Ambessa: Vyvolena vlkem

 

Kniha podle hry a seriálu? No proč ne. Knihy podle her a filmů občas čtu a většinou se mi líbí. Je ovšem pravda, že ony hry a filmy vždycky znám před tím, než se pustím do knihy, což hodně pomáhá při čtení u složitějších světů. U Ambessy to tak není. O seriálu jsem před tím nikdy neslyšela. O hře sice ano, ale nehrála jsem ji. Takže otázka: Bude to na mě fungovat? :)

 

Anotace:

VLK NEMÁ SLITOVÁNÍ Ambessa Medarda: bojovnice, generálka, matka. Žena, které je radno se obávat. Srazila na kolena celé říše. Přemohla legendární nestvůry. Pro úspěch obětovala mnohé. A za to byla odměněna: Vlk jí seslal vidění sebe samé na trůnu obrovského noxijského impéria. Jenže nejdřív se musí chopit vlády nad vlastním klanem. O tu se však uchází také její bratranec, zákeřný a ambiciózní Ta'Fik. Ten moc dobře zná Ambessinu krvavou minulost, a je proto odhodlaný svoji nechvalně známou příbuznou za každou cenu zastavit. Patnáctiletá Mel je rozhodnuta matce na cestě k trůnu pomoci. Ambessa v ní ale vidí jen dítě, které postrádá instinkt zabijáka. Dívka proto musí sobě i jí dokázat, že má na to stát se její pravou rukou a nástupkyní.

Se zrádci uvnitř vlastní rodiny, nepřáteli, kteří se k ní stahují ze všech stran, a neviditelnými silami, číhajícími ve stínech, je Ambessa každým dnem ve větším a větším nebezpečí. Přesto se nikdy nevzdá. Aby usedla na trůn, jenž jí náleží, uvrhne klidně celý svět do plamenů.

 

…

 

Moje neznalost současných seriálových (a herních) trendů měla tentokrát t jeden senzační efekt. K Ambesse jsem přistupovala se zvědavostí a naprostým netušením, co všechno přijde. A v podstatě taky bez očekávání, což možná trochu pomohlo. Dost často se mi stává, že velká očekávání knize spíš neprospějí.

 

Příběh mě zavedl do noxijské říše, která se momentálně trochu zachvěla v základech. Patriarcha jedné z nejmocnějších rodin zemřel a před smrtí nestačil určit svého nástupce. Kandidáti jsou dva: generálka Ambessa a její bratranec TaFik. Každý úplně jiný, ale oba stejně neústupní a nesmiřitelní, ochotní pro získání vytouženého trůnu udělat cokoli. Ambessa jakožto válečnice jde na věci spíš silou a vojenskou strategií, TaFik se od začátku jeví spíš jako politik a tahá za nitky ze stínů. Špinavou hru ale hrají oba. A usmíření není možné vzhledem k ambicím a minulosti obou.

Jejich neústupnost, neochota se domluvit a chuť se navzájem zabít rychle vyhrocuje spor mezi těmito dvěma členy rodu. Oba chtějí vyhrát. Jakkoli, za jakoukoli cenu. Do neshody zatáhnou doslova celé impérium. Tohle mám ráda a musím říct, že tady se to povedlo napsat dobře.

Po úvodním setkání rodiny v domovském hradě se věci zvrtnou a Ambessa proti svému konkurentovi tahá za značně kratší konec. Doslova to vypadá, že na její straně není nikdo krom nejbližšího okolí a rodiny a i v těchto případech to není úplně jednoznačné. I když možná její nejbližší nesouhlasí, zůstávají loajální a Ambessa musí získat další spojence dřív, než její soupeř provede další tah…

 

Hrdinkou příběhu tentokrát není mladá holka, která se tak nějak hledá. Tentokrát je to žena, už zralá, zkušená bojovnice, matka, manželka a potenciální matriarcha rodiny. To byla dost příjemná změna. V příběhu chybělo takové to nevyzrálé váhání. Ambessa už dávno věděla, že každá věc má svou cenu, že vítězství není bez obětí, kterou v každé bitvě někdo přinese. Dokonce i ten, který přežil a vyhrál. A Ambessa rozhodně neměla problém oběti přinášet.

Bez pochyb jsem jí věřila, že je úspěšnou bojovnicí a schopnou generálkou. Její uvažování a činy tomu nasvědčovaly. I její motivace ke všem činům, které v příběhu udělala – tedy zisk trůnu a pozice hlavy rodiny, byla naprosto uvěřitelná. Byla ostatně vychovaná k tomu toužit po nejvyšších metách a nic jako neúspěch nebo selhání se nepřipouštělo.

Vychoval ji docela drsně její děd, patriarcha rodu Medardů, který nebyl zrovna citlivý člověk. Ostatně svět byl ve válce, budovalo se impérium, bojovalo se o všechno se všemi. Nejspíš by se dalo říct, že ji vychoval pro svět, ve kterém žil. Řídil se podle vlastního velmi přísného kodexu rodiny a Ambesse ho doslova nalil do žil.

Líbilo se mi na ní, že nebyla typickou hrdinkou nejen věkem a rodinným stavem. Úspěšně se u ní dalo pochybovat o tom, jestli je vůbec kladnou hrdinkou, protože spíš nebyla. Většinu příběhu působila neústupným a krutým dojmem, což se projevovalo nejen pozitivně – tedy úspěšnou vojačinou, vyhranými bitvami a respektem u vojáků, ale i negativně – s vlastními dětmi zrovna krásný vztah neměla. A upřímně v některých chvílích byly její volby sice nejspíš pochopitelné a prozíravé, leč taky značně bezcitné a ke cti jí moc nesloužily.

 

Svět, ve kterém se příběh odehrává, je obrovský. Ambessa na své cestě za získáváním spojenců proti konkurentovi projede dost slušnou jeho část. Zde jsem poprvé pocítila nevýhodu neznalosti prostředí. Ne že by to byl nějak extra zásadní problém při čtení, protože v knize se pořád něco děje a člověk se nestačí zase až tak do hloubky nimrat v tom, že mu chybí nějaké informace. Nicméně uznávám, že ten svět zajímavý prostě je a hodilo by se vědět trochu víc nejen o místopise, dějinách a vztazích mezi postavami a národy v něm.

Postav je taky poměrně slušné množství, protože velký svět pochopitelně zabydlují velké rody a spousty dalších NPCček :) Neměla jsem ovšem pocit, že bych se nějak výrazně ztrácela nebo nevěděla, kdo patří kam. Kniha se věnuje hlavně těm důležitým pro tento příběh a i když jejich dost, dá se zorientovat. U většiny se poznání nenoří nijak hluboko. Pochopitelně nejvíc prostoru má hlavní hrdinka.  Poznání jejích motivací a uvažovaní a také nejbližších kolem ní mi dokonale stačilo ke štěstí.

Dost oceňuji taky to, že zde každé rozhodnutí hrdinky (každé postavy) mělo následky. Někdy dokonce i na mém vztahu k ní :D Rozumem jsem chápala, proč se nějak rozhodla, ale morálně mi nezbylo, než její jednání odsoudit a souhlasit spíš s přístupem její dcery. Na druhou stranu se morálně správné rozhodnutí mohlo jevit nerozumné a nebezpečné – což se často potvrdilo a postavy nesly následky i za toto. Působilo to hodně opravdově. Ne jak to v knihách bývá, že hrdinové šlapou předem připravenou cestičku a klacky pod nohama mají spíš, aby se neřeklo a pokud se správně rozhodnou, všechno dobře dopadne. Tady správné rozhodnutí neexistovalo, pouze možnosti. A pak rozhodnutí, které mělo následky. Palec nahoru!

 

Krom dvou soupeřících stran v rodu Medardů jsou tu ještě další hráči, kteří tahají za nitky a sledují vlastní cíle. Takové zápletky mám ráda. Zde zastupovalo tuto roli společenství mágů, značně tajemné a očividně hodně nebezpečné. Bavili mě. Doufám, že v dalším dílu taky budou, protože zatím jsou pro mě stále spíš záhadou. Do příběhu, který se zdál být původně spíš „fyzickou záležitostí“ ve smyslu bojů a přirozené síly hrdinů, vnášejí prvek magie a dost tak hýbou s rovnováhou sil.

Další zajímavou věcí je vztah mezi postavami. Ať už se jedná o soupeřící dvojici rádoby vládců, Ambessu a jejího pobočníka Ricta nebo jiné. Obzvlášť mě bavila Ambessina dcera Mell a chráněnka Rell. Obě holky pod Ambessiným vlivem rostou úplně jinak a jejich srovnání bylo zajímavé – nejen v očích generálky. Tyto dvě postavy měly zajímavý vývoj a doufám, že se v budoucnu s nimi ještě setkám. Něco mi říká, že spolu Ambesse zlomí vaz :D Ale nevím, jak říkám, neznám seriál ani hru.

 

Kniha je akční, svižná a plná napínavých scén, při kterých není na první pohled jasné, komu padne karta a kdo jak dopadne. Na druhou stranu jí nechybí ani hloubka – což mě vlastně docela překvapilo :) Pořád můžete přemýšlet nad spoustou rozhodnutí, která v knize padla (a budete, protože vám to nedá). Spolu s hrdinkou můžete přemýšlet coby kdyby, ale jen před tím, než se věci stanou. Protože ona se zpět nedívá a ničeho nelituje.

Škoda, že kniha nebyla delší, protože bych se vůbec nebránila zůstat v příběhu o něco déle. Musím ale přiznat, že by mě lákalo opustit Ambessu na místě, kam se dostala a sledovat její dceru Mel a chráněnku Rell. Jejich příběh bude určitě skvělý už jen proto, jak rozdílné jsou.

 

Že bych se teda na ten seriál podívala? Měl by na knihu navazovat, takže bych se hned dozvěděla, jak moje (překvapivě) oblíbené postavy dopadnou. Už jen to, že mě láká ztrácet čas seriálem, je pro knihu super vizitka. Myslím, že pro fanoušky hry a seriálu je to nutnost a ostatní si to užijí i bez znalosti obého. Takže to zkuste. Já jsem se bavila.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pořídit si ji můžete tady.

 

O knize:

Autor: C. L. Clark

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Se srdečným pozdravem

 

Jakožto dlouholetá kancelářská krysa jsem jen těžko mohla odolat knize, která nabízí možnost se tomu povznášejícímu prostředí taky trochu zasmát. Nechápejte mě špatně – svoji práci mám ráda (aha, šéfe, jestli to čteš :) ), ale pořád jsme jen lidi a každý má „své okamžiky“. Takže je to tu – moje první kniha z kancelářského prostředí. Směle do toho!

 

Anotace:

Jolene je přesvědčená, že její interakce s kolegy v kanceláři by měly začínat i končit u oficiálních pracovních povinností. Její recept na přežití mezi otravnými spolupracovníky, kteří nechápou, jak důležité jsou hranice? Své stížnosti si vylévá v jízlivých PS e-mailů. Pak změní barvu písma na bílou a nikdo nic nepozná. Co by se mohlo pokazit? Když jí pak kvůli chybě v IT systému spadne do klína přístup k soukromým e-mailům celého oddělení, Jolene ví, že by to měla nahlásit. Ale kdo by odolal pokušení a nepřečetl si, co si o něm kolegové doopravdy říkají? Když navíc zjistí, že se chystá propouštění, uvědomí si, že tohle by mohl být klíč k záchraně jejího místa. Plán je jednoduchý: získat si přízeň šéfa, přesvědčit HR, že je pro Supershops nepostradatelná, a vyřadit konkurenci.

Hořkosladká tragikomedie z kancelářského prostředí o introvertní mileniálce Jolene čtenáře dojme i rozesměje a připomene, že na první pohled špatná rozhodnutí se mohou člověku vymstít, ale udělat ta správná je obvykle daleko těžší. Nechybí odkazy na současnou popkulturu, romantická zápletka a velká porce humoru.

 

…

 

Ještě udělat si k tomu kafe a můžeme začít :D

 

Od knihy jsem očekávala především vtipný a odpočinkový příběh, ale na začátku mi teda do smíchu zrovna nebylo. Autorka mě hodila do typického obchodního oddělení korporátu, do openspacu, v němž seděli prací značně otřískaní lidé, narvaní do společnosti osob, které by si normálně asi nevybrali. Nebylo zde přesně uvedené, jakou konkrétní práci vlastně dělají, ale ani to nebylo potřeba. Touha prostě jen přežít pracovní den z nich tak nějak koukala ze všech.

Dostala jsem asi typické složení kanclu. Jednu starší paní před důchodem, vedoucí oddělení. Ambiciozní potvoru a vlezdoprdelku, která se cpala na její flek.  Kluka, který práci sice dělal, ale očividně byl duší na míle daleko. A potom Jolene – hlavní hrdinku. Holku, která tu práci prostě nesnáší, ale nemůže si dovolit odejít.

Tihle lidi spolu tak nějak musí vycházet, co už taky že. Ale Vztahy mezi nimi úplně ukázkové nejsou. Vedoucí má své oblíbence, ambiciozní potvora má své cíle, všichni řeší vlastní problémy… a všichni pomlouvají Jolene.

To tohoto vřelého a „přátelského“ prostředí přichází nový HR manager. Optimistický a nadšený, s chutí věnovat se lidem – což je pochopitelně podezřelé. Navíc se proslýchá šuškanda, že se bude propouštět a co když tento přátelský chlapík je tu od toho, aby vybral, kdo poletí? No jasně že je!

 

Podívejme se nejdřív na postavu Jolene, protože v ní bylo tak nějak všechno. Byla absolutně vyhořelá. Do práce chodila jen z nutnosti kvůli penězům, život mimo kancl měla podobně smutný. Byla dost osamělá a lidi v kanclu ji neměli rádi kvůli její odtažitosti a zvláštnímu chování a spikli se proti ní.

Jolenin životní byl všechno jen ne veselý a ona v něm spíš bezmocně vězela, než že by nějak aktivně žila. Její plachost a úzkosti vyplývající z šikany v dětství a z tragické události, která se jí stala, z ní udělaly téměř asociála a její chování vzbuzovalo v lidech reflex spojit se proti ní.

Vzhledem k tomu, že příběh vyprávěla, jsem byla v její hlavě a moc příjemně mi tam nebylo. Na začátku přemýšlela hlavně nad utrpením v práci a odporem ke kolegům. Případně nad rodinnými očekáváními, která nenaplnila. Ona chtěla jediné: Přežít bez povšimnutí ze strany lidí okolo.

Naštěstí byla Jolene taky dost vtipná a její jedovaté leč trefné postřehy o každodenním plynutí času v kanclu mě bavily.

 

Monotónní plynutí času každodenní kancelářské rutiny velmi brzo narušily dvě věci. Jednak přišel onen nový  lidsko-zdrojník a dvak se přišlo na Jolenin nepěkný zlozvyk sdělovat lidem do mailu trefné postřehy o jejich osobnosti neviditelným písmem. Jolene byla potrestaná a do kompu jí nasadili sledováno mailů. Jenže stala se chyba – najednou měla přístup do mailů všech. Snahu to nahlásit měla, ale nakonec jí její špionské okénko zůstalo a najednou věděla o lidech okolo všechno. Nejen to, že propouštění a slučování míst se opravdu chystá. Věděla, co říkají o ní, jaké jsou jejich cíle, snahy a jak pracují. A dalo jí to možnost být ve všem o krok před nimi.

Jolene s vidinou nového životního cíle udržet si job a vyšachovat lidi, kteří ji trápí, úplně pookřála. Najednou tu bylo něco, za čím se aktivně hnát, něco co rozptýlilo oblak jejího vyhoření. Pustila se do aktivního tažení za získáním těch správných na svou stranu a dokázáním, že je pro firmu důležitější než konkurence.

Jolene díky tomu, že viděla do soukromí svých kolegů, je pochopila opravdu do hloubky a samotnou ji překvapilo, že se s nimi nakonec začala i sbližovat. Najednou poznala, že ti ostatní mají taky své problémy a slabá místa a že možná stačí jen trochu vyjít vstříc a být laskavější a nesoudit tak přísně.  Ano, u některých to nepomůže, ale většina lidí je normálních. Atmosféra knihy se tak pozvolna měnila, stejně jako samotná Jolene.

Život se pochopitelně neodehrává jen mezi stěnami kanclu. Jolene měla rodinu a autorka ji také zahrnula do děje. Musím říct, že tohle mě bavilo moc. Jolene byla peršanka a jejich rodinné uspořádání je trochu jiné. Líbilo se mi společenství její energické aktivní matky a ambiciozních tetinek, které probírali úspěchy svých dětí a řešili kdy a za koho je provdat či oženit. Ne že bych něco takového přežila na vlastní kůži, ale číst o tom byla zábava a z těchto rodinných dramat vyplynula v příběhu parádně zábavná zápletka.

 

Děj ubíhal hezky a svižně. Autorka dokázala vytvořit dost vtipných situací, občas opravdu k zasmání. Tím odlehčila závažnější věci, které její postavy řešily ve svých životech. Joleniny trefné komentáře mě opravdu dokázaly pobavit. I když ze začátku mi sympatická nebyla, nakonec mě napadlo, že bychom si asi rozuměly. Z toho je vidět, že autorka opravdu zvládla předat své hlavní poselství – lidi si vytvoří dojem podle toho, co je na povrchu a místo, aby dali šanci druhým lidem, uvíznou ve svých domněnkách o nich, často ještě podpořených stejným názorem okolí.

Zábavný i vážný příběh doplňuje hezká a jemná romantická linka, konečně taky jednou bez sexuálního divočení. Jolenin vyvolený nebyl žádný lev salonů, sportovec, pracháč a megamužný chlapák. Ale vlastně zrovna toto se mi líbilo. Ten chlap byl v pohodě a po dlouhé době jsem zažila šokující věc – opravdu se k hlavní hrdince hodil. Nebyli to jen dvě postavy nacpané k sobě, aby tam „jakože ta romantika byla“. Od prvního okamžiku si porozuměli a vztah mezi nimi se vytvořil bez nějakých extatických výlevů a popisů zničujícího vzrušení a nebezpečné přitažlivosti. Prostě stará dobrá romantika.

Potěšilo mě taky to, že dobrý nápad na zápletku nebyl potopený špatným zpracováním.

Nakonec musím říct, že kniha byla opravdu zábavná a svěží. Pokud vás baví sledování drobných lidských pokrytectvíček a objevování toho, co se asi ukrývá za usměvavou tváří, tohle si užijete. Zároveň ale nechybí ani hloubka lidských osudů, které byly u všech postav vypracované moc pěkně. A změna, která se udála se samotnou Jolene, povzbudila na duchu.

Ideální letní čtení i přes to, že je vlastně o práci :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za poznáním jednoho korporátu a vztahů v něm račte tudy.

 

O knize:

Autor: Natalie Sue

Překlad: Naďa Špetláková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026