Červená sestra

Narodila jsem se, abych zabíjela - bohové mě stvořili ke zkáze.

Autor: Mark Lawrence
Série: Kniha Předkova (1. díl)
Překlad: Martina Šímová
Nakladatel: Talpress
Rok vydání: 2019
Počet stran: 592

Můj názor:

Pana autora znám už z jeho předchozí trilogie Válka Červené královny a ta se mi líbila. S jeho dalším dílem jsem tedy nijak zvlášť neváhala. Dopředu jsem počítala se zajímavým světem a skvělými postavami, které mi sednou.

…

Děj Červené sestry je zasazený do světa, který je pomalu pohlcován ledem. 

Život v takové zemi je krutý a chudina jen těžko bojuje s věčným hladem a zimou. A taky pochopitelně s útlakem ze strany mocných, které osud chudiny zase tak moc (vůbec) nezajímá. V zemi, které vládne císař má značný vliv i církev Předka a vznešené šlechtické rody. Ti všichni ale musí našlapovat opatrně, aby neohrozili své politické cíle. Chybný krok by mohl mít nedozírné následky.

Od dob, kdy ke břehům Abethu připluly čtyři rody, které jej osídlili a přivezli každý své vlastní dovednosti a magii předávanou v krvi, se mnohé změnilo. Ony čtyři rasy jsou už velmi vzácné a pokud se v nějakém dítěti objeví byť jen kapka prastaré krve předků projevené určitým druhem nadání nebo vlastností, je toto dítě okamžitě cvičeno v příslušné instituci.

Takovým dítětem je i Nona, kterou její vesnice věnovala zdarma obchodníkovi s dětmi. Šťastným řízením osudu se Nona dostala až do kláštera svaté milosti, který cvičí některé z nadaných dívek. Mají se stát řádovými sestrami – nevěstami Předka. Jejich výcvik je ale určuje i k něčemu jinému. Mohou být sestrami, čarodějkami nebo velmi obávanými bojovnicemi. Vlastně jsou tak nějak vším najednou.

Co se Nony týká zdá se, že bude především obrovským problémem. Ti, co by ji rádi viděli mrtvou, jsou velmi mocní a její nadání – má-li vůbec nějaké zajímavější – je dosud skryté očím všech.

…

Ráda říkám, že mě pan autor opět nezklamal, i když nová kniha je v některých věcech hodně jiná. Od jeho předchozí trilogie se tato liší hlavně věkem hrdinů a "školním prostředím" v němž se odehrává. 

Na začátku je Nona osmiletou dívkou a její spolusestry jsou na tom podobně. Rozhodně se ale nedá říci, že by byla dítětem. Svět, ve kterém žije, nedává naději na snadné a šťastné dětství, pokud nepatříte k boháčům a ani pak spíš ne, jen čelíte jiným potížím a ohrožení. 

U předchozího díla se dalo také od plic zasmát, zde moc věcí k smíchu není. Možná jen krom jmen starších řádových sester  :).

Zdálo se mi také, že pan autor trochu rozšířil záběr a zatímco minulé knihy byly pro dospělé, tyto by mohly bavit i mladší čtenáře, pokud by se smířili s určitou krutostí a krvavostí děje. A také s postavami, které mají do romantických a ušlechtilých hrdinů daleko. 

Červená sestra však nikdy romantiku ani nezištné hrdinství bez bázně a hany neslibovala.

Nápad na svět ohrožovaný postupujícím ledem i bojem lidí o nadvládu nad místy, kde se nacházela centra moci, mi přišel originální a skutečně dobrý. V průběhu příběhu pan autor postupně odhaluje informace o minulosti světa, proč postupuje led a co ho drží na uzdě. Díky tomu jsem se dozvěděla i důvody mocenských střetů mezi silnými hráči v knize. Ony silné hráče jsem pochopitelně poznala taky a sama jsem zvědavá, jak budou jejich manévry pokračovat v dalších dílech.

Pan autor umí krásně vybudovat atmosféru fantasy světa. Prodchnul ji ponurostí  umírající země a jistým druhem vážnosti, kterým vybavil své postavy. Nic není jednoduché a o svoje se musí každý porvat s protivníkem, který je často silnější a vlivnější. Postavy to dobře vědí a využívají každá na plno svých schopností, které jim byly dány k tomu, aby přežily, či si případně ještě vylepšily svůj status. 

Jejich nadání jsou dost různorodá a proto i jejich povahy se od sebe liší, což se povedlo perfektně vykreslit. Minimálně hlavní hrdiny bych dokázala rozlišit od sebe jen podle chování a uvažování. Bylo zajímavé sledovat, jak se protagonisté stavějí k moci, kterou mají nebo k tomu, jak pomocí ní mohou ovlivnit svou budoucnost navzdory tomu, jak se ji snaží ovlivnit okolnosti. 

Jak už to ve fantasy bývá, ve hře je také Proroctví, které některé dívky předurčuje k velkým věcem. Možná to ale není tak úplně pravda, možná se jedná o úplně jiné dívky. Každopádně je to nijak nezvýhodňuje – spíš naopak. Dělá to z nich terče.

Výcvik sester v klášteře byl pojat pro mě novým způsobem. Se vzdáleně podobným systémem jsem se zatím setkala jen jednou. Zaujalo mě, že i když jde především o to vycvičit z dívek bojovnice (zabijáky, chcete-li), není zanedbaná ani duševní stránka jejich studia v řádu. Autor nazývá ono duševní učení Cestou a mimo jiné dívkám jeho zvládnutí napomůže k ještě nebezpečnějším stylům boje. V učení má své místo také cosi jako magie, ke které mají však nadání pouze některé dívky stejně jako ke zvládnutí Cesty. To se mi líbilo, každá z dívek měla jiné schopnosti a možnosti a mě bavilo sledovat, jak je postupně objevují a zdokonalují se. Pochopitelně nic není zadarmo a jak se holky přesvědčí, za chyby se platí.

 Pan autor se vyhnul plochým postavám a snadno odhadnutelnému jednání svých hrdinů. Líbila se mi i jakási skrytá dospělost v jednání dětských hrdinek, do které občas probleskla naivita a nadšení vhodnější pro jejich věk. Taková, jakou by měly, kdyby byly normálními dívkami v bezpečném světě a ne novickami kláštera, který cvičí obávané bojovnice.

Děj celkem pomalu plynul, ale nenudil. 

V knize mají své místo nejen zajímavé techniky a výcvik jeptišek, ale i politika, intriky, zrady a další lahůdky. Dočkala jsem se i několika velmi zajímavých soubojů, jež se odehrály v budoucnosti a slibují tak napínavé a akční pokračování. Poodhalena byla i  minulost některých novicek, což přispělo k lepšímu pochopení jejich pohnutek a jednání. Celkem originální mi připadalo téměř čistě ženské prostředí kláštera, školy a výcvikového střediska v jednom. Ne, že by v knize chyběly mužské postavy, ale ty byly ve světě venku a holky s nimi přišly do styku méně často. Odpadly tak případné romantické myšlenky těch starších, které by příběh jen rušily.

Rozjezd nové trilogie mě zaujal a další díly budu určitě číst. Po knize sáhněte pokud máte rádi trochu drsnější prostředí a děj ve kterém nechybí akce ani intriky a nápaditá zápletka. Pan autor navíc umí psát tak, že ani popisné pasáže nejsou zdlouhavé a nudné. Zatím je příběh na začátku, ale podle náznaků tuším, že to bude stát i nadále za to.

Jediné co se mi na knize nelíbí, je obálka. V případě, že čtete ve čtečce jako já, tenhle problém se vyřeší sám :)

Za laskavé poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Pokud chcete Červenou sestru zkusit, najdete ji zde. K dispozici jsou i předchozí knihy autora.

Anotace:

Klášter Sladké Milosti vychovává z dívek zabijáky. V hrstce z nich se projeví stará krev, která jim propůjčuje schopnosti, jež jsou od dob, co u břehů Abethu přistály čtyři kmeny, zřídka k vidění. Sladká Milost brousí nadání svých novicek, až je ostré jako břitva a právě tak smrtící: vzdělat Červenou sestru v umění pěsti a čepele trvá deset let.

Ale dokonce ani paní Čepele a Stínu si neuvědomují, do čeho se zapletly, když do svých síní přijaly Nonu Šedou, osmiletou dívku zbrocenou krví, křivě obviněnou z vraždy, která se však ve skutečnosti provinila něčím mnohem horším. Nonu, již zachrání zpod stínu katovy smyčky, hledají mocní nepřátelé - a mají k tomu dobrý důvod. 

Navzdory odlehlosti a bezpečí kláštera si ji její tajemství a násilná minulost přece jen najdou. Pod zmírajícím sluncem, zářícím nad rozpadající se říší, se Nona Šedá musí vypořádat se svými démony a stát se smrtící vražedkyní, pokud hodlá přežít...


Další knihy autora na bloGu:

Princ bláznů

Temnější tvář magie

Autor: V. E. Schwabová
Série: Tvář magie (1. díl)
Překlad: Lukáš Houdek
Nakladatel: Argo
Rok vydání: 2016
Počet stran: 342

Můj názor:

S tvorbou paní Schwab jsem už udělala pár dobrých zkušeností, jenže odevšad na mě křičely články, které mi prozrazovaly, že za sebou nemám tu nejlepší. Že jsem ještě ani nečuchla k sérii Tvář magie. Pořídila jsem si první dva díly, ale záhadným řízením osudu jsem se k tomu prvnímu dostala až chvíli před tím, než měl vyjít třetí.

Lepší pozdě, než ještě později, případně nikdy :) jak se říká. A v tomto případě to opravdu platí.

…

Temnější tvář magie vypráví příběh čtyř Londýnů, které leží v paralelních světech. Dříve je spojovaly magické dveře, kterými bylo možné mezi jednotlivými Londýny procházet. Po té co se magie zmocnila Černého Londýna a zničila v něm všechno živé, rozhodl se Červený Londýn odstřihnout a s ním museli i ty ostatní. Žádný z nich totiž nebyl schopen bránit se sám výbojům z Černého Londýna.

Živé tedy zůstaly jen tři:

Šedý Londýn, v němž už magie téměř neexistuje a má nejblíž k našemu světu. 

Červený, který má všeho dostatek a magie v něm prýští a protéká na povrchu. 

A Bílý Londýn, ten, který je nejblíže Černému. Krutý a násilnický svět, jenž je takový, protože neměl na vybranou. 

I když magie se v nich nachází poskrovnu, mají ti tři společnou jednu věc, vládnoucí monarchii, která mezi sebou stále udržuje diplomatické styky. Od uzavření dveří však mohou mezi světy procházet jen Antariové. Národ, který vymírá a který má magii přímo v krvi. Jedním z posledních je hlavní hrdina příběhu – Kell.

A právě jemu se přihodí něco, co uvrhne do nebezpečí nejen jeho domovský Červený Londýn, ale i oba zbývající a všechny živé lidi v nich…

…

Jistě uznáte, že nápad na paralelní světy, se kterým paní autorka přišla, není zase až tak nic neznámého. Zpracování známého tématu se jí však povedlo na výbornou. Všechny svoje Londýny dovedla zajímavě propojit a do všech krom Černého mě děj také zavedl. Prostředí, v němž se zrovna hrdinové pohybovali, nebyl problém odlišit od sebe nejen díky barvám, ale i stylu života v nich a dalších věcí, ať už šlo o jazyk, povahu a nebo třeba jen o oblékání obyvatelstva. Rozdíly byly dobře promyšlené a dělaly četbu zajímavější a lákavější.

Všechna tři prostředí jsem poznala díky jednotlivým hrdinům, kteří z nich pocházeli. 

Kell z Červeného Londýna byl členem královské rodiny. Ne však rodným, ale adoptovaným. I přes dobré vztahy s vládnoucím párem a svým nevlastním bratrem se však těžko zbavoval dojmu, že je spíše majetkem koruny a že si jej drží hlavně pro jeho antarijské schopnosti. 

Pořád je na tom však lépe, než druhý žijící Antari Holland. Ten je doma v krutém Bílém Londýně a k tamějším vládcům je připoután násilím, poroben magií a nucen poslouchat a trpět. 

Třetím hrdinou je Lila, holka z Šedého Londýna. Je úplně obyčejná, až na své sny a schopnosti zlodějky, které jsou opravdu vynikající. Je sice hledaným zločincem, ale před spravedlností se jí daří unikat. Stále však ne tolik, jak by chtěla. Ráda by odjela daleko, do neznámých zemí, protože dobrodružství má prostě v krvi. A tohle přání se jí splní, když náhodou okrade Kella o něco, oč stojí i Hollandovi páni.

Začátek vyprávění byl spíš pozvolný. Paní autorka měla hodně co vysvětlovat a ve svých světech hodně rozdílů, které bylo třeba zmínit. Provedla to šikovně a informace dávkovala postupně. Žádná bleskurychlá nalejvárna v prvních kapitolách mě nečekala. Všechno přicházelo tak, že to jen svádělo číst dál a dál. Nedá se říct, že by byl děj předvídatelný, i když odhadnout se dalo ledacos. Jak jsem říkala, byla známá povaha jednotlivých Londýnů a tak se hodně věcí nabízelo. I příčina všech problémů byla jasná a setkání hlavních hrdinů, no, s tím se přece přímo počítá v každé knize. 

Paní autorku však napadla zajímavá zápletka a zapojení magie do příběhu bylo docela neobvyklé. Její fungování bylo v podstatě tou nejzajímavější věcí, když pominu svět, ve kterém se všechno dělo.

Postavy mě bavily, i když jsem se od nich nedočkala žádných velkých překvapení. Co bych taky chtěla za vývoj v prvním dílu série, že :). Důležité bylo, že mi to s nimi sepnulo a byly pro mě všechny dostatečně zajímavé, aby mě bavilo jejich osud sledovat. Nejvíc času jsem pochopitelně strávila s Kellem a Lilou. Ti dva se zajímavým způsobem doplňují, ale paní autorka se vyhnula náznakům romantických pletek mezi nima. Čert ví, jestli vůbec na nějaké dojde, protože v příběhu určitě nijak nechybí.

To je další věc, která se mi na knize líbila. Že byl vystavěn příběh, ve kterém není žádný rychlokvašený a neuvěřitelný vztah jen proto, aby mezi hrdiny bylo nějaké pouto. Paní autorka si šikovně vystačila jen s přátelstvím a vzájemnou užitečností. Jsem zvědavá, kam to bude směřovat dál. Oceňuji také, že i když jsou lidé v příběhu nadáni magií, rozhodně se nejedná o Superhrdiny Neporazitelné a jejich moc má své limity a její používání je nesnadné a něco je stojí.

Kniha obsahuje vyváženou směs informací a akce, takže do dalších sérií je všechno dobře nachystané a myslím, že pokračování bude určitě stát za to. Těším se na větší zapojení Černého Londýna, protože konec, který jsem přečetla, slibuje, že až zasáhne do hry, budou třísky lítat.

Za sebe tuhle knihu určitě doporučuji. Pokud máte rádi lehčí fantasy, která ale úspěšně unikla ze škatulky YA a nabízí zajímavý svět a lákavou zápletku, jste ve čtyřech Londýnech doma. Není to sice ani velká temná fantasy pro dospělé, ale rozhodně se skvěle čte a má co nabídnout i náročnějším čtenářům.

Anotace:

Kell je jedním z posledních Cestovatelů, výjimečných mágů, kteří dokážou cestovat mezi paralelními světy. Oficiálně je Rudým Cestovatelem, velvyslancem a adoptovaným princem Rudého Londýna, který vyřizuje každý měsíc korespondenci mezi vládci jednotlivých Londýnů. Neoficiálně je pašerákem využívajícím těch, kteří jsou ochotní zaplatit i za pouhé zahlédnutí světa, do kterého se nikdy nepodívají. Tenhle nebezpečný koníček mu však vynese obvinění z velezrady. Při útěku do Šedého Londýna se zaplete s Delilou Bardovou, zlodějkou s opravdu velkými ambicemi. Okrade ho, zachrání před nebezpečným nepřítelem a využije ho na cestě za svým „pořádným dobrodružstvím“. Jenže nebezpečná magie je začne dohánět a zrada číhá na každém rohu. Aby zachránili všechny světy, budou muset Kell a Lila v první řadě zůstat naživu – a to může být o dost obtížnější, než se zdá.

Legenda o krvi a lásce

Autor: Theresa Mellvile
Překlad: Alice Macková
Nakladatel: Brána
Rok vydání: 2017
Počet stran: 240

Můj názor:

Londýn roku 1888 je místem, kdy v těsném sousedství existovaly dva světy. Svět bohatých a urozených, kteří si žili ve svých luxusních čtvrtích a svět chudých, kteří obývali čtvrť Whitechapel. A právě tady došlo k událostem, které měly vejít do dějin jako nejhrůznější vraždy žen, co Londýn pamatuje. Oběti brutálního vraha byly chudé prostitutky a nálezy jejich těl děsily celé město. Historie ho zná pod jménem Jack Rozparovač.

Tolik k historii.

Příběh v knize Legenda o krvi a lásce se odehrává přesně tam, v oněch dvou čtvrtích a propojí dva světy nejen hrůzou a strachem, ale i díky vztahu dvou hlavních postav. 

Susan Balantyneová, mladá šlechtična má starosti s láskou. Matka na ni tlačí, aby přijala více než zajímavou nabídku k sňatku, jenomže Susan se zdráhá. Tak nějak cítí, že tenhle vztah není to pravé. A tak váhá a mezi tím s přáteli a neúnavným ctitelem obráží večírky. Po jednom takovém se odjíždí tajně bavit na nevhodné místo – do hospody ve Whitechapelu. A tohle zakázané dobrodružství jí přinese nejen nanejvýš nevhodnou přítelkyni. Díky němu se zaplete do celého případu děsivých vražd a navíc konečně pozná muže, se kterým by mohla být šťastná.

…

Legenda je historickým románem, do kterého paní autorka použila známá fakta a oživila je svými vlastními postavami a příběh upravila tak, aby seděl jejím záměrům. Musím uznat, že se jí to docela povedlo a její zápletka se mi, přes výhrady k Susan a její roli, docela líbila. Dokonce i vysvětlení záhady a identifikace vraha – protože tady jsem se dozvěděla, jestli jsem tipla správně – mi pěkně zapadla do příběhu i do historických faktů. Přijít na to, kdo je v tomto příběhu vrah, není nijak těžké. Osobně mi to došlo celkem záhy, ale nebránilo mi to si knihu užít až do konce.

Začátek knihy pro mě byl spíš zklamáním. Zdálo se mi to jako poměrně plytký příběh s velmi nepravděpodobným jednáním hlavní ženské postavy a vůbec to bylo něco úplně jiného, než jsem čekala. Ano, nepřišla jsem o prostředí chudé londýnské čtvrti a chvíle s policií, která věc vyšetřovala. Mnohem víc pozornosti bylo ale věnováno hlavní ženské postavě, která mi svým chováním hodně pila krev. Asi bych víc ocenila vyprávění z pohledu inspektora Odella, což by mě dovedlo ještě víc do centra mordů a celá věc by tak nebyla pouze výraznější kulisou.

 Styl psaní byl sušší a stručnější, než jsem u podobných knih zvyklá. Zdálo se mi, že je vypravování hodně zjednodušené na místech, kde by trocha barvitosti neuškodila. Jak už to tak bývá, zvykla jsem si. Kniha se nakonec četla velmi dobře (to musím uznat) a styl psaní celkem dobře seděl k prostředí i událostem. 

Paní autorka postavila počáteční naivitu hrdinky a její romantický vztah a prostředí bohatých aristokratů proti hrůze krvavých mordů a bídnému životu prostitutek ve Whitechapelu. Ten protiklad byl docela zajímavý a nápad se mi líbil. Dokonce i zmírnit hrůzné činy vraha romantickou linkou mi připadalo dobré. 

Do chvíle, než jsem přišla na jednu věc:

Autorka oplývá zvláštním talentem zabít jakoukoliv chemii mezi hlavním párem ve chvíli, kdy se začne slibně rozvíjet. Tuším, že je to asi proto, že nechtěla mít z knihy historickou romanci, ale proč tedy stavět vztah hrdinů do popředí, proč ho tam vůbec dávat? Mohla se odvázat alespoň trochu. Po každé scéně s nimi jsem si připadala jako hladový pozorovatel na hostině – dostala jsem čuchnout, ale huba prázdná. Některé momenty úplně jiskřily a najednou z ničeho nic byly pryč. Jednou jedinou větou odbyté, utnuté, pokažené…  

Proč se vůbec někdo namáhá s budováním určitého typu atmosféry, když ji nehodlá nijak využít? Říkám si, jestli by nebylo lepší, kdyby hlavní postavy byly pouze přátelé.

Hlavní ženská postava Susan Balantyneová mi navíc ani nebyla moc sympatická. Postupem čtení se to sice lepšilo, ale na faktu, že byla paličatá, naivní a měla sklony ke zbrklostem a hloupostem se nezměnilo nic. Upřímně nechápu, co na ní hlavního hrdinu tak okouzlilo. 

On – tedy Nathan Odell – byl podstatně lepší postavou. Vzhledem ke svému chování a prostředí, ve kterém se pohyboval, byl výrazně uvěřitelnější než jeho vyvolená. A přiznávám, že měl i docela podařené charisma „temného týpka“. 

Ve vedlejších postavách se paní autorce dařilo lépe. Whitechapelské kočičky jsou perfektní, stejně tak policajti a někteří šlechtici z okolí Susan.

Záhada Jacka Rozparovače doteď nebyla přesvědčivě vysvětlená, přes četné teorie zůstává téměř mytickou zrůdou. A jo, tohle období a místo nabízí spoustu možností pro příběh a rozvíjení vlastních teorií. 

Paní autorka však zůstala kdesi na půl cesty mezi detektivkou, historickým románem a snahou udržet se dál od romancí. Výsledek na mě proto působil trochu nedodělaně. I když jsem celkem spokojená, připadám si trochu ošizeně o věrohodnější atmosféru hrůzy i lásky, kterou název sliboval. 

Kniha však patří k těm dobrým a čtivým, takže bych se jí určitě nevyhýbala.

Anotace:

Londýn 1888. Je parné léto a ve městě se mluví jen o Jacku Rozparovači. Šílený vrah si své oběti vybírá mezi dívkami, jež na ulici provozují prostituci, mezi stvořeními, jejichž život visí na tenkém vlásku, který sériový vrah navždy přetíná. Mezi dívkami jako Muriel Gravesová, která své tělo prodává mezi spodní vrstvou společnosti. Právě v této době potká Muriel někoho, kdo by navždy mohl změnit její život. Je to komtesa Susan Ballantyneová a mezi oběma ženami, byť tolik rozdílnými, se okamžitě zrodí pevné a věrné přátelství. Susan chce chránit Muriel před Rozparovačem, a tak se obrátí na Nathana Odella, inspektora Scotland Yardu, pověřeného vyšetřováním těchto zločinů. A tehdy začíná hon na vraha, v němž se láska a smrt protínají v ďábelské spirále.

Čtvrtletka III. 2019

Nechutnou rychlostí odcválalo za obzor času další léto a přichází podzimní a zimní čtvrtletí. Moje oblíbené :) A taky přišel čas ohlédnout se za tím uplynulým.

Minulé čtvrtletí jsem si vymyslela motivační akci na přečtení domácích zásob. To se osvědčilo a pokračuje i teď s malým rozšířením.

Napadl mě nový blogovací pokus a sama jsem zvědavá, jak to klapne. Rozhodla jsem se dát více prostoru starším knihám nebo takovým, o kterých se v blogosféře nemluví. Čtenosti článků to asi neprospěje, ale na druhou stranu dostanou svou šanci získat čtenáře i jiné knihy než aktuální novinky. Navíc to má i ten bonus, že budu čím dál méně zapomínat na nepřečtené kousky doma :)

Ne že bych si snad četla u moře, ale léto je léto :)

červenec

Po červnovém čtecím útlumu v důsledku nástupu na nové místo jsem se to rozhodla trochu rozjet. Mohla za to i hromada domácích zásob určená k přečtení a taky skvělé knihy, které jsem si vybrala ke zhodnocení od mých štědrých sponzorů.

Celkem jsem slupla 10 knih a 4.202 stran.

Model pštrosátor s výběrem červencových pecek.

Přečteno v papíru

Rivalové, Nejtemnější část lesa, Pekelná díra: Vzpoura*, Smrtící řeka*(R), Pan slušňák*(R), Ptačí zpěv, Zatmění, Rozbřesk

Přečteno ve čtečce

Zrcadlo,zrcadlo*(R), Zrádný bůh*(R)

Nováčci v knihovně

Ostrov, Nezapomeň, Invaze, Jak být Carolin, Blízko obzoru, Vlci zimy, Ztracená zápletka, Odinovo dítě, Furyborn

Ach ty akce na knižních závislácích, ty mě zničí :) ale nekupte to, když je to tak výhodný!

srpen

Srpen nějak hrozně moc utekl, ani nevím jak. Dokonce se mi podařilo ani moc neutrácet, ale na čtení jsem měla štěstí – samé perfektní kousky. Seznam domácích nepřečtenců nabízel zajímavý výběr a i když jsem nestihla všechny, stihla jsem dost. Konec konců čtení není závodění.

Přečetla jsem 6 knih a 2.704 stran.

Některé kusy jsou neodolatelné.

Přečteno v papíru

Bitva oSalajak*(R), Snílek neznámý, Manželka mezi námi, Legenda o krvi a lásce

Přečteno ve čtečce

Království popela, Všechny tyto světy*(R),

Nováčci v knihovně

Lískový les, Seznam mrtvých*, Podlý král

září

Děcka táhnou zase do školy a já do knihkupectví. Netrpělivě už vyhlížím podzimní novinky a sumíruju si seznam Vánočních přání – svých pochopitelně :D. Navíc výběr domácích zásob na září je po čertech neodolatelný. Nejraději bych je četla všechny hned a přitom je mi jasné, že všechny nestihnu.

K tomu se mi poštěstila nová spolupráce s nakladatelstvím Epocha, u kterého není problém vybrat dobrou četbu. Za spolupráci moc děkuji! Jedna spolupráce mi taky ubyla – nemám youtube, nemám instagram a blogy už holt asi nefrčí :)

Zářiový součet je 8 knih a 2.826 stran.

Nevím, kam se poděl pštros, ale čert zdatně zaskočil.

Přečteno v papíru

Divotvůrce, Přísně tajné skandály* (R), Čarodějky malostranské* (R), Temnější tvář magie, Tím všechno začíná, Podlý král, Tisíc kousků tebe

Přečteno ve čtečce

Skryté poselství (R),

Nováčci v knihovně

P.S.: Líbíš se mi – kniha z výměny, Chutná těla, Vlčí princezna, Nulový stav, WD: Vzestup guvernéra, Dveře do prázdnoty, Bestie je zvíře, Zmije, Everless, Divoká labuť a jiné příběhy, Tím všechno začíná, Talon: Zkouška věrnosti

Klasická návštěva LK :D a jinak bazary a výměny, ale ani klasické knihkupectví tentokrát neostrouhalo.

čtvrtletí celkem?

Celkem 24 knih a 9.732 stran. Koupila jsem „jen“ 24 knih. 

Ale za ty nákupy může září a to jsem se ještě fakt hodně krotila. Musím nechat něco do vánočních seznamů - aneb milý Hoste a Argo, kvůli vám by jeden chcípnul hlady :D a CooBoo si taky přihřálo polívčičku. 
Vyšlo to ale v celku dobře. Co jsem přečetla, to jsem koupila :)

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech naFCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Palmknih a Epochy najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i oni jsou spokojeni. Moje díky si zaslouží také nakladatelství Epocha za důvěru a novou spolupráci.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.