NaNoWriMo 2021

 

…čtvrté kolo…

Tentokrát s chorobou a novou prací, ale nějakým zázrakem opět úspěšně.

 

Letošní NaNo se zdálo už od počátku stát na dost šikmé ploše. Prvního listopadu jsem totiž měla nastoupit do nové práce a nevěděla jsem, jak moc mě zaučování bude drtit a kolik chuti bude ještě i na psaní po odpoledních. Všichni víme, že psaní si holt taky bere svoje a s vyždímanou hlavou jak rohovej barák toho moc nenapíše asi nikdo.

Nakonec jsem se rozhodla (asi tak v půlce října) do letošního NaNo hodit vidle – a překvapivě to nebylo vůbec snadné rozhodnutí, protože nový příběh a hrdinové se mi už motali v hlavě a fakt se jim nelíbilo, že se na ně nedostane. Rozhodla jsem se, že zkusím raději nejdříve dopsat (některý) ten starý a provést první čtení a opravy, abych vše dotáhla a mohla předat prvním testovačům. Jinak by se mi totiž mohlo zase stát, že budu mít další nedokončený a touhle cestou se mi nezdá praktické dlouhodobě jít.

 

Postřeh: Nikdy neříkej nikdy.

Rada pro NaNoWriMisty: Nevzdávejte dopředu. Pokud máte příběh, dejte mu šanci. I kdyby vám do plánů nezapadal. Hodit do toho vidle se dá vždycky později.

 

Jenže protože jsem to já, nakonec mi to nedalo.

Nový nápad a tak…

Ještě jeden nový nápad…

Jeden sakra lepší než druhej!

A mezi těma dvěma nápadama jsem si jaksi neuměla vybrat. Takže jsem připadla na šílenou sebezničující myšlenku. Budu psát oba! To totiž dává jasný smysl – nová práce, míň času, napíšem dva. Proč ne. Geniální logika. Budu prostě dávat přednost tomu, který zrovna líp půjde přes pysky. Tedy z klávesnice. Nepřekvapivě se nakonec prosadil jen jeden z nich. Fakt nejsem nadčlověk, abych v listopadovým fofru táhla dva zároveň. Dobrý vědět. Příští rok podobně sebevědomé nápady vypustím rovnou.

Aby těch komplikací nebylo málo, na konci října mě posedl koviďák. Přesně poslední den, takže první týden NaNo jsem zahájila spaním – ne to není překlep, fakt je to spaní, ne psaní. Od začátku jsem teda nabrala týdenní skluz. To už nedávalo téměř žádnou naději na to dopsat cokoli.

Naštěstí druhý týden se koviďák zřejmě rozhodl, že spavá nemoc je nuda a procvičíme si zase chrchlání a smrkání. U toho už se celkem psát dalo. Naskočila jsem teda do rozjetýho vlaku listopadové psací zábavy s tím, že to sice nedám, ale aspoň položím základy a pak to doklepnu jindy.

 

Postřeh 2: Ha, háááá. Nikdy neříkej nikdy. Ale fakt nikdy.

Rada pro NaNoWriMisty: Nepřemýšlejte nad tím, jestli to dáte nebo ne a co vám v tom brání nebo nebrání. Je to zbytečné stresování a blokování myšlenek. Ve finále to bude stejně jedno. Prostě pište tak, jak vás to pustí.

Od začátku mě překvapilo, že zrod nového příběhu tentokrát dost bolel. Dost často se mi ani nechtělo začínat, když mi bylo blbě, ale nějak se to pokaždé podařilo přerazit, stačilo pár prvních vět. Pak už mě zaplavila známá fascinace tím, co mi to, hergot, zase pod rukama vzniká. Tušila jsem jen hodně rámcově, co se musí stát, aby to sedlo do celku. Jako každý rok. Naslepo se mi prostě pracuje nejlíp. I když jsem měla připravenou nějakou osnovu podle návrhu z kurzu tvůrčího psaní, utekla jsem z ní už po první straně :D Příběh prostě vyžadoval něco jiného, než jsem plánovala před tím, než mi skutečně pohltil myšlenky. Jako každý předchozí rok mě překvapilo, kam se příběh táhne, jak se postavy mění a jak se všechno krásně propojuje s jinými příběhy v sérii. (Dáma bude potřebovat v některých detailech trochu doplnit a poupravit :))

Dokud jsem hnila doma v izolaci, šlo to parádně a naskakovaly tisíce. Horší to bylo, když jsem začala makat. Od osmnáctýho pěkně všední dny v kanclu. A když jsem dolezla domů, byla chuť na kde co, jen ne na další sezení za kompem, další ždímání vyčerpanýho mozku a psaní. Letos jsem nátlak na množství slov snášela fakt nějak hůř, než předchozí roky. Naučila jsem se díky tomu dobrý trik pro chvíle, když se mi „nechce“ začít:

TIP: Zapálím si čajovou svíčku s tím, že budu psát jen tak dlouho, než dohoří – mám ty dvouhodinový z IKEA. A nějak mi to pomáhalo začít, když jsem měla časomíru. Kupodivu to vždycky tak nějak vyjde. Protože když už člověk nasadí tempo, jede víc, než by čekal. Vím, že někteří používají trik: dám jen 200 slov. V podstatě to asi funguje stejně, jenže když začnu sledovat přibývající slova, ruší mně to psací lajnu a je z toho jen utrpení, ve kterém honím množství.

Rada pro NaNoWriMisty: Obecně je lepší se do tohohle počítacího stavu nedostat. Nepočítejte to, kašlete na počty. Je tu jen příběh, na ten myslete a začněte psát cokoli. Buďto to bude hodně slov nebo nebude (bude, vždycky bude).

 

No, zkrátíme to. Letošní NaNo bylo zase úspěšné, ani nevím jak, ale prostě to šlo. K 50 klacků jsem se sice doplazila až 28.11., ale vzhledem k pozdnímu začátku to považuju za čupr výkon.

Výsledek je ten, že mám na dopsání tři příběhy z prostředí Gambitu. Jeden nápad ve stavu před prvním psacím záchvatem, jednu věc slibně rozdělanou a jednu předělávku pohádky, která mě hodně láká. Příští rok se chci věnovat psaní fakt hodně. Jsem na sebe zvědavá :D

A taky jsem zvědavá, jestli nedám NaNo-pauzu. Letos to vážně dřelo a pokud vydržím psát pravidelně celý rok, možná nebude v listopadu takový tlak potřeba. No, uvidím. Další listopad je až za rok…

NaNoWriMo 2020

 

… třetí kolo…

Tentokrát s pochybnostmi, otráveností světem a extrémní leností. Ale opět úspěšně.

Letos to začalo pochybnostmi a s blížícím se listopadem i jakousi nechutí a nevírou, že v této době dokážu vůbec psát (líná dělat cokoli). Ne, že bych nevěděla co psát – v plánu bylo pokračování loňského příběhu. Spíš jako bych zapomněla jak na to. Celou tuhle vypjatou pandemickou situaci jsem pročetla až do posledního říjnového týdne a teď přišel čas to otočit – začít ta slova, která nalezla dovnitř z cizích knih zase plivat ven do svého vlastního příběhu. Jenže číst je pohodlnější, že :) a čumět na dokumenty ještě víc.

Kupodivu se všechno změnilo hned první den, kdy se dostavilo to správné nadšení a chuť pokračovat. Taky naskočily mé oblíbené heurékáče – takové ty stavy, kdy se záhady a slepá místa prostě řeší nějakým divným psacím zázrakem. No okej, hned první den to sice jednu postavu stálo krk, ale i tak je to scéna (i zápletka) úplně parádní, která pohne děj malinko jinam, než jsem loni myslela, že pošlape. Znáte takový ten stav, kdy se v ději začne něco samo ubírat směrem, který už nejde nijak zvrátit? Tak to bylo ono. Objevila se taky jedna paličatá postava, která si hrabe prostor pro sebe. No, je s ní sranda, i když jde někdy ostatním na nervy. Nechám ji ukázat, co umí.

Letos taky pokračovala ve škodění věc, která mě zase až tak nepřekvapila. Po práci je prostě problém napsat víc, jak tisícovku a spíš je to ještě míň. Hlavě se nechce začínat. Prostě se do toho pořádně nepotopím a ani se mi moc nechce nasazovat šnorchl. Naštěstí jsem se pořád ještě mohla potápět o víkendu a dovolená to jistila :) Týden dovolené je jistota, která v listopadu prostě musí být.

Kupodivu také letos rušil okolní svět víc než jiné roky. V práci nastaly trochu divoké časy a co se děje všude jinde asi nemusím vysvětlovat. Nešlo to moc ignorovat a přispívalo to k otrávenosti a nechuti něco dělat. Letošek se prostě nepovedl celosvětově. NaNo ale nakonec úspěšné bylo – padesátku jsem měla dokonce s předstihem a kdyby nebyla ta nechuť, šlo by to snad i rychleji.  Navzdory otravě realitou jsem nikdy neměla problém psát, když už jsem začala.

Dopsán celý příběh samozřejmě není. Měl být, ale věci se komplikují a postavám se ještě nechce spěchat do konce a některé věci prostě nejde odbýt pár slovy a přeskočit už vůbec ne. Stejně je ale pořád v plánu dopsat to letos a pustit se od ledna do revizí - no, ale znám se, takže tuším, jak to asi s tím letoškem dopadne :).

Chvíle, kdy budu potřebovat bety, se nezadržitelně blíží. Asi je mi z toho trochu blbě :D

NaNoWriMo

 

Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy účastním podobného celosvětového psacího hecu. Ale když už je to pravidelnou realitou, rozhodla jsem se dát akci NaNoWriMo na mém bloGu její vlastní prostor, ať se mi nerozlézá všude.

Místo věčné slávy bude právě v tomto článku :)

…

Rok 2018

Moje první NaNo. Ještě nejisté a plné pochybností, jestli jsem to schopná zvládnout, ale zároveň plné radosti z dobře přibývajících stránek. Příběhem tohoto roku byla rozepsaná fantasticko-romanticko-historická záležitost z budoucnosti :D Pojmenovala jsem ji Dáma ctí barvu.

Článek o NaNo 2018

O knize:

Dáma ctí barvu – zatím nedokončená

Počet stran: uvidíme :)

…

Rok 2019

Druhé NaNo bylo dost napínavé, protože jsem ještě první den nevěděla o příběhu nic moc. Nápad na Gambit zatracených se vyloupl doslova za pět minut dvanáct a já jsem netušila, jestli má jen potenciál povídky, nebo z toho bude těch 50 tisíc. Naštěstí se ukázalo, že krátké povídky prostě psát neumím :) Příběh se odehrává ve stejném světě, jako Dáma, jen o pět staletí dřív a vypráví o tom, jak všechno začalo.

Článek o NaNo 2019

O knize:

Gambit zatracených  – dokončeno 19. 3. 2022

Počet stran: uvidíme :)

Počet slov první verze. 118.255

 

...

Rok 2020

Dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládala. Pustila jsem se do pokračování Gambitu, který jsem rozepsala loni. Nějak to ale nabývá, takže je dílko stále ve stavu nedokončených. Už ale moc neschází...

Článek o NaNo 2020

O knize:

Gambit zatracených - dokončeno 19. 3. 2022

Počet stran: uvidíme :)

Počet slov první verze. 118.255

...

Rok 2021

Plány před byly následující: Při troše štěstí budu dělat na hotovém Gambitu, aby mohl vyrazit do světa. Pokud ne, asi budu muset dopsat Dámu. Rozdělávat třetí knihu z hromady nápadů dřív, než dokončím rozepsané, se mi zdá jako fakt blbej nápad.

Proto jsem se toho blbého nápadu chytla a vznikl třetí příběh ze stejné série. Tentokrát má název Rošáda aneb vzestup S.V. a vypráví příběh jedné z postav Dámy, která tam měla spíš vedlejší roli, jenže já jsem nějak potřebovala dát jí - respektive jemu - vlastní prostor, aby mi ukázal, co ho dovedlo tam, kde je.

Článek o NaNo 2021

O knize:

Rošáda aneb vzestup S.V. - zatím nedokončená

Počet stran: uvidíme :)

...

Rok 2022

Pokud do toho půjdu znova, o čemž mám teď trochu pochybnosti, bude vyvoleným příběhem ten, na který se v předchozím roce nedostalo. Zatím má pracovní název Zbytek a je z úplně nového světa.

NaNoWriMo 2019

...psací maraton podruhé...

Tentokrát trochu jinak, ale opět úspěšně.

Na začátku mého letošního NaNo příběhu byl jen konec. Tedy ne to, že bych chtěla dosáhnout cílovky 50 klacků slov, což jsem samozřejmě taky chtěla, ale konec toho příběhu. Věděla jsem, jak má dopadnout.

Jinak bohužel vůbec nic. 

Neznala jsem své postavy ani jejich jména, nevěděla jsem, co se bude na stránkách knihy dít a trochu jsem se blížícího se listopadu bála. S takhle čistou hlavou jsem ještě nikdy do psaní nešla. Začínat psát a nevědět co vlastně, ani jak se jmenují postavy, které už v prvním řádku musejí existovat, se zdálo být šíleným nápadem, který nutně musí být nad mé síly.

No… Nebyl.

Od začátku jsem byla překvapená, jak příjemně mi psaní Gambitu zatracených ubíhalo. Šlo to snadno a do denního psaní jsem se nemusela nutit. Některé dny bylo možná méně času, ale jiné jsem se zase dokázala ponořit tak hluboko, že jsem ani nevěděla, jak čas běží.

Příběh mi rozkvetl pod rukama v něco, co jsem si ani neuměla na začátku představit. Obavy, že to na 50 nebude a zgrcne se to na ne moc dobrou povídku zmizely docela rychle, když se ukázalo, že to bude daleko víc, než ubožácký pade :D 

Krize přišla třináctého. Dohnaly mě resty v podobě článků o přečtených knihách, takže počet slov denně mírně poklesl. Stále však nebyl problém rozepsat se, když už jsem k tomu sedla. Dá se to teda nazvat krizí? Asi ne :) Celý listopad jsem si držela sympatický náskok nad potřebným množstvím slov, takže menší zpomalení mě nijak nezaskočilo.

Budíci mě tentokrát moc nepodrželi, protože stránka NaNo nepochopitelně odstranila z přehledu budíků tabulku s jejich pokrokem a denně rozklikávat každou záložku je dost otrava. Dokončilo nás docela dost a jsem zvědavá, jestli si některý příběh časem někde koupím :) (Ten svůj, třeba :D)

A největší novinka letošního roku je, že GZ kromě mě už četl i někdo další. Je to vlastně první věc, kterou jsem pustila z šuplíku a není to tak strašný pocit, jak jsem původně myslela, že bude. 

Že bych si začala na stará kolena věřit? Nebo jen věřím tomu příběhu?

Celých 50.000 slov jsem dokončila s předstihem 24.11. a druhý certifikát už visí v pracovně na zdi.

Co jsem si odnesla z letošního ročníku?

• Že to jde i bez nucení a nátlaku sama na sebe. 
• Že rozmezí slov od tisíc pět set do tři a půle je pro mě docela příjemná denní dávka, ale stále ke psaní a zaměstnání nestíhám dělat moc jiných věcí. 
• Že se dokážu zamilovat i do těch svých postav, které mají k romantickým hrdinům daleko. 
• Že postava, která má mít dvouodstavcový štěk a tiše umřít, se umí sama vnutit do příběhu a stát se jednou z nejlepších, které mám.
• Že zvládnu i žánr, který nemám dobře načtený minimálně na úroveň první verze. 
• A že příběhy dokážou žít vlastním životem a vyrůstat doslova z ničeho na prázdných stránkách.

• A hlavně to nejcennější – chuť pokračovat v příběhu dál - a že to bude ještě potřeba. Protože děj se nedostal ani do půlky, teď zrovna má přijít to nejnapínavější, hrdinové budou trpět (zase) a nakonec zvítězí – no dobro asi úplně ne, ale prostě ten, kdo musí.

• Zjistila jsem, že je pro mě důležité napsat si na konci psacího dne všechny další myšlenky a nápady, co se mi ještě honí hlavou. Druhý den se mi pak snadněji začíná, protože mám na co navázat a rozepsat se do stavu, že to jde samo bez přemýšlení.

• A že si nutně musím udělat NaNo víckrát do roka.

Další ročník za dveřma! Nevím jak vy, ale já jdu do toho potřetí.

NaNoWriMo - listopadový psací masomlejn

Tak se mi to povedlo!

Moje první NaNoWriMo a hned jsem došla úspěchu a kýžených padekolků slov mám. Kupodivu musím říct, že to nebylo až tak těžké a zároveň to bylo hodně obtížné. 

Jo, já vím, že si tím tak trochu odporuju, ale vážně to tak bylo.

Hodím si sem jedno klišé, jo? 

V průběhu toho měsíce se o sobě člověk hodně dozví. O tom, jak si umí poskládat priority a jak moc vlastně chce příběh dopsat. Protože pokud fakt nechce, tak to nedá – ne měsíc v kuse a denně. Okolní svět rozptyluje, pořád něco ruší, fakt to chce se zapřít – všechno zapřít a jet.

A teď si to tu tak rekapituluju a vzpomínám na to s trochou nostalgie a je mi jasný, že dám víkend pauzu a jede se dál. Je to droga, vážení.

Příběh, do kterého jsem se pustila, jsem měla už rozepsaný. Na začátku listopadu mě pohlcoval z mých rozepsaných věcí nejvíc, tak jsem se rozhodla pokračovat právě v něm. 

Za NaNo mi přibylo 50.094 slov a celkově má tedy něco málo přes 80. 

Na to, že to byla původně povídka a ještě spíš omyl, který vznikl z krátkého snu, ze kterého mi utkvěly dvě věty a jméno hlavních hrdinu, to vůbec není špatný výsledek.

Tip: nemůžete se hnout z místa s vaším textem? Tak v listopadu se hnete. Ono vám to totiž nedá :) Takže příští rok se uvidíme u NaNoWriMo. Koukejte si mě přidat mezi „budíky“.

Věci kladné – co mi to dalo

Konečně jsem si udělala opravdu čas na psaní. 

A ponoření do příběhu bylo absolutní, každý den několik hodin a pokud jsem zrovna nepsala, stejně jsem nemyslela na nic jiného. 

Zjistila jsem, že čekaní na múzu je blbost. 

Ona dorazí, ale musíte začít psát. I když se vám nechce, i když nevíte co. Protože v ty dny, když jsem si myslela, že nevím, co budu psát, to nakonec šlo nejlíp. Vždycky – bez výjimky vždycky – jsem se rozjela a sepnuly mi některé důležité zápletky, případně se rozvinuly směrem, který jsem nečekala. Taky jsem díky každodennímu psaní přišla na to, že to, co jsem považovala za konec příběhu, je vlastně přibližně jeho polovina. Najednou se dějí věci, které jsem neplánovala.

Tip: Nepište víc, než tři hodiny v kuse. Dávejte si pauzu po některých scénách, zacvičte, protáhněte se. Jinak budete kvičet, věřte mi. Záda a krční páteř se umí pěkně mstít, ať máte dobrou židli, jak chcete. Vaše luxusní kompl-sesle se promění v mučící nástroj.

Výhodou každodenního psaní je to, že se od příběhu prakticky neodpoutáte a nemáte problém každý den pokračovat. Nemusela jsem si připomínat, co jsem napsala naposledy a kam se děj dostal. Měla jsem to pořád čerstvě v hlavě. Taky jsem nestihla zapomínat, kam mělo vše pokračovat, i když příběh si stejně nakonec dělá, co chce :). 

Celý text je také ucelený, protože vznikal rychle, jede pořád ve stejném stylu. Napadalo mě i spousta dalších věcí, které by se daly psát a dokonce i ze stejného světa.

Tip: Nejdůležitější je pokračovat – nevracet se, neopravovat, nevrtat se v tom. Jinak se nikam nedostanete. Stejně se bude škrtat a dopisovat, tak se opraví při tom. Poznámky si pište bokem, stejně máte určitě plnou skříň různých bloků, zápisníků, notesů… Teď je ta pravá chvíle použít ty, co jste si šetřili a bylo vám líto do nich psát jen tak něco.

Věci záporné – co mi to vzalo

Ta největší je, že to žere čas. 

Ale fakt žere. 

Člověk se musí smířit s tím, že bude muset ledasco obětovat, protože udaných 1.600+ slov denně nenapíšete za hodinu – nebo aspoň já ne. Měla jsem štěstí a na začátku listopadu týden dovolené, takže v těch dnech padaly i pětitisícovky, ale ve dny, kdy chodím do práce, je to neproveditelné – to pak jelo klidně i po stovkách. Takže pak se obětují víkendy – celé víkendy – aspoň u mě. 

Ale víte co, pokud chcete psát, tak prostě chcete.

Tip: Vypěstujte si Pavlovův reflex. Já ho mám na klavírní klasiku. Jak to pustím do uší, automaticky píšu. Naštěstí u toho neslintám :). Od té doby, co jsem do noťasu nalila dvě decka růžovýho, nemá vodu rád. Pak ale bacha, abyste si vaše pavlovovské vábidlo nepustili do uší v zaměstnání. Myslím, že šéfové pro tvůrčí psaní v pracovní době nebudou mít pochopení.

Psaní je práce jako každá jiná. 

Sedíte na zadku, čumíte do monitoru, bolí z toho pracky, bolí záda, bolí oči, máte osezelej zadek. Někdy i chuť „dát výpověď“. 

A okolí to nechápe. 

Jako že proč? Protože, kurva, prostě proto! 

Rušení je standard. A mrtvých myšlenek, když na vás někdo promluví, je tolik, že už ani nemá smysl kopat hroby :) Zanedbávala jsem navíc takové věci, jako je bloG, čtení… a to nemluvím o domácnosti, kamarádech a firemních večírcích.

Ke konci už mi to navíc nešlo od ruky, nechtělo se mi, poslední týden byl zlo. 

Do půlky vás žene to, jak to přibývá, od půlky vás štve, že to neubývá :) Poslední tři tisíce byly jak čekání na Ježíška. Takže každodenní dril a hon na určitý počet slov pro mě nebude. 

Příští rok to pojmu víc lážo plážo. Každý den psát budu, ale nebudu se nikam hnát. Letos jsem chtěla zkusit, jestli to dám. Příští rok to dám tak, jak to půjde. Protože na rovinu, byla to zabijárna :D ale skvělý zážitek.

Tip: stanovte si přijatelný počet na den. Třeba tři sta slov. To dáte vždycky a téměř vždycky napíšete víc, když vás to lapne a ono lapne. Po tři sta slovech vlastním myšlenkám neutečete a stanou se z vás jen prsty na klávesnici. Nejlépe je také psát hodně na začátku měsíce, protože ke konci únava prostě dorazí.

Úžasné momenty

Nejlepší je to, když vám něco sepne, co jste dosud vůbec netušili a krásně to propojí něco, co původně bylo snad k ničemu a nakonec to má význam. Sice jsem měla pocit, že příběh se tvoří sám a mě potřebuje jen jako prsty na klávesnici a moulu, který to uloží, ale i tak. Slečna Rychlopiška je taky důležitá.

Zjistila jsem, že můj třetí hlavní hrdina je úžasnej, i když trochu svůj. Problém byl v tom, že musel umřít a… prostě musel. Ke své hanbě jsem ho obrečela, zapila a strašně mi v příběhu chybí. Asi je trochu úchylné brečet nad vlastním textem a připadat si u toho jako největší hydra. Aspoň jsem mu napsala hezký pohřeb. Je to vůbec útěcha?

Víte, jak snadno se stane největší hrdina padouchem? Já už jo :) Stačí dát mu pořádný důvod, chuť intrikovat a moc dělat si, co chce.

Taky jsem zjistila, že násilné scény se píšou líp, než ty romantické a víc si je užiju. Asi potřebuju psychoterapeuta :)

Strašně se těším, až si to přečtu celé.

Tip: Najděte si v aplikaci "budíky" - writing buddies. Kamarády, u kterých budete sledovat jejich pokrok. Je fajn vidět, že v tom jedou i další. Doporučuju taky stránky na FCB "Odstartujte svoji knihu". Tam vás budou nakopávat celoročně.

Tak nějak dohromady

Nejsem vlastně vůbec spokojená. 

Nebo aspoň ne tak, jak jsem čekala, že budu. Jednak není nic hotové, dvak jsem si asi vypěstovala mánii a mám akutní potřebu to dodělat – i když to je vlastně dobře :)
Pořád taky lezu na nanowrimovský stránky, i když už se tam nic neděje...

A navíc jsem s hrůzou zjistila, že napsat není ten problém. Problém je ten, že jsem srab. Nejhorší bude pokračování celé akce. Poslat to někam… někomu…

Trocha patosu na závěr

Nejsem spokojená, ale jsem šťastná, protože když píšu, tak fakt sem.

NaNoWriMo

... aneb spánek se přeceňuje...

Vůbec nechápu, jak k tomu mohlo dojít, ale já, člověk nesoutěživý a hecu odolný jsem se zapojila do celosvětové společenské akce.
Pokud to totiž nevíte, listopad je měsíc psaní.

A to ne jen tak nějakého. Pokud se totiž zapojíte (jako já) do výzvy NaNoWriMo, budete mít na konci listopadu nadrásaných 50.000 slov vašeho nového románu. V ideálním případě ještě víc!

Je to o tom chytit slinu, naučit se psát pravidelně a podpořit se navzájem s ostatními spolupíšícími.
Prostě po všech čertech dobrý nápad.
Původně jsem chtěla věc ignorovat, ale spolupíšící z FCB skupiny Odstartujte svoji knihu mě úplně zblbnuli až do té míry, že jsem se rozhodla přidat a tak tu sedím s otevřeným wordem a smolím a drásám co prsty stačí.
Teda teď vlastně tak trochu zabíjím čas a píšu slova někam, kam se nepočítají, ale to nevadí, pokud přitáhnu další autory do naší početné grupy.

Zahoďte blbé výmluvy! Úklid počká, filmy a seriály budou dostupné i v prosinci. Hry dohrajete později. Už napsané knihy na vás taky počkají :) Jaké ještě máte výmluvy? No dobře, uznávám, že do práce se musí, ale já mám příhodně příští týden dovolenou.

Odkaz na stránky, kam se můžete přihlásit, zadat si vaši novou knihu a sledovat váš pokrok je tady: NaNoWriMo.
Pár rad do začátku najdete na stránkách Odstartujte svoji knihu.

Přidejte se k nám!

Svět čeká na váš román!

1.11. hotovo 2.358 slov. Vytvořen mírný náskok, ale zjistila jsem, že na tom nezáleží. Píšu, dokud se mi chce a sčítám až na konci dne.
2.11. hotovo 1.578 slov. Dnes jsem neměla na psaní tolik času. Páteční večer :) ale čeká mě víkend, dlouhý, osamělý a upršený, tak věřím v úspěch.
3.11. hotovo 3.672 slov. Ráno to vypadalo, že se nerozhoupu a po prvních třech kostrbatých větách to šlo samo.
4.11. hotovo 2.358 slov. Dnes to dřelo. Když člověk není doma sám, vždycky to dře. Navíc připravené věci jsou hotové a teď spojuju jednotlivé události dohromady. Psaní začne být roztříštěné - tam kus, tady kus...
5.11. hotovo 3.315 slov. Kéž by to šlo vždycky tak, jak dneska.
6.11. hotovo 1.723 slov. Dneska jsem narazila na první zadrhnutí. Vážně jsem nevěděla co s tím. Tak jsem hopla k jiné části příběhu. Pomohlo to.
7.11. hotovo 2.314 slov. Není problém psát denně. Problém je vydržet, nečíst to furt po sobě a neopravovat. Na to bude čas v prosinci. Taky mi došla knižní odměna, kterou jsem si pořídila za prvních 5 a 10 tisíc slov :) No co, prý se máme motivovat :)
8.11. hotovo 5.749 slov. Dnešní den mě hodil za půlku. Fakt příjemný pocit.
9.11. hotovo 5.749 slov. Zdá se, že jsem chytla slinu. Pátek no :)
10.11. hotovo 3.491 slov. Leze to ze mě jak z chlupaté deky, ale leze.
11.11. hotovo 2.075 slov. Hned je poznat, že člověk není doma sám.
12.11. hotovo 901 slov. Tady vidím velký špatný. Po dovolené první den v práci. Po návratu došly síly.
13.11. hotovo 53 slov. Takhle to vypadá, když začnete a pak si vzpomenete, že máte mít hotový úplně jiný článek, takže to zavřete, než se dostanete do tempa a jdete psát to, co máte. A večer TRX.
14.11. hotovo 680 slov. Někdy to jde i po práci.
15.11. hotovo 418 slov.
16.11. hotovo 113 slov. A někdy to prostě nejde ani omylem.
17.11. hotovo 1.017 slov.
18.11. hotovo 1.924 slov.
19.11. hotovo 621 slov. Pracovní dny jsou prostě anti-tvůrčí. Obzvlášť začátky týdne.
20.11. hotovo 329 slov.
21.11. hotovo 466 slov.
22.11. hotovo 1.137 slov. Náskok z dovolené je pryč, ale už jsem tak blízko cíle, že se to nedá vzdát.
23.11. hotovo 219 slov. Někdo mi to tu sabotuje pouštěním filmů.
24.11. hotovo 934 slov. Chybí mi už je deset tisíc slov. Kolik asi uberu zítra? :)
25.11. hotovo 3.193 slov. Řekla bych, že celkem úspěch.
26.11. hotovo 1.523 slov
27.11. hotovo 1.113 slov. Tisícovka se ukazuje jako ideální počet slov na den :)
28.11. hotovo 996 slov. Jdeme do finále, ale furt není nic jistýho.
29.11. hotovo 2.188 slov.
30.11. hotovo 898 slov. HOTOVO! Je to tam, dokonce pár slov navíc.

Celkový výsledek: 50.094 slov. 

Obrázky poctivě uloupené zde.