Muž jménem Ove - audiokniha

O lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem.

Autor: Fredrik Backman
Délka nahrávky: 8 hodin 46 minut
Vydal: One Hot Book
Čte: Jan Vlasák

Anotace:

Toho starého protivu určitě znáte – všechno ví a umí nejlépe, nesmyslně škudlí, chová se jako samozvaný strážce pořádku v nejbližším okolí a neustále otravuje se zbytečnostmi, protože mu „jde o princip“. Jenže s Ovem život pěkně zametl. Teď je mu 59 let, před několika roky ho vystřídali na pozici předsedy družstva vlastníků, nedávno mu zemřela žena a v práci ho poslali do penze. Copak se lze divit, že chce po svém okolí už jen klid na efektivně provedenou sebevraždu? Ve světě, kde lidé střídají značky aut a nedovedou si nic opravit vlastníma rukama, už pro něj stejně není místo. Ale jeho noví sousedi, kteří místo pozdravu nešikovně nabourají do Oveho poštovní schránky, a vlezlý toulavý kocour, který mu pořád courá po zahradě, to ne a ne pochopit… Audiokniha v podání výtečného Jana Vlasáka vypráví o přátelství, které dokáže vrátit chuť do života, i když se mohlo zdát, že ztratil smysl. Někdo ty mameluky přece musí naučit, jak se správně řídí a co to je pořádné auto!

Můj názor:

Audioknihu jsem si pustila po přečtení jiné knihy pana Backmana, která se mi tak líbila, že jsem prostě měla chuť ochutnat něco dalšího z jeho díla. Proč jsem si vybrala zrovna audioknihu a ne tištěnou netuším. Knihu jsem ale poslouchala hlavně v práci, tak možná proto. Čtení by mi tam rozhodně neprošlo :), kdežto u audioknih se dá krásně pracovat.

Román je, jak je ostatně u Backmana zvykem, o životě, který někdy umí být docela pes a většinou pokouše toho, kdo si to nejméně zaslouží. Tentokrát je tím pokousaným muž jménem Ove.

Příběh, vyprávěný panem Vlasákem, se před námi prostře ve dvou rovinách – první představí současného, devětapadesátiletého Oveho a druhá nás zavede do jeho mládí. Postupem času se dozvídáme Oveho životní příběh. Poznáme jeho tátu, milovanou ženu Soňu, zjistíme, proč má tak rád Saab a proč nenávidí úředníky. Seznámíme se s jeho nejbližšími sousedy, přáteli i nepřáteli a taky s jedním opelichaným, bezocasým kocourem :).

Ove mi byl nejdříve stejně nesympatický jako Britt-Marie, ale tentokrát už jsem věděla co od pana autora a jeho postav čekat. I když protivný dědek, byl Ove taky člověk, který byl osamělý, nešťastný, lapený ve své každodenní rutině a pohrdání vůči ostatním. Všichni ostatní dělali všechno špatně, jezdili ve špatných autech, špatně parkovali, špatně třídili odpad, špatně se oblékali a vůbec celkově špatně žili. Ove je nechápe, neví, proč jsou takoví, jací jsou, protože Ove je v jádru jednoduchý člověk – ne duševně, ale co se životních očekávání týká. Ove chce jen ženu a značku auta, kterým by mohl být věrný, dům, který by mohl opravovat a klidný, pravidelný a předvídatelný život. Jo, a taky se chce zabít…

… Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý jiné…

Postupem času, když jsem ho lépe poznala, mi začal být Ove bližší a dopracovala jsem se k jakémusi pochopení jeho situace a povahy. V kapitolách, kdy mi od lítosti stoupaly slzy do očí, jsem ho i litovala, ačkoliv on sám nikdy o nic podobného nestál a určitě by se divil, proč ho lituji. Navzdory tomu, co se mu v životě přihodilo, nikdy nelitoval sám sebe. V některých situacích jsem se i zasmála, ačkoliv Ove by se nesmál, zdálo se, že tuto schopnost v něm nějak pohřbil čas a události.

Toto na panu Backmanovi obdivuji – způsob, jakým píše svoje postavy. Čtenář k nim zaujme postoj, který se postupně úplně převrátí. Ačkoliv pan autor popisuje obyčejné lidské životy, dokáže to neobyčejným způsobem. Záměrně zde nepíši nic o ději knihy, protože příběh je především o člověku – o muži jménem Ove. Děj knihy si budete muset poslechnout (přečíst) sami :) stojí to totiž za to a pokud bych něco prozradila, připravila bych vás o zážitek, který jsem při poslechu měla sama.

Kapitoly jsou doplněny krátkou zvukovou znělkou, která se podle mého názoru k příběhu dobře hodí. Přednesu pana Vlasáka se také nedá nic vytknout, naopak. Jeho hlas byl příjemným průvodcem audioknihou.

Dílo bych určitě doporučila lidem, kteří mají rádi příběhy o životě a nevadí jim starší hlavní hrdina. Také neuškodí lidem, kteří jsou zvyklí soudit příliš rychle, protože jim, jako mně, může pomoci podívat se na lidi z té druhé strany mince. A nebo je také vhodné pro ty, kteří si rádi poslechnou dobrý příběh, který není založen na fantasy, detektivní nebo zamilované zápletce.

P.S.: Na konci se dozvíte, proč vlastně Ove kupoval ten počítač…

Hedvábník - audiokniha

Autor: Robert Galbraigth
Délka nahrávky: 19 hodin 13 minut
Vydal: Plus
Čte: Petr Oliva

Anotace:

Když zmizí spisovatel Owen Quine, jeho žena se obrátí na soukromého detektiva Cormorana Strika. Zpočátku se domnívá, že se na pár dní někam vypařil - už to v minulosti udělal- a po Strikovi jen chce, aby ho našel a přivedl domů. Jenže Strikovi během vyšetřování začíná být čím dál jasnější, že za Quineovým zmizením se skrývá větší tajemství, něž si jeho žena myslí. Romanopisec právě dokončil rukopis, v němž s jízlivou zlomyslností vykreslil téměř všechny své známé. Kdyby se román zveřejnil, zničil by leckomu život. Existuje tudíž spousta lidí, kteří ho mohli chtít umlčet. A ve chvíli, kdy je Quine nalezen brutálně zavražděný za bizarních okolností, začíná souboj s časem, v němž je třeba porozumět motivaci krutého vraha, vraha, který se nepodobá žádnému z těch, s nimiž se doposud Strike setkal...

Můj názor:

Zatím jsem od pana Galbraigtha (čti paní Rowlingové) nečetla žádnou knihu krom Pottera, takže jsem byla zvědavá na knihy pro dospělé a navíc detektivky. A musím říct, že skvělé vypravěčské schopnosti paní autora (nevím jak ji/ho oslovit, zůstanu u muže :)) se projevily i tady.

Nejdřív mi přišel divný hlas pana Petra Olivy, který čte, ale pak jsem si zvykla – docela rychle, už v průběhu první kapitoly a pak se mi naopak zdálo, že se hlas skvěle hodí ke knize. Je takový lehce strikovsky ochraptělý – pokud by měl Strike mluvit, představuji si takto jeho hlas, takže pan režisér měl šťastnou ruku :), a navíc hlas pana Olivy opravdu příběh doplňuje. Taky použitá hudba se mi zdála pro knihu zvolená vhodně, nedokážu si představit nic jiného, co by sedlo lépe.

Moc se mi líbilo prostředí, ve kterém se příběh odehrával – knihy, nakladatelství, Londýn… Mám ráda anglické detektivky! Vzhledem k tomu, že pan Galbraigth žije v GB, zná prostředí velmi dobře a z příběhu je to poznat. Taktéž prostředí nakladatelství a knižního průmyslu mu nejspíš není úplně cizí :D  Fascinující byly i propletence vztahů mezi lidmi, které Strike považoval za podezřelé a proč to neříct, i ukázky z románu Bombix Mori byly takovým divným způsobem zajímavé – sice úchylným způsobem, ale papír snese všechno :). A co teprve zápletka!

Pan Galbraigth má neuvěřitelný talent nenechat mi ani náznak něčeho, čeho bych se mohla chytit, při pátrání po vrahovi. Vážně jsem nejdřív netušila, koho mezi naservírovanými podezřelými vybrat, jako svého favoritního adepta na vraha, až v průběhu vyprávění jsem si našla své dvě želízka v ohni. Děj plynul nejdříve víceméně klidně, pan autor se zabýval i jinými věcmi než vraždou, hlavně vztahy mezi lidmi, zákulisím kolem románu Bombix Mori, který byl zřejmě důvodem k odstranění spisovatele Quina a taky životy Strikea a Robin. Toto se mi líbilo, že nešlo jen o ten případ, ale že postavy měly své vlastní životy, propracované do detailů a věrohodné, že mimo vyšetřování  opravdu fungovaly jako lidé, kteří byli obklopeni propracovaným okolím a minulostí. A pak to přišlo - mrtvolák Owen Quine, nalezený zhruba v polovině příběhu byl ultranechutným mrtvolákem :). Ne že bych netušila, kde ho najdou, kdy a kdo. V tom byl snad jediný předvídatelný moment příběhu. Ale rozhodně by mě tedy nenapadlo, v jakém stavu ho najdou. Pak se najednou začalo dít spousta věcí a Strike se zavrtával více a více do případu, věci se komplikovali a podezřelý byl kdekdo. Raduji se převelice, že nakonec to byl přesně ten, koho jsem měla za největšího vrahounského favorita, ale myslím, že jsem to uhodla spíš náhodou :).

Mimo jiné bych chtěla pochválit překladatele knihy pana Ladislava Šenkyříka, odvedl skutečně kvalitní práci a použitými výrazy a celkovým stylem panu Galbraigthovi dílo nepokazil.

Audiokniha mě rozhodně nezklamala a od pana Galbraigtha si co nejdříve přečtu nebo poslechnu další knihy. Na poličku vedle Harryho Pottera si je asi nepostavím, ale vedle knih Dicka Francise se budou vyjímat hezky :).

Asfalt - audiokniha

Autor: Štěpán Kopřiva
Délka nahrávky: 30 hodin 6 minut (2.CD)
Vydal: Walker.Volf
Čte: Ludvík Král

Anotace:

Žoldáci neumírají. Žoldáci odcházejí do pekla... Po příchodu Kuffenbachova speciálního komanda do hlubin inferna Peklo teprve poznává, co to je pravé peklo. Pět žoldáků se rozhodne zatočit s celou Satanovou říší, a dělají to tak krvavě, že i ďáblové jsou šokováni brutalitou cynických zabijáků. Peklo vyrábí z lidí asfalt, a nechtějte vědět co vyrábějí z pekelníků naši antihrdinové. Anebo vlastně - chtějte to vědět!

Můj názor:

Vzhledem k tomu, že knihu Asfalt od Štěpána Kopřivy považuji za absolutní mistrovskou pecku, musela jsem prostě mít i audioknihu. Poslouchat audioknihu byl stejně dobrý zážitek, jako číst knížku, takže těžko říci, čemu dát přednost. To už je ostatně na vás :). Článek o knize najdete zde a na audioknihu se pojďme mrknout teď.

Vzhledem k tomu, že článek o knize jsem už psala, vezmu děj jen tak stručně: partička bývalých žoldáků v pekle ukáže čertům a démonům, že do té doby vůbec netušili, co peklo je. Nádherné a perfektně promyšlené Kopřivovo peklo obrátí doslova vzhůru nohama a vy jim budete nahlas fandit! Když se teda zrovna nebudete dusit smíchy :). Při popisu jejich strastiplné cesty peklem od „dušovodu“ k Luciferovu výtahu není nouze o dost drastické, krvavé, ale i humorné situace. Hoši jdou do bitvy tak, jak jsou zvyklí – naplno a i když jim chybí obvyklá výzbroj elitního komanda, dokážou si poradit. Kuffenbach se ozbrojí svým ledovým klidem, Vorošilov ostře broušenou polní lopatkou a ostatní poberou, co z mrtvých démonů odpadne. Za nimi zůstává zkáza, jakou peklo nepoznalo a na konci už je rozvrat pekla absolutní.

Kopřivovu dokonalému textu propůjčil hlas Ludvík Král a rozhodně se jednalo o přidanou hodnotu. Pan Král si příběh vyloženě vychutnává, čte plynule, bez přeřeků . K tomuto typu příběhu byl skvělou volbou a nijak mě svým přednesem nerušil ani neotrávil. A vzhledem k tomu, jak mám knihu ráda, by mě jakýkoliv přehmat ve volbě „hlasu“ nepotěšil. Další přidaná hodnota je ve značení kapitol římskými číslicemi – neškodí zopakovat :D. Miloučký čertík na obalu audioknihy je stejný, jako u knížky, což se mi taky líbí. Každopádně souhlasím s tím, že kniha je 18+ , protože pan Kopřiva si rozhodně servítky nebral, knihu to sice ozvláštní, ale určitě to není moc vhodné pro mladší ročníky a něžným duším se to nejspíš také líbit nebude.

 Pokud máte rádi pořádnou a vtipnou drasťárnu, kde se uplatnil úžasně fantastický a přitom děsivě (možná, i když spíš doufám, že ne :)) reálný svět pekla, ponořte se směle hluboko do Asfaltu. 

Stalker

Autor: Lars Kepler
Délka nahrávky: 17 hodin 4 minuty
Vydal: One Hot Book
Čte: Pavel Rímský

Anotace:

Policie obdrží video snímající tajně ženu za oknem, jak si obléká punčocháče. Objekt slídila se druhý den stane obětí krvavé vraždy. Krutost činu dovede vyšetřovatele k pastorovi Rockymu Kyrklundovi, který byl před devíti lety odsouzen za brutální zabití k nařízené psychiatrické péči. Domnělý viník se však ke spáchání násilí nedoznal, neboť si z události nic nepamatuje kvůli poškození mozku, které utrpěl při autonehodě. Zatímco Rocky dosud pobývá na uzavřeném oddělení, je na cestě další nahrávka. Nikdo nechápe, co se děje, ale komisařka Margot Silvermanová je přesvědčená, že se jedná o sériového vraha.

Můj názor:

Poslední dobou často poslouchám audioknihy jako doplněk k jakékoliv práci, vaření nebo cvičení. Rozhodla jsem se proto přidat názory i na tento typ „knih“ :) Bohužel pro mě má poslouchání knih jednu negativní věc a to, že se občas přistihnu, že nevnímám čtení a musím si nějakou kapitolu pustit znovu, aby mi nic neuteklo. Toto se jako problém ukazuje především u thrillerů typu Stalker, na který bude i tento názor, kde je důležité vnímat vše kvůli zápletce příběhu.

Nejdříve chci vyzdvihnout výběr pana Pavla Rímského, který příběh čte. Má velice příjemný hlas a pro tento typ příběhu se přesně hodí. Kniha je načtena pěkně, plynule, pan Rímský se nijak nepitvoří, nesnaží se měnit hlasy, jen v napínavých situacích je jeho čtení jaksi naléhavější a dobře zdůrazní dramatičnost situace. Každá kapitola začíná krátkou klavírní znělkou, která ale nepůsobí nijak rušivě, spíš je vhodně zvolená a dobře doplňuje jak knihu, tak hlas pana Rímského. Postupem času a se vzrůstáním napínavosti děje se stávají napínavějšími i tyto znělky, přidají se bubny a další nástroje a je to fajn. Příběh je členěn do kratších, zhruba čtvrthodinových kapitol.

Na policejní stanici jednoho dne dorazí video z youtube. Na videu je zachycena žena u sebe doma v pokoji, která netuší, že ji někdo natáčí. Tato žena je vzápětí nalezena mrtvá a rozjíždí se kolotoč pátrání. A dorazí další video…

Popisy videí je možnost zažít z pohledu vyšetřovatelů a z pohledu obětí. Z pohledu policistů to bylo dost dramatické, protože celou dobu víte, že ta, na kterou se dívají, už je mrtvá nebo velmi brzo bude a vůbec ne lehce zabitá. Vrah si počíná dost brutálně, bodá do obětí, co mu síly stačí. Po té, co svoji oběť brutálně ubodá, naaranžuje její ruku – u každé oběti jinak, na ústa, na ucho atd. Ovšem z pohledu obětí to bylo mnohem horší, protože po šmírování následovala vražda. Celé to bylo neskutečně třeskutě napínavé - to šmírování, napětí, kdy už oběť tušila, že v domě někdo je...

Musím říct, že v průběhu poslechu jsem si vynašla hned tři podezřelé a vážně jsem si nebyla jistá, kdo by to tak mohl být. V jednu chvíli jsem dokonce podezřívala snad všechny mužské, kteří v knize vystupují :) to se mi na knize líbilo. Mám ráda, když do poslední chvíle nemám jistotu, kdo je vrahem. Po dlouhé době, kdy policie tápe, se objeví něco, co všechny oběti spojuje, mně přibude nový podezřelý a několik jich odpadne. A nakonec, když se dozvím, kdo je vrahem… tak to bych neřekla nikdy. Do poslední chvíle nevím, domýšlím si, kombinuji důkazy a nakonec se nestačím divit :) … a taky už nikdy nezapomenu zatáhnout závěsy.

Nejoblíbenější postavou se pro mě stal neoficiální vyšetřovatel Joona Linna. Také jsem fandila psychologovi Erikovi a jeho slepé učitelce klavíru Jackie. Celkem protivná mi byla policistka Margot, která byla v týmu vyšetřovatelů. Ona za to nejspíš nemohla, jen mi prostě vadí, když autor zatáhne do vyšetřování brutálních sériových vražd těhotnou ženu, navíc už „hodně“ těhotnou. Mám pocit, že to nějak nejde dohromady (ve filmu Fargo mi to taky vadilo).

V půlce už jsem litovala, že nečtu knížku :) přece jen při četbě je zážitek hlubší a příběh se jaksi více dostane pod kůži než při poslechu. Celkově ale tuto audioknihu hodnotím jako dobrou investici. A příště si od autorského manželského páru pořídím něco v papíru :).