27. 7. 2015

Sedmihorky vol. 2


... a taky tak trochu Sušky ...


Bylo vedro.Vím, že se začínám opakovat, ale fakt bylo a pořádné! Radostně jsme tedy vyrazili trochu prohřát kosti na písek, tentokrát v mnohem početnější sestavě, která se na místě ještě zdvojnásobila. Asi za to mohl ten prodloužený víkend.

Maják

Vzhledem k tomu, že minule jsme začínali lezením na Mnicha, vedly naše první kroky tentokrát k Majáku. Teda kecám :) první kroky vedly do kempu na několik krásně vychlazených Rohozců.
Následně jsme se usadili pod Majákem v místě, které bylo ve stínu a jediný na kom bylo vidět, že se chystá lézt, byl Alda. Kupodivu se mu podařilo nakonec sehnat jističe a vyrazil vstříc osluněnému vrcholu věže.  Zde platí „kdo první chodí, sám sobě škodí“, protože pak musel vydržet nahoře nejdéle, než tam vyfunělo dalších pět lidí. Někteří z našeho početného družstva využili nepřítomnosti velitele a vypařili se neznámo kam, pravděpodobně na další Rohozec či procházku po Skaláku. Návštěvu bivaku Josky Smítka jim mimochodem trochu závidím. Budu se tam muset podívat taky.

Spárou vzhůru na Galeon

Náš opečený tým mezitím sjel z Majáku a zamířil směr Galeon, kde jsme vyhlédli kratší cestu s na první pohled  ne moc sympatickým nástupem a krátkou spárou. Cesta se nakonec ukázala být poměrně přátelská a s menším úsilím to šlo. Když se lezla cesta Svatební, ukázal se jeden z předchozích dezertérů (Galous) a připojil se ke svatebnímu veselí. Vzhledem k tomu, že nás bylo jak psů, moc jsme toho nevylezli a stejně v tom vedru bylo třeba doplňovat tekutiny :) ano správně, den zakončil Rohozec.



Druhý den byl poněkud smolný. Po té, co se vylezla první cesta, ze které pršely kameny, písek a borůvčí se ukázalo, že zabloudit se dá prostě všude. Cesta se jmenovala Nepřátelská a nikdo z lezoucích se tomu moc nedivil :). Bohužel nepřátelské ten den bylo kdeco. Sotva jsme se posunuli pod další věž, s nasazením života, cestou necestou divokým smrčím a přes devatero plotů (kecám, plot byl jeden :)), začalo pršet. Utekli jsme na zámek a po dešti zbývala jediná možnost, jelo se na Sušky. Tam jsme si myslím přišli na své všichni. Rozděleni na dva týmy jsme poctivě lezli, dokud vedro dovolilo.  Obzvláště spára na Sokolí věž byla náramně krásná na pohled (i napolez, dle dvou statečných).

Spára na Sokolí věž na Suškách

Třetí den už bylo zase krásně, takže jsme zůstali ve Skaláku a šli na Dračky. Obsadili jsme Dračí zub k náramné radosti okolochodících turistů. Obzvláště na Českou hranu měli krásný výhled, takže o focení se staralo kromě mě i několik dalších lidí :).

Bez průvodce se špatně vzpomíná na názvy cest, ale ono to nevadí. Do příště si za domácí úkol pořídím deníček a budu si je zapisovat :).

Cestou k Dračkám

20. 7. 2015

Velký Rábl


Poslední dobou kdykoliv chceme vyrazit někam lézt, tak je hlášené buď tropické vedro nebo brutální déšť. Kam se podělo normální vlahé léto? Asi tak 25°?
No to je jedno :)


Tentokrát hlásili, že bude asi … možná … celkem určitě pršet, takže jsme za cíl výletu zvolili Rabštejn. V Sedmihorkách totiž kupodivu předpověď vyšla a topili se tam už skoro týden.
Cestou na Rábl jsme s napětím pozorovali mraky. Trochu poprchávalo, ale všeobecně se dalo říci, že bylo ideální počasí na lezení – pod mrakem a mých vytoužených 25° :). Vyfuněli jsme kopec do základního tábora, postavili chýše a mazali co nejrychleji lézt, protože přece jen jsme si nebyli jistí, jestli na té hnusné předpovědi nebude něco pravdy. Šéf výpravy určil místo srazu Věž u buku. Proto jsme se po menším hledání sešli u Panny. Začíná se stávat tradicí, že jakmile nás Alda pošle někam samotné, dojdeme úplně jinam :).


Rozlez tedy proběhl u Panny na lehčích cestách a přímo na Panně, taktéž na lehčích cestách. V podstatě jsme zde vylezli téměř všechno, protože cest tu zase tolik není, až na ty velmi lehké, ty byly obsazeny bujnou vegetací a mechem. Mimochodem takové krásné chyty jako na Ráblu se jen tak nevidí. Kdykoliv člověk potřebuje madlo nebo alespoň trochu lepší chyt, je tam. A těch krásných stupů! 
Pak jsme se přesunuli na původní místo určení – Věž u buku.


 Z buku už sice moc nezbývá, ale cesty tu jsou pěkné.  Já jsem si udělala radost krásnou cestou Šestková (6+), pánové pokukovali po vyšších číslech, ale Milanův převis direkt (8-) se neukázal jako přátelský a prozatím si uchoval svoji nedobytnost, i když velice těsně – tady bohužel výjimka potvrdila pravidlo, občas se ten chyt prostě nenajde :). Lezli jsme si tak pěkně v pohodě, prostřídali pár sektorů a pochvalovali počasí až do zapeklitého okamžiku, kdy Alda dolezl Rudou hranu, dobral za sebou Marťase a nastoupil Wilda. Zhruba v této době vypukla nahoře na věži panika a Wilda bojující s gravitací a skálou byl pobízen k větším lezeckým výkonům. Prý se blíží mrak. A prý z mraku prší. Na mé straně věže bylo sice krásné sluníčko, ale vydrželo to tak další půl minuty. Předsunutá hlídka nekecala, během pár vteřin jsme byli mokří jako myši. Mrak se vyřádil a odtáhl otravovat někam jinam. Každopádně bylo po lezení. Odčvachtali jsme do základního tábora a v rámci večerní pohody u vína jsme si zřídili krásný ohýnek.



Bohužel v noci začal takový slejvák, že nám nezbylo než to ráno spakovat a odjet domů. I tak to bylo krásné polezení a vzhledem k časové dostupnosti od Brna se na nás může Rábl letos ještě těšit. A kdyby někoho třeba zajímala nějaká ta konkrétní informace o rabštejnském lezení, najde ji na alpsporťáckém blogu.


15. 7. 2015

Vikingova čarodějka


Autor: Kelli A. Wilkins
Rok vydání: 2014
Nakladatel: Alpress



Anotace:

Když se rozzuření vesničané chystají upálit mladou čarodějku Odariu, objeví se naštěstí horda bojovníků a dívku zachrání. Ta sice unikla smrti, ale ocitne se v rukou divokých Vikingů. Jejich vůdce Rothgar chce zpočátku využít jejích magických schopností, pak se však do krásné čarodějky zamiluje. Jeho muži mají z kouzel opravdový strach a vzbouří se… 

Můj komentář:

Nevím, co mě to popadlo, když jsem se rozhodla přečíst si nějakou echt romantiku pro ženy. Nejspíš v duchu hesla „zkusit se má všechno“ (nebo mě zlákala obálka spolu s ukázkou z knihy) jsem si vybrala na recenzi Vikingovu čarodějku.
Knížka bude určitě pro vyznavačky tohoto žánru pravou perlou. Mě, jakožto pouhého občasného konzumenta romantické literatury, důkladně proliskala a dala mi jasně najevo, že do tohoto jsem dosud nedorostla :).

Pojďme se tedy podívat romantice na zoubek :) začneme třeba hlavními postavami. 
Předně tedy je v knize samozřejmě ONA. Ona se jmenuje Odaria, je čarodějka, krásná, sexy a což zřejmě mělo pro děj nějaký zásadní význam, protože autorka to několikrát zdůraznila, je panna. A jako taková na sebe nehodlá nechat sáhnout a to prosím celé tři dny! Pak úplně otočí, protože se objeví ON.
Jeho zovou Rothgar, je vysoký, urostlý, mužný, drsňácký velitel Vikingů. Nevím, proč zde bylo i toto na každém druhém odstavci, ale už tři roky od smrti jeho ženy je slovy autorky „jeho meč mrtvý“. Pochopitelně až do chvíle než potká JI. Potom se mu začnou tam dole dít věci, o kterých jsme také na každé stránce podrobně informováni.

Kniha začíná docela slibně – scénou upalování čarodějnice za bouřlivé noci, ze které se znenadání vynoří tlupa krvelačných Vikingů. Pochytají vesničany natěšené na upalování a čarodějnici se podaří uprchnout. Samozřejmě narazí na velitele Vikingů a přesně od této chvíle to začíná jít s knihou od desíti k pěti.
Jak už jsem psala, má autorka neuvěřitelnou schopnost pokazit jakoukoliv romantiku, která by se snad z děje dala vykřesat, popisem činnosti pohlavních orgánů hlavních hrdinů. Nelze jí upřít snaha popsat i to, co se jim děje v hlavách, ale natolik si to odporuje, že jí to prostě nevěřím. Kupodivu jedinou uvěřitelnou scénou, která se odehrávala mezi Ním a Jí byl pohřeb kocoura, možná proto, že tam se ani jeden s hlavních hrdinů nezabýval tím, kdy se spolu konečně vyspí. Toto potěšení jim autorka dopřála až po několika zmařených pokusech, kdy je pokaždé někdo nebo něco vyrušilo těsně před. Přiznávám, že hezky napsanou milostnou scénu si ráda přečtu, ale tuhle jsem v polovině raději přeskočila.

Hlavní mužský hrdina mě moc nenadchnul, zdál se být spíš jako pubertální kluk, který neví, co chce. Autorka se sice snaží vsugerovat čtenáři myšlenku, že je, či kdysi byl krutý drsoň, ale bohužel spíš působí jako ubožák. Čarodějka taky nestrávila moc času kouzlením, celá magie zde byla spíš jako doplněk, aby se hlavní hrdinka zabývala alespoň něčím a byla omezena na léčivé bylinky, afrodiziakální lektvar a vyvolávání bouřek. Celé její kouzlení by se hodilo tak maximálně na pouť.
Vztah mezi postavami je divný. Oba by nejspíš potřebovali několik sezení s kvalitním psychoterapeutem. Celkově jsem byla z jejich myšlenkových pochodů dost zmatená a poměrně brzo mi šli oba na nervy. Jediný vývoj postav, který bylo možno pozorovat, byl od panny k nymfomance a od impotenta k nadrženému … jinak nic.

Docela ráda bych napsala o knize i něco pěkného, ale bohužel mi autorka svým pojetím romantického příběhu a popisem událostí nesedla. Spíš jsem u knihy vydržela s tím, že to snad postupně bude lepší, jako na začátku.

I přes to děkuji Palmknihám za poskytnutý recenzní výtisk, za můj výběr nemůžou :). Knihu je možno zakoupit zde.