15. 7. 2024

Anna O.

 





Když mi byla kniha nabídnuta k přečtení, anotace okamžitě vzbudila mou zvědavost. Námět náměsíčnosti byl prostě trhák už sám o sobě a příběh, pro který byla využita, dráždil chuť ke čtení na maximum. Aby taky ne:


Anotace:

Průměrný člověk prospí třiatřicet let. Čeho všeho jsme během spánku schopni? A neseme za to odpovědnost? Anna Ogilvyová byla mladá nadějná novinářka z dobře situované rodiny, dokud ji jednoho dne nenašli zakrvácenou a s nožem v ruce poblíž dvou těl jejích ubodaných přátel. Anna O. ale od té doby spí a další čtyři roky se ji nepovedlo probudit.
Doktor Benedict Prince je forenzní psycholog a odborník na poruchy spánku se specializací na zločiny spáchané během něj. Jeho novátorská metoda na přerušení „syndromu rezignace“, jak Annin stav popisují odborníci, je poslední nadějí na probuzení Anny a možností spravedlivého soudu. Takové profesní metě se nedá odolat.

Jenže případ Anny O., jmenovkyně pacientky z knihy Sigmunda Freuda, je ostře sledovaný a Ben musí jednat obezřetně. Nejenže čelí nenávistným útokům, ale sám má profesní tajemství a komplikovaný osobní život. Navíc v průběhu léčby znejistí: opravdu Anna vraždila, nebo je za tím něco jiného? Jen ona zná pravdu o tom, co se té noci skutečně stalo. A jen Benedict ví, jak se k ní dostat. Ani pro jednoho z nich to dost možná nebude výhra.
Co když naše noční můry ve skutečnosti žádné noční můry nejsou? Příběh nahlížený z pohledu více postav neustále kličkuje a graduje až k napínavé hře na kočku a myš, kdy do poslední chvíle není jasné, kdo je tu kočka a kdo myš. Strhující, znepokojivý thriller, který vás jen tak nepustí.

 


Anna O. – nejznámější Šípková Růženka ve světě, který autor představuje ve stejnojmenném románu. Žena, která spí už čtyři roky od chvíle, kdy ji našli stát s nožem v ruce nad mrtvými těly jejích dvou přátel. Dokud spí, nelze ji soudit ani odsoudit a tak přichází na řadu její Princ. Doktor Benedict Prince ze spánkové kliniky, který se ji má pokusit probudit, aby mohla stanout před soudem. Je Anna vražednicí nebo jen obětí okolností? Ačkoli všechno ukazuje na její vinu, mně se to moc nezdálo a hned na začátku čtení, asi po 150 stranách, jsem si usnovala příběh, jak by to mohlo být. A byla jsem zvědavá, jestli mám pravdu :)

 

Kniha se četla téměř sama, protože autor zvolil zajímavé a opravdu velmi originální téma. Nad svým spánkem nemáme kontrolu nikdo, ale většinou se můžeme spolehnout na to, že zůstaneme bezpečně zašití v posteli a nejhorší, co se může stát, že z ní spadneme při zlém snu. Jenže co kdyby se vám děly horší věci? Zkuste si to představit. Náměsíčnost sama o sobě je prostě docela děsivá. A když se k tomu přidá ještě možnost, že někdo může jako náměsíčný ubližovat ostatním, je děsivá už dost fest. V případě vraždy ve spánku mi přišla zajímavá otázka toho, jestli je takový vrah vinen. Neuvědomoval si přece, co dělá a možná ani nechtěl. V příběhu byly nicméně představeny takové vraždy v náměsíčnosti, kdy vrah rozhodně měl motiv, jen by za bdělého stavu dost pravděpodobně nic takového nespáchal.

Příběh je složen z krátkých kapitol, takže jsem dostala relativně svižný děj a rychlé střídání kulis a časových rovin. Přes to jsem se v tom neztrácela, ať už jsem byla s Benem, Annou v jejím deníku nebo jinde. Vždycky bylo dění přehledné a věděla jsem, kde jsem. Poznávání Anniny minulosti mě zajímalo opravdu hodně, možná i proto, že v současném ději se z pochopitelných důvodů jako postava moc projevit nemohla. I to je jeden z důvodů, proč jsem si ji nejdřív dost oblíbila (dokud spala) – dost překvapení pro mě. V minulosti byla opravdu zajímavou postavou. Rodinné prostředí měla dost nešťastné, matka ututlala její problémy s náměsíčností, aby si tím nepoškodila kariéru. Anna se s tím potýkala sama. Bylo zvláštní poznat postavu, která má strach usnout, protože neví, co by mohla udělat. Od naprosto nevinných komplikací po vážné činy – neměla nad svým spánkem kontrolu a to bylo děsivé. Ovšem Anna dokázala být dost děsivá i bdělá. Celou dobu mě provázely pochybnosti, jestli vraždila schválně nebo ne.

Ben se mi zdál v některých okamžicích jako pravý britský studený čumák. Stalo se několik věcí, které s ním měly pořádně zacloumat, ale on byl mistr ve skrývání emocí. Jako by neměl dost důvěry v živé lidi – což možná chápu po rozvodu, kterým si prošel. Sice mi byl sympatický, ale měla jsem z něj pocit jakési odtažitosti a uzavřenosti – tedy samozřejmě v kapitolách s ním. Když byl s Annou a snažil se ji budit, bylo to mnohem lepší. Trochu více se tam otevíral. Anna působila jako jeho osobní psychoterapeut, tichý posluchač, který možná vnímá, možná ne, ale rozhodně nesoudí.

Za zajímavé považuji, jak se mi prohodily sympatie k postavám. Zatím co Annu jsem si oblíbila v první části, Benovi jsem fandila ve druhé :)

 

První půlka knihy moc napínavá nebyla, spíš poklidně plynoucí, ale rozhodně plná zajímavého děje. Hlavně šlo o seznámení s případem, tématem spánku a důležitými postavami. Zajímavou částí pro mě byl především Annin deník a další kapitoly z minulosti postav. Jak už to tak chodí, všechno co se děje teď má nějaké souvislosti s něčím před časem a lidé i události jsou propojení. Zbývalo tedy jen přijít na to jak.

Druhá půlka trochu nabrala na obrátkách, ale i tak bylo dění spíš klidnější. Postupně se z minulosti začaly vynořovat indicie k případu a autor si začal vytvářet podezřelé z vražd. Už to nebyla jen Anna. Napětí začalo stoupat, spekulování co je za tím vším, mi nedalo pokoj :) Bylo zjevné, že nejde jen o tu vraždu, kterou měla Anna spáchat, šlo tu o něco víc. Něco spletitějšího a zlovolného. Téměř na konci došlo i na zběsile pádící drama – možná mi připadalo zběsilejší i vzhledem k pomalejšímu a badatelskému předcházejícímu ladění příběhu.

Dost mě bavilo druhé hlavní téma vedle spánku samotného a to manipulování s lidmi. Vážně zde bylo ukázáno, jak snadné to může být, když někdo ví, co dělá a nemá zrovna pevné morální zábrany. Především „veselé“ to bylo u lidí, kteří si mysleli, že právě s nimi rozhodně manipulovat někdo nemůže. Nakonec ani nevěděli, že to někdo zkouší, natož že se mu úspěšně daří. V určité chvíli si to prostě přestali uvědomovat. A to nejen jednotlivci. Taky zde byla manipulace s davy prostřednictví sociálních sítí a blogů – více či méně pravdivých. A dokonce si přihřáli polívčičku – jako již tradičně – bulvární novináři. Autor ukázal celkem přesvědčivě, jak snadné je v dnešní době zničit někomu život, kariéru a pověst prostřednictvím nějaké senzační historky nebo pomluvy. Otázka viny a neviny je zde podružná – každý má svůj názor hotový raz dva a neváhá jej křičet do světa, často dost agresivně a hnusně. Když se na toto téma v knihách narazí, jeden opravdu ztrácí víru v lidstvo.

 

Autor vytvořil pro svou knihu překvapivě složité mezilidské vztahy, nejen v rodině Anny, ale i Benovo rodinné štěstí bylo hodně pošramocené. Vlastně jsem těžko hledala nějaký pozitivní vztah a trochu mi to v ději chybělo. Nemyslím přímo romantiku, ale spíš nějakou vzájemnou vřelost. Anna neměla snad vůbec nikoho a u Bena to nejspíš mohla být dcera, ale nějak jsem mezi nimi vztah moc neviděla, i když on se snažil. Asi by i bylo lepší, kdyby se jeho rodinný život nechal být úplně, jenže to nešlo i z důvodů pro děj podstatných. Každopádně to není věc, která by mi pokazila čtení, jen mi připadala mírně nekomfortní. Mnohem víc mě v tomto ohledu bavilo sledování Anny prostřednictvím jejích deníků nebo snahy Bena o její probuzení a rozluštění celé té záhady. Všechny zainteresované postavy nakonec byly propletené mnohem víc, než jsem si původně myslela a určitá odhalení na konci, kde propojení vyšlo najevo, mě fakt bavila. Bylo samozřejmě jasné už od začátku, že tam existuje, ale skutečně celý obrázek věcí minulých, jsem si dokázala kompletně složit až téměř na konci.

Úplný konec mě však jaksi divně zklamal. Cokoli z podezření a závěrů před tím konečným se mi zdálo lepší, než poslední dvě kapitoly s vysvětlením. Připadalo mi to překombinované, zbytečné a navíc. Najednou jsem měla pocit, jako by někdo utrhl kousek z jiné knihy a strčil to tam – myslím onu závěrečnou zpověď lumpa. Vážně byly v knize náznaky, že to byl zrovna tento člověk? Pokud ano, nevzpomínám si na žádný. Kterémukoli jinému podezřelému bych uvěřila. I když jich tam autor nasázel jak do orloje. Nejde o to, že by mi konec nebyl po chuti – prostě mi nedával smysl, bylo to zamotané až moc. Úplně by stačilo, kdyby autor nechal řešení vyznít do ztracena, uvěřila bych i přes drobné nesrovnalosti a nešťourala se v tom. Jenže poslední dvě kapitoly tam byly a já nevím, jestli mi trochu nepokazily dojem z posledního velkého zvratu. Každopádně toto bude asi zrovna záležitost osobních preferencí. Jsem si dost jistá, že se najdou čtenáři, které taková představa zločince nadchne.

Kniha rozhodně je zajímavá. Jestli překombinovaná nebo ne, to už nechám na každém. Mě se četla dobře a za přečtení mi rozhodně stála.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

 Příběh spící Anny najdete zde.

 


O knize:

Autor: Matthew Blake

Překlad: Hana Sichingerová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 408

 


6. 7. 2024

Měsíční rádobych - červenec 2024

 




Červen zahájil parádním počasím – déšť, víc deště, ještě trochu deště. Jo, je mi jasné, že ti, kteří mají sklepy pod vodou, se mnou nesouhlasí, ale já to fakt miluju. Jinak už je asi fakt léto a některé dny mi to dají pěkně sežrat. Plazím se stíny a na přímé slunko raději moc nelezu. Asi jsem byla v minulém životě něco, co žije v temnu pod kamenem. Nebo upír :D

V ten nejteplejší víkend nás nenapadlo nic chytřejšího, než si vyjet na skály. Takže jsem úplně usmažená a předehřátá na zbytek léta.

O knize měsíce se zdálo být rozhodnuto už první červnový den. Nějak jsem tušila, že nic lepšího než Tajemství černé dámy si v červnu už možná nepřečtu. Rozhodla jsem se ale nevzdat a vážně jsem se snažila obstarat vítězce konkurenci :) Podařilo se! Jako první konkurence se vyloupla Zmije a křídla noci, což byla fakt vyvedená upířina. A druhá sokyně vyrostla v knize Stříbrné hrdlo, napínavém fantasy příběhu severského ladění. Třetím bojovníkem se stal Woodhill, romantická duchařinka, také z českého pera. Všechny čtyři si zaslouží stát na bedně. Ale vítězství přeci jen zůstalo Tajemství černé dámy. A fakt doufám, že v červenci bude rozhodování lehčí :)

Kupodivu se v červnu našel čas i na psaní. Sice jsem se věnovala jinému textu, než jsem plánovala, ale aspoň něco. A taky se mi v hlavě rýsuje nový příběh z jiného světa. No nazdar!


 



Co plánuji na červenec?

 

Rádobych čtecí:

Tři vyvolené z června:

Noční cirkus byl celkem překvapení. Nic moc jsem od knihy nečekala a tak byl výsledek spíš pozitivní. Každopádně to snadné čtení nebylo. Děj je celkem pomalý a kvůli častému střídání časových rovin působí nejdřív trochu zmateně. Nakonec to ale úplně zázračně sepne dohromady. Děj jako takový rozhodně zaujmout umí, či spíš by se dalo říct, že okouzlit :) o magii v něm konec konců jde.

Stříbrné hrdlo dostálo velkým očekáváním do puntíku. Navázalo přesně tam, kde předchozí díl skončil a rozhodně se nejednalo o žádnou výplňkovou knihu, jak to druhé díly občas mají. Těším se na třetí díl! Snad bude brzo.

Tajemství černé dámy překvapilo opravdu hodně. Nesmírně mi sedly postavy a bavilo mě sledovat jejich příběh. Ten se navíc opravdu povedl. Vypadá to, že kombinace historicky laděné fantasy s detektivkou a romantickým příběhem je něco, co ocením téměř vždy.

 

Tři vyvolené na červenec:

Jedna stará více než 3 roky

Vyvolenou knihou je Tisící patro. Je to úlovek z levných knih a už si vůbec nevybavuju, o čem měla být. Takže překvápko. Minulý měsíc se vyplatilo, tak snad i teď to klapne.

Jedna z loňska

Tady vyberu Budoucí královna. Nic podobného už jsem celkem dlouho nečetla.

Jedna z rozečtené série

Vybírám Do pekel 2. Série začíná nabalovat další díly, tak abych s tím pohla :)

 

Rádobych psací:

Ohlédnutí za červnem:

Začala jsem se zase konečně věnovat svým textům. Pravda, v plánu bylo pracovat na Gambitu, ne na Vzestupu a už vůbec ne na Zbytku, ale Múze neporučíš. Jsem ráda, že se aspoň něco děje. Hlavně se vrací chuť tomu věnovat čas.

 


Další plány zatím nejsou. Jen přežít letní vedra.

Konec hlášení!



1. 7. 2024

Vždycky není navěky

 




Téma knihy mě hodně nalákalo. Opravdu moc. Podobné knihy už jsem četla a většinou to byla emocionální ždímačka. Podobné pocity jsem tedy očekávala i od tohoto příběhu. Prostě láska, která překoná smrt. Kdo by v něco takového nechtěl uvěřit?

 

Anotace:

Může pravá láska překonat smrt? Hart a Ruby jsou spřízněné duše a nejlepší kamarádi už od dětství. Chystají se nastoupit do posledního ročníku střední školy, když se Hart při tragické nehodě na lodi utopí a Ruby je naprosto zdrcená a nedokáže se se ztrátou životní lásky vyrovnat. Ani Hart se Ruby nemůže vzdát. Díky božímu zásahu je mu nabídnuta druhá šance a jeho duše se přenese do těla místního suveréna a namachrovaného sportovce Jamesona.

Hart musí zvládnout existenci v Jamesonově těle, žít jeho život a zároveň má zapovězeno říct Ruby pravdu. Získat ji zpět bude mnohem náročnější, než si myslel. A s každým dnem, který Hart stráví coby Jameson, se mu vytrácejí vzpomínky na jeho vlastní život.
Ruby sice stále truchlí po Hartovi, ale k Jamesonovi jako by ji něco přitahovalo. Této náklonnosti nerozumí, ovšem nedovede ji ignorovat. Proč ji tenhle kluk, který byl dosud Hartovým opakem, tak moc Harta připomíná? V zoufalé snaze zjistit, jestli pouto, které cítí, je skutečné, začne otevírat své srdce Jamesonovi. Bude hluboká láska stačit na to, aby dokázala překonat vzdálenost mezi Ruby a Hartem?

 

 

POZOR! Níže může být a bude pár spoilerů na vazby mezi postavami, jejich city a vývoj.

 

Od příběhu jsem měla opravdu velká očekávání. Navnadila mě na to nejen anotace a krásná obálka, ale hlavně téma. Nakonec se ukázalo, že ne všechno, co mi sedlo dříve, mi sedne vždycky. Respektive, že ne každé zpracování tématu je pro mě to pravé. Příběh byl nejspíš fajn, vlastně hodně fajn, jenže já jsem začala fandit jinému, než jsem měla. Takže celý můj názor je jen o jiném úhlu pohledu, než měla skupina ostatních, kteří se soustředili na základní myšlenku – tedy lásku Ruby a Harta. Já jsem jen výrazněji vnímala ten zbytek.

A to mi na téhle knize připadá skvělé – že umožňuje každému prožít příběh podle svého nastavení, i když se to vlastně úplně odkloní od původního záměru autorky.

 

Ruby a Hart byli na začátku pár, který spolu plánoval budoucnost. Když jsem je poznala, Hart zrovna zakoupil loď a pracoval na její renovaci. Po maturitě chtěl spolu s Ruby vyplout do světa a splnit jí tak sny o cestování na neznámá místa. Ruby je snílek, dobrodruh a cestovatel. Hart je romantik, písničkář a tak trochu opatrník.  Ačkoli by se mohlo zdát, že se k sobě úplně nehodí, klape jim to skvěle a celý život mají před sebou. Skoro. Hart umírá a Ruby je najednou na všechno sama. Věci, které měli společné, které plánovali spolu, najednou ztratily smysl, když by je měla zažít bez něj.

Jenže v příbězích občas dostanou velké lásky novou šanci a tak se Hart vrací na svět v novém těle. K návratu se ale vážou přísná pravidla: měl by zapomenout na starý život a začít prožívat nový. Jenže Hart se Ruby odmítá vzdát a tak o ni bojuje. Nemůže ji ale říct, kdo ve skutečnosti je, nemůže jí to napsat, nemůže jí to naznačit vůbec nijak. A navíc trčí v těle místního playboye, floutka, zbohatlíka a kluka, kterým Ruby pohrdá.

Do trojice hlavních postav tu máme ještě Jamesonovo tělo. Jo, já vím, že s ním jako s jedním z hrdinů příběhu nikdo nepočítal a byl jen Hartův avatar. Pro mě byl ale přítomnou postavou, protože díky Hartovi v jeho těle jsem poznala i Jamesonův život. Já vím, že jameson byl v podstatě zmetek a toho zajímavého z něj z části dělala hlavně Hartova povaha, jenže ani tak se mi nelíbilo, že byl ze svého těla vyhozen, či spíš nahrazen. Zdálo se sice, že by nejspíš zemřel stejně, ale i tak. Jak fandit Hartovi - hrdinovi, který ukradl jinému tělo a život? Autorka navíc Jamesona postupně v některých ohledech vylíčila tak, že by mě daleko víc bavil příběh Ruby a napraveného Jamesona, než Ruby a vzkříšeného Harta. Já prostě tu chemii mezi H a R nenašla. A, hergot, měl to být on – tedy Jameson, kdo novou šanci dostal :) ale k tomu se dostanu.

 

Ze startu mi to počteníčko trochu drhlo. Docela obtížně jsem se totiž sžívala s romantickým párem Hart + Ruby.  Jednak mi nebyli úplně sympatičtí od začátku jako osobnosti a jejich vztah hned správně nezapůsobil. Usoudila jsem, že je to tím, že jsem je potřebovala nejdřív lépe poznat, abych pochopila správně jejich city a povahy. Připadali mi hodně rozdílní a nějak mi k sobě nechtěli zapasovat. Problém byl v tom, že Hart jaksi zemřel a to hned na začátku. Poznávání mi tedy bylo překazeno.

A pak najednou byla dynamika jejich vztahu úplně jiná. Ten vztah existoval, ale zároveň ne. A navíc do toho vstoupil Jameson (bývalý majitel těla) jako do trochu podivné a neférové trojky. A zatím co chemii mezi Ruby a Hartem jsem nestihla pobrat, najednou mi vznikala úplně jinde – protože, přiznejme si to, pro Ruby to byl Jameson (i když nepochopitelně povahově změněný), ona nevěděla, kdo je uvnitř. A tím se mi důvěra v příběh i jeho základ, kterým byla nesmrtelná láska Ruby a Harta, úplně rozpadla. Toto pro mě nefungovalo, protože Ruby se zamilovala do nového kluka – stejná povaha, nové tělo a postupně i jiný styl života, jiná kombinace zájmů. Z nich dvou to byl jen Hart, který věděl, na čem je. On bojoval o minulost a Ruby šla dál – pochopitelně a správně!

Očividně mi také nevyhovuje koncept, kdy vztah hlavních hrdinů existuje od prvních stran. Na romantikách mě baví takové to pomalé poznávání. To tu naštěstí bylo, jen jsem na ně musela chvíli počkat. Trochu jsem se bála, aby mi novou romantiku Hart/Jameson + Ruby nepokazily předsudky a špatné první dojmy. Či spíš nedostatečné sžití s nimi jako se zavedeným párem, který má mezi sebou tak silné city, že překonají i smrt. Nakonec ano i ne. Tahle kniha rozhodně nedopřeje lehké zaujmutí postoje :) paní autorka napsala příběh, na který se dá dívat z tolika různých pohledů, že už jen proto stál za to. I když by pro mě byl uvěřitelnější a přijatelnější jiný konec.

 

Příběh byl nicméně zajímavě pojatý a téma mě bavilo, výhrady mi vlastně docházejí až zpětně, když o něm přemýšlím. Řekla bych, že v hodně věcech byl i dobře napsaný. Jako problém vidím pouze to, že ke mně z něj proudilo minimum potřebných emocí a to zejména na začátku. Tedy takto – hodně mě bavily pocity, které měl Hart, když se sžíval s Jamesonovým tělem a s jeho životem, který vlastně svým způsobem převzal. To bylo hodně pěkně popsané a dobře uvěřitelné. Potíž jsem měla vlastně jen s Ruby – či spíš se vztahem jí a Harta a jí a Harta/Jamesona. Prostě to tam chybělo. Láska, touha i nucené odloučení přes to, že se vlastně vídali. Hart jí nemohl říct, že je v Jamesonově těla a já jsem postupně získávala dojem, že by ani neměl. Že by bylo daleko zajímavější sledovat, jak se mu daří v novém životě než to, jak umanutě bojuje o ten starý. I když i to bylo pochopitelné. Jak se má taky člověk vzdát sám sebe? Hart postupně přicházel nejen o vzpomínky na Ruby, ale i o rodinu, své záliby, svůj talent… o věci a lidi, které miloval.

Splývání Harta a Jamesona mi seplo úplně skvěle, bylo to neskutečně přesvědčivé. Hart získával jeho vzpomínky, přebíral jeho život spolu s tělem, a pokud by měl dodržet pravidla a byl ochotný to udělat, měl přijít i o svoje vzpomínky a s nimi o lásku k Ruby. To ale nechtěl a tak se osobnosti těch dvou kluků celou dobu prolínaly v zajímavé kombinaci, ze které mi vyšel ten pravý. Tomu jsem fandila. Ne Hartovi jaký byl před tím, ne Jamesonovi, protože ani jednoho z nich jsem vlastně pořádně nepoznala. Příběh patřil tomu novému klukovi, který nebyl zcela ani jedním z nich. Ten se hodil k Ruby nejlíp. Tady ta chemie byla. Ale nikdy nebyla mezi Ruby a skutečným Hartem – jen mi bylo řečeno, že se milovali. Já vím, je snadné namítnout, že to byl ve skutečnosti Hart, jenže když si knihu přečtete, zjistíte, že tak docela „jen“ Hart to nebyl. Nakonec se pod tíhou okolností v mnohém změnil i on a už to prostě nemohl být ten původní Hart. A stejně tak Ruby byla sama sebou mnohem víc s tím novým, než před tím s Hartem.

Nevím, proč jsem si k Ruby nenašla cestu tak snadno jako k Hartovi/Jamesonovi. Objektivně na ní nebylo nic špatně. Nebyla zlá nebo nesympatická. Byla to holka, která smutní po mrtvém partnerovi a ze všech sil se snaží žít dál. Vlastně i dost bojovala s tím, že ji přitahuje nový kluk. V jejím vztahu k Jamesonovi byl ostatně jeden z menších problémů, které jsem s ní měla. Nevěřila jsem jí nenávist k němu. Nikde nebyla v příběhu ukázaná a když kolem ní začal kroužit už s „nainstalovaným“ Hartem, vlastně ani moc necukala, protože byl hezký – rozhodně hezčí než Hart. Přitahoval ji, což autorka vysvětlila „magií“ Harta v něm, jenže pro mě dost nepřesvědčivě. Ona to nevěděla, takže to nebyl Hart, s kým navazovala vztah.

Hartovo heslo znělo „Vždycky to byla Ruby“, ale její se postupně měnilo na: „Najednou to není Hart“.

Naštěstí pro základní myšlenku knihy má rodina Ruby celkem blízko k nadpřirozenu – sestra vykládá karty, teta čte aury. Nebylo se tedy čemu divit, že uvěřila – sice ne snadno – ale nakonec ano, tomu, že Hart se převtělil do Jamesona. Škoda, že Hartovi nedošlo, že Ruby se v podstatě sblížila s novým klukem. A toto je podle mě problém, který onen slavně romantický konec v mých očích poněkud ochlazuje.

Jo, já vím, je to jen o tom úhlu pohledu.

 

POZOR! Spoiler na konec příběhu.

Jenže autorka zabila celý vývoj postav a kopla je v podstatě zase na začátek. Do vztahu, který mi neseděl a ve kterém ta chemie nebyla. Autorka Harta v tom málu, co jsem stihla zachytit, popsala úplně opakem Jamesona. Ani jeden z nich nebyl tím pravým romantickým hrdinou, ale dohromady jím byli. A konec to sebral – Rubiin posun vpřed, Hartovu proměnu a celou tu trochu, která zůstala z Jamesona. Zbyla jen láska, které jsem nevěřila, protože jsem v podstatě celý příběh poznávala jinou.

Konec spoileru.

 

Autorka naťukla tolik zajímavých věcí a okolností, které formují život a povahu člověka. Vlastně bych mohla ocenit to, že Hart nebyl prvoplánově romantickým hrdinou, ale spíš takovým obyčejným klukem. Ani Jameson nebyl jen „prostě bohatý hajzlík“, ale to, jaký život žil a co v něm řešil, ho formovalo v člověka, jakým byl.

Líbilo se mi i dilema, které vlastně řešila Ruby – jak se v životě posunout dál a začít znovu. Jak se vyrovnat s velkou ztrátou, uchovat si vzpomínky. Líbilo se mi, jakou podporu měla v rodině, která ji pomáhala, aby mohla jít dál, což bylo nevyhnutelné. Vztah Ruby se sestrou byl naprosto skvělý! Stejně tak tu byla ukázaná i rodina, která nebyla zrovna ukázková. Kde si rodiče řešili vlastní ambice přes děti, kde bylo sice hodně peněz, ale dobrých vztahů pomálu.

Příběh je i o nesobeckosti, oběti pro ostatní a o ztrátách, které ovlivní život nečekaným způsobem.

Každopádně, pokud se rozhodnete vnímat jen lásku Ruby a Harta a zvládnete ignorovat v článku popsané detaily, které já jsem ignorovat nezvládla, dostanete parádně čtivý příběh. Budete moct fandit Hartovi, aby mu jeho láska s Ruby vyšla a byli zase šťastně spolu.

I když to ale budete vidět tak, jak autorka zamýšlela, nevymluvíte mi, že vám ani na okamžik nebude líto Jamesona. Toho, Jamesona, který přišel o všechno. Který svou šanci na nápravu a dobrý život nikdy nedostal.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu si můžete prohlédnout třeba zde.

 


O knize:

Autor: J.C. Cervantes

Překlad: Kateřina Cinková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2024

Počet stran: 336

 

Další knihy o lásce až za hrob na bloGu:

Láska přes hranice světů