Pomsta a rozbřesk - série

Autor: Renée Ahdiehová
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2016, 2017
Počet stran: 400, 424

Můj názor:

Když tahle kniha zářila mezi novinkami, nalákala i mě. Bylo v ní totiž ukryto cosi svěžího, v YA dosud neokoukaného - svět pouště volně inspirovaný arabskou kulturou, způsobem života a jejich mýty a pohádkami.

Takže pochopitelně jsem si ji chtěla přečíst. Trvalo poměrně dlouho, než jsem se ke knize dostala. Pak jsem ji ale slupla za jeden večer. Mezi tím se k ní přidal i druhý díl a tak jsem se rozhodla spojit článek o knihách do jednoho. Ovšem bez obav: Spoilery k druhému dílu nebudou.

...

Žil byl v zemi Chorazán mocný mladý vládce kalif Chálid. A tento panovník měl zvláštní zálibu – každý den se oženil s dívkou, kterou druhy den za rozbřesku nechal uškrtit na hedvábné šňůře. Pro každou z dívek bylo neštěstí, když na nich se zálibou spočinulo oko vladaře, protože věděly, jaký je čeká konec a že jim zbývá pouhá jediná noc života. 

Pak se ale našla jedna, která vše změnila…

Přihlásila se dobrovolně a stala se kalifovou manželkou. A druhý den ráno se hedvábná šňůra poprvé nedočkala své oběti.

Tou dívkou byla Šeherezáda, a protože tenhle příběh všichni známe, je jasné, že kalifa utáhla na vařené nudli vyprávěných příběhů, které nad ránem „nestihla“ dovypravovat. Zvědavý kalif tak čekal na další noc. Tady bylo ale cosi navíc. Příběhy nebylo to jediné, co kalifa Chálida lákalo na půvabné Šeherezádě. 

Jedná se o YA knihu, takže zafungovala i láska na první pohled a okouzlení dívčinou osobností. Šeherezáda totiž byla všechno jen ne dívka, která se nechá nad ránem uškrtit a u toho bude pokorně klopit oči. V souladu se svojí nespoutanou povahou se rozhodla bojovat o svůj život a hlavně pomstít svoji kamarádku, která byla jednou z kalifových předchozích mrtvých manželek. Jenže Amorek si pohrál a svým šípem trefil i ji. Šeherezáda tedy musí řešit otázku, jestli poslechnout rozum, který velí k pomstě nebo srdce.

Tenhle pouštní příběh mě doslova uhranul a to i přes to, že se v něm nacházelo snad každé klišé, které si jen umím představit. Od lásky na první pohled, přes milostný trojúhelník až já nevím kam. Ono to tu ale vůbec nevadilo. Situaci zmírňovalo jednak velmi atraktivní prostředí, život v kalifově paláci a dokonce i názvy jídel a oděvů a jména postav. Všechno znělo tak cizokrajně a exoticky, že mi i ty běžně známé prvky YA příběhů připadaly zajímavé a nové.

Paní autorka navíc píše docela pěkným, vábivým stylem. Neumím sice úplně odhadnout, jestli by mě příběh zaujal bez toho kouzelného prostředí (vlastně jo, myslím, že zaujal), ale to nic nemění na tom, že měl všechno, co potřeboval, aby mě udržel u stránek do hluboké noci.

Kromě lásky mezi hlavními postavami měl příběh kalifátu Chorazán i další lákavou stránku. Paní autorka vymyslela docela dobře „politickou“ zápletku příběhu a legendu k tomu proč vlastně každá manželka skončí jako mrtvola. Bylo to takové ponuré, záhadné tajemství a mě bavilo ho objevovat a postupně rozkrývat záhadu Chálidovy zamračené (charismatické) osobnosti. Postavám navíc nebude stačit pouhá láska, aby v příběhu uspěly. Budou v sobě muset najít důvtip, odvahu, schopnost odpouštět a neméně důležité bude i přátelské pouto, které mnohé z nich spojuje.

Ve svém vyprávění občas odskočila od Šeherezádiny linky a věnovala se i jejímu příteli Tárikovi a ráda říkám, že i děj za zdí paláce nebyl úplně nezajímavý.

Co je trochu škoda je to, že v knize chybí více příběhů, které Š. vyprávěla kalifovi. Chápu, že by to asi knihu hnusně natáhlo a pro děj to nebylo podstatné, ale kdyby se to zestručnilo… Líbilo by se mi pár starých známých příběhů nenásilně vecpaných na jednu pěkně ozdobenou stránku. Pokud mi paměť dobře slouží, dočkala jsem se jen dvou (bez ozdob).

Druhého dílu jsem se nemohla dočkat. Těšila jsem se na pokračování příběhu a byla jsem zvědavá, jak dopadne láska Chálida a Šeherezády.
Bohužel se ale dostavilo menší zklamání. V druhém dílu jsem nějak nedokázala najít tu poutavost a kouzlo z předcházející knihy. Všechno na mě působilo trochu přeplácaně. Jedna z mála zajímavých věcí tak byla kouzelná moc, kterou se Š. dařilo pomalu rozvíjet a ošoupaný kobereček, který měl sehrát v tom rozvíjení důležitou roli.
Bohužel se ale s touto částí vyprávění paní autorka nejdříve velmi tajila, aby ji pak ke konci smetla ze stolu téměř nepostřehnutelnou rychlostí. To byla škoda. Potenciál kouzel tak zůstal nevyužit.

Mnohem víc se mi líbila proměna Chálidovy osobnosti a sledování jeho kapitol. Byl pro mě mnohem zajímavější osobou než Tárik, který mě dost otravoval a nefandila jsem mu.

Paní autorka zachovala strukturu, ve které sledovala své postavy v kapitolách na (nepravidelnou) střídačku. Bohužel mě ale některé moc nebavily a nemohla jsem se dočkat, až se vrátím ke svým oblíbeným. Vlastně musím říct, že z vedlejších postav mě spíš nezaujala žádná.

Druhý díl nebyl úplně špatný, ale vedle zářivé "osobnosti" dílu prvního byl spíš takový průměr.
Zatímco první díl mě doslova okouzlil a příběh připoutal ke stránkám, druhý díl byl v čtivosti bohužel o dost horší. Vytratila se romantika a kouzlo dvojice Šeherezáda a Chálid. Napětí by tu i bylo, ale vždycky jen naťuknuté a pak jaksi rychle odbyté. S rozuzlením zápletky také nejsem moc spokojená. 

Paní autorka nacpala do druhého dílu spoustu věcí a pak všechno podivně uspěchaně uzavřela, aniž by využila potenciálu svých nápadů naplno. Knihu jsem přečetla, protože jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne, ale nezanechala ve mně žádný pocit.

Takže konečný verdikt nad celou sérií zní nějak takto:

První díl byl skvělý a jen díky němu stojí za to sérii číst. Druhým si spíš pokazíte dojem.

Anotace:

V zemi Chorásán si násilnický kalif Chálid každou noc bere novou dívku, aby ji ráno nechal oběsit na hedvábném provazu. Když se šestnáctiletá Šíva stane jeho obětí, rozhodne se její nejlepší přítelkyně Šeherezáda, že se pomstí, a dobrovolně se stane jeho další ženou. Šeherezáda je nejen rozhodnutá zůstat naživu, ale ukončit hrůzovládu kalifa jednou provždy.

V tomto napínavém převyprávění Tisíce a jedné noci okouzluje Šeherezáda noc za nocí kalifa svými příběhy, a získává tak další dny života. I když ví, že každá noc může být její poslední. Avšak Chálid je jiný, než jakého si ho představovala. Za zrůdou se skrývá ztrápený kluk a Šeherezáda, aniž by chápala, jak je to možné, se do něj zamiluje. Jak jen mohla? Vždyť je to neodpustitelná zrada. V honosném paláci zjistí, že ne vše je takové, jaké se jeví, ale i přes svou lásku je rozhodnutá pomstít svou přítelkyni. Může v tomto světě plném příběhů a tajemství přežít láska? A znamená vůbec něco?

Bitva o Salajak

Vydejte se do Švédska 14. století , do doby plné válek o bohatství a moc, v níž vittrové, elfové a ohromní jezerní hadi jsou stejně skuteční jako mor nebo přírodní katastrofy…

Autor: Johan Theorin
Série: Příběh o Jarmalandu (1. díl)
Překlad: Jaroslav Bojanovský
Nakladatel: Moba
Rok vydání: 2019
Počet stran: 312

Můj názor:

Daleko na severu se k nebi vypíná hora Salajak na jejímž vrcholu stojí opevněný hrad vittrů. Právě končí dlouhá zima a ze spánku se probouzejí jeho obyvatelé. Strážkyně vitterského krále – okřídlené mahry – zpívají své písně o prvním letu nad jarním krajem a tento rok i o boji a o vítězství. Při hledání potravy se totiž vitterští bojovníci střetli s „muži s meči“ a boj mezi dvěma rasami se zdá být nevyhnutelný.

Mezitím na jihu země odešli z domova tři bratři – prý pocházející z rodu posledního vikinga v Smalandu. Chtějí se přidat k armádě, která má zastavit řádění vittrů na lidském území. Armáda je obrovská, sbírá se po celé zemi a putuje na sever pod horu Salajak.

…

Příběh, který kniha nabízí, mě překvapil hned v několika ohledech.

Především svou neobvyklou stručností, skoro až úsečností. Jako by se pan autor nechtěl zdržovat ničím nepodstatným a musel říct rychle jen to důležité. 

Všechno bylo docela krátké a zhuštěné - krátké kapitoly, minimum popisů postav a krajiny, což nechalo hodně prostoru pro fantazii, velmi stručný styl psaní a překvapivě krátké a na popisy skoupé věty, což nebylo tak úplně mimo. Vlastně mi to k příběhu sedělo, když jsem si na to po chvilce zvykla. Navíc postupně mezi řádky poletovaly útržky informací, které mi přeci jen něco přiblížily víc a přišly vždycky v pravou chvíli. 

Ze začátku mi tenhle minimalistický styl přišel zvláštní v době, kdy všichni popisují jako zběsilí každou hloupost. Pan autor si skutečně nelibuje ve vycpávání textu nadbytečnými věcmi – počítá s čtenářovou představivostí a nechává ji dýchat. Při čtení jsem zjistila – a dost mě to překvapilo – že se mi to líbí. K příběhu a atmosféře knihy se to skvěle hodilo a kupodivu to zvyšovalo čtivost a můj zájem o děj.

Pokud jde o děj samotný, vlastně by se dalo říct, že se toho až tolik nestalo a zároveň se toho dělo dost na to, aby mě číst bavilo. Při četbě se zprvu může zdát, že jde jen o bitvu, ale není to tak. Pan autor rozehrál životní osudy svých postav, které budou pokračovat dále v sérii. Hrdiny knihy jsem sledovala v několika liniích, které se postupně protínaly. 

Nejdříve tu byly mahry, okřídlené strážkyně vittrů, díky nimž jsem se podívala na horu Salajak. Poznala jsem uspořádání v království vittrů, jejich rodinné vazby a způsob života. Pak děj mezi lidmi, kterým mě provázeli bratři Eggové. Tam jsem sledovala putování lidské armády zemí na sever k hradu. Dva bratři se k ní přidali přímo a chtěli být vojáky. Nejmladší toužil hlavně po tom, aby se všichni dostali bezpečně domů.  A nakonec tu byla linie slečny Lovisy dcery hejtmana a velitele vojsk, která má docela zajímavého a nadpřirozeného kamaráda.

Postavy by se možná někomu mohly zdát nezajímavé a ploché kvůli minimálním popisům, ale pro mě to tak nebylo. Naopak mě několik postav velmi zaujalo a několik pro mě zůstává hodně tajemných. A hlavně jsem si je mohla představovat po svém, i když základ jejich povah a motivací byl dán autorem. 

Nejzajímavější je asi mahra Ristin Vingbred, zvěd Gabriel Grau a jeho malý elf Corl a pak Lovisa. U těch tuším velmi zajímavý vývoj a jejich příběh bude určitě stát za to už kvůli těm nejasnostem, které kolem nich pan autor nastřádal. Důležití jsou samozřejmě i bratři Eggové. Okolo všech hrdinů se splétaly okolnosti, které je nutily reagovat a měnit se. Vše opět velmi stručné, ale dostatečné.

Dalším překvapením byla celková atmosféra v knize. Líbilo se mi, jak pan autor nadpřirozený svět plynule propojil s tím skutečným, středověkým. Pro lidi nebyli elfové, mahry nebo jezerní hadi ničím až tak neočekávaným. Zároveň ale patřili tak trochu mezi bájné tvory v závislosti na tom, jak moc na jihu lidé žili.

Kniha na mě působila dojmem staré kroniky, která vypráví napůl mytický příběh o jedné bitvě, ve které velká armáda bránila osud lidí a muži v ní toužili po hrdinství. Na konci se ukázalo, že věci mohou být jinak, než se na první pohled zdá a všechny postavy se budou muset v dalším pokračování vypořádat s nepřáteli, kteří jsou zatím skrytí a čekají na svou příležitost. Protože jedinou bitvou nic nekončí.

Kniha se bude určitě líbit milovníkům nenáročné fantasy se středověkou atmosférou. Čte se pěkně a není moc náročná na pozornost, hromadu jmen nebo moc spletitý děj. Řekla bych, že dokáže zaujmout mladší i starší čtenáře. Ve mně zanechala pocit příjemného očekávání a chuti přečíst další díl.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji nakladatelství Moba. Pokud chcete knihu poznat blíž, najdete ji zde.

Anotace:

Daleko v horách se v hradu jménem Salajak probouzí královská garda bytostí zvaných mahry. Po zimním spánku znovu roztahují křídla a čekají na návrat vittrů, bojovníků, kteří přinášejí ze světa lidí čerstvou potravu…
Ve stejné době odejdou ze statku v jižním Smålandu tři bratři, Samuel, Niklis a Jöran Eggové. Chtějí se připojit k armádě, která táhne celou zemí, aby zastavila krvavé řádění vittrů. Samuel sní o tom, že bude rytířem, Niklis touží stát se vojákem a Jöran si nejvíc přeje, aby se všichni tři vrátili domů, než si je najde smrt.
K tažení se přidá i Lovisa, krásná dcera hejtmana Georga, jenž velí vojsku. A spolu s ní tajně putuje také Storsi, její obrovský, nelidský souputník, kterého Lovisa ovládá hrou na březovou trubku.
Armáda se po dlouhé cestě utábořila pod hradem nepřátel, na konci známého světa. Vittrové se opevnili za hradbou i ve svých podzemních tunelech. Nazítří začne bitva.

Zrádný bůh

Autor: Cameron Johnston
Překlad: Dana Krejčová
Nakladatel: Laser
Rok vydání: 2019
Počet stran: 400

Můj názor:

Říše Setharis je pořádně stará. Tak stará, že už se pomalu rozpadá a vlastní dějiny zapadají prachem. Její dřívější moc a sláva jsou už notně vyčpělé. Kolegium mágů, které říši vládne, se zajímá spíš o ještě starší civilizace, aby vyhrabali z jejich trosek artefakty, které by navýšily jejich moc nad ostatními. Na bídu vlastních obyvatel pod hradbami Starého města, centra arkánské moci, z vysoka kašlou. Stejně nikdo nemá dost moci na to, aby je dokázal svrhnout. Lidé jsou konec konců tak křehcí, tak smrtelní, tak bezbranní…

Poklidný život mágů narušil okamžik, kdy z božských věží ve městě zmizí světlo. Jako by bohové byli pryč, povídá se dokonce, že jeden z nich je mrtvý. To se stalo před deseti lety. Bůh zemřel, tehdejší arcimág Byzant je nezvěstný a ten, kdo za to nejspíš mohl je mrtvý. Nikdo nechápe, jak to mohl dokázat, byl přece původem ze slumu, ne moc nadaný lidomant, opilec a k ničemu. 

Jenže mág Edrin Galán není mrtev. Naopak je velice živý a vrací se do Setharisu pomstít krutou smrt přítele. Moc si z dřívějška nepamatuje, jako by měl mysl zamlženou kouzlem, ale tuší, že se smrtí boha měl trochu společného. A jistě ví, že ten, kdo zavinil smrt jeho přítele, bude hodně a moc dlouho litovat.

…

Když jsem knihu četla, zdála se mi zápletka kouzelně jednoduchá. Teď se mi ji však nějak nedaří vysvětlit v několika úvodních slovech. Pan autor totiž vytvořil pro svůj svět docela propletenou a mnohovrstevnou historii a stejné životní osudy připravil i svým postavám. A hlavní hrdina mág Edrin toho má za sebou opravdu dost na několik životů. A ještě spoustu před sebou. Jeho rodné město Setharis bude v knize ohroženo nejen zradou, korupcí a touhou po moci zevnitř, ale i odvěkými nepřáteli z jiných kultur.

Nejzajímavější na knize pro mě byla ona magie a mágové, kteří ji provozují. Pan autor si dal opravdu práci a mně se zdálo, že fungování magie bylo poměrně dost originální. 

Vyhovovalo mi, jakým způsobem omezil jednotlivé mágy, aby jejich moc nebyla nikdy absolutní. Všichni mohli být poraženi, pokud našli soupeře s chytřejší hlavou, rychlými reakcemi nebo prostě jen trochou štěstí v pravou chvíli. Dokonce ani bohové nebyli neomezeně mocní. 

Byl i naznačen jistý rozdíl mezi přijatelnou a krvavou magií a toto mělo spojitost s démony z jiných světů ohrožujícími svět lidí. Počítám, že v dalších dílech si toho užiju dosyta. Zatím mohu spíš pochválit logiku a nemilosrdnost věci. Špatně dopadli ti, kteří byli tak naivní a hráli si s něčím, čemu nerozuměli a nebo se nechali podvést.

Postavy byly překvapivě lidské. Žádná čistě dobrá bytost v knize není, každý má nějaké máslo na hlavě. Hlavní hrdinové mají také každý svá tajemství, která si pečlivě střeží a jen velmi neradi odkrývají své karty. Většinou se to dost nevyplácí. Tak jsou všichni opatrní, podezřívaví a odhodlaní bránit vlastní život jakýmkoliv způsobem. Hlavní je přežít těžkosti života chudinských čtvrtí a brát ohled především na vlastní dobro. O to víc uvěřitelné ale postavy jsou vzhledem k politické situaci a převážně chudé realitě, ve které jsou nuceny existovat. Málo komu však chybí nějaký osobní morální kompas, i když někteří mají svědomí hodně pružné.

Mágové jsou úplnou protiváhou obyčejných lidí a to nejen kvůli jejich nadání mocí. Jejich svět je jiný, pohodlný, dlouhověký, naplněný mocí a bez nutnosti protloukat se ode dne ke dni. Škoda, že pan autor tyto rozdíly více nezdůraznil. Bylo to sice několikrát řečeno, ale neměla jsem z knihy ten pocit. A nebo mě nic nenutilo to dostatečně vnímat a zapamatovat si to. Hlavní hrdina se pohyboval více v chudších čtvrtích, a proto jsem si toho prostředí užila víc – tolik, že se mi zdálo světu v knize přirozené daleko více, než nevyužité prostředí bohatství a moci. 

Zajímavě vytvoření byli protivníci, kteří se k městu blížili. Původně jsem myslela, že se bude jednat o čistě fyzické ohrožení, ale magií je zde prosáklé naprosto vše.

Protože je kniha pravděpodobně prvním dílem série, byl začátek mírně nudnější a těžkopádný. Ne že by se nic nedělo, ale bylo potřeba vysvětlit hodně věcí. Pan autor na to vysvětlování použil Edrina Galána a to byl pro mě kámen úrazu. Edrin se rád opakoval. Některé informace jsem tak získala několikrát a některé jsem zase musela lovit mezi řádky. Prostředek knihy byl takový akorátní a směřoval k masakrálnímu závěru, kde stříkalo takové množství krve a pleskalo tolik střev, že by záviděl i Kulhánek. Nemám nic proti troše nechutností, víc bych ale ocenila rovnoměrnější rozdělení akce a poklidnějšího děje.

Nemůžu říct, že by se kniha nečetla dobře, ale dojem, který zanechala je poměrně nijaký. Ano, líbila se mi magie, dokonce mi sedl i hlavní hrdina, ale čekala jsem víc. Myslím, že díky dobré a zajímavé historii a možnostem, které nabízela magie, mohla být zápletka o něco šťavnatější a záporáci neměli dát svou kůži tak lacino. Na další pokračování je však nakročeno poměrně dobře a jsem si celkem jistá, že mu šanci dám, pokud opravdu bude, i když je pro mě kniha zatím spíš lepší průměr.

Pokud tedy chcete spíš oddychovou fantasy pro dospělé a nevadí vám trocha krve a nechutností, směle do toho.

Za poskytnutí e-knihy ke zhodnocení moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky pořídíte zde.

Anotace:

Edrin Galán strávil deset let na útěku, pronásledován vlastními i skutečnými démony. Nyní ale jeden z mála přátel, kteří mu zbyli, odhalil strašlivé tajemství – a při pokusu varovat vládce rodného města byl stažen zaživa z kůže. A Edrin si to díky magickému propojení myslí prožil s ním. Nyní se vrací, aby se pomstil. Zabijáci, mágové ani monstra ho nezastaví. Ostatně, když na to přijde, nebylo by to poprvé, kdy musí zabít boha, aby zachránil své blízké…

Pan Slušňák

Autor: Jennifer Miller, Jason Feifer
Překlad: Blažena Kukulišová
Edice: Kontrast
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 399

Můj názor:

Pana Slušňáka jsem si ke čtení vybrala spíš do počtu a taky proto, že jsem se chtěla účastnit letní akce Knižních závisláků s názvem #tojanectu.  

Romány pro ženy, které jsou řazeny do kategorie „erotická“ nejsou ani náhodou můj šálek čaje, ale Slušňák mě svou anotací přesvědčil, že to možná za pokus stojí.

…

Příběh není už na první pohled nic složitého. Dva se potkají v baru a vyspí se spolu.

Zajímavé je ovšem to, co následuje potom.

Žena, o kterou v příběhu kráčí – Carmen, se ukáže trochu jako potvora a podrobnosti svojí akce na jednu noc popíše v novinovém sloupku časopisu Empire pro který pracuje. A nebere si servítky. O svém náhodném partnerovi nenapíše nic moc pěkného. Vylíčí jej jako nešikovného troubu, který v posteli nejspíš dosud jen odpočíval a vůbec netuší co dělat, když v ní náhodou natrefí na ženskou.

Jenomže muž, který čirou náhodou taky pracuje v Empire jako ověřovač faktů – Lucas, si její veřejnou pohanu nedá líbit a napíše jí odpověď. Nikoliv ovšem soukromou. Jeho reakce vyjde ve stejném sloupku a veřejnost je nadšená.

Zrodí se tak jejich společný projekt Jebat kritiky. Pravidelná rubrika spočívá v tom, že spolu ti dva spávají a pak si vzájemně píšou reakce ve zmíněném časopise. A zatím co Carmen působí jako dračice, Lucas je za slušňáka.

…

Protože tyhle knihy moc nečtu, nemám tak úplně s čím srovnávat. Mohu porovnat pouze svá očekávání a skutečnost. A kniha v tomto porovnání obstála se ctí. Věci, které na žánru ráda nemám a kvůli kterým se mu vyhýbám, tu nejsou. Tuším ale, že se jedná přesně o ty věci, které ostatní na žánru naopak vyhledávají :)

Především není Lucas žádný macho. Žádný super zkušený lev salonů s naditou peněženkou a neposedným poklopcem. 

Je prostě úplně obyčejný mladý chlap, který má za sebou jediný nepodařený vztah a méně zkušeností se ženami, než by sám chtěl. Jeho postava se autorům podařila. Má v sobě akorátní směs naivity, snů, odhodlání a chuti do života. Potkává se v něm výchova menšího jižanského města s touhou stát se pravým newyorčanem. Chce moc prorazit a naučit se s vlky výti, zároveň je však takový beránek, v jádru hodný a neškodný.

Carmen žije v New Yorku už dlouho a ví o čem je život tady a kariéra v Empiru. Navenek vystupuje jako bezohledná kariéristka a žena vamp, uvnitř je ale trochu jiná. Jen se naučila přežít. Její ideály a sny, které měla, jsou smetené realitou a je celá tak trochu okoralá. Přes to se ještě úplně nevzdala, jen na chvíli ustrnula na místě. Setkání s mladším Lucasem ji dokáže zase krásně rozhýbat.

Na knize je moc hezké to, jak na sebe narazí dva lidé s jinými povahami, náturou a životními zkušenostmi. V knize se podařilo zachytit opravdově způsob, jakým se lidi v partnerství ovlivňují, i když jde jen o sex. Vzhledem k tomu, že příběh bylo možné sledovat jak ze strany Lucase, tak i Carmen, mohla jsem vidět, jak se jejich očekávání rozcházejí a ne a ne se potkat na společné představě o tom, co se děje. Některé situace byly lehce úsměvné, takže čtení rozhodně zábavné bylo.

Jejich slovní boj v článcích mě bavil. Líbil se mi způsob, jakým se v dopisech vyjadřovali a svými slovy odkrývali, kdo jsou. Lucas možná působil jako naivní a nezkušený moula, ale byl mi sympatický. Kniha trochu zbourala klišé, že muž v podobných příbězích musí být sebevědomý a megazkušený  a v posteli naprosto perfektní a že se nikdy nezachová blbě a impulzivně. 

Tím se dostávám k dalšímu bodu, který mě potěšil, a sice, že v knize nebyly detailní popisy sexu, které připomínají návod k automatické pračce. Autoři se rozhodli do podrobností nezacházet a jednalo se tak spíš o lehce pikantní náznaky než furt dokola popisovaný sex.  Zdá se, že toto mi vyhovuje daleko víc. Čtení mi pak připadá více lechtivé, než když se dozvím, co přesně komu kam kdo strčil a jak.

Vztah dvou hlavních hrdinů mi ale vůbec nepřipadal provokativní, jak se v anotaci píše, možná u prvních dvou dopisů – sloupku a reakce na něj, ale pak už šlo prostě jen o rutinu. Mezi postavami jsem postrádala nějaké vzrušující jiskření. Autorům se podařilo mě přesvědčit, že pro ně šlo skutečně jen o práci. Nejsem si ale jistá, jestli to bylo úplně záměrem. Nezlepšilo by se to ani v případě, že by onen sex nechyběl.

Příběh sám byl docela zajímavý a šlo v něm o víc, než jen o erotiku. Obě hlavní postavy se měly něco naučit o sobě a o životě a vzájemně si to předat. Nedalo se nepřemýšlet nad tím, co všechno jsou lidi ochotní sledovat a z jakého důvodu to dělají a co jsou jiní ochotní udělat, aby zvýšili vlastní zisky a prestiž. A taky to tom, kolika blbostí se člověk nadělá, než přijde na to, co je pro něj opravdu důležité. Tyhle myšlenky mi sice trochu pokazil konec, který mi vážně nesedl, ale to už je můj problém.

Vyzvednout bych chtěla skvělou atmosféru New Yorku, kterou se podařilo v textu zachytit. Z knihy jsem dokonale pochopila v čem je život tam jiný, jaké to je pro přistěhovalce, který se tam snaží prorazit a jaké pro starousedlíka. Tyhle pocity byly prostřednictvím postav a děje pěkně předány. Líbilo se mi také prostředí médií, do kterého byl děj zasazen.

Kniha mi docela zbourala představy o tom, jaké jsou erotické romány pro ženy. Nemyslím si však, že jsem narazila na úplně reprezentativní vzorek :). Tahle kniha připomínala spíše oddechový společenský román s trochou sexu a leckteré YA knihy se mi zdají výrazně žhavější.

Pokud tedy máte rádi erotické romány, nejspíš nedostanete to, co čekáte. Kniha ale určitě zaujmout dokáže svým vypravěčským stylem, zajímavou zápletkou a atmosférou New Yorku.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud máte chuť Slušňáka přečíst, seženete ho tady.

Anotace:

Poznejte nejprovokativnější sexuální vztah, jaký kdy nějaký pár měl.

Lucas Callahan se vzdal snoubenky a maloměstské budoucnosti s právnickým titulem a rozhodl se zkusit štěstí v New Yorku. Uchytí se v časopise Empire a věří, že je jen otázkou času, kdy se z nejnižší pozice vypracuje na slavného novináře. A pak jednou v noci vyrazí do centra a seznámí se v baru s nádhernou brunetkou, která ho vezme k sobě domů…

Carmen Kellyová chtěla být žurnalistkou tepající nešvary, ale jelikož mají manhattanské časopisy mentalitu klukovských klubů, ocitla se v časopise Empire v roli sloupkařky píšící o sexu. Její poslední příspěvek je o politováníhodném – a neuspokojivém – setkání s rozpačitým nemotorným chlápkem, který je sice celkem pohledný, ale v posteli příšerně nezkušený.

Lucas zjistí, že se vyspal s nechvalně známou Carmen Kellyovou – tou, co píše sloupek o sexu v časopise, kde pracuje i on! –, až když si přečte její ponižující, útočná slova. Rozzuřeně napíše odpověď a podepíše se jako „Slušňák“.

Empire reakci zveřejní a oba sloupky mají bouřlivý ohlas. Čtenáři žádají pokračování. Časopis přistoupí na ujednání: Carmen a Lucas se spolu vyspí každý týden… a utkají se ve vzájemném hodnocení svých výkonů.

Aktéry milostného sloupku zanedlouho čeká víc než jen válka slov: nakonec si musejí vybrat mezi ambicemi, láskou a důsledky naprosté poctivosti.