Příběh matematiky – symboly, které změnily svět (přednáška)

Zdroj

 "PŘÍBĚH MATEMATIKY - SYMBOLY, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT"

Přednášející: doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc., MFF UK

Je matematika jazykem přírody? A kdo tímto jazykem kromě matematiků mluví? Co je v matematice důležitější, uvažování nebo vzorce? Jsou vzorce konečným výsledkem matematických úvah? Nebo jsou tím, co naopak ovlivňuje či dokonce řídí naše uvažování? Proč jsou některé vzorce slavnější než jiné a jaká je historie, která provází ty nejslavnější? Co je důležitější při řešení konkrétního matematického problému: intuice nebo formální matematické uvažování? Jak se od sebe liší matematika a počty? A jaký druh uvažování, který se neopírá o žádný vzorec, lze označit za matematický? 

Na základce a později na střední jsem vždycky patřila mezi ty, kteří nesnášeli matiku. 

NESNÁŠELA JSEM JI! 

Hnus, nuda, muka, ztracený čas, biflování vzorečků a na konci koule, v lepším případě čtverec nebo trojúhelník v případě zázraku :) 

Jakmile ale došlo na dobrovolné získávání informací a přišla jsem na to, že matematika je víc, než jen ty nucené vzorečky, jejichž smysl nikdy nikdo pořádně nevysvětlil. Matematika je kouzelná krajina a její jediné zaklínadlo se jmenuje pravda. Důležité je najít toho správného průvodce na cestě k pochopení. 

Přes to, že pořád nepatřím k těm, kteří matiku chápou snadno, občas se ráda nechám zlákat na podobnou přednášku, jaká proběhla na brněnské Hvězdárně.

Zdroj

„Tři muži, kteří v podvečer vzlétli na Letné v balónu, se ztratili v mlze. Už se začínalo stmívat a stále nevěděli, kde jsou. Netroufli si přistát, co kdyby to bylo uprostřed silnice nebo Vltavy. Začínali mít strach a jednoho z nich napadlo, že by mohli začít volat o pomoc. Naklonili se z koše dolů a začali křičet: "Halóóó, kde jsme?" Za čtvrt hodiny slyšeli z dálky odpověď: "Halóóó, jste ztracení!" Dva muži se zatvářili děsně vztekle a otráveně, třetí se však usmíval a během chvíle bravurně přistál na louce kousek od řeky. "Jak jsi to dokázal? Vždyť z té odpovědi jsi nemohl usoudit vůbec na nic. A kde vlastně jsme?" "Mýlíte se, mohl. Byli jsme u koleje 17. listopadu a odtud je to k řece kousek..." "Jak jsi to poznal?" "Podle toho, že ten, kdo nám odpovídal, mohl být jedině matematik. Pro tento úsudek mám tři důvody: zaprvé - trvalo mu dlouho, než odpověděl, zadruhé - jeho odpověď byla naprosto správná, zatřetí - byla úplně k ničemu."

Hned v úvodu mi pan přednášející zcela pokazil moji představu o matikářích. Matikáři přece nemají být sympaťáci, kteří občas pronesou vtip (o matikářích!) a umí zajímavě přednášet. No a vida! Pan přednášející si dokázal získat publikum a jeho pozornost hnedle ze startu.

Přednáška byla pro laickou veřejnost, takže pochopitelně bylo nutné přednášet srozumitelně. Nehrabat se nijak moc do hloubky – to ostatně ani nebylo možné z časových důvodů. 

Já sama jsem jako cíl přednášky viděla vzbuzení zájmu o věc. Kdo chce, může si do hloubky studovat dál sám.

Pan docent vybral pětici vzorců – známých a sem tam nějaký neznámý - mně neznámý, můj drahý se chytal bez problémů. O těchto vzorcích ve zkratce pohovořil, tak, aby nám je přiblížil. 

Z dávných i méně dávných časů se vynořil Pythagoras, Einstein, de Fermat, Euler a další. Dozvěděli jsme se, proč je matematika vyjadřována vzorci, co popisuje, jakým způsobem uvažuje a co je to vlastně matematické myšlení. Nechyběly příklady ať už se vzorci nebo bez nich.

Mohu prohlásit, že se jednalo o přínosnou přednášku. Především to byl ale zajímavě strávený čas, při kterém jsem se hodně dozvěděla a přišla jsem o hodně svých negativních pocitů k matematice. Pokud bude další přednáška na podobné téma, ráda se zúčastním zase.

P.S.: konečně vím, s jakým vzorcem počítá kalkulačka :) že tam nesedí trpaslík s kuličkovým počitadlem jsem věděla :D, ale vidět ten vzorec… paráda!

Tak trochu sváteční Shakespearovská pošta.

Když slyším zvon, jak odměřuje čas,

a v tlamě noci vidím mizet den,

když stříbrem prokvétá už černý vlas

a jaro setřásá květ za květem,

když vidím zas, že opadalo listí

a holý strom že neskýtá už stín,

že zeleň léta vezou po strništi

jak na marách a s vousy od osin,

pak tvojí krásy ptám se v obavách,

zda tuhle zkázu času vydrží:

než každá krása obrátí se v prach,

má vidět jinou vedle sebe žít:

                                         pod kosou času jednou padne každý,

                                           jen ten, kdo plodí, může přežít navždy.

Sonet 12

Přednášky pana profesora Hilského hltám na youtube už docela dlouho. Moje radost nad tím, že zavítá i k nám do Brna, byla proto značná.  Pochopitelně jsem ani nemyslela na to, že bych na jeho přednášku v Moravské zemské knihovně z nějakého – jakéhokoliv – důvodu nešla. Chtěla bych touto cestou moc poděkovat Moravskézemské knihovně, že pana profesora pozvala a doufám, že to nebylo naposledy!

Pan profesor je současným českým překladatelem Shakespeara. Přeložil jeho kompletní dílo, za což se mu dostalo i ocenění. V roce 2015 získal cenu Česká hlava právě za tento překlad. Jinak je profesorem anglické literatury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity, což oběma institucím a hlavně jejich posluchačům upřímně závidím.

Přednáška, u které jsem měla tu čest být osobně, se týkala Shakespearových Sonetů. Jednalo se o komponované pásmo, ve kterém zazněly Sonety i zhudebnělé skladatelem Danielem Dobiášem a neslo název

Tak trochu sváteční Shakespearovská pošta.

Na úvod nám pan profesor pověděl něco o historii sonetu. Že místem jeho vzniku byla Itálie a teprve pak se, díky překladům, dostal až do Anglie. Dozvěděli jsme se také o skladbě sonetu a protože pan profesor má i rozsáhlé znalosti o tehdejší době, doplnil svoji přednášku zajímavostmi a reáliemi, které se obecně neví, ale v kontextu jsou nesmírně zajímavé.

Pak už jsme se ponořili přímo do textů jednotlivých sonetů. Pan profesor vždy konkrétní sonet přiblížil. Řekl o čem je, co se v něm dá najít a nevynechal ani zajímavosti, které vyzní jen v originálním textu a srovnal je s překladem. A přeložit některé věci, aby zněly stejně krásně, jako v angličtině, to musel být opravdu oříšek. Pak vždy sonet přečetl a následovala jeho hudební verze v podání skladatele pana Dobiáše.

Pan profesor Martin Hilský

Musím říct, že poslouchat pana profesora byla radost, jako vždy. Nejen, že má hluboké znalosti o dané problematice, ale vypráví takovým vášnivým a zaujatým způsobem a to se mi velmi líbí. Je vidět, že žije tím, co dělá, a že je pro něj radost o tom přednášet, což velmi oceňuji. Navíc jeho charisma při osobním setkání je ještě větší než z videí na youtube, která mimochodem doporučuji zhlédnout. O anglické renesanci, divadle, historii a o Shakespearovi a jeho díle mě naučil víc, než celá školní docházka dohromady a ještě takovým způsobem, že mě to i bavilo a sama jsem chtěla více informací, což se škole bohužel nepodařilo.

Co bylo ze začátku zvláštní, byla zpívaná forma sonetů. Docela mi trvalo, než jsem si na to zvykla. První mě snad i trochu vyděsil, protože pan Dobiáš do zpěvu vkládal značnou energii a já jsem zvyklá mít na poezii ticho a klid. Nakonec ale musím uznat, že některé byly velmi pěkné i v tomto podání.

Hudební skladatel Daniel Dobiáš

Na konci přednášky se mi podařilo získat i podpis do svého výtisku Sonetů, takže mám konečně nějakou tu trofej :). Sonety, uvedené v tomto článku, jsou z knihy Sonety, kterou vydalo nakladatelství Atlantis v roce 2009 a v překladu Martina Hilského. A bylo těžké vybrat jen dva z mých nejoblíbenějších, ale přepisovat celou knihu se mi nechtělo :).

Přednášku o Sonetech můžete zhlédnout zde. Velmi ji doporučuji, stejně jako další přednášky pana profesora, například tuto, ta je jedna z mých oblíbených (nenechte se odradit angličtinou na začátku, přednáška je česky).

Pokud si budete chtít knihu koupit, tady vám poradí, kde ji seženete za nejlepší cenu.

Až přijde čas - a přijít může, kdo ví -,

a začneš na mně hledat samé chyby,

až tvoje láska ortel svůj mi poví

a účet dá, co nezná žádné "kdyby",

až přijde čas a budeš jako cizí,

za pohled ani nebudu ti stát,

láska, co byla, zničehonic zmizí,

výmluvu najde pro zdvořilý chlad,

až ten čas přijde, budu obrněn -

já vím, co jsem a co si zasloužím,

sám proti sobě zdvihnu ruku jen,

a přísahat budu na seznam svých vin.

                       Že opouštíš mne, důvody máš pádné,

                      já pro svou lásku neumím dát žádné.

Sonet 49

Největší tajemství třetí říše

...přednáška, která mi dala více otázek než odpovědí…

Věděli jste, že jen malý kousíček za českými hranicemi se v Polsku v Sovích horách ukrývá několik obrovských podzemních komplexů? Že se jedná o pozůstatky II. Světové války a zbudovali je nacisté? No já taky ne. A proto jsem se nechala zlákat na přednášku, která proběhla v listopadu v brněnské Mahenově knihovně.

Zlákala mě tato pozvánka:

Na sklonku roku 1943 se začalo uprostřed trojúhelníku měst Náchod, Kladsko a Valbřich dít něco velmi zvláštního. Třetí Říše začala stavět nejzáhadnější podzemní komplex ve své historii – objekt s krycím názvem ANLAGE RIESE. Z koncentračního tábora Gross Rosen bylo vyčleněno 50 000 vězňů a z říšské kasy 150 000 000 marek. Beton na stavbu byl plánován ve stejném rozsahu jako beton spotřebovaný na všechny protiletecké kryty v celé Říši za rok 1944. Ve stejné oblasti se dosud hledá onen Zlatý vlak, který hýbe světovými médii.
O tomto a mnohém další přijde pohovořit Milan Zacha Kučera, spisovatel a badatel. Autor knih o Riese – Největší tajemství Třetí Říše a Ocelové město nacistů. Držitel ceny za literaturu faktu pro rok 2013. Můžeme se těšit na dva krátké filmy, množství snímků a zasvěcený výklad problematiky.

Uvnitř Tottenburgu - dobová fotografie. Zdroj.

Přednášku jsme zahájili filmem Tottenburg – Poslední Hitlerova svatyně. A už zde si pan přednášející získal moji plnou pozornost. Pohovořil o tom, k čemu skutečně sloužila budova, již projektoval architekt Tischler a která byla maskována jako mauzoleum a památník padlých vojáků. Uprostřed čtvercové budovy hořel na sloupu věčný oheň Valhally a vůbec byl sloup vyzdoben germánskou symbolikou. Dle získané informace zde probíhalo zasvěcování nových členů černého řádu SS. A všichni víme o nacistickém zájmu o magično všeho druhu. Tato část přednášky byla proto velice zajímavá a pan přednášející nás všechny doslova připoutal k židlím.

Tottenburg dnes. Zdroj.

V druhé části přednášky jsme se dozvěděli více o komplexu objektů pod názvem Kryptonym Riese. Jednalo se o komplex několika podzemních bunkrů (6 nebo 7, už si přesně nepamatuji), které byly zbudovány, či spíše vyhloubeny nacisty v Sovích horách. Pracovní síly na stavbu těchto monstrózních úkrytú (továren, bunkrů, či co to vlastně bylo) byly zajišťovány z pracovních táborů a nemusím zdůrazňovat, že jich bylo hodně (50 000!!) a hodně jich také ze stavby neodešlo. Nikdo neví, k čemu tyto objekty měly sloužit a tak nějak se tuší, že v Sovích horách ještě nebylo nalezeno vše, co se tu skrývá. Pan přednášející sám tyto tunely hledal a zkoumal a napsal o nich dvě knihy. Takže dokázal hovořit opravdu poutavě a vše prokládal promítáním fotek přímo z tunelů. Kdo by pátral v hloubi internetu, nalezne reportáž (poněkud senzačněji zpracovanou), kterou točila televize Prima.

Zámek Ksiaz. Zdroj.

Další položka na seznamu nacistických záhad byl zámek Ksiaz. Jedná se o třetí největší polskou památku německého původu a za války měla být Hitlerovým hlavním stanem, jež pro něj budovala Luftwaffe. O zámku nám bylo řečeno spousta zajímavých věcí, ale nejzáhadnější bylo to, co není na povrchu vidět a sice další podzemní komplex chodeb a místností, do kterých vedl mimo jiné také výtah s obrovskou šachtou vyhloubenou přímo před zámkem. Byla to řádná díra, bez problémů spolkla náklaďák a je otázkou, k čemu byl potřeba tak obrovský výtah? Rusové po válce díru zasypali a přerušili tak přístup do tunelů od zámku. Naštěstí nacističtí lišáci neměli do své nory pouze jeden vstup. Na zámku se také točil seriál Šifrovací věž, který nám byl doporučen ke zhlédnutí – to určitě udělám, protože celá věc se mi jeví velice zajímavá.

Předposlední téma, které jsme nakousli, bylo téma nacistických superzbraní, které měli vyvíjet. Bylo to právě zde? V těchto podzemních krytech a dalších záhadných povrchových stavbách, o kterých se dosud neví, k čemu sloužili? Co třeba taková Mucholapka? Na co byla? Teorií je k tomu dost, ale nikdo ve skutečnosti neví. Několik teorií nám bylo nastíněno, ale žádná nevypadala moc pravděpodobně. Všechno se zdálo být strašlivě fantastické (Superzvon) na to, aby to mohla být pravda, ale jak už jsem psala, nikdo neví, čeho byli náckové schopní (krom toho o čem se jednoznačně ví). Utajení každopádně bylo obrovské a mapování tunelů a staveb stále probíhá.

Mucholapka. Zdroj.

No a poslední velkou záhadou byl nacistický zlatý vlak. Podle pověstí byl na konci války vypraven z Vratislavy obrněný vlak plný cenností a zlata. Před Rudou armádou měl být údajně ukryt v podzemním tunelu u Walbrzychu – tedy někde v této oblasti. Problém je ten, že i přes velikou snahu po něm dosud nikdo nenašel ani stopu. Podle fotek, které nám pan přednášející promítal, by vlak bez problému ukryl kterýkoliv z podzemních tunelů. Jenže v žádném z nich není, aspoň tedy v žádném z dosud objevených.

Jak je tedy patrné, přednáška poskytla mnohá zajímavá témata a pro někoho, kdo se o věc opravdu zajímá, byla přínosem. Já jsem naprostou většinu věcí vůbec nevěděla a ačkoliv na žádné příliš konkrétní odpovědi nedošlo, strašně ráda bych věděla, k čemu ty komplexy tunelů měli sloužit. Doufám, že to nezůstane navždy jedním ze zapomenutých nacistických tajemství.

Chodby. Zdroj.

Shakespearovy knihy, Prosperova knihovna - přednáška

Přednášející: Prof. PhDr. Petr Osolsobě PhD., Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

Vždycky mě zajímalo, kde bral pan WS inspiraci ke svému tvoření a proto jsem navštívila přednášku v MZK v Brně. Vůbec jsem netušila, do jak zajímavého a komplexního tématu tímto kousnu a určitě jsem netušila, že budu od toho dne každý den poslouchat další přednášky na toto téma na youtube :)

Zdroj: internet

Na této přednášce, kterou jsem navštívila živě, jsem se dozvěděla hlavně odpovědi na otázky WS a jeho knihovna – kde nabyl své knižní vzdělání, které staré knihy nejvíc čítal, kdo tiskl jeho knihy, jak vzniklo slavné foliové vydání jeho her (1626) a jak používá metaforu knihy ve svém díle. Dověděla jsem se, že WS se pohyboval v poměrně dost vysoké společnosti, takže měl přístup i k cenným tiskům, ke kterým se tenkrát běžně nebylo možné dostat. Mohl tedy čerpat inspiraci například i u Plutarcha, který ovlivnil hodně WS dramat, nebo třeba u Ovidia. WS se prostě dokázal inspirovat vším, co četl a prostřednictvím svých her předal příběhy ostatním – příběhy z historie, mýtů i skutečných událostí. Příběhy sice mohly být převzaté, ale řeč, kterou WS používá je naprosto originální.

First Folio, zdroj internet

Na hrách Williama Shakespeara mě fascinuje hlavně to, že jsou nadčasové. Navzdory tomu jak moc jsou staré, jsou v každé době pochopitelné a vždycky budou. Nikdy už nebude žádný dramatik, jako byl WS – jeho hry mají hloubku, jsou napínavé, zábavné, poučné, zamilované a především po čertech dobře napsané a jazykově bohaté, plné metafor a skrytých náznaků, narážek a odkazů. WS si nádherně hraje se slovy a jejich významem. Prostě každý si v jeho hrách najde to svoje.

Co mě velmi pobavilo, bylo to, že Shakespeara v podstatě donutila tvořit cenzura, která tenkrát byla – díky zákazu původních křesťanských her mohl a musel WS psát svoje hry, aby měl, ve svém divadle Globe, co hrát. Takže všechno zlé je nakonec pro něco dobré :).

Zrekonstruované divadlo Globe v Londýně, zdroj: internet

Pan přednášející Petr Osolsobě uměl nádherně recitovat, takže nám přednášku okořenil přednesem některých Shakespearových her a sonetů. A taková perlička – čtrnáct dnů před touto přednáškou objevili ve Francii jeden výtisk Shakespearova Folia, je to 234 původní zachovaný výtisk!

Téma je natolik obsáhlé, že se bohužel do dvou hodin prostě nemohlo vejít, takže na téma renesanční divadlo, historie divadla a Shakespeare a jeho hry mohu doporučit na youtube přednášky pana Hilského. Je to opravdu velice zajímavé téma, protože pan Hilský zmiňuje ve svých přednáškách i historické souvislosti. Žádnou přednášku pana Osolsobě jsem na youtube bohužel nenašla.

Můžete shlédnout například tuto s názvem Shakespeare a zrod anglického divadla, navzdory anglickému začátku je to v češtině :) :

https://www.youtube.com/watch?v=gxNhlpVHvYo

Fyzikální desatero II - přednáška

zdroj: internet

Že se na Hvězdárně v Brně pořádají zajímavé přednášky, to ví snad každý, ale k mé hanbě jsem si uvědomila, že jsem na jedné z nich byla naposled před asi pěti lety. Rozhodla jsem se to napravit a mrkla na jejich stránky. Vykoukla na mě přednáška s názvem: Fyzikální desatero II. První díl jsem sice prošvihla, ale po přečtení stručného infa jsem věděla, že na dvojku půjdu:

"Fyzikální desatero II"

Pokračování mimořádně úspěšné přednášky, která nás opět zavede do světa, ve kterém panují základní principy fyziky, které jsme do současnosti byli schopni popsat. Jejich důsledky jsou často velmi překvapivé, svým způsobem fascinující a navíc vzájemně propojené. Tentokrát se zaměříme na extrémně miniaturní svět elementárních částic, poodhalíme stavbu atomu, budeme se zabývat vztahem mezi hmotou a energií, potrápíme své hlavy kvantovou mechanikou a také si představíme základní síly, které vládnou našemu vesmíru. 

Přednášel Ing. Martin Zeman, Ph.D. z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT v Praze.

zdroj:internet

Pan přednášející měl menší zpoždění, vzhledem k nepředvídatelnému pohybu částic na D1, tak jsem využila akademickou čtvrthodinku k shlédnutí interaktivní výstavy o sluneční soustavě, která je zdarma v suterénu planetária. Po té, co jsem se přesvědčila, jak moc těžká je krabice džusu na Slunci (moc), rozhýbala Foulcaltovo kyvadlo a zjistila, kolik bych vážila například na Merkuru (výstava je docela zábava, škoda, že jsem neměla více času), musela jsem běžet nahoru, abych nezmeškala začátek přednášky.

Zdroj: internet

Ponoření do světa malých částic už nic nebránilo. Upravila jsem si sedadlo do polohy „pololež“ a doufala jsem, že se budu chytat alespoň částečně, protože veškerá fyzika pro mě skončila na střední škole. Pan přednášející naštěstí počítal s eventualitou, že v sále bude mít více takových kusů a informace předkládal srozumitelným stylem. Pro lepší pochopení tématu nám na strop digitária promítal obrázky a různou pomocnou grafiku a musím přiznat, že díky tomu bylo vše lépe pochopitelné, než kdyby jen mluvil. Ne že bych neměla bílá místa, ale pan přednášející nějak vytušil, kde by se problematické pasáže mohly vyskytovat a vše vysvětlil důkladně a různými způsoby. Například vysvětlit pohyb atomů pomocí rockového koncertu – tak tohle už mi z hlavy fakt nevypadne :). Co se kvantové mechaniky týče, nejvíce mě pobavilo prohlášení amerického fyzika Richarda Feynmana, který řekl:  "Myslím, že mohu s naprostou jistotou prohlásit, že kvantové mechanice nerozumí nikdo." Řekla bych, že to je asi tak v souhrnu pravda, pochopte něco, co nemůžete vidět a nemáte s tím žádnou předchozí zkušenost. A nepomohla tomu ani známá Schrödingerova kočka :).

zdroj: internet

Vím, že to bude znít neuvěřitelně těm, co mě znají, ale už se nemůžu dočkat, až bude Fyzika III. :) rozhodně na ni totiž půjdu a do té doby tu mám k přelouskání několik knih od Hawkinga, abych byla přece jen o něco lépe připravená:).

Program přednášek Hvězdárny najdete zde.

Zdroj: internet