Podivuhodný život Augusta Marche

 

Knihu jsem se rozhodla číst na základě ukázky. Ta mi připadala tak šílená a zároveň slibná, že jsem chtěla znát i zbytek příběhu. Rozhodně musím potvrdit, že kniha byla neobvyklá a styl autorova psaní má sílu pohladit po duši. Jak už to ale u neobvyklých knih bývá, neocení ji úplně každý. Což je naprosto v pořádku :)

 

Anotace:

Brilantní, jako břitva ostrý debut Aarona Jacksona – který nepochybně ocení čtenáři knih Podivuhodný případ Benjamina Buttona či Svět podle Garpa – přináší klasický příběh naivního chlapce, který hledá vlastní cestu, a připomíná, že na každého někde čeká láska.
August March je bez nadsázky divadelní dítě. Narodil se totiž v šatně divadla na Broadwayi o přestávce, chvíli poté, co jeho matka uzavřela první dějství strhujícím monologem. Fakt, že chlapec přežil dětská léta, lze považovat za dílo štěstěny, neboť stařena, jež se ho ujala, nebyla právě matka roku. Živil se tím, co v divadle našel, jeho učiteli byli Wilde, Shakespeare, Ibsen a Shaw, Richarda II. uměl zpaměti dřív, než se naučil abecedu… A nikdy nenavštívil svět tam venku.
Každé představení ale jednou skončí. Divadlo zaniká a dosud nevinný a skutečným světem nepolíbený August se ocitá na ulicích poválečného New Yorku. V neznámém labyrintu se musí protloukat na vlastní pěst, až jej dramatický talent vystřelí na dráhu zločinu. Zatímco se snaží přežít, ztrácí svou dřívější naivitu. O místo na slunci se rve s drzostí spratka ze soukromé školy, duchapřítomně a duchaplně uniká i z nejabsurdnějších situací, neopouští ho ironický humor a vtip. Léta běží a dospělý August prožívá vzlety i neodvratné pády. Pořád ovšem touží poznat lásku a někam patřit.
Takřka dickensovský příběh o sirotkovi, který hledá své místo v životě, uchvátí mnohovrstevnatým jazykem plným vtipu i dějem, který překypuje absurdními situacemi a zvraty. Okouzlující debut Aarona Jacksona nabízí humor i vřelost bez zbytečného sentimentu.

 

…

 

Kniha je úplně jiná, než všechny, které jsem za poslední dobu četla. V tom mi naplnila očekávání více než dostatečně. Příběh odloženého dítěte, který se začal psát v divadle a pokračoval na ulicích New Yorku, byl překvapivě osvěžující a milé čtení.

Musím se přiznat k tomu, že nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli nešlo o krok špatným čtenářským směrem. Vyprávění o Augustově velmi raném dětství v divadle mě totiž zase tak neuchvátilo. Možná jsem právě od této části měla kvůli ukázce vyšší očekávání a tak se mi zdál autorův styl vypravování z počátku hodně stručný. Augustův svět byl omezený jen na divadlo samotné, které nebylo nijak zvlášť detailně popsané a August sám jako malé dítě mě moc nebavil. Teď v celkovém kontextu příběhu je mi jasné, že autor to pojal tak, jak bylo nutné. August musel rychle vyrůst z dítěte v chlapce, protože to podstatné ve vyprávění leží ve chvíli, kdy se ocitl sám a musel se protloukat sám za sebe. Jeho praštěný vstup do života byl jen něco, co mu nastavilo startovní čáru k dalším věcem a mně, jako čtenáři umožnilo lépe pochopit jeho povahu a to, kým se stal.

Pokud si odmyslím právě ty úplně šílené a absurdní okolnosti Augustova narození a začátek jeho života jako „divadelního mimina“ a později ducha, je příběh jeho života nakonec něco, co se úplně klidně mohlo stát. Možná proto mě druhá polovina knihy, v níž byl August nucen opustit svůj divadelní život, bavila podstatně víc než začátek. Z dítěte, které dosud znalo jen nereálný život reprezentovaný divadelními hrami a setkáním s herci, kteří v prostředí divadla žili už více svými rolemi než skutečným životem, je najednou chlapec, který tvrdě narazí na realitu života, na niž není vůbec připravený. Ocitne se na ulici a musí se postarat sám o sebe, aby v ulicích velkoměsta přežil. Pro systém neexistuje, ani systém nezná. Neskončí tedy v sirotčinci, jak by se nabízelo, ale dá se na dráhu drobného zlodějíčka.

 

Autorův styl psaní je vážně skvělý. Sedlo mu pompéznější divadelní prostředí i šupáctví života newyorkské zločinecké spodiny. Autor (potažmo překladatelka) má vážně skvělý cit pro jazyk a umí si pohrát se střety těchto dvou odlišných kultur. Ve chvílích, kdy August na ulici promluví jako na divadle nebo šokuje svého hereckého přítele pouliční mluvou a chováním, vzniká dost situací, které jsou přinejmenším úsměvné. Neříkám, že jsem se smála nahlas, ale rozhodně to pobaví.

Obě tyto úplně odlišné Augustovy existence spojovala skvělá ironie a odhodlání s nadhledem, se kterým nechal autor svou postavu přijímat všechno, co se jí přihodilo. August byl neuvěřitelně přizpůsobivou postavou. A to být musel, protože si prošel dost různorodým životem. Od chvil, kdy se dostal jako dítě na ulici až po okamžik, kdy byl na konci dospělým mužem, mě kniha bavila a čtení jsem si užívala. Bavilo mě, že naprosto nešlo odhadnout, kam se příběh bude ubírat dál. Zvraty ve vyprávění a v životě postavy byly skutečně nečekané a u knihy mě drželo už jen to, že jsem byla zvědavá, do jakého nového prostředí autor svou postavu postrčí a jak se s tím August popasuje. A že jeho přizpůsobování přineslo dost zábavných situací je úplně jasné. Parádní byly třeba reakce normálně vychovaných lidí na Augustovu jinakost a svéráznost. A August se pochopitelně setkává s velkým množstvím ostatních postav. Sám si také uvědomuje, že je jiný a že tak úplně nezapadá.

Příběh je v tomto ohledu docela smutný, protože August je většinu života dost osamělý a nedá se říct, že by měl jednoduchý a po citové stránce naplněný život. Autor ale všechno popisuje tak lehce, s nadhledem a decentní ironií, že mě smutnit ani nenapadlo a spíš jsem byla zvědavá, jak to s Augustem dopadne. On sám svou osamělost vnímal, ale nenechal se jí zlomit a přijal svůj život tak, jak přicházel. Jeho potřeba někoho najít a patřit k někomu však byla pod povrchem příběhu pořád patrná. Autor mu však všechno tohle neupírá. Nakonec má August přátele, má rodinu a ani jiné city a vazby se mu nevyhnou. S nálezem vztahů a citů však přicházejí i ztráty a autor na Augustově případě ukazuje, že pokud jste na všechno sami a nemáte nikoho, kdo by vám v těžkých chvílích pomohl, je vyrovnání se ztrátou dost těžkou věcí.

Příběh není nijak natahovaný. Autor to bere spíš stručně a omáčku vynechává. Myslím, že to je dobře, protože nudit jsem se u čtení opravdu nestihla. Kniha je docela zvláštní a je potřeba to tak brát a nezamýšlet se nad absurditou některých situací. Jasně, jsou věci, které by tak být nemohly ve skutečném životě. V příběhu nicméně dobře fungují.

 

Nemyslím si ale, že je to kniha úplně pro každého. U čtení je totiž nutné nic v knize nehledat, příběh přijmout tak, jak přichází a nechat se do něj vtáhnout. Potom odhalí svoje kouzlo sám. V dnešní době, kdy hodně čtenářů očekává, že získá jasně a zřetelně předané poselství nebo přidanou hodnotu tak může tento typ čtenářů zklamat. Pokud ale patříte mezi lidi, co se chtějí nechat okouzlit autorovým vyprávěním a Augustovou svérázností, zklamaní nebudete.

Musím říct, že rozhodně oceňuji snahu nakladatele vydat knihu, která nesplývá se současným proudem, ale vede příběh vlastní cestou. Ano, podobná kniha něco od čtenáře požaduje, ale na oplátku vrátí mnohem víc. Není to „kniha do tramvaje“, i když text plyne hladce a je hodně přístupný. Také to však není kniha, kterou po přečtení snadno pustíte z hlavy a nic ve vás nenechá. August March probouzí emoce, i když odlehčenou formou a s ironií.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na příběh Augusta Marche se můžete podívat zde.

 

O knize:

Autor: Aaron Jackson

Překlad: Daniela Čermáková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 256

Knihomolové

 

Od autorky si přečtu všechno, co u nás vyjde. To je jasná věc, protože její styl psaní mi sedí a žádná kniha od ní mě zatím nezklamala. Knihomolové však měli pro mě ještě lákadlo navíc. Hrdinové se totiž oba pohybují v knižním světě. Jo, já vím, je to teď populární téma a píše o tom hodně lidí. Dalo by se říct, že už bych tématu měla být namlsaná dost. Jenže tohle napsala moje oblíbená autorka :)

 

Anotace:

Nora Stephensová je úspěšná a drsná (mladá a krásná) literární agentka, která žije prací a miluje svůj život v New Yorku. Nejspíš kvůli tomu se jí nedaří ve vztazích. Jediný důležitý člověk Nořina života je její sestra-dvojče Libby a její rodina. Nikoho jiného nemá. Když na pracovním obědě potká pohledného (a protivného) redaktora Charlieho Lastru, jejich osobnosti o sebe okamžitě křísnou. Jenže – Charlie sice má na všechno vtipnou, chytrou odpověď, ale je namyšlený, neustále nabručený a evidentně ji nesnáší. Navíc odmítl vydat rukopis Nořiny nejlepší autorky. 
Jaké je Nořino překvapení, když o dva roky později na Charlieho narazí v zapadlém městečku v Severní Karolíně, kde se odehrává děj onoho odmítnutého rukopisu, z něhož se nakonec vyklubal bestseller. Nora tu je na měsíc na chatě se svou těhotnou sestrou – jedním z cílů jejich letního pobytu (aspoň pro Libby) je dát Nořin život do pořádku, najít jí konečně pořádného chlapa, utužit sesterský vztah a možná i odhalit veledůležitou novinku.
Jenže jak má Nora někoho najít, když tu neustále naráží na Charlieho, s kterým sdílí vášeň ke knihám, k New Yorku a zjevně i k mnoha dalším věcem… Když jejich hovory srší ostrovtipem a jejich setkání jiskří jen jen vzplanout. Že by Charlie přece jen nebyl pouze vedlejší postavou v jejím příběhu?

 

…

Anotace je v tomto případě naprosto povedená. Dostala jsem všechno, co jsem díky ní očekávala. A překvapivě ještě dost navíc. Knihomolové rozhodně nejsou typickým romantickým příběhem. To jsem pochopila už po přečtení prvních stránek.

Hlavní hrdinka Nora v první kapitole charakterizuje sama sebe jako „tu zápornou hrdinku romantických příběhů“. Takovou tu první přítelkyni, kariéristku, elegantně oblečenou a chladnou, kterou muž – hlavní hrdina – vždycky opustí kvůli dokonalé dívce a štěstím naplněnému životu někde na venkově. Nora je z těch, které ostrouhají a čtenáři jim kopačky vždycky přejí. Protože přeci taková chladná a romantice nepodléhající osoba si nezaslouží láskyplný konec a šťastný vztah. No musím se přiznat, že jsem také mezi těmihle škodolibci a odkopnutým příšerným partnerkám říkám hydry. Po přečtení Knihomolů už nebudu :) Protože se ukázalo, že i hydra má svůj vlastní příběh a když se do něj pořádně ponoříte, zjistíte, že její předchozí odsouzení nebylo tak úplně fér.

Tenhle úvod mě neskutečně pobavil už jen proto, že Nora o situaci informuje s nadhledem a humorem. Což postavilo tuhle teorii o klišé romantických příběhů na hlavu. Vážně si spíš prakticky než romanticky založená žena, pro niž je práce důležitá, nezaslouží milujícího muže a krásný vztah?

Druhá hlavní postava, redaktor Charlie zastupuje další oblíbené klišé. Tentokrát je to zamračený, odtažitý muž, s nímž se hrdinka okamžitě dostane do konfliktu. Jenže i on nakonec ukáže, že první dojmy nejsou často ty správné. Na to už jsem z knih zvyklá víc. Je to vlastně úplně běžný obrat.

Oba pak s překvapením zjistí, že to největší a asi nejoblíbenější klišé romantických příběhů – tedy od nenávisti k lásce – může docela dost dobře fungovat i na postavy, které jsou v příbězích jiných autorů ty odkopnuté. A já za tento nápad autorce tleskám! Líbilo se mi, jak si dělala srandu ze zavedených knižních klišé, aniž by je nějak urážela nebo shazovala. Prostě to funguje a my to dobře víme :) Autorka to taky ví a díky tomuhle přístupu mohla klišé pěkně neotřelým způsobem použít. Bylo to odlehčené a humorné a díky tomu mě kniha bavila doslova od prvních řádků.

 

Nebudeme si nalhávat, že nebude šťastný konec a hlavní pár neskončí spolu. To bývá nalinkované běžně a je i tady. Ostatně v podobně odlehčených romantických knihách to snad ani nijak udělat nejde a stejně to všichni tak chceme.  Musím však potvrdit, že autorce se povedla naprosto dokonalá chemie mezi párem, jejich vzájemné interakce byly dospělé a inteligentní, opravdu se chovali na svůj věk a klasický „párový rozkol“ který v romantických knihách vždycky ke konci je, u nich nebyl žádné trapné vymlouvání, ale skutečně dospěle a rozumem zvážené důvody a nikoli náhlý emocionální výbuch. Kvůli tomu jsem dokonce na chvíli zapochybovala, jestli ten svůj očekávaný šťastný konec opravdu dostanu. Rozhovory mezi nimi byly vtipné a líbila se mi i jejich vzájemná spolupráce na knize Nořiny klientky. Bylo na nich poznat, že se vzájemně opravdu přitahují. Nejen ve fyzickém smyslu, ale i osobnostně. Autorka takové vztahy napsat umí a umí to čtenáři předat. Jinak bych ji ani nečetla, protože nesnáším, když to mezi postavami romantických knih nejiskří nebo k sobě nepasují. Tady je to přesně tak, jak to má být a mohla jsem si to náležitě užít a do postavy Nory se hezky vcítit.

Odkazy na knižní svět a redaktorskou práci samozřejmě v příběhu nechybí, ale autorka to s tímhle nijak výrazně nepřeháněla, nezabíhala do zbytečných a nepodstatných detailů, které by z příběhu udělaly redaktorskou učebnici a čtenáře spíš rušily. Práci obou hrdinů včlenila do jejich životů přirozeně. Bylo poznat, že ji oba milují a jejích souznění v tomto bodě bylo perfektní.

Velmi oceňuji skutečnost, že autorka nepoužila obvyklý klišovitý epilog plný duhy a jednorožců, kdy mají vždy autoři v romantických knihách potřebu vylíčit romantickou žádost o ruku, šťastný manželský život a kupu děcek. Vážně se mi líbí, že si někdo všiml toho, že lidé mohou mít různé priority a představy o šťastném konci. Navíc zrovna k dvojici z příběhu by klasický konec byl jako pěst na oko. Autorka jim dala konec, který si zaslouží a zároveň nepřekroutí jejich povahy a postoje. Navíc je i dostatečně romantický. Skvělé!

Dosti k romantice!

Stejně dobře, jako vztah milenecký, se autorce povedlo zpracovat i vztah mezi sestrami. Nutno říct, že holky nedostaly do života úplně šťastně rozdanou kartu. Maminka jim zemřela poměrně brzo. Nora byla sotva čerstvě dospělá, v podstatě na začátku životní cesty v prvním zaměstnání. Najednou, ze dne na den, se musela vyrovnat nejen se smrtí mámy, ale také s tím, že se musí postarat o neplnoletou sestru ve městě, které není na život úplně nejlevnější. Nora naštěstí není příliš emocionální povaha, prostě přijme to, že své sny musí v tuto chvíli vzdát a dělá to, co musí, aby se sestrou přežily. Nebylo divu, že Nora je v současnosti perfekcionistka, workoholička a velmi zodpovědná žena.

Musela jsem obdivovat její odhodlání a nasazení. Nora v podstatě obětovala sebe pro svou sestru (a svůj osobní život pro své klienty), aniž by jí (jim) to v nejmenším předhazovala. Na druhou stranu získala kvůli tomu tendenci zasahovat do věcí své sestry až trochu moc i ve chvíli, kdy ta už byla dospělá a měla vlastní život a rodinu. Bylo mi jasné, že autorka postaví před svou postavu velký úkol – nastavit vztah se sestrou novým způsobem tak, aby za ni vše neřešila a neřídila a přijmout, že nemusí vždycky všechno spravit a vyřešit za jiné. Protože sestry mají mezi sebou hezký vztah a Libby nebyla prezentovaná jako nějaká pijavice, která by Noru schválně využívala, byla jsem zvědavá, jak si to vyřeší a jestli se povede vztahy udržet v pořádku. Na začátku příběhu totiž bylo patrné, že všechno v pořádku úplně není a Libby má nějaký problém.

 

Knížka nabízí krásný letní dovolenkový únik do kalifornského zapadákova, kde čas plyne poklidným snivým tempem. Ne tak příběh. Ten měl vypravěčské tempo zvolené tak akorát, aby se skvěle četl a příjemně plynul a zároveň bylo patrné, že Nora oproti životu v New Yorku výrazně zpomalila a rozdíly městského a venkovského života jsou pro ni zdrojem rozčarování i okouzlení zároveň. Autorka si s atmosférou krásně pohrála a svou „zápornou romantickou postavu“, typickou městskou holku a vášnivou newyorčanku přesadila do venkovského prostředí, kde mají letní lásky krásnou příležitost. Takže přeci jen Noru nějaké to letní klišé potká :) Protože má najednou čas více se soustředit na sebe, musí se postavit čelem vlastnímu životu a zjistit, co vlastně od něj očekává a co by chtěla. Tentokrát ne pro jiné, ale pro sebe.

 

Vážně nemám nic, co bych příběhu vytkla. Vím už, co od autorky čekat a touto knihou jedině moje očekávání předčila. Dostala jsem všechno, co od romantického příběhu chci a díky zajímavým postavám ještě o trochu navíc.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Letní knihomilskou romanci seženete zde.

 

O knize:

Autor: Emily Henryová

Překlad: Tereza Libichová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 384

 

Další knihy autorky na bloGu:

Letní sázka

Alex. Léto a já

představa o tobě

 

Touží po něm všechny ženy. Ale on chce jenom tebe.

Příběh jsem musela číst hned, jak jsem se o něm dozvěděla. Nelákala mě ani tak představa toho, že se člen slavné chlapecké skupiny zamiluje do ženy „z lidu“. Mnohem víc mě fascinovala skutečnost, že mu autorka nevybrala jako objekt citů některou z fanynek, ale dospělou ženu. Rozvedenou, o dvacet let starší a s dcerou, která onoho zpěváka miluje veškerou silou fanynkovské náctileté lásky. Tahle kombinace byla zatracené silné téma a autorka ho dokázala uchopit se ctí.

 

Anotace:

Když Solène Marchandová, 39letá majitelka galerie v Los Angeles, musí vzít dceru Isabelle na koncert jejího oblíbeného boybandu, moc se jí nechce. Ale od rozvodu s Isabelliným otcem se snaží s dcerou trávit víc času a sblížit se s ní. Ta poslední věc, kterou Solène čeká, je, že mezi ní a jedním ze členů světoznámé kapely August Moon přeskočí jiskra. Ale Hayes Campbell je chytrý, úspěšný, sebevědomý a sexy – a přitažlivost je vzájemná. To, že je mu jen 20 let, ale věci krapet komplikuje.

Co začíná jako sled utajovaných schůzek, se rychle promění ve vášnivý a upřímný vztah, který zahrnuje cestování napříč kontinenty, koncertní turné, mezinárodní umělecké veletrhy, setkávání v Paříži a Miami. Solène v tomto období znovu nachází sebe, lásku i štěstí. Když se ale jejich románek stane virální senzací a oba, včetně Isabelle, se stanou terčem šílených fanoušků a dravých žurnalistů, Solène musí čelit tomu, jak její osobní život ovlivňuje životy těch, které má nejraději. Dá přednost sobě, lásce a tomu, co doopravdy chce, anebo tomu, čemu by měla?

…

Mám knihy o lásce a vztazích ráda. Proč by taky ne? Většinou se mi dostávají do ruky romány, které se drží šablony setkání – začátek vztahu – potíže – šťastný konec. U této knihy jsem měla tušení, že všechno se zadrhne u bodu „potíže“. Protože už jen z toho, jak autorka rozdala karty svým postavám, bylo jasné, že bez potíží se tento vztah prostě neobejde. Bylo jen otázkou, jestli se autorka bude držet s vyprávěním a prokreslením postav spíše na povrchu, nebo se pustí do temných hlubin. Připravte se na hlubiny!

Ocitla jsem se hluboko v duši a hlavě hlavní postavy Solénea prožila jsem s ní vztah od seznámení dál. Soléne přemýšlí a přemýšlí hodně – má taky nad čím. Na začátku je ironická, všechno bere lehce a nebrání se flirtu s pěkným klukem. Jak postupně propadá jeho kouzlu a do věci se začnou plést vzájemná přitažlivost a city, Soléniny myšlenky už tak odlehčené nejsou. Tohle jí zůstává jen, když jsou spolu sami a okolní svět nechávají za zavřenými dveřmi ložnice. V posteli i osobnostně si ti dva neuvěřitelně seděli a v těchto částech příběhu bylo snadné si jen užít to jiskření a ignorovat nepohodlné okolnosti jejich vztahu.  Jenomže Soléne nechce a nemůže ignorovat fakt, že je žena s kariérou a má odpovědnost za nezletilé dítě. A především nejde úplně pustit z hlavy fakt, že je mezi nimi velký věkový rozdíl. To by možná tak nevadilo, kdyby byl Hayes kluk ze sousedství. Jenomže on není.

Podle mě se autorce skvěle podařilo vystihnout myšlenky ženy, která se do takového vztahu dostane – ne že bych měla s čím porovnávat :) Ale působilo to na mě opravdu přesvědčivě. Přinutila mě napojit se beze zbytku na Soléniny pocity a prožívání. Na jednu stranu si užívat pohled na vztah s bohatým, slavným a okouzlujícím mužem – protože kdo z nás o tom aspoň na malou chvíli nesnil - a na druhou stranu přemýšlet o tom, co to udělá s jejím životem a životem jejích blízkých – zde jsou pouhé sny jednoznačně ve výhodě, protože to řešit nemusejí :). Okamžiky čtení byly jako na houpačce. Na jedné straně láska a skvělá kompatibilita těch dvou. Na druhé straně povinnosti a pochybnosti. Okolí to nevzalo zrovna dobře. Překvapuje vás to?

 

Na příběh lze nahlížet různými způsoby a vnímat ho různě v mnoha rovinách a otázkách osobních i společenských. I když je o lásce a vztahu – a někdo ho určitě bude chtít číst hlavně kvůli tomu – rozhodně není možné ho označit za tuctový a plytký zamilovaný románek pro ženy 30+. Kniha má vrstev jako cibule. Pod každou vrstvou se objeví nějaká další, která přináší něco nového, a když odloupnete všechny a není kam jít dál, dojde i na slzy. Příběh je prostě něco, co nelze jen přečíst a odložit, aniž by se čtenář nezamyslel nad tím, co autorka prostřednictvím svých postav ukazuje. Že něco tak krásného, jako je láska, může být v očích společnosti odsouzeno a vysmíváno z naprosto malicherných důvodů. Autorka se zaměřuje nejen na vztah Soléne a Hayese, ale i na vztah matky s dcerou a i na „vztah“ slavného člověka s fanoušky. V příběhu ukázala, jak se tyto věci vzájemně ovlivňují nejen v pozitivním slova smyslu, ale i v tom negativním.

Kniha má na začátku obrovské kouzlo, mládí, bezstarostnosti, lásky, přitažlivosti a touhy. Když se ti dva seznámili, byl to krásný vztah. Sice utajovaný, plný odloučení a těšení na toho druhého, ale bylo to pro ně a nikdo se jim do toho nepletl. Nádherně postupně narůstala jejich vzájemná blízkost a city. Nejdříve to oba brali jako nezávazný románek, ale seděli si tak skvěle, že to prostě muselo přerůst ve vážný vztah. Flirtování a špičkování mezi hrdiny bylo velmi inteligentně podané, skoro bych nevěřila, že Hayes byl tak mladý, i když v některých okamžicích to bylo znát. Soléne proti němu byla výrazně dospělejší s větší odpovědností a mnohem víc si připouštěla, co by to všechno mohlo znamenat ani ne tak pro ni, jako spíš pro její dceru.

Jakmile bylo vše veřejně známé, začalo to být pro všechny zúčastněné a jejich okolí velmi psychicky náročné. Plně se ukázala odvrácená strana slávy a prakticky neexistující soukromí, které slavní lidé s náctiletými fanynkami mají.

 

Kdyby mi bylo náct, tenhle milostný příběh neocením (nepochopím), ale protože je mi cet, objevovala jsem v něm věci, které se mě hluboce dotýkaly a musela jsem nad nimi přemýšlet, i když je třeba z osobní zkušenosti neznám. Některé z nich nastavily dost nelichotivý obraz jistým stereotypům ve společnosti a v tom, jak se dívá na ženy, kterým je čtyřicet, jsou matky, pracující ženy, manželky – někdy bývalé, které muž vyměnil za mladší model. Někde v tom všem se trochu ztrácí fakt, že jsou stále především ženy, které mohou toužit, snít a chtít něco víc, než role a stereotypy, které jim společnost určuje za vhodné a očekává, že to přijmou. Nezbylo, než si připustit, že mateřství a věk v očích společnosti definuje ženu více než to, že je stále především ženou – samostatnou bytostí, nikoli někým, kdo musí a chce obětovat sám sebe pro druhé za každých okolností. V uvažování hrdinky nad svým vztahem to bylo jasně vidět – co tomu řeknou lidi, co tomu řekne bývalý, jak to ovlivní dceru, pokazí mi to profesionální pověst, hodí se vůbec vztah ženy s o dvacet let mladším mužem? Přemýšlela také o tom, jak to celé skončí. Počítala s tím, že jednoho dne bude už pro Hayese moc stará, že už mu nemůže dát děti, až je třeba za pár let bude chtít. Že neobstojí vzhledem a že pro něj zkrátka bude později přítěží. Navíc, ona už dítě má. Zvládl by být Hayes nevlastním otcem dítěte, které je od něj mladší jen o sedm let? Opačně by to nikdy nebylo. Takto by nikdy nepřemýšlel muž, nesoudilo by ho tak okolí a nejspíš by ani necítil odpovědnost za původní dítě a jeho city ve chvíli, kdy by otěhotněl mladší partnerku a chtěl si ji vzít. Čest výjimkám!

Zde navíc vše ještě výrazně komplikoval fakt, že Hayes byl veřejně velmi viditelnou osobou, takže se jim do vztahu montoval doslova celý svět. Soléniny kamarádky a kolegové to vzali ještě dobře. Překvapil i bývalý manžel, který se zajímal hlavně o dceru (i když sám měl máslo na hlavě). Dcera už tak nadšená nebyla a reagovala přesně tak, jak jsem očekávala, přiměřeně okolnostem, věku a vlastním citům. Nemohla jsem se vyhnout přemýšlení nad tím, jak by všechno vypadalo, kdyby Soléne dceru neměla. Změnilo by to něco? Rozhodla by se jinak, kdyby se rozhodovala jen za sebe? K mému překvapení také nezazněl jediný hlas proti Hayesovi – za všechno mohla Soléne, divné to bylo jen od ní. Na tom, že si on vybral starší ženu, nikdo neshledal nic závadného. To ona se cpala, kam neměla.

Nejhorší byly Hayesovy fanynky – pro ně byla Soléne vetřelkyně, děvka a co nejhůř, byla STARÁÁÁÁÁ. Některé přijaly dost těžko volbu a city jejich idola. A neváhaly to dát dost veřejně a hlasitě najevo. Jako by snad měly právo určovat Haesovi jeho život, když poslouchají jeho hudbu. Vážně si fanynky své idoly tak moc přivlastňují? V tuto chvíli nebylo Soléne co závidět – Hayes byl na humbuk kolem své osoby zvyklý. Autorka předložila opravdu nepříjemně reálný pohled na to, jak se smečka fanynek chovala nejen na sociálních sítích po té, co „to prasklo“. A nejen ony. Bulvární tisk jako by zapomínal, že jde o dva lidi, ne jen o téma ke psaní jedovatých svinstev a zvyšování prodejů. Co to vůbec vypovídá o nás lidech, že tak často soudíme jiné a čteme o nich věci, nad kterými se můžeme pohoršovat a plivat jedovaté sliny na sítích? Co si tím dokazujeme?

 

Kniha mě osobně připadala jako velmi silný příběh o lásce. Jeden z nejsilnějších, které jsem kdy četla. Jasně, že mám raději takové, kde mám jistotu, že všechno dobře dopadne. Jenže ty obvykle nenabízejí tolik zásadních a zajímavých věcí k přemýšlení, jako tato kniha. Důležitá témata jsou v příběhu včleněna přirozeně. Pořád je to román, ne feministický manifest. Autorka netlačí na to, aby čtenář nad otázkami dlouze hloubal a nepodsouvá mu žádné závěry. Je na každém, jestli se zamyslí a k jakému názoru dojde. Autorka navíc dokázala vážná témata odlehčit dobře napsanými postavami a tím, jak spolu vzájemně souzněly. Lechtivým scénám se pochopitelně nevyhýbá – ti dva mají dost intenzivní fyzický vztah. Každopádně pokud je někde dobře popsaný sex, je to tady. Autorka nesklouzává k lacinému pornu ani k romantickým klišé. Přes to je v tom vášeň i láska vidět. A klišé nejsou ani v jejich vztahu. Autorka předkládá realisticky to hezké i to problematické a i když bych ráda řekla, že hezké převažuje, je to tak spíš ze začátku vztahu. Líbilo se mi, kam autorka příběh vedla a jakým způsobem – neříkám, že jsem to tak chtěla :) – a miluju poslední větu.

Knihu jednoznačně doporučuji čtenářům 30+. Ne že bych chtěla někoho diskriminovat věkem, ale myslím si, že některá rozhodnutí a jednání postav by nemusela být bez určitých životních zkušeností pochopena a přijata. Na stránkách sice občas zařádil tiskařský šotek, ale kromě několika záměn mužského a ženského rodu sloves, který mě zmátl, to nebylo nijak rušivé.

Přečtěte si to. Příběh má co říct a co předat! Nebo si aspoň zajděte na film, který se chystá. Já půjdu.

Jo a asi začnu na svá stará čtyřicetiletá kolena poslouchat TU kapelu, která byla autorce inspirací. Protože překvapivě to vůbec není hrůza a poslouchá se to hezky. Našla jsem si je :D byla jsem zvědavá. 

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Knihu i ukázku z ní najdete zde.

 

O knize:

Autor: Robine Leeová

Překlad: Radka Klimičková

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 348