Tahle série se mi zalíbila už prvním dílem a tak jsem si řekla, že neuškodí se k ní opět vrátit, tentokrát u třetího pokračování. Očekávala jsem to, co se mi dostalo už v prvním dílu (můj článek zde) a musím říct, že jsem po dočtení byla opět spokojená.
Anotace:
Žhavý román od české autorky o prohrané sázce,
která nakonec vede ke štěstí, o tom, že i silní hráči rugby se něčeho bojí a že
drobné dívky naopak dokážou být mimořádně silné a statečné. Henry: Já musím být
úplnej debil. Jen tak se dá vysvětlit, proč jsem se vsadil. Jeden by řekl, že
jsem si dost zavařil, a byla by to pravda, protože
tentokrát jsem se nechal vyhecovat k tomu, z čeho mám fakt hrůzu. Ale kdybych z
toho vycouval, nepoznal bych Yumiko… Yumiko: Trvalo šest let, než se mi na
Zélandu začalo dařit! Vystavuji v galerii a můžu tetovat vlastní klienty, tak
proč se muselo všechno tak zamotat? Sotva potkám Henryho, rugbistu s božím
tělem a skvělým smyslem pro humor, tak za mnou musí zamířit moje rodina. Moje
neuvěřitelně problematická japonská, tradiční rodina!
…
Ve třetím díle série hřiště lásky autorka představuje dalšího hrdinu z ragbyového týmu a jeho hledání a nalezení lásky. Tentokrát je to Henry a krom toho, že je ragbista, je také vášnivý zahradník. To byste neřekli, co? No ani já ne a taky mi to k nabušenému obřímu ragbistovi ze začátku nesedělo. Vlastně si vůbec nevybavuju, že bych znala jiného hrdinu v romantických knihách, který by rád zahradničil. Henrymu to kupodivu sedělo, jen jsem si musela na netradičního koníčka trochu zvyknout. Mimo toho jsem si u Henryho musela zvykat na další věci, které mi k drsnému ragbistovi úplně nesedly. Celkově byl povahou prostě miláček. Neuvěřitelný kliďas s fajn přístupem k okolí a srovnanými životními prioritami. Líbil se mi i jeho přístup ke vztahům a vůbec k životu. A taky jsem hluboce soucítila s jeho fóbií, které naprosto rozumím :)
K němu pasovala Yumiko, no nechci říct na první dobrou, to spíš ne. Přiznávám, že jsem s ní měla ze začátku trochu problém. Vůbec jsem totiž nevěděla, co od ní čekat. Obecně mi japonská kultura, ze které hrdinka pochází, moc blízká není a nemám s ní, ani s hrdiny z ní, v literatuře zkušenost. Yumi ale příjemně překvapila. Byla takovou zajímavou směsí východu a západu a autorka ji představila v obou rolích. Jako sebevědomou zápaďanku, která si jde za svým cílem a i jako plachou japonskou ženu v kimonu, když přijeli její rodiče.
Yumi si prošla dost „zajímavou“ výchovou. Pohledy do minulosti postavy, ve kterých autorka přiblížila, co její hrdinka zažila v dětství a dospívání, dost osvětlují její povahu a přístup k životu. I díky tomu si Yumi získala moje sympatie. Ve vztahu k mužům není Yumi žádná submisivní květinka, jak by člověk od drobné Japonky na první pohled očekával. Docela jsem se divila vzhledem k jejímu dospívání s otcem, který byl – no řekněme, že zrovna nepodpořil dceřinu nezávislou duši. Na druhou stranu bylo obdivuhodné, že ji to nezlomilo a naopak ze sebe dokázala dostat to nejlepší a jít si svou cestou. Celkově ji hodnotím jako silnou ženskou hrdinku – uvěřitelně silnou, protože měla své strachy a slabosti, se kterými bojovala.
Tentokrát autorka zvolila pár z hodně jiných kultur, s úplně jinou výchovou a tradicemi. Byla jsem zvědavá, jak si to spolu dohromady sedne. Musím říct, že skvěle. Autorka nastavila povahy obou partnerů tak, že se dost slušně doplňovaly a pasovaly k sobě. Jejich první setkání sice byla občas spíš snůškou poněkud trapnějších okamžiků, ale spíš to prospělo jejich sbližování. A také to celkem pobavilo. Škodolibost, zdá se, u mě pořád táhne :). Samozřejmě na nějaké to nedorozumění a střet kultur došlo, ale oba byli natolik rozumní, že řešení situace nastalo zcela přirozeně, i když oba museli šťastnému konci jít naproti a něco pro to udělat.
Bylo příjemné, že partneři spolu o problémech mluvili a od začátku dávali najevo hranice, které jsou pro ně ve vztahu nepřekročitelné. To bylo skvělé! Nepřetvařují se před sebou, aby udělali dojem. Jsou přirození a upřímní. Odpadla tak, s prominutím, debilní nedorozumění, kterými se romantická literatura ráda vyznačuje v závěru příběhu… Partneři v tomto románu jsou dospělí, soběstační a sobě rovní.
Autorka má skvělý cit pro to správné jiskření mezi postavami. Romantika je skvěle uvěřitelná, něžná i žhavá a bez okázalého předvádění. Vztah mezi postavami se vyvíjí pěkně přirozeně. Žádné osudové přeskočení jiskry, ale úplně obyčejné sympatie a porozumění, které přejdou v něco víc. Za mě to mělo přesně to správné tempo, které mi sedí. Autorka se dobře popasovala i s erotickými scénami. Popsala toto konání s elegancí a přitom dostatečně žhavě, aby bylo uvěřitelné, že to postavy myslí vážně a znamená to pro ně víc, než akci na jednu noc. Scén nebylo nijak moc, prostě akorát správná míra.
Ve vyprávění se střídají obě hlavní postavy, což mám v romantických knihách nejraději. Pěkně tak vidím oběma do soukromí a můžu si užít vznikající vztah. S oběma navíc bylo možné zažít i něco mimo jejich vztah. Rugby a společnost hráčů a jejich rodin s Henrym a tetovací salon a japonskou večeři s Yumi. Prostředí tetovacího salonu mimochodem bylo taky docela zajímavé. Takové drobné nahlédnutí pod pokličku. Líbí se mi, jak autorka umí vyhmátnout z každého prostředí tak akorát, abych měla pocit, že je to opravdové.
Jak jsem psala už na začátku, jsem s příběhem spokojená. Jedná se o nenáročnou oddechovku, která ale není hloupě napsaná. Naopak! Zanechá příjemný pocit z toho, že člověk nemarnil čtením čas a zároveň si přečetl něco, u čeho si hezky odpočinul a seznámil se zajímavými a sympatickými postavami.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Na knihu můžete nakouknout zde. A zde je odkaz na celou sérii, která je zatím dostupná.
O knize:
Autor: M.K. Hardy
Série: Hřiště lásky (3. díl)
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)
Rok vydání: 2023
Počet stran: 376
Další díly série na
bloGu:
Žádné komentáře:
Okomentovat