Dračí dcera

 

Kniha mě samozřejmě utáhla na obálku a koho taky ne :) Na modré draky slyším už od dob Eragona a abych pravdu řekla, moc YA dračích příběhů se mi do rukou nedostalo. Když přišla nabídka s touto knihou, řekla jsem si, že se to musí napravit a i když je kniha spíš pro mladší čtenáře, než obvykle čtu, rozhodla jsem se ji zkusit.

 

Anotace:

Když se služebná Milla stane svědkem vraždy, obrátí se jí život vzhůru nohama. Stane se totiž opatrovnicí posledních čtyř dračích vajec – a záhy také první dračí jezdkyní nové éry! Jenže vládce ostrovního města Arcosi je odhodlán existenci magických tvorů za každou cenu utajit. Dívka se rázem ocitá v centru mocenských bojů o samou duši Arcosi a jeho obyvatel.

Městem zuří nepokoje. Staří Arcosané se vracejí a dožadují se svých práv. Přinesou draci spásu, nebo plameny? A kdo je vlastně Milla – dívka bez minulosti a rodiny?

 

…

 

Na Arcosi žili dřív draci úplně běžně. Líhli se na tržišti, hledali svého spřízněného člověka a pomáhali lidem na skalnatém malém ostrově přežít. No, časy se mění. V době začátku příběhu není na Arcosi drak dávno ani jeden. Původní obyvatelé ostrova jsou také pryč a zemi zabral jiný národ, který si své malé území uprostřed moře velmi střeží. Jeho vévoda se stará o svůj lid – ovšem pouze o ten norlandského původu. Další národ, který tu žije, Sartolané, nemají zrovna na růžích ustláno a je vůči nim uplatňován značný útlak a znevýhodňování.

Jenže to se má brzo změnit. Podle starého proroctví se draci na Arcosi vrátí a s nimi přijde nový řád. Utlačovaní získají svá práva a všechno bude zase jako dřív. Protože je tato kniha určená dětem, není překvapením, že v centru toho všeho bude stát mladá dívka, skoro ještě dítě, která náhodou získá dračí vejce a jeden z vylíhnutých draků si vybere právě ji. Hlavní hrdinka Milla je sirotek. Žije v domácnosti bohatého kupce a dělá služebnou jeho dceři. Na první pohled tak nevypadá jako někdo, koho by si vybral drak jako svého člověka. Jenže se to stane a protože draci jsou čtyři, ti další zvolí Tarju, dívku, které Milla slouží, jejího bratra Isaka a syna místního vévody, Viga.

Příběh tedy začíná zdánlivě šťastně – čtyři mladí lidé a čtyři draci se našli a začíná se naplňovat proroctví, které povede k lepšímu životu pro obyvatele Arcosi. Cesta k šťastnému konci ale nebude jednoduchá.

 

O této knize se mi kupodivu nepíše moc lehce, i když se mi snadno četla. Tentokrát mi to, že nejsem cílovou skupinou, docela vadilo. Autorka totiž dokázala knihu na své čtenáře zacílit naprosto přesně. V patřičném věku 10 – 15 let bych si tento příběh užívala neskutečně. Takto byl pro mě příliš dětský, i když do něj autorka zahrnula vážnější témata, jak je poslední dobou zvykem.

Postavy hlavních hrdinů mi poměrně sedly, alespoň ve třech případech určitě – v těch třech, kteří byli přeci jen o něco starší než Milla a díky tomu jsem jim i mnohem víc věřila jejich chování v událostech, které přišly. Co se mě týká, Milla byla navíc, což je bohužel hloupé vzhledem k tomu, že ona měla stát v čele příběhu celou dobu. Mnohem zajímavější hlavní hrdinka by byla Tarja. Oba kluci Vigo i Isak byli super a měli v příběhu své vlastní (dost zajímavé) místo, jen mi připadalo škoda, že nedostali moc prostoru. To ale v podstatě žádná z postav kvůli tomu, že jich bylo tolik. Autorka s nimi dost klouže po povrchu, ale pro danou cílovou skupinu jsou popsané přesně akorát. Nejvíc se samozřejmě věnovala Mille, která mě ale bohužel nebavila. Oproti ostatním třem byla přeci jen hodně dětská, což ale podle mého názoru bude plus právě pro cílovou skupinu, která se s ní díky tomu sžije mnohem rychleji.

V příběhu se stane docela hodně věcí, na tak malý rozsah knihy. Vysvětlené však byly dostatečně vzhledem k očekávanému věku čtenářů. Tam, kde starší čtenář uvidí logické díry a příliš snadná řešení, uvidí čtenář ve správném věku dobrodružství, napínavost a bude se těšit na to, až bude bezpráví potrestáno. Moc se mi líbilo zpracování právě toho bezpráví. Vévoda věřil, že dělá dobrou věc pro svůj národ, že se o své lidi stará a bojuje za ně. Nebyl tedy prvoplánově zápornou postavou, která páchá zlo schválně.  Jeho dobré úmysly vůči Norlanďanům však byly cestou do pekla pro Sartolany. Autorka na tom ukázala, že svět není černobílý a je nutné posuzovat věci ze širšího náhledu. Dobrý úmysl se snadno stal zlem.

 Hrdinové řešili krom problémů své země i své vlastní problémy. Nejzajímavější příběh dostal do vínku Isak a mě by mnohem víc bavilo sledovat právě ten jeho. Isak neměl úplně nejpevnější zdraví. Měl kvůli tomu pocit, že pro svého otce není dost dobrý. Snadno tak podlehl vévodovu vlivu, když ten se k němu choval jinak. Isakovi se také vylíhlo nejslabší dráče, které mělo v příběhu ještě další znevýhodnění oproti ostatním. Pro Isaka se tak komplikovalo zapojení k ostatním a dost se jim odcizil. Autorka jeho pocity a reakce na toto zpracovala skvěle. Ve své odlišnosti i v odlišnosti svého draka se cítil izolovaný a podle mě to ještě krásně ovlivní vývoj postavy do dalších dílů. Osobně mu fandím nejvíc a doufám, že v další knize bude mít více prostoru. Nepochybně i s ním se někteří čtenáři dokážou sžít perfektně.

Vigo byl vůči svému otci vévodovi v podobném postavení, měl ale mnohem stabilnější osobnost díky vlivu své matky. Synové, kteří se postaví svým otcům, jsou pro mě obecně zajímavými postavami a jsem zvědavá, co s ním bude dál. Tarja sice nebyla taky úplně taková dcera, jakou by její otec asi chtěl, o to ideálnější byla jako dračí jezdkyně. Byla hrdá, odvážná a věděla, co chce. Líbilo se mi, že autorka vybrala pro své postavy rozdílné povahy a různé jinakosti. Tohle působí v příbězích většinou dobře a ukazuje to, že odlišnosti lidských povah jsou ku prospěchu věci a být jiný není špatně.

Draci působí ze začátku tak trochu jako troubové než nebezpečné potvory a jejich lidé se k nim chovají jako k plyšákům. Ale tak jsou to dráčata :) tedy aspoň ze začátku. Nejvíc patrné to bylo na Mille a jejím Ignatovi. Právě na nich dvou se autorka rozhodla nejvíc ukázat vztah mezi člověkem a drakem. Za mě toto popisování opět perfektně odpovídá cílové skupině a ta bude patřičně spokojená. Bude pro ni snadné si představit, že jsou v podobné situaci a mají svého draka, který se chová spíš jako štěně.

 

Kniha se může právem pyšnit skvělými popisy a parádně čtivým stylem, kterým autorka svůj příběh přednáší. Když už jsem se do knihy začetla, bylo těžké se odtrhnout. Jediné, co mě trochu mrzelo, že komplikace a těžkosti se Mille řešily až podezřele snadno. To ale opět patří ke knihám pro danou cílovou skupinu. Čtenáři si tu můžou pěkně prožít všechno od nálezu vejce, vylíhnutí dráčete až do prvního letu. Všechno prožijí s Millou a Ignatem. Ostatní jsou v tomto trochu upozaděni, ale to je pochopitelné, když si autorka vybrala, že draky a jezdce bude mít čtyři. Díky tomu může do popředí postavit jejich přátelství a spolupráci. V některém případě dokonce lásku, i když ta je zde podána lehce, spíš nenápadně a naprosto úměrně věku. Přátelství mezi jezdci i ostatními postavami je tady klíčové a bez spolupráce a vzájemné pomoci by postavy nedosáhly ničeho. Všichni se spojí za společnou dobrou věc a tohle podle mě do pohádek rozhodně patří. Moc se mi líbí, že autorka nepodlehla některým současným trendům a středobod jejího příběhu je právě toto.

Kniha Dračí dcera je takovým předstupněm před dalšími dračími knihami, jako je například Eragon. Pro děti, které chcou svoji první knihu o dracích bude skvělým čtením. Kniha je i přes poměrně závažné životní skutečnosti postav spíš pohádkou než fantasy příběhem. I když se v ní odehrávají situace, kdy má sobectví, chamtivost a bezpráví navrch, není to podáno přehnaně krutým a zlým způsobem. Zároveň se autorka nebojí nechat postavy prožít něco zlého, aby mohla ukázat, že spolu budou silnější a dobro dokáže zvítězit, i když to bude něco stát.

Pro cílovku ve věku kolem jedenácti let je to rozhodně skvělé čtení, pro starší čtenáře už bohužel ne, ti už by mohli v příběhu něco postrádat. Za sebe nemůžu říct, že by mě příběh nezaujal, ale přeci jen byl pro mě až příliš jednoduše psaný. Jako oddechovka a milá pohádka o přátelství ovšem zapůsobil parádně a docela mě mrzí, že jsem něco podobného v dětství neměla :)

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Příběh draků z Arcosi najdete tady.

 

O knize:

Autor: Liz Flanagan

Překlad: Karolína Medková

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 320

 

Umění předstírat

Každý si čas od času představuje, jaké by to bylo být někým úplně jiným. Obzvlášť pak tehdy, nejsme-li spokojeni s tím, kým právě jsme...

Umění předstírat jsem si vzala jako nenáročnou středoškolskou oddechovku po náročnější fantasy, abych si trochu dáchla a zase jednou slupla něco za večer. Něco, čím prostě zlehka propluju. Doufala jsem teda, že mě to přesně tímto způsobem chytne. No… Člověk už tento typ knih prostě pozná :)

…

Existují dva typy holek. Alespoň podle kluků z fairfieldské střední. Ty na vážný vtah a ty na nezávazné randění.

Allysa Reedová spadá jasně do první kategorie. Žádný lovec nezávazných zážitků se kolem ní nemotá a je to přesně ta věc, kterou by ráda změnila. Chtěla by být oblíbenou holkou, která nezkazí žádnou legraci. Chtěla by změnit svůj sportovní styl na sexy eleganci. Chtěla by, aby si jí kluci všímali a aby ji na absolventský ples pozval někdo, s kým doopravdy chodí a ne jen kamarád. 

Proto naplánuje akci Sex-Appeal, která má navždy změnit pohled kluků na její osobnost. Už žádná kamarádka, teď je tu nová Ally, kráska, která je sebevědomá, sexy a hlavně ve středu zájmu dvou nejoblíbenějších kluků na škole.

S věcí jí pomáhá dvojice jejích nejlepších kamarádek a k Allyinu překvapení i její kamarád Brandon. Kdysi dávno do něj byla zamilovaná, ale nějak to nedopadlo a od té doby jsou skvělými přáteli. Až tak moc, že Brandon svolí a hraje na pár týdnů jejího kluka na oko, aby Ally získala žádaný společenský status „holka na nezávazné randění“. O Brandonovi je totiž známo, že se zásadně neváže do dlouhodobých vztahů.

Jenže oba netuší, že za tenhle kousek by mohli zaplatit svým přátelstvím, které je pro oba cenné.

Zápletka je roztomile pitomoučká – chci říct, kdo by se ve skutečnosti pouštěl do podobných experimentů? V romantických knihách to ale naštěstí celkem dobře funguje. Jo, všichni víme, že to je hloupost, ale strašně dobře se to čte.

Příběh není nic objevného, je to pořád dokola totéž a pořád to stejně baví. Děj je jednoduchý, do značné míry předvídatelný a očekávání dobrého konce absolutní. O úspěchu knihy tak rozhodují spíš postavy, jiskření mezi nimi a styl psaní. A to se tady povedlo.

Postava Ally sice působila trochu hloupě kvůli svým naivním představám a dětinským nápadům. Na druhou stranu byla milá, zábavná a snadno se do ní vciťovalo. Kdybych byla mladší – tedy v patřičném věku čtenářů, pro které je kniha určena – nejspíš by mi její myšlenky a projekt Sex-appeal zase tak hloupé nepřipadaly. Stále je nutno brát v potaz, že je jí kolem šestnácti a na naivitu a chyby v úsudku o klucích má plné právo.

Brandon je tak trochu holkař, jak už to bývá – malinko klišé, ale on se přeci jen trochu liší. Žádnou netahá za nos. Jeho slečny vědí, že se neváže a nechce vážný vztah a on se zaplétá jen s jemu podobnými. Krom toho je to také oblíbený sportovec a dobrá duše. Vůči Ally má značně ochranitelské pocity, aniž by si uvědomoval, z jakých pohnutek vlastně pramení.

Příběh nezpracovává žádné vážné téma nebo společenské tabu. Je prostě o strastech dospívání a nehraje si na nic většího – jedná se čistě o dívčí románek a hlavní téma je ona první láska, kamarádství, hledání sama sebe a takové ty běžné středoškolské záležitosti. Vlastně je mi tím kniha i sympatická. Není přece nutné v oddechovkách nadělit postavám nějaké velké trable, aby byla kniha zajímavá. Připadá mi, že zjištění kým postava je a jaká chce být, je samo o sobě dost velký úkol – vždyť osobnost a místo ve společnosti bude s každým člověkem na dlouho, ne-li na pořád. A střední škola je místem, kde jsou tyto věci na pořadu dne. Někdo se rozhodne předstírat a někdo třeba přijde na to, že jeho osobnost je dobrá právě taková, jaká je.

Co na těchto příbězích pořád baví? Je to přesně to nalézání prvních velkých lásek. Každá z nás si to zažije jen  jednou – jediná láska je ta první. Pak už nezbývá než si to užít prostřednictvím hrdinek v románech.

Pokud máte rádi romantické oddechovky pro mladší, které se odehrávají na střední, je tohle jeden z příjemně čtivých kousků, které klidně doporučím.

O knize:

Autor: Rachel Harrisová
Série: Umění předstírat (1. díl)
Překlad: Světlana Ondroušková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2015
Počet stran: 312

Stánek s polibky

 

Knihu jsem si vybrala, protože je přesně tím skvělým žánrem, který mě baví, když si potřebuju odpočinout a nemám chuť na fantasy. První lásky ve věku okolo sedmnácti bývají takové něžné a milé. No, jenomže to se musí povést hrdinové…

 

Anotace:

Elle a Lee jsou už odjakživa nejlepší kamarádi, skoro dvojčata. Vědí o sobě úplně všechno a jejich přátelství nemůže nic a nikdo ohrozit. Pak se ale Elle zamiluje do Leeova staršího bráchy Noaha, nejhezčího kluka ze školy, ale taky největšího rváče a drsňáka s ne zrovna nejlepší pověstí. A je to oboustranná láska. Neztratí ale Elle kvůli lásce svého nejlepšího kamaráda? A nezlomí jí nakonec Flynn srdce?

Zábavný a svižně napsaný příběh se stal předlohou pro oblíbenou romantickou komedii na Netflixu.

 

…

 

Nejdřív jsem se na knihu fakt těšila a začítala jsem se do ní s nadšením. Vzala jsem si ji hned, jak mi dorazila domů. Ze začátku to bylo i skvělé a to přesně do chvíle, než mezi hlavní dvojkou začal vztah. Tajný vztah. Ale to mi neva. Za určitých okolností je to dokonce i plus. Nakonec musím přiznat, že mi sedl příběh, ale hlavní postavy a jejich chování ani trochu. Bylo to vlastně v mých očích v něčem podobné jako After nebo série Víš, že tě…, jen mužská postava nebyla tak toxická a celkově si ti dva ubližovali míň. Ale k tomu se ještě dostanu…

Nejdřív příběh, protože ten mě bavil. Na začátku knihy jsem se nemohla odtrhnout. Zaujal mě nápad, že s někým vyrůstáte, jste prakticky dvojčata, nejlepší kamarádi… To se mi moc líbilo a kamarádský vztah mezi Leem a Elle byl něco, co se každému nepoštěstí. A teď si představte, že váš nej kámoš má bráchu. Do toho bráchy bylo nejdřív snadné se zamilovat, konec konců byl to idol celé školy. Bez problémů jsem uvěřila, že by to potrefilo každou. Jenže postupem času to tak nějak vyšumělo. Elle už si myslí, že se přes Leeova bráchu dostala, jenže pak přijde ta patálie se školní akcí a stánkem s polibky…

K čemu tam dojde je myslím jasňačka a Elle tak přijde na to, že se přes Noaha ještě ani zdaleka nedostala. A tohle mě lákalo si přečíst. Jak autorka ten vztah uchopí? A jak to změní kamarádský vztah mezi Leem a Ellou?

 

Autorce šlo všechno pěkně od ruky až do chvíle, než začal onen tajný vztah mezi notorickým rváčem a nevinnou holkou. Pak se začaly postavy chovat jako praštěné a příběhu to dost uškodilo.

Teď zpětně to vidím tak, že mužské postavy byly obě dost ploché a nepřesvědčivé. Jejich reakce byly dost přehnané a většina chování neměla žádný podklad v ději. Prostě takové byly a chovaly se tak, protože to autorka potřebovala. Jejich chování se měnilo jako jarní počasí, aby podrželo zápletku. To s Ellou to bylo jinak. S ní si autorka vyhrála daleko víc a i přes to, že mě její chování štvalo, zdálo se mi reálné.

Ella ze začátku působila jako sympatická holka. Do první pusy. Pak ji popadl nejspíš nějaký démon, protože se začala chovat jako splašená koketa. Jako reakci na Noahovo přehnané hlídání a vyžadování určitého chování to sice vypadalo jako dobrá reakce – a vlastně na puberťačku asi i byla. Holka, která doteď byla spíš dítětem, si najednou uvědomila svoji moc a začala si ji užívat. Jenže šla na to pořád dětským způsobem „ty mi přikazuješ, tak já ti na truc…“. Na mě Ella najednou působila jako nezkušená dívenka a zároveň pěkně protřelá mrcha. S tímhle rozporem jsem se tady dost těžko vyrovnávala. Znám postavy, u kterých to sedlo a autor takovou postavu zvládl zpracovat skvěle. Tady byl výsledek spíš rozpačitý a dopadlo to tak, že Ella o moje prvotní sympatie rychle přišla. Musím ovšem uznat, že na konci se zachovala dost rozumně a v případných dalších dílech bych neměla problém jí držet palce. Konec konců hlavní postavu milovat nemusím, stačí mi, když vzbudí nějaké emoce a naváže se mnou nějaký vztah, což se Elle rozhodně podařilo.

Noah byl od začátku prezentovaný jako idol všech dívek na škole. Oká dobře, takové postavy máme všechny rády obzvlášť, když je uloví ta nejméně pravděpodobná holka. Taky byl rváč a potížista. Fajn, takové klišé teda vydržíme. Na konci jsem s překvapením zjistila, že se asi dost dobře učil, zajímavé, škoda, že ke rváči a potížistovy to autorka neprezentovala hned od začátku. Rvaček v ději pár bylo a Noah opravdu nepotřeboval moc, aby vystartoval. Oceňuji, že autorka to tu prezentovala jako problém a ne jako něco sexy a velmi oceňuji, že Ella se tomu nepoddává, neobdivuje to a dává jasně najevo, že takový přístup je pro ni nepřijatelný. To, jakým způsobem to dělá, je věc druhá, ale pořád je nutné brát v úvahu, že je mladá a bez zkušeností a ne dospělá žena.

Potíž u Noaha jsem měla pochopit, odkud se bere jeho přitažlivost pro naprosto každou holku ve škole. Na jeho postavě nic přitažlivého nebylo. Byl hezký a rval se. Toť vše. Možná jedině jeho nedostupnost? Nevím, ale mít pověst sukničkáře aniž by bylo v ději nějak ukázáno, že se tahá s holkama, moc důvěryhodně nepůsobí. Krom Elly v knize s žádnou nic neměl, všechny po něm jen vzdychaly. Jeho nejvýraznějším rysem byla extrémní ochranitelskost, kterou se rozhodl zahrnout Ellu. A když říkám extrémní, myslím tím fakt přehnaná. Posedle Ellu chránil těžko říct před čím – nesměla chodit sama, vadilo mu oblékání, nesměla chodit s jinými, dokonce varoval ostatní kluky, ať se od ní drží dál nebo dostanou na budku. Co to hergot je? Působil tak jako manipulátor, který nakonec za svou vyvolenou zabouchne dveře od sklepa a pověsí zámek.

Netuším, z čeho to šílené ochranitelství Elly pramení. Zlá zkušenost? Láska? Povaha? Bylo to divné, nepříjemné a vůbec to nepřipomínalo cit, jen chuť ovládat ji a mít ji pro sebe takovým tím divným způsobem. Tyhle jeho reakce docela zabíjely romantiku v jejich vztahu, která už tak za moc nestála. Možná to na mladé holky působí jinak, ale doufám, že ne. No… je to třetí příběh, ve kterém je takový kluk, takže asi působí. Naštěstí však autorka na konci ubrala plyn a i Noah začal jaksi z ničeho nic jít do sebe.

Lee, poslední z důležitých postav, byl nejdřív v pohodě kámoš. S Elle vycházeli skvěle, skoro jako sourozenci. Plánovali spolu každou rošťárnu a on byl přesně tím typem nejlepšího kámoše, kterého by každá holka chtěla mít. Možná by se i nabízelo, aby vztah začal mezi nimi, ale ne, vyvoleným byl starší brácha. A v tu chvíli to přišlo. Lee začal z jejich vztahu dost šílet, i když mi nebylo úplně jasné proč. Jo, mohli mu to říct, ale na druhou stranu to těžko byla jejich povinnost. Asi mohl zareagovat trochu naštvaně, ale on vyváděl, jak kdyby ji miloval sám. Nepochopila jsem to. Měl přeci vlastní holku. On místo toho, aby na chvilku dělal zagorku a pak to kousnul, chytil Noahovy ochranitelské manýry a pletl se do věcí, do kterých mu nebylo absolutně nic. Začal se z ničeho nic chovat jako sobecké dítě, které žárlí, že všechna pozornost Elly už není jen jeho.

Zbytek postav byl jen komparz a nijak výrazně mi neutkvěly. U tohoto příběhu to však nevadilo. Existovaly v ději dostatečně na to, aby ho zabydlely a zároveň nezavazely hlavním postavám.

 

Autorka má fakt čtivý styl. Poměrně jednoduchý, možná až moc na můj vkus, ale přístupný a čtivý. To jí vážně upřít nemůžu, takže i když tu teď brblám, knihu jsem slupla jako malinu a bavila mě. Líbil se mi motiv strachu ze ztráty přátelství kvůli lásce, i když se mi zdálo, že to postavy prožívají až přehnaně. Musím každopádně uznat, že ve věku hlavních hrdinů to působilo věrohodně a cílová skupina knihy to nejspíš nezpochybní. Co už by ale zpochybnit mohla, je poněkud rozpačitá chemie mezi hlavními postavami a to od chvíle, kdy se spolu zapletly. Autorka pocity moc předat neumí a její silnou stránkou je spíš vtipná konverzace a přátelské vztahy, než láska. Možná, kdyby své postavy více propracovala do hloubky, bylo by to lepší.

V případě této knihy mi skvělá čtivost na chutě do dalšího dílu nestačí. Osudy hlavní hrdinky by mě asi zajímaly, ale musel by k ní přibýt partner, který by mě zaujal podobně. Noah to bohužel není a Elle sama příběh neutáhne. Každopádně jsem dost nalákaná na seriál, kde prý jsou věci, které mi v knize chyběly nebo nesedly, mnohem lépe podané.

Nemůžu říct, že bych knihu nemohla doporučit. Jak jsem už psala, čtivá rozhodně je a jsem si celkem jistá, že cílovou skupinu by zaujmout mohla. Je to taková lehčí středoškolská romance pro mladší čtenářky. Je psaná poměrně jednoduchým a přístupným stylem takže na oddech jako dělaná.

 

Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. 

Stánek s polibky najdete tady.

 

O knize:

Autor:¨Beth Reeklesová

Překlad: Lucie Schürerová

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2022

Počet stran: 360