Jen si troufni

Anotace:

Kdyby někdo znal celou pravdu o Beth Riskové a jejím životě, okamžitě by poslal její matku do vězení a sedmnáctiletou Beth bůhvíkam. Takže chrání mámu za každou cenu. Dokud se na scéně neobjeví její strýc a přinutí Beth si vybrat mezi máminou svobodou a svým vlastním štěstím. Beth se musí nastěhovat k němu, žít s ním a jeho ženou, která ji nenávidí, a chodit do školy, kde jí nerozumí. Ani trochu. Snad kromě jednoho kluka…

Ryan Stone patří mezi zlatou mládež. Populární hráč baseballu a hvězda místního týmu má však tajemství, které nesmí nikomu prozradit. Ani kamarádům, se kterými sdílí všechno včetně hecování a výzev. Která z nich je nejšílenější? Pozvat na rande Skejťačku, která by o něj nezavadila ani pohledem.
Z výzvy se ale stane přitažlivost, kterou Ryan ani Beth nečekali. Najednou kluk s bezchybnou pověstí riskuje své sny a život pro holku, co miluje. A holka, která k sobě nikoho nepustí blíž než na pět metrů, si to najednou troufne.

…

Beth Risková jedna z vedlejších postav prvního dílu série (článek zde: Překroč svůj stín) se dočkala samostatného příběhu. 

Po té, co Bethinu matku opět napadl její debilní přítel a ona mu v záchvatu vzteku a opilosti rozmlátila auto, už pro Beth nebude nic jako dřív. Protože její matka je v podmínce, vezme Beth její vinu na sebe a dostane se do péče nového opatrovníka. Je jím její strýc Scott Risk. Odveze ji z města, pryč od jejího života na houby, od přátel, ve kterých má oporu a od matky, na které jí záleží navzdory všemu zlému. Zasadí ji do prostředí maloměsta a nové střední školy. Může se Beth vymanit ze stoky, do které ji život hodil a stát se zase normální holkou?

Ryan Stone má na první pohled všechno. Talent na sport, otce, který ho podporuje, rodinu s významným a uznávaným postavením v městě ve kterém žijí. Ale není to všechno trochu přetvářka? Pod leskem předváděným navenek se skrývá pěkné rodinné bahýnko. A Ryan neví, jak se jím pořádně brodit. Reaguje proto tak, že otcovy plány přijme za své, šlape brázdu a nerebeluje až do chvíle než se objeví Beth. Bezproblémový chlapeček je najednou ten tam.

Protože se jedná o romanci ze střední školy, je jasné, že byť je pár maximálně nepravděpodobný, bude to pár. A protože styl paní autorky už trochu znám z prvního dílu věděla jsem, že to těm dvěma neudělá jednoduché.

Opět zvolila styl psaní jako v prvním díle, tedy dva vypravěči na přeskáčku. Zjišťuji, že pohled obou – kluka i holky – je pro mě ideální pro tento typ knih. Získám tak oba důležité pohledy a příběh je o něco málo čitelnější. Navíc byly oba hrdinové zajímaví a tak by mě mrzelo, kdybych o jeden vstup přišla.

Ústředním tématem byly tentokrát drogy, kriminalita, násilí, homofobie, přetvářka a narušená rodina. 

Na Beth tlačila odpovědnost postarat se o člena rodiny, který spadl do závislosti a žil s gaunerem, který ho fyzicky týral. 

Na straně Ryana nutnost vyhovět představám rodičů, které se tak úplně neshodovali s těmi jeho a zároveň se pokusit slepit rodinu, která se maloměšťáctvím a úzkoprsostí rodičů pomalu rozkládala. Oba se museli vzepřít osudu, který se zdál být předurčený a jako cesta se pro ně ukázala vzájemná podpora a pomoc.

Oproti jedničce jsem měla o něco větší problém pochopit jednání jedné z postav. 

Byla to Beth. 

Vážně jsem neporozuměla tomu, proč tak paličatě popírá skutečnost, i když jí její okolí jasně sděluje, že pokusy o záchranu matky jsou zbytečné. Ona měla prostě svoje klapky a paličatě šla za tím, že její máma za nic nemůže a vsugerovala si myšlenku, že je ona, Beth, za její život odpovědná. I když jí její závislá matka nepokrytě manipulovala a snažila se ji (s velkým úspěchem) citově vydírat, poměrně velká část Bethiných problémů pramenila z toho, že nebyla schopná si to přiznat a šla si za svou představou skutečnosti bez ohledu na následky. 

Následky, kterými trpěla, z ní činily ještě více duševně rozervanou bytost. Netvrdím, že neměla těžký život. Měla problém někomu důvěřovat a pustit si ho k tělu. Kvůli tomu, co zažila, se snažila být prostě drsňačka a to byl možná další důvod, proč jsem si k ní hledala cestu déle.

Tohle nebyla jediná věc, v čem pro mě byla Beth nepochopitelnou, takže situaci zachraňoval spíš Ryan. Jeho problémy mi byly o něco bližší a stavěl se k nim víc pochopitelně a rozumně. Bojoval hlavně s tím, jestli má naplnit očekávání rodičů nebo zvolit vlastní cestu, která je trochu odlišná. Zároveň zjišťoval, že jeho rodiče nejsou takoví, za jaké je měl a že chyby, které mají, jemu samotnému velmi vadí.

Bavilo mě sledovat, jak paní autorka postupně prováděla své postavy příběhem a přitom je měnila. Beth učila důvěře a Ryana schopnosti zvolit vlastní cestu.  

Neudělala jim to nijak jednoduché, až jsem si říkala, že to je místy zbytečně kruté. Četlo se to každopádně skvěle. Do příběhu jsem se doslova ponořila. Četl se mi o něco lépe než první díl. Problémy postav nebyly tak extrémě hluboké a bolestivé jako v prvním díle. Nechci je tím však nijak zlehčovat. Když mě dostihla vlna Bethiných problémů, mohla jsem si odpočinout v kapitolách Ryana, které byly docela osvěžující díky jeho přístupu k životu. Navíc romantika, která byla všudypřítomná, mi prostě sedla.

Knihy od autorky mám ráda. Sedí mi její styl, líbí se mi, že nepíše jen bezduché „lávstory“ ze střední a snaží se v příběhu obsáhnout něco víc. Ráda říkám, že se jí to daří, takže její další knihy si určitě přečtu taky, pokud vyjdou.

Jen ty obálky! Knihy by si zasloužily nějaké menší kýče.

První díl série na bloGu:

Překroč svůj stín

O knize:

Autor: Katie McGarry
Série: Překroč svůj stín (2. díl)
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2014
Počet stran: 400

Žena v ohni

 

Knihu jsem si vybrala hlavně kvůli tématu. Slibovalo historickou fikci kombinovanou s napětím. Slibovalo svět umění a pátrání po obrazu ukradeném nacisty. A slibovalo silný příběh. Všem svým slibům kniha dostála a já jsem ráda, že ji tady mohu s nadšením doporučit :)

 

Anotace:

Jules Rothová je mladá nadějná novinářka. Když se jí podaří získat práci u Dana Mansfielda, špičkového investigativního reportéra, její první úkol je neobvyklý a přísně tajný: má najít legendární expresionistický obraz, který před více než 75 lety uloupili nacisté a od té doby o něm nikdo neslyšel. Ztracený portrét nádherné a tajuplné ženy touží získat světoznámý návrhář a Danův osobní přítel, kterému už nezbývá mnoho času. Po tomtéž plátně zatím v Evropě pátrá také provokativní galeristka Margaux de Laurentová, bohatá žena bez skrupulí, zvyklá dostat, co si přeje. V cestě jí stojí pouze Jules a její odhodlání.
Mladá žena se stále víc zaplétá do mezinárodního uměleckého skandálu a zjišťuje, kolik zrůdností nacisté na poli umění napáchali a že řada z těchto zločinných křivd není dodnes uznána, natož napravena.
Strhující děj s prvky thrilleru je založený na historických skutečnostech a dává čtenáři nahlédnout do zákulisních praktik světa umění a nelegálního obchodu s kradenými uměleckými předměty. Žena v ohni vypráví příběh silné ženy, jež stejně jako umělecké dílo dokáže prozářit svým jasem dějiny i lidská srdce.

…

Obvykle nečtu příběhy, které mají něco společného s druhou světovou, protože mi tohle téma nedělá příliš dobře. Jenže tady sice tohle téma bylo, ale zároveň ne tak v popředí. V prvé řadě šlo o umění a o tom, jakého zločinu se nacisté dopustili na něm a na lidech okolo něj. Normálně nejsem ani moc thrillerová, ale jaký jiný žánr by se dal zvolit pro podobné téma? A tento thriller byl skutečně parádní jízda, protože nepostrádal nic, co bych od podobného příběhu chtěla a zároveň nepřeháněl ve věcech, které mi na thrillerech obvykle vadí.

Autorka v knize skvěle popsala prostředí boháčů a milovníků vzácných uměleckých děl, černého trhu s uměním a samozřejmě také investigativních novinářů, kteří se ženou za svým příběhem. V centru všeho byl jeden obraz, který propojoval všechny zúčastněné postavy. Kolem toho obrazu se odehrálo mnoho lidských osudů a příběhů. Ne všechny dobré, ale zároveň i některé šťastné. Postavy v tomto příběhu stály na konci dlouhé řady lidí, kteří měli s obrazem tu čest. Někteří si na něj činili nárok, protože zasáhl do minulosti jejich rodin. Jiní ho chtěli najít, aby pomohli jedné z pátrajících stran. A cena za nalezení obrazu byla vysoká. Zdaleka ne všechny postavy, které jsem si v průběhu čtení oblíbila, se dožily šťastného konce.

 

Nejvýraznější a dalo by se říct i nejlépe napsanou postavou byla naprosto fantastická záporačka. Vůbec nevadilo, že jsem od začátku věděla, kdo je zloun, protože probírat se zákoutími její mysli a uvažování byla fakt lahůdka.  Ona byla prototyp psychopata ve stylu „chci to a je mi jedno, jak to dostanu“. Neštítila se manipulací, lží, nezákonných jednání, násilí, využívání lidí… Pokud někdo stál v cestě jejímu cíli, smetla ho stranou bez váhání. Přitom její důvody, proč si na obraz činí nárok, by se daly pochopit, ale to, jak se ho rozhodla získat, bylo za hranou.

Protivníkem jí byli novinář se svojí mladou asistentkou, kteří se rozhodli pomoci novinářovu starému příteli, návrháři bot, jenž měl na obraz větší nárok než kdokoli jiný. Tihle dva si velmi brzo uvědomili, jak vysokou hru hrají a to nebyli na boj sami. Pomáhal jim ještě jistý malíř, který měl s psychopatkou velmi bohaté zkušenosti z vlastní minulosti.

Psychopatka a malíř mě bavili ze všech postav nejvíc. Nemůžu ale říct, že by ostatní postavy nebyly skvěle vymyšlené a neměly zajímavý příběh. Ať už jde o dvojici novinářů nebo starého návrháře luxusních bot. Jejich osudy jsem prostě hltala.

Mezi těmito postavami byly vystavěné všechny možné vztahy. Našlo se tu silné přátelství navázané ve chvílích největší slabosti. Byly tu rodinné vztahy. Byla tu hezky čistá a upřímná láska a k ní v protikladu majetnické chtění, které se jen málo podobalo opravdovému citu. Byla tu nenávist ke všemu a ke všem. Našlo se i osamění lidí, kteří přežili válku a tím pádem i jejich vztahy s lidmi z minulosti, kteří zůstali daleko v ní. Autorka s tímto vším pracovala parádně a postavy to hodně přiblížilo čtenáři.

 

 Kromě hodně zajímavých a živoucích postav byl v knize ještě jeden nesmírně živý a poutavý prvek - skvěle popsaná láska k umění. Všichni, kdo se honili za obrazem, k němu měli doslova vášnivý vztah. Každý, pravda, z jiného důvodu, ale bylo to z textu krásně poznat. A nejen k tomu konkrétnímu obrazu. Umění pro ně byla posedlost, ať už v jakékoli podobě – můžete být návrhář bot, malíř, sběratel nebo třeba novinář. Musíte však ke svému oboru cítit tu pravou vášeň, jinak nic krásného nevznikne. Krom kladných pocitů v knize vzbuzuje umění i ty druhé. Hamižnost, zlobu, nenávist, závist. I toto jsou vášně, které k umění patří a autorka je nevynechala. Proto její postavy působí tak živě. A nemusí to být jen psychopatická manipulátorka. Negativní emoce tu prožívají i postavy, kterým bylo skrz umění v minulosti ublíženo a všechno negativní si nesou s sebou. V malých vstupech v ději autorka umožnila nahlédnout do minulosti některých postav – až ke kořenům jejich vášně, ať už v dobrém nebo zlém. A pochopit konání postav pak bylo o mnoho lehčí.

Jak už je z anotace jasné, začátek příběhu se odehrál za druhé světové a tak byly osudy tehdejších postav asi takové, jak se dalo čekat. Že měli náckové nenechavé pracky, všichni dobře víme. Že to byli gauneři, víme taky a tak není moc překvapivé nahlédnutí do toho, jakým způsobem si brali to, co chtěli. Z malých útržků příběhů židovských rodin, které se dostaly do hledáčku lovců umění, dost mrazí, i když autorka nepřehání a nezabývá se do hloubky krvavými detaily.

Ostatně i v současnosti příběhu není moc bezpečno. Honba za obrazem by byla zajímavá sama o sobě, i kdyby protivníkem nebyla všehoschopná ženská. O postavy jsem se bála, protože bylo jasné, že je k tomu důvod. Ano, na kruté věci došlo taky a z pohledu záporačky bylo jejich uskutečňování tak snadné, že z toho mrazilo. Oceňuji, že se autorka nepaplala v přehnaně krvavých detailech a nepokoušela se šokovat za každou cenu nechutným násilím. Tato kniha šokovat nepotřebovala. Autorka zvolila natolik přitažlivé téma a podařily se jí tak skvělé postavy, že nebylo potřeba pomáhat si šokováním. Když se k tomu přidá skvěle přístupný styl psaní a schopnost vytvořit pořádně hutnou atmosféru, je jasné, že knize nebude chybět vůbec nic.

 

Celkově mohu knihu opravdu jen doporučit. Přinesla náhled do zajímavé minulosti a o nic méně zajímavé současnosti. Otevřela temnou minulost světa umění a pomocí skvěle napsaných postav vytvořila zajímavý a napínavý příběh v současnosti propojený s minulostí jediným uměleckým dílem. Bylo to čtivé, bylo to strhující a skvěle originální. Přečtení rozhodně nelituji a vřele doporučuji každému, koho podobné téma zajímá. Dočetla jsem se, že by kniha měla být zfilmována. Pokud se udrží stejná atmosféra, jaká je v knize, bude film stát jistě za to.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do světa Ženy v ohni račte tudy.

 O knize:

Autor: Lisa Barr

Překlad: Hana Sichingerová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 392

 

Ranhojička

 

Ke knize mě přitáhlo prostředí, ve kterém se odehrává. Mám takovou zkušenost, že fantasky popřípadě scifárny z lochu bývají zajímavé a dají se vymyslet opravdu super zápletky.

 

Anotace:

Mnohým zachránila život, teď bude bojovat o ten svůj. První díl napínavé fantasy série.

Už deset let přežívá sedmnáctiletá ranhojička Kiva v nechvalně proslulé věznici Zalindov. Když přivezou těžce nemocnou královnu rebelů, dostane nelehký úkol – udržet ji na živu, aby mohla podstoupit zkoušky utrpením, určené těm nejnebezpečnějším zločincům. Musí přežít mučení vzduchem, ohněm, vodou a zemí, což se zatím nikomu nepodařilo.

Ve stejné době dostane Kiva šifrovaný vzkaz od své rodiny: „Nenech ji zemřít. Už jdeme.“ Dívka si uvědomuje, že zkoušky by nemocnou královnu zabily, a tak se nabídne, že je podstoupí místo ní. Pokud uspěje, budou obě svobodné.

Kiva má strach z nejisté budoucnosti. Spánek jí ruší i epidemie, která se šíří věznicí, a také Jaren - nový vězeň, jehož přítomnost je pro ni důležitější, než si dokáže přiznat…Pak obdrží Kiva vzkaz od své rodiny: „Nenech ji zemřít. Už jdeme.“ Dívka si uvědomuje, že zkouška by královnu zabila, a tak se nabídne, že trest podstoupí místo ní. Má ale vůbec nějakou šanci? A jak se k její volbě postaví záhadný nový vězeň Jaren?

…

Už vykročení do příběhu bylo poměrně ponuré a jasně se ukázalo, na jakém místě se bude všechno odehrávat. Vězení  Zalindov v horách daleko od lidí je více než místo, kde lidi prostě osedí trest. Je to odlehlý pracovní lágr, kde vězni těží jakýsi podivný kámen-kov. Nevím, co je zač, ani k čemu ho potřebují, podstata toho, co tam těží a proč nebyla vysvětlena. Možná i proto, že jsem neznala důvod těžby, vypadal tento způsob trestání ještě krutěji. Vězni těží kov-kámen v naprosto hrozných podmínkách a velké množství vězňů hodně brzo umírá ať už v dolech nebo v tunelech, kde pohánějí čerpadla na vodu, aby všichni obyvatelé věznice nepošli žízní. Ti slabší se pak plahočí na polích, v kuchyních nebo dokonce v krematoriu, které má vězení vlastní. Mrtvých je hodně, tak se neoplatí kopat hroby. Zalindov je prostě hrozné místo, o tom pochybovat nejde.

Hlavní hrdinka Kiva má svým způsobem docela štěstí, Je místní ranhojičkou, tak žije v relativním pohodlí, není nucena k tvrdé práci a protože je jediná ranhojička, co je k mání, drží nad ní ochrannou ruku ředitel věznice. To je ostatním vězňům trnem v oku a Kiva je tak vydělená ze společnosti a vězni jí opovrhují navzdory tomu, že ji potřebují. Dobrým vztahům určitě nepomáhá, že když ji nový vězeň uvidí poprvé, je to ona, kdo mu do kůže na ruce vyřeže vězeňskou značku Zalindova. Kiva se snaží zůstávat soucitnou a laskavou osobou, i když si nechce nikoho pustit moc k tělu. Upíná se hlavně k tajně propašovaným vzkazům od rodiny a doufá, že pro ni brzo přijdou.

 

Prostředí Zalindova se autorce opravdu povedlo. V tomto příběhu není vůbec možné si místo, kde se odehrává, ani lidi v něm jakkoli idealizovat. Dost vězňů spáchalo opravdové zločiny, nejen ty politické a protože žijí v drsných podmínkách, jejich chování tomu odpovídá. Dozorci jsou zde velice krutí, když už se objeví nějaký slušný, dlouho nevydrží a zůstávají jen sadističtí a násilničtí bez nějakého morálního kompasu, kteří se neštítí svou moc nad vězni využít. Vězni umírají při těžké práci, mnozí užívají drogy, aby ji vůbec vydrželi. Nechybí tu mučení, nemoci, hladovění, zneužívání žen, šikana… Co se života ve věznici týká, poznala jsem logicky nejvíce ten Kivin. Docela by mě zajímalo víc dopodrobna, jak tam fungují i jiné věci, ale to už by byl jiný příběh :). Malé nelogičnosti jsem tu našla – například to že místní život mi připomínal středověk a tak jsem moc nechápala, kde vzali plyn do kremačky, protože to, jak bylo hoření popsané, rozhodně nejde udělat dřevem nebo uhlím. Na druhou stranu, co já vím, jak vypadá svět vně vězeňských zdí. Ještě jsem se tam nepodívala. Třeba jde o více vyspělou civilizaci.

Pozadí příběhu se zatím moc projevit nemohlo, protože veškerá politika se odehrává za zdmi Zalindova, kam Kiva jakožto vypravěčka pochopitelně nevidí a něco málo se dozvídá jen od nových vězňů. Základní myšlenka je ale jasná – dva rody s právem na trůn o něj bojují. Jeden rod ovládá magii živlů, druhý pouze magii léčení. Jedni na trůnu dokonce aktuálně sedí a pochopitelně se jim nechce dolů. Druzí se roky skrývali a teď shromažďují podporu a jejich hordy rebelů a příznivců začínají v podstatě občanskou válku.

Děj samotný tedy zatím moc květnatý nebyl. Hrdinka je ve vězení a musí se dostat ven. Doufá, že to dokáže za pomoci královny rebelů a její rodiny, která ji chce dostat ven, a tak se děj posouvá od zkoušky ke zkoušce, které se za ni nabídla vykonat. Mezi těmito zkouškami je děj spíš pomalejší, zaměřený na Kivu a na to, jak si někteří z vězňů postupně získávají její náklonnost. Docela dost pozornosti je také věnováno její ranhojičské práci, zvlášť v tom okamžiku, kdy ve vězení vypukne záhadná a smrtelná epidemie. Zkoušky oproti tomu jsou napínavé a nebezpečné. Je jasné, že jsou nastaveny tak, aby adept bez magie ani náhodou nemohl přežít už tu první. Kiva žádnou magii živlů nemá a je jedy jasné, že jí někdo pomáhá. Poměrně brzo je zřetelné, kdo to asi tak bude. V tomto je děj poměrně dobře čitelný. To ale vůbec nebránilo tomu, abych si popisy těch samotných akcí užila, i když jsem věděla, že dopadnou dobře. Na pomocníkovy důvody, proč vůbec ve vězení je, jsem si ale musela počkat až do chvíle, kdy mi je prozradil sám a upřímně připadalo mi to šílené.

Romantika je hodně opatrná, rozvíjející vztah hlavních hrdinů je na začátku a nikam daleko nepokročil. Nevadí. Budou to mít hodně těžké, vzhledem k tomu z jakých poměrů pocházejí a také vzhledem k tomu, že upřímný je na konci jen jeden z nich. Zatím to spíš vypadá, že v dalším dílu dojde na průšvih, hromadu akce a pořádné nepřátelství mezi dvojicí. Strašně se na to těším, autorka si nachystala půdu pro hodně zajímavý druhý díl nejen po této vztahové stránce, ale i po té politické, o které se, počítám, dozvím víc.

 

Kivě se celkem dařilo přede mnou skrývat své skutečné motivace k činům, i když odhalit je nakonec šlo. Bylo to tím, že i ty náhradní motivace byly prostě naprosto uvěřitelné a pochopitelné. Tedy asi až na tu, která ji přinutila pustit se do zkoušek za královnu rebelů. Tady už bylo jasné, že je ve věci něco víc než jen touha pomoci pacientům a přátelům. Postavě Kivy se rozhodně musí nechat, že věděla jak přežít. Držela svoje tajemství hodně pevně pod pokerfacem. Přizpůsob se, nevyčnívej, neodporuj, buď užitečná, nepleť se do věcí, které nemůžeš ovlivnit – jednoduchý návod k přežití v prostředí Zalindova. Nebylo lehké ho dodržet, ale Kiva projevila slušné sebeovládání.

Na Kivě mi nakonec vadilo jediné – její pokrytectví. Co to bylo za scény, v nichž Jarenovi vyčítala, že jí neřekl pravdu! Jak jí to vadilo, jak do něj kvůli tomu ryla! No ono už to tak bývá, že na druhých nám vadí to, co sami děláme. Ona přece víc než kdo jiný měla chápat potřebu udržet jisté věci v utajení. A nakonec to byl on, kdo do ní vložil důvěru, kterou si ona na těch několika posledních stranách naprosto nezasloužila – i když mu něco tajila vlastně z dobrých důvodů. Nevadilo mi tolik, že mu lhala, to se dalo pochopit, ale to, že mu stejnou věc vyčítala, když i v jeho případě to bylo naprosto pochopitelné. A počítám, že až se její zrada provalí, bude to hodně nepříjemná situace a ji bude velmi mrzet. Ta její hnusná samolibost při posledním vzkazu rodině, mě fakt naštvala a myslím, že v dalším díle to rozhodně nebude Kiva, kdo bude mít moje sympatie. Ale uvidíme, jestli autorka nepřijde s řešením, které se nabízí.

 

Celkově musím říct, že mě kniha poměrně dost překvapila. I když jsem čekala, že mě bude bavit, některé věci byly ještě lepší, než jsem doufala, že budou. Do druhého dílu se určitě pustím. Už jej netrpělivě vyhlížím.

 

Další knihy z vězeňského prostředí na bloGu:

Areston – když si lidi udělají lapák z vesmírného tělesa, kterému tak docela nerozumí a ani netuší, kdo ho postavil. Vězení bez dozorců a možná o to horší.

Věže Asperfellu – opět magie, opět mladá holka a taky vězení, z něhož není návratu.

Kde zní zpěv krkavců – jasný, tady má jít o prostředí internátní školy. Brzo ale pochopíte, že to je spíš vězení.

Na odvrácené straně – tady je vězením Měsíc. Jo, jako ta planeta.

Markýz hledá ženu

 

Markýz hledá ženu je už druhým dílem série Worthingtonovi. První část mě nelákala vůbec, takže jsem ji vynechala. U podobných knih to ale zase až tak nevadí. Většinou nebývá problém číst je samostatně. Ani tady tohle problém nebyl. Takže jsem očekávala, že si jen užiju příjemné čtení.  Jenže nakonec se problém vynořil na místě, kde jsem ho vůbec nečekala.

 

Anotace:

Dominic, markýz z Mertonu, dospěl k názoru, že by se měl oženit. Jak by řekl jeho poručník, je to prostě povinnost. Důležité je vyhnout se silné vášni a citům a najít si tu správnou nevěstu. Musí být urozená, tichá, dobře vychovaná, ucházející, musí vědět, co se od markýzy očekává. A hlavně nesmí mít sklony ke skandálům!
Dotty Sternová byla pozvána Worthingtonovými, aby se s nimi zúčastnila společenské sezony v Londýně. Je sice jen dcerou venkovského baroneta, vyniká ale krásou, bystrou myslí, břitkým vtipem a upřímnou povahou. To ale její okolí poněkud vyvádí z míry. A nejvíc Dominika. Na Dotty je totiž něco, čemu nedokáže odolat. A než se naděje, zachraňuje spolu s ní štěňata, koťata, a nakonec i malého zlodějíčka.
Dotty vůbec neodpovídá jeho představě ideální manželky a rozhodně by ho s ní nečekal klidný život. Tak proč mu připadá… prostě dokonalá?

 

…

 

Na první pohled se zdálo, že mám před sebou další bridgertonovsky laděný příběh. Vypadá to, že Bridgertoni už pro mě zůstanou měřítkem podobných knih, i když zdaleka ne všechny díly jsem slupla bez námitek. A právě tohle moje očekávání byl nejspíš kámen úrazu. Kniha je sice svým příběhem miloučké čtení přesně v duchu žánru, ale na kvalitu Bridgertonů bohužel nemá.

Tím nechci říct, že by se nečetla lehce. Naopak! Je to přesně jedna z těch, od kterých se neodtrhnete a prostě pojedete až do konce. Ze začátku to navíc vypadá hodně dobře a je nakročeno na zajímavý střet dvou povah a názorů.

Markýz Dominic je pod vlivem špatné výchovy tak trochu suchar a namyšlený paňáca. Má zcela jasné představy o tom, jaký je svět a jaký má být, co je jeho povinností a jak mají věci v životě chodit. Že je hodně daleko od pravdy a skutečného stavu věcí zjistí, až když se zcela proti svým plánům zamiluje do ženy, která je všechno možné, jen ne ztělesnění toho, jaká by dobrá manželka měla být. Chápala jsem, co na ní vidí. Ona byla pro něj cestou z života, do kterého ho svázal jeho poručník po smrti otce.

Dorothea je dívka, která ví naprosto přesně, co chce a očekává, že všichni její postoj pochopí, ocení a přizpůsobí se jí. Je to taková dobrá duše, která by nejraději zachránila všechno a všechny. Je to jistě chvályhodné, ale vzhledem ke své povaze nevolí vždycky nejlepší způsob, jak dosáhnout svého. Ani tak bych ji nepopsala jako feministku, spíš by se hodil termín aktivistka. Ráda bych o ní řekla něco hezkého, ale když si na ni vzpomínám, vybavuje se mi nejvíc povýšená shovívavost, s jakou jednala s markýzem. Vždycky se mi vybavilo: „Ty nevíš nic, Jone Sněhu.“ Doslova v každé scéně, kdy markýzovi předváděla jak špatný je jeho pohled na všechno. A ona si uvědomovala, jaký je, nebyla zaslepená city. Vážně jsem nechápala, proč ho miluje a chce ho, když je pro ni jeho osobnost tak nepřijatelná, že ho od základu celého předělává. Prostě se rozhodla, že ho taky zachrání (napraví) a byl jen další z jejích projektů? Bohužel, Dotty mi jako postava nesedla.

 

První třetina knihy byla úžasná. Bylo v ní přesně to, oč jsem čekala. Vyšší společnost, začátek sezony, hrdinka, která si uvědomovala, že věci ve společnosti nejsou v pořádku a chtěla pomoci. Byl tam i muž, který nechtěl lásku a stejně ji našel. Muž dostatečně vysoko postavený, aby mohl pomoci věci změnit.  Bylo to čtivé, bylo to svěží a zůstalo by to takové až do konce nebýt postav a toho, jak se začaly chovat.

Přitažlivost mezi těmi dvěma se rozjela hodně rychle. Kdo nemá rád, když dlouho trvá, než se láska rozhoří, tady nemusí mít obavy. Dominica to potrefí rychle a Dotty taky zrovna nechodí kolem horké kaše. Zezačátku mi to i docela sedělo a chemie mezi nimi fungovala. Do chvíle, než vyplavala na povrch Dottiina zbrklost, pak mi bylo Dominica spíš líto, protože se ukázalo, že autorka své postavy nevyvážila. Na takovou povahu, jakou měla Dotty byl Dominic prostě příliš slabým charakterem. Čím více se ona projevovala, tím více on za ní jen vlál, jako špinavý hadr. Dotty měla vizi a šla za ní přes mrtvoly a on byl jednou z nich. Sotva jí dal najevo, jak jí podléhá, začala mít navrch. Ano, sice páchala dobro, ale naprosto bezohledně a nerealisticky i na poměry tohoto žánru. A protože byla krásná a charismatická, všechno jí vždycky prošlo a okolí se přizpůsobilo jejím plánům a řešením. Zkrátka ona byla generál a on zaslepený citem, pro který by udělal všechno – čehož bylo patřičně využíváno.

Lásky a touhy jsem si tentokrát užila jen ze strany Dominica. Jemu jsem to věřila. Přesně byl vidět moment, kdy se do ní začínal zamilovávat. Přitahovala ho, musel ji vyhledávat, být v její společnosti – to se autorce povedlo popsat moc pěkně. Věděla jsem u něj přesně, jak na tom jeho city jsou. Líbilo se mi, jak byl ochotný se kvůli ní změnit, aby s ním byla šťastná. U Dotty netuším. V jednu chvíli pro něj chtěla najít manželku a najednou se rozhodla, že ho chce sama. Nepřemýšlela nad tím, jak by mohl být šťastný on, bylo jasné, kdo se z nich dvou ve všem přizpůsobí a kdo ani trochu. Kdy přišly její city nevím, ale přistupovala k nim jako ke všemu. Prostě se rozhodla – a bylo hned. Dokonce i do intimča se hrnula o dost víc než on. To samozřejmě není špatně z pohledu dnešní doby, ale z pohledu historické romance byla její … řekněme intimní nedočkavost zbytečně přímočará. Jemu nenechala dokonce ani tohle. Když už jsme u toho, popisy intimních okamžiků a polibků autorce nejdou zdaleka tak dobře. Popisy byly takové nemastné, neslané a celkem bez vášně. Naštěstí jich nebylo zase tolik a pořád jsem si to mohla vynahradit aspoň Dominicovou zamilovaností a touhou.

 

V hlavní zápletce autorka udeřila (krom lásky) na teď tolik populární strunu ženské emancipace, ale zdaleka se jí to nepovedlo tolik, jako u jiných knižních sérii z podobné doby a podobného ladění. Lehká emancipace mi nevadí, dokonce mi vyhovuje, ale tady se moc tlačilo na pilu. Takto nevypadá silná ženská hrdinka, takto nevypadá dospělý (byť zamilovaný) muž a už vůbec to není láska rovnocenných partnerů. Její hrdinka vyznívala spíše jako potřeštěná kačena, která byla paličatá až hrůza a vrhala se do všeho bez rozmyslu a po hlavě, vždycky muselo být po jejím, vždycky musela mít pravdu. Dost přitom využívala toho, že je do ní hrdina tak poblázněný, že skáče, jak ona píská. Vůbec neměl dost síly a charakteru, aby ji dokázal trochu usměrnit a pomohl nasměrovat její snahu praktičtější cestou. Navíc mi zde vůbec nevyhovovalo, že všechny ostatní postavy – hlavně ženské –  dělaly z markýze Dominica doslova hlupáka, který neví, co chce, ale ony už mu to přece zařídí tak, jak by to chtít měl. Tím si autorka hlavního hrdinu neskutečně shodila. Vůbec to nebyl muž, který se změnil pod vlivem milované ženy a spolu následně mohli měnit nespravedlnosti k lepšímu. Působil jako nedospělý kluk, kterému přece všichni museli vysvětlit, jak je hloupý, jeho názory úplně mimo a vlastně vyvolával dojem, že je jen postrkován z místa na místo, přičemž nikam nikdy nechtěl a najednou tam byl. A druhá hlavní mužská postava mu prostě poradila, ať si zvyká!?

Docela se mi líbilo, že autorka postavila své hrdiny před náročnější situace – a opravdu byly zajímavé. Většinou se jednalo o chvíle, kdy se Dotty rozhodla někomu pomoci. Chybou ovšem bylo, že je autorka hodně zjednodušila, všechno se prostě dařilo řešit až moc – autorka nahodila problém nebo nějaké levárny a o stránku dál bylo zase všechno vyřešené a v pohodičce. Sice to přispělo ke svižnému tempu děje, ale při čtení jsem si vůbec nemohla vychutnat napínavé situace, které autorka svým postavám připravila. Samozřejmě k řešení nejvíc přispěla Dotty a její vyvolený se jenom vezl a platil. Ano, uznávám, ty skutky byly naprosto dobré a prospěšné, ale způsob, jakým toho bylo dosaženo, už méně.

 

Od knihy jsem dostala víceméně to, co se dalo čekat, takže jsem v celku spokojená. Nebo bych byla, kdyby mi, spolu s blížícím se koncem čtení, nepřevážily pocity, které výsledný dojem trochu pokazily. Nakonec jsem usoudila, že děj byl příliš zjednodušený a zidealizovaný i na mě, která čtu občas knihy pro hodně mladé dívky. Musím uznat, že kniha nemá hluchá místa a čte se opravdu skvěle, ale kvůli způsobu, jakým autorka uchopila ženské hrdinky a jejich sebeprosazení ve společnosti už další díly série vyhledávat nebudu. Toto téma jsem viděla zpracované v jiných knihách uvěřitelněji a přirozeněji než tady. Přesto jsou v knize věci, které se mi líbily.

Markýz hledá ženu je prostě extra jednoduchý příběh pro ženy, které chtějí, aby stály ženské hrdinky v čele a manipulovaly s muži z rohu do rohu. Neříkám, že muž musí být drsňák, ale má být aspoň trochu muž, i když se zamiluje. Láska přece neznamená, že druhého předělám k obrazu svému a vynutím si na něm vše, protože jeho cit je příliš silný na to, aby měl rozum. Ani v knize toto není v pořádku a zdá se, že to prostě neumím přijmout :) Jestli Dotty soudím moc přísně, budete muset zjistit sami :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud chcete sérii zkusit, najdete knihu tady.

 

O knize:

Autor: Ella Quinnová

Série: Worthingtonovi (2. díl)

Překlad: Blanka Heřmánková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 328

 

Luxus - série

 

Tyhle věci mě vždycky bavily. Vyšší společnost, večírky a společenské události, šatičky, holky na vdávání a sňatky posedlá dámská společnost. No a samozřejmě jejich lásky a vzájemné boje. Většinou se podobné knihy odehrávají někde v Anglii mezi aristokracií, méně často v Evropě. Tato série je v tom jiná a možná o to lákavější – staré kouzlo v nových kulisách. Vítejte na Manhattanu v roce 1899…

 

Anotace:

Luxus (1. díl)

Půvabné dívky v krásných šatech, které se baví až do svítání na večírcích, neodolatelní mladíci s prohnaným úsměvem a nebezpečnými úmysly. Drobné lži, temná tajemství a skandální vztahy. Takový je Manhattan v roce 1899… Manhattanské společenské scéně vládnou Elizabeth a Diana Hollandovy. Když zjistí, že jejich postavení je velice vratké, náhle všichni představují hrozbu pro jejich šťastnou budoucnost. Tenhle vzrušující výlet do věku nevinnosti, který se odehrává ve světě bohatství a klamu, má ovšem k nevinnosti nesmírně daleko.

Upozornění: anotace na další díly sem dávat nebudu :) prozrazují až moc.

…

 

K sérii jsem se letos dostala šťastnou náhodou. První díl jsem měla ve čtečce kdoví jak dlouho a většinou jsem ho přehlížela. Otevřela jsem jej na dovolené, kde jsem nutně potřebovala nějakou oddechovku, která by mě dostala z knižní kocoviny po předchozí skvělé knize. Skončilo to tak, že jsem přečetla celou sérii během necelého týdne a půl :D Takže bacha, je to jedna z těch sérií, kdy budete naštvaní, že nemáte další díl hned po ruce. A navíc to pak budete všechno shánět po bazáčích.

Příběh je taková americká verze Bridgertonových, jen bez aristokracie. Newyorská smetánka nemá šlechtické tituly, ale chovají se, jako by měli. Jsou to bohaté a staré rodiny, které se pyšní tím, že předkové připluli do Ameriky přímo na Mayfloweru a když ne, tak určitě hned tou příští lodí. Do toho se pletou mladé a dravé rodiny, které přišly k bohatství díky obchodům, vyhrabaly se od kalu na dně společnosti a teď by rády patřily k newyorské pěně navrchu.

Historické kulisy Manhattanu tehdejší doby, bohatství, luxusu a nekonečných večírků jsou tu úplně stejné, jako v lepších čtvrtích Londýna. A přece se to od Bridgertonů něčím liší. Zdejší život je dravější, okázaleji vystavuje na odiv bohatství a je méně poklidný. Zapomeňte na odlehčenost, vtip a povinné šťastné konce. Tahle kniha má k realitě podstatně blíž. Společnost neodpouští, společnost soudí, pomlouvá a povyšuje se. Zachovat si tvář je nutnost a tak se tu intrikuje a tutlají se ošklivá rodinná tajemství a občas se společenská pravidla dodržují jen navenek. Přetvářka, povrchnost a namyšlenost chodí v krásných šatech a prstem ukazuje na ty, kterým se zrovna nedaří nebo procházejí nějakým skandálem. Ovšem jen do té chvíle, než se kolo štěstěny otočí a skandál vyplave zase někde jinde. Dalo by se říct, že máslo na hlavě tu mají všichni.

 

Příběh nabízí možnost poznat spoustu postav z manhattanské vysoké společnosti i služebnictva. V centru dění jsou dvě dívky ze staré a vážené rodiny Elizabeth a Diana Hollandovy. Jedna vzorná debutantka, přesně taková, jaká má dívka z vyšší společnosti být. Něžná, krásná, vychovaná a elegantní. Ta druhá je přesný opak. Nekonvenční, divoká, znuděná svým předurčením matky a manželky.  Další hrdinka Penelopa Hayesová je cílevědomá potvora z nové smetánky, která si jde za svým doslova přes mrtvoly. Je velmi krásná a její rodina velmi bohatá a tak si myslí, že má automaticky nárok na všechno, co by chtěla. Mezi ně autorka zamíchala jednu ambiciózní služku Linu, která nechce být služebnou, ale Carolinou, dámou z lepší společnosti a nejžádanějšího svobodného mládence na Manhattanu Henryho Shoonmakera. A samozřejmě mnoho dalších lidí okolo nich.

Postavy procházejí vývojem tak, jak nabírají zkušenosti a jak se vyvíjejí jejich vzájemné vztahy. Na začátku jsou úplně jiné, než na konci a mě bavilo sledovat jejich životní boje, které je formovaly. Jedná se o společenský román, takže je jasné, že v popředí bude společnost. Večírek střídá večírek stejně rychle, jako dámy převlékají šaty. Dívky se musí dobře vdát a proto si úzkostlivě stěží svou pověst. Tedy navenek. Jinak jsou dost divoké a v podhoubí, pečlivě utajené, bují zakázané vztahy. Pánové sice chtějí dokonalou nevěstu, ale při zábavě dávají dost přednost těm méně dokonalým ženám bez ohledu na jejich pověst, pokud by se cokoli provalilo. Samozřejmě nechybí ani opravdové city a upřímné vztahy, něco takového se ale moc nenosí, obzvlášť, když zamýšlení partneři neodpovídají společenské vrstvě, představám rodičů nebo kříží plány někomu jinému.

Čte se to samo, další díl berete hned, protože prostě musíte. Celá série si drží stejnou úroveň, stejný lehký a svěží styl psaní. V každém dílu najdete lásku a postavy jak bojují za svůj – podle jejich představ – šťastný život.  Kupodivu se mi podařilo udržet si po celé čtyři knihy nezaujatý pohled. Nemohla jsem říct, že bych někomu fandila více, než jinému. Všechny postavy měly něco do sebe. I když byly povahově jiné a problémy řešily vlastním osobitým způsobem, bavily mě všechny. Autorka navíc děj a zápletku rozprostřela na celé čtyři knihy, takže některé události z jedničky člověk pochopí až u čtverky nebo prostě nějak v průběhu dostává indicie, aby mu postupně všechno došlo samo. A na konci jsem pochopila, že i když se mi některé konce možná nelíbí, nemohlo to být jinak. A některé postavy mě překvapily více, než jsem čekala.

Začátek kapitol vždy uvádí úryvek ze společenských novin s klepy nebo z knihy pro mladé dámy. Dost mi to opět připomnělo Bridgertonovi a líbilo se mi to, člověk aspoň tušil, co by mohlo být v další kapitole a tak četl dál a dál. Kapitoly byly vcelku krátké a střídaly se pohledy na jednotlivé postavy a jejich životy. To mi vyhovuje. Baví mě knihy, které mají více hlavních hrdinů. Tady bylo na každém hrdinovi – na každém příběhu – něco, proč jsem se těšila na chvíli, až na něj znova přijde řada.

 

Tahle série nabízí pestrý příběh s propletencem lidských osudů a vztahů, které je zábava sledovat. Už jen proto stojí za přečtení. Pokud si navíc libujete při čtení v elegantním prostředí a vyšší společnosti, neváhejte.

 

O knize:

Autor: Anna Godbersen

Série: Luxus (4 knihy – Luxus, Intriky, Závist, Prozření )

Vydal: BB art

Roky vydání: 2011, 2011, 2012, 2013

Počty stran: 304, 296, 280, 280