Markýz hledá ženu je už druhým dílem série Worthingtonovi. První
část mě nelákala vůbec, takže jsem ji vynechala. U podobných knih to ale zase
až tak nevadí. Většinou nebývá problém číst je samostatně. Ani tady tohle
problém nebyl. Takže jsem očekávala, že si jen užiju příjemné čtení. Jenže nakonec se problém vynořil na místě, kde
jsem ho vůbec nečekala.
Anotace:
Dominic, markýz z
Mertonu, dospěl k názoru, že by se měl oženit. Jak by řekl jeho poručník, je to
prostě povinnost. Důležité je vyhnout se silné vášni a citům a najít si tu
správnou nevěstu. Musí být urozená, tichá, dobře vychovaná, ucházející, musí
vědět, co se od markýzy očekává. A hlavně nesmí mít sklony ke skandálům!
Dotty Sternová byla pozvána Worthingtonovými, aby se s nimi
zúčastnila společenské sezony v Londýně. Je sice jen dcerou venkovského
baroneta, vyniká ale krásou, bystrou myslí, břitkým vtipem a upřímnou povahou.
To ale její okolí poněkud vyvádí z míry. A nejvíc Dominika. Na Dotty je totiž
něco, čemu nedokáže odolat. A než se naděje, zachraňuje spolu s ní štěňata,
koťata, a nakonec i malého zlodějíčka.
Dotty vůbec neodpovídá jeho představě ideální manželky a
rozhodně by ho s ní nečekal klidný život. Tak proč mu připadá… prostě dokonalá?
…
Na první pohled se zdálo, že mám před sebou další
bridgertonovsky laděný příběh. Vypadá to, že Bridgertoni už pro mě zůstanou
měřítkem podobných knih, i když zdaleka ne všechny díly jsem slupla bez námitek.
A právě tohle moje očekávání byl nejspíš kámen úrazu. Kniha je sice svým
příběhem miloučké čtení přesně v duchu žánru, ale na kvalitu Bridgertonů
bohužel nemá.
Tím nechci říct, že by se nečetla lehce. Naopak! Je to
přesně jedna z těch, od kterých se neodtrhnete a prostě pojedete až do
konce. Ze začátku to navíc vypadá hodně dobře a je nakročeno na zajímavý střet
dvou povah a názorů.
Markýz Dominic je pod vlivem špatné výchovy tak trochu
suchar a namyšlený paňáca. Má zcela jasné představy o tom, jaký je svět a jaký
má být, co je jeho povinností a jak mají věci v životě chodit. Že je hodně
daleko od pravdy a skutečného stavu věcí zjistí, až když se zcela proti svým
plánům zamiluje do ženy, která je všechno možné, jen ne ztělesnění toho, jaká
by dobrá manželka měla být. Chápala jsem, co na ní vidí. Ona byla pro něj
cestou z života, do kterého ho svázal jeho poručník po smrti otce.
Dorothea je dívka, která ví naprosto přesně, co chce a
očekává, že všichni její postoj pochopí, ocení a přizpůsobí se jí. Je to taková
dobrá duše, která by nejraději zachránila všechno a všechny. Je to jistě
chvályhodné, ale vzhledem ke své povaze nevolí vždycky nejlepší způsob, jak
dosáhnout svého. Ani tak bych ji nepopsala jako feministku, spíš by se hodil
termín aktivistka. Ráda bych o ní řekla něco hezkého, ale když si na ni
vzpomínám, vybavuje se mi nejvíc povýšená shovívavost, s jakou jednala
s markýzem. Vždycky se mi vybavilo: „Ty nevíš nic, Jone Sněhu.“ Doslova
v každé scéně, kdy markýzovi předváděla jak špatný je jeho pohled na
všechno. A ona si uvědomovala, jaký je, nebyla zaslepená city. Vážně jsem
nechápala, proč ho miluje a chce ho, když je pro ni jeho osobnost tak
nepřijatelná, že ho od základu celého předělává. Prostě se rozhodla, že ho taky
zachrání (napraví) a byl jen další z jejích projektů? Bohužel, Dotty mi
jako postava nesedla.
První třetina knihy byla úžasná. Bylo v ní přesně to,
oč jsem čekala. Vyšší společnost, začátek sezony, hrdinka, která si
uvědomovala, že věci ve společnosti nejsou v pořádku a chtěla pomoci. Byl
tam i muž, který nechtěl lásku a stejně ji našel. Muž dostatečně vysoko
postavený, aby mohl pomoci věci změnit.
Bylo to čtivé, bylo to svěží a zůstalo by to takové až do konce nebýt
postav a toho, jak se začaly chovat.
Přitažlivost mezi těmi dvěma se rozjela hodně rychle. Kdo
nemá rád, když dlouho trvá, než se láska rozhoří, tady nemusí mít obavy.
Dominica to potrefí rychle a Dotty taky zrovna nechodí kolem horké kaše.
Zezačátku mi to i docela sedělo a chemie mezi nimi fungovala. Do chvíle, než
vyplavala na povrch Dottiina zbrklost, pak mi bylo Dominica spíš líto, protože
se ukázalo, že autorka své postavy nevyvážila. Na takovou povahu, jakou měla
Dotty byl Dominic prostě příliš slabým charakterem. Čím více se ona
projevovala, tím více on za ní jen vlál, jako špinavý hadr. Dotty měla vizi a
šla za ní přes mrtvoly a on byl jednou z nich. Sotva jí dal najevo, jak jí
podléhá, začala mít navrch. Ano, sice páchala dobro, ale naprosto bezohledně a
nerealisticky i na poměry tohoto žánru. A protože byla krásná a charismatická,
všechno jí vždycky prošlo a okolí se přizpůsobilo jejím plánům a řešením.
Zkrátka ona byla generál a on zaslepený citem, pro který by udělal všechno –
čehož bylo patřičně využíváno.
Lásky a touhy jsem si tentokrát užila jen ze strany
Dominica. Jemu jsem to věřila. Přesně byl vidět moment, kdy se do ní začínal
zamilovávat. Přitahovala ho, musel ji vyhledávat, být v její společnosti –
to se autorce povedlo popsat moc pěkně. Věděla jsem u něj přesně, jak na tom
jeho city jsou. Líbilo se mi, jak byl ochotný se kvůli ní změnit, aby
s ním byla šťastná. U Dotty netuším. V jednu chvíli pro něj chtěla
najít manželku a najednou se rozhodla, že ho chce sama. Nepřemýšlela nad tím,
jak by mohl být šťastný on, bylo jasné, kdo se z nich dvou ve všem
přizpůsobí a kdo ani trochu. Kdy přišly její city nevím, ale přistupovala
k nim jako ke všemu. Prostě se rozhodla – a bylo hned. Dokonce i do
intimča se hrnula o dost víc než on. To samozřejmě není špatně z pohledu
dnešní doby, ale z pohledu historické romance byla její … řekněme intimní
nedočkavost zbytečně přímočará. Jemu nenechala dokonce ani tohle. Když už jsme
u toho, popisy intimních okamžiků a polibků autorce nejdou zdaleka tak dobře.
Popisy byly takové nemastné, neslané a celkem bez vášně. Naštěstí jich nebylo
zase tolik a pořád jsem si to mohla vynahradit aspoň Dominicovou zamilovaností
a touhou.
V hlavní zápletce autorka udeřila (krom lásky) na teď
tolik populární strunu ženské emancipace, ale zdaleka se jí to nepovedlo tolik,
jako u jiných knižních sérii z podobné doby a podobného ladění. Lehká
emancipace mi nevadí, dokonce mi vyhovuje, ale tady se moc tlačilo na pilu. Takto
nevypadá silná ženská hrdinka, takto nevypadá dospělý (byť zamilovaný) muž a už
vůbec to není láska rovnocenných partnerů. Její hrdinka vyznívala spíše jako
potřeštěná kačena, která byla paličatá až hrůza a vrhala se do všeho bez
rozmyslu a po hlavě, vždycky muselo být po jejím, vždycky musela mít pravdu.
Dost přitom využívala toho, že je do ní hrdina tak poblázněný, že skáče, jak
ona píská. Vůbec neměl dost síly a charakteru, aby ji dokázal trochu usměrnit a
pomohl nasměrovat její snahu praktičtější cestou. Navíc mi zde vůbec
nevyhovovalo, že všechny ostatní postavy – hlavně ženské – dělaly z markýze Dominica doslova hlupáka,
který neví, co chce, ale ony už mu to přece zařídí tak, jak by to chtít měl.
Tím si autorka hlavního hrdinu neskutečně shodila. Vůbec to nebyl muž, který se
změnil pod vlivem milované ženy a spolu následně mohli měnit nespravedlnosti k
lepšímu. Působil jako nedospělý kluk, kterému přece všichni museli vysvětlit,
jak je hloupý, jeho názory úplně mimo a vlastně vyvolával dojem, že je jen
postrkován z místa na místo, přičemž nikam nikdy nechtěl a najednou tam
byl. A druhá hlavní mužská postava mu prostě poradila, ať si zvyká!?
Docela se mi líbilo, že autorka postavila své hrdiny před
náročnější situace – a opravdu byly zajímavé. Většinou se jednalo o chvíle, kdy
se Dotty rozhodla někomu pomoci. Chybou ovšem bylo, že je autorka hodně
zjednodušila, všechno se prostě dařilo řešit až moc – autorka nahodila problém
nebo nějaké levárny a o stránku dál bylo zase všechno vyřešené a
v pohodičce. Sice to přispělo ke svižnému tempu děje, ale při čtení jsem
si vůbec nemohla vychutnat napínavé situace, které autorka svým postavám
připravila. Samozřejmě k řešení nejvíc přispěla Dotty a její vyvolený se
jenom vezl a platil. Ano, uznávám, ty skutky byly naprosto dobré a prospěšné,
ale způsob, jakým toho bylo dosaženo, už méně.
Od knihy jsem dostala víceméně to, co se dalo čekat, takže
jsem v celku spokojená. Nebo bych byla, kdyby mi, spolu s blížícím se
koncem čtení, nepřevážily pocity, které výsledný dojem trochu pokazily. Nakonec
jsem usoudila, že děj byl příliš zjednodušený a zidealizovaný i na mě, která
čtu občas knihy pro hodně mladé dívky. Musím uznat, že kniha nemá hluchá místa
a čte se opravdu skvěle, ale kvůli způsobu, jakým autorka uchopila ženské
hrdinky a jejich sebeprosazení ve společnosti už další díly série vyhledávat
nebudu. Toto téma jsem viděla zpracované v jiných knihách uvěřitelněji a
přirozeněji než tady. Přesto jsou v knize věci, které se mi líbily.
Markýz hledá ženu je prostě extra jednoduchý příběh pro
ženy, které chtějí, aby stály ženské hrdinky v čele a manipulovaly
s muži z rohu do rohu. Neříkám, že muž musí být drsňák, ale má být
aspoň trochu muž, i když se zamiluje. Láska přece neznamená, že druhého
předělám k obrazu svému a vynutím si na něm vše, protože jeho cit je
příliš silný na to, aby měl rozum. Ani v knize toto není v pořádku a
zdá se, že to prostě neumím přijmout :) Jestli Dotty soudím moc přísně, budete muset zjistit sami :)
Za knihu moc děkuji
Nakladatelskému domu Grada.
Pokud chcete sérii zkusit, najdete knihu tady.
O knize:
Autor: Ella Quinnová
Série: Worthingtonovi (2. díl)
Překlad: Blanka Heřmánková
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2022
Počet stran: 328