Dům knih

 

Na příběh mě nalákala anotace, období, ve kterém se vše odehrává a také inspirace skutečnými postavami a událostmi. Nakonec to byl malinko jiný příběh, než jsem čekala, ale z větší části zklamaná nejsem a čtení jsem si užila.

 

Anotace:

Berlín, zlatá 20. léta minulého století. Do nakladatelského domu Ullstein přichází rozvedená novinářka Rosalie, která je zároveň nejlepší přítelkyní redaktorky a úspěšné spisovatelky Vicki Baumové. Když se krásná a zároveň chytrá Rosalie na jednom banketu náhodou setká s generálním ředitelem nakladatelského impéria Franzem Ullsteinem, okamžitě mu učaruje. Z pohádkového setkání se však postupně vyvíjí skandál. Milostné aféry, kariéra, špionáž – témata, která se tak často objevují na titulních stranách novin a časopisů z produkce nakladatelského domu Ullstein, se nyní stávají ústředním tématem jejich rodiny.

Jak moc se tři sebevědomé ženy dokáží postavit společenskému tlaku a zaběhnutým pravidlům? Poutavý příběh inspirovaný skutečnými událostmi a zároveň fundovaný náhled do zákulisí známého nakladatelského domu.

…

Pokud jde o zasazení příběhu do časové roviny, autorka si nemohla vybrat lépe. 20. léta minulého století byla plná elegance ve vysoké společnosti i bídy mezi chudinou. Tento kontrast se autorce podařilo zachytit díky volbě postav, které se rozhodla v příběhu představit. Bohatým i chudým měla navíc situaci velmi brzy zkomplikovat politická situace. Její příběh se odehrával v meziválečném období v Berlíně a naprostá většina postav byla židovského původu. Nejspíš není potřeba o tom, co v tehdejší době začínalo bujet pod povrchem společnosti psát do detailu. Ve chvíli, kdy jsem do příběhu vstoupila, byl zatím relativní klid a budoucí odporné zlo teprve nabíralo síly.

Autorka se ve svém vyprávění zaměřila na docela velké množství postav. Je to pochopitelné, protože potřebovala představit čtenářům dvě úrovně tehdejší společnosti, aby získala celkový obraz doby. Proto rozdělila svoje vyprávění na dvě linky – bohatou (skutečnou) a chudou (smyšlenou). Postavy z obou úrovní společnosti byly v blízkém kontaktu. V té bohaté jsem měla k nahlédnutí vydavatelské impérium zbudované židovskou rodinou Ullsteinů. V té chudé jsem měla možnost sledovat rodinu obyčejných lidí, kde byl otec řidičem tramvaje, matka v domácnosti a jedna z dcer pracovala v nakladatelském domě jako písařka.

Příběh té bohaté části postav je podložený skutečnými historickými postavami a událostmi. O jejich skutečných osudech (hlavně těch po skončení událostí v knize) se lze dočíst v doslovu a skutečné postavy mě tentokrát oslovily výrazně více, než ty vymyšlené.

Řekla bych to tak, že kniha je názornou ukázkou toho, jak mi sledování dvou linek příběhu nesedlo nebo spíš, jak mě jedna z nich spíš rušila od prožívání příběhu té druhé z toho důvodu, že pro mě byla nevěrohodnou. Důvod byli hrdinové a jejich životní příběh tak, jak byl v knize představen. Zatím co jednu z linek jsem si užívala, druhá mi připadala jaksi nekomfortní, příliš idealizovaná a nereálná. S hrdiny se mi těžko sžívalo, nebyli mi sympatičtí – tedy v té nekomfortní polovině. V té druhé to bylo přesně naopak. Abych byla konkrétnější:

Příběh sleduje osudy zejména čtyř hlavních postav. Jedná se o budoucí páry, jeden z chudšího prostředí a jeden z opravdové smetánky tehdejší společnosti. Oba páry mají vazbu na nakladatelský dům – Franz Ullstein je spoluvlastníkem a generálním ředitelem, Rosalie Graffenbergová píše články pro časopisy, které v domě vycházejí, Lili Blumová v nakladatelství pracuje jako asistentka a po večerech píše doma román a Emil, její snoubenec, by se moc rád stal profesionálním fotografem a své fotografie prodával do novin a časopisů, které v domě vycházejí.

Kapitoly s Lili a Emilem byly ty, které mě nebavily. Nebo ne nebavily, to není to správné slovo. Spíš mě štval jejich vztah, neseděli mi k sobě a jejich příběhu jsem nedokázala uvěřit. Připadalo mi, že autorka jim a jejich vztahu hází klacky pod nohy, aby se pak vše vyřešilo jako zásahem kmotřičky víly. Všechno jim vyšlo, všechny sny se vyplnili a nebýt politické situace, odtančili by spolu nejspíš život na rozkvetlé louce až do konce. On byl velmi nesympatický a ona působila jako hloupá a snaživá holčička. Ona však byla alespoň cílevědomá a vytrvalá a nešlo popřít, že dřela na tom, aby její budoucnost byla podle jejích představ. On, oproti ní, hlavně přinášel do vztahu problémy. Chápu, že šel za svými sny, ale v jeho případě to bylo často na její úkor a v jejím naopak, pomáhala mu a hasila následky jeho nerozumů. Také bylo na jejich příkladu jasně viditelné, jak hodně pomohou známosti, když se chcete prosadit nebo pomoci partnerovi. Nemám nic proti tomu, aby se v příbězích partneři podporovali, naopak! Jenže on jí to nevracel. On jí přidělával starosti a problémy a vše se vyřešilo jen díky jejím známostem a nehoráznému štěstí.  Jejich kapitoly přidávali knize divně pohádkovou naivitu a pocit, že když „bude holčička pěkně hodná, všechno dobře dopadne“. Bylo sice fajn, že jejich prostřednictvím jsem nahlédla do života chudých lidí té doby. Zažila jsem s nimi těžkosti při hledání bytu a práce, aby se mohli vzít. I přes mnohé zajímavé věci, co se této linky příběhu týká, oželela bych ji a na její místo poskytla daleko více prostoru lince Franze a Rose, která by se tak mohla rozpracovat více do hloubky. Ubylo by také postav, což myslím, že by nebylo na škodu.

Franzovi a Rosalii jsem oproti tomu fandila zcela bez problémů a hned. Starší muž s mladší ženou a rodina, která jim nepřeje z obavy o majetek a ze strachu, jaký vliv bude žena na svého muže mít. Asi by se to mohlo zdát být románovým klišé, ale nebylo ani na okamžik. Začátek jejich vztahu byl kouzelný. Oba byli dospělí, intelektuálně na stejné úrovni a uvědomovali si, do čeho jdou. Zatím co Franz byl okouzlený ihned (a těžko se divit) Rosalie si svoje city uvědomovala spíš postupně, protože v té době ji zajímal jiný muž. Rosalie pro mě byla ukázkou opravdu silné a dobře napsané ženské osobnosti. Strašně se mi líbil fakt, že zatímco ona nepotřebuje ani Franze, ani jeho postavení, ani peníze, narůstá v jeho rodině hysterie z jejího vlivu na něj a obavy, že právě o ty peníze jí jde. Krásná ukázka toho, že peníze charakter vylepší jen málokomu a ostatní rádi soudíme podle sebe. Tomuto páru jsem velmi držela palce a naprosto jsem rozuměla jejich jednání a postojům – na začátku příběhu i na jeho konci.

Co mě rozhodně bavilo a zdálo se mi skvěle sepsané, byl vztah mezi Rose a Francem a zbytkem rodiny. Vážně oceňuji, že jejich vztah nebyl podán jako nějaká romantická a klišoidní slátanina – a to říkám jako čtenářka, která si podobné knihy umí užít. Autorka podala jejich vztah naprosto přirozeně a opravdově, jako vztah dvou dospělých a sebevědomých lidí, kteří vědí, co chtějí, a jimž okolí bohužel nepřeje. Dost mě překvapilo, kam až byli Ullsteini ochotní situaci vyhrotit, aby se Rosalie zbavili. Ani na okamžik je nenapadlo, že by mohli svému příbuznému přát štěstí a s jeho budoucí ženou se nějak domluvit. Jenže jim bylo trnem v oku už to, jak ji Franz zabezpečil v manželské smlouvě. Raději se tedy zachovali tak, že měli nakročeno k tomu poškodit nějakým způsobem úplně všechny včetně jejich drahého nakladatelského impéria.

S koncem příběhu jsem tentokrát spokojená, jinak to ani dopadnout nemohlo, vzhledem k tomu, že je kniha dle skutečných událostí. Autorce se podařilo předat pohnutky a postoje všech postav tak, že je bylo možné snadno pochopit a přijmout. A tak při dočítání knihy nezbylo nic jiného než uznat, že Rosalie, Franz i Lili s Emilem se zachovali prostě tak, jak by se v dané situaci zachoval každý. Četla jsem pár názorů, které odsuzovali Franze. Já se ho ale chci zastat. Vzhledem k jeho věku, životním zkušenostem a celkové situaci se prostě zachoval jediným možným a reálným způsobem. Pokud by udělal druhou věc, která se nabízela, neměl by nakročeno ke šťastnému manželskému životu, ale k velmi smutnému a nenaplněnému stáří.

 

Anotace slibovala milostné aféry a špionáž. Nemůžu říci, že by se nic takového v knize nevyskytlo, ale zdálo se mi to být takové nedostatečné. Ano, na poměry té doby a společenského románu dostačující (není to krimoška ani thriller), přes to by mi nevadilo, kdyby zrovna tato témata autorka trochu prohloubila. V pozadí všech událostí byl jako takový mrazivý bonus neustále přítomen duch té doby. Nacismus začal nabírat dech, po ulicích se odehrávaly menší bojůvky mezi hnědokošiláči a komunisty a těžko šlo ignorovat vědomí, kam to směřuje. Ve veřejném prostoru se začínala objevovat protižidovská rétorika. V důsledku toho působily starosti Ullsteinů o majetek vysloveně zoufale – jistě, oni netušili, co se stane. Ale já, jako čtenář, jsem to věděla velmi dobře. U tohoto tématu naopak oceňuji, že tam nebyl zase tolik rozebrán. Autorka nechala nacismus být zatím jen bubákem v pozadí, takovým, jaký v té době skutečně byl. Proto asi tak dobře působilo mrazení z toho, co přijde, ve srovnání s běžnými životy lidí v příběhu. Bylo krásně vidět, jak se vše děje se souhlasem mlčící většiny, která by ale mohla být velmi vlivná, kdyby chtěla.

 

Celá kniha se opravdu velmi dobře čte a to i části s Lili a Emilem. Konec konců i čtení o postavách, které nemusíte, může být fajn :) Děj je sice spíš pomalejší, jak to tak ve společenských románech bývá. Knize nicméně nelze vyčíst to, že by se na stránkách nic nedělo. Knihu skvěle táhnou kupředu postavy a jejich vzájemné vztahy. Osudy rodiny Ullsteinů by autorce hodily klidně i menší několikadílnou ságu, kdyby chtěla. Oceňuji, že kniha neobsahuje žádné erotické scény. Pokud už dojde na intimnosti, jsou podané vkusně a bez detailních popisů.

Pokud máte rádi historické společenské romány a baví vás sledovat komplikované rodinné vztahy, je kniha rozhodně soustem pro vás. Ve mně rozhodně vzbudila zájem o tuhle rodinu. Pokud nemáte rádi knihy s nacistickou tématikou, nemusíte mít strach. Zde se opravdu nejedná o román, který by se zabýval tímto.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Do Domu knih můžete nahlédnout zde.

 

O knize:

Autor: Beate Rygiert

Překlad: Miloslava Hnízdilová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 352

 

Láska přes hranice světů

 

Knihu jsem si vybrala kvůli anotaci. Ani na okamžik jsem nepochybovala, že ji budu číst, protože popsaný příběh mi připadal velmi krásný. A taky byl.

 

Anotace:

Příběh o ztrátě, touze a lásce dvou milenců, které rozděluje život a smrt. Bojují se svou vlastní osamělostí, aby poprvé našli lásku. Pravda, osamělost je u obou trochu odlišná a z jiných důvodů.

Ryder je už pět let mrtvý, uvězněný mezi životem a smrtí, neviděn živými. Jen se toulá ulicemi a sleduje Maggie, dívku, do které se bezmezně zamiloval. Ale jedna deštivá noc všechno změní. Když se Maggie dostane do smrtelného nebezpečí, Ryder neuváženě využije náhodné cizí tělo a zachrání jí život.
Proč nešel kolem někdo jiný? Proč to musel být zrovna Charlie, nafoukaný lamač srdcí a idol všech holek ve škole? Ryder se trápí, potřebuje být znovu nablízku své lásce, i když nemůže být úplně sám sebou. Má Maggie říct pravdu, že jejím skutečným zachráncem a klukem, do kterého se zamilovala, není Charlie, ale on?

…

 

Propojení témat lásky a smrti vyznívá v prvním náhledu jako cosi, co bude velmi melancholické a smutné čtení – rozhodně jsem neočekávala nic podobného šťastnému konci. Když jde o smrt, musí být přeci konec jednoznačně smutný a slzavý. Nebo nemusí?

 

Začátek je rozhodně netradiční. Jedna z hlavních postav, Ryder, je mrtvý. Zemřel při nehodě hodně mladý, tak mladý, že ještě téměř nic nezažil. Po smrti „neodešel do světla“ a tak zůstal na zemi jako duch. Tráví svůj čas v podstatě docela dobře (v rámci možností) až na drobný detail, že ho nikdo nevidí, nevnímá… Prostě jako by neexistoval – což je vlastně fakt. Pro svět Ryder neexistuje. Není duchem sám, bludných duší je na světě víc, ale obecně se spolu moc nebaví. Spíš si tak (ne)existují ve vlastní posmrtné mizérii a uvědomění, že jejich šance odejít dál, je prostě pryč. Výjimkou je Ryderova duch-kamarádka Jade. Není sice úplně sám, ale osamělý a ztracený rozhodně je.

Jednou takhle v nemocnici, kam chodí kvůli prchavému kontaktu s čerstvě zemřelými, protože ti ho mohou na krátký okamžik po smrti spatřit, potkává Maggie. Ze začátku ho jen zaujala, ale jak ji tak poznával víc, prostě se zamiloval. Veškerá síla první lásky je pro něj stejně krásná, jako zoufalá. Ryder je duch, takže nejen, že o něm jeho láska nemá ani tušení, ale on nemůže nic jiného, než se dívat. Potenciál na romanci tedy ze startu nic moc nadějně nevypadá.

Maggie je sice živá, ale není o nic méně osamělá, než je Ryder. Rodiče nemá a žije v pěstounské péči. Má jen babičku, která je ale ze zdravotních důvodů v ústavu a nemůže se o Maggie starat. Maggie je hodně plachá, introvertní osobnost. Moc kamarádů nemá, přesněji tedy nemá žádné, ale dokáže se ztratit v knihách a hudbě. Obzvlášť hudba jí pomáhá překonat problémy, které jsou na tak mladou a osamělou holku těžké až až.

Jednoho dne se Maggie dostane do situace, která má pro ni končit smrtí. Na štěstí to však vidí Ryder, vstoupí do těla náhodného přihlížejícího (Charlieho) a zachrání Maggie život…

 

Psaní názoru na tuto knihu zrálo poměrně dlouho. Pořád jsem nevěděla, jak to uchopit a říct, které myšlenky a věci se mi líbili, aniž bych prozradila něco z děje. Myšlenky, témata a všechny podstatné události, které bych byla chtěla vyzdvihnout, jsou s dějem tak úzce spojené, že bych jejich vyzdvihnutím něco prozradila určitě.  Ale pokusím se :)

 

Nejdříve bych chtěla pochválit jemný a příjemný styl psaní. Příběh plyne úplně sám už od prvních stran a autorka v ničem netlačí a nepouští se do žádných patosů. Přes to se v příběhu najdou silné emoce a jdou s postavami krásně prožít. Témata nejsou zrovna lehká. Najdete tu otázky života, smrti, osamění, sobectví i nesobectví. Protože hlavní hrdinka žije v pěstounské péči, nelze přehlédnout ani to, co to může s dětmi udělat a jak to ovlivní jejich život. Konkrétně Maggie se naučí nenavázat vztahy, aby to nebolelo, až půjde jinam. Autorka tu má také lásku, která je už předem odsouzená k marnosti.  Hlavní věcí je ale každopádně smrt – Ryder je mrtvý, Jade taky, Maggie uteče doslova hrobníkovi z lopaty, duchové vyhledávají umírající lidi v ústavech a nemocnicích…

Autorka však dokázala všechny situace a negativní témata popsat opravdu hezky. Nepřináší žádné zoufalství a špatnou náladu, spíš prostě konstatuje, že tyto věci jsou součástí života. Obzvlášť poslední záležitosti lidského života popsala s velkou citlivostí. Ať už šlo o Rydera samotného, nebo staroušky, které navštěvoval v nemocnicích a pečovatelských domech. Obvykle tohle téma spíš nevyhledávám, ale tady se podařilo propojení s první láskou tak pěkně, že ulomilo nepříjemný hrot bolestivých odchodů lidí ze světa. Melancholické čtení to z mnoha důvodů bylo, ale také se jednalo o příběh plný naděje, ztrát, ale i nálezů. Kniha je poměrně tenká, ale i na těch pár stranách dokázala autorka rozvinout několik důležitých témat a vše sepsat přiměřeně věku čtenářů, jimž je kniha určená. Při čtení tak úplně klidně jde vynechat otázky nepohodlné a jen si užít příběh o první lásce mezi duchem a živou dívkou. Autorka vše vypráví střídavě jako Ryder a Maggie, takže jsem si krásně vychutnala pohled jich obou. Možná, jen tak pro zajímavost, bych ocenila pár kapitol z pohledu Charlieho. Ten ale vlastní hlas v příběhu z pochopitelných důvodů nedostal: jednak je to pitomec a dvak, z podstatných událostí si nic nepamatuje (škoda, byla by to zajímavá komplikace).

Vážně se mi líbil krásně popsaný svět duchů. Působilo to sice smutně, ale na druhou stranu se našli i veselé momenty a zajímavé okamžiky. Autorka vysvětlí na Ryderově příkladu, jak se stanete duchem, jak se to projevuje, co nemůžete, vaši osamělost (duchů je sice víc, ale jsou samotářští), sledování umírajících v nemocnicích, abyste si dokázali vlastní existenci. Když jste duch, jste prakticky jen otisk osobnosti zemřelého – nic fyzického vám nezůstalo, nemůžete se dotknout, cítit vůně, chutě. Jediné, co cítíte, je osamělost a vědomí toho, že je po vás a že nemáte kam jít, protože „do světla“ jste z nějakého důvodu nešli, když byla možnost. A pak taky můžete cítit lásku, a v tom byla v příběhu obrovská pozitivní jiskra i naděje.

Romantika v příběhu je poněkud nezvyklá, takový zvláštní trojúhelník, z nějž jeden účastník neměl o dění ani potuchy :) Ze strany Rydera jde o celkem zoufalou situaci, protože Maggie, i když má ráda Ryderovu mysl, zná ji pouze v Charlieho těle. Pro Maggie je to matoucí, na jednu stranu ji její spolužák Charlie ve škole ignoruje a chová je jako nepříjemný, namyšlený pitomec. Charlie sám o sobě byl povahově úplně jiný než Ryder a tak bylo jeho chování, když ho zrovna neokupoval duch, pochopitelně úplně jiné. Na druhou stranu je prostě skvělý, když je s ní sám. Charlie je v příběhu největší chudák – někdo mu krade tělo a dělá s ním něco, s čím by Charlie rozhodně nesouhlasil. Jeho jako postavu si asi oblíbí málo kdo, když je sám sebou, ale i tak mi ho bylo líto kvůli tomu, že mu „někdo zneužívá tělo“.  A jak příběh postupuje, půjčování těla přibývá, Ryder se čím dál víc oddává vztahu s Maggie. A přitom moc dobře ví, že by měl se vším přestat, protože nakonec Maggie ublíží. Charlieho tělo si nechat nemůže, proto ví, že ji ztratí a taky ví, že čím déle bude rozloučení odkládat, tím více to bude bolet i ji.

Autorka se tím zajímavým způsobem dotýká tématu sobectví v lásce. Jasně, láska už ze své podstaty v určitých ohledech sobecká je. Tady se ale rozhodně nejedná o žádné klišoidní sobectví. Hrdina je duch, takže jeho jednání ve vlastní prospěch je dost specifické. Položme si tedy otázku, kterou si pokládá i on: Je to od Rydera sobecké, když si půjčuje Charlieho tělo, aby byl s Maggie? Vůči Charliemu určitě, protože ten je v tu chvíli jen nevědomou loutkou. A Maggie tím vlastně obelhává. Žádný dobrý úmysl ani cit v tu chvíli Rydera neomlouvá. Přes to bylo snadné pro něj najít pochopení. Věděl dobře, že musí udělat to, co je správné, jen má z toho strach, protože ztratit někoho, koho milujete, je sakra nepříjemná věc. Jenže Ryder nemohl okupovat Charlieho tělo napořád – a přiznávám, že tohle řešení mě fakt napadlo :). Ať jsem nad tím přemýšlela, jak jsem chtěla, nedokázala jsem najít dobrý konec, kterým by autorka mohla tuhle šílenou situaci rozplést.

Občas jsem u čtení měla pocity trochu negativní, když jsem opravdu hluboce cítila, že Ryder překračuje hranice a pralo se to ve mně s tím, že jsem mu vlastně fandila. Chápala jsem, proč je překračuje, jak se u toho cítí a proč si nemůže pomoct. Mrzelo mě však, že Maggie svazuje s něčím, co jí nakonec bude muset sebrat. Nebylo úplně snadné zůstat nezaujatým pozorovatelem :) autorce se však povedlo zůstat nezaujatým vypravěčem, kdy stála stejně na straně Rydera, Charlieho i Maggie.

Konec, stejně jako celý příběh, je takový hořkosladký. Lepší si ani neumím představit. V ději byly náznaky, z nich šlo odvodit, jak všechno skončí.

 

Kniha mi připomněla film Duch a nebo Casper. Tematicky je ale tak někde mezi nimi – ne úplně dospělá, ne úplně dětská. Každopádně jsem si čtení užila, i když je určená mladším čtenářům. Má ale přesah do témat, díky kterým si ji oblíbí i dospělí.

 

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh najdete i s ukázkou tady.

 

 

O knize:

Autor: Josie Williams

Překlad: Marie Polasková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 240

Čtvrtletka II. 2023

 

Druhé čtvrtletí roku bylo zase ve znamení změn a to nejen v počasí. Jestli budou k lepšímu, to ukáže až další část roku. Teď se chci ještě ohlédnout za tou jarně-skoroletní čtvrtinou, kterou máme ofiko za sebou. Kupodivu bylo dost bohaté na zklamaná a nenaplněná knižní očekávání a to se mi obvykle nestává. Na druhou stranu se našlo zase dost jiných knih, které byly vynikající, tak mi to vynahradily za ty druhé :)

 

duben

v dubnu mě zastihlo asi největší knižní zklamání, co jsem tento rok zatím měla. Strašně jsem se těšila na novou Zapatu a asi v půlce čtení už jsem věděla, že tentokrát je to krok bokem. Nesedla mi hrdinka a tentokrát ani Zapatin fekální humor. Romantika taky veškerá žádná a o popisech sexu už se raději ani zmiňovat nebudu. Vážně zvažuju, že svůj postoj ke knihám autorky přehodnotím a další už kupovat nebudu. Podobným způsobem mě nepotěšil i Neznámý žalm. Jednička super a u dvojky jakoby zmizelo všechno, co mě na jedničce bavilo. Poznávání nového světa tentokrát nemělo kouzlo a chemie mezi hrdiny kamsi odsvištěla.

Oproti tomu ze psaní v dubnu rozhodně žádné zklamání nemám :) pěkně se mi to hýbe a překvapivě i rozrůstá. Jestli to půjde takto dál, budu muset první díl Gambitu rozseknout na dva.

 

Přečetla jsem:

Temné a kruté lži, Barva draků, Poslední noc, Pýcha a předsudek, Kráska a zvíře, Drahý Aarone, Třinácté znamení *(R), Neznámý žalm, Vždycky Jane

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Třinácté znamení – rozhodla jsem se zkusit vlkodlaky, když už mám v oblibě upíry :)

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Poslední noc – loni podpořeno na Pointě, letos jsem si čtení fakt užila

Neznámý žalm – jedničku jsem si zamilovala, dvojka je spíš vycpávková… bohužel

Drahý Aarone – nová Zapata a velké zklamání

Vždycky Jane – prostředí je lákavé

Kruté požehnání – polapena anotací

 

Celkem 9 přečtených knih,  stránek a koupeno 5 nováčků.

 

květen

 

Knižní zklamání tento měsíc pokračovalo spíš mírným rozčarováním, kdy mi nesedlo několik konců knih či delších sérií. To ale nepokládám za katastrofu, nýbrž za čistě můj problém :) Na druhou stranu se mi do rukou dostaly skvělé knihy Stopa blesku a Vypůjčený čas. Mám upřímnou radost z nástupu nové vlny upířích příběhů. Jsem zvědavá, kam půjdou trendy v tomto. Zubaté potvory jsou moje oblíbené nestvůry :)

Ve psaní se dostavil opět šprajc způsobený komplikacemi v práci. Nějak ten normální život poslední dobou neumím dostat z hlavy a odplout si někam jinam. To jaksi není pro tvůrčí činnost nikterak ideální stav. Bohužel se mi to odrazilo i v psaní bloGu a tak vypadal, nebožák, zrovna tento měsíc trochu přichcíple. Ale to se zase otočí :)

Ve čtení to ovšem nebrání. Krom hraní her je to nejideálnější relax na světě. A u toho hraní člověk aspoň pocvičí anglinu. Takže se vlastně neflákám, ale učím :D

 

Přečetla jsem:

Stopa blesku, Odvážná a smrtící přísaha, Vypůjčený čas *(R), Touha, Morphin red, Bojovníci s nicotou *(R), Hra temné čarodějky

e-kniha: Dotek jako led

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Vypůjčený čas – knihu mi nabídla přímo autorka a čtení bylo fakt pecka. Měla jsem to i s bonusem, kdy jsem si s autorkou mohla o knize parádně popovídat.

Za knihu moc děkuji autorce Zuzaně Strachotové!

 

Dům knih – zaujalo mě období, ve kterém se příběh odehrává a skutečné postavy

Bojovníci s nicotou – superhrdinové? Proč ne?

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Zlatí vlci – tuto jsem sháněla dlouho a sehnala v bazaru za super cenu

Touha – zubatá romantika, to je moje :) upíři jsou zpět!

Korunní princezny – tohle by mi mohlo sedět

Ten, co kráčí se smrtí – kniha krásně zpracovaná a se zajímavým příběhem

Ex na koštěti – oddechovka na léto

 

Narozeniny:

Drobné protislužby, Hra temné čarodějky, Mosazné město, Tajemství černé dámy, Klam lady Ginevry,

 

Celkem 8 přečtených knih, 3.042 stránek a koupeno 5 nových knih.

 

červen

Nevím, co mě to tento měsíc potrefilo, ale pustila jsem se do experimentu… Který skončil okamžitě po svém začátku :D Řekla jsem si, že dám druhou šanci knihám, které se mi na první čtení nelíbily, až bych řekla, že mi lezly krkem. Protože co když budu mít s odstupem a bez očekávání jiný pohled na věc… Jako nápad dobré. Provedení se nepovedlo. Trochu jsem přepálila start. Začala jsem totiž sérií After. Bojovala jsem statečně a přečetla všechny čtyři díly – a to byl výkon! Už jsem věděla, do čeho jdu, takže jsem prostě zatla zuby a vydržela. A ne – pořád to není romantická kniha a pořád si stojím za svým názorem – jejich vztah, či co to je, je maximálně toxický a vyčerpávající už jen při čtení. Fakt lituji okolí hlavních postav. No… Už nikdy více podobné experimenty :D

Psaní raději zmiňovat ani nebudu. Není totiž co. Už ani nehledám výmluvy, či spíš důvod, proč to nejde, jen způsob, jak resuscitovat chcíplou múzu. Potřebuji, aby se mi vrátila ta radost ze psaní, kterou jsem vždycky měla. Mám takové nejasné tušení, že k jejímu úmrtí přispěly nemalou měrou spisovatelské skupiny na sockách. Uvažuji o jejich redukci jen na ty, které mi reálně k něčemu budou. Člověk taky nemusí být všude. K mému překvapení dokážou totiž některé spíš demotivovat.

 

Přečetla jsem:

Kruté požehnání, Stačí mávnout křídli, Jenom nestvůra, Útěk na venkov *(R), Ta z katovny *(R), Do pekel, Lockdown: Útěk z výhně, Láska přes hranice světů (R)

e-kniha: Série After (4 knihy), Všechno bude fajn, Miluju tě, já vím

 

Nováčci v knihovně

 

Knihy ve spolupráci:

Láska přes hranice světů – téma a zase téma. Jsem hrozně zvědavá na zpracování!

Útěk na venkov – mou oblíbenou autorku nemůžu vynechat.

Ta z katovny – duchařinky moc nečtu. Čas jim dát šanci.

 

Moc děkuji Nakladatelskému domu Grada!

 

Nákupy:

Tento měsíc se nesl ve znamení akčních nákupů a doplňování starých sérií na bazarech. Některé novinky ale pochopitelně nechybí. Nahamtala jsem toho docela dost :D takže to jen takto rychle shrnu:

Každý někdy udělá chybu, Tlukot tisíců srdcí, Jak se zbavit hraběte v deseti dnech - to jsou novinky.

Jaká byla Cassidy Holmesová, Nádherně pošetilá snaha, Královna mrtvol - akční ceny v letních slevách

Purpurová stuha, Cela, Temný anděl, Z vůle luny, Luxus, Intriky, Zakázané přání - bazáčový lov na "staršinky" a doplnění sérií.

 

Celkem 14 přečtených knih, 5.512 stránek a koupeno 13 nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

 

Celkem 31 knih a 11.605 stran. Koupila jsem „jen“ 23 knih.

 

Kéž by mi šlo psaní pod nos stejně, jako čtení a nákupy :D Ale nevidím to jako trágu, taková období už tu byla a vždycky zase zmizela pryč.

Seznam všech článků o knihách je již tradičně k nalezení zde, případně i s obrázky v albech na FCB. Ano, jsem tak stará a nepružná, že jsem si instáč ještě pořád nedokázala oblíbit a do budoucna to ani nemám v plánu. Pokus sice proběhl, ale o úspěšné adaptaci na instáčové prostředí se teda ani náhodou mluvit nedá.

Knihy ve spolupráci, které mi poslali z Nakladatelského domu Grada, najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

 

závěrem

Chtěla bych poděkovat Nakladatelskému domu Grada za důvěru a dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni. Objevila jsem díky nim hodně nových autorů a dokonce i žánry, o které mě dřív nenapadlo zavadit pohledem. Pokaždé to sice nevyjde a kniha mi nesedne, v Gradě to ale berou sportovně a negativní recenze nevyčtou ani slovem.Za takový přístup jsem vděčná.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům. Těší mě, že je vás tolika pořád čtete můj bloG, i když blogům mělo už dávno odzvonit.

Tento bloG se zatím chcípnout nechystá, takže se uvidíme v dalším čtvrtletí. 

Přežijte ty hnusný vedra ve zdraví a sejdeme se na podzim! Pro ty, kterým vedra nevadí – užijte si léto!

 

P.S.: když jsme u těch nechcíplých knižních blogů, máte nějaký? Pošlete prosím odkaz. Rády bych nějaký nový našla ke sledování.

Ta z katovny

 

Knihu jsem si vybrala v rámci rozšiřování svých čtenářských obzorů. Duchařinky totiž moc nevyhledávám (jsem tak trochu strašpytel, znáte to... :) ). Jenže když tu byla tato – od české autorky – navíc se zajímavým dějem, řekla jsem si, že není důvod se knize vyhnout.

 

Anotace:

Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech. Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí.

 

…

 

Než jsem se do knihy pustila, stihla jsem se podařenou obálkou a anotací tak navnadit, že mě začátek čtení trochu zklamal. Autorka totiž vzala takové to seznamování s příběhem a základem hlavní postavy dost ostrým tempem. Tak moc, že mi nejdřív dělalo problém vstřebat mlhavou atmosféru opuštěného domku, kde hrdinka našla nový domov, a lesa okolo. Do příběhu se mi podařilo vnořit až ve chvíli, kdy Lucie objevila staré sídlo a došlo k prvnímu letmému kontaktu s duchem. K tomu naštěstí dojde prakticky hned na začátku, takže o zbytečně dlouhém začítání nemůže být řeč. Jakmile se pak časové linie propojily a začaly se v ději střídat, kniha mě pohltila okamžitě. Není potřeba se bát, že by zvykání trvalo nějak dlouho. Kniha je vcelku hubená, takže možní i to je jeden z důvodů, proč autorka s úvodem tolik spěchala.

Po váhavém začátku jsem si zvykla na styl psaní (a na Lucii) a děj taky výrazně zpomalil. Lucie začala nahlížet do minulosti a života Celestýny a její vlastní život před ni stavěl výzvy, které ji trápily podstatně víc než to, že vidí ducha. Příjemně mě překvapila ponurá a temná atmosféra, nastavená pro mě tak akorát. Nešlo o žádný velký horor ani brutální duchařinu s duchem, který chce ublížit. Autorka zvolila způsob vyprávění spíš jako lehké mrazení. Začátek podzimu se pro podobné vypravování také jevil jako ideální období. Znáte to: Mlha, brzo tma, v lese a starých opuštěných domech vytváří slabší podzimní světlo spoustu strašidelných stínů. Co potom můžete čekat, že uvidíte? A je to opravdu duch nebo vás klame stín lesa?

Po stránce atmosféry je tedy kniha povedená. Nic není navíc, nic nebude rušit a nenašla jsem ani nic, co bych mohla považovat za účelové klišé. Autorka s prostředím pracuje pěkně a uvěřitelně a dává skvělý rámec nejen příběhu, ale i svým postavám, které skvěle zapadnou. Není třeba se obávat toho, že by nedošlo k pochopení jednání tří hlavních postav. Autorka sice jejich popisy hned ze startu neplýtvá, ale postupně, pomocí události v ději a vzpomínek postav samotných se ukazuje celý jejich příběh v souvislostech, který výrazně pomáhá k jejich poznání. Je pak jasné proč právě Lucie má spojení s Celestýnou.

Hlavní hrdinka Lucie je od začátku příběhu na první pohled psychicky nevyrovnaná. Její problémy začaly už v minulosti a promítají se do jejích současných vztahů k mužům. Odhaduji, že právě její životní zkušenost a psychická nestabilita pomohla její vnímavosti. Lucie i Celestýna měly docela zásadní věci společné a možná proto bylo jejich spojení tak silné. Připadalo mi to jako logické vysvětlení a oceňuji, že autorka svoje hrdinky takto propojila. Neměla jsem pak pocit, že by si duch „vybral“ náhodnou oběť, ale že našel člověka, který je mu podobný a který mu může porozumět.

Petr, i když se na první pohled ukazuje jako majitel ranče a muž, který si umí jít za tím, co chce, není úplně takový, na jakého si hraje. Že s Lucií nejedná na rovinu je patrné z mnoha náznaků. Pro emocionálně zraněnou Lucii není úplně tím pravým partnerem. Sám totiž není dostatečně silný na to, aby se postavil čelem k vlastním problémům. Natož aby dokázal podpořit člověka, který má potíže ještě větší.

Jejich vzájemný vztah na začátku knihu zpestří a odlehčí. Romantika je jemná a nenásilná, i když přitažlivost těch dvou je dost silná na to, aby na fyzický vztah nespěchali. Autorka však naštěstí z knihy neudělala erotický román a podobné scény jsou spíš naznačené. Lucie je nejdřív šťastná a Petr, zdá se také, tajnosti a podivnosti v jeho chování ale zase probouzejí Luciiny nejistoty a už od počátku je jasné, že toto prostě dobře neskočí.

 

Svým způsobem je Celestýni i Luciin (a vlastně i Petrův) příběh možno brát jako ukázka toho, jak se může zvrtnout vztah s člověkem, kterého pořádně neznáte. Na začátku vypadá vše růžově a čerstvě zamilovaný člověk nevidí nebo nemůže vidět okolnosti. Postupně, když se vše kazí, záleží už jen na tom, jestli máte možnost ze vztahu, který vám ubližuje, vystoupit a najdete sílu ji využít. Zajímavé je zjištění, jakou možnost úniku před utrpením zvolila Celestýna a jakou Lucie. Předpokládala bych, že to bude obráceně, i když uznávám, že Celestýna nebojovala jen za sebe.

V příběhu se objevuje i velmi nepříjemné téma týrání dětí a jaké následky to pro jejich budoucí život může mít. To bylo obzvlášť děsivé, protože na rozdíl od partnera, rodiče si vybrat nejde. Na jejich příkladech autorka ukazuje téma domácího násilí jak v minulosti, tak v současnosti. Psychického i fyzického. Doba se zase tak nezměnila. Jediný rozdíl je v tom, že pokud by vás snad někdo zabil, přijde se na to, kdežto dřív to bylo každému jedno. Lucie tedy má, na rozdíl od Celestýny šanci z kruhu špatných vztahů vyskočit a postavit si život takový, jaký by ho chtěla mít. Zajímavé je, že v současné lince netrpí nevyrovnaným partnerstvím jen žena, ale ukazuje se, šéfem a manipulátorem ve vztahu může být kdokoli. Také je kniha jasným důkazem toho, že komu je ubližováno, dost často, i třeba nechtěně, ubližuje on sám ostatním.

 

Knihu jsem přečetla prakticky tahem. Nebyl to až takový problém, vzhledem k rozsahu díla, ale mnohem víc za to mohla čtivost příběhu a moje chuť zjistit, jak to dopadne. Pravidelně se střídaly části ze současného života Lucie a Petra s částmi ze života Celestýny. Zatím co v současnosti Lucie řešila svůj vztah a způsob, jak se vyrovnat s minulostí, v životě hraběnky nebylo co řešit. Tam se jednalo prostě o čisté zlo. Věděla jsem, že to skončí špatně a i tak jsem to napjatě prožívala a držela hraběnce palce, když se snažila bojovat s nešťastným osudem.

Duchařská část příběhu spočívala prostě jen v propojení těch dvou žen, není proto potřeba se obávat nějakých strašidelných scén, lekaček a podobných hororových záležitostí. Duchařina je spíš jemným podkresem při líčení událostí ve vztazích žen, které od sebe dělí čas. Přes to je díky tomu atmosféra díla lehce mrazivá a tajemství jsou pak o něco málo napínavější a mrazivější. Měla jsem tendence některé postavy podezřívat z daleko horších skutků a u některých jsem se i trefila.

Líbilo se mi, jak autorka propojila duchařskou část příběhu s psychologickým románem. Působilo to velmi přirozeně a vzbuzovalo chuť číst pořád dál a knihu neodkládat. Napínavé a strašidelné chvilky jsem si užila také, hlavně při scénách, kdy Lucie prolézala starý opuštěný zámeček. Pocit „něčeho“ nedobrého okolo koukal z každého řádku. Když jsem navíc věděla, co se tam v minulosti dělo, působil vybydlený dům opravdu mrazivě.

 

Za mě se jedná o velmi povedený příběh, i když podle anotace jsem čekala něco trochu jiného. Zklamaná však rozhodně nejsem. Propojení více žánrů se podařilo na výbornou, postavy, atmosféra i příběh mi sedly. Čtení jsem si opravdu užila. Co víc si přát?

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh ženy z katovny najdete tady.

 

O knize:

Autor: Diana Štelová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2023

Počet stran: 240