Klam Lady Ginevry

 

S autorkou knihy už mám předchozí velmi dobrou zkušenost konkrétně s její Dobyvatelskou ságou, která mi připadala dost originální a svá a přitom napsaná dobře. Když si autorka tak přesvědčivě poradila s drakulovskou legendou – včetně všech překvapivých změn, byla jsem zvědavá, co udělá s tou artušovskou. S dobrým výsledkem jsem předem počítala, takže kniha neměla snadnou výchozí pozici :)

 

Anotace:

Kamelot vzkvétá a král Artuš má nakročeno k tomu stát se legendou. Ne vše je ale tak idylické, jak by se na první pohled mohlo zdát, a ne všichni vnímají úspěchy mladého panovníka s nadšením. Ke království se stahuje temnota, která ohrožuje nejen Kamelot, ale i život samotného Artuše.
Kouzelník Merlin proto vymyslí plán. Na Kamelot přivede krásnou princeznu Ginevru, aby se stala Artušovou ženou a zároveň ochránkyní. Přestože by však za svého nastávajícího položila život, má to jeden háček. Možná není tím, za koho je nucena se vydávat…
Smrtící nepřátelé, podvratní rytíři a zakázané lásky nejsou ničím v porovnání s tou největší hrozbou – s dívkou s černými vlasy, blížící se na koni skrz temné hvozdy přímo k Artušovi.
Protože když je celá vaše existence lež, jak můžete věřit sami sobě?

…

Věk magie je u konce. K moci se dostávají lidé a těm vládně čestný mladý král Artuš z Kamelotu. Pomalu zatlačují magii do pozadí a učí se žít bez ní. Magie ještě přežívá v království v rukách žen, ale trestem za odhalení je vyhnanství nebo smrt. Jenže magie ještě neřekla poslední slovo. Kdesi v temnotě číhá a spí a věří, že se ještě dočká svojí šance.

Do téhle situace přijíždí mladičká Ginevra, jejíž pravé jméno se nikdy nedozvíme. Přijíždí proto, aby se v očích lidu stala Artušovou královnou, ale ve skutečnosti má na Kamelotu jiné, daleko nebezpečnější poslání.

 

Ginevra sama je od počátku hodně sympatickou postavou, ke které je snadné si najít cestu. Sama se učí žít v novém světě a pro ni v naprosto neznámé komunitě lidí. Nezná je, nezná jejich zvyky, nerozumí jejich víře, ale má otevřené srdce a přátelskou povahu. Chce lidi okolo sebe pořádně poznat a nenechá se ovlivnit postojem okolí k jednotlivým členům dvora. Je si vědoma své povinnosti, kvůli které přijela na Kamelot, ale i tak nepřestává být mladou dívkou, která také chce žít, cítí a touží být pro někoho milovanou bytostí, ne jen služebnicí. Její motivace, touhy a přání jsou velmi snadno pochopitelné. O to víc jsem musela obdivovat její postoj, se kterým se cele odevzdá povinnosti, kterou má a dokáže odolat divočejší stránce své povahy.

O Artušovi nemohu říct nic překvapivého. Je přesně takový, jakého by asi každý očekával. Po jeho boku zde vystupují všichni známí rytíři artušovských legend, jejich manželky a i pár naprosto neznámých lidí, které autorka potřebovala pro svůj příběh. Ne každé postavě je věnován velký prostor, takže bez obav :) přehlcení nehrozí. Každá je v ději aktivní jen do té míry, jak je to pro příběh potřeba.

Hodně důležité pro příběh byly ženské postavy – už jen proto, že významnější roli než Artuš měla tentokrát samotná Ginevra. Ženské postavy zde měly přirozenou sílu. Moc se mi líbilo, jak je autorka začlenila do děje a svěřila jim důležité role, aniž by to působilo nějak násilně nebo divně. A byla jsem překvapená, kde všude v artušovských legendách mohou ženy najít místo. Nejedná se o feministické čtení, ale přes to jsou tu ženy významné a silné, i když se autorka nebojí ukázat jejich slabosti nebo křehkost v určitých situacích. Nejsou nepřemožitelné nebo absurdně dokonalé. Dokonce i ty méně sympatické jsem si snadno oblíbila, i když jim jejich ne úplně milé vlastnosti záhadně nezmizely.

Rytíři byli přesně takoví, jací být měli. Věrní, stateční, vždy Artušovi po boku. S nimi do příběhu vplul duch rytířských klání a turnajů, veselosti při hostinách, ale i statečnosti a věrnosti v běžných situacích. Nebyli ale zase tak ústředními postavami, jak bych asi v artušovském příběhu čekala – s výjimkou Mordreda – a ono to kupodivu nevadilo. Tvořili takovou tu příjemnou kulisu středověkého dění.

 

Kniha se jmenuje Klam Lady Ginevry, ale klamů a tajností je v knize víc, než jen ten jeden, který mi byl odhalen hned na začátku v první kapitole samotnou Ginevrou. Málo co je takové, jakým se zdá být na první pohled. Mladý král Kamelotu má hodně nepřátel, nejen poraženou Temnou královnu, ale i některé lidi, kterým nové pořádky nevoní a rádi by se krále zbavili, aby se mohli vrátit ke starým. A pak jsou tu ti, kteří chtějí jen svobodu žít si po svém dle tradic předků, ne podle pravidel Kamelotu.

Pokud má někdo rád děj nabitý akcí, tak zde se z větší části nedočká. Kniha je založená spíš na okrývání tajemství a záhad. Mě osobně toto hodně baví, když musím poznávat postavy, hledat jejich tajemství a náznaky v ději, aby se přede mnou vyloupl příběh v celé své kráse. Toto mi kniha dopřála. Napínavé situace tady jsou, ale není jich tolik.

Lásku a romantiku v příběhu lze najít taky, ale nemá tu hlavní slovo. Je spíš doplňkem a do děje je vložená velmi přirozeně. I ti největší odpůrci romantiky musí uznat, že by bylo divné, kdyby Ginevru nepřitahoval mladý král, který je očividně velmi charismatickou a oslnivou osobností. Zprvu je taky jediný, kdo zná její tajemství a komu ona může důvěřovat. V nové zemi mezi cizími lidmi se cítí osamělá a tak není divu, že hledá přátelství a ráda by měla se svým mužem hlubší vztah – pokud zůstane královnou, nikdy jiného muže mít nebude. Je tu i něco jako náznak trojúhelníku, ale není to takový ten obtěžující a otravný. Má v ději účel mnohem větší než to, aby hrdinka mohla po někom vzdychat a řešit citové dilema.

Do popředí pozornosti se místo lásky dostávají témata úplně jiná. Například zodpovědnost za svůj lid, povinnost plynoucí z postavení, schopnost vybrat si správně, udělat těžká rozhodnutí někdy i svému přání navzdory, nutnost být dobrým člověkem. Je tu ukázané i to, že někdo, kdo je protivný, může být nakonec jen nešťastný a osamělý a potřebuje jen trochu pochopení a vstřícnosti. Na druhou stranu jsou tu i ti, kteří touží po moci za jakoukoli cenu – takže zlo není jen nadpřirozené, má i lidskou tvář. Našla jsem zde i náznak lesbického vztahu, který je ale do děje zapracován tak přirozeně, že nemůže vadit snad vůbec nikomu.

Líbilo se mi, jak tu byla zobrazena magie. V podstatě šlo hodně o ženskou věc – vázání uzlíků, léčení, věštění, čtení pocitů dotekem, hledání osob… Ginevra za její použití vždy něčím musela zaplatit. Nebyla absurdně mocná. Každé použití magie ji na oplátku nějak oslabilo na různě dlouhý čas a způsob oslabení souvisel s tím, jaké kouzlo použila a nač. Pokud například použila kouzlo prohlédnutí, dočasně tím do značné míry oslabila svůj zrak. Vyskytovala se tu i nebezpečnější krvavá magie, která si samozřejmě vyžádala větší daň. Čím náročnější čarování Ginevra prováděla, tím nevyzpytatelnější magie byla a tím více sil stálo ji udržet zkrocenou.

Přečetla jsem si i dost vtipných scének. Doteď se šklebím, když si vzpomenu na boj sira Borse a draka a další podobné taškařice. Dokonce i tyto směšné věci se podařilo napsat přesvědčivě a vtipy nepůsobí uměle. Dá se jim v klidu zasmát obzvlášť, když čtenáři nechybí trocha přirozené škodolibosti. Autorka z knihy neudělala komedii za každou cenu. Vtipné okamžiky jsou vyvážené s těmi smutnějšími – zase se mi vybaví drak. V některých chvílích je cítit smutek z toho, jak magie opouští postupně svět a něco „starého“ se ztrácí, aby uvolnilo místo novému. To bylo také velmi pěkné téma.

 

Klam Lady Ginevry je povedené převyprávění artušovské legendy. Stejně jako u drákulovské se toho autorka zhostila se ctí a legendu si pozměnila, jak potřebovala, aniž by ji pokřivila a znásilnila nějakými bláznivinami. Znalost artušovských legend pomáhá, ale zároveň taky trochu vyzrazuje osud některých postav, kterého se autorka drží sice zlehka, ale drží.

Kniha by měla být prvním dílem série a já opravdu moc doufám, že se dočkám dalších dílů. Čekala jsem, že mě to bude bavit, ale ne že až tak.

 

P.S.: Podle posledních slov knihy možná někdo odhadne, kým byla Ginevra, než ji přivezli Artušovi. A možná je to jen další klam…

 

Další knihy autora na bloGu:

Temnota

 

O knize:

Autor: Kiersten White

Série: Vzestup Kamelotu (1. díl)

Překlad: Hana Láryšová

Vydal: Mystery Press

Rok vydání: 2023

Počet stran: 352

Mladá dáma

 

Seriál jsem neviděla, ale i tak mě lákalo příběh poznat. Anotace zněla dobře a, přiznejme si to, tvář herečky na obalu knihy také láká už jen tím, že je známá. Nakonec jsem dostala výrazně lepší příběh, než jsem původně očekávala. Teď po dočtení, když se zamýšlím nad článkem, zjišťuji, že kniha měla daleko víc myšlenek, které mi došly až teď, když mě nerozptyluje hltání napínavého děje :)

 

Anotace:

Elodie nikdy nesnila o palácích a přepychu. Jako dědička chudého vévodství moc dobře ví, co to znamená hlad a bída. Když ji ale požádá o ruku okouzlující princ bohatého ostrovního státu Aurea, bez váhání přijme. Vždyť sňatek s Henrym znamená, že její lid už nikdy nebude trpět! Za pohádkovou nabídkou se však ukrývá tajemství. Temné, zubaté tajemství. Aurea totiž sdílí ostrov s drakem – krvežíznivou bestií, která si výměnou za svoji přízeň žádá krev. Královskou krev.

Elodie je ihned po honosné svatbě obětována netvorovi. Bude potřebovat veškerý svůj důvtip, aby v jeskynním bludišti unikla ze spárů jisté smrti a pomstila se všem, kdo ji zradili.

 

…

 

Čekala jsem v podstatě pohádku o princezně a drakovi. Čekala jsem i trochu akční a napínavý děj, protože obálka něco takového ukazuje jasně. Obojí jsem dostala, ale rozhodně ne v těch tradičních klišé, jakými se příběhy o princeznách a dracích vyznačují. Na to, abych knihu mohla označit za pohádku, vezme všechno záhy dost překvapivý obrat do napínavé fantasky. Na začátku vypadá Elodiin život po domluveném sňatku jako splnění všech dokonalých snů. Velmi rychle se však pohádka mění v drama a boj o život.

Přiznávám, že v prvních pár kapitolách jsem si říkala, jestli jsem nesáhla vedle. Všechno bylo jakési moc ňuňu a dokonale princeznovské. Po příjezdu do nové země byla hrdinka přijata s laskavou a otevřenou náručí, obklopena vším myslitelným luxusem, šily se jí krásné šaty, dvořil se jí dokonalý princ… Prostě všechno bylo tak moc dobré, až to působilo falešně – to se autorce skvěle povedlo. Kdo nemá rád princeznovské věci, šatičky, hostiny a plesy a přípravy svateb, vydržte, nebude to tam dlouho.

Už první den po příjezdu nevěstinky je ze stylu vyprávění zřejmé, že je cosi shnilého v království aurejském. Bylo to tak absurdně dokonalé, všechno lichocení, dárky a služby pro nevěstu z bezcenné chudé země… Tím sňatkem nemohla Aurea nic získat. Byla to tak bohatá zem, že mohli mezi zájemkyněmi o ruku prince jistě vybírat a ne zvolit zemi, která bude pro království spíš přítěží v budoucnu. Oč jim tedy šlo? Zdálo se, jako by se tím podstrojováním snažili Elodii cosi vynahradit, zmást ji a udrndat, aby se bez odporu podrobila všem nutným svatebním „tradicím. Tím, jak dokonalé všechno bylo, se jen zdůrazňovalo, že se něco pokazí. A pokazilo – místo romantické svatební noci je princezna zcela neromanticky obětována drakovi. A tady to začalo být skvělé.

Princeznu máme u draka ve sloji a začíná její boj o život. A také se dostaví pochopení, že ani zdaleka není první princeznou, která měla skončit v dračím žaludku. Že celá ta šaráda se svatbou je pečlivě nacvičeným divadlem.

Líbila se mi představa, že pro princeznu žádný princ nepřijde a jestli bude sežrána nebo ne, záleží jen na ní. Zároveň jsem taky zatím nečetla žádnou pohádku, kdy by bylo tolik rozpracované, co se asi tak může odehrávat v dračí sluji, když dodají oběd :) Tady dokonce nikdo neměl ani zájem princeznu osvobozovat a kdyby utekla, vůbec by se to nikomu nehodilo. Nikomu!

Pobyt princezny Elodie v jeskyním labyrintu dračí sluje byl prostě neuvěřitelný. Napínavý, temný, plný strachu a překvapení, která tu číhala. Není to jen jedna jeskyně, ale celý systém chodeb, kde se Elodie může s drakem potkávat, ale i se mu vyhnout. Jsou tu mnohá místa, která jí mohou trochu pomoci přežít, ale zároveň i místa, kde se k ní drak snadno dostane – často i ta stejná. Jeskynní labyrint je skvěle popsaný, takže je snadné se do princeznina pobytu zde vcítit a vychutnat si to. Elodie nedostane nic zadarmo. Ne snad, že bych o ni měla vyloženě strach, ale hodně těsných a napínavých chvil tam rozhodně bylo. Navíc mě autorka nenechala na pochybách, že z ostatních princezen se ven zatím žádná nedostala. Jistota, že se to podaří Elodii, taky nebyla žádná.

Jako fakt dobrý nápad musím vyzdvihnout dračí jazyk vymyšlený dcerou autorky. Když drak na Elodii v jeskyních mluvil, úplně jsem cítila, jak v chodbách burácí jeho hlas, jak se ozývá ozvěnou ze všech stran. Slova byla správně hrubá a zároveň znělá a hodila se mi k dračí mluvě. Tím, jak autorka popisovala, jak se dračí hlas ozývá – blíž, dál, ze stran, jak kámen chodeb duní pod jeho kroky a šustí sunoucí se dračí tělo… Brrr. Dokonale to podtrhovalo atmosféru. Na konci knihy je navíc slovníček a stručná mluvnice dračího jazyka. Pokud bude někdo netrpělivý, nemusí jazyk pomalu poznávat s Elodií, ale věty, které drak říká, si přeloží rovnou.

 

Elodie jako hrdinka nebyla nikdy takovou tou typickou blboučkou a naivní princezničkou. Od začátku je představená jako holka, která vyrostla ve velmi chudém království. Cítila zodpovědnost za své lidi a byla ochotná pro ně hodně obětovat. Ať už se jednalo o práci vlastních rukou nebo nutnost se kvůli zdrojům provdat do bohatého království za muže, kterého nezná a vlastní milovanou zemi opustit. Kupodivu se na první pohled zdálo, že manželství i její nový domov a ženich, který ji tam čeká, jsou jako splněný sen všech princezen. Elodie byla vděčná za všechno, čeho se jí dostává a vědomá si svých nových povinností chtěla co nejlépe převzít tradice nového domova a vše se o něm naučit. Nakonec se vše obrátí spíš v noční můru všech princezen. Elodie navíc ví dobře, že její princ ji v žádném případě zachraňovat nebude. Naštěstí je to holka, která má všechny předpoklady pomoci si sama.

Oceňuji, že hrdinka není absolutně neohrožená a automaticky si umí se vším poradit, všechno zná a tak. Dovednosti, které má a které jí mají pomoci, získala v rodném království naprosto přirozeně a neumí zdaleka všechno, co by se jí hodilo. Je ale chytrá a umí se přizpůsobit nepříznivé situaci. Dělá chyby, má chvilky, kdy to chce vzdát, kdy je jí do breku, má strach, zpanikaří nebo něco podobného. Zároveň je obdařená velkou silou ducha a pevnou vůlí. Pokaždé se zvedne a pokračuje dál. Ví, že šance na vítězství jsou malé, ale dokud jsou, bojuje o každý metr k cíli. O každý den života. Celkově na mě působila jako hodně vydařená postava.

 

Kniha nabízí i kapitoly s pohledy záporných postav a dokonce i první princezny, která se ocitla u draka. To bylo dobré. Dokonce i záporné postavy to v některých ohledech zlidštilo a dalo to jejich počínání smysl. Sice ano, dělají špatné věci, ale mají pro to ze svého pohledu překvapivě logické důvody. Je možné si tedy popřemýšlet, jestli jeden obětovaný život stojí za záchranu mnoha dalších. Je možné vcítit se do záporáků, kteří nejsou prostě jen zlí, ale své skutky páchají z důvodů pro ně jasného „vyššího dobra“. Obě tyto otázky nejsou zase tak cizí z jiných knih, ale i ze skutečného života. V tomto příběhu dokonce i některé provinilé trápí svědomí a velmi těžko svá rozhodnutí nesou. Dokonce i postavy jako „královští nadháněči“, kteří měli za úkol vyhledávat princezny, se museli vyrovnat se svou rolí v celé věci. Ani vedlejší postavy tedy nebyly odbyté s tím, že prostě dělají, co se jim řekne. Každý se k tradici nakonec postaví jinak a konečná rozhodnutí některých záporných postav lze dokonce i obdivovat. Autorka navíc u svých záporných postav dost přesvědčivě popsala, jak si obětiny obhajují a jak se dokážou ve své mysli zatvrdit, aby se jich jejich činy tolik nedotýkaly. Asi nebylo zbytí, přeci jen každý rok tři nevěsty a tři oběti… To jednomu pocuchá psychiku slušně.

Když už jsme u těch obětí -tradice, které v Auree měli, se zakládaly na historických událostech království. Dozvěděla jsem se, jak to začalo, jak se to postupně proměnilo v čase. Dokonce i jak pokračoval vládnoucí rod, když každou princeznu měli hodit drakovi.  Příběh zrovna v tomto udělal z potencionální oběti přeživší a následně spolupachatelku tradice. Dokonce se našel v minulosti i princ, který tradici odmítl. Většinou to vládnoucí rod bral jako svoje břemeno a oběť pro svůj lid. Když jsem se podívala, jak to všechno začalo, najednou ani drak nebyl taková bestie, jako před tím. Následky činů prvních aurejců dopadly na tolik generací a přitom mohlo být od začátku všechno úplně jinak. Kupodivu autorka i v tomto ponechala určitou nutnost, která hnala první osadníky ostrova k jejich činům, že ani je samotné nešlo jednoznačně odsoudit.

Tohle konkrétně mám u knih hodně ráda. Když jednání záporáků dává v určitém ohledu smysl a více méně je i logikou obhajitelné. 

Vzhledem k tomu, že jde na začátku o sňatek, byť domluvený, čekala jsem romantickou linku. Překvapivě tu není vůbec. No, vlastně ne zase tak moc překvapivě :) Sice na začátku, kdy princ Henry „ptáčka lapá“ se snaží působit jako sladký chlapec a svojí vyvolené se dvořit. Pod povrchem je ale přítomno něco divného, takže žádné city nedostanou prostor vyrašit. A v momentě, kdy Elodie pochopí, proč si ji Henry bral, je po citech definitivně – aspoň po těch romantických. Kdo tedy romantickou linku nemusí, vydržte, nebude tam dlouho.

 

Jako celek musím říct, že mě kniha překvapila. Četla se svižně a snadno a příběh upoutal už od začátku. Byl akorát správně strašidelný a napínavý. Konec mě sice trochu zaskočil, protože nic podobného jsem rozhodně nečekala, ale je to fantasy, tak proč ne :) V některých momentech trochu připomínal naivní pohádku, ale nakonec napínavost při pobytu v jeskyni převážila.

S klidným svědomím mohu doporučit i starším čtenářům, nejen předpokládané věkové kategorii. Je to sice pohádkově laděná fantasy, ale dobře zpracovaná. Myslím, že z článku je nakonec vidět, že jsem si knihu užila.

Přemýšlím o filmu, ale trochu se bojím, abych si nepokazila dojem :)

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na příběh můžete nakouknout zde.

 

O knize:

Autor: Evelyn Skye

Překlad: Jakub Chodil

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 344

 

Knihy o dracích a princeznách na bloGu:

Rituál

Měsíční rádobych - květen 2024

 

Asi jste si všimli, že další měsíc je fuč a nový už se pár dní plácá na scéně. Tentokrát zmizel v čase duben a já marně přemýšlím, čím byl vlastně významný krom toho, že se mu povedlo utéct opět extra rychle. Namátkou se mi vybaví dva nebo tři dny extra veder a týden docela slušné zimy, která se potkala s týdnem mojí dovolené. Otázka zní: Co je lepší? Příjemná a mírná jara jsou asi minulostí, takže krásné kvetoucí parky a tenké jarní bundičky si asi už moc užívat nebudeme.

V dubnu jsem si super užila řádění na bazáčích, tomu jsem fakt přišla na chuť. Je to skoro jako kdysi s antíkama. Nikdy nevíš, co seženeš, za jak super cenu a kdy. Takové malé nákupní překvápko.

Kniha měsíce je tentokrát hodně těžká volba. Nemám totiž nic, z čeho bych si vysloveně sedla na zadek tak, že by to bylo výrazně lepší než ostatní. Hodně jsem si užila Trnovou královnu a Ženy, koně a intriky. Nakonec tedy jako knihu měsíce vyberu Trnovou královnu. U ní mi fakt sedla hlavní „hrdinka“ a její vztah s princem. A především ten konec, to mě dostalo :)

Jinak asi není moc co rekapitulovat. Někdo by možná řekl, že můj duben nestál za nic, ale já jsem po dlouhých letech fakt naprosto spokojená a v pohodě. Takže to je asi to hlavní.

 

Co plánuji na květen?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z dubna:

S výběrem knih na duben jsem slavila skoro úspěch. Hostitel mě například překvapil docela dost. Kdysi jsem viděla film, tak jsem zhruba tušila, co očekávat - jednoduchou oddechovku a dostala jsem ji, to ano, ale zároveň i fakt zajímavou hlavní postavu s úžasným prožíváním a vývojem. Líbil se mi ten morální aspekt věci, který měl v knize hodně navrch a milostný trojúhelník byl hodně netradiční. Takže toto za mě dobrý. Klam Lady Ginevry mě taky dost příjemně překvapil. Je to trochu něco jiného než YA, na které jsem běžně zvyklá. Baví mě záhada, baví mě vztahy mezi postavami a artušovské legendy. Jestli vyjde pokračování, moc ráda se do něj pustím. Zloděj čísel byl tak trochu zklamání. Cestu k postavám už jsem si nějak nenašla. Přeci jen jsem první díl četla už před delší dobou a dost ze mě vyprchaly emoce, které přinesl. Zajímavá pro mě byla pouze linka Bena.  Knihu hodnotím spíš jako průměr. Těžko říct, jestli by mi víc sedla, kdybych ji přečetla hned po vydání, ale spíš asi ne.

 

Tři vyvolené na květen:

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou je Projekt Kronos. Ano, skutečně jsem to ještě nečetla :D Nejdřív jsem čekala, až bude série venku celá a pak na ni prostě nezbyl prostor. Znáte to: Knihy jsou tlusté, tři díly zároveň a plná knihovna :)

Jedna z loňska

Tady vyberu Kurz tvůrčího psaní. Detektivku z prostředí – překvapivě – kurzu tvůrčího psaní jsem ulovila na bazáči. Přiznám se, že mě zlákalo hlavně to prostředí. Byla za pár kaček, takže pokud nesedne…

Jedna z rozečtené série

Vybírám dvojku z duologie – Bezvětrné město. Jednička mě bavila, tak snad i dvojka mi sedne a bude to dobré zakončení série.

Tentokrát, žádná romantika. Asi jsem nějaká přeromantizovaná nebo co :)

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za dubnem:

Já už se snad raději ani neohlížím a neplánuji. Jediné psaní, které se daří dodržovat, jsou články na bloG. Tak asi budu vděčná aspoň za to. Zrovna v tomto jsem v dubnu chytla slinu. Hodně to udělaly knihy, které mě bavily (nebo naštvaly) tolik, že k nim mám co říct, takže mi stojí za čas věnovaný článku.

Květnové psací plány:

Vlastně nejsou. Jsem si poměrně dost jistá, že minimálně blogůvky přibývat budou. S dalším uvidím podle času a prostoru.

 

Příští rádobych už bude začátek léta. Snad budou letos vedra milosrdná :)

Konec hlášení!

Ženy koně intriky

 

Kdysi dávno už mě jedna kniha o koních z prostředí parkurových závodů okouzlila. Když jsem uviděla tuto, těšila jsem se, že se zase vrátím do starého světa a četbu si užiju. A musím říct, že jsem se nespletla. Napínavý příběh z prostředí jedné snobské stáje jsem zhltla na posezení.

 

Anotace:

Román o dívkách na koních, o jejich bezohledných matkách a jednom podezřelém úmrtí během jezdecké soutěže v oslnivém a ambiciózním prostředí parkurového skákání. Když se rodina nedávno zbohatlých Parkerových přestěhuje do exkluzivní komunity v srdci jižní Kalifornie, věří, že se jim naskýtá šance na nový začátek. Heather Parkerová je odhodlaná dát svým dcerám život, jaký ona nikdy neměla – počínaje koňmi. Zapíše je na lekce v Jízdárně Rancho Santa Fe, kde koně představují životní styl. Heather se stává „mámou ze stáje“, jednou z bohatých žen, které se zde scházejí, popíjejí víno a připravují své dcery na soutěže.
Netrvá dlouho a rodina Parkerových se naplno vplétá do koňského světa, jehož součástí jsou zlomyslné dívčí pletichy, milostné románky i temná tajemství. S blížícími se závody plánovanými na konec léta se tlak stupňuje a matky se nezastaví před ničím, jen aby svým dcerám daly všechno, co si podle nich zaslouží.
Než léto skončí, lži se stanou smrtícími, a dojde k nehodám.

 

…

 

Kniha začíná policejním výslechem. Na mezinárodních závodech našli v boxu mrtvolu. Z textu není zatím zřejmé, jestli šlo o muže nebo ženu, ale rozhodně měla něco společného s koňmi a stájí v Rancho Santa Fe. Když mě začátek takto navnadil a napnul mou zvědavost, přesunula jsem se v ději o čtyři měsíce zpět a začala poznávat jednotlivé aktéry příběhu. Bylo mi jasné, že jeden nebo jedna z nich bude budoucí mrtvolou nalezenou v boxu závodního koně. Ale která?

 

Heather se kdysi musela vzdát svého koně, přátel a snů o ježdění, protože už rodina neměla peníze na to, aby si koně držela. Teď když Heatheřin manžel vydělal jmění, je odhodlaná dopřát své mladší holčičce Maple všechno, co ona sama ztratila. Bez ohledu na to, jestli o to holčička stojí nebo ne.

Její starší dcera Piper by zájem o koně měla, jenže Heather tolik tlačila na to, aby její jezdecká kariéra byla taková, jakou sama chtěla mít, že dceru úplně otrávila a ta ježdění nechala. S matkou nemá z tohoto a mnoha dalších důvodů ideální vztahy. V této rodině není ostatně nic takového, jako ideální vztahy. Manželství  Parkerových se chvěje na pokraji rozpadu. Manžel se stará víc o milenky a vydělávání peněz a Heather o jejich zběsilé utrácení.

Když se Heather podaří včlenit se do prostředí stáje Rancho Santa Fe, vůbec si zprvu neuvědomuje, že pro trenéra a další ambiciózní matinku Pamelu plní úlohu prachatého hejla, kterého budou chtít oškubat o co nejvíce peněz. Koupí své dceři vynikajícího, ale poněkud předraženého koně a užívá si její jezdecké hodiny.

Vztahy ve stáji jsou stejně narušené, jako v rodině Parkerových. Mezi dívkami, které tu jezdí, panuje značná konkurence. Každá chce na nejlepšího koně (který shodou okolností patří Maple), každá chce soukromé hodiny s trenérem a každá vzdychá po prvním stájovém jezdci Douglasovi. Jak známo, konkurence ambiciózních ženských v uzavřeném prostředí je dost třaskavá směs. A tady spolu holky i mámy bojují o všechno.

 

Autorce se musí rozhodně nechat jedna věc. Podařilo se jí vytvořit skvělé postavy a nastavit vztahy mezi nimi opravdu napjaté. Jsou tu bohatí a pak také nebohatí, kteří jsou na nich závislí. Kvůli tomu je tak trochu nesnáší a pohrdají jimi a snaží se je natáhnout, kde jen to jde.

Arogantní trenér Kieran má v manipulacích s matinkami nejlepší zkušenosti a umí z nich tahat prachy skutečně profesionálně. Využívá k tomu svého nejlepšího jezdce Douglase, který je stejně moc atraktivní, jako dobrý jezdec. Zdatně sekunduje i stájová matka Pamela, jejíž dcera u Kierana taky jezdí.

Matinky soutěžily mezi sebou, která bude mít dražšího koně a které dcerunka bude lepší jezdkyní. Poháněly je vlastní nenaplněné ambice, přenesené na dcery, jejichž prostřednictvím matky konečně dostaly to, co jim, podle jejich názoru, bylo nespravedlivě upřeno. Neustále se vzájemně porovnávaly a pozorovaly, hledaly u sebe jakýkoli náznak neupřímnosti, protože s ním dávno počítaly, ve stylu podle sebe soudím tebe. Heather sama snad zprvu očekávala, že se s dalšími matkami upřímně spřátelí, ale záhy pochopila, že to možné není. Peníze nesou závist a konkurenci v jezdeckém sportu.

Holky, které tu jezdily, měly trochu jiný konkurenční boj. V zásadě ale byly dost zmanipulované vlastními matkami. Každé záleželo na tom mít nejlepšího koně a dostat soukromé hodiny od trenéra, které vedly k účasti na závodech. Pokud už dobrý kůň nebyl jejich, mohly mít šanci dostat se na některého z koní jiných klientů, kteří sami nejezdili. Jenže na to musely být nejlepší a nejlepší mohla být jen jedna. Na oko samozřejmě bylo nutné přátelství předstírat – největšího nepřítele si člověk musí držet blízko. Už jen proto, že Maple měla nejlepšího koně, ale sama byla nejhorší jezdkyní. A vaše nejlepší kamarádka vám přeci koně ráda půjčí. Nebo ne?

 

Charaktery postav se postupně odkopávaly, i když o některých bylo jasno už od začátku, co jsou zač. Autorka jen ukazovala motivace k jejich jednání, ambice, sny a touhy, které je poháněly. Povahové rysy, které je tvořily a vztahy mezi nimi, které věci komplikovaly. Za chvilku už se mi zdálo, že skoro každý má motiv někomu jinému ublížit.

Zajímavé bylo proniknutí do vztahů mezi nejdůležitějšími osobami v Rancho Santa Fe. Bylo jasné, že tam není něco v pořádku. Čtveřice tvořená Pamelou, její dcerou, jezdcem Douglasem a trenérem Kieranem měla mezi sebou divné napětí a zároveň pevné pouto tvořené tím, že se vzájemně potřebovali. Stejně zajímavý byl vztah mezi Heather a jejími dcerami. Tato matka byla dost urputná při prosazování svého a nadělalo to dost paseku mezi ní a dcerami i mezi sestrami navzájem.

V postavách a vztazích mezi nimi spočívá hlavní síla příběhu. Samozřejmě tomu napomáhá i atraktivní a vysoce konkurenční prostředí, ale postavy byly top. Ani jsem si nevšimla, kdy mi na postavách začalo tolik záležet, ale od určitého momentu, kdy jsem jim lépe porozuměla a pochopila je, jsem se bála, aby avizovanou mrtvolou nebyla některá z mých oblíbených. Velmi brzy je jasné, že mrtvola jaksi neumřela stářím ani nešťastným omylem, že jí někdo pomohl. A já jsem nejen měla své podezřelé na roli vraha, ale i své žhavé kandidáty na mrtvolu. Problém byl v tom, že autorka nastavila vztahy ve stáji tak, že obojí roli mohl zastat téměř každý – a to včetně mladých holek! Vedle toho navíc vznikl ve stáji celkem sympatický milostný románek a já jsem trnula hrůzou, aby mi neumřel někdo z těch dvou. Jenom jsem sledovala, jak se vztahy komplikují a hrotí s blížícími se závody. Jak se postavy mění a napětí mezi nimi houstne.

Vyústění toho všeho nakonec bylo překvapivě logické. V ději bylo náznaků spousta, přes to ale není vůbec snadné konec odhadnout. To je podle mě dobře. Nebaví mě, když na podstatu zápletky přijdu moc brzo.

Abych tak pravdu řekla, na knize se mi nelíbí jen obálka. Nejsem si jistá, jestli dokáže čtenáře přitáhnout, i když jasná růžová (fuchsiová?) upoutá určitě.

 

Příběh vypráví o koních, lidech kolem nich, jejich ambicích, pochroumaných rodinných vztazích a nenaplněných snech. Nechybí falešná přátelství i velké city – láska i nenávist. Dočkala jsem se provalení nebezpečných tajemství z minulosti i vytváření nových, která se nesměla provalit z dobrých i pochybných důvodů.

Věřím, že tohle na příběhu bude bavit každého, i toho, kdo koně zrovna moc nemusí.  

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Knihu si můžete prohlédnout tady.

 

O knize:

Autor: Eliza Jane Brazierová

Překlad: Helena Hartlová

Vydal: Jota

Rok vydání: 2024

Počet stran: 288