Divoká hra

 

Kniha od Caplinové bez vaření? Tak to jsem musela vyzkoušet :) Byla jsem zvědavá, jak si povede mimo svoji oblíbenou a dost natrénovanou šablonu. No a samo že jsem byla zvědavá, jak si poradí s ostřejšími scénami :) Zklamaná jsem rozhodně nebyla. Spíš naopak.  Tvorba autorky s touto knihou totiž dostala nový svěží vítr do plachet.

 

Anotace:

Lydia Smithová nutně potřebuje peníze, a tak se přihlásí do drsné reality show Zachraň se, kdo můžeš. Když se však z jejího soutěžního partnera vyklube Tom Dereborn, raději by hned vzala nohy na ramena. Muž, se kterým před rokem strávila nezapomenutelný víkend plný vášně, se jí už nikdy neozval, a teď navíc předstírá, že ji vůbec nezná. Nyní jsou ale odkázáni jeden na druhého, v patách mají lovce a potlačené emoce vyplouvají na povrch. Když se minulost začne opakovat, jsou v sázce jsou nejen peníze, ale i Lydiino srdce…

 …

Reality show a podobné různé soutěže upřímně nesnáším – tedy hlavně ty současné. Nesleduji žádnou a ani mě to nijak neláká. Přes to mě zlákala kniha, jejíž jednou ze zápletek byla právě účast hlavních hrdinů v reality show.

Tahleta televizní akce spočívá v tom, že dvojice soutěžících je na útěku před skupinou profesionálních „lovců lidí“. Úkolem soutěžících je dostat se do Londýna a úkolem lovců je jim úspěch nedopřát. Soutěžící mají k dispozici jen malé množství peněz a věci jen takové, které si nesou v batohu. Při cestě si tedy musí poradit s různými situacemi, které mohou nastat při putování z Jezerní oblasti do Londýna. Ať už se jedná o jídlo, spaní, způsob cestování, nepřízeň počasí nebo zběsilou aktivitu lovců vybavených moderními prostředky pro sledování. No a dvojice hrdinů, kterou kniha sleduje, má ještě na práci vyrovnat se s vzájemnou přitažlivostí a taky nevraživostí, způsobenou jistým vášnivým setkáním v minulosti a poněkud nedospělým způsobem, jakým se k tomu postavil hlavní hrdina při opětovném setkání.

 

Autorka tentokrát představila dva hrdiny z oboru, který má pověst nudné a vážné práce. Oba byli pojišťováci. Ovšem zatím co hrdinka Lydia měla svoji kariéru poctivě vydřenou a její úspěch navzdory neradostnému životnímu startu v dětství, ji prakticky definoval, hrdina Tom přišel ke svému zaměstnání jako k rodinnému dědictví a v podstatě pojišťovačí jen z povinnosti a s nechutí.

Přes rozdílnost v přístupu k zaměstnání mají jedno společné. Oba pocházejí ze značně dysfunkčních rodin. Jedna je bohatá a extrémně snobská a druhá chudá a extrémně nezodpovědná. Oba dva tedy krom vzájemné přitažlivosti budou v průběhu děje řešit i rozdílné způsoby, jakými je poznamenala „výchova“ v dětství a povaha jejich rodičů.

Ti dva už se jednou setkali. O dlouhou známost nešlo, ale rozhodně byla poměrně intenzivní a nezapomenutelná. Alespoň tedy pro Lydii ano. Její překvapení, když se znova setkali, bylo o to větší, že se Tom tvářil, jako že ji nezná a navíc se choval dost nepřátelsky. Což možná zase takové překvapení nebylo, když si vzpomněla, jak ji po víkendu plném vášně vykopl za dveře jako lacinou rajdu. Protože kniha sleduje děj i z Tomova pohledu, víme, že zdaleka není tak lhostejný a chladný, jakým se dělá. Setkání s Lydií – tentokrát z pracovních důvodů, ho zaskočilo. A vůbec nepomohlo, že se pracovně poměrně dost neshodli.

Lydie byla daleko praktičtěji založená než Tom. Bylo to pochopitelné i vzhledem k tomu z jakých poměrů oba pocházejí. Rozhodně to není žádná naivní slečinka, která by nevěděla, co chce. Toma tou svou dokonalostí očividně provokovala k soutěživosti. A k tomu ho ještě popouzelo, jak moc jej pořád přitahuje.

Dění v soutěži je nejvíc ze sledováno očima Lydie, což bylo dobře, protože Tom jako chlap a hlavní hrdina mě zase až tak neoslovil. Možná to bylo kvůli srovnání s Lydií, která byla extrémně praktická a samostatná. Tom a jeho schopnosti vedle ní spíš zanikaly. Navíc většinu času byl protivný a choval se k ní jako malý spratek, který trucuje, když není po jeho. To přehlížení a předstírání, že si na společnou noc nepamatuje, se mi zdálo dětinské. Vždyť nebylo nic těžkého na tom říct jí, že to bylo super, ale nic z toho dál nebude. Navíc jsme všichni stejně věděli, že bude – i Tom to věděl, podle jeho části vyprávění a neustálého provokování Lydie. Nepochopila jsem tedy, proč dělal zagorku a nepřiznal, že by si prostě příjemné chvíle klidně protáhl? Jako asi dobrý pro zvýšení napětí v knize, když je hrdinům náct. Ale u dospělých lidí? Tohle byla naštěstí jediná věc, co mi na knize spíš nesedla. Škoda jen, že to potrefilo zrovna hlavního hrdinu. Opačně by mi to asi dávalo lepší smysl. Na druhou stranu – možná dobře, že se autorka pokusila stereotyp otočit.

Líbilo se mi totiž, že hrdinka tentokrát nebyla žádná zhrzená chudinka, kterou opustil chlap, a to se stalo důvodem ke změně. Ne, Lydie šla do soutěže kvůli penězům. Toto odkročení od autorčiny zažité šablony bylo příjemné a vůbec by mi nevadilo ho vídat i v jejích dalších knihách. Prostě aby důvod ke změně nebyl ten, že je ženská zoufalá kvůli chlapovi (který za to obvykle ani nestál), ale měla jiný důvod, jiný impulz.

Chemie mezi nimi je jinak docela dobrá. Zvlášť ke konci, kdy už Tom přijal skutečnost, že se cuká marně a Lydie ho prostě přitahuje.

Čímž se dostávám k tomu, že kniha je trochu pikantnější než obvyklé caplinovky – tedy spíš docela dost, ale ne nijak extrémně nevkusně. Není to naštěstí tak, že by … na každé stránce nebo v knize šlo jen o to. Autorka se sice nevyhnula některým i dost ohraným klišé z oblasti popisu řekněme fyzické přitažlivosti, ale asi záleží na tom, jak moc máte načteno v žánru a jak moc o podobné popisy stojíte. Přeskočit se dají vždycky :D Ale jak jsem psala, tady to není nijak nevkusné nebo přehnané. A v určitých okamžicích to působí opravdu dobře. Musím říct, že jsem vzájemnou přitažlivost hrdinům opravdu věřila, ačkoliv, nebo možná právě proto, že její projevy nepřeháněli do směšnosti (jak to někdy v knihách bývá).

 

Druhou zápletkou (krom vztahové) je ona záležitost s reality show. Jako nápad na zápletku se mi to zdálo dost dobré. Hrdiny to perfektně vytrhlo z komfortní zóny a zároveň to vytrhnutí bylo v podstatě na „pár dnů“. Hrdinka se nemusela stěhovat na druhý konec světa a děj, který je obvykle natažený do delšího časového úseku, se tady trochu smrsknul, což vznikajícímu vztahu přidalo na naléhavosti – oba věděli, že pokud něco chtějí, musí si to vzít rychle, než půjdou každý svou cestou. Ach to rozhodování! Přiznat si přitažlivost, nebo ne a za pár dnů už se nikdy nevidět?

Brala bych trochu víc popisů ze soutěže samotné a ze „strastí“ na cestě. Nemůžu si stěžovat, že by jich bylo vysloveně málo, to ne. Autorka se zvolenému tématu věnovala stejně poctivě jako jídlu a vaření v jiných knihách. Jen, že mě to bavilo natolik, že bych si toho ráda užila trochu víc. Ukázalo se, že autorka má talent na napínavé situace a hlavně hrdinku docela potrápila. Toho, jak oba cestu měli dokumentovat a jak ji skutečně dokumentovali, mi připadalo na televizní vysílání žalostně málo. Na co by se diváci měli dívat? Ale tak co já vím. Já jsem neviděla žádnou :D

Jako koncept každopádně zajímavé, ale dala bych jim podmínku, že natáčet musí všechno, krom nějakých soukromých věcí, které by tady dost komplikovaly možnou dobu vysílání pořadu :D Toto mi připadalo, že autorka trochu nedomyslela. Potřebovala prostě hrdiny dostat k sobě a o samotě a znemožnit jim odejít, což by v případě dovolené udělali (nebo by vůbec nejeli, když by se potkali u autobusu).

 

Ještě jedna věc mi připadala kapku nedomyšlená. Lydia nenáviděla svoje pravé jméno, které dostala od rodičů a velmi se za ně styděla. A to tedy naprosto chápu proč! Ale fakt je takový problém si ho změnit? Já bych to udělala okamžitě úderem osmnáctin, pokud bych dostala takové jméno jako ona. Nechce se mi věřit, že osobnost jako ona, by si jméno prostě nechala a tajila ho tím, že si nechává říkat Lydia. Protože taková kuriozita, jakou měla ona, to by se prostě rozkřiklo :D Nechápu tedy proč to v knize bylo takto. Ano, mohla to zmínit na začátku, že si jméno třeba změnila, aby ukázala, co byli rodiče zač, že jí ho vůbec dali. Ale proč zůstalo oficiální, to mi teda bylo záhadou.

 

Jinak jsem si knihu naprosto užila. Autorčin čtivý styl známý z předchozích knih tu byl. Nechyběla i určitá pohoda v některých okamžicích a zároveň ani napínavost a nepohodlí v jiných. Cesta hrdinů okořeněná pravým anglickým počasím neměla chybu.  Hrdinové si museli poradit v nekomfortních situacích a s nedostatečným vybavením, což mě bavilo. A nakonec ani Tom nebyl takový nadutec a jelito, jak se na začátku jevil :)

Kniha je pořád příjemná nenáročná caplinovka, kterou si umím vychutnat prakticky zároveň a vůbec se mi nechce čtení přerušovat. Pokud se autorka přidrží této svojí nové image, ráda si přečtu další podobný příběh.

Prostě, holky, směle do toho!

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Za knihou zamiřte tudy.

 

O knize:

Autor: Cassie Connor

Překlad: Marie Čermáková - Frydrychová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2026