život Emmetta Atwatera rozhodně není procházka růžovou zahradou. Jeho matka bojuje s rakovinou, otec neustále pracuje, aby uživil rodinu. Jednoho dne se naskytne příležitost, jak rodinu navždy zabezpečit. Příležitost, která ho možná bude stát život. Přesto Emmet neváhá a přihlásí se do projektu Genesis 11, kde s dalšími chlapci a děvčaty z celého světa trénuje pro vesmírnou misi.

Pouze osm z nich bude vybráno pro cestu na planetu Eden, kde se nachází vzácná látka Nyxia, a získá bohatství a slávu. Jenomže cesta za vítězstvím je může stát život. Emmett se bude muset postavit tváří v tvář konečnému rozhodnutí: vyhrát za každou cenu, nebo najít způsob, jak bojovat a zůstat dobrým člověkem.

Časoběžník

Naděje pro budoucnost se skrývá v minulosti.


Autor: Ryan Graudinová
Překlad: Kateřina Hejnová
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 456

Můj názor:

Zdá se, že v poslední době to Fragment vážně naplno rozjel s knihami žánru YA (nebo že bych si toho dřív jen nevšímala?). To rozhodně nemyslím jako kritiku, protože mě tohle baví, i když už hodně dlouho patřím do kategorie A a na Y mám jen mlhavé vzpomínky :). 

Jsem ráda, že se v této kategorii nachází bohatý výběr fantasy a sci-fi kousků. A právě ke sci-fi žánru se řadí i Časoběžník.

…

Farway Gaius McCarthy měl poněkud neobvyklé narození. Nikdo nezná jeho datum. Přišel totiž na svět na palubě stroje času Ab Aeterno ve chvíli, kdy se nacházel v časosíti, tedy mimo čas. 

A od malička byl rozhodnutý, že se také stane cestovatelem v čase - Zapisovatelem, jako byla jeho slavná matka Empra. Má k tomu i další motivaci – Ab Aeterno s Emprou na palubě se z jedné pozorovatelské mise do historie nevrátilo. 

Far opravdu maká na tom, aby byl nejlepším absolventem akademie a dostal pod své velení vlastní loď, jenže při závěrečných testech se všechno pokazí. Vykopnou ho. Jeho sen se zhroutí, jediná věc, po které v životě toužil, mu unikla o vlásek.

A protože všechno zlé je pro něco dobré, Far se ocitne v hledáčku pašeráka historických artefaktů a je mu nabídnuta nová šance na vysněný život. Jeho loď, jeho posádka, cesty do historie… a pašování věcí z minulosti.

…

Příběh se četl lehce a hezky, ale trochu s odstupem. Paní autorka píše zvláštním způsobem. Chvilkami jsem měla pocit, že se snaží až příliš o poetický styl a vyvolání emocí, což se jí u mě až do samého závěru spíš nedařilo. Musím však říct, že některé myšlenky v příběhu mě dost zaujaly. 

Ocenila bych určitě trochu více rozpracované cestování časem a víc promyšlené zážitky v minulosti. Chápu však, že do jedné knihy všechno nacpat nelze. To je možná jediná nevýhoda samostatných románů pro mladé čtenáře. Autoři se moc rozepsat nestihnou, hlavně pokud zvolí komplikované téma, což cestování v čase je. Těžko se pak věnují všem místům a situacím pořádně. 

A těch možností, kam v příběhu zabrousit, bylo opravdu hodně. Událostí a zápletek se nabízelo také velké množství. Dějová linka se však musela věnovat věcem a událostem důležitým pro hlavní zápletku. Paní autorce tedy trvalo trochu déle, než mě do příběhu donutila pořádně vstoupit, přečtení však rozhodně nelituji.

V knize je celkem zajímavě zpracováno cestování časem. Technicky to sice moc rozebráno není, přeci jen se nejedná o hard scifárnu. Zajímavé je to však dostatečně na to, aby to mě, jakožto čtenáře, udrželo u čtení. Paní autorka dobře podchytila to, jakým způsobem by lidstvo s podobnou možností zacházelo. 

Našli se ti, kteří pořádali do minulosti vědecké expedice a nahrávali pro lidi videa tamního života a událostí – Zapisovatelé. 

Pak tu byli ti, kteří z věci hleděli vytěžit co nejvíc – vysoce postavení, kteří si rádi užívali luxusních věcí z minulosti dovezených legální cestou a vydělávali na ostatních, co je také chtěli. 

A pak tu byla ona část o pytlačení artefaktů v minulosti a to mi připadalo jako nejlogičtější, i když poněkud nerozumné a riskantní. Protože, přiznejme si to, kdybych měla možnost takto cestovat, mám suvenýry narvaný barák. Hrozilo však ovlivnění minulosti. Místa, kam chodili hrdinové loupit zajímavé a drahé, dávno pro svět ztracené věci, měla takové riziko minimalizovat, ale…

Život v současnosti postav byl minulostí krásně ovlivněn a pro mě docela zajímavý. Minulost tam zaujímala něco jako místo „rockové hvězdy“. Všichni jí byli posedlí, ovlivňovala způsob života, oblékání, bydlení, myšlení a v neposlední řadě také ekonomiku. Škoda, že se paní autorka tomu životu nevěnovala víc, ale to by pak stvořila další sérii.

Romantika příběhu nechybí, ale není úplně taková, na jakou je laskavý čtenář z YA zvyklý. Jednak pár už je jaksi spolu od začátku a dvak nezavazí jim v tom nikdo třetí. Pravda druhý pár se teprve hledá a to jedním z těch více trapných způsobů, ale v konečném důsledku je to vlastně milé a dá se to ignorovat. Romantická linka mně však nijak zásadní nepřipadala a s žádným z párů jsem ji moc neprožívala. Možná to bylo kvůli tomu, jakým způsobem byly postavy napsané.

Postavy v knize – tedy hlavně posádka časolodi Invictus, protože o ty šlo především - si ke mně hledaly cestu docela dlouho. 

Nemůžu říct, že by byly špatně napsané nebo vyloženě ploché. Paní autorka se snažila dát jim osobnost a různorodost, jenže se mi zdálo, že to zůstalo trochu ve stádiu pokusu. I přes jejich popsanou osobnost a záliby byly pro mě příliš jednoduché. Měla jsem nejdříve pocit, jako bych je jen z povzdálí sledovala, abych je začala skutečně vnímat až v poslední třetině. 

Nejvíc na mě zapůsobila asi živá a energická Imogen se svými barevnými vlasy a zálibou v historii. Inženýr Gram byl taky docela dobře napsaný. Byl přísně praktický, nesmělý a spíš samotářský. Miloval matematiku, Tetris a Rubikovy kostky. Hlavní romantický pár, Prya a Far, mě zprvu moc nezaujal, až do samého závěru jsem jim jejich vztah jaksi nevěřila. 

Pokud mohu říci, že mě některá z postav bavila od první chvíle, byla to panda červená. No, však uvidíte :).

Příběh od začátku plyne spíš pozvolna, skoro bych řekla, že se v něm nic moc neděje a nezachraňuje to ani Farova výpověď z akademie. Ani honičky za artefakty nejsou výrazně strhující. To se ale změní ve chvíli, kdy posádku Farovy lodi doplní jistá Eliot. Objeví se i záhadná hrozba. Pak začnou mít události podstatně větší spád a řítí se až k dramatickému finále.

Na poměry YA jsem závěr knihy shledala doslova epickým.  Už kvůli poslední třetině knihy stálo čtení za to. To, co se tam událo, pro mě byl jeden z nejlepších závěrů, jaký jsem kdy v knihách podobného typu četla. Jestli byl začátek spíš pomalu plynoucí, byl závěr doslova smrští děje a silných emocí. Při jedné scéně mi běhal mráz po zádech – přiznávám se.

Kniha je určena spíš mladším čtenářům a zpracování tomu odpovídá. Podle mého názoru bude kniha cílovou skupinu bavit. Zkušenější čtenář může v textu postrádat lépe vybudovanou atmosféru a něco, na čem by mohl skutečně se zájmem zakotvit. 

Dobrou zprávu mám pro ty, kteří už jsou trochu unavení z nekonečných sérií. Tahle kniha je samostatný román.

Konečný verdikt: Není to sice nejlepší kniha o cestování do minulosti, kterou jsem přečetla, ale ani nejhorší. Prostě takový příjemně odpočinkový průměr.

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud vás kniha láká, najdete ukázku zde a během minuty knihu můžete mít i ve své čtečce.

Anotace:

Daleká budoucnost se potkává s dávnou minulostí a dohromady to skvěle funguje! Tuhle jízdu časem si užijete!

Existence Farwaye Gaia McCarthyho, syna cestovatelky v čase z roku 2354 a gladiátora z roku 95, popírá veškeré přírodní zákony. Celý svůj život touží prozkoumat svoji minulost, takže když neuspěje u vstupních zkoušek do vládního programu cestování v čase, sáhne po jiné možnosti. Nechá se najmout jako velitel lodi, která létá do minulosti a krade pro černý trh vzácné dobové artefakty. Během rutinní zakázky, která ho zavede na palubu potápějícího se Titaniku, pozná záhadnou dívku. Je vždy jeden krok před ním a navíc zná velké tajemství: dějiny nejsou tak stálé a neměnné, jak se původně zdálo…

Drak bere vše

Autor: Hanina Veselá
Nakladatel: Mytago
Rok vydání: 2015
Počet stran: 552

Můj názor:

Po tom, jak moc se mi líbila kniha Krev teče vždycky červená (článek zde), jsem ráda využila nabídku paní Veselé a přečetla si další z knih o telepatce Magnolii. A protože můj požadavek byl „Víc Zvina!“, začala jsem s knihou Drak bere vše.

S Magnolií jsem se setkala hned na začátku, kdy se chystala splnit úkol pro jistého mocného pána, v jehož službách se momentálně nachází, a díky předmětu, který na této výpravě získá, se nechtěně dostane do dávno zapomenutého, už vlastně spíš mytického arvedanského města Thurg. 

Bohužel cesta odtud není úplně jednoduchá, protože město je toho času uzavřeno v obrazu, který je zároveň cestou dovnitř. Jednosměrnou cestou. Dalo by se říct, že pro naprostou většinu lidí možnost úniku neexistuje. 

Magnolie naštěstí není v Thurgu sama. Se skupinou „přátel“ se pokusí odtud dostat. Samozřejmě to nebude jen tak a všichni budou mít dost co dělat, aby jim hlava zůstala na krku. Proti nim totiž stojí něco (někdo?), co se pokouší dostat za bezpečné městské hradby a má to vlastní plány, ve kterých Magnolie ani její skupina nemají místo.

…

Jako rámec příběhu slouží opět RPG svět Asterion, který já sama sice podrobně neznám, ale paní autorka nabízí i v této knize bohatou exkurzi do jeho rozmanitých částí. Většina příběhu se odehrává v Thurgu, i když jsem nezůstala ochuzená ani o jiné lokace. Kniha je opět pořádná bichlice, ale vůbec jsem si toho nevšimla, protože se čte opravdu plynule a bez problémů.

Oproti Krvi je zde Magnolie jedinou hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu. Všechno jsem viděla jejíma očima a mohla si pořádně vychutnat její myšlenky a jedovaté komentáře. 

Její způsob uvažování se mi líbí a Magniny poznámky mě dokážou pobavit. Baví mě její dost přizpůsobivá morálka a zásady a trochu zbrklá povaha. A taky její výběr milenců – jak se říká, není grázla, kterého by jí nepřišili. 

Co se také nezměnilo je Magnoliina neuvěřitelná schopnost zamotat se, tak nějak mimochodem, do pořádného průšvihu. A přitom na počátku stálo něco, co by se dalo nazvat téměř dobrým skutkem. Prostě jen odnesla věc, která trápila jistou démonickou megachobotnicovitou bohyni Sandol Kah:).

Magnolie samozřejmě není v příběhu sama. Paní autorka ji doplnila zajímavou sestavou spolupracovníků. Kupodivu musím říct, že jsem si sedla se všemi. Ať už s nekromantkou Delcante, Kibergovým katem Hajmónem nebo s Lysandrem er Thurgem, synkem vládnoucího thurgského rodu. A samozřejmě je tu hlavně Zvin, o němž jsem se toho dozvěděla docela dost. Konečně se trochu poodkryl závoj jeho minulosti a zjistila jsem, kdo byl před tím, než se stal arcimágem Zvinem.

Na postavách je zajímavá (nejen) jedna věc – všichni jsou to hrozní zmetci. Sobečtí grázlíci, kteří se nestydí hrát si jen za vlastní prospěch. Vůbec se s tím netají a nemají potřebu se nějak pokrytecky obhajovat. 

A ono to skvěle funguje. 

Postavy jsem si oblíbila a jejich přístup k životu si při čtení neuvěřitelně užívám. Samozřejmě tím nechci říct, že by hrdinové nikdy neudělali nic, co by připomínalo dobrý skutek nebo nesobecky motivovaný čin pro záchranu bližního svého. Nakonec se většinou ukáže, že za tím stejně bylo něco, co jim přineslo prospěch. Obecně bych řekla, že jsou postavy velmi dobře propracované, živoucí a uvěřitelné. Nikdy si nemůžete být jistí, co od nich čekat. Je dobré vědět, že i parchant může být sympaťák.

Paní autorka dokázala opět kočírovat zápletku, kterou si hodila na krk a to poměrně s lehkostí. Přes to, že se pořád něco dělo a jedna pleticha střídala druhou, všechno bylo pěkně logické a hezky to navazovalo. Osobně mám ráda, když se v ději vynořují křivdy minulosti a věky zakořeněná nenávist, které doženou hlavní hrdiny a donutí je platit za hříchy mládí. 

A vzhledem k tomu, že kupříkladu Zvinovo mládí se odehrálo poměrně dávno, má za co platit a paní autorka mu to dává pořádně sežrat. Já jen pořád netuším, jestli je to vážně takový hajzl nebo je v podstatě dobrá duše. Mám trochu pocit, že je takový, jak se mu to zrovna hodí.

V knize se nešetřilo nejen akcí, ale ani zábavnými scénami. Nechybí erotika ani krvavé a násilné scény, které by člověk tak nějak čekal, vzhledem k tomu jaké záliby má pan Hajmón, Kirbegův kat. Ani erotiky ani násilí však není tolik, abych se od knihy znechuceně odvracela.

Na stránkách mě čekala i pořádně zamotaná směsice rodinných vztahů, lásek, nenávistí a potíží s tím spojených. Paní autorka to umí šikovně zaplést do akčních scén a okořenit příjemným humorem. Nechybí ani dostatečná porce magie, tajemství a skvěle popsaného prostředí. 

Pokud máte chuť na tohle všechno, přečtěte si Drak bere vše.

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji paní Veselé. Její web můžete navštívit zde. 

P.S.: Vůbec to není tak, že bych byla posedlá Zvinem, jak to podle článku vypadá. je prostě zajímavou postavou. Ta jeho povahová dvojakost je okouzlující.

P.P.S.: Víc Zvina! :D


Anotace:

Magnólie – telepatka, pro niž špinavá tajemství druhých nejsou žádné tabu. Plní delikátní úkoly pro různé pány a hojnými doušky užívá pozemských radostí.

Arcimág Zvin – její někdejší mentor a hlava všech telepatů. Málokdo ví, že kdysi nosil jiné jméno. Svou masku nesundal tak dlouho, že se pro něj život samotný stal jen hrou.

Oba již dlouho kráčí vlastní cestou, aniž by tušili, že osud je svede dohromady a navzdory vzájemným antipatiím donutí ke spolupráci. Zvinova partie je rozehrána v Thurgu, městě bílých zdí, dekadentních mágů a zdroje nesmírné moci, a vkladem nebude nic menšího než život.