29. 1. 2018

TY vyber, kdo přežije



Autor: Stephan R. Meier
Překlad: Jana Kellnerová
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 448



Můj názor:

Tomuhle příběhu nešlo odolat. Prostě nešlo! 
Posuďte sami: civilizace na Zemi se úplně změnila, což nabízelo nový život pro vyvolené pod vedením softwaru Výběr. Hrdina čelí nebezpečí, protože přišel na něco, nač přijít neměl. Luxus a pohodlí na jedné straně a strádání a boj o přežití na straně druhé. A hlavně fascinující a děsivá vize budoucnosti, která už možná klepe na dveře. Ráda se nechávám pohlcovat podobnými příběhy, proto jsem se rozhodla zkusit i tento.

Na území někdejší Kalifornie se rozkládá moderní město Nový Eden.
Eden je ráj. Doslova! Veliké město, které pojme šest set tisíc lidí, kompletně vyprojektované programem Výběr. Je krásné, plné zeleně a pohodlí. Obyvatelé se o nic nemusí starat, jen o to, aby byli zdraví, šťastní a měli život plný zábavy, dostatku a povznášející tvůrčí činnosti. 
Vše v domech je kompletně řízeno stroji a programem Výběr. A dům o své obyvatele pečuje vzorně – mluví s nimi, stará se o jejich zdraví a pohodu, podle neustálých kontrol doporučí vše od jídelníčku po tělové mléko. Plánuje program, navrhuje, co si obléknout, co celý den dělat… I s kým mít děti, aby byl lidský genofond zdravý a silný.
Ploty nejsou potřeba, zločinnost neexistuje. Město je dokonale ekologické, ve všem soběstačné a… inteligentní.

Má to ale nevýhody. V ruce mají lidé voperovaný implantát Vešebt na komunikaci s řídícím programem Výběr a veškeré soukromí, anonymita a samostatnost je v tahu. Výběr o nich ví všechno. Štěstí je takřka povinné. Ale dá se říct, že lidé nemají důvod být nešťastní. Protože mohli dopadnout hůř. Nemuseli být totiž mezi vyvolenými, stačilo jen málo a mohli patřit mezi zavržené.

Ti žijí v divočině, mimo výběrová veleměsta, zcela bez moderních vymožeností. Doslova v době kamenné. V den D, kdy výběr proběhl, byli shledáni nevhodnými a ponecháni sami sobě. Zcela bez podpory, zcela bez prostředků. Bez elektřiny, bez tekoucí vody, bez jídla. Byli určeni k vyhynutí…

Možnost vybrat si nebyla. Buď jste byli vyvoleni nebo zavrženi…

Zdroj

Výběr. 
To bylo klíčové slovo ke všemu v knize. Pochopitelně mi bylo postupně objasněno, jak proběhl, co k němu vedlo a jaké byly úmysly původních tvůrců. Výběr je ta událost, která změnila svět na lepší, čistější a bezpečnější místo pro život a zároveň název řídícího systému.

V knize se to pochopitelně hemžilo supermoderními technologiemi. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi všechny ty vyspělé technologie líbí, i když byly v pravdě fascinující. Pan autor dokázal dotáhnout nesmírné detaily a promyslel každý nesmysl, na který by jen mohl šťouravý čtenář přijít. Málem bych očekávala, že se v těch strojích ztratí lidská stránka věci a postavy budou vedlejší, ale nebylo tomu tak. Lidé, jejich povahy, přístup k životu a to, na které straně plotu se ocitli při Výběru, byli velmi důležití pro celkovou situaci. Pan autor si s postavami celkem pohrál a nechal je prožívat velmi rozdílné osudy. Obzvlášť mě zaujala postava programátora Výběru svojí extrémní introverzí a liduplachostí. Spark jako hlavní postava a prominentní dítě nového světa mě také zaujal, ale spíš jako průvodce dějem a technologiemi Výběru.

Příběh není žádným akčním sci-fi, ale spíš výpovědí několika generací těch, kteří žili před velkou změnou a po ní případně zažili oboje. Jednotlivé dějové linky, kterých není úplně málo, sledují situaci na zemi před Výběrem i po něm. Ať už se jedná o roky nebo jen týdny, hodiny či okamžiky. V každé kapitole jsem se dozvěděla něco důležitého, i když mi třeba došlo až později, proč to důležité vůbec bylo. 
Před výběrem se pan autor věnoval zdánlivě nezajímavým lidem, ale i důležitým osobám (programátor a tvůrci Výběru, Spark, lidé, kteří nebyli vybráni…). Některé pasáže se mohly zdát na první pohled dlouhé, ale určitě bych nestála o jejich zkracování. Vysvětlovali se v nich totiž vize, novinky a fungování světa po výběru a to bylo velmi zajímavé. Provokovalo mě to k přemýšlení nad životem, lidskými právy, chováním k prostředí, ekologií a moderními technologiemi. Dokonce i nad tím, jací lidé jsou a jací se zdají být a jak dokážou v krizový okamžik překvapit v dobrém i ve zlém. Bylo by škoda o tohle knihu připravit. Příběh by tím přišel o sílu a čtenář o možnost nechat se okouzlit a nadchnout pro budoucnost, aby pak o pár kapitol později uviděl a pochopil druhou stranu věci. Ten rozdíl mezi před a potom byl skutečně nezměrný a přiznávám, že život po výběru se zdál hodně lákavý a zajímavý. Panu autorovi se to podařilo zachytit velmi dobře, čtivě a technologie popsat srozumitelně. Svým vyprávěním mě zaujal víc, než jsem čekala. 
Trošku na vedlejší koleji se ale ocitla ona napínavá linka, kdy měl hlavní hrdina na „něco“ přijít a uvést se tím v nebezpečí života. Ano, bylo to tam všechno, jen mi trochu chyběl ten pocit opravdového nebezpečí a strachu o hlavního hrdinu. Moji pozornost strhnul spíš svět okolo a jeho technické fungování.

Zdroj

Trochu mě překvapil a dá se říct, že i zklamal, konec příběhu. Po neuvěřitelně podrobném a rozvláčném vyprávění přešel pan autor na velmi rychlé tempo, kde se moc ničím nezaobíral. Jakoby měl jedinou snahu a to ukončit to co nejdříve. Rozdíl byl o to výraznější, že děj, zprvu tak poklidný, najednou nabral tempo, při kterém na vysvětlení nebyl čas. Připadalo mi, že se v téhle akční a uspěchané rovině pan autor moc necítil. A já taky moc ne. Některé dějové linky včetně té hlavní se uzavřely uspěchaně a značně nevěrohodně. Do teď si nejsem moc jistá tím, co se stalo a proč.
Nebýt uspěchaného konce, dostala by ode mě kniha plný počet bodů. Přes to ale příběh splnil očekávání, které jsem měla, když jsem začínala číst. Bavil mě, četl se mi skvěle a popisované prostředí a myšlenky mě doslova probouzely k životu.

Knihu mohu doporučit všem zájemcům, kteří mají rádi utopicko-dystopické příběhy. Vím, že to zní jako zvláštní kombinace, ale tady bylo opravdu obojí. Z technologií nemusíte mít obavy, pan autor umí své myšlenky srozumitelně předložit a v prostředí Výběru se budete díky tomu cítit jako doma. Možná si i budete přát, aby to doma bylo :). 
Pokud rádi u knih přemýšlíte, užíváte si zajímavé technologické nápady a nejdete jen po prvoplánové akci, bude tohle kniha přesně pro vás.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Více o knize se dozvíte přímo na stránkách nakladatele zde. Knihu můžete zakoupit třeba v síti knihkupectví Dobrovský nebo na jejiche-shopu tady.



Anotace:

Hustými lesy prchá muž, neustále na útěku před blížícími se drony, které by mohly znamenat jeho smrt. Jmenuje se Spark a až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem VÝBĚR, díky němuž měl všechno: zdraví, sex, jídlo, práci... 
 
Pak však odhalil, co se skrývá za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná je všemocnost VÝBĚRU. A že žena, kterou miluje, byla vyhnána – a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den! 
Tak začíná Sparkův boj. Za lásku svého života. Za budoucnost světa...


25. 1. 2018

Ve stínu Rudé věže


Autor: Karolina Francová
Série: Purpurová noc (1. díl)
Nakladatel: Brokilon
Rok vydání: 2017
Počet stran: 298



Můj názor:

Na knihu jsem narazila omylem, vlastně jen díky obálce. Po přečtení anotace jsem ale tušila, že si ji musím přečíst. A moje tušení se opět vyplatilo. Domácí fantaska stála za to a domácí byla doslova. Vše se totiž odehrává v roce 2025 Liberci…

S dnešním Libercem má ale ten knižní společného jen velmi málo. Hybnou silou příběhu je totiž magie a jeden až příliš ambiciózní a malinko duševně narušený, bezohledný a sobecký mág.

...

Jak to tak bývá, byla i tentokrát cesta do pekel dlážděná v podstatě dobrými úmysly. 
Když Radek Rener objevil na liberecku magické zřídlo a podařilo se mu ho otevřít, věděl, jakou daň za to zaplatí obyvatelé Česka. Přesto věřil, že oběť  je nutná pro vyšší dobro a přinese prospěch. Někde v koutku duše ale věděl, že to bude hlavně moc, kterou otevřený proud magie přinese jemu.

A skutečně. Stal se všemocným mágem - jedním ze dvou na světě. On a jeho syn Jan byli jediní dva, kdo dokázali zkrotit síly magického proudu a používat je. Z Liberce udělal Radek Rener střed Evropy. Svoje sídlo umístil do Rudé věže zbudované magickým způsobem kolem vyvěrajícího magického proudu. Jemu začal ráj, ve kterém se mohl nerušeně věnovat své magii. Pro lidi v Česku už to ale zase takový ráj nebyl. 
Sice díky Radkovým kletbám měli zaručené skvělé zdraví až do osmdesáti let a perfektní prosperitu, ale něco je to taky stálo. Především měli nad sebou absolutistického vládce, který vyžadoval poslušnost, a když se mu něco znelíbilo, dokázal se pomstít opravdu krutě. Druhý problém byly magické bestie, které se potulovaly celým Libercem a po setmění sežraly, na co přišly. Takto nad sebou měli lidé celou řadu drobných omezení.

V příběhu jsem se setkala s několika zajímavými postavami. Vedle mága Radka Renera a jeho syna Jana, bych mezi ty hlavní zařadila ještě ředitelku mateřské školy Kláru a jejího nového zaměstnance člena ochranky Nataniela. Zatím co Radek mě příliš neuchvátil, i když jako padouch měl úroveň, byla pro mě osobnost Jana Renera skvělým obrazem charismatického mága. Jednak tím, jak byl popsán jeho vzhled, ale i tím, jakým způsobem fungoval se svojí magií a jak jednal. 
Nejen jeho ale považuji za kvalitní postavu. Všechny byly velmi dobře propracované, jejich motivy jasné a srozumitelné a chování odpovídající situaci. Sžila jsem se s nimi rychle a neměla jsem důvod o jejich opravdovosti pochybovat.

Na knize mě okouzlilo zejména to, jakým způsobem paní autorka popsala svět plný magie a její fungování. Její styl se mi příjemně četl a já si užívala každý řádek. Zaujetí pro příběh mě nepřecházelo, paní autorka mi nedopřála chvilku na to se nudit nad nějakou nesmyslnou vatou. Prostě tam žádná nebyla :) Bylo také skvělé, jak měla promyšlený každý detail a příběh postupně rozkvétal a doplňoval sám sebe. 
Aktuální dění v knize střídaly kapitoly, ve kterých jsem se s hrdiny vracela zpět k událostem před Purpurovou nocí  - nocí, kdy se otevřel magický proud. Nechyběla samotná Purpurová noc a další události po ní. Měla jsem tedy ucelený přehled o tom, co vedlo k současné situaci a v ději se tak nebylo možné ztratit nebo tápat o tom, proč jsou věci tak, jak jsou a jakou motivaci ke svému jednání mají postavy. Magie, kouzel a kouzelných stvoření jsem si užila do sytosti. Jediné, co mě moc neuchvátilo, byla nutnost používat zaříkadla a většina z nich se mi zdála trochu jako dětské říkanky a nějak mi k celkovému ladění knihy neseděla.

Ze začátku jsem si nebyla úplně jistá, kam příběh povede, ale prostředí a situace v něm byla natolik zajímavá, že jsem se začetla okamžitě. Paní autorka neztrácela čas maličkostmi a k hlavní zápletce přistoupila docela záhy. Zároveň však nic neuspěchala a neodbyla. Jak jsem se začítala, zjistila jsem, že knihu bych nejspíš zařadila mezi fantasy-společenské romány. Její zápletka je totiž vystavěna nejen na magii, ale i na rodinných vazbách, mezilidských vztazích a lehké a velmi vkusně popsané erotice. Nemusíte mít strach, že by byla erotika nějak přehnaná. Paní autorka nezachází do zbytečných detailů a v knize se tyto scény objeví jen několikrát. Neznechucují, i když zrovna nevynikají něhou a romantikou a mají své opodstatnění pro děj. 
Nejde ale o typickou současnou fantasy „pro ženy“, i když Jan je opravdu kus. Můžete se těšit na boj o moc mezi mágy, do které se zapletou i lidé. Své místo v knize má také mezinárodní politická situace, protože Česko, byť velmoc, není v Evropě samo a sousedům se současná magická situace moc nezamlouvala.

S knihou jsem velmi spokojená a hodnotím ji vysoko. Byla pro mě stejnou radostí, jako loni Rudý úsvit. Čekala jsem zajímavou fantasy z domácího prostředí a tu jsem taky dostala. Doufala jsem ve skvělé a charismatické postavy a byly tam. Chtěla jsem příběh, který by byl dostatečně uvěřitelný a čtivě napsaný, měla jsem ho. Vlastně mi chybí už jen další díl :).

Knihu bych doporučila hlavně dámám, které holdují fantastice, ale myslím, že by zaujala i ty, pro které to není hlavní žánr a něco si přečtou jen občas. Pánové si samozřejmě knihu mohou přečíst také, ale pokud jsou kovaní v klasické fantasy, nemuseli by být úplně nadšení.


Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám. Pokud ve vás můj článek vzbudil zvědavost a chuť podívat se na knihu blíž, najdete ji zde. Můžete si přečíst ukázku případně knihu rovnou zakoupit.



Anotace:

  1. květen 2025, Česká republika, hlavní město Liberec.
V údolí mezi dvěma horskými hřebeny se ve věčném rudém přísvitu rozkládá město. Krouží nad ním draci, v parcích hřadují harpyje a v ulicích loví hydry, gryfové a bazilišci.
Na západě se na vrcholku Ještědu k nebi vypíná kdysi slavný hotel, který na východě již třináct let zastiňuje Rudá věž. Tyčí se na úpatí Jizerských hor do výšky půl kilometru, její koruna tone v mracích a její základy se noří do jediného zdroje magie na světě. Za jejími silnými zdmi určuje osud země temný mág. Zdá se, že nic nemůže narušit jeho moc a nikdo se mu nemůže postavit.
Přesto se o to chce pokusit lovec bestií a nájemný strážce Nataniel Skalický. Přijíždí do Liberce s cílem magii jednou provždy zničit a zaplétá se do boje o moc mezi temným mágem a jeho synem Janem Renerem.
Purpurová noc přichází...


22. 1. 2018

Bounty


V této a podobných společnostech je mínění veřejnosti vším. Se souhlasem veřejnosti nemůže nic selhat, bez něj se nemůže nic podařit. Proto ten, kdo formuje mínění veřejnosti, se dostane dále než ten, kdo schvaluje zákony nebo vyhlašuje usnesení.
                                                                                                                                                      Abraham Lincoln

Autor: Michael Byrnes
Překlad: Tereza Dobrovodská
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 494



Můj názor:

Do účasti v recenzním konkurzu mě zlákalo především prostředí internetu a sociálních sítí, které v knize mělo být stěžejním. Knihy z této oblasti mě většinou zaujmou a čtení mě baví a užiju si ho. Tady tomu nebylo jinak.

Když jsem začala číst, říkala jsem si, že mě kniha asi nebude bavit. Ze začátku se zdála být prostě obyčejnou kriminálkou. Tyto pochybnosti však trvaly jen něco okolo deseti stránek, protože pan autor nelenil a začal hned svůj příběh plnit akcí. Pak jsem zase měla pocit, že knihu nedokážu odložit. Tak moc jsem byla zvědavá na to, co se bude dít dál.

Připojte se k asociální síti!

Na začátku příběhu je luxusní kancelář na Manhattanu, kde je jednoho krásného dne nalezený bohatý bankéř s prostřelenou hlavou. Což o to, tomu by se policie ani nedivila, protože to byl grázlík, který nedělal nic dobrého a odsouzení unikl jen díky skvělému právníkovi. Teď ale vzal do rukou spravedlnost někdo jiný. A udělal to důkladně!
Ke svému zděšení objeví po vraždě FBI webovou stránku bounty4justice, která za zabití tohoto konkrétního cíle nabízela odměnu. A tento člověk nebyl první obětí a ani jediným lumpem, za kterého je na stránkách odměna nabízena.

Zdroj

Funguje to jednoduše: někdo navrhne cíl - anonymně pochopitelně. Na stránce se pak shromažďují důkazy o jeho provinění, fotky videa, soukromé informace, všechno. Kdokoliv něco má, může přidat. A lidé hlasují. Za pouhé dva dolary můžete rozhodnout, zda je cíl vinen či nevinen. A vaše dva dolary se načítají do konečné odměny za likvidaci cíle. Pro vyplacení odměny musíte předložit důkaz v podobě videonahrávky smrti cíle. 
Jakmile jste jednou prohlášen za cíl s označením vinen, máte to spočítané. Za ty peníze si vás někdo najde. Jediná šance na život je přiznání se úřadům.

Cílů přibývá, přibývá i vražd (nejen v Americe) a policie dělá, co může. Vypátrat stránku ale není jednoduché. Vlastně se to spíš vůbec nedaří... 
Vypnout ji také nelze, protože stránka se velice úspěšně za podobné pokusy mstí.

Téma knihy pro mě bylo obrovsky zajímavé. Hlavně ty temné stránky lidské duše, které v anonymitě a neohraničenosti internetu mají prakticky volnou ruku a vylézají na povrch. 
Na jednu stranu to vypadalo jako dokonalá spravedlnost. Grázla nepotrestal soud, tak si to lidé odhlasovali na základě důkazů sami. V zoufalství nad tím, že se spravedlnosti nedobrali oficiální cestou, přihlásili se k „sociální“ síti bounty4justice a vítají s nadšením každý nový cíl a odsouzení. A někdo anonymní provede vraždu. 
Jenže navrhnout jako cíl bylo možné kohokoliv - co když by někdo navrhl vás za to, že jste třeba neúmyslně někoho zabili při bouračce? Nebo za nějakou podobnou věc, kterou jste neudělali vědomě a schválně a lidi by pak odhlasovali vaši smrt?

Zdroj

Tyhle morální otázky v knize jsou a bylo jen na mě, jak si na ně odpovím. Přiznám se, že některým cílům jsem to přála, ale každopádně tenhle veřejný lynč nebyl způsob, který by se dal zvládnout. FBI v knize nejspíš řešila obdobné dilema, přesto musela vše zarazit, ochránit cíle a chytit architekta stránek. Do toho postupně přibývali cíle na hlasování a zároveň neznámí vrazi kosili cíle, o nichž už bylo rozhodnuto.
To byl přesně ten důvod, proč se mi nechtělo knihu odkládat. Neustále se v ní něco dělo, ať už jsem sledovala policejní vyšetřování po celém světě, poslední chvíle obětí před smrtí nebo vrahů před činem. Způsoby vražd byly čím dál tím víc kreativní a děsivé. Pan autor nicméně jejich popisy nepřeháněl a nesnažil se šokovat stříkající krví a podobnými hrůzami. 
Ačkoliv se celý systém mohl zdát nejdřív jako dobrý nápad - a to se vám bude zdát, to mi věřte, nabývalo vše postupně obludných rozměrů a já jsem si nedokázala představit, kam to až může dojít a jak se to tajným službám podaří zastavit. V tomto byl pan autor zcela nepředvídatelný a překvapoval mě na každé stránce. Bylo neskutečné sledovat, jak se z lidí stává dav a z davu krvelačná lůza.

Postav bylo v knize poměrně velké množství, ať už se jednalo o cíle, vrahy, IT experty, hackery nebo členy vyšetřovacích týmů. Možná díky tomu mi žádná nepřipadala výraznější a oblíbenější, než ty ostatní. Pochopitelně je tu postava zvláštního vyšetřovatele FBI Novaka, která se objevovala nejčastěji, přesto o něm nemohu říct víc než to, že to byl schopný policista se správně poskládanými hodnotami. Nezdálo se mi, že by postavy byly tím nejdůležitějším. 
Hlavní slovo zde měla stránka bounty4justice a ta šílenost, kterou se jí podařilo rozpoutat. Všechny postavy byly pak sledovány v souvislosti s ní. Tím ale nechci říct, že by si na postavách nedal pan autor záležet nebo byly plytké a nezajímavé. Naopak. Hlavní a nosnou věcí bylo však to, co se stane, když lidé vezmou spravedlnost do vlastních rukou a ta se děje bez jakékoliv kontroly a hranic. A internet skutečně bez hranic je.
 
Zdroj

Kniha je napínavým a dobře vymyšleným počinem a zpracovává téma, které by někdy v budoucnu nemuselo být úplně nereálné. Nejsem počítačový expert, takže nevím, zda by vše skutečně mohlo být tak neodhalitelné. V příběhu to ale působilo hodně věrohodně a já jsem si jen užívala zajímavé čtení a tipovala, kdo by za tím vším mohl stát a jestli se ho podaří chytit a stránku vypnout, než se vyvraždí půlka světa. Navíc nebylo úplně jisté, jestli hlavní motivací, která za stránkou stojí, je opravdu celosvětová spravedlnost. Za ten nápad mohu panu autorovi zatleskat.

Pokud se vám líbí knihy, které popisují různé katastrofy a šílenosti rozpoutané díky technologiím, bude vás kniha bavit. Určitě si ji užijete, pokud se zajímáte o počítače, kyber kriminalitu a sociální sítě. Líbil se vám například Blackout? Pak je toto kniha i pro vás. Myslím si, že by mohla zaujmout i čtenáře, kteří mají rádi detektivky ze zajímavého prostředí a se zaměřením na moderní technologie.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Omega.

Knihu najdete na stránkách nakladatele zde. Můžete si ji prohlédnout i v síti knihkupectví Knihy Dobrovský nebo pořídit na jejich e-shopu tady.



Anotace:

Napínavý román o tom, co se stane, když všudypřítomná korupce a masové veřejné nepokoje zničí i poslední iluzi o tom, že ještě žijeme v právním státě.
Když je zákon bezmocný a nedokáže už zastavit finanční kriminalitu, zkorumpované politiky a další podvodníky z řad elit, kteří zničili světovou ekonomiku, musí vzít věci do vlastních rukou obyčejní lidé prostřednictvím webové stránky, která vyplatí odměnu každému, kdo někoho z těchto zločinců zlikviduje.
Zatímco dav tleská, agent Novak a jeho tým zaměřený na počítačovou kriminalitu je bezmocný. Nemohou sledovat toky peněz, nemohou zatknout milion lidí. FBI ani nemůže tuto stránku vypnout, ani najít majitele. A stoupenci těchto stránek přibývají po celém světě...
A to ještě netuší, jaký zvrácený motiv má duchovní otec a zakladatel bounty4justice.com 


19. 1. 2018

Zase to odporně matematické shrnutí roku 2017



Co mě, člověka natolik matiku nesnášejícího, vedlo (Opět! Tedy už druhý rok po sobě.) k napsání článku s tak děsivým názvem? 
Docela obyčejná zvědavost. Kolik to asi bylo loni stránek, kolik knih?

Tenhle článek je spíš pro mě, jako taková památka a připomenutí roku, takže pochopím, když nikdo nebude číst dál :). Málo koho baví číst informace o knihách podaných v číslech – čtení přece není soutěž a honba za stránkami a počty kusů. I tak je pro mě ale zajímavé se takhle ohlédnout za uplynulým rokem.



Stanovila jsem si cíl přečíst v roce 2017 80 knih. To se ukázalo jako docela snadný úkol a to nemůžu říct, že bych se o dosažený výsledek nějak moc snažila. První záznam v mé čtenářské rovnici je:

Počet přečtených knih za rok je 111.

Když už se počítám s knihami, musím říct, že některé byly dost vypapané a některé zase docela útlounké.  Kolik to tedy bylo stran?

Počet stránek za rok je  41.595 stran. Kéž by mi někdo dal korunu za každou přečtenou stránku :).

Teď se podíváme na dílčí hodnoty. Který měsíc byl nejplodnější, co se týká knih a stránek?

leden  - 9 knih, 3.539 stran                                                 červenec – 8 knih, 3.327 stran
únor   - 6 knih, 1.999 stran                                                  srpen - 9 knih, 3.478 stran
březen  - 9 knih, 3.171 stran                                               září -9 knih, 3.342 stran
duben - 9 knih, 3.417 stran                                                 říjen – 9 knih, 3.492 stran
květen  - 14 knih, 4.825 stran                                            listopad – 8 knih, 3.325 stran
červen  - 8 knih, 2.809 stran                                               prosinec – 13 knih, 4.871 stran





A teď něco, čeho se celkem bojím :) 
Počet knižních přírůstků, které jsem koupila „sama sobě si“: 83 Loni jsem údaj nedohledala a letošní mám jen díky pečlivým záznamům :) Koukám, že zase tak pečlivé asi být nemusely.

Počet recenzních výtisků v roce 2017 byl: 57 (reálně 53), některé přišly ale až na samém sklonku roku, tak je budu číst až v roce 2018. Z toho 25 e-knih – ty mají tu výhodu, že jsou doma hned. Hrdě můžu říct, že jsou všechny přečtené, až na ty čtyři, které teprve dorazí.

Vyhrála jsem 28 knih v různých soutěžích a 9 knih jsem dostala jako dárek. Soutěžit o knihy mě děsně baví a dostávat je darem zrovna tak :). Kéž by mi v dalším roce štěstěna vydržela a dárcům jejich chuť mi knihy kupovat :D

A na závěr počet nepřečtených knih na polici „chci číst brzo“: He! Nemůžu se nějak dopočítat :) 
Po třech počítáních mi vyšla tři různá čísla, ale všechny převyšují 100. A hergot! :D 
Po čtvrté už to počítat nejdu. 
No tak jo. Po čtvrté je to 120, což se shoduje s výpočtem číslo dva. Výsledek je tedy 120. A hergot!

Vzhledem k tomu, že jedno z mých předsevzetí je číst knihy, které mi doma leží nepřečtené, mám co dělat :). Takže počet knih, které chci přečíst nebo koupit, sem raději psát nebudu. A už vůbec ne ty, co mám ve čtečce.  A už vůbec ne ty anglické, které... No, budu ráda aspoň za jednu :)


Jak tak na to koukám, nemusí být matematika tak špatná, když se týká knih. Prostě nám učitelka zadávala špatné příklady :) A pokud máte na svém blogu nějaký podobný celoroční součet, nechejte mi dole pod článkem odkaz, ráda se podívám.



17. 1. 2018

Hluboký hrob: Dítě útesů


Autor: Camilla a Viveca Sten
Série: Dítě útesů (1. díl)
Překlad: Zdeněk Gazur
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 418



Můj názor:

S YA fantasy knihami z nakladatelství Omega jsem zatím měla pouze dobré zkušenosti, využila jsem proto příležitost a zkusila recenzní konkurz na další z nich. Tentokrát mě nalákalo prostředí, ve kterém se příběh odehrává a severské mýty a námořnické pověry, kterými je inspirován.  Tím, že je určen pro mladší čtenáře, jsem se nenechala odradit a dobře jsem udělala.


Na Stockholmské souostroví přichází podzim a přináší s sebou nevlídné počasí, studený vítr od moře, mlhy a brzké stmívání. Na tyhle drobné nepříjemnosti jsou však obyvatelé ostrovů zvyklí. Horší je něco jiného, co se letos připlížilo s přicházejícím podzimem. 
Jakoby v moři něco žilo, něco nebezpečného stejně jako v lesích na ostrůvcích. Něco, díky čemuž je nebezpečné toulat se po setmění nebo vyplout v noci na moře…



Hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu je dvanáctiletá dívka Tuva, která žije na ostrově Häro. Seznámila jsem se s ní, když jela jednoho hodně mlhavého dne školní lodí do školy. Zároveň jsem poznala i některé její spolužáky, mezi nimiž ale Tuva není zrovna oblíbená. Nenašla si kamarády a je přehlížená. Je to ale lepší, než když se jí dříve děti vysmívaly kvůli jizvám na krku. Ty jí zůstaly po nehodě na moři, když byla malá. 
Poslední dobou ji trápí zlé sny, ale není to nic oproti tomu divnému strachu, který má najednou z mlhavých lesů a temného moře.

Ten den, kdy jsem se s Tuvou poprvé setkala, čekal děti ve škole orientační závod. Měly za úkol najít v lese na školním ostrově vlajky – jít od jedné k druhé až na konec. Děti byly rozděleny do dvojic, jen Tuva zůstala, jako vždy, sama. Když v mlze hledala vlajky, uviděla jednoho ze spolužáků v divném, téměř hypnotickém stavu, jak míří kamsi hluboko do lesa. Tuva udělá vše proto, aby ho zastavila, což se jí podaří, ale pak si uvědomí, že druhý spolužák, který tvořil dvojici, není k nalezení…

Spolužák Axel není prvním člověkem, který ten podzim zmizel beze stopy. Ať už na moři nebo na souši. Je pohřešováno několik dalších lidí a nikdo neví, co se s nimi stalo. Axela začne hledat nejen policie, ale snad všichni obyvatelé ostrova. Snaží se dobrat toho, co se skutečně přihodilo. Jenže se nedaří. Vše jakoby zahalovala všudypřítomná mlha a temné hlubiny rozbouřeného moře…
Něco se mění. V lesích, v moři i v samotné Tuvě jakoby se probouzelo k životu něco, co už spalo velmi, velmi dlouho.

Zdroj


Tahle kniha je přesně tím, co je od začátku v anotaci slibováno. Je to opravdu thriller s nadpřirozenými prvky. Obojí – jak napětí thrilleru, tak tajemno a mýty  - je v knize obsaženo měrou vrchovatou. Ačkoliv je určená pro mladší čtenáře, což předurčuje i věk hlavní hrdinky, vůbec jsem neměla pocit, že bych na ni byla moc stará, ani že by mi neměla co nabídnout. Tuva sama byla na svůj věk překvapivě rozumná, a kdyby nechodila do školy a neřekli mi v anotaci, kolik jí je, ani bych si jejího mládí nevšimla.

Na knize se mi velmi líbilo prostředí, ve kterém se odehrává. Ty ostrůvky byly kouzelné a díky nim se do knihy dostaly prvky, které nejsou úplně běžné – byl to úplně nový svět. 
Už jen to, že do školy jezdily děti na lodi, která je postupně vyzvedávala na jejich ostrovech a svážela na jiný, kde byla škola. Každá rodina vlastnila svůj člun a i děti byly schopné ho řídit a znaly moře. Navíc izolovanost jednotlivých rodin na ostrovech dodávala knize zvláštní atmosféru.

Autorky tohoto zajímavého a neokoukaného prostředí využily beze zbytku. Dokázaly parádně popsat samotu, mlhu a nekonečnost a hlavně hloubku oceánu pod nohama, když jedete za tmy na malém člunu a pod vámi „něco“ je. A nemyslím teď poklidně šplouchající vodu. 
V celé knize bylo takové příjemné napětí z toho, jak jsem netušila, co se v mlze a vodě skrývá. Vlastně bych řekla, že byla docela strašidelná na to, že je určena pro děti. Strašidelnost a napětí autorky ještě zdůraznily celkem strohým stylem psaní. Nic se moc neobcházelo a neplýtvalo se zbytečně dlouhými větami. O to větší spád celý příběh měl, o to rychleji a svižněji se četl. Napětí se pomalu stupňovalo a díky stylu psaní jsem si ho mohla důkladně vychutnat. Rychlosti čtení také prospělo o něco větší písmo a řádkování, než jsem u knih běžně zvyklá.

Zaujaly mě také severské námořnické pověry, které, přiznám se, vůbec neznám a proto pro mě byli někteří tvorové záhadou docela dlouho. Samozřejmě jsem měla podezření, ale i tak na mě záhada a tajemnost moře dobře působila. Autorky mýty zakomponovaly do díla s citem a přirozeností, která jen napomohla vytvoření té správně napínavé atmosféry. Moře tu sice nemáme, ale v podvečer sama do lesa nepůjdu hodně dlouho :).

Příběh si mě dokázal získat už napínavým prologem a vysokou úroveň si udržel po celou dobu až do konce. Knihu jsem četla dva dny jen proto, že jsem měla jiné povinnosti, jinak bych si dopřála to potěšení vychutnat si ji jedním tahem. To by díky úpravě textu nebyl problém ani s rozsahem 418 stran. Autorky dokázaly najít přesně to, co čtenáře získá a hlavně udrží u čtení. Už se těším na další pokračování. Tento první díl byl velmi zdařilým začátkem série a pochybuji, že někdo, kdo ho četl, si další díly nechá ujít.

Knihu jednoznačně a nadšeně doporučuji! K tomu snad není ani moc co dodat :). I když je určena mladším čtenářům, najdou si na ní to svoje i ti odrostlejší. Díky skvělému stylu psaní a napínavosti děje nebudou zklamaní ani rodiče, kteří si ji půjčí od svých dětí.

A ty ostrůvky tam opravdu jsou, schválně se podívejte na mapu Švédska a vsadím se, že si ji budete poprvé prohlížet takto důkladně :).


Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Omega. Více o knize najdete zde na stránkách nakladatele. Pořídit si ji můžete třeba v síti knihkupectví Dobrovský nebo v jejich e-shopu zde.



Anotace:

Dítě útesů je první část série thrillerů pro dospívající mládež z pera Camilly a Vivecy Stenových. Nadpřirozené prvky ze severské mytologie se střetávají se starými námořnickými pověrami a legendami. Hlavní hrdinka Tuva má také svůj příběh: jaké to asi je vyrůstat na ostrově v souostroví, když letní sezóna skončí, turisté odjedou a hladinu oceánu pokrývá hustá mlha?  
Dvanáctiletá Tuva si se svými spolužáky moc nerozumí a tráví hodně času sama. Ale na ostrově Harö, kde žije, se cítí jako doma. Má ráda místní malé ostrovy a útesy, které zná jako vlastní dlaň. Ale letošní podzim je to jiné. Lidé mizí beze stopy v moři, pod hladinou se vlní temné stíny a v korunách stromů byly spatřeny nadpřirozené bytosti. 
Zdá se, že Tuva je jediná, kdo tuší, že se v rozbouřených vodách a tajemných lesích skrývají zlovolné síly bažící po krvi. S příchodem podzimu se vše halí do pochmurných šedočerných odstínů a po dlouhém spánku na dně moře se k životu probouzí smrtelné nebezpečí.


14. 1. 2018

Diabolik


Stvořená chránit. Předurčená ničit...

Autor: S. J. Kincaidová
Série: Diabolik (1. díl)
Překlad: Lucie Schürerová
Nakladatel: Fragment
Rok vydání: 2017
Počet stran: 376



Anotace:

Vypadá jako člověk, ale není člověk. Je nemilosrdná, je neporazitelná, je oddaná. Jmenuje se Nemesis a je diabolik. Bytost, jejíž existence má jediný smysl: zabíjet či zemřít pro tu, jejíž život má ochraňovat: Sidonii – dceru galaktického senátora… Nemesis a Sidonie jsou spolu od malička a jsou na sebe napojené jako sestry. Když se Sidoniin otec přidá na stranu rebelů a je Imperátorem žíznícím po moci prohlášen za kacíře, přichází odplata. Sidonie je povolána na galaktický dvůr jako rukojmí. Její přítomnost má zajistit senátorovu poslušnost a držet ho tak v šachu. Je jisté, že Sidonii hrozí smrt a proto existuje jen jediná možnost: Nemesis se musí stát Sidonií a odjet na dvůr místo ní. Nemesis, stroj na zabíjení bez emocí a schopnosti citu, se ocitá uprostřed politických intrik a úskoků. Musí hrát roli člověka, kterým ale není. Nesmí dát najevo, kým vlastně je. Jenže nepokoje v různých částech Impéria nepřestávají. Imperátor nemíní tolerovat neposlušnost a tak je čas zapojit do hry své rukojmí…

Můj názor:

Vůbec netuším, jak se mi to tentokrát podařilo, ale v téhle knize jsem vyčuchala kvalitní scifi už na první pohled. Nejspíš to bude opět lákavou anotací a perfektní obálkou. Uznejte sami: křehký motýl, který má i ostrá kovová křídla. A postupem času zjistíte, že to na hlavní hrdinku Nemesis sedí jako ulité.

V daleké předaleké budoucnosti už není lidstvo stejné, jako známe dnes.
Civilizace se rozpíná v obrovském množství galaxií a celému tomuto galaktickému společenství vládne imperátor. Pod ním jsou rodiny grandiloquy - vysoce postavené šlechtické rody, kteří mají své zástupce v senátu a žijí ve vesmírných pevnostech na oběžných drahách kolonizovaných planet. Na planetách samotných už není život nijak jednoduchý. Obývá je nejnižší společenská vrstva - excesoři. Přístup k technologiím mají jen díky grandiloquy, která jim je zapůjčuje, oni sami je vyrobit neumí a navíc je to stejně zakázané.
Světu vládne náboženství helionismus a to přísně zapovídá jakékoliv vzdělávání v oblasti matematiky nebo přírodních věd. Lidstvo je odkázáno na technologie, které zůstaly po předchozích generacích a tak trochu si tím kope vlastní hrob. Technologie zastarávají a přestávají fungovat a není nikdo se znalostmi, které by byly v tomto směru užitečné. 
Grandiloquy to ale nezajímá. Mají dokonalé pohodlí, zkrášlovací roboty, drogové večírky a další vymoženosti. Hrají svoje politické hry a své děti učí těmto dovednostem pomocí avatarů ve virtuálním prostředí. Je totiž nutné obratně našlapovat, abyste nepřišlápli nějaké mocné kuří oko. Je nutné vědět, komu podlézat, komu se vyhnout a jak dodržovat složitá pravidla u dvora...

Příběh začíná v rodině senátora von Impyrean. Senátor je tak trochu rebel. Neuznává helionismus a zasazuje se o rozšíření zakázaných vědomostí. To se mu ale nevyplatí. Jako trest od imperátora musí jeho dcera Sidonia von Impyrean ke dvoru. Má být zárukou toho, že tatík bude držet ústa a krok. Sidonie má ale štěstí. Její rodina ukrývá zakázané eso v rukávu – dívku diabolika. Bytost vytvořenou k tomu, aby chránila toho, ke komu byla připoutána. A tak se diabolik Nemesis vydává za svou paní Sidonii a míří místo ní k imperiálnímu dvoru…

Kniha mě zaujala od samého začátku, kde paní autorka představila svoji hlavní hrdinku diabolika Nemesis. Zároveň v prvních kapitolách ukazuje hodně ze svého světa a vysvětluje jeho fungování. Mohlo by se zdát, že kvůli tomu budou první kapitoly nezajímavé, popisné nebo pomalé, ale není tomu tak. Informace, které v nich paní autorka poskytuje, byly dostatečně zajímavé, aby si bez problémů udržely pozornost. Svět, který si pro čtenáře připravila je dobře vymyšlený. Co může být taky lepšího, než nechat vládnout krutého a vychytralého vládce, který se opírá o naprosto pomatenou církev s děsivými obřady a je obklopený neschopnou a změkčilou šlechtou. Takové prostředí přímo volá po někom, kdo trochu rozvíří ty stojaté, smrduté vody.

Tím někým je Nemesis. Je geneticky upraveným tvorem, jehož existence byla už dávno zakázána. Strojem na zabíjení bez lítosti a citů. Tedy ne tak úplně bez citů – jediné co cítí, je bezvýhradná láska a oddanost k její paní, které byla určena a kterou má chránit. Tahle nebezpečná dívka je nasazena přímo do středu všeho dění jako černá mamba do klubka zmijí. Nesmí se prozradit, že není tím, za koho ji pokládají, ani že je tím, čím ve skutečnosti je. V obou případech by ji čekala smrt.

Postava Nemesis si prošla v průběhu děje skvělým vývojem. To, že ona příběh vypráví je velké plus, protože jsem mohla sledovat její rozvíjející se osobnost přímo v jejích myšlenkách. A oblíbila jsem si ji. Byla správnou směsicí nelítostného zabijáka, inteligentní a opatrné političky a dívky, která se snaží být člověkem, i když ji vychovali za úplně jiným účelem. A učila se celkem rychle. Líbilo se mi, když v její uhlazené masce Sidonie občas probleskla osobnost Nemesis. Působilo to přirozeně a navíc bylo vidět, že tvrzení o nebezpečnosti Nemesis se zakládá na pravdě a ne jen na neustálém opakování informace paní autorkou bez důkazu v podobě činů. Na toto hodně autorů knih zapomíná – ukázat, že jejich postava je taková, jak tvrdí.


Co se děje týká, dostala jsem skvělý svět, dobře vystavěnou zápletku se správnou dávkou napětí, akčních scén, náboženských šíleností a politických machinací. Takové knihy mám ráda. Nechyběla ani romantická část - přeci jen se jedná o YA knihu. Tady bylo vše ohledně citů zainteresovaných postav uvěřitelné a dobře zpracované a hlavně nepřehnané. Postavy, především vývoj Nemesis, jsou jedním z pilířů příběhu. Paní autorka si s nimi vyhrála a je to vidět. Změkčilá šlechta vyžívající se v pletichách, předstírání, krutých sportech, braní drog a poklonkování a vlezdoprdelkování, byla senzační. Imperátor, který se tak bojí o svůj trůn, že za následníka zvolí pološíleného synovce a likviduje nemilosrdně všechny, kdo mu stojí v cestě – super. Všichni intrikují proti všem, občas se to někomu nevyplatí a musí začít intrikovat znovu a lépe – v tom lepším případě. V tom horším je totiž po něm. Tyto čachry měla paní autorka také perfektně propracované a mě bavilo je sledovat. Kdo za čím stojí, kdo sleduje jaký cíl a kdo získá titul největšího padoucha? A kdo vyhraje?

Nedaří se mi přijít na něco, co by mi v příběhu chybělo. Naopak jsem dostala všechno, co jsem na začátku čtení očekávala a na další díly se už těším, i když si nejsem jistá, co by se v nich mohlo dít :). Diabolik je skvělým scifi příběhem pro kategorii YA, což mu ale nijak neubírá na kvalitě. Jen je všechno malinko jednodušší a méně přetechnizované, než ve scifi pro dospělé. Zároveň ale nechybí nic s toho, co bych u kvalitního scifi očekávala.



Z řádků výše nejspíš vyplynulo, že knihu doporučuji. Otázka je komu :). Myslím, že kniha potěší začínající milovníky scifi a mohla by i starší a zkušenější z nich, kteří si chtějí odpočinout u lehčího a přes to dobrého scifi příběhu. Podle mě je jedno, bude-li čtenář holka nebo kluk. Paní autorka má pro každého něco.


10. 1. 2018

Zahrada nesmrtelnosti - série


Autor: Lauren DeStefano
Knihy v sérii: Past (1. díl), Horečka (2. díl)
Překlad: Emílie Harantová, Milena Pellarová
Nakladatel: Fortuna Libri
Rok vydání: 2012
Počet stran: 368, 352




Můj názor:

Obě knihy jsem si pořídila kdysi dávno v levných knihách a pak jsem na ně s úspěchem zapomněla. Dostala jsem se k nim až teď a ani jsem netušila, o čem vlastně budou. Jen jsem po nich sáhla v rámci závazku, že přečtu co nejvíce knih, které tu mám už dlouho nepřečtené a jsem ráda, že právě Past a Horečka mě tak příjemně překvapily.

PAST (1. díl)

Svět, který se mi představil v této sérii, je dost ošklivé a bezútěšné místo. Jsme kdesi v budoucnosti v severní Americe. Lidstvo se v důsledku genetických experimentů, které měli zajistit dokonale zdravé děti, ocitlo před obrovským problémem. Děti jsou sice zdravé, jako řípy, ale umírají velice brzo na podivný virus - dívky ve dvaceti letech a chlapci o pět let později. Jediní staří lidé jsou příslušníky takzvané První generace. Jsou to ty děti, které se narodily po genové manipulaci a jejich potomci za to platí předčasnou smrtí. První generace se zoufale snaží najít lék.

To ale není jediný problém současného světa. Protože mladí lidé umírají tak brzo, jsou ulice plné sirotků. Chudoba mezi běžnými lidmi je obrovská a děti se protloukají, jak umí – prací v továrnách, žijí v sirotčincích, odkud je mohou koupit boháči jako sluhy. 
Příslušníci bohatých vrstev si žijí v přepychu, ale smrt se jim také nevyhýbá. Bohatí synkové si kupují mladé ženy od Náhončích, kteří je chytají na ulicích a prodávají jako manželky nebo prostitutky. Stát se manželkou nemusí být zase tak hrozný osud. Dívky žijí v bohatství a luxusu spolu s dalšími spolumanželkami a jejich jediným úkolem je rodit děti.

V prvním dílu série jsem poznala hlavní hrdinku, šestnáctiletou Rein Elleryovou. Měla tu smůlu, že se narodila jako příslušnice druhé generace. Má tedy před sebou pouhých dvacet let života, že kterých jí zbývají už jen čtyři. Bohužel se stane obětí únosu. Je polapena Náhončími, kteří ji prodají jako manželku pro syna významného vědce-lékaře. S dalšími dvěma ženami je odvezena do jeho sídla a chystá se svatba. Brzo po svatbě umírá první manželka paní Rose a Rein, jak se zdá, je určena k tomu, aby zaujala její místo. Její budoucí manžel Linden Ashby není zase tak nepříjemný člověk, o to horší je ale tchán pan Vaughn. Ve skutečnosti je to on, kdo řídí vše co se děje v domě a hlavně tráví celý den ve sklepních laboratořích, kde pátrá po léku na virus…

Rein mi připadala svým chováním a myšlením mnohem starší než šestnáct let. Ale paní autorka pro to měla dobrý důvod. Vlastně mi to přišlo i logické vzhledem k podmínkám, ve kterých žila a uspořádání světa, které paní autorka vymyslela. Protože poznala svobodu a kdesi ve světě žije její bratr, je Rein odhodlaná z domu uprchnout. Její spolumanželky to ale vidí jinak. Devatenáctiletá Jenna nemá kam jít a je smířená s tím, že v domě dožije až do osudné dvacítky. Mladší dívka, čtrnáctiletá Cecily, je s osudem spíš nadšená a vyhovuje jí.

Kniha není právě akčním dílem, ale příběh v ní je skvělý. Paní autorce se podařilo vymyslet svět, který je neskutečně zajímavý a problémy v něm se snadno mohou stát realitou. Trochu mi to připomíná Příběh služebnice, jen pro o něco málo mladší čtenářstvo. 
Protože příběh vypráví hlavní hrdinka, viděla jsem vše v domě jejíma očima. A ona vidí tu realitu zlaté klece, ve které musí žít. Nepatří k těm, co by se dali snadno zblbnout zlatým pozlátkem a podřídili se bez odporu. Mohla jsem díky ní sledovat pravdivý obraz skutečnosti, manipulace a lži pana Vaughna, naivitu a dobrotu Lindena i život služebnictva v domě. 
Vzhledem k tomu, že se kniha odehrává celá v sídle Ashbyových, nelze očekávat příliš napětí a zvratů, ale přece jen se nějaké dramatické situace najdou. Nakonec by ale ani nebyly potřeba. Sledování života tří manželek, jejich chování postojů a změn osobností v důsledku událostí, by samo o sobě stačilo na perfektně čtivou knihu.

Paní autorka si s vykreslením postav pohrála do nejmenších detailů a jejich vývoj byl velmi opravdový. Život, který vedly dívky před únosem, ovlivnil jejich postoj k současnému manželství a každá k němu přistupuje trochu jinak a má v něm jinou roli. O žádné se ale nedá říct, že by působila uměle. V příběhu se ani nedal využít klasický vztahový trojúhelník. To si paní autorka pojistila tím, že Linden je vynuceným, byť sympatickým, manželem, kdežto sluha Gabriel, to už je jiná. Lehkou romantickou linku tedy příběh nepostrádá.

Celá kniha se čte opravdu velmi dobře. Nedá se sice říct, že by byla úplně nepředvídatelná, ale o to tu vůbec nejde. Její hlavní kvalitou je skvěle zpracovaný svět, zajímavé hrdinky s různými životními postoji a zkušenostmi vržené do stejné situace a psychologie postav. Paní autorka píše skvělým stylem, který mi sedl už od první kapitoly. Dokázala mě zaujmout a přimět k tomu, abych knihu neodkládala a dočetla ji tahem.
Dokonce se mi zalíbilo i grafické zpracování uvnitř knihy. Strohost těch jednoduchých geometrických obrazců okolo čísel kapitol k příběhu sedí.
Prvnímu dílu série nemám co vytknout.



HOREČKA (2. díl)

POZOR! Může obsahovat spoilery k prvnímu dílu.

Zatímco první díl plynul spíš v poklidu a středem všeho byl život a mysl hlavní hrdinky a spolumanželek, druhý díl série je už podstatně akčnější. 

Od počátku bylo jasné, že se Rein podaří ze zlaté klece Ashbyova sídla uprchnout. A samozřejmě s sebou vzala i Gabriela, protože bez toho by to prostě nebylo ono. K jejich smůle jim ale čerstvě nabytá svoboda moc dlouho nevydrží a dostanou se snad do ještě horších potíží. Nejen, že je venku leden, takže zima až praští, ale také je jim v patách jejich největší nepřítel, pan Vaughn. Chce Rein zpět, protože ona může být jeho klíčem k nalezení léku na virus a když ne, tak alespoň zajímavým pokusným objektem…

V druhém díle série paní autorka nasadila výběr trochu akčnějších scén. Není divu, protože oba hlavní hrdinové prchají ze sídla Ashbyových. Svět v knize ale není zrovna přátelským místem k životu. Gabriel, vytržený z pohodlného života, ve kterém žil už od devíti let, je zprvu zaskočen. Zlobí se na Rein, ale zůstává s ní. Rein má trochu pochybnosti proč vlastně, ale pořád doufá, že až se jim podaří najít jejího bratra, budou mít s Gabrielem dost času přijít na to, co je spojuje a co k sobě cítí.


Paní autorce se podařilo udržet v příběhu to, co mě bavilo na prvním dílu a zároveň udělat druhý díl o něco živější. Byl to celkem rozdíl oproti pomalým dnům v Ashbyho sídle. Svým hrdinům házela klacky pod nohy opravdu vytrvale, ale pořád se držela v mezích uvěřitelných pro svět, který stvořila. Kniha byla poměrně napínavá a na konci došlo k zajímavému zvratu událostí. O to více mě mrzí, že třetí díl se již neplánuje překládat. 

I tak ale stály knihy za přečtení. Nepočítejte ovšem s tím, že dostanete to, na co jste si u YA knih zvykli. Tahle série je jiná. Není tak narvaná akcí, nemá vyloženě strhující děj, ale pokud jí dáte šanci a necháte pocity hrdinů v knize přitéct až k sobě, najdete tu hodnotu, kterou text má. Vžijte se do toho světa a čtení si užijete.


Anotace:

Co kdybyste se dozvěděli, kdy – na den přesně – zemřete?
Díky moderní vědě se každá lidská bytost stává tikající časovanou genetickou bombou. Bezohledné manipulace s genetickými informacemi způsobí, že muži se dožívají pouze dvaceti pěti let a ženy dokonce jen dvaceti. V této bezútěšné době jsou mladé dívky unášeny a nuc
eny žít v polygamním manželství, aby odvrátily hrozbu, že lidstvo vymře.
Tento osud čeká i šestnáctiletou Rein Elleryovou. Je unesena, aby se stala jednou z vyvolených nevěst a vstupuje do světa bohatství a privilegií. Přestože její manžel Linden k ní chová opravdové city, jediným cílem Rein je útěk – chce najít svého bratra-dvojče a vrátit se domů. Ale Rein se musí vypořádat s více problémy, než jak znovu získat svobodu. Lindenův excentrický otec je odhodlán najít protilátku na genetický virus, díky kterému mu hrozí ztráta syna, i když to znamená jít přes mrtvoly, aby prověřil své experimenty…



7. 1. 2018

Knižní geometrie


Tenhle článek nebude o učebnicích matematiky a jiném podobně nudně popsaném papíru. 
Zmiňuji-li v nadpisu geometrii, mám pochopitelně na mysli milostné trojúhelníky. I když pod pojem trojúhelník už se to často shrnout nedá, protože hlavně paní autorky mají poslední dobou tendenci vybírat jiné, mnohem víc rohaté geometrické útvary. 
A teď ta zásadní otázka: Vadí to?

Vaše odpověď prosím teď: ………………………………….

Mně ne :)
Případně jak kdy.


Poslední dobou čítávám v článcích o knihách a v různých hodnoceních větu: „Naštěstí se autor vyhnul milostnému trojúhelníku.“ Já to taky někdy píšu, když už se mi těch komplikovaných vztahů nakupí v literatuře moc. 
Ale musí být přehršel zaláskovaných vždycky chyba? Nebo se najdou i takové trojúhelníky, které mají v knize své místo a jsou dobře napsané? Musí se nutně autor podobné věci vyhnout? 
Já bych řekla, že nemusí – ono i v životě se to přeci děje a to jsou potom kýče! Jenom to chce jednu maličkost. Dobře to napsat.

Dobrý trojúhelník může být i kořením příběhu a já si ho ráda vychutnám obzvlášť, když srdce sympatické hrdinky získá můj favorit :) nebo obráceně, ať to trochu moderně-generově vyvážíme :)
Špatný je prostě špatný – většinou se to pokazí, když je hlavní hrdinka moc dokonalá nebo třeskutě blbá a naivní. Případně když je jeden ze ctitelů až moc velký špalek a dovolí na sobě dříví štípat. Taky když je z trojúhelníku hvězdice tj. hrdinku milují úplně všichni, co projdou kolem. Kupodivu špatná může být i milostná úsečka :).
Jedno si ale musíme přiznat: nějaká ta konkurence je potřeba, abychom mohli přát šťastnému páru a litovat odkopnutého třetího hrota. Dámy, přiznejme si to. Občas si to rády přečteme všechny :). V reálu to vůbec příjemná situace nebývá, za to v knihách, romantických a YA… jo, tam se to zvládne. A pánové? Co vy?

Hloupé je na trojúhelnících to, že se musí nějak vyřešit, tedy že jeden z hrotů útvaru má smolíka. Občas čtu knihu s doslova šíleným zaujetím, protože mě zajímá, jak autorka vyřeší to, co si tím matematikařením zavařila. Je jasné, že jednoho bude muset odstřelit. 
Ve fantasy knihách se to řeší samo. Když totiž jednoho ctitele sežere drak (zastřelí elf nebo uchlastá trpaslík) je vyřešeno. Hrdince zůstane jeden kus a má po výběru. Smrt nepohodlného kusu se tedy jeví jako snadné, byť poněkud laciné a klišovité řešení. Případně je tu možnost nechat ho náhle prozřít a zamilovat se do jiné/jiného. Úplně nejlepší situace by nastala v případě třeskutě blbé hrdinky – prozřou oba ctitelé :), já vím, že jsem hrozně škodolibá, ale některým ženským postavám bych to přála.



Pár případů za všechny:

Opravdovou mistryní trojúhelníků je Cassandra Clareová. Cpe to naprosto všude. Například v její mechanické sérii jsem teda měla oči navrch hlavy. Má štěstí, že píše YA fantasy :). I tak se ale už pohybuje zatraceně blízko hrany toho, co ještě snesu. Upřímně, tady už to bylo možná i lehce za hranou. Byla jsem na ni naštvaná už jen za to, že k výběru muselo dojít. Ale řešení to bylo v pravdě originální. Jasný styl „vlk se nažere a koza zůstane celá.“

Šikovně vyřešila situaci i Diana Gabaldon v Cizince, když jednoho ze soků umístila do minulosti, kam přenesla i hrdinku a chudák budoucník měl smůlu. Hrdinka si tak řešila jen svoje soukromé dilemátko a my jsme mohly v klidu přát Jamiemu. Nebo fakt někdo fandil Frankovi?

Další pěkný kousek jsem zaznamenala v knize Falešný polibek. Tam bylo vše ještě okořeněno tím, že hlavní hrdinka netušila, který z ctitelů jde po její ruce a který jí jde po krku (kdo je princ a kdo vrah). Vlastně ani nevěděla, že se ji snaží sbalit princ a vrah. To jsem věděla jen já při čtení a skvěle to fungovalo. Jinak je to klasika, ale tohle tajemství to opepřilo.


O něco méně pěkný konec geometrie předvedla paní Sarah J. Maas v sérii Dvůr trnů a růží. Vyřešila to tak, že z jednoho ze ctitelů udělala diamant a z druhého debila. To, že prvky duševní choroby vykazoval je věc druhá, ale taky se ho mohla zbavit trochu elegantněji. Skoro to vypadalo, jako by byla v prvním dílu zamilovaná do Tamlina, ale pak  ji to pustilo, protože se objevil větší borec. Třeba ještě vymyslí nějakého toho hladového draka a Tamlin bude sežrán se ctí.

V knize Dracula, má láska byl trojúhelník přímo mistrovský. Na jedné straně nudný Jonathan Harker a na druhé úžasně charismatický upír Dracula. Jo, fandila jsem Draculovi a Mína je koza :). I když už od začátku bylo jasné, jak to dopadne, paní autorka mě přiměla doufat a ještě i odpustit Draculovi jeho nemilé stravovací návyky se smrtelnými následky.


Jeden z nejbáječnějších trojúhelníků se dá najít v knize Jih proti severu. Jedná se o útvar Rhett-Scarlett-Ashley. Tady probíhá všechno naprosto bez jakékoliv lacinosti nebo klišé. Je to jasné, uvěřitelné, opravdové a vše se vyřeší, aniž by někdo musel obětovat život. Kdo tuhle sérii neznáte, mazejte do knihovny nebo do Levných knih, snad ji tam ještě mají.

Takže jak vidno, s trojúhelníky může být i zábava. 
Podmínkou je ale sympatická hrdinka a celý příběh nevyhnaný do krajnosti a s citem sepsaný. Pak to šlape.

Žádný další příklad už mě nenapadá, ale určitě ještě jsou. 
Máte nějaký oblíbený nebo nenáviděný trojúhelník, na který jsem zapomněla? Šup s ním do komentářů!