Poslední číslo

Autor: Hayley Barker
Série: Poslední číslo (1. díl)
Edice: King Cool
Překlad: Kateřina Cardová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 432

Můj názor:

Děj popisovaný v knize Poslední číslo se odehrává v poměrně blízké budoucnosti – dokonce už za několik desítek let, v Anglii. Společenské uspořádání je ale od dnešního velmi odlišné. Lidé se dělí na Čisté a Dreky. Za Čistého je považován pouze etnický Brit a Drekové jsou všichni ostatní – přistěhovalci, míšenci…

Zatím co Čistí žijí v dostatku a pohodlí, Drekové jsou soustředěni v ghettech a nemají prakticky nic, kromě hladu, bídy a neustálého strachu o život. Jejich děti navíc čelí nebezpečí únosu. Kdyby se jim to stalo, budou součástí cirkusu. Oblíbené zábavy Čistých, kde jsou drekovské děti nuceny vystupovat v číslech, která jsou naprosto neuvěřitelná a smrtelně nebezpečná. A když drekovské dítě vystoupení nepřežije? No a? Je to jen Drek a navíc se alespoň diváci více pobaví, když budou sledovat smrt a utrpení v přímém přenosu.

Obě skupiny lidí se navzájem nenávidí. 

Čistým je už od mala vtloukáno do hlavy, že Drekové nejsou víc, než zvířata, nemají city, jsou divocí a špinaví, necítí bolest a jen číhají na to, kde by někoho zabili nebo okradli. Jsou využíváni na podřadnou práci a na krvavou zábavu. Zabít Dreka není zločinem, naopak je to bráno jako záslužný čin, protože tu špínu je přeci potřeba eliminovat. 

Proč nenávidí Drekové Čisté, je nejspíš dost jasné.

Cirkus právě přijíždí do hlavního města a show může začít!

…

Cirkus se objevil teprve několik let po vzniku ghett. Ze začátku to byl docela obyčejný cirkus, plný trénovaných Čistých artistů a umělců, dokud na některé nebezpečnější kousky nenajali pár Dreků. Když jeden z nich zemřel, byl kolem toho velký rozruch v novinách a na sociálních sítích. Ne ale ve všech ohledech negativní – ukázalo se, že spousta Čistých z toho má radost a že je cirkus najednou o to populárnější. Najali další Dreky a čísla byla čím dál tím nebezpečnější a smrtelné nehody čím dál častější. Čím víc smrtelných nehod, tím byl cirkus oblíbenější, a tak se rozrůstal a rozrůstal, až se z něho stal ten nejbohatší a nejúspěšnější cirkus na světě.    (Str. 55)

…

Nikdy by mě nenapadlo, že se ještě najde kniha, která mě dokáže vyvést z míry. A přece se našla. Poslední číslo vyniká nad jiné YA knihy svou nesmyslnou a neomezenou krutostí vůči jedné rase, která v knize vystupuje. I když rase ani tak ne. Spíš se jedná o skupinu obyvatel, kteří jsou svým etnickým původem bezcenní. Na toto téma už jsem četla hodně knih, ale skoro žádnému z autorů se nepovedlo věc zpracovat tak intenzivně, jako je tomu zde.

Děj se odehrává převážně v Cirkusu, kde jsem sledovala život akrobatky na visutém laně Hošiko, která byla jednou z vypravěček. Jako malá naivní holčička byla odvedena k cirkusu, ale její naivita už dávno vzala za své. V tuto chvíli je hlavní hvězdou představení, přezdívá se jí Kočka a lidi se na její vystoupení jen hrnou – protože čekají, kdy konečně spadne. Svoji nástupkyni už si vychovává a je tedy jen otázkou času, kdy bude pro principála cirkusu Silvia Sabatiniho bezcenná.

Druhým vypravěčem je Ben. Ten patří mezi Čisté a dokonce mezi nejvyšší vrstvy. Je synem Vivian Bainesové, ctižádostivé političky, která vede Ministerstvo pro kontrolu Dreků a je to bezcitná a nemilosrdná svině. Ben, byl vždycky poslušný syn, protože to tak pro něj bylo pohodlnější. Teď ale začíná o matčiných názorech pochybovat od chvíle, kdy shlédne cirkusové představení a dojde mu, že uspořádání jeho světa není nejspíš tak úplně v pořádku.

Kapitoly z pohledu obou vypravěčů se střídají a jsou velmi krátké a úderné. 

Zatímco s Hošiko jsem poznala tajemství a krutost cirkusu a živoření Dreků v něm, s Benem ten druhý život, ten, ze kterého všechno to špatné pochází. Paní autorka se vůbec s ničím nemaže. To jsem pochopila už od prvních stránek. Týrání, kterému jsou Drekové vystaveni je opravdu nemilosrdné a odporné. Dokonce už jejich označení je předurčovalo – nevím, jak jsou nazváni v originále, ale význam slova drek v češtině je jasný.

Moc se mi líbilo zpracování hlavní postavy Bena. Tím, jak zjišťoval pravdu a všechno mu postupně docházelo, byl velmi sympatický a věrohodný. Paní autorka z něj neudělala superhrdinu. Působil spíš dojmem mladého kluka, který se zbrkle a odvážně odhodlal jednat, aniž by úplně domyslel důsledky. Hošiko oproti němu byla jiná, tvrdá, otřískaná životem, opatrná a zvažující každý krok, aby nepoškodila sebe ani nikoho ze svých přátel. 

Oba museli sebrat veškerou odvahu, aby se dokázali se situací vypořádat. Svým způsobem byli nesvobodní oba a od začátku bylo jasné, že vyvléci se z okovů systému nebude snadné, pokud vůbec možné. 

Stejně tak komunita cirkusových Dreků byla dobře zvládnutá. Jejich beznaděj z toho, že věděli, jak dopadnou a zároveň odhodlání přežít každé další představení, bylo ohromující kombinací pocitů. Soudržnost skupiny byla nutností a zároveň jedinou možností přežití.

V knize je spousta šokujících momentů. Ani ne tak proto, že některé scény jsou plné násilí, protože nejsou popsané tak, aby zhnusili přes míru. Spíš je to tím, že proti násilí – často z vlastních řad, protože principál cirkusu je také Drek  - se staví scény, které jsou skoro až půvabné a jaksi podivně křehké. Když například Drekové drží večer obřad za mrtvého kamaráda, který zemře při představení. Nebo pocity Hošiko, když se postaví na lano nad vyprodanou arénou. A pak vždycky následuje nějaká hrůza a strhne vyprávění zpět do bídy drekovského života.

Láska samozřejmě v příběhu nechybí a vzhledem k politické situaci v knize má pochopitelně svoje následky nejen pro drekovskou dívku, ale i pro čistého chlapce, který za ni zaplatí hodně vysokou cenu. Pochopitelně jsem už od začátku věděla, kdo skončí s kým, to už se prostě tak nějak pozná a také je to naznačeno v anotaci :). Ani ve snu mě však nenapadlo, jak chce paní autorka zařídit, aby se potkali dva lidé, kteří mezi sebou nemají jen hloupé zábrany, ale nepřekonatelné společenské rozdíly. Navíc jsou oba ještě dětmi bez možnosti jakkoliv ovlivnit politickou situaci nebo pomoci tomu druhému. Jeden z nich je ještě k tomu otrokem, majetkem, který je pečlivě střežen. Většinou to hrdinové v YA knihách nemají tak moc těžké, jako tihle dva.

Nedá se říct, že by kniha byla úplně nepředvídatelná. Některé věci jsou jasné, ale pořád zůstává ostatní děj, který se naprosto odhadnout nedá. Hajzlové typu Sabatiniho a Bainesové jsou totiž naprosto všehoschopní a podporovaní systémem. Text je plný nebezpečí a krutosti, stejně jako přátelství a dobroty. Tohle mě dokázalo udržet u stránek téměř bez přerušení. Rychlé střídání vypravěčů a krátké kapitoly jen napomáhají už tak ukrutně dobré čtivosti.

Kniha patří v rámci žánru YA k tomu nejlepšímu, co jsem četla. Nápad je naprosto originální, prostředí cirkusu je zrůdným způsobem přitažlivé. A hlavně zde není k nalezení nic ze stokrát ohraných nápadů a žánrových klišé. Další díly si nenechám ujít, jsem sama zvědavá, jak se s nimi paní autorka popasuje.

Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský

Anotace:

Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strachu, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život. Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá. Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.

Klan

Autor: Adrienne Youngová
Překlad: Ondřej Kratochvíl
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2019
Počet stran: 320

Můj názor:

Kmeny Rikiů a Asků spolu válčí už od nepaměti. 

Každých pět let musí bojovníci vyrážet do války, aby se bili za čest svých bohů, kteří jsou vzájemně znesvářeni. V bojích už většina z nich ztratila někoho blízkého a přes to válka stále pokračuje a největším zájmem každého je zabít co nejvíc protivníků, aby pomstil své padlé a získal čest na bitevním poli.

Eelyn je válečnicí z kmene Asků. 

V zabíjení Rikkiů je zatraceně dobrá a má důvod být nesmiřitelná, vždyť v jedné z válek zahynul i její bratr. A navíc jde přeci o čest rodiny i její vlastní. Ve svém zatím ne moc dlouhém životě už zažila hodně. Je jí sedmnáct, přes to už zabila spoustu lidí a před trochou krve ani nemrkne okem. Kromě bratra přišla i o matku při loupeživém nájezdu jiného kmene…

Fiske je také bojovníkem, ale patří ke kmeni Rikkiů. 

A právě po boku tohoto Fiskeho zahlédne v jednom střetnutí Eelyn svého bratra. Ačkoliv ten má být mrtvý, vypadá velmi živě a co hůř – zabíjí Asky! Bojuje proti svým!

Eelyn se za ním vydá, aby se domohla vysvětlení. Místo toho ale padne do zajetí nepřítele…

…

Na knihu mě zlákala (krom záhadné obálky) anotace. Přeci jen jsem ještě nečetla žádný YA příběh o vikinských válečnících. A na vikingy já hodně slyším. 

Nemohla jsem si tedy nechat knihu ujít, i když jsem po přečtených recenzích přeci jen trochu zaváhala. Tohle zaváhání se nakonec zdálo být prospěšným. Ke knize jsem totiž přistoupila bez velkých očekávání, prostě jako k odpočinkovému příběhu a přesně takový příběh to byl.

Děj byl poměrně hodně jednoduchý, ale těžko mohu popřít to, že se mi kniha četla moc pěkně. Paní autorka vypráví nenáročným, stručným způsobem, který se mi ale k uvažování vikingů hodil. U lítých válečníků, jak byli prezentování, by mi nějaké poetické kudrlinky a složitosti ve vyjadřování neseděly.

Příběh byl sice hodně předvídatelný, ale to bývá u YA dost často. Nemůžu říct, že by mi to nějak extra vadilo nebo mi to kazilo zážitek při čtení. Pochválit však musím atmosféru bojů, jejichž popis se mi moc líbil. Také jsem ráda, že paní autorka dopřála svým hrdinům nějaké to zranění. Pokud by je stvořila neporazitelné, pokazila by tím komplet všechno. Ona se ale držela hesla: Hodně bitev, hodně auvajs. A na hrdinech byly válečné šrámy patrné.

Postavy byly překvapivě rozporuplné. Ty hlavní především. Myslím tím to, že byly nějak prezentované, ale chovaly se trochu jinak, než bych asi čekala. 

Eelyn byla na drsnou válečnici trochu uplakaná. Na jednu stranu by se to dalo pochopit, ale to by si paní autorka musela dát se svou hlavní postavou maličko víc práce. Trošku víc mě nechat při čtení procítit její emoce a lépe je popsat – proč například někdy nebrečela vzteky nebo bezmocí? To bych brala. Musím ale uznat, že mi nelezla ničím na nervy, jak to některé hrdinky umí. 

Fiske byl ze začátku hrozný drsňák, ale nakonec se ukázalo, že ho takového autorka spíš nechtěla. Jemu jsem to ale žrala o něco málo víc, než Eelynino drsňáctví. Překvapivě mi více seděly vedlejší postavy. Ty si totiž nehrály na nic. Bylo řečeno, že jsou nějaké a takové i byly.

Paní autorka se v postavách nijak do hloubky nepitvala a při čtení tedy nelze nic takového hledat. O jejich vývoj tam zase až tolik nešlo. Příběh mi připomněl vikinskou verzi Romea a Julie, ovšem s odlišným koncem. Možná je to trochu nadsázka, ale nepřátelství kmenů by tu bylo. Mladí milenci také. Navíc se přidala myšlenka, že v jednotě je síla a nepřítel mého nepřítele je můj přítel. 

Překvapila mě romantická část příběhu. Paní autorka opravdu nervala nic násilím. Kupodivu jsem vztahu těch dvou docela bez problémů uvěřila. Navíc si ani jeden nepotrpěli na nesmyslné a patetické řečičky, takže jejich vztah byl jednoduchý a osvěžující, i když předvídatelný od prvního setkání.

Na knize bych mohla hledat vady, ale nebudu, protože jsem v podstatě spokojená. Nečekala jsem žádný převratný příběh. Jen odpočinek a pobavení a přesně to jsem také dostala. Pokud vám tedy takový příběh nevadí, s chutí se začtěte. Jestli ale očekáváte něco extra a chcete reálný obraz vikinských válečníků, nehledejte ho tady.

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Jestli vás kniha zaujala, ukázku najdete zde, kde také můžete knihu do čtečky zakoupit.

Anotace:

Příběh plný odvahy a dobrodružství v nelítostném světě vikingů.“
Eelyn celý svůj život bojuje proti odvěkému nepříteli – klanu Riki. Když na bitevním poli zahlédne svého bratra, kterého viděla před pěti lety umírat, nevěří vlastním očím. Teď stojí proti ní na straně nepřítele. Jeho zrada však není to jediné, čemu musí Eelyn čelit. Po neúspěšném boji se z ní stane otrokyně a čeká ji krutá zima v zajetí. Všechno ale změní útok krvelačného klanu, v jehož skutečnou existenci nikdo nevěřil.

Oblíbená sestra

Dvě sestry v jedné reality show.
Jedna z nich se nedožije konce. Kdo za tím je?


Autor: Jessica Knollová
Překlad: Dana Konvičková
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2019
Počet stran: 480

Můj názor:

Kniha Oblíbená sestra mě nalákala na prostředí reality show. V televizi podobné programy sice nesleduji, ale v knize jsem se rozhodla dát věci šanci. Navíc příběh napsala spisovatelka, jejíž první kniha se mi líbila (článek zde). Dávalo to tedy šanci, že mi padne do noty i s druhou knihou.

…

Lidé, kteří se účastní reality show, asi nejsou úplně běžnými občany, kteří žijí všední životy. Určitě ne účastnice pořadu Štěsťokopky. Ty rozhodně obyčejné nejsou.
Jsou samostatné, jsou aktivní, zajímavé a nebojí se svůj život ukázat před kamerou. Pořad je mezi divačkami velmi oblíbený. Možná díky tomu, že protagonistky jsou úspěšné ženy, které jsou hrdé na svůj mnohdy těžce a od nuly vydřený úspěch.

Hlavní postavy, sestry Brett a Kelly, mají spolu moc krásný vztah vzájemné soupeřivosti a tak trochu závidí jedna druhé. Táhne se to s nimi už od dětství, podpořené ještě výchovou. A skupina ostatních žen v pořadu není o moc lepší – závidí si, žárlí na sebe, podrážejí se, paktují se proti sobě… Prostě to nehnusnější, co jsou si schopné ženy dělat, v knize je.

Každá z žen, která se reality show účastní, je svým způsobem silná a úspěšná osobnost. Jsou také ale plné mindráků, obav a různých závislostí a psychóz. Každá má nějaké tajemství, o kterém by byla nejraději, aby zmizelo ze světa. Nejen pro to, že by je to mohlo vyřadit ze show – což je pro ně nepředstavitelné, ale také proto, že by je to jako podnikatelky také mohlo zlikvidovat.

Už od začátku příběhu jsem věděla, že se jedna z žen nedožije konce natáčení. Která z nich to byla a proč se to stalo? Kdo za tím stojí?

…

Nejsem si úplně jistá, jestli kniha splnila moje očekávání. Spíš bych řekla, že mě naprosto zbavila posledních iluzí o ženském přátelství. Protože to, co dámy předváděly, bylo dost extrémní. Na druhou stranu právě ona atmosféra podrazáctví, pletich a pomluv dělala knihu zajímavou a vraždu mohl spáchat v podstatě kdokoliv. Určitě také charaktery pokřivilo konkurenční prostředí reality show, které dle mého názoru, paní autorka vystihla dobře. Tlak na účastnice od producentky show byl v příběhu všudypřítomný.

V kapitolách se střídají tři dámy – vypravěčky.
Jsou to Brett, Kelly a Stephanie. Díky tomu mohla paní autorka více přiblížit jejich způsob uvažování, pohledu na vlastní život i na soupeřky a na show samotnou. Na oko to mělo sice vypadat tak, že si dámy pomáhají a podporují se, ale kdo by se na to pak díval, že. Od první série se tedy televizní pořad hodně změnil a dámy musely dost bojovat o to, kdo se udrží i do další sezony. Jsou tak doslova nuceny k jakémusi až křečovitému pokrytectví a snaze zalíbit se víc, než ty druhé – a docela jsem koukala, co jsou ochotny pro to udělat a jaké lži a přetvářku si vymyslí.

Bohužel nemohu říci, že by mi některá z postav byla vyloženě sympatická nebo jsem stála na její straně. Zároveň ale byly jako postavy dobře napsané a velmi uvěřitelné a přesvědčivé. Dokázaly vzbudit zájem a získat si pozornost. Svým způsobem jsem si je oblíbila, i když za kamarádku bych nechtěla žádnou z nich.

Děj knihy sleduje okamžiky těsně před natáčením poslední série a potom i samotné natáčení. Kniha ovšem začíná na konci – hned v první kapitole jsem se dozvěděla, která sestra umřela, a bylo naznačeno, že na věci něco není v pořádku. Že se o její smrti bude lhát. Tím jsem byla dokonale nalákána na další děj.
Zdálo se mi však, že kniha nebyla až tak akční, jak to mohlo na první pohled vypadat. Šlo především o vztahy mezi ženami a právě v těchto vztazích a událostech se měl vyskytnout klíč k tomu, co se nakonec stalo. Paní autorka už od začátku naznačuje, že mezi účastnicemi natáčení není cosi v pořádku a v průběhu děje jejich vztahy ukazuje v pravém světle a odkrývá jejich přetvářky a klamy. Takto postupuje až k finále, které se mi tedy opravdu předvídat nepodařilo.

Na knize se mi líbí to, že zápletka působí až nepříjemně opravdovým dojmem. Řekla bych, že tak, jak je všechno popsané, by se události klidně mohly odehrát. I když tempo vyprávění je z počátku pomalejší, vše se rozjede v momentě, kdy jsem poznala trochu blíže jednotlivé aktérky a jejich motivace.
Zajímavé bylo také sledovat, na jak chatrných a klamných základech úspěch jednotlivých žen stojí a jak těžko se vymotává ze lží, když už v nich člověk vězí až po krk.

Já si další knihu autorky určitě přečtu. Její styl vymýšlení příběhů, ve kterých se pravda ukrývá za důmyslným předivem lži a předstírání mě baví. Pokud vás lákají podobné příběhy ze života, knihu určitě zkuste.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Jota. Pokud vás kniha zaujala a tajemství soutěžících lákají, najdete knihu ke koupi zde.

Anotace:

Když se pět veleúspěšných žen objeví v reality show nazvané Goal Diggers, která se odehrává v New York City, producenti netuší, že tato série skončí vraždou.
Brett je u fanoušků velmi oblíbená. Teprve sedmadvacetiletá, s tetováním, ale úspěšná podnikatelka, a navíc čerstvě zasnoubená je trnem v oku ostatních účinkujících.
Kelly, Brettina starší sestra a také obchodní partnerka, je poslední účinkující. A postará se o to, aby tajemství, které se sestrou mají, zůstalo neodhaleno. Stefanie je z účinkujících žen nejstarší. Je tmavé pleti a je úspěšnou autorkou erotických románů. Hodně se toho povídalo o jejím sexy manželovi, tentokrát je ale v centru zájmu její konfl iktní vztah s Brett, bývalou nejlepší kamarádkou. Dvě sestry v jedné reality show.
Jedna z nich se nedožije konce. Kdo za tím je?

Devět nocí

Autor: Zuzana Strachotová
Série: Devět dní (2. díl)
Nakladatel: FANTOM Print
Rok vydání: 2019
Počet stran: 384

Můj názor:

První díl série Devět dní se mi hodně líbil a paní autorka mě dokázala příběhem zaujmout (článek o knize zde). Bylo tedy jasné, že si ten druhý přečtu také. 

Netrpělivě jsem čekala, kdy se objeví v prodeji a nakonec mi byl nabídnut ještě o chvilku dřív. Že se mi bude líbit, to jsem tak nějak čekala. Už by mě ale nenapadlo, že ho přečtu za jediné odpoledne (a část noci).

POZOR! Pokud jste první díl ještě nečetli, mohli byste narazit na spoilery.

V minulém dílu jsem se s hrdiny rozloučila po té, co se jim povedlo úspěšně odvrátit útok citadelské armády na útočiště povstalců. Neobešlo se to ale bez obětí na obou stranách. Přehrada u povstalecké základny Blok byla při obraně zničena a tak je základna dočasně bez elektřiny a bohužel i bez dostatečného zásobování jídlem a léky. 

V komunitě povstalců se navíc přes veškerou snahu Leeho a ostatních přeběhlíků z řad citadelských Jestřábů stále ukrývá špion Citadely. Povstalci navíc Leeho i Seru viní z neutěšené situace, která teď před blížící se zimou, nastala.

V Citadele se mezi tím ujal vlády nový otec, protože Felebius je pokládán za mrtvého. Proti němu ovšem stojí frakce elitních bojovníků Jestřábů a jejich obávaný vůdce.

Někdo bojuje za svobodu, někdo o moc a většina o holé životy.

…

V první knize série Devět dní si paní autorka nastavila laťku hodně vysoko a já byla dost zvědavá, jestli ji dokáže udržet. Oceňovala jsem v ní především dobře vymyšlené napínavé situace, skvělé bojové scény, zajímavé prostředí a decentní romantickou linku. 

Ráda říkám, že všechny tyto mnou oblíbené věci jsem našla i v pokračování. Bojové scény se mi zdály dokonce ještě promakanější. Navíc k tomu musím také ocenit konec, který byl pro mě opravdu nečekaným překvapením. Budete zírat, jak dokonale jednoduše a logicky paní autorka svůj příběh uzavře. Tohle mi vyhovuje, žádných překombinovaných pitomostí jsem se nedočkala.

Ačkoliv hlavní postavy byly dvě – Lee a Sera, tou hlavnější pro mě pořád zůstával Lee. 

Ne, že by mi Sera nějak vadila, to nemůžu říct, ale kapitoly z pohledu Leeho pro mě byly o něco málo příjemnější a děly se v nich zajímavější věci. Než se ovšem oba dostali opět na společnou misi, pak už to bylo strhující až do konce. Na Seru jsem si zvykla, i když se sem tam zachovala jako praštěná puberťačka a Lee je prostě Lee, nelze ho nemilovat. Jeho chladná vojenská logika se mi líbí. Obzvlášť, když si v ní najdou své místečko i docela obyčejné úvahy mladého kluka, kterými však bylo šetřeno a o to vzácnější mi pak připadaly. 

Mnohem více prostoru dostali také zbývající přeběhnuvší Jestřábi Roland a Jason. Rozhovory mezi čtyřmi hlavními postavami, jejich vzájemné vtípky a drzosti se mi moc pěkně četly a bavilo mě scény s nimi sledovat. 

Musím říct, že nakonec mě překvapil i jeden ze záporných citadelských představitelů. Paní autorka na jeho případu ukázala, že ve svém příběhu nemá jen černou a bílou, ale i odstíny šedi mezi tím a dobro a zlo nejsou jasně vymezené pojmy.

V pokračování příběhu jsem si mnohem více užila skutečných bojů. O lásku mezi protagonisty mě paní autorka také nepřipravila, i když si stále udržela poměrně skrovný počet těchto scén. Nebylo to na škodu. Naopak myslím, že vzhledem k tomu, co byli nuceni hrdinové řešit, bylo romantiky právě tak akorát a oba hrdinové si uvědomovali, kde jsou priority. 

Boj se už neodehrával jen mezi Citadelou a Blokem, ale přidala se ještě třetí strana, se kterou bylo nutno počítat. Intriky jednotlivých stran se díky tomu pěkně propletly. Nový otec představený byl ještě o něco větší fanatik, povstalci byli díky nedostatku zásob a elektřiny ve větším presu a dokonce se do akce zapojilo i nebezpečí Růžové bouře. 

Paní autorka tedy měla o čem psát a tím, že se nepokoušela nic zbytečně natahovat, nehrozilo, že bych se začala u čtení nudit. Udržela si také svůj svižný způsob psaní a věnovala svou pozornost jen důležitým věcem. Nic mě tak neodvádělo od toho, co se dělo.

Celkově tento díl i celou sérii hodnotím jako velmi podařený kousek domácí literatury. Začetla jsem se velmi rychle, zápletka mě zaujala, společenská klima i prostředí bylo skvěle vymyšlené. Docela by mě zajímalo pokračování :)

Z výše uvedeného je jasné, že knihu doporučím. Rozhodně ji nesmí vynechat nikdo, kdo už první díl přečetl. Připravil by se tím o nečekané vyústění příběhu. Kdo ještě číst nezačal, napravte to :)

Příležitost knihu omrknout máte na Palmknihách zde. Za laskavou nabídku e-knihy ke zhodnocení moc děkuji paní Strachotové.

Anotace:

Hrozba byla zažehnána. Bezprostřední nebezpečí pominulo. Sera a Lee mohou konečně žít své životy, tak, jak si je ve vidině svobody vysnili. Jenomže tam, kde mělo zářit hrdinství, zůstalo v očích lidu selhání. Prosperita Bloku upadá, zatímco Citadela svírá Sabrii v ještě krutější formě diktatury. Bez elektřiny se lidské potřeby rychle mění v boj o koryto a povstalecké praktiky se až příliš začínají přibližovat těm citadelským. A když je cena za normální život pro Leeho příliš vysoká, rozhodne se Sera zaplatit ještě vyšší. Osud Sabrie leží v rukou toho, kdo se první dostane k memoáru. Zničit. Zachránit. Zneužít. Každá strana má jiné úmysly. Jenomže kolik těch stran vlastně je?

Vita Nostra

Příběh, který je stejně krásný a tajemný, jako jeho obálka.

Autor: Marina a Sergej Djačenko
Překlad: Konstantin Šindelář
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2018
Počet stran: 448

Můj názor:

Kniha na mě udělala obrovský dojem. Tak obrovský, že jsem původně nechtěla sepisovat žádný článek, abych náhodou své nadšení z příběhu nepředala nějak divně. Teď, s hodně velkým odstupem, si snad můžu troufnout něco o knize říct.

Na poměry YA literatury, do kteréžto kategorie je příběh zařazen, je kniha dost odvážným počinem. Já osobně bych se ji nebála zařadit i do fantasy pro dospělé a myslím, že i dospělého a lecčím otřískaného čtenáře bude kniha bavit – velmi bavit. 

Fakt, že hlavní hrdinkou je mladá holka, která čerstvě nastupuje na vysokou školu, nebude vůbec vadit. Protože kromě tohoto faktu v ní není nic normálního, okoukaného a obyčejného. Alexandřin život je také dost odlišný od života dívek v jejím věku.

…

Alexandra Samochinová je úplně obyčejná holka na prahu dospělosti, se sny a touhami, jaké takové holky mají. Tedy alespoň na začátku knihy. 

Zrovna, když tráví s matkou prázdniny u moře, se normální běh věcí úplně otočí. Saša si všimne, že podezřele často naráží různě po městě na určitého člověka. Skoro by se zdálo, že ji pronásleduje a Saša z něj začíná být vyděšená. Když se mu s ní konečně podaří navázat kontakt, všechno začíná být ještě strašidelnější. 

Od muže dostává první divný úkol a jeho plnění je vynuceno čímsi, co se klidně dá považovat za výhružku. Saša s jakýmsi nevysvětlitelným pocitem strachu úkol plní a po návratu domů dostává další. Za plnění úkolu je odměněna a za nesplnění přichází trest.

Po delší době je přijata na školu, kterou nesmí odmítnout. Alespoň ten cizí muž jí tvrdí že nesmí a tak se vydává do města Torpa na Vysokou školu Speciálních technologií. Tam se bude učit… 

Hergot, čemu vlastně? Vždyť učivo vůbec nedává smysl!

…

Příběh je už od začátku strašlivě divný a teprve na konci jsem s úžasem zjistila, jak dokonale jasné všechno je. Autoři neprozradí naprosto nic. Všechno jsem zjišťovala postupně a dozvídala se to, jako bych i já byla Sašou a procházela tím vším. 

Nejdřív jsem nechápala, co se to vlastně studenti na škole učí. Celý začátek byl nepochopitelný – co se to děje, jaký smysl to má? Co je to za tajnou společnost, do které je škola vstupní branou? A postupně se všechno odhalovalo a vyplouvalo na povrch. Vším tím navíc prostupovala skvěle vybudovaná atmosféra tajemství a téměř hrůzy z neznámého a nejasného.

Atmosféra a krásný jazyk je to, co je na knize nejvíc okouzlující. 

Autoři mají bohatou fantazii a nebojí se ji využít. Děj má navíc úžasný spád i přes ty tajnosti, které autoři nadělají. Vlastně je to možná i díky nim, že je kniha tak skvěle čtivá a dokonale připoutá ke stránkám. Čtení mi úplně rozjasňovalo vnímání, jak jsem se snažila všechno pochopit a vstřebat. Postupně jsem měla takové to tušení, které se na konci částečně potvrdilo, ale na nic konkrétního jsem nepřišla. Autoři nechávají pro své čtenáře dostatek prostoru, aby si procítili ono podivno a vychutnali objevování neznámého.

Saša je pro tento typ „studia“ ideální kandidátkou. Je svědomitá, pilná a zodpovědná. Odhodlaná uspět za každou cenu. Trošku samotářka. Navíc je notorický dříč a na věci prostě maká už z principu. Neúspěch nepřipustí hlavně sama před sebou. 

Postupem času se ukazuje, že je jakýmsi způsobem výjimečná a mezi studenty zaujme výsadní postavení. Trochu ji to vydělí z kolektivu. Postupně, jak se začnou rozvíjet její dovednosti a ukazuje se její důležitost, nabývá všechno na doslova okouzlujícím významu. Kdybych byla na jejím místě, nevěděla bych, jestli se bát, nebo si užívat ty úžasné a trochu strašidelné nové věci. Jsem strašně zvědavá, kam všechno povede.

Studenti zvládají učivo více či méně úspěšně a všechny tyhle – dalo by se říct klasické – studentské problémy, jsou v knize zachyceny. Přijde řada na přátelství, vzájemnou pomoc, mejdany na koleji, nenávist, žárlivost na úspěchy druhých, vzestupy a pády a také na lásku. Saša se svým studiem a poznáváním nového světa víc a víc odděluje od původní rodiny a i toto je v knize popsáno. Své původní rodině je navíc postupně i trochu nebezpečná a tak se do světa „za světem“ přesouvá víc a víc. Knize nechybí ani lehká romantika prvních lásek, ale není nijak přehnaná, takže ti, kteří to neoblibují, nemusí mít strach.

Na konci jsem zjistila, že vlastně pořád nevím, na co jsem přišla :) 

Ano, vím už, co Saša studovala, v čem spočívá její výjimečnost. Stále ale nevím proč to všechno. Co ohrožuje svět lidí? Jak a před čím mají studenti chránit a jakým způsobem bojují? Kam se přesunou po dokončení studia? A k čemu jim bude jejich specializace? 

Otázek si nechali autoři více než dost a já doufám, že si Fragment pospíší s dalším dílem - snad skutečně bude. Mám nějaké teorie, ale v tomhle příběhu se mohou ukázat jako slepá ulička.

Atmosféra, tajemství, skvělý vypravěčský styl – to jsou tři věci, které knihu charakterizují. Nechala jsem se okouzlit, nemohla se odtrhnout a chci víc! Podle mě budou jen dva typy čtenářů – ti, co knihu nepochopí a nepřijmou a pak ti, kteří ji budou milovat. Bohužel je to jedna z knih, která se prostě musí zažít, takže vám neřeknu, kam patříte vy. Každopádně doporučuji se o zážitek z tohoto příběhu nepřipravit.

Anotace:

Krásná, bizarní a šokující fantasy! Studovat na vysoké je snem každého středoškoláka. Alexandra ale na Vysokou školu speciálních technologií nastoupila nedobrovolně. Škola v zapadlém provinčním městečku je totiž obestřena tajemnem a z toho, co se kolem ní děje, jde strach. Stejně jako z muže v černých brýlích který ji do školy přivedl a nutí ji plnit prazvláštní úkoly, kvůli nimž se stále hlouběji propadá do světa na hony vzdáleného běžné lidské realitě. Proč byla ona a její spolužáci vybráni? Proč se musejí učit nazpaměť tuny nesmyslných textů? A proč ti, kteří neuspějí u zkoušek, beze stopy mizí?

Silní: Zajatec Železné hory

Ať je váš let střemhlavý!

Autor: Henry Lion Oldie
Edice: Fobos
Překlad: Klára Kaplanová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2018
Počet stran: 448

Můj názor:

Ještě nikdy jsem nečetla příběh, jehož hlavními hrdiny byli Jakuté – lidé žijící na Sibiři. Proto jsem se nechala zlákat knihou Silní: Zajatec Železné hory, abych mohla nahlédnout do jejich příběhů, které se u nich tradují díky lidovým vypravěčům.

Příběh, který kniha přináší, byl hrdinským eposem o mýtických jakutských válečnících booturech, kteří chrání zemi před útoky různých démonů a příšer. Především o jednom – Ňurgunovi booturovi, který byl z nich nejsilnější, nejstatečnější, nejmocnější… 

A na začátku knihy úplně ztracený neznámo kde. 

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je mladý chlapec Ürüng, který se v průběhu děje booturem stal a pan autor představuje nejen jeho dospívání, ale i cestu za vysvobozením bratra – zajatce Železné hory. 

Na své výpravě Ürüng potkává spoustu podivuhodných postav – ať už bohů, lidí nebo démonů a zjišťuje, že ne každý démon musí být nutně nepřítelem. Stejně tak ale může být špatný někdo, koho považoval za blízkého. Jeho kroky povedou z rodného světa a otcovského domu slunečních ajyy na Sedmém nebi až do světa lidí, propastí démonů a zase zpět domů.

…

Kniha slibovala napínavý příběh, cestu za dobrodružstvím a silné hrdiny. Lákalo mě hlavně prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jakuté, sibiřské pastviny, neznámí démoni, mýty a pověsti. Příběh se odehrává v kultuře, kterou vůbec neznám a ani trochu se v ní neorientuji. Pochopitelně i názvy věcí, určité výrazy a jména božstev a démonů pro mě byly zcela neznámými a v celku nezapamatovatelnými pojmy. Byla jsem vděčná za vysvětlivky, které se nacházejí vždy pod čarou na první straně, na které se neznámý pojem objeví. Nebyla jsem tak nucena listovat kamsi dozadu ke slovníku. Přes to mi tohle vysvětlování nakonec nestačilo.

To, co mě zprvu nejvíc lákalo, se ukázalo být největší problém. Nedařilo se mi sžití se s onou neznámou kulturou a porozumění jí. Normálně snesu téměř všechno – čtu převážně fantasy, ale Jakuté mi připadali podivně cizokrajní a vzdálení. Navíc kniha Zajatec železné hory se tak úplně za fantasy považovat nedá. Hodně pomalu a těžce jsem se začítala a knihu jsem odkládala klidně i po dvou nebo třech kratičkých kapitolkách. Docela pracně jsem hledala onen slibovaný příběh a trvalo mi dlouho přijít na to, co je tenhle svět vlastně zač. Pomohla až teta wiki, kde jsem si dohledala o této kultuře a jejím náboženství více údajů, než mohlo být v knize poskytnuto. Pak mi připadaly postavy a jejich svět srozumitelnější.

Styl vyprávění mi dělal ze začátku také problémy. A vlastně, abych byla upřímná, nesedl mi až do konce, jen jsem si na něj zvykla. 

Z vypravování jsem měla pocit, jako bych poslouchala, jak se povídají příběhy někde kolem ohně. Krátké věty, hodně různých zvolání, podivných citoslovců v jakutském nářečí a plno vykřičníků. Autor (autoři) se celkem často obracel na čtenáře řečnickými otázkami. Často opakoval některé věci pro zdůraznění. Toto opakování mi bohužel začalo lézt dost na nervy. Obzvlášť věty „Zlý táta. Zlý táta. Moc zlý táta.“ – za tátu možno dosadit kohokoliv. Chybělo mi trochu víc popisů, abych se v Ürüngově světě dokázala lépe orientovat.

Na druhou stranu měl text spád a hlavně v akčních okamžicích mu právě kratší věty a „výkřiky“ dodávaly na tempu a napínavosti. 

Popis boje dvou booturů byl opravdu krásný na to, co se na bitevním poli dělo, i když mi připomněl spíš tanec než popis boje. Ürüngův zážitek v Kovárně byl taky jedním ze zajímavých momentů, škoda jen, že z téměř básnického popisu události bylo náročnější pochopit, co se tam vlastně odehrává. 

Tento styl vyprávění byl zvolen nejspíš hlavně proto, že předlohou příběhu byl jakutský epos o Ňurgunovi booturovi. Dle toho, co jsem se dočetla, byly eposy veršované s důrazem na zvukomalbu a časté monology mají ukázat vztah postav k probíhajícímu ději. Inu dobrá, tolik k eposům. Mně bohužel tento styl tvorby textu evidentně nesedl vůbec. Možná bych si ho lépe užila v ústním podání nebo v kratších povídkách. Bohužel byl ale pro mě nepříjemný ve čtyřsetstránkové knize.

Knihu jsem četla hodně rozkouskovanou a měla jsem problém u ní vydržet. 

Postavy se mi zdály ploché a díky svému vyjadřování až přihlouplé a v některých situacích nepochopitelně umanuté a nesympatické. Nedokázala jsem si k nim najít žádný vztah a sžít se s nimi. Našly se některé, které mi byly více sympatické než ostatní, ale pouze v určitých situacích. Božstvo se chovalo jako malé děti, tvrdohlavé a neochotné komunikovat. Přes to mě chvilkami příběh bavil. Bylo v něm pár zajímavějších momentů, například události v Kovárně nebo záležitosti kolem Ňurguna bootura.

Z výše uvedeného vyplývá, že kniha bohužel nebyla nic pro mě. Očekávala jsem fantasy, něco napínavého a vhled do jakutské kultury. Příběh samotný by skutečně zajímavý byl, kdyby ovšem pan autor zvolil více klasickou úpravu textu. 

Zájemce o jakutskou kulturu a mýty by však mohl příběh zaujmout. Stejně tak každého, kdo má chuť zaexperimentovat s netradičním textem.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud vás netradiční kultura a text láká, zkuste se na knihu podívatzde.

Anotace:

Ať je váš let střemhlavý!
Ürüng Uolan, Bílý chlapec, se narodil na Sedmém nebi, do rodiny slunečních ajyy. Jelikož se narodil jako bootur, čeká ho legendami a závěsem tajemství opředená cesta do Kovárny, kde by měl získat nejen zbraně a výstroj, ale i sílu. Mladým chlapcem zmítá nedočkavost, zvědavost a zároveň strach. O Kovárně se vypráví tisíc a jedna pohádka, ale ti, kteří v ní skutečně byli, mlčí.

Čtenáři se spolu s Bílým chlapcem vydají na cestu, která bude mnohem spletitější, než by si mladý bootur dokázal vůbec představit. Ürüng poprvé na vlastní oči spatří místa, kde se čas a prostor slévají dohromady, kde se otáčí nejen nebe, ale i ostrovy či hory, kde slepí lidé vidí a kde je mladík ve skutečnosti staříkem. Místa, kde se mravenci mohou spojovat do tajuplných šifer, kde pod tíhou tónů píšťaly praská země a kde i zlí aďarajci mohou být přáteli. Ürüng pochopí, že v celé Osmikrajní není nikdy nic černobílé. Nikdo není jenom zlý nebo jenom dobrý, ba právě naopak! Dobrý se vmžiku může stát zlým, a zlý zase dobrým.

Při putování bude zodpovězena i Ürüngova nejskrytější otázka. Žije můj bratr, silný bootur, nejlepší z nejlepších – žije můj bratr Ňurgun?

Díky románu Silní čtenáři náhlednou do Tří světů jakutského hrdinského eposu o Ňurgunovi Booturovi. Příběh je navíc tu a tam protkán teoretickými studiemi akademika N. A. Kozyreva.

Protože je nás mnoho

Autor: Dennis E. Taylor
Série: Bobiverzum (2. díl)
Překlad: Filip Drlík
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 360

Můj názor:

Na počátku všeho byla zničená Země a závod velkých mocností o kolonizaci vesmíru. Výsledkem byl Bob. Replikant, který se ve své vesmírné lodi Heaven 1 vydal objevovat daleký vesmír.

Čtení prvního dílu "My jsme legie" jsem si užila (článek zde), takže o tom, že sáhnu po pokračování, nemohlo být pochyb.

POZOR! Pokud jste nečetli první díl série Bobiverzum, můžete zde narazit na nějaký ten spoiler.

Co mi zůstalo z prvního dílu?

Bob – teď už vlastně Bobové – je stále ten skvělý vypravěč, jako byl dříve. Jediná nevýhoda je v tom, že Bobů už je opravdu hodně a protože mají stejný styl vypravování, těžko by se odlišovali od sebe, kdyby pan autor nerozlišil jednotlivé Boby jinými jmény.

Stále také zůstaly krátké kapitoly, ve kterých se skáče od Boba k Bobovi. Jednotliví Bobové se také mnohem více setkávají, díky technologickému pokroku, který kráčí nezadržitelně vpřed. Každý Bob také pokračuje ve svém projektu. Některý se věnuje nově objevenému životu na planetách, jiný vynalézá, další zachraňují lidstvo ze zničené Země. A všichni se budou muset připravit na střet se silným nepřítelem. Že nejsou ve vesmíru sami, to už vědí, ale jak silní jsou ti Druzí?

…

V podstatě si nemám na co stěžovat. Zůstalo mi vše, co se mi na prvním dílu líbilo. Bobové objevovali nové světy a sledovala jsem i život na těch už objevených. 

Pokračovalo přesouvání lidstva na nové planety a pan autor se věnoval i problémům, které to s sebou neslo – především starousedlické fauně a flóře. Zejména některé druhy fauny přišly totiž na to, že člověk může být zajímavým zpestřením jídelníčku. 

Pan autor se rozhodl dokonce Bobům kolonizaci vesmíru trochu zkomplikovat, když je nechal narazit na druh, který nebyl zrovna přátelský. Jsem zvědavá, jak bude konflikt pokračovat dál.

Jak vidno, nedá se říci, že by se v knize nic nedělo. 

Přes to mám však pocit, že druhý díl oproti prvnímu dost zpomalil na tempu děje a nebyl pro mě už tak zajímavý, jako první. Bobů už bylo poměrně hodně. Nezpůsobovalo to sice problémy s rozlišováním jednotlivců, ale zato mi na nich jaksi přestalo záležet. 

Zatímco prvnímu Bobovi a jeho prvním klonům jsem fandila, teď už jsem byla spíš nezúčastněným pozorovatelem. Zaujal mě pouze Bob-Howard, který dohlížel na planetu, kam se stěhovalo lidstvo. 

Dalším zajímavým prvkem na Bobech byla jejich postupně se vytrácející lidskost. První Bob byl stále více člověkem, než strojem. U dalších a dalších generací Bobů se začínala projevovat jistá oproštěnost od lidí a jejich způsobu života. 

Bobové navíc chápali, že se od lidstva svým způsobem distancovat musí. Přeci jen oni měli všechen čas vesmíru k dispozici, kdežto lidé stále setrvávali ve svých omezených letech života. 

U Bobů se krásně projevovala i neodolatelná touha poznávat a objevovat nové a nepoznané.  Myslím zkrátka, že panu autorovi se podařilo dobře vystihnout myšlenky a touhy člověka polapeného do stroje, defakto nesmrtelné bytosti.

Co se technické stánky knihy týká – ano, je to sci-fi, takže určité technologie a jejich řešení v knize nechybí. Zároveň však nic není natolik přehnané, aby to odradilo méně technicky zdatného čtenáře. Nedokážu sice posoudit, zda by věci skutečně fungovaly tak, jak je pan autor vymyslel. Vše však vypadá natolik důvěryhodně, že nemám důvod pochybovat a  hledat na netu zdůvodnění, proč by nemohlo.

Nakonec jsem knihu zavírala s dojmem, že druhý díl byl takovou přípravnou půdou pro zahájení velkého akčního finále v dalším dílu. Nechce se mi použít pojem vycpávkový díl, protože takové to zase nebylo. Pan autor stále psal svým čtivým a jednoduchým stylem. Boby neopustil jejich humor. Bylo zajímavé sledovat, jak se potýkali s problémy při zabydlování lidstva a hlavně typicky lidské chování a zájmy se přesouvaly na nová místa.

Pokud chcete v sérii pokračovat, určitě to udělejte. Čas strávený čtením této knihy není ztracený, už pro ty zajímavé myšlenky a nové světy. Myslím, že fanoušci scifi budou s Bobiverzem spokojeni. Já rozhodně budu pokračovat dál.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky můžete pořídit zde.

Anotace:

Pokračování zábavné sci-fi série Bobiverzum.

Bob Johansson byl vždy nadšencem do technologií, takže když ho srazilo auto a on se probral o sto sedmnáct let později, tušil, že se na něho usmálo štěstí. Ještě víc ho pak potěšilo, když zjistil, že jeho vědomí, které je nahrané v počítači, bude řídit Von Neumannovu sondu.

Bob a jeho kopie už čtyřicet let hledají obyvatelné planety. To je však jediná část původního plánu, která dosud platí. Při globální válce zahynulo 99,9 % lidstva, radikální skupina povstalců chce vyhladit i zbytek přeživších, nastává jaderná zima a Země začíná být čím dál méně obyvatelná, a navíc Bobové objevili mimozemskou rasu, pro kterou veškerý ostatní život představuje jen potravu.

Při odletu ze Země očekával Bob život plný objevování a konejšivé samoty. Místo toho se stal vesmírným bohem primitivního mimozemského kmene a jedinou nadějí na přesun lidstva do nového domova.

Wolf Hall

Ráno zamkni Cromwella do podzemní kobky a když za ním večer přijdeš, bude sedět na sametovém polštáři, krmit se slavičími jazýčky a žalářníci mu budou dlužit. Thomas More

Autor: Hilary Mantelová
Série: Thomas Cromwell (1. díl)
Překlad: Michala Marková
Nakladatel: Argo
Rok vydání: 2010
Počet stran: 536

Můj názor:

VAROVÁNÍ! Kniha způsobuje obdiv k osobě Thomase Cromwella, ačkoliv si ho, dle historických událostí, cele nezasluhuje.

Kdo byl Cromwell? 

To samozřejmě všichni vědí. Všichni znají jeho kariéru na dvoře Jindřicha VIII. A jeho zásluhy na anglické reformaci. 

Thomas Cromwell byl prostého původu, pouhý syn kováře, který se vlastní zásluhou vypracoval až do nevyšších pozic, kterých bylo možné v tehdejší době dosáhnout. Ačkoliv jeho rodina měla dříve významné postavení, z příčin v knize nevyjasněných o toto postavení přišla. Byl voják, právník, obchodník, tajemník kardinála Wolseyho, člen parlamentu, jeden z největších anglických státníků – a strašný workoholik, mimochodem. O jeho konci víme také všichni…

Tuto významnou osobnost jsem měla možnost poznat v první části dvoudílného historického románu Wolf Hall.

Thomas Cromwell, Malba Hanse Holbeina ml.

Paní autorka nejdřív velmi stručně, až skokově, zmíní Thomasovo dětství a mládí. Život v otcově kovárně v Londýně a otcovu násilnickou povahu. Thomas po té uteče a stává se vojákem. Díky zkušenostem a známostem z tohoto období vojančení a cestování zakotví nakonec v právnické a obchodnické živnosti a vrací se do Londýna. 

Tady už děj knihy zpomalí a předestře známé události zapuzení Kateřiny Aragonské a  vzestup Anny a anglickou reformaci. Nepřišla jsem ani o konec kardinála Wolseyho a pochopitelně pozvolné vzlínání Cromwella do hřejivé (leč vrtkavé)náruče královské přízně.

Paní autorka má zvláštní, neotřelý a podmanivý styl psaní. To není román, to je téměř báseň! Chvilku trvalo, než jsem ho přijala a dokázala se na něj beze zbytku soustředit. Kniha je rozhodně psaná pro náročnějšího čtenáře a vyžaduje soustředění na text. 

Nevadilo mi ani tak, že je kniha psaná v přítomném čase. Spíš pro mě byly zvláštní odskoky paní autorky do jiného času – když například líčila nějakou událost, která se právě děla, Cromwell si v myšlenkách zabloudil do dětství a sdělil jakousi vzpomínku, která se mu vybavila při současném dění, i když s dějem neměla souvislost nebo se třeba jen chvíli soustředil na něco za okny. Takto všichni běžně v životě uvažujeme, ale číst to v knize bylo zvláštní. 

Nejdříve mě tyhle odskoky rušily. Pak jsem si ale uvědomila, jak malebně a lidsky v ději působí a přidávají textu cosi poetického. 

Paní autorka ve mě také dokázala vyvolat poměrně velké sympatie k jednotlivým postavám. 

I zobrazení doby a měšťanského a šlechtického života bylo velmi okouzlující a přitom realistické. Nechyběly ani scény, na kterých se plně zobrazila hrůza nemocí, rodinných ztrát a jiných těžkostí života v té době. 

Celý text byl velmi propracovaný až do detailů, ale vůbec jsem neměla pocit, že by komplikovanost vyjadřování nějak brzdila děj. Když umí autor (a překladatel) takto zacházet s jazykem, miluju to, vychutnám si to a velmi to oceňuji.

S osobností Thomase Cromwella už se asi každý setkal. Já osobně jsem ho zatím vídala spíš v románech, kde měl menší roli vedle významných historických postav, přes to, že ani jeho význam nebyl malý. V knize Wolf Hall jsem jej však poprvé poznala jako postavu hlavní. 

A ke svému obrovskému překvapení musím říct, že i jako postavu mě osobně velmi sympatickou až obdivuhodnou. Paní autorka Cromwella popsala jako nesmírně vzdělaného, cílevědomého a schopného člověka. Navíc se projevoval i velmi lidsky ve svém rodinném prostředí a tím, jak jsem poznala jeho vzestupy, pády a osobní trampoty tehdejšího života, mi nesmírně přirostl k srdci. 

Když jsem sledovala jeho vztah k rodině a přátelům, málem bych zapomněla na to, co všechno udělal ve jménu reformace. Vždy bývá prezentován jako osoba záporná, ale tady tomu bylo jinak, aniž by se autorka snažila představit ho jen kladně. Naopak neubrala nic na jeho politických a právnických (všeho)schopnostech a na talentu dosáhnout i vlastního prospěchu a vzestupu.

Jako velké plus považuji také to, že jsem se na známé události mohla podívat Cromwellovýma očima. Myslím tím onu jindřicho-annenskou záležitost. To byla hlavní osa příběhu a přes to, že jsem ji četla už tisíckrát, nová hlavní postava ji zase ukázala trochu jinak. Poznala jsem život trochu jiné společnosti – právníků, obchodníků a duchovních. Mezi nimi měl totiž Cromwell hodně přátel a obchodních partnerů.

V oblasti překladatelství nejsem odborník, ale myslím si, že práce na tomto díle musela být velmi náročná a podle mého názoru paní překladatelka Michala Marková odvedla skutečně skvělý výkon.

Kromě skvělého textu a překladu se kniha pyšní ne úplně standardním formátem – je velká, tlustá a těžká. Nosit ji s sebou není žádné pohodlíčko, ale i tak se mi četla lépe doma, než na cestách. Obálka je velmi jednoduchá, což je jedině dobře. Argo přivedlo na náš trh kvalitní počin, což už od nich tak nějak očekávám.

Celou knihu hodnotím jako nesmírně kvalitní, propracovaný a bohatý historický román. Jeden z nejlepších, které jsem kdy četla. Osobnost Cromwella mě dokázala úplně uhranout a paní autorkou zpracované vidění jeho světa bylo strhující. 

Ocenění, které kniha získala je plně zasloužené a já knihu vřele doporučuji milovníkům náročnějších a kvalitních historických románů. Druhého dílu se nemohu dočkat!

Anotace:

Hrdinou košatého románu, oceněného slavnou Booker Prize, je Thomas Cromwell, syn chudého kováře, který se v Anglii 16. století dostane až na vrchol politické moci. Autorka propojuje portrét individua a líčení bouřlivých historických událostí. Cromwell se obratně propracovává na vyšší a vyšší pozice, stane se pravou rukou krále Jindřicha VIII. Právě v době, kdy panovník usiluje o zrušení svého manželství s Annou Boleynovou, aby se mohl oženit s Jane Seymourovou, která mu snad dá mužského dědice. Právě sídlo Seymourových dalo románu název, ale přeneseně se odkazuje i na to, že v boji o moc je "člověk člověku vlkem". Rozvod královského manželství přivodí roztržku s Římem, Anglie se odvrátí od katolicismu a vzniká anglikánská církev… Thomas Cromwell navzdory papeži, politickému establishmentu i parlamentu pomáhá změnit tvář Anglie podle přání krále.

2010 - British Book Awards (UK Author of the Year)
2009 - Man Booker Prize
2009 - National Book Critics Circle Award (Fiction)