Předchozí kniha autorky mi nesmírně sedla. Proto jsem se opravdu těšila na její další počin a doufala jsem, že nebudu zklamaná. Jak jsem si tak pročítala o čem kniha je, rozhodně se nezdálo, že by mě zklamat měla. Ale víte jak to je: Člověk míní… Očekávání byla vysoká, takže startovní pozice pro knihu nic moc :)
Anotace:
Některá pouta musíte zpřetrhat, abyste zjistili,
že ve skutečnosti se zničit nedají. Do maturity už zbývají necelé dva týdny,
když Lily obdrží tajuplný anonymní dopis. Má se zúčastnit tradičního pranku,
který chystá parta čtvrťáků na ostatní spolužáky. Když se ukáže, že za vším
stojí její bývalý kluk Tag, Lily už nemůže vycouvat. Tagův
geniální plán ukrást školní ročenky a pomocí nápověd k nim dovést neoblíbeného
předsedu školní rady ale nemá chybu. Celá skupina se musí v průběhu noci
nepozorovaně pohybovat po celém školním areálu, prchat před nočními hlídači,
učiteli i ponocujícími studenty, a Lily a Tag se po dlouhé době ocitají spolu o
samotě. Co se mezi nimi stane během jedné jediné noci?
…
Můj start čtení proběhl se značnými rozpaky. Knihu jsem otvírala s nadšením hned, jak mi přišla a pak… První kapitola mě vůbec nebavila :D Tak to jsem nečekala. Představila se mi totiž dost zvláštním způsobem hlavní hrdinka a její matka a zejména ta matka mi úplně nesedla. A také způsob seznámení s nimi. Tím, jak jsem postavy ještě neznala, mi všechen ten supr matka-dcera vztah přišel přehrávaný a jaksi divně vyumělkovaný. Navíc, přiznám se, jsem některé jeho situace shledala pro další děj zcela zbytečnými a ani teď zpětně nechápu, proč tam vlastně jsou. Při dalším čtení budu tuhle kapitolu přeskakovat. Takže teď už víte, že i neslavný začátek mi celkový dojem nepokazil :D
Zápletka byla postavená na pro mě nepříliš často čtené „druhé šanci“. Byla jsem sama zvědavá, jak autorka toto pojme, protože doteď jsem druhé šance četla většinou v knihách, kde byl minimálně jeden z partnerů blbec, který si žádné šance nezasluhoval. Doufala jsem, že tady tomu tak nebude, protože na toxické vztahy si úplně nepotrpím. Na postavy jsem tedy byla zvědavá neméně než na to, co budou na stránkách podnikat.
Tak na ně pojďme mrknout a dámy mají přednost:
Autorka stvořila svou dívčí hlavní postavu opět víceméně neklišoidně. Lily byla fajn. Veselá, přátelská a v pohodě holka. Sice byla vzorná studentka a chlouba školy chováním i výsledky, ale nebyla šedá myš ani odstrk kolektivu. Z počátku jsem ji moc nechápala v tom, proč se s Tagem rozešla, když očividně nebyl sdělen žádný problém a teď ho chce zpět (to ovšem během čtení vyplave a důvod je víc než jasný). Nepřipadala mi jako někdo, kdo dělá unáhlená rozhodnutí nebo na základě trucu nad nějakou malicherností. No, konec konců, špatné nebo unáhlené rozhodnutí může udělat každý. Teď už je rok sama a soustředí se hlavně na studium – má před maturou - a na to, aby na svého bývalého nemyslela – stejně budou příští rok každý na jiné vysoké. Kolem ní se motá jiný kluk, který by ji s tím zapomínáním teoreticky měl pomoci, a bere ji na závěrečný ples. Lily ho sice trochu tahá za fusekli, protože mu narovinu neřekne, že o něj nestojí, ale ona obecně neumí moc lidem říct ne a navíc, její Tag už je zadaný jinde, jak předpokládá…
A tím se dostávám k němu:
Taggart – kluk je sic hvězda školy, docela „plejboj“ s vysportovanou postavou, na kterého letí holky. Je hezký, vtipný a žádoucí. Proto mě dost překvapilo a příjemně potěšilo, že se z něj nestalo chodící americké středoškolské klišé. Především neměl vymaštěnou hlavu a blbou povahu. A pak také nezneužíval svého postavení ve vztahu k ostatním spolužákům a ani k holkám. Nestřídal je, jako ponožky (ani holky ani kámoše), vlastně byl v posledním roce jen s typickou školní královnou, se kterou se pořád rozcházeli a zase dávali dohromady. Nebylo těžké uhodnout proč. Před tím chodil tři roky s Lily a ona nebyla typ holky, která by netrumfla školní královnu v očích kluka.
Bylo dost očividné, že to mezi nimi neskončilo a oba rozchodu litují, teď už jen zbývalo, aby si to řekli. Většinu příběhu jsem z nich měla pocit, že to mezi nimi jiskří a že k sobě prostě přirozeně patří, obzvlášť, když v ději odbyla půlnoc a oni dva byli nikoli náhodou svedeni zase dohromady. Bylo znát, že mají společnou minulost a to šťastnou. Líbila se mi všechna drobná gesta a narážky, které mezi sebou měli a v průběhu jedné jediné noci se rok odcizení úplně rozplýval ve vzájemné spřízněnosti a lásce, kterou znova postupně ukazovali.
Oni dva jsou zároveň obklopeni partou lidí, které si Šprýmař vybral, aby mu pomohli s žertíkem a i dalšími spolužáky. S některými vybranými se dalo seznámit i trochu blíž a byli vesměs sympatičtí, dokonce mi nevadil i něco jako „záporák“ tedy Tagův soupeř v boji o Lilynu pozornost. Jednak nebyl vylíčen jako přehnaný a prvoplánový blbec a pak taky nebyly raněny žádné opravdové city – za což dávám autorce bod navíc. Rozhodně kladně hodnotím a líbilo se mi i přátelství mezi některými postavami takové, jak tady bylo popsané. Oblíbené YA klišé v podobě „partiček“ se tu nepěstovalo.
Tahle kniha má všechno, co se mi líbilo na autorčině předchozí. Je stejně skvěle čtivá, má postavy, které jsem si snadno oblíbila a vztah mezi nimi je přirozený, lehký a plný humoru a vzájemné náklonnosti. Nemám úplně dobré zkušenosti s příběhy založenými na obnově zaniklého vztahu. Tato zkušenost byla každopádně dobrá. Ani na okamžik jsem nepochybovala, že ti dva k sobě patří. Žádný z nich nebyl nevhodným partnerem, rozchod neproběhl z důvodů, které nelze překonat a oba se chtěli vrátit čistě proto, že spolu chtěli být a bylo jim spolu šťastně. Úkolem mě, jako čtenáře nebylo prožívat emocionální dramata, ale užít si příjemný příběh s hezkou a jemnou romantikou a taky trochu zábavných scének a potřeštěných nápadů.
Atmosféra je úžasná. Úplně mě přenesla na výběrovou střední školu do posledního ročníku, který se loučí před odchodem na vysoké školy. Je v tom i určitá nostalgie toho, že něco pěkného končí a odchází, ale zároveň kniha není depresivní, spíš plná energie a zábavná, díky skvělé partě děcek a poslední lumpárně, kterou připravují na rozloučenou se školou.
To podstatné na oné lumpárně se odehraje po půlnoci, jak název napovídá a vlastně převážně během té jediné noci. Zase tu máme povedenou hru – něčím podobným autorka zaujala i v předchozí knize. Jako zápletka to zaručuje zábavu. Tentokrát to ale není rodinná vybíjená, ale poslední žert Šprýmaře před ukončením školy. Letošní Šprýmař si vymyslel opravdu složitý žertík a bude potřebovat celý tým pomocníků, aby mu s ním pomohli.
Vše důležité, co tomu předcházelo, se na začátku knihy ukáže a zároveň pochopitelně vše dospěje ke konci, který potěší. Příběh se nesnaží předstírat, že směřuje někam jinam a já jsem za to ráda. Ani děj po té, co je žert nachystaný a stane se věcí veřejnou, nijak nezaostává a nezpomaluje, ale je zajímavý až do samého konce. Jen se tu navíc k zábavě objeví pár přeci jen důležitých otázek, které si postavy musí vyřešit.
Do příběhu se začítá opravdu velice snadno a svou odlehčeností, humorem a dobrou náladou je skvělým oddechovým kouskem. Potěší taky milovníky opravdové jemné romantiky bez spalující vášně a žhavých scén. Kapitoly jsou spíš kratší, takže děj docela kmitá. Napomáhá tomu i omezený čas, který mají děcka na přípravu žertíku. Tím, že se tam pořád něco děje, mi čtení uteklo ani nevím jak.
Za mě rozhodně další povedený kousek a já už se těším, s čím přijde autorka příště.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Na cestu za knihou se vydejte tudy.
O knize:
Autor: K.L. Walther
Překlad: Lucie Schürerová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 320
Další kniha autorky
na bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat