...: Přestaň mi lhát

Přestaň mi lhát nebyla úplně mou první volbou, když jsem si vybírala knihy. Vlastně mě spíš nelákala. Pak jsem ale slyšela doporučení, které mi podsunulo myšlenku, že by mě kniha mohla v lecčem oslovit. Rozhodla jsem se tedy dát jí šanci, i když jsem od ní nic nadprůměrného neočekávala.

Anotace:

Strhující thriller o záhadném zmizení a dvou sestrách, Noře a Sophii, které jsou ve všem naprosto odlišné. Nora je o rok starší než Sophie, chytrá, vzdělaná, obětavá a pracovitá, a také dost introvertní. Sophie je velmi společenská a oblíbená, a má přítele – známého fotbalistu Garretta. Ten byl naposledy viděn, jak odchází z večírku s Norou, což je velmi zvláštní, protože se navzájem neměli moc rádi. A Nora se tak stává hlavní podezřelou z jeho zmizení. Sophie začne dostávat zprávy od někoho, kdo tvrdí, že je Garrett, a hrozí jí pomstou za to, co se mu té noci stalo, a za lži, které o tom obě dívky řekly policii. Vzájemný vztah sester i jejich životy jsou v ohrožení, proto se obě budou muset rozhodnout, zda si začnou znovu věřit, nebo budou riskovat, že je jejich společná tajemství zavedou do záhuby. YA detektivní thriller pro čtenářky knižní série Návrh na vraždu pro hodné holky od Holly Jacksonové.

…

Rozmotat pocity, které mám po přečtení této knihy, není úplně jednoduché. Přes některé fakt skvělé myšlenky, které v ní byly a přes opravdu dobře zpracované mezilidské vztahy – zejména sesterské – nemůžu říct, že bych z knihy byla vysloveně nadšená. Jenže pak je tu docela zajímavě vymyšlená zápletka, kterou musím ocenit. Takže závěr by zněl asi tak nějak, že kniha je v mnohém skvělá, jen asi nebyla tak úplně mým šálkem kávy.

A teď se tomu pokusím přijít na kloub. Proč mám takové komplikované dojmy?

Kniha je YA thrillerem. Je tedy jasné, že tu bude nějaká napínavá zápletka a její vyřešení bude záležet na některém z hrdinů. A zápletka tu byla: Zmizel Garrett, jeden z nejpopulárnějších kluků na škole, fotbalista, syn bohatých rodičů. Nikdo neví, co se s ním stalo, jestli utekl – což je závěr policie, nebo jestli už není mezi živými. K ani jednomu závěru neexistuje žádný důvod. Garrett prostě zmizel beze stopy…

Styl vyprávění mi nejdříve moc nesedl. Začátek působil zbytečně záhadně a všechny ty náznaky a informace o lžích a tajemstvích, mě trochu rozlaďovaly. Pořád samé záhady a náznaky a přiznám se, že když jsem byla trochu unavenější, stávalo se mi, že jsem přestávala čtení vnímat a musela jsem se vracet. Na klukovi, který zdrhnul z domova a své holce to neřekl nebo podváděl v písemce mi zas nic tak fascinujícího nepřišlo, ani po všech těch náznacích. Zkrátka kniha potřebuje trochu času a pár stránek, než jsem se zvládla zaujmout a ponořit do příběhu a pochopit příčinu všech těch tajností. Zhruba od poloviny jsem se rozhodně cítila zaujatá, i když to byly spíš myšlenky postav než zápletka a čtivost, co mou pozornost drželo.

Vyprávění zahrnuje dvě časové roviny – před zmizením Garretta a po něm. Přičemž obě roviny se mírně prolínají a celé to působilo poněkud zmateně tím, jak v obou vystupují stejné postavy (až na Garretta pochopitelně, ten je osobně jen v jedné). Možná toto byl jeden z důvodů, proč mi kniha úplně nesedla, že jsem měla problém zorientovat se v před a po. Nebo ne úplně zorientovat, ale spíš přijmout, že se příběh v každé kapitole takto trhá na dva. Sledování dějových linek a souvislostí se tím poněkud komplikovalo.

V kapitolách i v časových rovinách se střídají sestry Nora a Sophie. Každá vypráví v podstatě stejný příběh ze svého úhlu pohledu, ovlivněným jejich povahami i vzájemným vztahem. Od začátku je jasné, že jsou obě úplně odlišné a zároveň, že se mezi nimi cosi rozbilo. Něco, co způsobilo, že jejich sesterské pouto už není tak symbiotické, jako bylo před „tou událostí“. Přes to, že jim na sobě stále záleží a vzájemná blízkost jim chybí, tohle „něco“ nedokázaly zatím překonat.

Jedna se jevila na první pohled jako princeznička, druhá jako cílevědomá potvora. Hned mi nebyla sympatická ani jedna. Trvalo, než jsem je trochu poznala a našla si k nim cestu. A hlavně než jsem pochopila důvody odcizení mezi nimi, všechno to tajnůstkářství a všechno, co si sestry vyčítají.

Obě hrdinky byly velmi dobře napsané. Jejich povahy se vyvíjely pod tlakem okolností a v příběhu si prošly velkou proměnou, zejména co se týká ztráty jisté naivity, nevinnosti a iluzí o světě a o tom, co je dobré a co špatné. A že na první pohled nemusí být tyto věci tak rozeznatelné a černobílé, jak by asi člověk chtěl.

Nora byla velmi cílevědomá a odhodlaná. Měla v životě svůj cíl, svou představu o tom, co chce a jak toho dosáhnout a šla si za tím. A nejen ve studiu ale i později v rozkrývání záhady, která byla podstatou zápletky. Její morální kompas byl nastavený naprosto rovně a v podstatě za jakoukoli cenu. V tom mi byla sympatická, i když ze začátku to působilo hodně tvrdě až arogantně. Jakoby sama nikdy neudělala chybu. Jenže jsou „chyby“ a „chyby“ a Nora jasně vnímala ten rozdíl. Velmi důležitá pro ni byla její sestra. Otázkou bylo, co všechno je ochotná obětovat pro její štěstí a jestli se nakonec sama nedopustí nějakých těch „chyb“.

Sophie rozhodně nebyla tak přísně organizovaná jako Nora. Rozhodně ale byla cílevědomá, jen ovšem svým vlastním způsobem. Věnovala se tanci a byla mezi lidmi velmi oblíbená. Chodila s nejoblíbenějším klukem na škole a snažila se ze všech sil, aby byla (podle svých slov) „dost“. Dost dobrá, dost výkonná, dost milá, hodná a oblíbená. Aby všem dost vyhověla ve všem, co po ní chtějí. Kvůli tomu mi nejdřív sympatická vůbec nebyla. Působila jako hloupá nanynka, se kterou lidi orali, jak se jim líbilo. Bohužel většina jejích kapitol byla taková a asi proto se mi více líbilo v částech s nezlomnou a naprosto svou Norou.

Rozhodně knize nemohu vyčítat docela slušnou napínavost. V některých chvílích jsem hrdinky až obdivovala, že se na všechno nevykašlou a nejdou prostě na policii s tím, nač už přišly. Policie vlastně byla celkem zapojená, jen se mi nezdálo, že by až tak ignorovala skutečnost, že se zrovna dvěma sestrám pořád dějí podezřele smrtící nehody za účasti jiných lidí, zejména maskovaných mužů. Ale chápu, vyšetřovat měly právě ony sestry, tak se do toho cajti moc motat nesměli. Zajímavě na mě působilo, jak obě holky začaly každá šťourat do něčeho jiného a autorka to hezky propojila v jeden průšvih.

Nora se k věci dostala přes odhalený podvod s esejí. Situace ohrožovala její akademickou pověst a tak se rozhodla dokázat, že ona nebyla ta, kdo podváděl. Sophie zase, i když s velkou, velkou, nechutí, začala šťourat do zmizení svého přítele Garretta a svého podezření, že jí byl nevěrný. Od začátku bylo zřejmé, že spolu oboje souvisí. Sestry ovšem vůbec netušily, do čeho se to zaplétají, jak hluboko průšvih sahá a že při odhalení pravdy může jít taky dost o krk. Záporák si totiž pochopitelně nepřál, aby se na něj přišlo. Musím říct, že rozuzlení případu mě docela překvapilo. Zejména kdo a jak hluboko je do čeho namočený.

Vztahů a romantiky je v knize pomálu. Přes to si nemohu stěžovat, že by tu nebyly, i když hlavním a nejdůležitějším vztahem je tu jasně pouto mezi sestrami. Autorka věnovala prostor i poněkud nezdravému vztahu Sophie a Garretta a neopětované lásce, kterou k Noře cítí její kamarád od dětství. Není potřeba mít strach, že by vztahy zabraly v knize moc prostoru. Jsou tu jen tolik, kolik by asi člověk očekával – bylo by divné, kdyby středoškolačky neměly žádné citové interesty. Já osobně jsem fandila Judovi a celkem mě mrzí, že se Sophií nedostal prostor rozvinout nějaké hlubší pouto. Romantické vztahy zde ale nebyly tím důležitým a autorka se udržela a nesklouzla k zabřednutí do nich.

Velmi mě bavily části, kde sestry přemýšlely nad svým životem a současnou situací a tomu, co k ní vedlo. Obě postupně pochopily, že jsou možná věci, které jsou důležitější než jejich osobní cíle. I když to zdaleka neznamená, že by se vzdaly, jen byly připravené něco obětovat. Sophie v průběhu příběhu hodně vyrostla. Začala si uvědomovat, jak moc podléhá tlaku ostatních a jak ji omezuje, když je pouze poslušnou holčičkou, která se ze všech sil snaží být pro všechny dost dobrá. Postupně si také uvědomovala, jak nezdravý a svazující pro ni vztah s Garrettem byl. Zároveň také hodně výrazně začíná chápat svou sestru, na kterou ze začátku měla vztek a vinila ji z hodně špatných událostí, které rodinu potkaly. Nora si zažívala taky hodně překvapení. U ní to bylo hlavně v oblasti morálky a toho, co je správné. Její vlastní nastavení ji vždycky vedlo k jedné pravdě a jejímu sdělování bez ohledu na následky. Hodně se zamýšlela nad tím, co je vina a trest a jaký trest už je dost nebo kdo má právo trestat a soudit. Hodně se mi líbila v tom, že byla ochotná přijmout naprosto odpovědnost za všechno, co dělá a ochránit svoje blízké. Její priority se hodně posunuly od první kapitoly, kdy chtěla jen na vysněnou universitu, která jí měla pomoci k vysněné kariéře.

Ostatní postavy paradoxně nedostaly skoro žádný prostor na nějaký charakterový posun nebo výraznější popis. Kupodivu mi nevadilo, že tvoří spíše jen kulisu k dění. Bohatě to stačilo. Důležité byly sestry. Celá zápletka v mých očích vlastně sloužila jen a jen ke změně osobností obou sester. Je to dobře? Nevím :) Ještě jsem asi neviděla thriller, kde by vývoj postav dostal tolik prostoru. Sice v souvislosti se zápletkou, ale občas mírně na její úkor.

Právě ony myšlenky postav, které mě tak zaujaly, totiž celkem zpomalovaly tempo děje, které asi u thrillerů trochu potřebuju svižnější. Došlo mi, proč se jiní autoři tolik ve vývoji postav nepiplají. Právě proto, že to odvádí pozornost od napětí a zápletky k životům postav a jejich problémům a charakterům. Pro mě pak bylo mírně složitější vyznat se v propletenosti zápletky, jejíž začátek – podvody s písemkami a nevěra – se mi zdál jako dost banální. To jsem ještě netušila, do jakého bahna to povede. Přeci jen to na mě bylo prostě pomalé a minimálně prvních šedesát stran mě otravovaly ony náznaky a mlžení od Nory i Sophie. Právě ony náznaky a utajování mě nějak nutily si myslet, že to celé je prostě jen nafouknutá bublina a komplikovaly mi začtení a potřebu strhnutí příběhem. Ani v částech, kde už mě příběh zaujal, nemohu říci, že by mě strhnul a já musel jen hltat řádky.

Celkově hodnotím knihu jako povedenou. Protože jsem od ní nic nečekala, nemohu říct, že bych nedostala, co jsem chtěla :) K tomu, abych ji označila jako super thriller, jí ale chybělo nějaké to napětí a strhujícnost vyprávění. I tak si ale myslím, že většina čtenářů bude spokojená.

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.

Za příběhem pokračujte tudy.