Domek v Irsku

 

Autorka už se mi dávno se svojí tvorbou zavrtala pod kůži. Vím přesně, co od ní očekávat a její knihy si nenechám ujít. Domek v Irsku byl tedy z nabídky knih pro spolupráci naprosto jasnou volbou.

 

Anotace:

Hannah Cambellová se rozhodla pro velkou životní změnu a vyměnila kariéru úspěšné právničky z uspěchaného Manchesteru za studium na vyhlášené kulinářské škole v Irsku. První den si v Dublinu užívá všechno, co nové město nabízí – speciality, skvělé drinky a také společnost charismatického Conora, se kterým se náhodou seznámí. Když se další den přesune na malebný venkov, kde se škola nachází, zjistí, že „to, co se stane v Dublinu, nezůstane jen v Dublinu“… Kulinářská škola ukrytá mezi krásně zelenými kopci naučí Hannah mnohem víc než kuchařské základy.

 

…

 

Jak už jsem psala v úvodu, vím přesně, co od autorčiných knih očekávat a taky že to tam vždycky najdu. Šablonka příběhů je stále stejná, člověk s jistotou ví, jakou cestou se bude zápletka ubírat. Není teda problém si knihu vzít, když je na ni nálada. Na druhou stranu mi to připadá trochu škoda, protože čím víc od autorky čtu, tím víc je šablona vidět. S jistou předvídavostí (značnou) je ale u podobných knih nutné počítat a, přiznejme si, i kvůli tomu je čteme.

Skvělé na této sérii je změna prostředí s každým dalším dílem. Tentokrát mě autorka vzala na výlet na Irský venkov. Tyhle venkovské díly mi sedí zdaleka nejvíc. Příroda je prostě skvělý rámec romantického dobrodružství. Prostředí statku přeměněného na více méně soběstačnou farmu a kuchařskou školu, bylo skvěle vymyšlené. Autorka jako vždy dokázala prostředí dokonale popsat a vytvořit atmosféru pohody. Při čtení jsem měla pocit, že už jsem tam byla. Po dočtení zase vím, že bych tam určitě chtěla jet na dovolenou (vařit ani náhodou).

Jenže ono to jídlo, vaření a pečení ke knihám paní Caplinové patří taky. No a proč ne. Láska přece prochází žaludkem :D a musím uznat, že na chlapech, kteří umí vařit, je vážně něco neodolatelného. V této knize se mi líbilo, že vyhlášená kuchařka vařila ze svých vlastních výpěstků, bylinek a z masa vlastních zvířat. I to, že využívala ve své kuchyni hodně sezónní věci a místní zdroje. Taky účastníci kurzu se museli zapojit do prací kolem bylinkové zahrady a zvířat, takže poznali vaření i z této stránky. I když hlavní hrdinka Hannah trochu popírá myšlenku, že z kvalitních surovin nejde uvařit blbě :)

Když už jsme u Hannah, musím říct, že jsem se s ní sžila opravdu rychle. Obě dvě jsme ve vaření úplně stejně „dobré“ a líbilo se mi, že mám konečně hrdinku, která netráví veškerý čas v kuchyni. Hannah je právnička, má dobrou pověst – v práci je úspěšná, ale zároveň je tak trochu škrob. Na rozdíl od své sestry, s níž jsem se seznámila v předchozí  Chatě ve Švýcarsku, je Hannah spíš klidnější, zodpovědná a rozvážná osoba. Nic neriskuje ani v práci ani v osobním životě, drží se zajetých kolejí. Samotnou ji trochu překvapí (stejně jako šéfa v práci), že se odhodlá vzít si šest týdnů dovolenou a odjet na kuchařský kurz. A navíc se hned v Dublinu dopustí další naprosto nehannahovské věci. Nabrnkne si chlápka na jednu noc. Druhý den, trochu vyděšená sama ze sebe, pokračuje do Killogary, kde se má její kurz odehrávat a je fakt ráda, že svůj úlet nechává za sebou a chlápka, kterému se doslova vyplížila nad ránem z ložnice, už nikdy neuvidí. Jenže… A protože autorku známe, všem je nám jasné, jaké jenže nastane :) Hannah se začíná učit vařit a zároveň se musí vyrovnat s tím, že její úlet Connor, je jaksi každý den někde poblíž.

 

Na začátku knihy bylo toho vaření přeci jen trochu hodně. Až mě to vysvětlování a poučování na startu trochu odrazovalo a donutilo pochybovat, zda mi tentokrát caplinovka sedne. Podobně jsem to měla i s Čajovnou v Tokiu. Naštěstí podobnost pokračovala a po rozpačitém začátku přišlo parádní pokračování, na které jsem u autorky zvyklá. Kupodivu jsem zjistila, že i v kuchyni se dá zažít spousta zábavného. Tím spíš, když se na kurzu sejde tak různorodá parta lidí, jako byla tady. Autorka postavy prostě umí, i když i u nich se projevuje trochu šablonovitost a určité typy, hlavně ženských postav, se dají najít v každé knize.

Jako další kladnou věc na příběhu musím vyzdvihnout, že hlavní pár mi naprosto dokonale sedl k sobě. Průběh jejich vztahu mě bavil a všechno, co spolu zažívali, jiskřilo jejich vzájemnou přitažlivostí a zároveň jakousi pohodou a důvěrou mezi nimi. I když, pravda, nezačali úplně nejlépe. Vyhovovalo mi, že neměli potřebu kolem sebe přehnaně dlouho kroužit jako puberťáci. Jejich vztah šel tak nějak přirozeně. To je taky dar autorky, že to umí podobně napsat. U žádného z jejích párů jsem nikdy neměla pocit, že jsou k sobě tlačeni na sílu. Paní Caplinová má sice šablonu, ale rozhodně nepíše lacinou romantiku s nesmyslnými vztahy. Při čtení mi hodně vadí, když vztahu nevěřím a to se mi u této autorky zatím nikdy nestalo.

Už mám od autorky načteno tolik, že se mi daří objevovat jisté zábavné vztahové aha momenty, které mají všechny knihy společné. Třeba takové to, kdy si hrdinka uvědomí, že se do svého „odříkaného krajíce“ zamilovala. Nebo aha, když hrdince doklapne, že ten, kterého náhodou potkala, je ten on, který má s ní do budoucna hodně společného. Vím, že tyto věci budou příště zase stejné a i tak se těším na další příběh.

 

Autorka do příběhu krom vaření, zajímavého nového prostředí a lásky zamontovala ještě i napínavý prvek, u kterého jsem si nebyla jistá, kam nakonec povede. Tuhle zápletku mě taky bavilo sledovat. Osvěžilo a zpestřilo to děj podobně, jako tomu bylo u Hotýlku na Islandu. Navíc se tak krásně rozvinuly vztahy mezi postavami a kurzisti natolik srostli s domácími, že se na konci všichni semkli a drželi při sobě. Takové příběhy a vztahy mezi postavami jsou v dnešní době jako balzám na duši.

Celá tahle série je balzámem na duši. V každém jejím jednotlivém příběhu najdete všechno, proč budete zavírat knihu s pocitem spokojenosti a pohody. A to je i důvod, proč se vrátíte k dalším dílům.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu a samozřejmě i celou sérii najdete tady.

 

Další knihy autorky na bloGu:

Hotýlek na Islandu

Čajovna v Tokiu

Chata ve Švýcarsku

 

 O knize:

Autor: Julie Caplinová

Série: Romantické útěky (8. díl)

Překlad: Ivana Čejková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 352

 

 

Uteč!

 

Knihu jsem vyhrála v soutěži  v roce 2021, mám ji dokonce se skvělým věnováním autorky. A vážně lituju, že jsem se k ní nedostala dřív. Jenže jsem prostě netušila, jak silný příběh se v ní skrývá. Očekávala jsem prostě běžnou romantiku ve stylu hodná holka potká fakt nevhodného kluka s temnou minulostí. No, ano. Tak by se to dalo říct i o této knize. Jenže tohle je zdaleka nejlepší kniha na podobné téma, která se mi dostala do ruky.

 

Anotace:

 

Je lepší postavit se svým démonům, nebo před nimi utéct?

Milující rodina, bohatý a vlivný snoubenec, vidina úspěšné profesní kariéry. Obrázek života, po kterém touží většina žen. Hanna se před ním však rozhodla utéct.

Na své pouti za nalezením odpovědí potká Jaye. Nepřátelského a uzavřeného motorkáře, který za pevnými hradbami mlčení ukrývá děsivou minulost. Pomůže mu pouto, jež mezi nimi vzniká, překonat traumata, která ovlivňují celý jeho život? Najde Hanna to, co hledá, nebo se jejich nebezpečná jízda nádhernou krajinou východního pobřeží USA řítí k nevyhnutelné pohromě?

Silný příběh o tom, že i dobrým lidem se dějí špatné věci a že láska a přátelství mohou vzniknout tam, kde by to nikdo nečekal.

 

…

 

Jak vás ovlivní prostředí, z něhož pocházíte a výchova, kterou jste v dětství prošli? Co znamená možnost jít si vlastní cestou? Zaslouží si lidé dostat druhou šanci? Zajímá vůbec někoho, jací opravdu jste, nebo více rozhoduje, jak vypadáte a jací jste podle jejich názoru? Tohle a další otázky v knize zazní a já jsem musela chtě nechtě hledat odpovědi, stejně jako postavy, které v příběhu vystupují. Ať už se jedná o bohatou naivní Hannu nebo Jaye s úplně odlišnou minulostí, oba dva si museli projít svým osobním zkoumáním sebe sama i toho druhého. Často navzdory svému okolí, protože předsudky společnosti jsou skutečné, lidé rychle soudí na první pohled a dají si vás do škatulky, z níž je pak těžko se vymanit.

 

Hanna je vzorná bohatá holčička. Pochází z bohaté rodiny, má dobrou školu, oddaného snoubence ze stejného prostředí, jako je sama. Na první pohled má všechno. Budoucnost před ní leží jako jasná, jejími blízkými předem naplánovaná linie a Hanna se od ní neodchyluje, protože by je zklamala. Nikdy nepřemýšlela nad tím, co chce sama. Ani snad nad tím, že by něco mohla chtít jinak. Až do chvíle než na výletě v přírodě načapá svého dokonalého snoubence, jak vedle záchodků projevuje nevhodný zájem o polonahé tělo jiné ženy. Hanně se převrátí svět vzhůru nohama a rozhodne se, že potřebuje být chvíli sama, aby si jej zase nějak uspořádala. Sbalí tedy bágl a vyrazí sama do divočiny. Místo, kam se vydala, leží na konci známé turistické stezky, takže za normálních okolností by to byl krásný výlet. Potíž je v tom, že Hanna jde sama a od cíle ji dělí hodně dlouhá cesta.

Na této cestě krásnou přírodou naráží na nečekanou společnost. Trojici motorkářů, kteří od pohledu vybízejí každého, aby se držel dál. Jenže se situace tak semele, že je Hanna vlastně vděčná za to, že s nimi může kousek cesty popojet.

Jedním z těch maximálně nevhodně vyhlížejících týpků je Jay a ze začátku se k Hanně staví ze všech nejvíc odmítavě. Je celkem dost nemluvný a odtažitý.  Jenže postupem času si začínají rozumět a stane se to, co jsem na začátku očekávala. Hodná holka opravdu potkala nevhodného kluka. Jen s tím rozdílem, že kluk byl už dávno muž a rozhodně se nechoval jako kretén z mladické rozháranosti. A taky měl zatraceně dobré důvody nedůvěřovat světu a opravdové rány, které si v sobě nesl. Přes to se k Hanně nechoval jako hajzl. Autorka ukázala, jak doopravdy pojmout postavu, řekněme, neusměvavého trpícího hrdiny, aby se z ní nezvedal žaludek. Jay ani náhodou v životě nedělal a nezažil dobré věci, ale přesto není hajzl z principu. Vlastně, navzdory jeho minulosti, není hajzl vůbec. Jen zažil věci, které ovlivnily jeho přístup k životu, okolí i k sobě samému a zatraceně těžko hledá z naučených stereotypů cestu ven.

Obě postavy byly skvělé. Propracované až na dřeň, obzvlášť v Jayově případě opravdu až do nejtemnějších koutků duše. Oba měli před sebou dlouhou cestu, kterou museli ujít a to nejen v zeměpisném smyslu toho slova. Cesta hrdiny, na kterou se Hanna v příběhu vydala, byla nakonec nejen o ní ale snad ještě mnohem víc o Jayovi, který bojoval s démony minulosti tak krutými, že bylo úplně hrozné pomyšlení na to, že někteří takto musí vyrůstat, aniž by za svou situaci nějak mohli. Jejich životní příběhy byly zajímavé a hodně silné, i když každý trochu jinak. Strašně mě bavilo číst, jak se ti dva potkali a vzájemně si pomohli změnit trochu život.

 

Romantika je v tomto příběhu velmi jemná a vzrůstající náklonnost postav velmi dobře zvládnutá. Není navíc tím nejdůležitějším, okolo čeho se příběh točí, jen prostě je. Vzájemná přitažlivost Jaye a Hannu docela zaskočila. Problém dvojici způsobuje nejen celkem velký věkový rozdíl, ale i hodně rozdílné prostředí, z něhož pocházejí a životní zkušenosti, které mají za sebou. Hanna teprve slupuje první vrstvy naivity a hledá sama sebe. Jay dostal od života naloženo, že to téměř neunesl a sám sebe našel i zároveň ztratil a ztrácí každý den znova a znova.

Autorka má krásné popisy přírody. Úplně mě to na ta místa vtáhlo a dokázala jsem si všechno krásně přestavit včetně všemožných vůní, zvuků a podobných věcí. Nepíše nijak komplikovaným a nepřístupným stylem. Naopak umí velmi pěkně přiblížit prožívání postav a nebyl tak vůbec problém se do nich vcítit. Mluva a chování jednotlivých aktérů byla navíc dobře přizpůsobená tomu, jací měli být. Některé okamžiky a scény působily možná trochu přehnaně, ale rozhodně v knize nepřekážejí a pro vývoj děje jsou potřeba.

Hlavní příběh doprovázejí také mezihry. Nejdříve to vypadá, že půjde jen o úryvky deníku Hannina strýce, který se jí dostal do rukou po jeho smrti a v němž Hanně píše o svém životě. Postupně se však přidávají se svým líčením minulosti i Jay a Hannina kamarádka Heather. Zpověď Hannina strýce, který do značné míry ovlivnil její život, a pohledy do Jayova dětství byly fascinující. Prve jsem myslela, že mě budou tyhle vstupy do minulosti rušit, ale nakonec se mi líbily úplně stejně jako hlavní příběh. Skvěle ho doplnily a vysvětlily hodně věcí.

Oceňuji, že autorka nesklouzla k otřepané, uspěchané a dost nepravděpodobně znějící romanci, která se nabízela, v ten moment by se celý příběh shodil a stal neuvěřitelným. Byla by to škoda, vzhledem k silnému poselství. Autorka to udržela v přijatelně uvěřitelné rovině, ale naději svým postavám nevzala. Vážně chci věřit, že to Jayovi vyšlo, že se dokázal postavit sám sobě a vybojovat si právo na normální život. Já tomu věřím, vyšlo mu to! Vyšlo jim to! Navzdory všem a všemu. Nemohl by být další díl?

Kniha mě naprosto dostala. Zamilovala jsem se do tématu, do prostředí i do postav. Strašně mě mrzí, že kniha není delší a že se nedozvím, jak osudy postav pokračovaly. Poselství nesoudit na první pohled, mě ovlivnilo, ať chci nebo ne, člověk si uvědomí, jak zkratkovitě jeho myšlení občas může jednat, i když pochopitelně. Je dobré umět si opravit názor a nesoudit na první dobrou. Není to sice lidem vlastní, ale možná by bylo dobré se naučit dávat druhou šanci, když poznáme, že jsme se pletli.

 

O knize:

Autor: Dagmar Česká

Vydal: Fragment

Rok vydání: 2020

Počet stran: 280

Slunečné dny a mořský vánek

 

Do knihy jsem šla s tím, že příběh bude laděný do prázdninova, odpočinku a příjemně strávených chvil. Název by tomu odpovídal a i když anotace naznačovala na modrém nebi i hnusné mraky, stejně jsem se nemohla zbavit dojmu, že čtení bude spíš příjemné, než naopak.

 

Anotace:

Na trajektu směřujícím na ostrov Wight opouští Jodie svůj londýnský život, kariéru i manžela. Má v plánu uchýlit se načas na bratrův útulný hausbót Slunečné dny, kde doufá, že nalezne ticho a klid.

Jenže od chvíle, kdy vstoupí na palubu, je jasné, že to nebude ani trochu jednoduché. Pokud tam zrovna není výstřední Marilyn, která se velmi zodpovědně ujala úkolu se o Jodie starat, pak je tu Ned, hlučný sochař z vedlejšího hausbótu. A jak má Jodie přemýšlet, když z něj nemůže spustit oči?

 

… 

Kniha, která od názvu voní létem a prázdninami, z počátku není ani o létě, ani o prázdninách a už vůbec ne o příjemných věcech (to přijde až později, takže bez obav!). Na začátku jsem dostala scénu větrného, studeného dne, v němž na trajektu, směřujícím na ostrov Wight stojí osamělá žena, která zatraceně hodně doufá, že se jí snad brzo podaří uspořádat si život.

Jodie se odhodlala k těžkému životnímu kroku. Rozhodla se na nějaký čas opustit Londýn, kde má skvělou práci interiérové architektky, krásný byt, manžela… Celý svůj dosavadní život chce nechat za sebou a na chvíli se zašít někam, kde bude sama a dá sama sebe dohromady. Poslední dobou na ni totiž život naložil více ran, než dokáže unést a ještě se před lidmi přetvařovat, že je všechno v pohodě. Její bratr jí nabídne dokonalé místo – hausbót zakotvený v klidné zátoce na ostrově Wight.  Hned při příjezdu se ukáže, že to je přesně takové místo, na kterém je možné vyléčit zraněnou duši. Jen to možná nebude v takové samotě a poklidu, v jaké Jodie doufala.

 

Autorka se v úvodu nepárá s vysvětlováním, rovnou jsem se ocitla na trajektu, plujícím na ostrov a veškeré podrobnosti toho, proč tam vlastně hlavní postava je, vyplouvaly na povrch postupně. Něco bylo víceméně jasné od začátku, něco se dalo pochopit postupně až později. Líbilo se mi, že autorka vše „vyslovila“ přímo, až když jsem z náznaků pochopila, oč jde. Díky tomu mi byla postava Jodie bližší a lépe jsem se do ní vciťovala. Také se mi zdálo, že svoje problémy prožívá o to víc, oč o nich nedokáže hned mluvit. Popis její odtažitosti pak působil přesvědčivěji.

Jodie samotná byla pro mě celkově docela snadno pochopitelnou postavou a její přístup k řešení problémů se mi líbil. Ze začátku byla trochu odměřená a hodně nešťastná, ale postupně se otvírala lidem. Jediné, co mi na ní trochu vadilo, byla nepromyšlenost přístupu k Nedovi. Očividně byla natolik zraněná a v tom naprosto pochopitelně sobecká, že chtěla pro sebe něco hezkého, co jí pomáhalo, bez ohledu na to, že by to mohlo ostatním ublížit. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byla od začátku otevřenější stran svého rodinného stavu a stavu manželství, než začne ujíždět na neodolatelném šarmu svého souseda. Na druhou stranu má i tato neupřímnost v ději své místo a je něčím, co by asi bylo v podobné situaci nejvíc reálné chování.

Ned to měl v životě naopak. Líbil se mi jeho přístup k životu a vážně chápu, že mu Jodie nedokázala odolat. Fakt bylo příjemné mít v knize jednou zase hrdinu, který nemá problém sám se sebou, je srovnaný s životem a má nějaké zásady. Bylo taky skvělé, že jsem od začátku neměla pochyb o tom, že se mu Jodie líbí. Choval se k ní podle toho, bez nějakých přetvářek a pseudodůvodů k tomu, aby se od ní držel dál. Své city jí dával najevo bez nějakého nátlaku, naprosto přirozeně a upřímně, bez teatrálních gest a podobných věcí, které v knihách tohoto typu někdy jsou. Bylo to velmi osvěžující. A stejně tak na mě udělal dojem ve chvíli, kdy se nerozloučili s Jodie zrovna v přátelském duchu.

Další postavy, které Jodie na ostrově poznala, byly taky fajn. Místní lidi se jí v podstatě vnutili do života a tím jí pomohli možná ze všeho nejvíc. S nimi se krásně otevřela a zjistila, že život je krásný i přes to, že občas bolí víc, než si myslíme, že uneseme. Paní v domácnosti Marylin byla možná výstřední a hlučná. Zároveň však byla typem ženské mentorky a matky, k níž Jodie mohla utéct a dostala od ní podporu, aniž by bylo nutné ji vracet. Číšnice Ida byla prototypem kamarádky a začínající spisovatel George zase někým, kdo Jodie ukázal, že je možné jít si za svým, i když to nebude snadná cesta. Nejvíc si paní autorka vyhrála s Marylin, ale i Ida dostala zajímavý příběh. Ne úplně šťastný po vztahové stránce, ale právě proto nebude mít většina čtenářek problém vcítit se i do ní.

 

Příběh se drží osvědčené a oblíbené šablony – žena někam odjíždí, většinou kvůli problémům nebo potřebě změny v životě. Potká zajímavého muže, jiskří to, zapletou se, rozejdou se a následuje opětovné setkání a více nebo méně šťastný konec. Není to na podobných knihách nic překvapivého. Jenže my, co se do těchto příběhů pouštíme, přesně tohle chceme. Máme rádi ten postup i ty šťastné konce. Někteří autoři to zpracují na můj čtenářský vkus dobře a někteří méně. Tady mi zápletka sedla a působila dost opravdově. Líbilo se mi i použití změny prostředí, kde může být člověk sám sebou, pro nutný ozdravný proces. Nikdo nesoudí, protože nikdo netuší, že je nějaký problém. Tedy respektive tuší, ale protože neznají podrobnosti, je pro ně postava pouze novým člověkem, který mezi ně přišel. Postava se tak může otevřít všemu, co noví lidé do života přinášejí bez toho, aby se musela nějak ovlivňovat starým životem. Úplně chápu, proč toto v příbězích tak skvěle funguje. Parádně to fungovalo i tady.

Stejně dobře mi bylo i ve zvoleném prostředí. Jodie měla dost co dělat sama se sebou a podle mě jí autorka vybrala skvělé místo na sebrání se. Úplně jsem si dokázala představit možnost bydlet na hausbótu na tak pěkném ostrově, kde nic moc není, ale přes to je to nádherné místo. S takovou dovolenou bych si dokázala skvěle poradit. Autorka navíc krásně vypíchla všechno, co bylo na místě, kde se příběh odehrával krásné. Lodě, moře, pláž, příjemné kavárny a samozřejmě lidi. I když jsem si neužila zrovna teplého počasí a ze všeho nejvíc se psalo o studeném větru, teplých bundách a pletených doplňcích, stejně jsem dostala tu prázdninovou atmosféru, kterou jsem na začátku chtěla.

Styl psaní je velmi příjemný. Příběh je vyprávěný z pohledu Jodie a tak je možné krásně vidět její myšlenky a to, jak se jí pozvolna mění nálada. Paní autorka píše svižně a hodně přístupně, takže jsem se začetla raz dva. Trochu jsem měla obavu z okamžiku, kdy dojde na nějaké intimnosti, protože bylo jasné, že na ně dojde. Naštěstí se to obešlo bez detailních popisů. Paní autorka nepostavila základ vznikajícího vztahu jen na, řekněme, tělesnějších věcech. Dopřála hrdinům možnost se trochu poznat a vztahu se rozvinout. To je pro mě taky plus.

Příběh nebyl jen veselým čtením o nových šancích a začátcích. Vším hezkým se jako černá nit vinuly Jodiiny problémy a ztráty. Nakonec ale bylo hlavním poselstvím příběhu, že se vše dá zvládnout a přebolí to, kdy na problémy není člověk sám a neodmítne pomoc okolí. Stejně jako ji neodmítla Jodie, i když jí nejdřív nebyla moc po chuti.

 

Celkově vzato hodnotím knihu jako hodně podařený román pro ženy. Líbila se mi víc než autorčina předchozí – Čokoládový klub. Hlavně kvůli tomu, že tu nebylo žádné třeštidlo typu Lucy, ale postavy, které byly velmi uvěřitelné a zápletka o něco méně divoká.

Myslím, že by se kniha mohla klidně líbit čtenářkám Caplinové a podobně laděných románů pro ženy.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Trajekt na ostrov Wight do tohoto příběhu chytnete tady.

 

Další kniha autorky na bloGu:

Čokoládový klub

 

O knize

Autor: Carole Matthewsová

Překlad: Alena Gentile

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 336

Čtvrtletka I. 2022

 

Vždy nepochopitelně rychle ubíhající čtvrtletí je u konce. Z koláče 2022 zmizel první dílek a tak je tu zase čas na shrnutí všeho, co můj psací, čtenářský a tak vůbec knižní svět potrefilo. I co se světového dění týká, je letošek opravdu divoký. O to příjemnější je moci utéct do jiných světů.

 

leden

tak zase začínáme nový rok. To už tady dlouho nebylo. Asi tak rok, přibližně :). Musím, říct, že mě začátek nového roku překvapivě bavil. Hlavně teda, co se psaní týká. Docela se mi daří na svém příběhu poctivě pracovat a fakt mám důvod věřit, že ho letos dorazím. Překvapivě kvůli němu musím překopat jeden, co už je napsaný (Dáma) a to zhruba… docela hodně, asi tak z poloviny. Rozhodla jsem se totiž vrátit do života jednu postavu, bez které prostě nemůžu být a kupodivu to prospěje i příběhu samotnému.

V audioknihách jsem se rozhodla dát si pořádnou porci Kotletovek. Byla chuť, i příležitost, týden jsem měla pazouru nezpůsobilou ku delšímu psaní.

Když si na začátku roku řeknu, že nebudu moc utrácet za knihy, dopadne to… no, tak nějak, jak asi muselo :) Dobrá vůle byla, pevná nikolivěk. Myslím každopádně, že se jedná o dobré úlovky a při čtení litovat nebudu.

No a ke čtení samotnému: Měla jsem štěstí na dobrý výběr hned z kraje roku. Žádná z knih mě neotrávila, naopak došlo k pár zajímavým objevům.

Přečetla jsem:

Síla psa, Ztracené klenoty *(R), Černý a bílý *(R), Vzestup a pád agentury DODO, Aglajina zem *(R), Ročenka, Prázdné sliby*

e-knihy – Metráček, Siréna

audioknihy – Lovci, Vlci, Hustej nářez, Fakt hustej nářez, Mega hustej nářez

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Aglajina zem - knihu mi nabídla její autorka. Moc děkuji! Anotace mě zaujala, ale obavy vzbuzuje pouhých 144 stran.

 

Nákupy:

Prázdné sliby – původně jsem si ji kupovat nechtěla a pak mě přesvědčily dobré ohlasy. Tak jsem ji pořídila za peníze k Vánocům.

Vzpomínka zvaná říše – tahle mě lákala už před svátky a tak jsem ji vzala jako druhou za vánoční hotovost.

Cyberpunk, Adept – obě krásky za padíka kus. Nešlo odolat.

Ranhojička – nakonec mě zlákaly ty internety, respektive doporučení z nich.

Ročenka – osvědčené příběhy ze střední pro věčně mladé :)

Pokřivená zrcadla – nákup v akci, anotace zní velmi psycho-napínavě.

Stali jsme se městem – fantasy o New Yorku. Jasná volba.

Do skonání věků – impulsivní rozhodnutí podpořit českou autorku.

Stopa blesku – indiánská mytologie zní lákavě

 

Celkem 9 přečtených knih, 3.207 stránek a koupeno 10 nováčků.

 

únor

se rozhodl být opět měsícem změn. Poslední roky mi ty únory docela zatápějí v tom, řekněme, neknižním životě. Taky by se dal nazvat měsícem knih přečtených jedním dechem, protože se mi dostaly pod ruku fakt pecky. A bohužel by se dal nazvat i měsícem téměř nepsaní.

Po stránce čtení to ovšem klapalo jak nikdy. Dostaly se mi do rukou takové knihy, které jsem přečetla doslova jedním dechem a dost z nich si zajistilo místo v celoročních doporučenicích za tento rok.

Bohužel jsem četla také opravdové zprávy, které už zdaleka tak příjemným čtivem nebyly. Doufejme, že válka brzo přestane. Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju toho, jak se v dnešní době někdo násilně roztahuje na cizím území, naprosto bez ostychu a stupidně lže všem ostatním i vlastním lidem. Nikdy by mě nenapadlo, že zažiju válku. Proč jsem si myslela, že se lidstvo poučí z minulosti? Že má nějakou úroveň, morálku, empatii, slušnost… Ne, z většiny nemá. V dění ve světě i na internetu je to patrné víc než dost.

Přečetla jsem:

Vévoda z Caladanu, Bridgertonovi 6: Nečekaná láska, Čokoládový klub *(R), Věže Asperfelu, Rebelky z Oxfordu: Jak svrhnout vévodu *(R), Prokletý rok, Projít ohněm, Půlnoční kroniky: Ve skrytu stínů

audioknihy – Underground

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Čokoládový klub – doufám ve vtipný a oddechový román.

Rebelky z Oxfordu: Jak svrhnout vévodu – romantika v dobových kulisách. Moje oblíbená hned po fantasy.

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Krev Donauhů – fantasy western? No proč ne! Navíc z Levných knih, takže super cena.

Jako ve filmu – moje oblíbená mladá romantika. Taky z Levných knih.

Maková válka – na doporučení.

Dustworld 1 – Znalost – taktéž doporučení.

Vězenkyně koruny – zaujala obálkou a příběh také vypadá zajímavě.

Láska a jiná vykolejení – oddechová romantika koupená v akci.

Deadpool: Packy, packy, pacičky – už to tak vypadá, že mě na stará kolena zase berou komiksáci, jen si nejsem jistá, že deadpoolovský styl bude fungovat i v knize. Uvidíme.

 

 

Celkem 8 přečtených knih, 3.093  stránek a koupeno 7 nových knih.

 

březen

se stal tím měsícem, kdy jsem konečně některý ze svých příběhů dotáhla do konce. Ano, je to tu – je dopsaný Gambit zatracených! Nastupují první čtení a opravy – a je to větší práce, než jsem myslela. Nenápadná poznámka prvního čtenáře se zmiňovala o nedostatku popisů (kecám, normálně mi to vpálil do ksichtu :)). A já se přitom celou dobu snažila vynechat všechno zbytečné pindání :) Po prvním čtení musím uznat, že má naprostou pravdu! Popisy nejsou úplně to, co bych mezi zbytečnosti měla řadit a zacházet s nimi jako se šafránem. Takže teď přisoluji a připepřuji.

I ve čtení se mi dařilo až nepěkně dobře. Až na Deadpoola, z něhož se mi trochu zklamaně protáhl ksichtík, jsem četla samé dobré příběhy.

Přečetla jsem:

Uteč, Střípky času, Rudý vlk *(R), Pán čarodějů, Deadpool: Packy, packy, pacičky, Arcižár, Laskavý jed, Zlatá značí osud, Slunečné dny a Mořský vánek (R), Lži Lockeho Lamory

audioknihy - Eragon, Legie IV: Rudý vrabčák

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Rudý vlk – převyprávění Červené karkulky zní lákavě.

Slunečné dny a Mořský vánek – tahle kniha voní dovolenou a příjemným pocitem. To je můj důvod k přečtení.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Království hříšných – kombinace marketingu a výhodné ceny mě udolala. Snad je to dobrý kup.

Pán čarodějů  – první díl mě celkem chytnul, musím se dozvědět, jak to dopadlo.

Cesta na sever, Štěstí nám přálo, Draculova žena – pro radost z LK.

Smrtná zima, Temná tání – úlovek z antikvecu a z akce u Dobrovského.

Hra o dědictví – udolala mě nadšená reakce čtenářů, oddechovky jsou potřeba.

Kde zpívají raci – není to úplně můj žánr, ale anotace nesmírně zaujala.

 

Celkem 10 přečtených knih,  3.692 stránek a koupeno 9 nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

 Celkem 27 přečtených knih a 9.992 stran.

Koupila jsem „jen“ 26 knih – tolik k tomu neutrácení. A to jsem se docela držela :)

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech naFCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde. Včetně obrázků obálek, které by mi natáhly už tak dlouhý článek na kilometr.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada, najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji! Všechny a mnoho dalších můžete pořídit tady a pochopitelně i v každém knihkupectví.

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánry, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.