Já, smrt

 

Někdy jsme schopni čehokoli, abychom dosáhli spravedlnosti…

 

Dospělé thrillery moc nemusím, prostě mi tento žánr nedává to, co bych chtěla. U jeho youngadultího brášky je to kupodivu jinak. Zatím jsem jich četla jen pár a vesměs se mi líbily. Žádný ale nebyl od českého autora. Tak jsem se rozhodla dát první šanci panu Novotnému, na jehož knihy už jsem slyšela dost chvály.

Anotace:

Místní gymnázium se potýká s vandalismem nebývalého rozsahu. Souvisí nějak posprejovaná zeď školy, vyplavené záchody a rozbité okno ředitelny s nedávnou brutální vraždou studentky Julie Formanové? Vše ukazuje na partičku teenagerů soustředěnou kolem Julčina dvojčete Sabiny.

Tajemství, které spojuje nesourodou skupinu přátel, roztočí kolotoč krutých událostí. Na povrch začíná vyplouvat skutečnost, že někteří z nás jsou schopni zabíjet druhé bez mrknutí oka…

Jenže i tam, kde vládnou nenávist a lži, může přežívat naděje.

…

Obálka knihy je neskutečně skvělá. Slibuje mrazivou atmosféru, napětí a spoustu záhad. A jo, všechno tohle jsem v podstatě dostala, jen ne úplně hned od první strany.

Zezačátku čtení mě celkem nepříjemně zaskočilo, že snad prvních osm kapitol začínalo pokaždé s jinou postavou – autor postupně představoval všechny středoškoláky v partě a k tomu ještě policejního vyšetřovatele. Bylo to trochu matoucí, zdálo se mi jich moc a přiznám se, že jsem si nepamatovala nejdřív ani jména. Toto se postupně usadilo, jak se osudy postav začínaly spojovat a v kapitolách proplétat. Trochu obtížnější začítání mi však v paměti výrazně uvízlo a knize trochu ubíralo na počáteční čtivosti. Úvod byl tedy na mě poněkud zdlouhavý. Jak se případ rozjel a záhad začalo přibývat, přidalo se také na čtivosti a kniha mě nakonec přeci jen zaujala. Musím ale přiznat, že jsem se občas nemohla zbavit pocitu, že mi „to něco připomíná“. Také jsem měla v průběhu čtení trochu potíž se zeměpisným zařazením. Kvůli jménům a některým místům a popisům života mě přepadaly trochu americké pocity a na druhou stranu zase dost věcí odkazovalo na Česko. Trochu to ve mně vzbouzelo pocit, že se přemisťuju sem a tam :) Nikde jinde jsem na tento názor nicméně nenarazila, takže se asi jednalo o subjektivní dojem.

 

Středoškoláci z party v příběhu měli každý tolik problémů, že se celkem není čemu divit, že vyváděli věci dost nestandardní. Konec konců posuďte sami: mrtvá sestra, matka alkoholička, násilnický otec, týrání a šikana, chudoba. A pak taky takové ty o něco běžnější, i když stejně bolestivé v určitém (každém)věku: rozchody, neopětované lásky, nevěry. Nejzásadnější a první věcí, která odstartovala mnohé, byla právě ona mrtvá sestra – Julie. Celá parta se semkla kolem pozůstalého dvojčete – Sabiny a začala hrát hru. Vlastní bolest léčili tím, že více či méně ublížili ostatním. Jenže v té přísně tajné hře, která byla spíš dětinská lumpárna, se odehrávala ještě jedna, podstatně temnější hra a v ní držel knihu s pravidly někdo nebezpečný a schopný všeho.

Přemýšlím, jestli jsem si některou z postav více oblíbila a bohužel musím říct, že ne. Žádná mi nějak výrazně neutkvěla nebo nezískala větší sympatie. Autor zacházel se všemi stejně. Dal jim minulost, současnost, tajemství i problémy. Některým dal zázemí, některým tak úplně ne. Všechny však dostaly poctivě naloženo většího či menšího neštěstí.

 

Kniha se rozhodně četla dobře. Tedy až na ten trochu náročnější začátek. Inu, postav bylo hodně a autor potřeboval všechny do příběhu zaplést a představit jejich vzájemné vztahy a životy, aby bylo jejich jednání snáze pochopitelné. Nevím, jak by to mohl udělat jinak, než věnovat každému úvodní kapitolu. Pochválit musím to, že jména byla natolik, řekněme, neobvyklá (pro mě) že jsem si vždycky včas vzpomněla, kdo je kdo, když jsem na postavu opět narazila. Některé zápletky jsem odhalila snadněji, některé méně, ale rozhodně jim nemůžu upřít zajímavost.

Děcka rozehrají dost vysokou hru a není vůbec lehké přijít na to, kdo stojí za čím a kdo tahá za kterou nit. Na určitou podstatu jedné zápletky jsem sice přišla rychle, ale vraha samotného se mi nepodařilo odhalit. Autor přitom předal vodítek dost, jenže to bych musela zpomalit při čtení a začít podezřelé vylučovat jednoho po druhém. Některé z dílčích zápletek také byly docela jasné, například Jonysovo tajemství, ale i v tomto zdánlivě jednoduchém trablu se ukrýval háček. Zkrátka autor všechno propletl do šíleného uzlu nešťastných osudů.

Tím, že mi zejména hlavní zápletka něco málo připomínala, jsem měla trochu problém s napětím v knize. Možná mi i trochu zanikalo v překombinovanosti „komplikací“. Těžko říct, každopádně jsem si ze začátku moc napětí neužila. Uznávám nicméně, že postupně přibývalo a na konci byla atmosféra vysloveně hutná. Pochválit musím to, že mě autor dokázal v lecčem překvapit a rozhodně zaujmout. Mnohem víc než hlavní vražednou linku jsem si „užívala“ životní potíže ostatních postav v knize.

 

Kapitoly byly docela dost krátké, ale nemůžu říct, že by to v tomto případě nějak bylo na škodu. Naopak. Přispělo to k rychlosti děje a čtivosti. Kniha byla ze školního prostředí – nebo tedy postavy byly převážně školního věku. Škola ale byla tentokrát hodně v pozadí. Krom začátku, kde přišel na přetřes vandalismus na místním gymplu.

Od začátku čtení rozhodně zaujaly krásné a velmi malebné popisy prostředí a přirovnání. Autor umí krásně přenést mysl čtenáře do popisovaného prostředí a díky tomu se do děje dá doslova propadnout. Z čehož plyne jediná nevýhoda knihy – není to kousek do tramvaje. Špatně se od knihy odchází, když se zrovna něco děje a tady se dělo od poloviny prakticky pořád.

Překvapivě jsem získala pocit, že i když bylo vše zasazeno do středoškolského prostředí a hrdinové byli skoro všichni hodně mladí, vůbec tak na mě nepůsobili. Osobně si myslím, že kdyby je autor trochu postaršil a zasadil všechno do vysokoškolského kampusu, asi by to pro mě bylo přijatelnější po stránce věrohodnosti většiny zápletek. Čekala jsem od knihy, že bude přeci jen více YA a bude v sobě mít o něco méně takové té dospělácké temnoty.

 

Celkově u mě kniha dopadla vlastně dobře. I přes to, že sklouzávala více do dospělých poloh a postavy byly utopené v až moc potížích. Možná by o něco méně kombinování příběhu prospělo a udělalo z něj napínavku trochu víc do YA. Pokud ale máte rádi knihy pro mladé a zároveň thrillery pro dospělé, pochybuju, že budete z knihy zklamaní.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Knihu můžete pořídit zde.

 

O knize:

Autor: Aleš Novotný

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 368