Klíč

 

Od autorky jsem zatím žádnou knihu nečetla. Do Klíče jsem tedy šla bez záruky na to, že se mi bude její styl líbit. Na druhou stranu slibovala anotace docela zajímavé téma, takže proč ne. A příběh – obzvlášť ten v minulosti, opravdu patřil k těm silným.

 

Anotace:

Zdravotní sestra Ellen Crosbyová nastoupí do nemocnice pro duševně choré. Přestože netuší, co ji zde čeká, je plná energie a naděje, že bude pomáhat potřebným. Když pozná mladou ženu, kterou do ústavu přivezl její otec, netuší, že již brzy ji čeká rozhodnutí, které jim navždy změní život.

Sarah je zvláštně přitahována opuštěnou nemocnicí pro psychicky nemocné. Při jedné obhlídce objeví kufr pacientky, která zde pobývala před padesáti lety. Šokující obsah kufru, kterého se půl století nikdo ani nedotkl, jí pomůže rozmotat zapomenutý příběh o velké tragédii a ztracené lásce a dá jí příležitost napravit dávnou křivdu.

…

Příběh nabízí dvě časové linky – minulost a současnost. Začíná se v současnosti, abych při čtení plynule přeskočila k té minulé a ve třetí třetině se zase vrátila nazpět do roku 2006.

Současností mě provázela knihovnice a historička Sarah. Moc ji zajímá historie jistého dlouho zavřeného psychiatrického ústavu ve vesnici, kde žije její rodina. Ústav Ambergate má před demolicí a Sarah chce zachytit něco z jeho tajemné minulosti dřív, než nenávratně zmizí v temnotě dějin a napsat o tom všem knihu. Při pátrání v chátrajícím baráku narazí na půdní místnost, kde najde hromadu starých kufrů. Jsou označeny čísly a zjevně patřily bývalým pacientům, kteří ústav nikdy neopustili a nejspíš v něm i zemřeli. Osobní předměty, které v nich najde, ji přimějí k rozhodnutí poptat se doma otce a dotlačit ho ke vzpomínání, které odmítá. Kdysi měl s ústavem něco společného…

Náhle, aniž by se dále objasnilo, co má s ústavem společné Sařin otec (a má, i když o tom nechce mluvit) přechází vypravování do minulosti do roku 1956.

Hlavní postavy v minulosti jsou dvě – mladá sestřička v zácviku Ellen Crosbyová a stejně mladá pacientka Amy. Obě dívky přišly do ústavu téměř ve stejný den, každá ale z jiného důvodu. Ellen si tu dělá praxi při škole a vnáší mezi zkušené a trochu zahořklé sestry v ústavu prvek lidskosti, soucitu a moderního přístupu k pacientům, kterým trochu předběhla dobu. Nesetkává se tedy s pochopením u nadřízených. Amy byla dána do ústavu na „léčbu“ protože ji v životě postihly události, které ji traumatizovaly a okolí ji považuje za nebezpečnou šílenkyni kvůli jejím ne zrovna ideálním reakcím a chování.

 

Pojítkem obou linek jsou právě ony kufry a věci v nich, které přimějí Sarah pátrat, a oba tak vzdálené časové horizonty propojí. Moc mě nepřekvapilo, že mě bavila více linka z minulosti, kdy mladá sestřička Ellen přichází na zkušenou do ústavu Ambergate. I hrdinové z roku 1956 mi byli sympatičtější a jejich příběh mi připadal zajímavější. Nejspíš i proto, že zajímavé, nespravedlivé i dost pohnuté osudy pacientů ústavu mi připadaly zajímavější, než životní peripetie rozvedené historičky, která má sklon šťourat do záležitostí jiných lidí, i když s dobrým úmyslem.

 

Pár knih, jejichž děj se odehrával v psychiatrických léčebních, jsem už přečetla, tak jsem zhruba věděla, s čím počítat. Tato se ale lišila v jedné věci. Paní autorka nepopírala hrozné věci, které se tam mohly dít a často i děly. Nepopírala, že někdo třeba byl zavřený neprávem a nedostalo se mu ani tak pomoci, jako spíš lidského ponížení, experimentální léčby a hrozných zákroků. Na druhou stranu se nevyžívala v popisech krutostí a násilí za účelem šokovat čtenáře. Pro – nazvala bych to asi otrlost a otupělost personálu měla navíc dost pochopitelné důvody. Necítila potřebu vylíčit je jako ukrutné bestie zneužívající postavení. Navíc psychiatrie nebyla tehdy právě rozvinutým oborem a lidé, kterým by se dnes dostalo terapie a pomoci, byli spíš mučeni, i když s dobrým úmyslem. Tehdejší zacházení s lidmi ukazovala hlavně na příkladu Amy, která sice měla problémy, ale rozhodně nebyla šílenec, který by potřeboval izolaci v ústavu.  Pro příčetného člověka muselo být takové nedobrovolné uvěznění mezi často opravdu psychicky nemocnými lidmi něco příšerného. Něco takového je těžké si představit a paní autorka to, podle mě, vylíčila dost dobře.

Svým způsobem bylo děsivé poznávání zdejších pacientek a důvodů pro jejich pobyt v ústavu. Některé ženy na oddělení, kde Ellen pracovala, nebyly bláznivé a nepotřebovaly léčbu. Dost často se jim jen stalo něco traumatizujícího, s čím by dnešní psychiatrie a terapie dokázala pomoci. Většinou byly nepohodlné pro rodinu, byly ostudou a nepotřebnými lidmi, o které se rodiny nechtěly starat a tak je odložily do ústavu, aby je měly z očí a ze zodpovědnosti.

Atmosféra při čtení je v některých okamžicích překvapivě příjemná a útulná vzhledem k tomu, kde se příběh odehrává. Zároveň ale umí být i hodně znepokojivá a nepříjemná, když autorka popisuje některé běžné věci související s životem v ústavu. Najdou se i momenty, které ukazují hrozné, nedůstojné věci a léčbu, která je přinejmenším sporná. Protože se na děj nahlíží očima Ellen, která je laskavá a soucitná a snaží se s pacienty zacházet jako s lidmi, dost to otupuje hrot událostem. Pokud byla zrovna hlavní osobou Amy, také to nebylo tak děsivé, protože ona nebyla blázen a z jistého důvodu se jí dostalo o něco málo lepšího zacházení než ostatním. Na ní ale zase vynikla nedůstojnost zacházení s pacienty a v podstatě nezájem o to, jestli je někdo blázen či ne.

Největší děs příběhu spočíval hlavně v tom, že lidé tu byli zavření bez možnosti odejít – nemohli se vyléčit, protože nebylo z čeho a vlastní rodiny je nechtěly. Ti lidé neměli kam jít a po letech pobytu v ústavu už by sami nedokázali v normálním světě přežít. Zůstávali tu v nepříjemném prostředí mezi blázny dlouhá léta, často až do smrti. Ani se nebylo čemu divit, že někteří z nich nakonec také rezignovali na zdravý rozum.

Příběh v minulosti doplňuje také jemná romantická linka a opět je na ní ukázáno, jak odlišné mohou vztahy být. I když obě ženy, které v ústavu poznaly své osudové muže, byly normální, jen jedna z nich našla šťastný vztah. Jeden z těch vztahů byl něžný a přímočarý – takový, jaké v té době vztahy bývaly. Druhý, ten zakázaný a nevhodný, byl plný náznaků vášně a skrývané touhy. A z velkých zakázaných citů obvykle pramení velká neštěstí. Paní autorka ani v jednom případě nepodléhá přehánění a patosu. Štěstí jednoho vztahu a zoufalství druhého je ale na stránkách patrné.

 

Závěrečná třetina, která se odehrává opět v současnosti, na mě působila trochu rozpačitějším dojmem. Hlavně tedy z toho důvodu, že jsem měla trochu problém uvěřit tomu, co se tam dělo. Příběh se sice krásně uzavřel a poskytl mi i informace o tom, co se stalo s hrdiny, které jsem poznala tenkrát v minulosti, jenže už mě tolik nezaujal. Možná to bylo i tím, že z mého úhlu pohledu na tento konkrétní příběh se určité křivdy minulosti napravit nedají a Sarah si dovolila otvírat staré rány, aniž by měla právo na něco takového. Naštěstí měla autorka v plánu více méně šťastný konec a tím pádem šly události a reakce dotčených postav jednání Sarah dost na ruku, to ale mé sympatie k Sarah nijak nezvětšuje. Asi jsem nepochopila, jak je možné odpustit člověku, který vám sebral všechno, protože jsou věci, jako například čas a mládí, které nevrátíte a život, o který jste cizí vinou přišli, je prostě pryč. Bylo sice fajn, že se s tím určité postavy dokázaly vyrovnat, ale tak, jak byla vykreslena jejich povaha v minulosti, jsem tomu vyrovnání a odpuštění prostě nevěřila. Ano, možná se změnily, uplynulo přeci padesát let, jenže já tu změnu na stránkách nezažila. Ten skok byl prostě moc velký.

 

Celkově ale byla kniha pěkné čtení. Můžu ji s klidným svědomím doporučit všem, kdo mají rádi vypravování ve dvou časových rovinách a zajímavé lidské příběhy, které v minulosti nakročené směrem k neštěstí možná mohou v budoucnosti nabrat lepší směr.

 

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud byste rádi Klíč vyzkoušeli a chcete se podívat na ukázku z textu, seženete jej zde.

 

O knize:

Autor: Kathryn Hughesová

Překlad: Iva Bartíková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 344

Bridgertonovi: Vévoda a já

 

Od četby knihy mě původně odrazovala nechutně kýčovitá obálka starého vydání. Kvůli ní jsem nabyla dojmu, že se bude jednat o další podprůměrnou a šablonovitou historickou romanci, z níž se mi už po dvaceti stránkách zvedne kufr nad jeho mužností a zlotřilostí a nad její nevinností a něžně naivní ženskostí. I když – díky bohu za tyto obálky, člověk aspoň ví, čemu se raději ve vlastním zájmu vyhnout.

Ke změně názoru mě nakonec přiměl seriál, který mě překvapivě tak chytnul, že jsem se kvůli němu zase jednou nevyspala a taky nové vydání knihy, zdobené obálkou filmovou, která tu původní lacinost a podbízivost naštěstí postrádá.

Anotace:

Rok 1813

Simon Basset, vévoda z Hastingsu, vymyslel plán jak se zbavit všech dohazovačů a vdavekchtivých dívek ze společnosti. Předstírá náklonnost k půvabné Daphne Bridgertonové, mladší sestře svého přítele, s níž uzavře dohodu, že se jí bude naoko dvořit. Přestože nemá v úmyslu se oženit, na té dívce je něco, co mu zrychluje srdeční tep.

Daphne brzy zapomene, že jejich námluvy jsou pouhá přetvářka. Snad za to může okouzlující pohled jeho pronikavých očí nebo to, co cítí v jeho objetí, ale postupem času se do temperamentního vévody doopravdy zamiluje. Musí však chtě nechtě zabránit tomu, aby jí pohledný vévoda, který se zapřisáhl, že zůstane navždy svobodný, nezlomil srdce.

 

…

Bridgertonovi (zatím tedy mohu hodnotit pouze první díl Vévoda a já) se spíš než historickým romancím podobají stylem příběhu malinko knihám Austenové. Paní Quinnová si dala záležet a na svých postavách vypíchla jejich nešvary a malichernosti. Zároveň se její příběh také odehrává ve vyšší společnosti, na začátku společenské sezóny a v ringu sňatkového trhu. Pokud tedy podobnou kombinaci máte rádi (rády?) rozhodně přečtení této knihy nebudete litovat. Víte totiž naprosto přesně, co od autorky a jejího příběhu očekávat. Povedla se jí velmi příjemná kniha, plná lehce ironického humoru a vtipných rozhovorů mezi postavami.

Příběh je zaměřený na jednu sezónu v londýnské společnosti a sleduje hlavně osudy jedné z dosud neprovdaných dívek z vážené rodiny, Dafne Bridgertonové. Dafne je bohatá, mladá, krásná a žádoucí budoucí nevěsta a pochází z početné rodiny. Stejně početnou a šťastnou rodinu by jednou ráda měla sama a tak očekává události nové sezóny s napětím – rozhodně si však nehodlá vzít každého. Chtěla by manžela, kterému nebude lhostejná a k němuž i ona bude něco cítit. Její bratři ji ochraňují jako oko v hlavě a když se kolem ní začne motat jistý vévoda s ne úplně průzračnou pověstí a podivnou záhadou v minulosti jeho rodinného života, je zaděláno na pořádně divoké námluvy.

Všichni víme, že to hlavní, oč každé dívce jde, je uspět na sňatkovém trhu, klofnout ženicha v první sezóně nebo aspoň ulovit nějakou naději do budoucna. Matinky dcerami postrkují od jednoho perspektivního lorda ke druhému a na toho nejzajímavějšího se slétnou jako supice. Toto počínání je na podobných knihách to nejzábavnější. Obzvlášť, když se vše napíše s nadhledem a lehkou ironií. Pokud (jako zde) přidá autorka i sympatické hlavní hrdiny, kteří nešustí papírem, lesk plesových sálů a dobovou atmosféru námluv jemných dam a šarmantních gentlemanů, nic nebrání tomu si onu okouzlující atmosféru zaniklé doby pořádně užít. Co na tom, že by v tom žádná ženská s trochou sebeúcty žít nechtěla? Čte se to parádně.

Oproti seriálu je v knize méně postav a některé dějové zápletky úplně chyběly. Kniha se soustředila hlavně na vznikající vztah mezi Hastingsem a Daphne. Vlastně to nevadilo. Tolik zápletek a vedlejších dějových linek, jako bylo v seriálu, by v knize bylo spíš na škodu a vydalo by na víc dílů než jen jeden (v dalších dílech se bude autorka věnovat zase jiným Bridgertonům). Milovníci seriálu nebudou knihou zklamaní i bez oněch chybějících odboček. Oproti seriálu je také kniha o poznání decentnější v oblasti erotických scén. Paní autorka naštěstí napsala jen dvě a bez zbytečně podrobných detailů. Naštěstí! Musím přiznat, že seriál už byl na mě v tomto ohledu až moc odvážný - až otravný.

Kniha je rozhodně oddechovka pro milovníky romantických příběhů. Čte se skvěle. Je zábavná, milá a rodinu Bridgertonových představí tak, že by do ní chtěl patřit snad každý. Vztahy mezi sourozenci jsou vřelé a opravdové a jejich matka je nesmírně originální osoba. Zápletka je naprosto průhledná – všichni víme, jak skončí a kdo s kým nakonec bude – i když kdosi prohlašuje, že se ženit rozhodně nehodlá. To však nebrání užít si vtipné rozhovory mezi Simonem a Dafne. Kniha je psaná opravdu lehkou rukou a stejně lehce jsem ji slupla za jediný den.

S oněmi zatracovanými historickými romancemi to má také několik věcí společných, ale autorka nepředváděla klišé tak okatě. Vlastně jsem objevila jen tu praštěnou dohodu mezi hlavním párem a muže, který se nikdy nechce ženit, což pravá láska samozřejmě zlomí a princezna získá svého prince. Taky si odpustila onu přehnanou vášeň a přehršel sexuálních scén, které červené románky běžně obsahují. Vlastně zbylo jen to, co je na podobných knihách dobré.

O knize:

Autor: Julia Quinnová

Série: Bridgerton (1. díl)

Překlad: Zdeňka Zvěřinová

Vydal: Ikar

Rok vydání: 2021

Počet stran: 303

Hodná holka, zlá krev

 

Na pokračování Hodné holky jsem se těšila. První kniha se mi moc líbila (můj názor zde), autorka mě zaujala jak zpracováním, tak stylem psaní a byla jsem zvědavá, zda si vysoko nasazenou laťku dokáže udržet. Ráda říkám, že pro mě v mnohém i přeskočila. Hlavně co se postav a jejich prožívání týká.

Anotace:

NĚKDO zmizel beze stopy.NIKDO nechce mluvit.
Ale tentokrát VŠICHNI naslouchají.

Zmizel Jamie Reynolds. Policie nic nedělá. Ani Pipa se nechce do případu zaplést, není přeci žádný profík. Jamieho rodina se k ní ale obrátí o pomoc. Je jejich jedinou nadějí. Všichni poslouchají její detektivní podcast, sledují vyšetřování, ale mluvit nechce nikdo.

Kolik temných tajemství může městečko skrývat? Jak postupně vyplouvají na povrch, Little Kilton začíná vřít. S každou další stopou je mezi sousedy víc a víc zlé krve. Sama Pipa se ocitá v ohrožení života. Dokáže propojit všechny souvislosti a najít Jamieho dřív, než bude pozdě?

…

POZOR! Pokud ještě nemáte přečtený první díl, čtěte dál jen na vlastní nebezpečí. Níže totiž píšu i o něčem z prvního dílu Návod na vraždu pro hodné holky, co by vám mohlo pokazit zážitek z jeho čtení.

…

První vyšetřování případu, které původně začalo jako školní projekt, je dotažené do úspěšného konce. Viníky čeká soud, nespravedlivě nařčený byl očištěn a Pippa Fitz-Amobiová na sebe může být hrdá. Hlavně je ale ráda, že je všechno konečně za ní. Nebo alespoň částečně, protože ještě pořád pracuje na podcastu, který pro svůj projekt založila – někteří viníci v případu jsou stále před soudem. Její práce na případu už každopádně není třeba.

Pippa po svých zkušenostech už nikdy nic podobného dělat nechce, bylo to náročné, přinášelo to nadávky urážky a zlou krev. Dokonce jí vyhrožovali a zabili jí psa. Jenže pak zmizí Jamie, bratr jejího spolužáka a kamaráda Connora. Ten se, spolu s matkou, bojí o Jamieho život a tak přijde za Pippou s prosbou o pomoc.

Pippa se nejdřív do nového pátrání vůbec pouštět nechce. Slíbila to sama sobě i rodičům po té, co její první pátrání ohrozilo nejen ji, ale i další lidi, na kterých jí záleží. Nakonec se nechá uprosit, aby alespoň zašla na policii a pokusila se je přesvědčit, aby pátrali. Zmizelý Jamie totiž není malé dítě. Je plnoletý a navíc neodešel z domu poprvé. Policie ho tedy nemá mezi prioritami a dokonce jeho vlastní otec se domnívá, že jen utekl a zase se vrátí jako vždy. A tak se Pippa ujme případu sama. Ví, že prvních 72 hodin po zmizení je zásadních. Začíná závod s časem…

 

Paní autorka navázala druhým dílem tam, kde první skončil a v nové knize se ještě objevují dozvuky minulého případu. Pokračuje soud s viníky z minulé knihy a Pippa se také potýká s menšími psychickými následky. Musí se trochu vyrovnávat s tím, co zjistila o lidech, které znala a také s tím, co si o ní myslí ti, které měla mezi podezřelými nebo ti, kterým její pátrání rozbilo rodinu. Zajímavé mi přišlo, že někteří příbuzní viníků jí měli za zlé na co přišla – neměli by se spíš zlobit na ty, co něco provedli než na toho, kdo je chytil? Pro Pippu bylo další vyšetřování těžké už jen v tom, že se opět musí hrabat v životech a tajemstvích lidí, které zná a těm se to nemusí líbit. Ona už navíc ví, jaký přístup a následky od nich může očekávat, když se zase začne v něčem šťourat. Paní autorka dokázala tyto její pocity do knihy věrohodně zahrnout tak, že jim bylo snadné porozumět. Zároveň Pipě vydržel její zarputilý smysl pro to udělat správnou věc a zakousnout se do vyšetřování jako buldok.

 

Bylo vidět, že hlavní hrdinka už má s vyšetřováním zkušenosti ani mi nevadilo, jak suverénně v roli vyšetřovatele vystupuje, podstatně sebevědoměji a jistěji, než v předchozí knize. Paní autorka využila toho, že její postava už má nějaké zkušenosti, které se v postupu a chování Pippy promítly. Zároveň si osvojila trochu citlivější přístup k lidem, kterých se vyšetřování týká. Šla na to systematicky s chladnou hlavou stejně jako v předchozí knize. Jako hrdinka pro mě byla stále velmi věrohodná a to, že je jí pouhých sedmnáct let jsem nijak zvlášť neřešila.

Změnila se také dost po stránce přístupu k lidem. Byla to sice pro ni náročná a bolestivá změna, ale přišla na to, že nemusí být vždy hodná holka. Nemusí všem vyhovět a být milá k lidem, kteří si to nezaslouží. Bohužel ji k té změně přivedou události dost nešťastné a pro tak mladou holku je velmi náročné se s nimi vyrovnat. Události naruší její víru ve spravedlnost, právní systém i víru v to, že lidé jsou v podstatě dobří. Zjišťuje, že spravedlnost je často na straně toho, kdo má více peněz na lepšího právníka a že pravda nemusí být tím důležitým. Líbilo se mi, jak na jejím příkladu autorka ukázala, že i tak inteligentní člověk může jednat unáhleně pod tíhou okolností. Její mládí navíc krásně ukazuje i přicházení o iluze o systému, které by dospělý a zkušený profesionální vyšetřovatel neměl. Pokud chcete ztrátu naivity a iluzí o světě nazvat dospíváním, pak hrdinka dospívá. To hodnotím kladně – autorka nezapomněla, že její hrdinka je v podstatě ještě pořád dítětem. Neudělala z ní dospělého po stránce emocí a zkušeností. Pippa toto všechno získává v průběhu případu.

 

Co se samotného příběhu týká,  připadal mi snad ještě lepší, než ten první. Zápletka mě bavila o něco víc. Možná to bylo tím, že jsem nevěděla (na rozdíl od první knihy), jestli je Jamie ještě naživu a co se mu stalo. Cítila jsem tak to napětí Pippy, jak se snažila najít ho dřív, než přijde k úhoně a emoce rodiny, která se snažila nepřestat věřit, že se jim vrátí živý. Odhalování Jamieho života v posledních týdnech před zmizením přinesl zajímavá tajemství. Úplně jsem koukala, jak to měla autorka promyšlené a kam to nakonec vedlo. Příběh je plný nečekaných zvratů, které ještě zvýší napětí. Na konci se věci zajímavě zamotají a Pippa odhalí něco, s čím nepočítala. A musím říct, že jsem zírala. Otázka vinny, trestu, vykoupení a svědomí, která se linula celým příběhem dostala nečekaný rozměr. Paní autorka ukázala jak snadno a hloupě někteří lidé soudí – a vůbec, docela by mě zajímalo, jak kdo vidí ten závěr a jaký má na tento problém názor.

Zaujalo mě taky, jak šikovně byly při pátrání využity sociální sítě a Pippin podcast o prvním případu. Velký dosah sledujících mohl pomoct najít stopy a svědky. Sdílení tedy nemusí být pokaždé jen zlo. Pippa se ale samozřejmě setká i s tím špatným, co socsítě přinášejí. Ať už jde o hnusné komentáře, bezdůvodnou zlobu, výhružky, posměšky nebo podávání schválně mylných informací a trollení všeho druhu. Pippa se musí vyrovnat s následky „popularity“ a je vidět, že není co závidět.

Příběh je opět doplněný bonusovými věcmi – fotkami, mapkami, maily, Pippinými poznámkami k případu… Prostě všechno, co ozvláštňovalo první knihu, je i tady. Tenhle styl mě u podobných knih baví. Doplňuje to příběh a působí více autenticky. K YA se to navíc dobře hodí.

Na knize mi neladila k perfektnímu celku jen jediná věc. Neseděl mi vztah Pippy a Raviho. Ve srovnání s ostatním dějem mi přišel nadbytečný. Nejiskřilo to. Nemůžu mu vyčítat, že by za svou přítelkyní nestál, to ne. Skutečně ji podporuje a je tu pro ni, když potřebuje. V tomto ohledu autorka ukázala úplně jiný typ vztahu, než je v YA běžné. Ravi není žádný drsňáček a přitažlivý špatňák. Jen mi prostě neseděli jako pár. Připadali mi spíš jako hodně dobří přátelé – lásku jsem jim nevěřila. Ani počínající ani žádnou jinou. Ale to nevadí. O romantickém vztahu tato kniha nebyla.

 

Celkově knihu hodnotím opět velmi dobře. Nabídla mi lepší čtení a zajímavější případ než v mnohých thrillerech a detektivkách pro dospělé. Napětí se krásně stupňuje, jak Pippa odhaluje víc a víc stop v případu a z „obyčejného“ zmizení mladého kluka se stane cosi jiného, o mnoho víc nebezpečného. Od stránek se neodtrhnete.

Knihu si určitě nenechejte ujít. Začněte ale prvním dílem – což je úplně zbytečné upozornění, protože pokud jste uposlechli moje varování nahoře a zároveň dočetli až sem, máte první díl dávno přečtený :D Mně se druhý líbil o trochu víc a už se těším na třetí. Určitě bude, protože paní autorka si na konci otevřela cestičku k dalšímu zajímavému pátrání.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Oba díly Hodné holky najdete tady.

O knize:

Autor: Holly Jacksonová

Série: Návod na vraždu pro hodné holky (2. díl)

Překlad: Karolina Medková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 352

Čtvrtletka II. 2021

 

Jarně-letní čtvrtletí nepatří zrovna k mým favoritním. Je sice fajn, že je trochu tepleji a prodlužují se dny. Že nemusím ráno běhat za tmy a navlečená jak hadrník je fakt dobře. Na druhou stranu se blíží letní vedra a to není nic pro mě – ani na život, natož na sport. Letos ale přibyl do tohoto čtvrtletí konec omezení kvůli té hnusné nemoci a to je rozhodně dobrá zpráva. Snad nám dobré vydrží a na podzim se to opět nezhorší.

I když tohle čtvrtletí nemusím, nakonec se ukázalo, že nebylo až tak špatné.

 

duben

konečně se zlomila ta hloupá nepsací situace. Ne že by se to snad v práci zlepšilo, ale prostě už je potřeba psát větší, než nechuť dělat cokoli. Že by to souviselo s hezčím počasím a aktivnějším pohybem? Těžko říct. Každopádně jsem se dostala za těžkou část v ději a konec se kvapem blíží. Možná mě nastartovala i paní Rečková, jejíž úžasnou fantasy Nezdejší jsem konečně přečetla.

Ve čtení bylo střídavě oblačno. Moc jsem toho nepřečetla a navíc mě některé z knih zase až tak nechytly. Zato v nákupech se podařilo získat skvělé kousky.

Přečetla jsem:

Ikabog, Shiny broken Pieces, Norra Latin, Čajovna v Tokiu *(R), Nezdejší, Rozum a cit v 21. Století,  Tegmine

 

Nováčci v knihovně

Nákupy:

Kouzla rodu Thornů – něčím mě přitahuje, tak jsem si ji zařídila už v březnové předobjednávce.

Shiny broken Pieces – druhý díl jsem musela mít.

Organon, Chlapec na mostě, Romeo & … Jak se ta holka jmenuje? – úlovky z jarní akce na Dobrovském.

Žabí polibek – ani nevím proč, ale zní mi to jako hezká pohádka.

Světla nad močálem – téma mě láká.

 

 

Celkem 7 přečtených knih, 2.766 stránek a koupeno 7 nováčků.

 

květen

Květen, květen… Mám ho tak nějak v mlze, jako by snad ani nebyl. V psaní se to nějak trcká kupředu, ale konec stále ještě není. Ani se mi moc nechce příběh ukončovat :D V práci odstartovala sezóna a zadarmo to tentokrát není ani náhodou. Spíš dost ubíjející. No uvidíme. Ve čtení to naštěstí nebrání, i když dlouhé večerní maratony jsou nahrazeny spíš spánkem, abych vůbec ráno vstala a fungovala. Tak stejně je to se psaním – klidu, tmy a hlavy schopné práce se nedostává.

Navíc letošní narozeniny mi moc nesedly. Vůbec jsem se netěšila a dalo mi hodně práce přesvědčit všechny, že po oslavách netoužím. Nakonec proběhla jen jedna malá rodinná s mámou a jedna s rodinou partnera a protože partnerova rodina je úžasná, nakonec to bylo fajn.

V květnu byla nejúspěšnější nákupně-darovací- výherní stránka. Přibylo mi tolik úžasných nájemnic do knihovny, že nevím, do které se pustit první. A to se chuděry ještě strkají o pozornost se staršími obyvatelkami. Ale tak na každou jednou dojde :D

Přečetla jsem:

V zajetí zimy, Jeden z nás je na řadě, Hříšní světci, S láskou Lukov, Matčina hra*(R), Amanda, Vikomt, který mě miloval, Krásné věci *(R),  Všechny hvězdy na nebi, Noční labuť, Letní sázka *(R),

 

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Hodná holka, zlá krev – první díl byl skvělý, takže druhému šanci musím dát.

Nevlastní sestra – zdá se, že Grada mě naučila libovat si v psychothrillerech.

Matčina hra – opět psychotyčno, stejná autorka. Můj názor zde.

Krásné věci – lákavé téma. Můj názor zde.

Letní sázka – dva spisovatelé a sázka mezi nimi, to mi úplně stačilo a navíc mám trochu romantiky. Můj názor zde.

Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchartové – můj první Bryndza a hned takový jiný :D Můj názor zde.

Cvičebnice tvůrčího psaní – člověk nikdy neví, co se dozví :) Můj názor zde.

Za všechny ty skvělé knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Narozeninové poklady:

Gideon Devátá – sama sobě si, protože něco takového ještě doma nemám. A navíc Host je záruka kvality.

Milosrdná vrána  - nakonec jsem ji přece koupila. Sama sobě si. Názory jsou rozporuplné a to mám ráda.

0 Tu – nešlo přehlédnout a minout.

Dcera železného draka – že by draci trochu jinak? Uvidíme.

Prokletý rok – nakonec mě přeci jen přilákalo téma a dobrá doporučení.

 

Nákupy:

S láskou Lukov – první kniha autorky se mi líbila, druhá až tak ne. Uvidíme, jak bude do třetice.

Bridgertonovi: Vikomt, který mě miloval – seriál zlákal.

Dračí mor, Dračí zloději – série od paní Rečkové ukořistěná v LK

Replika – taky LK, potřebovala jsem si udělat radost :)

Město knih – akce na fantasy víkend s Dobrovským

 

Výhry:

Pekelný plášť – děkuji Cukrblik blogu.

Zrození vrány – děkuji stránce Čteme české autory.

 

Celkem 11 přečtených knih, 4.099 stránek a koupeno 8 nových knih.

 

červen

se nesl ve znamení veder, bouřek a dřiny v práci. Podstatně méně už byl prostor pro psaní, byla jsem ráda, že aspoň čtu. Nějakou záhadou se mi povedlo zablokovat si skoro na čtrnáct dnů záda, takže další bolest ze sezení u počítače po práci jsem si odpustila. Ještě že jsem naučená číst v leže :D Psaní v leže nebo ve stoje se ale ukázalo jako technicky neproveditelné :)

Taky jsem musela po téměř deseti krásných společných letech vyměnit počítač za nový. Můj starý, ufuněný dědeček noťas se totiž rozhodl vylepšit své pravidelné modré smrti a nahodil rovnou černou. Sice ještě občas spolupracuje, ale hlavní stroj v mé domácnosti je teď herní Lenovák. Je to zvláštní pocit, nepsat doma na noťasu. A ještě lepší je zahrát si ESO konečně na něčem pořádném :)

Při práci jsem začala zase víc poslouchat audioknihy a nějak se ke mně dostala Selekce. Kupodivu mě první díl docela bavil a tak jsem se rozhodla další si znova přečíst, jestli třeba nevylepší svůj původní rozpačitý dojem. Tak ne. Nevylepšily. Sice jsem je přečetla, ale k oblíbenkyním nikdy patřit nebudou.

Opět jsem taky rozjela svoje předprodejové orgie a na léto tu na mě čeká pěkná frontička novinek.

Jak tak koukám, červen byl výživný :D po chcíplém květnu super změna.

Přečetla jsem:

Papírové: Ohnivý květ, Cvičebnice tvůrčího psaní *(R),  Ne tak úplně soukromé emaily Coco Pinchardové *(R), Tajemství obsidiánu, Divoká labuť a jiné příběhy, Za dveřmi tma *(R), Hodná holka zlá krev (R)

E-knihy: Elita, První, Dcera, Koruna

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Za dveřmi tma – neodolala jsem možnosti přečíst knihu ještě před vydáním. Můj názor zde.

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Pravidla pro holky – vypadá to na letní oddechovku.

Lockdown – trocha napětí neuškodí.

Tajemství obsidiánu – kniha od české autorky, která zaujala tématem.

Stíny nad univerzitou v Tir Erath – zlákala mě samotná autorka povídáním o magii v knize na Humbookfestu. Zdá se to být tak zajímavé, že to musím mít doma.

Tanec v srdci – letní romantika ve stylu lanczovek.

Akce 1+5 zdarma u Dobrovského – Truly, Zákon mnoha, Nedotýkej se mě, Z ohně a papíru, Veselou sebevraždu a šťastný nový rok!, Střechy Paříže – jedna cca za 70 korun, nekup to :)

 

Výhra

Šprti a frajeři – pokračování série se mi podařilo vyhrát na Palmknihách, moc děkuji

 

Celkem 12 přečtených knih, 3.318 stránek a koupeno 12 nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

Celkem 30 přečtených knih a 10.183 stran. Koupila jsem „jen“ 27 knih.

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech na FCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Knihy ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada, najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Spolupráce s paní Havlovou je naprosto dokonalá a za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánry, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

Vy, co někam míříte na dovolenou, užijte si ji v pohodě a ve zdraví!

 

 

Trénuj jako výsadkář

 

Češi prý v pandemii přibrali v průměru 6 kilo. No… naneštěstí v tomto jsem téměř průměrný Čech, za poslední rok se ručička na váze sune nežádoucím směrem a dosažení jateční váhy není nereálné. Počet zajímavých zážitků a nových věcí taky nepříjemně poklesl. Takže směle do nového tréninku!

Ne že bych se snad chtěla stát výsadkářem. Představa skoku z letadla mě spíš děsí (hodně). Nějaký typ nového tréninku v současné vězeňské době mě lákal. A tak jsem se rozhodla knihu zkusit. Něco nového, co můžu dělat sama doma. Posilovnu mi zavřeli, tak třeba k běhání, józe a procházkám zařadím „výsadkařinu“. Jinak se v létě nevejdu do kraťasů. A něco mi říká, že nakoupit více sukní nebude tím správným řešením.

 

Anotace:

Postavte si před sebe neobvyklou výzvu a zkuste si vytrvalostní trénink, který se používá při výběru elitních výsadkářů. Proměňte svůj životní styl a obohaťte svůj trénink o metodu majora McGratha, v níž se propojuje vydatný spánek, správná výživa a pohyb se strukturovaným cvičebním režimem.
Zbavte se obav a získejte „výsadkářský mindset“, který se zaměřuje ne na dokonalost, ale na pokrok a na budování sebedůvěry. Jeho ztělesněním je zásada výsadkářů „Ready for Anything“ („Připraven na cokoli“).

 

…

 

Na první dobrou mě kniha trochu děsila. Ale co jsem taky čekala :) už podle názvu se zdá, že mi z fotek vojáčků na každé stránce zgumovatí a zezelená mozek :) říkala jsem si, že jsem se možná úplně netrefila. I když upřímně – trochu vojenské disciplíny a hrdinského odhodlání by mi neškodilo. Doufala jsem, že mě kniha dokáže motivovat, protože tohle je se mnou obvykle těžké. Fotky vyrýsovaných fitko holčinek a nabušených borců v jiných knihách mě odrazují od úsilí, protože tam kde jsou oni se dostat nechci a cíl mi připadá příliš nedosažitelný. Voják sice taky být nechci – i přes to na mě nakonec kniha působila normálněji než ostatní fitkařky. Krom dřiny totiž nabídla i zajímavý příběh, zážitky a zkušenosti z prostředí speciálních jednotek a jejich výcviku, který autor uvedl v úvodu. A taky postrádala onen prvek okázalého předvádění se v uplých hadříkách, který se mi hnusí.

 

Pan autor zvolil geniální úvod. Když jsem si přečetla, co je nachystáno pro kandidáty výsadkářů, aby se vůbec dostali do programu na výcvik, hned se mi ráno běhalo líp. Bez sedmnáctikilovýho báglu, klády nebo ležáka na nosítkách je to pohoda :) Na druhou stanu jsem doufala, že mi zbytek knihy nebude usilovat o život, jako výcvikový týden jim.

Klasické motivační kecy na mě nefungují. Spíš mají úplně opačný účinek. Hned na začátku mě teda zaskočilo, že tyhle motivační kecy, které v knize byly, docela beru. Dokonce mi připadaly rozumné a postrádaly takové ty plané hecovačky, pomocí nichž prodávají markeťáci permice do fitka.  Možná to bylo i příkladem těch lidí, o jejichž výcviku začátek knihy byl. Pan autor sám nepatří k vystajlovaným fitkařům, kteří fotí selfíčka na Instagramy. Působilo na mě dobře, že úsilí pro čtenáře mělo mít jiné důvody - a to celkovou změnu životního stylu a udržení dlouhodobé kondice a pohody. Vojáci byli pouze příkladem onoho odhodlání a překonání se. Nikdo se v textu ani na fotkách netvářil, že to je snadné a zadarmo. Naopak bylo zdůrazněno, že budování kondice je dlouhodobý proces a každému se bude dařit jinak a může to jinak dlouho trvat.

Na své si přijdou lidi běžní i ti, kteří se chtějí opravdu pokusit o výsadkářskou kariéru. Kniha nabídne něco pro obě skupiny – což je docela překvapivé, protože bych řekla, že úroveň a intenzita tréninku je u těchto skupin neslučitelná a tudíž se v jedné knize jen těžko potkají. No, kupodivu ne. Pan autor nepředpokládá, že běžný člověk bude makat celý den a nabízí i tréninkové plány tomu uzpůsobené. Zároveň i ten, kdo chce dřít naplno a cvičení je pro něj priorita, najde v knize i plány pro sebe. Základní principy jsou ale u obou stejné.

Kniha začne opravdu od začátku. 

Pan autor se hned po úvodu zabývá nastavením jídelníčku - nebojte, žádné hloupé diety, jen doporučení, co je vhodné jíst a co spíš není, a rozvojem mobility. 

Poradí, jak zhodnotit aktuální fyzickou kondici a rozsah pohyblivosti konkrétního člověka. Neskočila jsem tedy rovnýma nohama do boje – naopak je zdůrazněna důležitost nepřepálení startu, přizpůsobení fyzickým možnostem a péče o tělo tak, aby vydrželo zátěž a předešlo se zraněním. 

Nejběžnější zranění pan autor uvádí a poradí, jak jim předejít. Dozvíte se o důležitosti protažení i patřičné regenerace, něco o vhodném oblečení a pomůckách – zatracovány nejsou ani současné technologie a aplikace pro trénink. 

Ve srozumitelných nákresech jsou představeny doporučené cviky. Řada přijde i na jednotlivé tréninkové programy, které jsou rozepsané na jednotlivé týdny. Samozřejmě se nepočítá s tím, že nevoják bude mít tolik času a možností věnovat se tréninku – nechybí tedy kapitola pro normální lidi. Jak trénink přizpůsobit a začlenit do každodenního shonu.

Pan autor neslibuje nemožné, snadné ani to, že by snad někdo nemusel vyvinout značné úsilí k dosažení výsledku. Nemaže med kolem huby (obecně sladké nedoporučuje :D ) Naopak zdůrazňuje nutnost změny přístupu a životního stylu. Nevynechá i věci pro kondici a zdraví důležité – kvalitní jídlo, kvalitní spánek a samozřejmě pohyb systematicky a s rozmyslem.

Na konci nabídne autor i možné výzvy, které si člověk může dát. Ať už jde o různě dlouhé běhy, závody nebo současné populární SpartanRace. Nebo prostě jen výzvu pro normální kancelářskou krysu – udržet se v kondici běžnému dni navzdory. A to je mnohdy větší výzva, než když se člověk připravuje na nějaký závod. Je totiž snadnější se ve slabé chvilce na všechno vykašlat.

 

Jak to šlo mě?

Zatím co se spánkem jsem problém neměla, s jídelníčkem už to bylo o něco horší. Obecně mě nebaví přemýšlet nad jídlem, ale ono to bez toho úplně nejde. No… tak v dokonalé kondici prostě nebudu :D Jídlo je náboženství a modlit se musí :D. Snažila jsem se alespoň dodržet stručná autorova doporučení a nehřešit moc, abych si nepodkopávala snahu.

Systematický pohyb se ukázal být trochu komplikovaněji nastavitelný, protože přeci jen normální život má vlastní plány a trénink pro mě nebyl úplnou prioritou. Poslechla jsem tedy radu autora a trénink přizpůsobila individuálním potřebám a své každodenní situaci a prioritám. Na čtyři týdny to tedy pro mě nebude a většina z těch tréninkových plánů je pro mě za hranou možného při běžném životě. Musím ale konstatovat, že jako motivace a zdroj informací a možností co cvičit a jak se hýbat kniha svůj účel splnila. I když jsem si z nastavených plánů vyzobala jen něco.

 

Problém s touto knihou je takový, jaký je i se všemi ostatními. Pokud člověk přečtené neuvede do praxe, je úplně k ničemu. Pro lidi, kteří to s cvičením a změnou životního stylu myslí vážně, ale většina dostupných knih je pro ně moc slečinkovská nebo fitkomachrovská a nabušencohloupá, bude takhle dobrá už jen proto, že je jiná a má trochu jiný příklad. Minimálně aspoň postrčí správným směrem a dozvíte se něco zajímavého.

V případě, že pro vás není pohyb sprosté slovo a fyzička vám nechybí, můžete se směle vrhnout do největší bitvy a zkusit si kompletní čtyřtýdenní rozpis. Ani čtenář, který sportuje pravidelně nebude knihou zklamaný. Může se dozvědět, jak trénovat efektivněji a přidat si ke svým tréninkům něco nového a zajímavého.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud toužíte nabrat trochu té motivace, odhodlání a inspirace pro vlastní cvičení, najdete knihu tady.

 

O knize:

Autor: Sam McGrath

Překlad: Jan Syka

Vydal: Nakladatelský dům Grada

Rok vydání: 2021

Počet stran: 176

Za dveřmi tma

 

Po všem, co se v posledních dnech dozvěděla, vlastně už ani netuší, co si má o lidech z Whistling Ridge myslet…

Kniha Za dveřmi tma se ke mně dostala o něco dříve, než dorazila do knihkupectví. Díky spolupráci s Nakladatelským domem Grada jsem tak měla možnost přesvědčit se mezi prvními, jestli je příběh opravdu tak ohromující, jak se v reklamě na něj píše. Dost často se mi stává, že marketingové kecy jsou dost nadsazené, ale toto není ten případ. Dokonce mě kniha dokázala překvapit, v čem vlastně spočívalo to nejlepší, co na ní je. To, co dělá příběh fascinujícím, se ukrývá až na samém dně nejtemnějších koutů lidské duše. Dveře k těmto místům by měly zůstat zavřené, protože za nimi je tma.

 

Anotace:

Když se sedmnáctiletá Emma na lesní párty loučí se svou nejlepší kamarádkou Abigail, je stejně jako většina dívek v jejím věku přesvědčená, že opravdový život mají teprve před sebou. Jenže onoho večera se toho přihodí hodně… a druhý den není Abi k nalezení...

Na fasádě malého města uprostřed lesů a hor amerického Středozápadu způsobí Abino nevysvětlitelné zmizení trhliny a skrz ně se postupně valí na světlo léta potlačovaná zášť, dobře skryté prohřešky a maskované předsudky. Především v Abině rodině vyvstanou otázky, které si žádají odpovědi: co tu noc dělal její starší bratr Noah, kterého Abi podrazila; co všechno ví citlivý Jude, nejmladší ze sourozenců, plný jizev na těle i na duši; co si nepřipouští jejich matka Dolly a co všechno má v hlavě otec Samuel, podléhající pastorovi, jenž si svým svatouškovským moralizováním podmanil celé město. A potom je tu Rat, přivandrovalec, jehož nezařaditelnost některé z místních znervózňuje a jiné fascinuje.

Městečko Whistling Ridge, na pohled ospale nehybné, připomíná soudek střelného prachu, který jen čeká na jiskru. Zmizení Abi vyhodí dosavadní skutečnost do povětří a v pomalu usedajícím zvířeném prachu se pomalu odkrývá pravda o tom, co se tehdy v noci u skal zvaných Holé kosti skutečně odehrálo…

Za dveřmi tma se hned po svém vydání stalo literární senzací a aspirantem na jeden z nejlepších thrillerů roku 2021.

 

…

 

Představte si zapadákov – takový ten typický americký venkov, malé městečko někde kousek od Skalistých hor. Přesně takové, z něhož chtějí mladé holky a kluci na prahu dospělosti vzít roha hned po dovršení osmnácti let, protože tady je nic nečeká a to, v čem vyrůstali, pro sebe nechtějí. Žije tu pár rodin, které se velmi dobře znají, vidí si vzájemně pod ruce a zároveň mají svá malá všivá tajemstvíčka. Od malých špatnůstek a povahových kazů až po ty opravdu odporné lidské vlastnosti, názory a přesvědčení. Většinou tyhle nedobroty drží pěkně pod pokličkou a na povrch je nepouští, jenže stačí jedna nešťastná událost, pokličky prasknou a ven se vyvalí všechen tutlaný hnus. Nad povahami a uvažováním místních budete žasnout, to vám slibuji. Taky jsem chvílemi nevěřila vlastním očím.

V tomhle maličkém městečku plném temných existencí jednoho dne zmizí jedna z mladých obyvatelek Abigail Blakeová. Ztratila se? Ublížil jí někdo? Je mrtvá? Utekla? Nikdy se přece netajila s tím, že chce pryč. Aspoň před svou nejlepší kamarádkou Emmou. Jenomže právě ta kamarádka ví, že bez ní by Abi nikdy neodjela, aspoň teda podle toho, co jí vždycky říkala. Emmu Abino zmizení trápí a chvílemi jsem měla pocit, že je snad jediná. Rozhodně byla jediná, kdo chtěl zjistit, co se jí opravdu stalo.

Při čtení mě napadla nevyhnutelná otázka – jde tu opravdu o zmizení Abi? No upřímně, to byl jen katalyzátor ke všemu ostatnímu. Středem příběhu je totiž svým způsobem každá z početné plejády postav. Abi byla jen rozbuška. A to, co odpálila nebylo běžné pátrání po zmizelé, jaké se odehrává v jiných detektivkách. Bylo to odhalení lidských povah až na dřeň. Povah, které měly více slabostí než dobrých věcí, ale přitom nebyly nikterak neuvěřitelné. Paní autorka je přinutí přijmout pravdu nejen o svém okolí a sousedech ale hlavně se (pod tlakem okolností a událostí) podívat do očí sami sobě a pochopit, co jsou všichni zač a postavit se čelem k dosavadnímu životu. Ukázala jim v jasném světle všechny jejich názory, předsudky a životní pravdy, podle nichž žili jako lidé a členové společnosti.

Postav bylo docela hodně, i když městečko je poměrně malé a autorka si vybrala jen některé obyvatele, případně jejich rodiny. Zároveň jsem si však žádnou z nich nemohla zaměnit s jinou. Všechny byly opravdu velmi dobře napsané a právě v tvorbě postav spočívá největší síla autorky. Název díla více než odpovídá a tma je nejen za dveřmi, ale zdá se, že i v hlavách místních. Ač jsem ze začátku hledala sympatie, záhy mi došlo, že je nenajdu téměř k žádné z postav – možná s výjimkou některých dětí. Co tu naopak bylo přítomné, byl silný pocit nespravedlnosti, bezmoci a pochopení, co jsou lidé zač. To bylo obzvlášť znepokojivé, protože autorka nepřeháněla, jen nacpala všechny špatnosti do jednoho města – a ani to, že tam všechny byly, nebylo nemožné i v reálném světě.Na konci někteří místní obyvatelé možná získali mé pochopení a někteří si zasloužili dokonce respekt za to, jak se k věcem postavili.

Lidé v městečku mají spoustu problémů a paní autorka je nechala doslova vykvasit na povrch. Všechno, co se roky tutlalo a zametalo pod koberec a bylo i tak veřejným tajemstvím, se najednou vyplavilo ven a bylo nutné to řešit, protože dívat se jinam už nešlo. Paní autorka nevynechala ani důvody, proč se lidé mohou chovat tak jak se chovají a že v tom pokaždé nemusí být zlý úmysl toho konkrétního člověka. Některé ty špatnosti byly v podstatě „lidské“, i když by se asi nikdo dobrovolně nehlásil k tomu, že takový je. Zaměřila se na problémy jako jsou manipulace z pozice moci, lži, násilí v rodině, alkoholismus, drogy, netolerance k odlišnému, předsudky, náboženský fanatismus, rasismus, homofobie a posttraumatická porucha. To byl hodně silný koktejl obzvlášť vezmu-li v úvahu, že se všechno tohle skrývalo za oněmi pověstnými zavřenými dveřmi.A také vezmu-li v úvahu, že ani v reálném světě to není nic vzácného. O to tísnivěji to působilo, protože příklady každý zná, i když třeba jen z doslechu nebo z netu.

 

Kniha není zase nijak přehnaně akční, nejedná se o žádný krvák ani brutálně napínavý děj, i když dost šílené scény taky nechybí. To hlavní, čím fascinuje, je perfektní zpracování postav, jejich povah a životů a provázání navzájem. Jejich tajemství a hříchy se prolínají doslova v každé kapitole. Každý má máslo na hlavě a zároveň ví něco na někoho dalšího, něco viděl, něco se mu stalo, má nějaké zkušenosti s někým dalším. Autorka dokázala vybudovat slušně dramatickou atmosféru právě tímto způsobem – čistě jen pozorováním lidí, jejich slabostí, špatností a skutků, které z toho vyplynou.

Na konci každé kapitoly příběh malinko zaprovokuje otázkou – takovou vějičkou, která vás donutí si tu myšlenku pořád přemílat v hlavě. Nakonec se vy octnete v pozici člověka, který hází oním pověstným kamenem pokaždé po někom jiném. Pokaždé po čerstvém podezřelém, kterého v kapitole autorka předhodí. Ta návnada je perfektní a navodí pochybnosti, přiměje nedůvěřovat postavám a pohybovat se mezi nimi opatrně. Pozvolna odkrývat jejich životy, poznávat je hloub a s ubíhajícími stránkami chápat, že těch malých všivých tajemstvíček a špíny je tu více než dost. A nakonec možná zmizení Abi nebude tím nejhorším, co se v městečku kdy stalo. Bude vás to zajímat všechno – každý jednotlivý člověk, každý osud.

Vyprávění sem tam zabrousí do minulosti, takže jsem poznala i některé okolnosti, které dostaly postavy až sem, do momentu, kdy se odehrává příběh. Drobné zlé skutky a příkoří z minulosti měly tendenci se nabalovat a přenášet dál a dál na jiné lidi. Mnohokrát jsem si říkala „kdyby tady někdo zasáhl, podal pomocnou ruku…“ jenže kdyby jsou kdyby a lidé dost často vidí až zpětně, kdy byla ta pravá chvíle, kterou promeškali. V minulosti se vyskytovala Abi a díky tomu jsem měla možnost seznámit se i s ní, s její povahou a některými podstatnými chvílemi v jejím životě. A to, co jsem zjistila… No…

Konec byl naprosto úžasný. Ukázal mi některé předchozí dění v úplně jiném světle a provázal ještě o něco zajímavější souvislosti. Musím říct, že mě kniha dostala. Pokud vás fascinují temné stránky lidské duše, neváhejte! Já rozhodně nelituju, že jsem knize věnovala svůj čas.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud se chcete také podívat, co se ukrývá na dně Pandořiny skříňky lidských povah, najdete knihu zde.

P.S.: všechno níže uvedené, co o knize psali, je pravda. Normálně podobné lákačky v článcích neuvádím, ale tady jsou natolik trefné, že na knihu upozorní ty pravé čtenáře.

 

O knize:

Autor: Anna Bailey 

Překlad: Roman Lipčík

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 344

 

 „Krásně napsané a neskutečně dojemné (pro postavy, uvězněné v síti ignorance, krutosti a traumat, vám bude krvácet srdce), sebejistý debut.“ – Guardian

„Thriller, na který nebudete moct zapomenout ještě dlouho poté, co jej celý zhltnete na jedno posezení.“ – Grazia

„Pozoruhodná prvotina. Mrazivý vhled do opresivního světa, ve kterém se zlé myšlenky a špatné záměry skrývají jen kousek pod hladinou, těsně mimo dohled.“ – Observer

„Rychle gradující a dojemné.“ – Literary Review

„Stejnou měrou hrozivé, jako mrazivé. Poutavý atmosférický debut.“ – The Daily Mail

„Ten nejlepší druh maloměstské kriminálky – doslova přetékající atmosférou. Bailey napsala temné a strhující kriminální drama o lásce, vině, traumatech, nesnášenlivosti a následcích náboženské oddanosti. Spletitý znepokojivý příběh, na který jen tak nezapomenete.“ – Culture Fly

„Kombinace salemského honu na čarodějnice a thrilleru Zmizelá od Gillian Flynnové. Znepokojující, nadčasová a pomalu, ale jistě gradující kniha, která si zaslouží vaši pozornost už jenom díky takřka apokalyptickému vyústění, jež vás bude pronásledovat ještě dlouhé týdny po přečtení.“ – Woman's Own

„Jeden z nejlepších debutů roku.“ – OK! magazine