Beze svědků

 

Když jsem se pouštěla do této knihy, neměla jsem moc vysoká očekávání. Věděla jsem, že to bude napínavé, že půjde o záhadu zmizení dítěte a to mi stačilo k tomu, abych měla chuť si knihu přečíst. K tomu jsem už věděla, že autorka umí psát – četla jsem od ní knihu Pod dohledem, která mě zaujala pro svou propracovanost povah jednotlivých postav. Věřila jsem tedy, že tady tomu nebude jinak.

 

Anotace:

 

Deset let čeká Laurel Macková na odpověď, co se stalo s její zmizelou dcerou Ellie. Milovanou, obdivovanou a bezproblémovou. Jednoho dne odešla do knihovny a od té doby ji nikdo neviděl. Pátrání vyšumělo do ztracena, nenašla se jediná stopa, jediný svědek. Pak přijde telefonát od policie. Našly se Elliiny ostatky. Jenomže pořád nikdo neví, co se dělo těch deset let. Unesl ji někdo? Utekla z domova?

Zoufalá Laurel potkává šarmantního Floyda a jejich zprvu nevinný flirt rychle přeroste v hlubší vztah. Laurel věří, že ji v životě zase potkává něco hezkého. Jenomže setkání s Floydovou dcerou Poppy otevírá hluboké rány… Malá Poppy je totiž neuvěřitelně podobná zmizelé Ellie, když byla malá.

Nenápadné okolnosti se pomalu propojují a Laurel konečně nachází odpovědi. Ale opravdu chce znát celou pravdu?

 

…

 

 

V knize jsou základem vyprávění dvě časové roviny jedna teď a jedna před deseti lety. A zároveň se dělí do několika částí, přičemž v každé části dostane slovo i další důležitý vypravěč.

V první části jsou představeny ty nejdůležitější postavy, o které hlavně půjde. Minulost sleduje Ellie – dívku, která v patnácti letech záhadně zmizela cestou do knihovny. V současnosti je děj soustředěný na příběh Laurel, její matky.

Postupně v dalších částech se k vyprávění přidají i Noelle Donellyová – trochu cáklá učitelka matematiky (v minulosti) a na samém konci i Floyd, nový partner Laurel (teď).

Musím říct, že pohledy jiných postav než Laurel a skoky do minulosti mě tentokrát zase až tolik nezaujaly, jako tomu bylo u minulé knihy autorky. Připadalo mi, že jen u Laurel jde autorka skutečně do hloubky její povahy. Možná to bylo tím, že právě ji sledoval děj knihy nejvíce, že vlastně stála v centru všeho dění. Co se týká Ellie, byla to prostě jen klasická puberťačka, kterou jsem neměla možnost zase tak dobře poznat a navíc můj vztah k ní byl od začátku dost ovlivněný tím, že jsem věděla, že za chvilku zmizí a není potřeba se jí tolik zaobírat. Musím ale uznat, že kapitoly vysvětlující, co se jí stalo, byly dost mrazivé a pozornost vzbudily absolutní. Floyd vyvolával celou dobu dojem umělosti, jako by stále jen něco předstíral a nikdy nebyl sám sebou – což, uznávám, byla nakonec podstata jeho osobnosti. Jeho vztahy s oběma dcerami byly divné a ulítlé. Obzvlášť s Poppy, které de facto sebral dětství a vyrobil si z ní malou dospělou. Na konci sice on sám podá jakés takés vysvětlení, ale sympatie mu rozhodně nepřinese.

Největší problém jsem měla s postavou Noelle Donellyové. Nějak mi utíkala její motivace. Nepřipadala mi dost silná a její posedlost jistým pánem dost uvěřitelná. Tím trochu pozbyla na důvěryhodnosti i celá zápletka s ní. Nejdříve mi připadala jako zbytečná postava a když konečně dostala možnost zasáhnout do děje, nedokázala mě přesvědčit o podstatě svého jednání ani o tom, že je skutečně taková, jak byla popsaná. Její život byl divný a nepříjemný s příchutí osamělosti a naprostého zoufalství. Asi by pomohlo, kdyby se zrovna jí a jejímu životu autorka věnovala víc a víc si pohrála s vykreslením její povahy. Osobně bych tohle považovala za hodně zajímavé.

I když psychologie postav mi úplně nesedla, byla tu jedna zajímavá věc, kterou jsem mohla sledovat místo toho. Byl to vliv, který mělo Elliino zmizení na Laurelinu rodinu. Laurelina rodina se totiž dost odcizila, i když já jsem čekala, že je to spíš spojí. Začátek konce byl ten den, kdy její nejmilejší dítě zmizelo. Ale postupně se ukázalo, že základy potíží byly položeny už před tím. V tomto propletenci vztahů mě nejvíc zaujal ten, který měla Laurel se svou starší dcerou Hannou.

Když se tak nad tím zamyslím, všechny postavy měly dost zoufalé životy. Nebo aspoň ty, které kniha sledovala nejvíc. V tomto ohledu to bylo dost znepokojivé čtení. Nějaké šťastné osoby s normálním životem tu sice byly, ale stály hodně v pozadí a nebyla jim věnována přílišná pozornost. Možná i to je škoda. Mohl tu vzniknout zajímavý kontrast. I když uznávám, že Laurelin, Noellin a Floydův život byl dost mizérie i bez srovnávání.

 

Kniha je plná falše, předstírání a pečlivě skrývaných rodinných tajemství. Paní autorka krásně popisuje, jak může rodinu poznamenat zmizení milovaného dítěte a ovlivnit vztah (hlavně) matky k těm ostatním. Trauma může být opravdu hluboké a dlouhotrvající obzvlášť, když nemáte tělo, které byste mohli pohřbít a netušíte, co se mohlo stát. Laurel s touto situací bojuje, ale dlouho nepříliš úspěšně. Až do chvíle, kdy se ostatky Ellie najdou a ona zároveň potká muže, který jí, jak doufá, pomůže znova žít. Postupně se ale ukazuje, že věci asi nebudou takové, jak si myslí. Podivnosti se vrší a Laurel cítí, že je cosi špatně. Tyhle pocity autorka předat umí. A to tušení se postupně zahnizďovalo i ve mně.

Při čtení jsem měla poměrně záhy podezření na to, kde bude zakopaný pes. No tak jsem se víceméně spletla :) Naprosto jsem netrefila osobu viníka. Na straně osmdesát jsem si myslela, že jsem doma a vím, co a jak se semlelo. Byla jsem vedle. Ne sice až tak moc, ale byla. Celou dobu jsem si myslela, jak jsem blízko, ale skutečnost mi pořád unikala, pořád malý kousek chyběl a to mě nutilo číst dál a dál, abych se dozvěděla pravdu. A když jsem ji konečně věděla, byl to fakt bizár.

Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem, bylo to napínavé, bylo to tajemné, ale pro mě tomu něco chybělo. Něco, co by mi pomohlo více se sblížit s postavami a ne jen hltat napínavou a poměrně hodně nepříjemnou zápletku. Bohužel jsem nenašla postavu, které bych mohla fandit, a to trochu snižuje můj dojem z knihy. Navíc úplně nevěřím velkému finále. Nechce se mi přijmout, že by věci opravdu mohly dopadnout takto.

 

Celkové hodnocení je tedy tak napůl. Nelituji, že jsem knihu přečetla, bavila mě, ale znova se do ní pouštět nebudu. Fanoušci autorky, napínavého čtení a bizarních tajemství budou určitě spokojení.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Pokud chcete zjistit, jak to s Elliiným zmizením bylo, najdete knihu zde.

 

O knize

Autor: Lisa Jewell

Překlad: Milan Lžička

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2019

Počet stran: 288

 

Další knihy autorky na bloGu:

Pod dohledem

 

Poslední knihkupectví

 

Příběhy z války nějak moc nečtu, i když v současnosti je jejich obliba na vzestupu. Sama nevím úplně jistě, proč se jim vyhýbám. Napadá mě jen, že za válkou nevidím ani tak krásné příběhy jako spíš nezměrné a často zbytečné utrpení, zlobu a naprosto příšerné věci, které je schopen udělat člověk jinému člověku. Poslední knihkupectví jsem se tedy rozhodla zkusit hlavně proto, že mělo jít o knižní téma a kniha se zdaleka vyhýbá tématu koncentračních táborů.

.

Anotace:

Grace Bennettová přichází v srpnu 1939 do Londýna a sní o novém začátku. Skončí ale jako pomocnice v malém zaprášeném knihkupectví. A to je problém – obchodu sice rozumí, jenže na čtení zatím nikdy neměla čas. Pak jí jeden milý mladý muž představí Hraběte Monte Christo a je z toho láska. Grace dočista propadne knihám a příběhům, které ji odvádějí od stále hrozivější situace. Muži odcházejí do války a mnozí se už nevrátí, děti jsou evakuovány na venkov a z nebe padá zkáza, která obyvatele připravuje o domovy, obživu i blízké.

A když jednou v krytu vyděšená sousedka požádá Grace, aby četla nahlas, stanou se z toho pravidelná setkání s příběhy, která pokračují v prostorách knihkupectví. Z posluchačů se stanou přátelé, které spojuje nejen útěcha nacházená v síle slov, ale také ochota podat pomocnou ruku a nenechat druhého padnout.

 

…

 

Příběh začíná seznámením s hlavní hrdinkou Grace a její nejlepší přítelkyní Viv. Obě dívky přijíždějí z venkova do Londýna plné nadšení a snů. Touží si zde najít práci, zažít velký svět města, večírků a nových možností. Viv najde místo prodavačky ve velkém obchodním domě s módou a Grace se uchytí v malém knihkupectví. Vztah ke knihám sice žádný nemá, ale práci nutně potřebuje a tak se do toho obuje pořádně. Poněkud omšelé a zanedbané knihkupectví se rozhodne proměnit v příjemné místo. Jednoho dne zde potká i sympatického muže, který ji nejen nakazí láskou ke čtení, ale pozve ji na schůzku. Grace se těší a maluje si ten den v růžových barvách.

Osud tomu ale chtěl trochu jinak a dívky postavil před úplně jinou realitu. Píše se rok 1939 a hrozba nacismu nabývá v Evropě na síle. Británie má štěstí, že je ostrovem, i tak tu ale probíhají přípravy na válku a lidé sledují události na kontinentu. Jednoho dne se to skutečně stane: Hitlerova vojska obsadí Polsko, Británie je vtažena do války, muži odjíždějí bojovat a brzy na to začne pro Londýn to nejhorší. Bombardování.

 

Když jsem tak začínala tušit, oč na stránkách hlavně půjde, byla jsem docela zvědavá, jak se s tím autorka vypořádá. A musím říct, že se jí všechno podařilo vystihnout skvěle. Duch doby byl popsán tak, že nebylo vůbec problémem se do situace londýňanů vcítit a prožít s nimi každou minutu jako obyvatel bombardováním sužované metropole. Autorka píše citlivě, bez zbytečného patosu, ale zároveň předává pocity postav a situaci ve městě takovým způsobem, že by přiměla k empatii i pařez. A nejde jen o pocity jako bolest ze ztráty, strach a zoufalství. V postavách najdete i obrovský kus odvahy, sebeobětování, nesobeckosti a houževnatosti.

Svět, v němž žila, se pro Grace měnil postupně. Nejdřív tu byla jen nutnost nosit u sebe pořád plynovou masku a dodržovat noční zatemnění. Postupně ale začínalo jít do tuhého. Muži odjeli na frontu, děti byly odváženy z města ne venkov, aby unikly nebezpečí. Zavedl se přídělový systém a pak jednoho večera poprvé slyšeli lidé řev sirény, která varovala před náletem.

Popis bombardování Londýna a život v něm byl velmi barvitý. Zažila jsem všechno přímo v hořících ulicích s civilní hlídkou, v krytech v metru s vyděšenými rodinami, s lidmi, kteří přišli o své blízké a známé. Prošla jsem Londýnem od předválečného lesku až po rozbombardované ulice. Strašně se mi líbilo, jak autorka nechala svoji hrdinku snášet útrapy války snáze pomocí ponoření se do krásných klasických příběhů. Díky tomu mohla její mysl i mysl ostatních čtenářů odplout daleko od reality a na chvilku na strašné věci zapomenout nebo je aspoň odsunout do koutku mysli. Okolní život totiž byl plný děsů. Neustálé zatemnění, obava, kdy přistane bomba právě na jejich dům, noci v krytu metra namačkaní jeden na druhém, hvízdání bomb, které nedá usnout, a rána, která odhalují novou zkázu, trosky a mrtvé. To všechno autorka popisuje tak dobře, že není těžké se v představách ocitnout přímo na místě. Válka v Londýně byla strašlivá, i když obyvatelé nezahlédli jediného Němce.

Do toho samozřejmě autorka rozvíjí i osobní vztahy mezi postavami. Grace se spřátelí se svým šéfem v knihkupectví, který je sice mrzutý bručoun, ale svým způsobem úžasný člověk. V civilní hlídce, kam se přihlásí, aby pomáhala, poznává lidi zase jinak a v jiných situacích. Spolu s nimi se obává o osud milovaných na frontě i o vlastní život a životy známých v Londýně. Komunita lidí se postupně spojuje čím dál těsněji, mizí malicherné třenice předválečných dob, lidé si navzájem pomáhají a mají k sobě neskutečně blízko. Grace sice pochybuje, že by sama dokázala nějak výrazně pomoci, ale stejně jako ostatní dělá všechno, co umí a co je v jejích silách. Navzdory hrůzám války bylo tohle krásné číst. Člověk by v dnešní době skoro zapomněl, že je něco takového mezi lidmi vůbec možné.

Milostný vztah a romantika je zde velmi neobvyklá. Už jen proto, že dvojici rozdělila válka ještě dříve, než stihlo dojít na první schůzku. V jejich vztahu všechno začalo knihami, pokračovalo korespondencí a nakonec, po skončení války vše vlastně teprve mohlo začít. Za dobu dopisování se oni dva znali tak dobře a tak niterně skrz sdělování myšlenek a pocitů v cenzurovaných dopisech, že už mezi nimi dávno bylo pouto, oddanost a porozumění. Žádné super vášně tedy na stránkách nejsou, ale o to více je tu jiných emocí. A o to více zde hraje roli vzájemná blízkost povah a myslí, nikoli tělesná. To se konec konců dohání podstatně lépe než abstraktnější vztahové záležitosti :).

O lásku v tomto příběhu zase tolik nejde. Spíš o přátelství a vzájemnou pomoc v nouzi. Společné utrpení a ztráty lidi na stránkách spojují stejně, jako to dokázala Grace pomocí předčítání příběhů.

Tím se dostávám ještě k jedné lásce, která na stránkách dostane asi nejvíc prostoru. Grace najde vztah ke knihám až ve chvíli, kdy je jí představen jistý hrabě. Konkrétně Hrabě Monte Christo. A pak už se to rozjede tak, jak všichni dobře známe. Je to láska naprostá a celoživotní a je na ní krásně vidět, jak může být čtení prospěšné a důležité. Jak se může dokonce stát něčím, co lidi v těžkých chvílích spojí a pomůže jim.

 

Celkově musím říct, že mě kniha hodně překvapila. Dostala jsem mnohem víc, než jsem čekala. Rozdíl mezi krutostí války a lidskostí a soucitem londýňanů budoval krásnou a emotivní, i když v mnohém bolestnou, atmosféru. Bylo nádherně vidět, co je v životě důležité a správné. Ta doba musela být neskutečně strašná a je hrozné si aspoň takto představit, co všechno museli lidé zažít a s čím se vyrovnat. 

Období bombardování Londýna dává prostor pro velké příběhy a osudy a tohle byl jeden z těch velkých. I když se to zprvu nezdálo a i když je všechno (kromě války samotné) pouhá fikce. Jako malý bonus získá čtenář i doporučení na klasické příběhy světové literatury a možná i chuť podívat se, jestli by nestálo za to si je přečíst.

Knihu ráda doporučím všem, kteří si chtějí přečíst něco o daném období, ale prostředí koncentračních táborů (v současnosti v knihách tak moderní) a lidské utrpení v nich je pro ně až moc nesnesitelné. V tomto příběhu nepřijdete o výrazný prvek lidskosti a naději.

Za poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh Posledního knihkupectví v Londýně najdete zde.

 

O knize:

Autor: Madeline Martin

Překlad: Marcela Nejedlá

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 304

 

 

Život v utajení

 

Co mě zrovna na této knize zaujalo je, myslím, celkem jasné. Mám ráda filmy ze světa tajných agentů. Toto téma je tak nějak fascinující. Film je film, ale skutečnost bývá od filmů často hodně odlišná. Proto jsem neodolala nabídce přečíst si knihu od ženy – bývalé tajné agentky, která vypravuje příběh svého tajného života.

 

Anotace:

 

Amaryllis Fox vypráví ve svých fascinujících pamětech o výcviku a nasazení v elitní tajné operační jednotce CIA, o osmi letech pronásledování nebezpečných mezinárodních teroristů v šestnácti zemích, ale také o manželství a narození první dcery během doby, kdy stále pracovala v utajení. Kniha Život v utajení je výjimečnou výpovědí o životě zasvěceném službě, o vášni a o téměř nepochopitelné odvaze. Současně vypráví intimní, syrový a spletitý příběh o lidských vztazích, lásce a přátelství. Tyto paměti nadané začínající autorky si zkrátka musíte přečíst. Amaryllis byla po vystudování mezinárodního práva a teologie na Oxfordu přijata na Georgetownskou univerzitu ve Washingtonu, kde vytvořila algoritmus umožňující předvídat pravděpodobnost aktivace buňky teroristické organizace kdekoli na světě. V jednadvaceti letech vstoupila do služeb CIA. Zpočátku zde analyzovala tajné depeše a zpracovávala z nich výstupy pro prezidenta USA. Následně působila v irácké sekci protiteroristického centra CIA, kde měla za úkol lokalizovat zajatce unesené al-Káidou. O rok později už usilovala o to, aby se zbraně hromadného ničení nedostaly do rukou teroristů, cestovala po celém světě a vyjednávala o nákupech chemických a biologických zbraní s překupníky na mezinárodním černém trhu. Po završení náročného špionážního výcviku byla nasazena na špionáž ve zvláštním režimu utajení v nejodlehlejších částech severní Afriky, jihovýchodní Asie a Blízkého a Středního východu.

…

 

Po dočtení musím chtě nechtě konstatovat, že můj zážitek ze čtení byl tak půl napůl. Kniha není úplně suchý životopis – emoce, myšlenky, názory a postoje autorky tvoří podstatnou část textu. Autorka vypráví o svém životě trochu po romanopisecku. Zároveň to ale není tak úplně zábavný román. Přiznávám bez mučení, že jsem ji nečetla od začátku do konce a musela jsem ji proložit i jinou knihou. Nějakou, v níž nebyli lidé, kteří vždycky bojovali za správné věci, a která prostě byla zábavnější. Na druhou stranu si je nutné přiznat, že mě při čtení kniha většinou bavila. Autorka umí psát celkem čtivě a jako tajná agentka v terénu prožila dost zajímavé věci. Z pochopitelných důvodů se o nich ale nemůže zase až tak podrobně rozepsat a tak to líčení působí trochu stroze a skoro se zdá, že místy i nudně. To hlavně v místech, kde autorka musela trochu mlžit nebo možná zasáhla ruka tajného dohledu.

Mnohem více konkrétní je první část, kdy ještě byla autorka soukromou osobou a utajení nepodléhala. Na stránkách, kde popisuje své mládí, najdete hodně politiky, uvědomění, potřeby pomáhat – až téměř neuvěřitelný. Nevím, jestli je to tím, že já v sobě takové extrémní puzení nemám. Člověk vidí, co je špatně, ale zároveň vidí, že s tím nejspíš nic nedokáže udělat. Tak nic nedělá. Řekla bych, že taková je většina lidí. Naštěstí ne všichni. A autorka patří rozhodně mezi ty, co se rvou za druhé. Možná právě ta potřeba bojovat za správné věci je nutná k povolání, které si zvolila? Nevím.

Ze začátku na mě kvůli tomu kniha působila spíš jako zklamání. Autorka popisovala svůj aktivizmus a angažovanost v kdečem – a to od poměrně útlého mládí. A kvůli aktivismu jsem si knihu přečíst nechtěla. Místy to působilo opravdu až nepříjemně a já jsem věděla, že s autorkou bych si určitě nerozuměla, kdybychom se potkaly, i když její odvahu konat jsem obdivovala. Ani jako fiktivní postava by mi nebyla sympatická. Chápu nicméně, že bylo důležité se dovědět, co utvářelo její osobnost a co nejspíš způsobilo její předpoklady pro práci v CIA.

Pocit, že jsem s knihou šlápla vedle, se otočil téměř ze strany na stranu. To když začala popisovat své začátky v tajných službách.

Už na výcviku to bylo zajímavé a pak v akci také super. Upřímně si neumím představit, že bych takovou práci chtěla dělat. Asi to vyžaduje přesně ty schopnosti, které autorka ukázala už při své předchozí lidsko-právní aktivitě v mládí. Přišlo mi ale, že cena za to byla obrovská. Autorka to sice popisuje dost bez emocí, ale to, co musela obětovat kariéře v tajných službách, by normálně člověk obětovat nechtěl. Byl to vlastně život v tak absolutní lži, že postupně ztrácela i samu sebe. Potřeba neustálého utajení i před rodinou a přáteli způsobila, že postupně téměř žádné přátele z normálního světa neměla, manželské záležitosti nabyly až extrémně nepříjemnou úřednickou suchost, všechno to s sebou neslo komplikace v mezilidských vztazích.

Na její druhé manželství s kolegou z branže jejich pracovní povinnosti také hodně zanechaly stopu. Pokud byla „jen“ agent, bylo to prostě jen nebezpečí a vyrovnání se s ohrožením a strachem. V momentě, kdy se stala manželkou a matkou najednou emocionální náročnost narostla do obrovských rozměrů. Tady jsem konečně pochopila, proč si ji vybrali – člověk musí mít opravdu až fanatickou potřebu sloužit vlasti a lidstvu, aby toto vůbec vydržel. Autorka své pocity a úvahy popisuje docela detailně a to hlavně v době mládí a také v době, kdy čekala dítě a stále aktivně sloužila v zahraničí. Obzvlášť v době jejího těhotenství je dobře znát psychická náročnost této práce a velikost oběti, kterou agenti musejí přinést.

Výcvik a špionážní část mě obrovsky zaujala, bohužel ne na moc dlouho. Postupně začalo být vyprávění trochu monotónní a četbu jsem musela proložit ještě druhou beletrií. Rozsah knihy tedy hodnotím jako „tak akorát“. Nepochybuji o tom, že kniha určitě musela projít nějakým druhem cenzury a možná proto není tak akční a napínavá, jak bych asi čekala. Hodně věcí je vysvětleno poměrně stručně a i trochu neurčitě, což se dá pochopit, vzhledem k tomu, že jde o popis skutečného života a činnosti agentky. Každopádně to stačilo, na stručný náhled jsem dostala informací poměrně dost.

Jen pozor! Pokud milujete filmy o jistém 007 a podobné špionážní pecky, možná se vám při čtení stane, že povolání agenta přijde o dost podstatnou část svého akčního lesku.

 

Knihu doporučím spíš těm, kteří se o tajné služby zajímají a čtení nemají primárně jako odreagování a zábavu. Když už se začtete, kniha se čte dobře, nenudí a nemáte nutkání ji odložit. Není ale nic, co by mě k ní vyloženě přitahovalo. Pro mě až trochu moc se totiž soustředí na emoce a psychologickou stránku věci, názory autorky a její náhled na život, což nebylo úplně to, co jsem od knihy chtěla.

 

Za možnost vhledu do fascinujícího světa a za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Pokud také chcete nahlédnout „za oponu“ tajných služeb, najdete knihu tady.

Knihu je možné pořídit také do čtečky nebo jako audioknihu.

 

O knize:

Autor: Amaryllis Fox

Překlad: Ivana Sýkorová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 240

Čtvrtletka III. 2021

 

Hodně lidí – čím mladší, tím více – okolo mě, má tohle čtvrtletí nejraději. Léto, teplo, dovolené, volnější režim v práci. No, já to mám jinak. Tohle čtvrtletí většinou protrpím a jediná naděje svítá na konci – tedy v září.

Vlastně ani konec srpna není tak špatný. Mívá takovou krásnou nostalgickou atmosféru a navíc pomalu přicházívá babí léto a s ním podzim a to prostě miluju. Letos navíc musím s nadšením ohodnotit počet opravdu horkých dnů – nebylo jich moc a horko se dalo snést. A k tomu dost pršelo, což si taky umím užít.

Jaké jsem tedy měla jednotlivé měsíce?

 

červenec

 

i když je pracovně a teplotně jedním z nejhorších měsíců, má taky na začátku dva sváteční dny, které mi letos bodly jako nikdy. Nejen, že jsem dohnala bloGovací skluz, ale konečně jsem taky našla chuť do psaní. Rozmyslela jsem konec Gambitu, přišla na to, jak si poradím s navazujícím příběhem a taky se mi o něco více začalo rýsovat letošní NaNo. Ve hře jsou dvě možnosti a tentokrát zkusím tu, na kterou budu víc připravená. Jít do toho úplně naslepo letos nějak nemám chuť.

Ve čtení se mi daří, to snad ani nemůže být jinak :D Kupodivu se zdá, že se mi vrací i starý zvyk číst nové knihy hned, jak je dotáhnu domů. Aspoň tedy některé, že. I tak je jich pořád víc, než stíhám.

Přečetla jsem:

Klíč *(R), Tanec v srdci, Světla nad močálem, Nevlastni sestra* (R), Jeden rok*, Bridgertonovi:Nevhodný návrh, Kouzla rodu Thornů, Jeden rok (podruhé), Dědictví krve, Kateřina Howardová: Nevěrná královna,

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Klíč – ta obálka je strašně přitažlivá, to nemůžete popřít.

Křehká krása – sklo? Hmmm, zajímavé téma. Nic takového jsem ještě nečetla.

Slečny – toto vypadá na lehké čtení o úžasných ženách.

Nevinný záskok – slibuje příjemnou zábavu na léto.

Tři ženy pana Wrighta – tak to jsem zvědavá, jak to ten chlap přežije :D

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Všechny skryté dary – karty mě prostě zajímají :)

Jeden rok – kniha od české autorky, která zaujala tématem.

Bridgertonovi 3: Nevhodný návrh – tuhle sérii musím mít celou.

Volání sirény: Pomsta, Prokletí – tuším v tom oddechovou věc na cesty.

Převorství u pomerančovníku – letní akce na měkkýše od Hostu využita i letos.

Na jedné vlně – malá letní romantika.

Kateřina Howardová: Nevěrná královna – oblíbená autorka, oblíbený královský rod.

Zrazená – první díl se mi líbil. Uvidíme, jak dopadne druhý.

Výhra:

Fialová + Vězení – štěstí se na mě usmálo na FCB Čteme české autory. Moc děkuji za výhru!

 

Celkem 10 přečtených knih,  3.566 stránek a koupeno 7 nováčků.

 

srpen

v srpnu jsem se rozhodla překročit nějaké ty osobní hranice. Prvním krokem byla moje účast na brněnském spisovatelském srazu a druhým moje účast na letní spisovatelské škole. K obojímu jsem přišla na stránce Odstartujte svoji knihu. Ke svému překvapení musím říct, že ani setkání začínajících autorů ani kurzu jsem rozhodně nelitovala. Oboje byl velmi příjemně strávený čas. I když je pořád zvláštní o své zálibě mluvit s živými lidmi :D

Přečetla jsem:

Křehká krása *(R), Planeta idiotů *(R), Nevinný záskok *(R), Meta, Rokesbyovi 4: Skandál na spadnutí, Stíny nad Univerzitou v Tir Erath – Rogenovo oko, Slečny *(R)

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Planeta idiotů – název úplně nutí k přečtení. Možnost přečíst si knihu mi zařídil sám pan Bureš. 

Moc děkuji za knihu i za důvěru!

V kolektivu oblíbená – byla to tehdy podivná doba. Tuším, že kniha bude dobrá.

Beze svědků – trocha napínavosti do blížících se podzimních dnů.

Život v utajení – vzpomínky na fascinující a supertajnou kariéru.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Rokesbyovi 4: Skandál na spadnutí – téma tohoto dílu je přesně pro mě.

Ve zlaté kleci – nevím vůbec, co se z toho vyklube, ale anotace dost zaujala.

Vrány – čarodějnice já můžu. Moc, moc je můžu.

 

Celkem 7 přečtených knih, 2.336  stránek a koupeny jen 3 nové knihy.

 

září

přineslo hned několik skvělých věcí. Tou první bylo ukončení sezóny v práci a moje dovolená – hurá! Už jsem jela fakt na doraz. Tou druhou je začátek mojí výpovědní doby a těšení se na novou práci. A tou poslední a úplně nejlepší, je začátek mého nejoblíbenějšího období v roce.

Taky konečně, navzdory potížím s nedostatkem papíru a lepenky, začaly vycházet kvanta knih, na které se těším. A na některé už dost dlouho. Nečekané sezónní prémie se rozpustily právě v knihách.

Padlo také rozhodnutí pojmout letošní NaNo více vlažně. Nový příběh mi nedá spát, takže ho asi oživím. Jen budu pracovat hodně na tom starém, aby už konečně byl připravený na první čtenáře. Zdá se mi, že už to odkládám zbytečně dlouho. Navíc také nevím, jak na tom budu časově. Přeci jen 1. listopadu nastupuju do nové práce…

K mému překvapení jsem taky zjistila, že poněkud méně (spíš vůbec) používám čtečku. Divné. Asi ji začnu brát opět do tramvaje, když už bude nová práce moc daleko na pěškobus.

Přečetla jsem:

Tři ženy pana Wrighta *(R),  Milosrdné přízraky, Chata ve Švýcarsku *(R),  Bridgertonovi 4: Čekanka, V kolektivu oblíbená *(R), Život v utajení (R), Třpytivá hodina

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Poslední knihkupectví – spojení války a knihkupectví se mi zdá přitažlivé.

Paříž je vždycky dobrý nápad – tak jasně, že je :)

Chata ve Švýcarsku – této sérii už nedokážu odolat.

Vražda v ledu – zajímavá obálka, zajímavé mrtvoly.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada za úžasnou podzimní románovou vlnu!

 

Nákupy:

Smrtící vzdělání – autorka se řadí mezi moje oblíbené stálice.

Střípky času – dlouho jsem kroužila kolem, až jsem ji sehnala v dobročinném bazárku.

Rozdělená srdce – další úlovek z dobročinného bazárku, vypadá to na lehčí čtení.

Bridgertonovi 4: Čekanka – hurá! Konečně je na řadě Penelope.

Dívka, had a trn – tohle by mohlo být dobré.

Opačno – já jsem nechtěla, vážně ne, ale zlomil mě ten kluk v tramvaji, co ji četl. Vím, že je neslušné číst přes rameno, ale ten úryvek mě přesvědčil :D

Přízraky noci – slovanská mytologie mě chytla.

Dcera zimy – další slovanská mytologie na dlouhé zimní večery.

Zákon azylu – skvělá obálka, zajímavá anotace, česká autorka.

 

 

Celkem 7 přečtených knih, 2.337 stránek a koupeno 9 nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

 

Celkem 24 knih a 8.239 stran. Koupila jsem „jen“ 19  knih.

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech na FCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Knihy ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada, najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

 

Závěrem

 

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánry, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem.

Děkuji také panu Burešovi za Planetu idiotů. Jeho knihy patří mezi moje oblíbené a už se těším na další.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

 

 

V kolektivu oblíbená

 

Hana a její neobyčejně každodenní cesta mezi knihami

Když jsem si psala o tuhle knihu, očekávala jsem humor, nadhled, různé šílené situace a zároveň takový ten typický přesah plný vážnosti, nespravedlnosti a obav. U knih a filmů z této doby to tak bývá, že mají různé zajímavé přesahy do mezilidských vztahů a společenských situací. Obvykle jsou knihy i filmy dobré a já si na ně potrpím. Byla jsem zvědavá, jak si V kolektivu oblíbená povede, protože od autora jsem zatím nečetla nic.

 

Anotace:

 

Hana a její neobyčejně každodenní cesta mezi knihami

Hana Pavla Taussiga, který si v Česku získal pozornost jako Chlapec, který přežil pochod smrti, čtenáře velmi živě přenáší do doby padesátých let, do Státního nakladatelství beletrie, kam mladá Hana souhrou okolností nastupuje jako doručovatelka. Pavel Taussig jako pamětník, který v té době v podobném podniku pracoval, přesně zachycuje období a události v národních podnicích za vedení (nebo řádění) šéfů zvláštního ražení a odhaluje tak zásady (ne)fungování nakladatelství, potažmo celého státního zřízení.

Předkládá tak velmi vydařenou momentku tehdejšího světa plnou dobových hlášek a průpovídek, sepsanou lehkým a pestrým jazykem, kterému porozumí i ti, pro něž je tato doba již na hony vzdálená. Toto absurdní vyprávění o absurdních časech je zároveň velmi lidské, pravdivé a smutné, ale zároveň neobyčejně vtipné, kdy ironii a sarkasmus plynule střídá čistý humor, která čtenáře upřímně rozesměje. Vhodné jazykové prostředky pak souladí s barevnými a plastickými charaktery a celý příběh má dynamiku.

Hanino mládí a optimismus stojí v přímém kontrastu s tehdejší dramatickou situací, kdy se i ona osobně musí vypořádat s velkým zásahem do života – nuceným odchodem ze školy a zdánlivě bezdůvodným uvězněním otce; její naivita se dostává do sporu s protřelostí a intrikami „kádrovníků“.

Přesto není Hana jen příběhem doby, jak by se mohlo zdát, ale příběhem člověka, ve kterém se ona doba odráží a která ho, ať chce, nebo ne, mění.

 

…

 

Lákavé na příběhu bylo už jen prostředí nakladatelství. Kdo by se nechtěl mrknout do zákulisí a ještě v „TÉ době“. Málo co bylo totiž tak absurdní a zároveň děsivé, jako budování socialismu. Zde konkrétně se buduje v nakladatelství beletrie a tudíž mají soudruzi redaktoři důležitý úkol – správně působit na masy a vydávat jen ty správné a schválené knihy. Co na tom, že ty knihy nikdo nečte (což jsem se teda nedivila). Hlavně plnit plán!

Mladá, nedostudovaná Hanka získá práci v bratislavském nakladatelství vlastně spíš omylem. Prostě šla ve vhodnou dobu kolem a obsadit místo se muselo rychle. Kniha potom sleduje její osudy coby začínající doručovatelky a následně i kariérní postup.

Postavu Hany by měl asi leckdo chuť nazvat zakřiknutou puťkou, ale zase tak úplně pravda to nebyla. Jestli z počátku zakřiknutě působila, bylo to proto, co potkalo její rodinu. Proto, že musela opustit školu těsně před maturitou a proto, že nastoupila do práce, kde byla zdaleka nejmladší a nejméně zkušená životem, politickou situací i po stránce pracovní. Nad hlavou holce visel Damoklův meč otcova „provinění“ proti straně a státu a ona měla strach, co se stane, až si ho ostatní všimnou. Budou s ní vůbec mluvit, přijde o místo stejně, jako přišla o maturitu? V Haně se snoubí taková ta lehká naivita a nezkušenost mládí s, řekla bych opatrností danou dobou.

 

Dobová atmosféra se mi zdála skvěle vystihnutá, i když nemohu posoudit osobně. Je vykreslená s příjemným nadhledem, ale i tak je v textu patrná tehdejší obava lidí ze strany a kovaných straníků. Lidi se všechno snažili zlehčovat a brát s nadhledem, ale jen do chvíle, než se do akce vložily komunistické kádry. Pak byl najednou ten strach patrný i přes veškeré žertíky.

Absurdita budování socialismu je krásně vykreslená v situacích, při kterých jsem se prostě musela smát. Když člověk viděl ty blbce, které strana vynesla nahoru, bylo to prostě vtipné. Při čtení narazíte i na šílenosti jako je například socialistické školení nukleárních expertů, zahraniční návštěva ze sovijetskeho sajuzu (našeho vzoru), řádění cenzorů, kariérní mely mezi zaměstnanci… Když si to tak jeden přečte, vůbec se nediví, že tu je ještě teď takový nesnesitelný bordel, když tohle všechno bylo možné. Mezi tupými kapříky na vedoucích postech se ale pohybovaly dravé štiky (na postech ještě vyšších), převlečené za hodné pány, na něž bylo potřeba dávat si setsakra pozor. Stačilo málo, aby se člověk dostal do hledáčku strany a celý život si pokazil mžiknutím oka. I takové situace v knize jsou. Pan autor občas nechá v knize mezi srandičkami vykouknout i věci, které rozhodně humorné nebyly a z úplně nevinných činů a slov vyrostou kolosální průsery, při kterých padají hlavy, končí kariéry a ničí se rodiny. Na druhou stranu bylo možné i využít příležitosti a přesně o to se pokouší i Hana, aby pomohla otci z vězení. Politická situace ji přiměje jednat způsobem, o kterém si nemyslela, že je ho vůbec schopná. Naučí se uvažování, že účel občas světí prostředky.

Příběh je hodně zaměřený na mezilidské vztahy a pletky na pracovišti. A samozřejmě na jejich komplikované taje v dobách socialismu. Tehdy si člověk musel dávat pozor s kým mluví a o čem, s kým se zaplétá a proč a hlavně kdo má jaký škraloup na štítu čisté socialistické osobnosti. S tím pak bylo pochopitelně radno se moc nezaplétat. Tohleto dávalo vzniknout v kolektivu specifické atmosféře, kterou se podařilo v knize zachytit velmi věrně. Strana tenkrát uměla pouštět hrůzu a trestat velmi efektivně i za úplné nesmysly (z dnešního pohledu) a několik takových trestných výprav v příběhu je. Čtenář se velmi dobře baví do chvíle, než si uvědomí, že to byla realita. Pak smích doplní i celkem nepříjemné mrazení v zádech.

 

Pan autor má skvělý písemný projev. Kniha se čte prakticky sama a text příjemně plyne. Dnes už se naštěstí tomu všemu můžeme klidně smát i nahlas, takže vůbec nebude vadit, když knihu označím především za humoristickou, i když přináší také svědectví o dané době. Mimořádně vydařená je i po vizuální stránce. Text je doplněný kolážemi, z nichž některé vytvořil autor. Má příjemný formát akorát do ruky. Je také docela krátká, takže spolu se skvělou čtivostí a zábavností to bohužel znamená, že jsem ji přečetla dost rychle. Ani by mi nevadilo pokračování. Ráda bych věděla, jak Hanin příběh pokračuje. Na konci knihy je uveden i autorův životní příběh, který je neméně zajímavý a při čtení ho určitě nevynechejte.

 

Anotace knihy zde klidně může plnit i roli recenze, protože knihu naprosto přesně vystihuje. Pokud vás tedy zaujala, rozhodně neváhejte a knihu si pořiďte. Je tenoučká, nezdrží vás dlouho, ale rozhodně za to stojí.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Na knihu se můžete podívat zde.

 

O knize:

Autor: Pavel Taussig

Překlad: Daniela Řezníčková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok  vydání: 2021

Počet stran: 264