Autor: Hayley Barker
Série: Poslední číslo (1. díl)
Edice: King Cool
Překlad: Kateřina Cardová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 432
Můj názor:
Děj popisovaný v knize Poslední číslo se odehrává
v poměrně blízké budoucnosti – dokonce už za několik desítek let,
v Anglii. Společenské uspořádání je ale od dnešního velmi odlišné. Lidé se
dělí na Čisté a Dreky. Za Čistého je považován pouze etnický Brit a Drekové
jsou všichni ostatní – přistěhovalci, míšenci…
Zatím co Čistí žijí v dostatku a pohodlí, Drekové jsou
soustředěni v ghettech a nemají prakticky nic, kromě hladu, bídy a neustálého
strachu o život. Jejich děti navíc čelí nebezpečí únosu. Kdyby se jim to stalo,
budou součástí cirkusu. Oblíbené zábavy Čistých, kde jsou drekovské děti nuceny
vystupovat v číslech, která jsou naprosto neuvěřitelná a smrtelně
nebezpečná. A když drekovské dítě vystoupení nepřežije? No a? Je to jen Drek a
navíc se alespoň diváci více pobaví, když budou sledovat smrt a utrpení
v přímém přenosu.
Obě skupiny lidí se navzájem nenávidí.
Čistým je už od mala
vtloukáno do hlavy, že Drekové nejsou víc, než zvířata, nemají city, jsou
divocí a špinaví, necítí bolest a jen číhají na to, kde by někoho zabili nebo
okradli. Jsou využíváni na podřadnou práci a na krvavou zábavu. Zabít Dreka není
zločinem, naopak je to bráno jako záslužný čin, protože tu špínu je přeci
potřeba eliminovat.
Proč nenávidí Drekové Čisté, je nejspíš dost jasné.
Cirkus právě přijíždí do hlavního města a show může začít!
…
Cirkus se objevil
teprve několik let po vzniku ghett. Ze začátku to byl docela obyčejný cirkus,
plný trénovaných Čistých artistů a umělců, dokud na některé nebezpečnější
kousky nenajali pár Dreků. Když jeden z nich zemřel, byl kolem toho velký
rozruch v novinách a na sociálních sítích. Ne ale ve všech ohledech
negativní – ukázalo se, že spousta Čistých z toho má radost a že je cirkus
najednou o to populárnější. Najali další Dreky a čísla byla čím dál tím
nebezpečnější a smrtelné nehody čím dál častější. Čím víc smrtelných nehod, tím
byl cirkus oblíbenější, a tak se rozrůstal a rozrůstal, až se z něho stal
ten nejbohatší a nejúspěšnější cirkus na světě. (Str. 55)
…
Nikdy by mě nenapadlo, že se ještě najde kniha, která mě
dokáže vyvést z míry. A přece se našla. Poslední číslo vyniká nad jiné YA
knihy svou nesmyslnou a neomezenou krutostí vůči jedné rase, která v knize
vystupuje. I když rase ani tak ne. Spíš se jedná o skupinu obyvatel, kteří jsou
svým etnickým původem bezcenní. Na toto téma už jsem četla hodně knih, ale skoro
žádnému z autorů se nepovedlo věc zpracovat tak intenzivně, jako je tomu
zde.
Děj se odehrává převážně v Cirkusu, kde jsem sledovala
život akrobatky na visutém laně Hošiko, která byla jednou z vypravěček.
Jako malá naivní holčička byla odvedena k cirkusu, ale její naivita už
dávno vzala za své. V tuto chvíli je hlavní hvězdou představení, přezdívá
se jí Kočka a lidi se na její vystoupení jen hrnou – protože čekají, kdy
konečně spadne. Svoji nástupkyni už si vychovává a je tedy jen otázkou času,
kdy bude pro principála cirkusu Silvia Sabatiniho bezcenná.
Druhým vypravěčem je Ben. Ten patří mezi Čisté a dokonce
mezi nejvyšší vrstvy. Je synem Vivian Bainesové, ctižádostivé političky, která
vede Ministerstvo pro kontrolu Dreků a je to bezcitná a nemilosrdná svině. Ben,
byl vždycky poslušný syn, protože to tak pro něj bylo pohodlnější. Teď ale
začíná o matčiných názorech pochybovat od chvíle, kdy shlédne cirkusové
představení a dojde mu, že uspořádání jeho světa není nejspíš tak úplně
v pořádku.
Kapitoly z pohledu obou vypravěčů se střídají a jsou
velmi krátké a úderné.
Zatímco s Hošiko jsem poznala tajemství a krutost
cirkusu a živoření Dreků v něm, s Benem ten druhý život, ten, ze kterého
všechno to špatné pochází. Paní autorka se vůbec s ničím nemaže. To jsem
pochopila už od prvních stránek. Týrání, kterému jsou Drekové vystaveni je
opravdu nemilosrdné a odporné. Dokonce už jejich označení je předurčovalo –
nevím, jak jsou nazváni v originále, ale význam slova drek v češtině
je jasný.
Moc se mi líbilo zpracování hlavní postavy Bena. Tím, jak
zjišťoval pravdu a všechno mu postupně docházelo, byl velmi sympatický a
věrohodný. Paní autorka z něj neudělala superhrdinu. Působil spíš dojmem
mladého kluka, který se zbrkle a odvážně odhodlal jednat, aniž by úplně
domyslel důsledky. Hošiko oproti němu byla jiná, tvrdá, otřískaná životem,
opatrná a zvažující každý krok, aby nepoškodila sebe ani nikoho ze svých
přátel.
Oba museli sebrat veškerou odvahu, aby se dokázali se situací
vypořádat. Svým způsobem byli nesvobodní oba a od začátku bylo jasné, že
vyvléci se z okovů systému nebude snadné, pokud vůbec možné.
Stejně tak komunita
cirkusových Dreků byla dobře zvládnutá. Jejich beznaděj z toho, že věděli,
jak dopadnou a zároveň odhodlání přežít každé další představení, bylo
ohromující kombinací pocitů. Soudržnost skupiny byla nutností a zároveň jedinou
možností přežití.
V knize je spousta šokujících momentů. Ani ne tak
proto, že některé scény jsou plné násilí, protože nejsou popsané tak, aby
zhnusili přes míru. Spíš je to tím, že proti násilí – často z vlastních
řad, protože principál cirkusu je také Drek
- se staví scény, které jsou skoro až půvabné a jaksi podivně křehké.
Když například Drekové drží večer obřad za mrtvého kamaráda, který zemře při
představení. Nebo pocity Hošiko, když se postaví na lano nad vyprodanou arénou.
A pak vždycky následuje nějaká hrůza a strhne vyprávění zpět do bídy drekovského
života.
Láska samozřejmě v příběhu nechybí a vzhledem k politické
situaci v knize má pochopitelně svoje následky nejen pro drekovskou dívku,
ale i pro čistého chlapce, který za ni zaplatí hodně vysokou cenu. Pochopitelně
jsem už od začátku věděla, kdo skončí s kým, to už se prostě tak nějak
pozná a také je to naznačeno v anotaci :). Ani ve snu mě však nenapadlo, jak chce paní autorka zařídit, aby se
potkali dva lidé, kteří mezi sebou nemají jen hloupé zábrany, ale
nepřekonatelné společenské rozdíly. Navíc jsou oba ještě dětmi bez možnosti
jakkoliv ovlivnit politickou situaci nebo pomoci tomu druhému. Jeden
z nich je ještě k tomu otrokem, majetkem, který je pečlivě střežen. Většinou to
hrdinové v YA knihách nemají tak moc těžké, jako tihle dva.
Nedá se říct, že by kniha byla úplně nepředvídatelná.
Některé věci jsou jasné, ale pořád zůstává ostatní děj, který se naprosto
odhadnout nedá. Hajzlové typu Sabatiniho a Bainesové jsou totiž naprosto
všehoschopní a podporovaní systémem. Text je plný nebezpečí a krutosti, stejně
jako přátelství a dobroty. Tohle mě dokázalo udržet u stránek téměř bez
přerušení. Rychlé střídání vypravěčů a krátké kapitoly jen napomáhají už tak
ukrutně dobré čtivosti.
Kniha patří v rámci žánru YA k tomu nejlepšímu, co
jsem četla. Nápad je naprosto originální, prostředí cirkusu je zrůdným způsobem
přitažlivé. A hlavně zde není k nalezení nic ze stokrát ohraných nápadů a
žánrových klišé. Další díly si nenechám ujít, jsem sama zvědavá, jak se
s nimi paní autorka popasuje.
Obrázek uloupen z FCB Knihy Dobrovský |
Anotace:
Anglie, blízká budoucnost. Společnost je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, spodinu odsunutou do ghett, nucenou pracovat jen za nepoživatelnou stravu, a žijící v neustálém strachu, že jim ukradnou děti přímo z ulice a odvezou je do putovního cirkusu, aby tam vystupovaly v představeních, ve kterých jim noc co noc půjde o život. Hošiko je jedním z těch dětí, talentovaná dívenka, která se pohybuje po visutém laně jako kočka, jak se jí taky přezdívá. Ben se narodil na opačné straně, je Čistý a syn ambiciózní političky, zapřisáhlé nepřítelkyně Dreků. Jejich osudy se spojí v okamžiku, kdy Ben se svou rodinou navštíví cirkus a propadne kouzlu uhrančivé Kočky. Ani pro jednoho z nich už pak život nikdy nebude stejný, jako dřív.