V situaci, kdy reálně nebylo o co usilovat, šlo
v životě o údržbu. Věčnou údržbu.
Autor: Neal Shusterman
Série: Smrtka (1. díl)
Překlad: Petr Kotrle
Vydal: Yoli
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Můj názor:
Lidstvo dosáhlo absolutního vědění a dokonce porazilo smrt.
Civilizace je řízena Nimbem – jakousi supermyslí, která udržuje rovnováhu a
dostatek pro všechny. Je neúplatný a neovlivnitelný a za lidi odedře všechnu
práci.
Život lidstva je průzračně jednoduchý, neustále plynoucí od jednoho
obrácení listu po druhé. Věčné mládí, pokud chcete.
Přes to však mají lidé určité obavy ze smrti. Nebo spíš
z pokosení, jak je tu tahle událost nazývaná. Přirozeně se neumírá a
regulaci obyvatelstva zajišťují smrtky na základě statistiky a náhodného
výběru. Nebo prostě jiného důvodu, který se jim zlíbí.
Být smrtkou je velmi obávané a vážené povolání. Lidé
k nim chovají až absurdní úctu zapříčiněnou především strachem
z pokosení. Co když vám podlézání smrtce zajistí, že si pokosení rozmyslí?
Nebo dokonce přiměje smrtku udělit imunitu před pokosením!
Smrtek není zase až tak moc, aby zvládly udržet populační
explozi v mezích. Čas od času jsou potřeba nějaké nové, aby posílily
jejich řady. Do cechu jsou přijímány po absolvování učňovství u některé ze
smrtek, která si je vybere a po složení zkoušky. Každá ze smrtek hledá u svých
budoucích učedníků něco jiného – jiné předpoklady pro plnění povinností.
Smrtka
Faraday – velmi vážený smrtka – natrefí na začátku knihy hned na dva lidi, u
nichž najde potřebné morální vlastnosti a přijme je do učení. Pro Citru a
Rowana se tím změní úplně všechno. Jenže místo smrtky je jen jedno…
…
Atmosféra příběhu je už od začátku velmi působivá. Tak
trochu mi běhal mráz po zádech od první stránky. Nedočkala jsem se sice nijak
strhujícího a napínavého děje, ale bohatě mi to vynahradilo téma a způsob,
jakým autor svoje dílo pojal.
Hlavní myšlenka příběhu je velmi logická a jednoduchá. I
když lidstvo pokročilo tak, že nejsou nemoci a zmrtvělého lze oživit, platí
pořád jedno pravidlo, byť ten, kdo ho prosazuje, není už příroda samotná. Smrt
je prostě nutná, jinak to v žádném případě není možné, všichni to vědí a
v příběhu existenci smrtek všichni uznávají a schvalují.
To ale neznamená,
že by se pokosení nechtěli vyhnout a neměli strach. V jejich jednotvárném
a nudném životě je smrt v podstatě jedinou událostí, která čeří stojatou
vodu. Smrtky jsou zároveň obávané i celebrity. Je jim plněno každé přání,
podlézáno, lichoceno. Lidé se jim vyhýbají, bojí se jich a zároveň jim
nedokážou odolat. Kosení je ve světě nesmrtelných fascinující událostí.
Nápad je prostě skvělý a zpracování za ním nijak
nepokulhává. Pan autor je dostatečně zkušený a s podobnými tématy už si
párkrát ruku podal (například Bez šance – můj článek zde). Nepříjemné pravdy
předkládá suše a stručně, ale přitom je v textu dostatek emocí, aby to se
mnou krásně rezonovalo. Čtení jsem si opravdu užívala – od prosté zábavy a
zájmu o příběh, přes lehké mrazení až po přemýšlení nad otázkami morálnosti.
Autor moc nepopisuje postavy, což mi ve výsledku vyhovuje.
Mohu si je představit po svém a navíc zrovna pro tento příběh není vzhled
postav zase až tak podstatný, jako jejich uvažování, myšlení a především
morálka.
Postavy lidí – křoví určené k pokosení - jsou představeny
v podstatě jen ve vztahu k smrti a to především ve chvílích kdy na ně
dojde řada a stojí tváří v tvář smrtce. V příběhu vlastně vůbec nejde
o lidstvo a jeho šťastnou současnost absolutního vědění a nesmrtelnosti. Jsou
jen jako ryby v rybníce a čekají na tu ne moc pravděpodobnou chvíli, až je
někdo vyloví. Někteří nudící se nesmrtelní dokonce v zmrtvování sebe sama
nalezli zábavu – proč taky ne, když vás zase oživí, že?
Smrtky a učedníci mají
pochopitelně výrazně jiný, méně lehkomyslný, často až filosofický pohled na
život i na smrt a toto je ta stránka, po které jsou především představeny. I u
Citry a Rowana jde hlavně o to, jak se vypořádají s principem učednictví,
které přijali – vždyť se učí brát život a jednat s lidmi, které si vybrali
k pokosení a s jejich příbuznými. Oba jsou vystaveni výrazně odlišnému
stylu práce smrtky a jak na to reagují je gró jejich vývoje. Asi není potřeba
říkat, že ve svém učení oba dospívají zatraceně rychle a stejně rychle také
přicházejí o iluze mládí. Díky tomu rozhodně nepůsobí jako běžné postavy
z žánru YA, proto se knihy nemusí bát ani dospělí čtenáři.
Od hrdinů,
kteří se měli stát smrtkami, se očekávala jistá morální úroveň, odpovědnost a vyspělost, kterou s sebou tahle práce nutně nese. Co
asi s člověkem udělá taková moc nad životem a smrtí ostatních? Hodně to
bylo vidět na přístupu jednotlivých smrtek k jejich práci. Každá byla
opravdu jiná, kosila jiným způsobem a vyznávala jinou ani ne tak životní jako
spíš „smrtnou“ filosofii. A vlastně i životní, protože životní styl smrtek se
ne vždycky řídí jejich desaterem. Smrtky jsou prostě nad zákonem a uznávají jen
svůj vlastní. Moc pravidel nemají a některé si i to málo dokážou ohnout po svém
nebo prostě obejít. Trochu mi připadalo, jako by si pan autor neodpustil
nenápadnou narážku na jistou církev – ono to uspořádání smrtčího cechu malinko
připomínalo cosi, co je ze současnosti známé a to nejen názvoslovím nebo některými
věcmi, jako je například deset přikázání, konkláve, rituály a tak dál. No,
někde se prostě člověk inspirovat musí :)
Docela mě zaujal akt, který každá smrtka provedla po svém
zvolení a sice, že si vybrala jméno podle významné historické osobnosti z věku
smrtelnosti. Bavilo mě hádat, proč si jednotlivé smrtky vybraly konkrétní
jména. Nebo spíš pátrat po tom. Vyhledávala jsem si osobnosti, abych se o nich
dozvěděla zajímavé podrobnosti nejen to, kdo byly a pak zkoušela najít
souvislost s konkrétní smrtkou. Jde to, zkuste taky :)
Jen malá odbočka: Líbí se mi taky, že nebyla přeložena jména
hrdinů. Přiznávám, že mi to dost vadí například hlavně u Maasové, ale i jinde.
Dost často překlad jména postavě ublíží a tady by se to stoprocentně stalo.
Navíc by museli přeložit jen některá a to by vypadalo pitomě. Konec odbočky :)
.
V příběhu nechybí taky lehce napínavá linka, kdy oba učedníci
chápou, že v cechu smrtek je cosi v nepořádku. Že v něm místo
morálky a soudržnosti panuje rivalita a politikaření. Prospěcháři se derou
k moci a považují se za vizionáře. Cech smrtek a jeho uspořádání směřují
ke změně, která se zdá být nevyhnutelnou. Je celkem jasné, kdo stojí na které
straně, autor má v tomto karty rozdané a od prvního setkání
s postavami jsem věděla, do kterého tábora patří. Průhlednost děje ale
knize rozhodně vytknout nemůžu.
Kapitoly sledují oba hrdiny více méně na přeskáčku a
kupodivu se mi nestalo, že by mě jeden příběh zaujal víc než druhý nebo bych
jednomu z nich víc fandila. Oba mě bavili stejně. Stejně tak mě zaujaly
úryvky z deníků kosení, které si každá smrtka musí vést. Byly vždy před
novou kapitolou a našla jsem v nich hodně zajímavých myšlenek.
Knihu si určitě neužije ten, kdo hledá akci, napětí a
strhující děj. Tahle je jiná. Plyne spíš pomalu. O děsivé okamžiky kosení
každopádně není nouze, ale autor se dokázal vyhnout lacinosti. Dokonce ani
hromadné kosení smrtky Goddarda nepůsobí jako šaráda. Kosení jednotlivců je
každopádně výrazně mrazivější a osobnější.
Jak se příběh chýlí ke konci, překvapivých momentů přibývá a konec hodně
láká na další díl. Já si ho přečtu určitě. Tahle série má dobře nakročeno
k tomu stát se nezapomenutelnou. Pan Schusterman si umí rozhodně dobře
vybrat téma a naštěstí umí i dobře psát.
Knihu ráda doporučím všem, které zaujme téma. Vůbec není
potřeba uhýbat před ní, protože má nálepku YA. Myslím, že má velký potenciál
zaujmout každou věkovou kategorii.
Anotace:
Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Smrtky jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.
První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak „smrtky“. Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla – což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit „umění“ brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.