Polibek z hlubin

 

Knihy s rusalkami a vůbec slovanskou mytologií už jsem četla. Pořád jich ale není dost na to, aby mě nezlákala téměř jakákoli další. Tady se navíc nabízela ještě docela zajímavá a neokoukaná zápletka a romantický trojúhelník, na který jsem byla opravdu zvědavá. Takže jasná volba!

 

Anotace:

Jeden polibek. To je vše, co Gisela potřebuje, aby se mohla znovu stát člověkem. Když se totiž před rokem za záhadných okolností utopila, její duch svět neopustil, ale zůstal uvězněný v řece, kde teď Gisela společně s dalšími rusalkami straší. Ona se však touží vrátit mezi živé, a tak vábí nebohé smrtelníky k vodě v naději, že ji jednoho dne nějaký z nich políbí.
Trnem v patě je jí místní exorcista Kazik, jehož úkolem je z města vyhnat všechny zlé duchy – včetně drzých rusalek. Naštěstí pro ni ale jeho magie selhává, a tak spolu uzavřou dohodu: Kazik jí pomůže získat tolik potřebný polibek a ona na oplátku neřekne nikomu, že slavný postrach zlých démonů nedokáže vymítit ani ducha leklé ryby.
Oboustranně výhodná dohoda se ale zkomplikuje ve chvíli, kdy se oba zamilují do toho samého chlapce – který navíc skrývá nejedno tajemství...

 

…

 

Na knihu jsem se hodně těšila a tak jsem ji vzala na čtení hned, jak mi dorazila. A začetla jsem se do ní neuvěřitelně snadno.

 Začátek mě překvapil nasazeným tempem vyprávění. Všechno plynulo tak nějak pozvolna a lehce. Dalo by se říct, že to kopírovalo atmosféru lenivého lázeňského městečka, kde si na svou porci relaxu a pohody přijdou nejen lidští návštěvníci a hosté honosných lázeňských domů a vil, ale také rozličné kouzelné bytosti žijící zde v pestré škále od domácích skřítků, přes rusalky, víly až po děsivé lesní démony a stíny.

Tohle propojení magie léčivých pramenů a kouzelných bytostí s lázeňským světem mi připadalo natolik kouzelné, že už od teď budu nejspíš vždycky v lázních koukat po rusalkách :)

Krom pohádkově snivé atmosféry lázeňského městečka v krásné přírodě kniha nabízí klasický příběh o kouzlu (či spíš nečekaných účincích) lásky v moderním kabátku. Přináší ne dvojici, ale hned trojici ve vzájemných citech namočených hlavních postav a od začátku se zdá, že půjde nejen o záchranu nadpřirozené bytosti ale daleko o víc a ti tři si dají úplnou životní změnu způsobenou vlivem, který na sebe mají – a tohle se povedlo autorce zobrazit velmi dobře. Dokonce bych řekla, že nejvýraznější není změna, která se stane s Giselou, ale s Kazikem, že on je ten, kdo je hlavním hrdinou a komu jde o nejvíc. Ti druzí dva, byli jen prostředníci na jeho cestě za sebepoznáním. Sice i s nimi se stane změna, ale rozhodně ne tak výrazná, jako s Kazikem.

A jsme tedy u postav :)

Ze začátku jsem myslela, že hlavní postavou, o jejíž příběh půjde, je rusalka Gisela. Na tu myšlenku mě navedla nejen krásná obálka, ale i anotace. A – proč to neříct – i jasně vytyčený směr současných YA fantasek, kde hlavní hrdinkou je vždycky ženská a chlap je tu proto, aby ji měl kdo romanticky provokovat. K mému překvapení se všechno zvrtlo jinak. Pro mě byl jednoznačně hlavní a nejzajímavější postavou vymítač Kazik. Nemyslím si, že to tak úplně mělo být, ale on byl napsaný tak, že si tu hlavní roli od Gisely (s)prostě ukradl :)

Rusalka Gisela není rusalkou dlouho. Je to teprve rok, co přijela do lázeňského města se svým otcem, utopila se v bažinách a stala se nadpřirozenou bytostí. Na svoji smrt se nepamatuje, jako jiné rusalky a i v další věci není jako ony. Chce se stát zase člověkem, protože prý to možné je, pokud dostane polibek od smrtelníka. Je taková lehce umanutá, posedlá získáním polibku a otravná, možná až moc, takže jsem věřila Kazikovi, když tvrdil, že mu leze na nervy, mně by taky lezla :D Její nespokojenost se současným stavem je pochopitelná, byť od začátku působí, že je v něm v podstatě šťastná, jen trvá na tom, že chce to, co ztratila. Dobře vykreslená byla její prchavá a rozmarná povaha, která se mi k rusalce tak nějak hodila.

Kazik žil v místě děje příběhu od narození. Jeho babička byla místní „vědmou“,  léčitelkou, zaříkávačkou a vymítačkou. Celý život se učil, že převezme řemeslo po ní a protože babička před rokem zemřela po napadení běsem, je teď z Kazika místní vymítač. Svou povinnost bere smrtelně vážně, možná až moc a v důsledku ohromné zodpovědnosti je vyhýbavý a osamělý. Gisela ho rozčiluje, protože škodí v jeho rajonu a on pokládá svůj rodinný odkaz za středobod svého světa, chce dostát očekávání, která od něj rodina měla. Je to takový zadumaný pan správňák a ukradl si pro sebe moje sympatie zdaleka víc, než všichni ostatní. Líbilo se mi, jak autorka popsala jeho vnímání odpovědnosti vymítače, která ho trochu vydělovala ze společnosti normálních lidí. Rozhodně ze společnosti vrstevníků, kteří se spíš bavili, než co jiného.

Mezi těmi dvěma se zrodí zajímavá spolupráce, G. slíbí, že mu (a městu) dá konečně pokoj, když jí pomůže s dosažením jejího cíle. Tedy zisku polibku od smrtelníka. Poněkud nepříjemné překvapení ho čeká, když zjistí, koho si rusalka vyhlédla jako polibkového vysvoboditele a navíc se zdá, že budoucímu zachránci není polibek s Giselou vůbec proti mysli. Což Kazika překvapivě docela bolí. Otázkou je, kvůli komu.

A s tím přichází Aleksej – třetí kousek do trojúhelníku. Co je divného na Alexejovi? Tahle otázka mi ležela v hlavě od začátku příběhu. Očividně není prostě jen obyčejný člověk, i když jednoznačně člověkem měl být, a já měla hned několik podezření, co by mohl být zač. Postupně, jak se příběh odkrývá, je jeho tajemství zjevné asi daleko dřív, než autorka zamýšlela, ale nevadilo mi to, protože na něm jako na postavě mi sešlo nejmíň. Přitom zrovna jeho postava na konci prodělala dost zajímavý vývoj a jsem zvědavá, co s ním bude dál.

 

Kniha není ukázkou akčního vyprávění. Spíš je to taková lenivě snová fantaska, zaměřená hodně na prožívání postav. Ono taky na získávání polibku od smrtelníka velká akce potřeba není. Není ale důvod mít obavu, že by kniha byla nudná. Autorka příběh ozvláštnila hned několika věcmi.

První z nich je slovanská mytologie. V příběhu jsem mohla nahlédnout do vodníkova království v řece, kde žije s rusalkami a utopenci a sbírá dušičky do hrnečků s pokličkami. Takto to zní roztomile, ale stejně jako pán lesa, je i pán řeky obávaným tvorem. Zajímavý byl i náhled na život rusalek s jejich kouzelnými hřebínky a neustálými návštěvami lidského světa, který tady byl s nadpřirozeným propojený tím, jak lidé dodržovali tradice. Jednotlivé rusalky také měly svoje příběhy, některé bolestné, jiné méně a jejich společenství bylo popsáno moc pěkně. Kdyby se člověk nemusel utopit, aby se stal jednou z nich, asi bych do toho šla :D

Druhým ozvláštněním byla záhada Giseliny smrti a věci s tím související. Dala vyprávění mírný prvek tajemství a přinesla trochu napětí do jinak vcelku poklidného děje, kde by jinak šlo jen o rodící se city a snahu o získání polibku. Bylo totiž jasné, že pod povrchem lázeňské pohody se cosi děje. A to cosi nějak souviselo s Gizelou i Kazikem. Na konci mě překvapilo, jak tahle část příběhu všechno pěkně propojila a autorce to sedlo dohromady. A dočkala jsem se i napínavé akce.

Dalším interesantním bodem byl vztahový trojúhelník. Dva muži a jedna žena, ovšem nikoli tak, jak bývá zvykem, že se oba zajímají o ženu a soupeří o ni. Zde se muž zajímal o druhého muže i o ženu, ale o soupeření tak úplně nešlo. Muž, který oba chtěl, totiž nevěřil tomu, že by byť jeden z nich mohl mít opravdový zájem o něj.

 Připadalo mi ovšem, že potenciál tohoto trojúhelníku zůstal spíš nevyužitý. Protože Aleksej neplnil více méně jinou roli, než spojovník mezi těmi dvěma druhými a důvod, proč se mohli ocitnout spolu a spolupracovat. Docela by mě zajímalo, jak by se to s nimi seběhlo dál a kam by jejich vzájemné vztahy pokračovaly, kdyby kniha neskončila.

Romantika v příběhu je hodně ultralight verze, prakticky o ni vůbec nejde a postavy řeší spoustu dalších věcí, takže vznikající láska tolik nevynikne a jiskří to opravdu jen zlehka a vztah se rodí pooooomalu. Pořád jsem čekala, kdy to autorka pokazí nějakým přehnaným tlačením na pilu nebo zbytečně moc přepáleným sexem, ale nestalo se to. Opravdu jsem za to ráda, protože jestli by se do tohoto snivého příběhu něco nehodilo, je to prakticky cokoli víc fyzického, než líbačka.

 

Posledním zajímavým prvkem, který zmíním, bylo to, jak autorka uchopila postavu Kazika a jeho sociální izolaci. On byl hodně mladý, kolem dvaceti, a už měl myšlení mnohem staršího muže, na kterého jakoby už nic nemělo čekat, než práce a povinnosti. Byl přesvědčený, že ostatní ve vsi na něj nemají úplně dobrý názor a že se ho straní a baví se s ním jen tehdy, když od něj chtějí službu. Že nezapadá a nemůže zapadnout už jen pro to, čím se živí, kým je. Jako to bývá často, se i tady ukázalo, že omezení a předsudky si na sebe naložil větší mírou sám, než že by ho soudilo jeho okolí. A to je podle mě dost zásadní zpráva na zamyšlenou pro spoustu lidí. Příběh ho postupně naučil otevřít se a zkusit se na věci dívat trochu jinak. Proto jeho proměna byla tou nejhezčí věcí na příběhu. Bylo to, jako by chodil po světě slepý a najednou začal vidět. Za strašidly, která vymítal, bylo daleko víc než jen zlovolnost, city nebyly slabostí a v životě se dalo stihnout víc, než jen dřina a odpovědnost.

 

Celkově je kniha hodně přístupným a s citem psaným příběhem, ve kterém nemusíte hledat nic, než pohádku a příjemný odpočinek. Nebo taky můžete pohlédnout pod hladinu jednoduché příběhové linky a zjistit, že tůň pod ní může být v některých místech překvapivě hluboká.

Já jsem si vyprávění užila. Připomínalo mi to knihy, jak se psaly dřív. Bez zbytečného násilí, přehnaně drsné hrdinky a přepáleného erotického dusna. Víc takových příběhů, prosím!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do lázeňského města plného kouzel račte tudy.

 

O knize:

Autor: Alicia Jasinska

Překlad: Dana Chodilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026

Měsíčník - březen 2026

 

Není nic lepšího než začít měsíc týdnem dovolené :D z vlastní zkušenosti mohu tento postup doporučit. Únor už je sám o sobě krátký a když si ho ještě o pracovní týden pokrátíte, ani si nevšimnete, že nastal. Na hory jsme nakonec ze zdravotních důvodů části výpravy neodjeli a tak jsem využila příležitosti k posunu v herním příběhu o pěkný kus dopředu. Taky jsem si dala pauzu od sledování politické situace, což mi prospělo velmi. Zvlášť vzhledem k tomu, co se děje nejen u nás.

Spousta času byla taky na čtení a měla jsem až neuvěřitelně šťastnou ruku. Vlastně mě zklamala jen jedna kniha a když se tak na to dívám zpětně, ani mě to nepřekvapuje. Jen je škoda, že to byla upírovka, které si jinak umím užít.

Kupuju čím dál víc e-knih a to z několika důvodů: prvním je místo v knihovně. Prostě už není. Druhým jsou hnusné obálky často u romantik. Fakt se nechci dívat na polonahé mužské, kteří jsou navíc na knihách až nepříjemně stejní a nenápadití. Nemám ráda lidi na obálkách zejména, když jde o fotky. A třetím důvodem je zvyk poslední doby cpát knihy 500 + stránek do měkké vazby. Obecně si budu knihy nad 500 stran kupovat už jen do čtečky čistě z praktických důvodů.

 

Jak to šlo v únoru s vybraným čtivem?

 

Zrádná královna – trochu slabší, než první díl, ale pořád to stálo za čtení. Jenom mi trvalo o něco déle se do příběhu začíst. Další díl zkusím. Bude o jiné dvojici, což myslím bude dobře.

Krev křišťálového květu – toto byla skvělá trefa. Hlavně díky zajímavé hrdince a jejímu životu. Styl psaní mi připadal taky skvělý a jsem zvědavá, kam se příběh bude ubírat dál. Docela osvěžující byl i jiný pohled knihy na vztah, kdy hlavní interest hrdinky jí zdaleka nešel na ruku tak, jak bývá zvykem a absence sexu. Na další díl se těším.

Druhý rituál – knihu jsem začala číst hned, jak jsem ji donesla domů… a trvalo mi to celý únor. Upřímně mě to dost zklamalo a nebavila mě spousta věcí. Jednak se všechno opakovalo a svět knihy mi už přišel dost nezajímavý. Stejně tak hrdinové a jejich vztah. Všichni ti mazlíčci, jařmení, řešení jejího panenství a později jejich fyzický vztah… brr. Se sérií pokračovat nebudu. Snesu hodně, ale „vocamcaď pocamcaď“.

 

 Nej kniha minulého měsíce:

 Tohle je jedna z těch, které nesednou každému. Mě bavila její odlišnost od všech ostatních současných YA. Rozumím ale námitkám některých čtenářů. Taky jsem čekala něco jiného, ve výsledku jsem takto spokojenější. Pokud bych dostala to, co jsem čekala, zařadila by se kniha jen do průměru.

 

Co plánuji přelouskat v březnu?

 

Jedna z rozečtené série

Zkažená říše – od série jsem si dala delší čas pauzu na základě zbytečně mnoha a zbytečně dlouhých popisů sexu. Mám ráda, když se v knize děje i něco jiného. Tak doufám, že v dalším dílu autorka ubere.

Jedna koupená v únoru loni

Dvůr tak krutý a krásný – už ani nevím, o čem má kniha být. Tak se nebudu koukat, ať si nepokazím překvapení.

Jeden zcela náhodný okamžik při průzkumu knihovny (co mi cvrnkne do nosu)

Prokletí Aurelie W. – otevřela jsem ji hned, jak jsem ji donesla domů (to jest včera :)).  Nedalo se odolat.

 

Konec hlášení!

Podlé vrány

 

Díky doporučení jsem objevila svět nefantasy dark romancí a musím říct, že si ho až překvapivě užívám. I když nefantasy… jak se to vezme. Nereálných věcí je v těch knihách fůra i bez magie :) Očividně mě obzvlášť zaujal koncept vysokoškoláků, privilegovaných a trochu tajemných borců a jedné holky. Hele proč ne :D jen to chce natrefit na takovou knihu, která opravdu sedne. A když už to tedy čtu, tak sem s nějakým tím článkem na jednu z nich.

 

Anotace:

Tři muži, jedna žena, nekonečno vášně. První díl žhavé dark romance série.

Vyšťourám jejich špinavá tajemství, rozkryju jejich plány. Jen si musím dávat pozor, abych si při tom nezlomila vaz. Corvus, Rook a Grey, přezdívaní Vrány, se narodili do světa násilí a tajemství. Jsou nemilosrdní, arogantní a nenapravitelní. Jejich adoptivní otec založil gang, který vládne městu Thorn Valley. Vrány zase vládnou místní Briarově akademii. A rády by ovládly i novou spolužačku Avu Jade. Jenže ta nikdy neuměla poslouchat a podřizovat se.
Ti tři sexy surovci probouzejí v nové spolužačce něco temného a jejich vlastní temné duše to přitahuje. Ava Jade musí nějak přežít poslední rok školy a pak bude volná. Tu svobodu si nehodlá nechat vzít. Ne, pokud to bude záležet na ní.
Vrány si myslí, že Avu Jade vyděsí, že z města uteče, nebo se jim podřídí, to ji však moc dobře neznají. Nejsou totiž první lumpové, kterým Ava Jade čelila, a nebudou ani poslední. Po světě se potuluje někdo horší, kdo jí chce ublížit.

…

 

Mafiáni mě nikdy extra nebrali a tak jsem zrovna po této knize sáhnout vůbec nechtěla. Jenže doporůčo je doporůčo a tak se plány změnily. Bacha! Teď přijde varování – tohle čtení je zatraceně návykové a kniha moc dlouho nevydrží. Protože já jsem se fakt nemohla urvat. Doporučuju taky pořídit jako e-knihu, protože druhý díl budete chtít okamžitě a ne všude máte knihkupectví pět minut cesty od baráku. A mít první díl na polici a druhý ve čtečce je blbé.

A teď blíž k tomu, co na stránkách čekat.

 

To vám takhle na školu dorazí se začátkem semestru nová holka. Je dost „nevýhodně“ nová, protože nastupuje do posledního ročníku mezi lidi, kteří se už znají a vědí, jak to na škole chodí. Avě je ale buřt, jak to na škole „chodí“ a jaká pravidla všichni ostatní dodržují. Chce jen dodělat školu a jít si po svých. K její smůle ale na první dobrou přiláká pozornost tří kluků, králů společnosti vezdejší, kteří od ní očekávají, že bude šlapat brázdu, jako ostatní holky. Jenže právě pro tiché podřízení se Ava zrovna stvořená nebyla a tak vzdoruje nejen jejich pravidlům a šikanování, ale postupně i znepokojivé přitažlivosti, kterou začíná cítit… ke všem třem!

Ava Jade nebyla taková ta křehká květinka, se kterou si pohrají gauneři a vyplivnou ji, aby pak odcupitala se skloněnou hlavou a tichým „děkuji, pane“. Naopak byla pěkná mrcha, a co se svědomí a morálky týkalo, klukům se úplně v klídku vyrovnala. Nebylo divu vzhledem k prostředí, z něhož pocházela a životu, jaký doteď žila. O její minulosti se postupně objevuje maličko víc informací, ale už od začátku je jasné, že procházka růžovou zahradou to nebyla. Není divu, že ji kluci podezřívali ze spolupráce s konkurenčním gangem.

Tři páni kluci totiž mají tatínka, který vede místní mafii a kluci už jsou zapojení do činnosti podsvětí. Samozřejmě pokud je mafián ještě školou povinný, musí být naprostým pánem školního kolektivu, to by jinak prostě nešlo. Jejich panovnické věci nemálo napomáhá skutečnost, že jsou všichni tři pekelně přitažliví, namakaní, arogantní a vůbec tak nějak od pohledu nebezpeční a ve všech ohledech žádoucí. Jo a taky tajemní až hrůza. Postupem času majetničtí, ale překvapivě ochotní se spolu o Avu podělit. Neptejte se mě, proč tohle v knihách funguje, když ve skutečném životě takového chlapa ani vztah prostě nechcete. Na stránkách to je vzrůšo. Neuvěřitelné. Toxické. Ale vzrůšo. A funguje to!

Postavy se ve vyprávění střídají, takže je možné si užít pohledu každého z nich. Nakoukla jsem tedy do Avina soukromí i minulosti a zároveň do mafiánských aktivit kluků. Samozřejmě jejich současnost se dost nepříjemně zamotá a Ava je vtahována čím dál víc někam, kam nechce. Ohrožená začíná být nejen ona, ale především její svoboda, po které tak zoufale touží.

 

Upřímně musím říct, že tohle mi sedlo naprosto perfektně. Hlavní postavy k sobě skvěle pasovaly a v tomto případě mi ani nevadila panovačnost kluků, protože si k sobě nevybrali žádnou nevinnou holku, která by to neustála. Všichni čtyři měli duše tak zpřelámané minulostí, že jejich kousky prostě jen zapadly do sebe a chemie mezi nimi skvěle fungovala.

Autorka dokázala stvořit v podstatě jednoduchý příběh, kterému nechybí napětí, tajemství ani pikantní okamžiky. Z mého pohledu to tedy byl příjemný vstup do nefantasy dark romancí ze školního prostředí. Přemýšlím, jestli kdybych měla v žánru víc načteno, nechybělo by mi tam trochu víc děje. Pravděpodobně ale ne, protože kniha je celkem krátká a překvapivě neobsahuje žádné výplňové nebo nudné scény. Tajemnost postav a jejich minulosti (i současnosti) a napínavé scény, při kterých jim jde o krk nebo oni jdou po krku někomu jinému, navíc opravdu upoutají. A pro mě tam zatím nebylo ani moc žánrových klišé, protože (jak už jsem řekla) nejsem v žánru zase tak sečtělá. Zatím tedy nenalézám ani žádné otravné vzorce.

Jednu věc je každopádně nutné vzít v úvahu: Je to prostě pohádka pro velké holky. Pomineme proto realističnost mafiánského prostředí, stejně to tu byla hlavně kulisa k tomu, aby kluci i Ava mohli být za drsňáky. Pomineme také realističnost „pánů školy“, protože i škola samotná je tady hlavně kulisa k tomu, aby Ava i kluci mohli být za drsňáky a byli někde pohromadě, aby si mohli něco začít.

Ohledně oné realističnosti, když už jsem u toho – vážně ji někdo v takovém příběhu čeká? Já teda ne a proto mě nepřekvapily věci, které jiní knize vyčítají. Jo, v mafii by neměli jako v podstatě ještě skoro děti respekt, rozhodně by tak necvičili s celou školou a rozhodně by si od nich nenechali všichni tolik líbit. Taky by asi nebyli tak sexuálně zkušení a sebevědomí ve svém věku, že. Je mi prostě dost putna, že kluci jsou na střední (vysoké?) - prostě školou povinní. Jako jiné čtenářky jsem si je představovala spíš jako vysokoškoláky aspoň přes dvacet, i když ani tak by se to k realitě neblížilo, ale v hlavě mi to k nim podstatně více sedělo. Tyhle knihy si ale nevybírám pro realističnost děje. Tady mě to navíc nijak nerušilo nebo jsem to spíš dokázala ignorovat. Je ale docela možné, že až podobných knih přečtu víc, bude mi to vadit čistě proto, že to budu vídat mockrát.

 

Od knihy nelze očekávat romantiku, nebo aspoň ne takovou tu něžnou a sladkou. Co tu chybí na něze a zamilovaných slůvkách, to je dohnané doslova ohnivou chemií mezi postavami a vášní nejen slovní.

Jsou k dispozici hned tři kluci, kteří se nijak v ničem nekrotí a holka, která si mezi nimi nechce a ani nebude vybírat jen jednoho z nich. Původně jsem čekala, že mi tento koncept nesedne, ale vlastně mi sedí :D Navíc, známe to všechny: Na střední nás v románcích bralo, když se do holky zamilovali aspoň dva kluci a s postupujícím věkem a odcházející naivitou se to holt posunulo k… no však víte :D

To, že je v knize popsaný sex nepřekvapilo, to jsem očekávala. Nečekané bylo, jak dobře zmáknutý byl. Autorka sem toho nenacpala nijak extra moc (ve dvojce si vášně užijete více). V podstatě si Ava jednou vrzla s každým z kluků a párkrát oni jinde. „Skutek“ samotný byl navíc popsaný tak nějak decentně, i když poměrně dost žhavě a ne zbytečně rozvláčně. Musím přiznat, že tahle intenzita čtení podobných zážitků mi úplně postačuje. Podstatné je, abych to postavám věřila – to tu bylo, a nešlo o popis ve stylu návod k použití pračky - to tady nebylo.

Nečekala jsem žádné něžnosti a ani jsem se jich nedočkala, ale zároveň se autorka nevyžívá v nějakých odpornostech nebo přehnaně popisné krutosti, která by mohla působit absurdně. Kluci jsou zvyklí s holkama zacházet poněkud jako se spotřebním zbožím, dokud nepřijde Ava, která to pochopitelně má ráda trochu drsněji – což mi zrovna k ní kupodivu sedělo, a neudělá si spotřební zboží z nich. Někdy mám pocit, jako by autorky věřily, že vášeň v sexu se nedá napsat bez určité míry hrubosti nebo nějakého násilí. Semo tamo mi toto vadí, občas ne. Tady mi to nevadilo, protože se to nepřehánělo do nějakých šíleností a navíc byla chemie mezi postavami poměrně dost jiskřivá. Všichni byli navíc jako osobnosti popsáni tak, aby se jim to uvěřit dalo. Když teda zapomeneme na ten jejich věk, no :D

 

Abych tak pravdu řekla, vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla delší a autorka se mohla trochu víc ponořit do vykreslení světa a postav. Pokud vím, v sérii jsou ještě další tři knihy, takže se časem možná dočkám i toho. Pokračovat ve čtení dalších knih určitě budu. Vlastně mě to chytlo tak moc, že jsem okamžitě kupovala další díl (zlaté e-knihy, člověk může mít pokračování obratem).

Pokud se vám líbí směs tajemství, nebezpečí okořeněné špetkou násilí a nebezpečnou přitažlivostí, je to kniha pro vás. Pokud vám nevadí holka, která řádí v duchnách se třemi borci (zatím zvlášť a ne úplně v duchnách), je to kniha pro vás.

Za mě jsem prostě dostala něco, co mě baví, a na nějakou dobu se v žánru asi zabydlím.

 

O knize:

Autor: Elena Lawson

Série: Vrány z Briarovy akademie (1. díl)

Překlad: Renata Heitelová

Vydal: Baronet

Rok vydání: 2025