Když mi byla kniha nabídnuta k přečtení, anotace okamžitě vzbudila mou zvědavost. Námět náměsíčnosti byl prostě trhák už sám o sobě a příběh, pro který byla využita, dráždil chuť ke čtení na maximum. Aby taky ne:
Anotace:
Průměrný člověk prospí třiatřicet let. Čeho všeho
jsme během spánku schopni? A neseme za to odpovědnost? Anna Ogilvyová byla
mladá nadějná novinářka z dobře situované rodiny, dokud ji jednoho dne nenašli
zakrvácenou a s nožem v ruce poblíž dvou těl jejích ubodaných přátel. Anna O.
ale od té doby spí a další čtyři roky se ji nepovedlo
probudit.
Doktor Benedict Prince je forenzní psycholog a odborník na
poruchy spánku se specializací na zločiny spáchané během něj. Jeho novátorská
metoda na přerušení „syndromu rezignace“, jak Annin stav popisují odborníci, je
poslední nadějí na probuzení Anny a možností spravedlivého soudu. Takové
profesní metě se nedá odolat.
Jenže případ Anny O., jmenovkyně pacientky z knihy Sigmunda
Freuda, je ostře sledovaný a Ben musí jednat obezřetně. Nejenže čelí
nenávistným útokům, ale sám má profesní tajemství a komplikovaný osobní život.
Navíc v průběhu léčby znejistí: opravdu Anna vraždila, nebo je za tím něco
jiného? Jen ona zná pravdu o tom, co se té noci skutečně stalo. A jen Benedict
ví, jak se k ní dostat. Ani pro jednoho z nich to dost možná nebude výhra.
Co když naše noční můry ve skutečnosti žádné noční můry
nejsou? Příběh nahlížený z pohledu více postav neustále kličkuje a graduje až k
napínavé hře na kočku a myš, kdy do poslední chvíle není jasné, kdo je tu kočka
a kdo myš. Strhující, znepokojivý thriller, který vás jen tak nepustí.
…
Anna O. – nejznámější Šípková Růženka ve světě, který autor představuje ve stejnojmenném románu. Žena, která spí už čtyři roky od chvíle, kdy ji našli stát s nožem v ruce nad mrtvými těly jejích dvou přátel. Dokud spí, nelze ji soudit ani odsoudit a tak přichází na řadu její Princ. Doktor Benedict Prince ze spánkové kliniky, který se ji má pokusit probudit, aby mohla stanout před soudem. Je Anna vražednicí nebo jen obětí okolností? Ačkoli všechno ukazuje na její vinu, mně se to moc nezdálo a hned na začátku čtení, asi po 150 stranách, jsem si usnovala příběh, jak by to mohlo být. A byla jsem zvědavá, jestli mám pravdu :)
Kniha se četla téměř sama, protože autor zvolil zajímavé a opravdu velmi originální téma. Nad svým spánkem nemáme kontrolu nikdo, ale většinou se můžeme spolehnout na to, že zůstaneme bezpečně zašití v posteli a nejhorší, co se může stát, že z ní spadneme při zlém snu. Jenže co kdyby se vám děly horší věci? Zkuste si to představit. Náměsíčnost sama o sobě je prostě docela děsivá. A když se k tomu přidá ještě možnost, že někdo může jako náměsíčný ubližovat ostatním, je děsivá už dost fest. V případě vraždy ve spánku mi přišla zajímavá otázka toho, jestli je takový vrah vinen. Neuvědomoval si přece, co dělá a možná ani nechtěl. V příběhu byly nicméně představeny takové vraždy v náměsíčnosti, kdy vrah rozhodně měl motiv, jen by za bdělého stavu dost pravděpodobně nic takového nespáchal.
Příběh je složen z krátkých kapitol, takže jsem dostala relativně svižný děj a rychlé střídání kulis a časových rovin. Přes to jsem se v tom neztrácela, ať už jsem byla s Benem, Annou v jejím deníku nebo jinde. Vždycky bylo dění přehledné a věděla jsem, kde jsem. Poznávání Anniny minulosti mě zajímalo opravdu hodně, možná i proto, že v současném ději se z pochopitelných důvodů jako postava moc projevit nemohla. I to je jeden z důvodů, proč jsem si ji nejdřív dost oblíbila (dokud spala) – dost překvapení pro mě. V minulosti byla opravdu zajímavou postavou. Rodinné prostředí měla dost nešťastné, matka ututlala její problémy s náměsíčností, aby si tím nepoškodila kariéru. Anna se s tím potýkala sama. Bylo zvláštní poznat postavu, která má strach usnout, protože neví, co by mohla udělat. Od naprosto nevinných komplikací po vážné činy – neměla nad svým spánkem kontrolu a to bylo děsivé. Ovšem Anna dokázala být dost děsivá i bdělá. Celou dobu mě provázely pochybnosti, jestli vraždila schválně nebo ne.
Ben se mi zdál v některých okamžicích jako pravý britský studený čumák. Stalo se několik věcí, které s ním měly pořádně zacloumat, ale on byl mistr ve skrývání emocí. Jako by neměl dost důvěry v živé lidi – což možná chápu po rozvodu, kterým si prošel. Sice mi byl sympatický, ale měla jsem z něj pocit jakési odtažitosti a uzavřenosti – tedy samozřejmě v kapitolách s ním. Když byl s Annou a snažil se ji budit, bylo to mnohem lepší. Trochu více se tam otevíral. Anna působila jako jeho osobní psychoterapeut, tichý posluchač, který možná vnímá, možná ne, ale rozhodně nesoudí.
Za zajímavé považuji, jak se mi prohodily sympatie k postavám. Zatím co Annu jsem si oblíbila v první části, Benovi jsem fandila ve druhé :)
První půlka knihy moc napínavá nebyla, spíš poklidně plynoucí, ale rozhodně plná zajímavého děje. Hlavně šlo o seznámení s případem, tématem spánku a důležitými postavami. Zajímavou částí pro mě byl především Annin deník a další kapitoly z minulosti postav. Jak už to tak chodí, všechno co se děje teď má nějaké souvislosti s něčím před časem a lidé i události jsou propojení. Zbývalo tedy jen přijít na to jak.
Druhá půlka trochu nabrala na obrátkách, ale i tak bylo dění spíš klidnější. Postupně se z minulosti začaly vynořovat indicie k případu a autor si začal vytvářet podezřelé z vražd. Už to nebyla jen Anna. Napětí začalo stoupat, spekulování co je za tím vším, mi nedalo pokoj :) Bylo zjevné, že nejde jen o tu vraždu, kterou měla Anna spáchat, šlo tu o něco víc. Něco spletitějšího a zlovolného. Téměř na konci došlo i na zběsile pádící drama – možná mi připadalo zběsilejší i vzhledem k pomalejšímu a badatelskému předcházejícímu ladění příběhu.
Dost mě bavilo druhé hlavní téma vedle spánku samotného a to manipulování s lidmi. Vážně zde bylo ukázáno, jak snadné to může být, když někdo ví, co dělá a nemá zrovna pevné morální zábrany. Především „veselé“ to bylo u lidí, kteří si mysleli, že právě s nimi rozhodně manipulovat někdo nemůže. Nakonec ani nevěděli, že to někdo zkouší, natož že se mu úspěšně daří. V určité chvíli si to prostě přestali uvědomovat. A to nejen jednotlivci. Taky zde byla manipulace s davy prostřednictví sociálních sítí a blogů – více či méně pravdivých. A dokonce si přihřáli polívčičku – jako již tradičně – bulvární novináři. Autor ukázal celkem přesvědčivě, jak snadné je v dnešní době zničit někomu život, kariéru a pověst prostřednictvím nějaké senzační historky nebo pomluvy. Otázka viny a neviny je zde podružná – každý má svůj názor hotový raz dva a neváhá jej křičet do světa, často dost agresivně a hnusně. Když se na toto téma v knihách narazí, jeden opravdu ztrácí víru v lidstvo.
Autor vytvořil pro svou knihu překvapivě složité mezilidské vztahy, nejen v rodině Anny, ale i Benovo rodinné štěstí bylo hodně pošramocené. Vlastně jsem těžko hledala nějaký pozitivní vztah a trochu mi to v ději chybělo. Nemyslím přímo romantiku, ale spíš nějakou vzájemnou vřelost. Anna neměla snad vůbec nikoho a u Bena to nejspíš mohla být dcera, ale nějak jsem mezi nimi vztah moc neviděla, i když on se snažil. Asi by i bylo lepší, kdyby se jeho rodinný život nechal být úplně, jenže to nešlo i z důvodů pro děj podstatných. Každopádně to není věc, která by mi pokazila čtení, jen mi připadala mírně nekomfortní. Mnohem víc mě v tomto ohledu bavilo sledování Anny prostřednictvím jejích deníků nebo snahy Bena o její probuzení a rozluštění celé té záhady. Všechny zainteresované postavy nakonec byly propletené mnohem víc, než jsem si původně myslela a určitá odhalení na konci, kde propojení vyšlo najevo, mě fakt bavila. Bylo samozřejmě jasné už od začátku, že tam existuje, ale skutečně celý obrázek věcí minulých, jsem si dokázala kompletně složit až téměř na konci.
Úplný konec mě však jaksi divně zklamal. Cokoli z podezření a závěrů před tím konečným se mi zdálo lepší, než poslední dvě kapitoly s vysvětlením. Připadalo mi to překombinované, zbytečné a navíc. Najednou jsem měla pocit, jako by někdo utrhl kousek z jiné knihy a strčil to tam – myslím onu závěrečnou zpověď lumpa. Vážně byly v knize náznaky, že to byl zrovna tento člověk? Pokud ano, nevzpomínám si na žádný. Kterémukoli jinému podezřelému bych uvěřila. I když jich tam autor nasázel jak do orloje. Nejde o to, že by mi konec nebyl po chuti – prostě mi nedával smysl, bylo to zamotané až moc. Úplně by stačilo, kdyby autor nechal řešení vyznít do ztracena, uvěřila bych i přes drobné nesrovnalosti a nešťourala se v tom. Jenže poslední dvě kapitoly tam byly a já nevím, jestli mi trochu nepokazily dojem z posledního velkého zvratu. Každopádně toto bude asi zrovna záležitost osobních preferencí. Jsem si dost jistá, že se najdou čtenáři, které taková představa zločince nadchne.
Kniha rozhodně je zajímavá. Jestli překombinovaná nebo ne, to už nechám na každém. Mě se četla dobře a za přečtení mi rozhodně stála.
Za knihu moc děkuji Nakladatelskému domu Grada.
Příběh spící Anny najdete zde.
O knize:
Autor: Matthew Blake
Překlad: Hana Sichingerová
Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)
Rok vydání: 2024
Počet stran: 408
Žádné komentáře:
Okomentovat