22. 6. 2017

Všechno, úplně všechno


Autor: Nicola Yoonová
Překlad: Vanda Senko Ohnisková
Nakladatel: Jota
Rok vydání: 2017
Počet stran: 296



Anotace:

Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla.

Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly.

Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa.

Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).


Můj názor:

O tom, že začíst se do „Všechna“ je dobrý nápad, mě přesvědčily holky z blogu Svět mezi řádky. Nějaký čas na to se kniha objevila v nabídce recenzních výtisků od Joty. Vzala jsem to jako pokyn vyšší moci, že mě kniha nesmí minout a poprosila o ni. Už na začátku – po pár prvních stranách - jsem věděla, že kniha byla dobrá volba. Tak pěkný a nepřeslazený, byť romantický příběh jsem nečetla už dlouho.

Hlavní hrdinkou a vypravěčkou příběhu je osmnáctiletá Madeline. Není úplně běžná hrdinka podobných knih, protože je takovou čistou, nezkalenou duší. Nikdy nepoznala svět, nebyla ve škole mezi spolužáky – nikdy nevyšla z domu. Všechno zná jen díky internetu, domácím učitelům a knihám. Trpí totiž velmi závažnou a vzácnou nemocí, která jí nedovoluje opustit sterilní prostředí jejího domova. Čas tráví s matkou, která je shodou okolností lékařka, což je docela praktické, a nebo se svojí ošetřovatelkou Karlou. Jednoho dne ji přiláká k oknu zvuk stěhovacího vozu. Do vedlejšího domu se nastěhuje nová rodina a od té chvíle už pro Maddy nic nebude stejné, poklidné a bezpečné, jako tomu bylo dosud.

Starším dítětem oné nové rodiny je Oliver. Olly. Madeline zaujme na první pohled, černým oblečením, pohybovým nadáním parkouristy a taky tím, že v jeho rodině se nezdá být úplně všechno v pořádku. Olly se ale staví k problémům odvážně. Možná díky tomu, čím si musí procházet je takový, jaký je – odpovědný, odhodlaný se postavit za ty, na kterých mu záleží.

Že tihle dva budou středobodem příběhu není těžké uhodnout už při jejich prvním – no ne snad úplně setkání, prostě kontaktu přes okno. To jejich navazování přátelství bylo milé, vtipné a bavilo mě to. Vztah se vyvinul postupně a věrohodně a vlastně se Maddy vůbec nedivím :). Krom běžného vyprávění Madeline, pokud se vůbec dá její život nazvat běžným, tu bylo i něco navíc. Zápisky z jejího deníku, obrázky a to hlavní – chatové konverzace s Ollym. Při čtení chatovek jsem si sice připadala trochu jako nezvaný šmírák, ale bavilo mě to. Bylo to takové zvláštní oživení, navíc, jak jinak by si povídali, když Maddy nemohla vyjít z domu. Všechny tyhle graficky odlišné části dělaly příběh ještě zajímavější a opravdovější, než kdyby byl prostě jen vyprávěn.

V knize bylo všechno. Byla milá, poutavá, vtipná. Bylo v ní kouzlo první lásky, i když v trochu extrémní situaci. Byla v ní nemoc a holka, která se odmítala nechat zlomit. Její optimismus a povahu jsem musela obdivovat. Líbilo se mi to, jak měla ráda knížky. Byla to jedna z mála věcí, kterou Maddy ve svém domácím vězení měla. Byla velmi statečná, ačkoliv měla hodně hořký osud, který mi před koncem knihy zhořknul ještě víc. Tolik jsem jí přála všechno, úplně všechno dobré. Život, svět, Ollyho…

Paní autorka našla způsob, jak popsat lásku nesmírně něžným a půvabným způsobem. Obešla se při tom bez veškerých klišé a kýčů a stokrát ohraných slov, které v podobných knihách bývají časté. Pokud se přece jen některý zmíněných prohřešků objevil, dokázala jsem ho v příběhu nevnímat a jen jsem si užívala čtení. Celý text je velmi jemný, plný naděje a lásky, touhy po životě a budoucnosti. A taky o věcech, které normálním lidem připadají běžné, ale pro Madeline byly zázračné. Díky tomu jsem si připomněla, že zázračné opravdu jsou.

Délka příběhu se mi zdála být tak akorát, i když bych si přála číst o Madeline déle. Cokoliv navíc už by bylo zbytečně. Paní autorka odhadla délku skvěle a podařilo se jí vyhnout sáhodlouhým stranám, na kterých by se nic nedělo, kdyby se pokoušela příběh natahovat. Takto jsem se dozvěděla vše potřebné, získala sympatie k Maddy i Ollymu, držela jim palce a nakonec i zírala s otevřenou pusou a vztekem na to, co všechno je možné, co se to stalo…

Od knihy jsem očekávala lehčí dívčí románek. Ani ve snu jsem nebyla připravená na to, jak propracovaná kniha se mi dostane do rukou. Paní autorka umí se slovy doslova kouzlit a překlad tomu skvěle napomáhá. Originál jsem nečetla, takže neumím posoudit případný rozdíl, ale věřím, že v angličtině bych si knihu tolik neužila. Přistihla jsem se, že některé věty i odstavce čtu několikrát, abych si pořádně užila myšlenku, která se mi zdála hluboká a významná. A že jich bylo! V na první pohled typické jangadultovské zápletce se ukrývalo netypické dílo, velmi svěží a originální.

Holky a dámy, vůbec neváhejte! Tohle je totiž krásné čtení na léto. Bude se líbit každé, která chce romantický ale přes to i duchaplný příběh. Něco víc, než bývá běžné v podobných knihách, ale zároveň i stejně krásný zážitek.

Za recenzní výtisk moc děkuji nakladatelství Jota. Knihu si můžete koupit tady.




Pokud už šetříte peníze na dovolenou, ale knihu stejně chcete, tady vám poradí, kde ji mají za nejmenší peníz :)


21. 6. 2017

Najít Sky


Autor: Joss Stirling
Překlad: Michala Bučková
Nakladatel: Brána
Rok vydání: 2013
Počet stran: 240



Anotace:

Patnáctiletá Sky Brightová je na první pohled typická Angličanka, která se právě spolu s nevlastními rodiči přestěhovala do Colorada. Wrikenridge zase vypadá jako typický americký zapadákov, kde místní zběsile fandí svým sportovním týmům a střední školu ovládají roztleskávačky. Zed Benedict je pro každého problémový floutek, který hřeší na svůj vzhled a talent. Jenže první dojem může klamat. Sky si jako malá prožila peklo a brzy odhalí, že Zed má tajemství, které dělá ze sněhem zapadlého městečka Wrikenridge zatraceně horké a nebezpečné místo. A to i tehdy, když v sobě objevíte netušené mimosmyslové schopnosti. A tak se Sky ocitá nejen ve víru první lásky, ale především uprostřed střetu dvou mocných klanů, z nichž jeden se neštítí únosů, vražd ani ovládání cizích myslí....
Sky a Zed budou muset sáhnout až na dno svých sil, pokud chtějí přežít, dodělat školu a aspoň trochu ošidit ruletu v padouchově hotelu v Las Vegas!


Můj názor:

Kniha mě přitáhla obálkou a tentokrát zabojoval i název. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, ale protože byla ve výprodejích, vlastně mi to ani moc nevadilo.

Hlavní hrdinkou příběhu je středoškolačka Sky Brightová :) (jo, taky jsem se zasmála), adoptovaná holka, která je tak trochu zvláštní. Už z první kapitoly vyplyne, že to v dětství neměla lehké. Nalezli ji u silnice jako malou holčičku a po té putovala přes mračno různých dětských domovů a pěstounů, kteří ji pokaždé vrátili. Nakonec si ji adoptoval mladý pár umělecky založených sympaťáků, kteří konečně dokázali překonat její největší problém – Sky konečně začala mluvit a důvěřovat. Její adoptivní rodiče dostanou práci v městečku Wrickenridge. A Sky zde nastupuje na střední školu…

Sky byla od začátku mírně nesebevědomá, ale takovým tím násilným způsobem. Jistě, že po takovém dětství má na psychické potíže nárok, ale ze začátku to pro mě nebyla uvěřitelná postava. Některé věci jí šli a ona si pořád podsouvala myšlenku, že je hloupá a nešikovná a že mezi nové spolužáky nezapadne. Přitom od začátku zapadla naprosto bez problémů, takže její nesebevědomí se nijak moc neprojevovalo, spíš to bylo jen tvrzením paní autorky.

Zed, druhá hlavní postava, je od začátku stoprocentně prvoplánový badboy, škoda jen, že to působí  (jako nesebevědomí  u Sky) tak uměle. Je popisován jako muž hispánského typu, je protivný, arogantní, záhada sama, všechny holky ho chtějí a on jimi pohrdá. Připomínalo to onu třpytivě-upírskou ságu. Jako postava pro mě začal být uvěřitelnější, když se odbadbojoval a začal se chovat normálně. Jenže potom zase nastoupilo jeho edwardovsky fanatické zbožňování a ochraňování Sky (Bože, na tohle už jsem fakt stará :)). Mimochodem, Zed má k sobě rodinku, která už třpytivé upíry připomínala fakt hodně :).

Poznávání hlavních postav tedy působilo trochu jako opisování ze Stmívání, dokonce i vztah hlavních postav byl podle stejné šablony. Dozvěděla jsem se, že Sky je Zedovi dokonce předurčená osudem, že má být jeho spřízněnou duší. A pochopitelně zde byl i nepřítel, který ohrožoval Zedovu rodinu a hodlal si vyřídit účty prostřednictvím Sky.

V momentě, kdy paní autorka přestala tvořit postavy a začala skutečně psát příběh, všechno se zlepšilo. Osoby působili opravdověji, příběh byl celkem slušný a přestal se tolik podobat jiným, i když v některých zásadních věcech bylo Stmívání pořád celkem jasně poznat. To je podle mě škoda. Příběh i zápletka by šli napsat i tak, aby inspirace nebyla tak silně vidět. Bohužel taky přibyly chyby a překlepy.


Zpracování nebylo špatné a kniha se četla vlastně docela dobře, ale k tomu nejlepšímu v žánru nepatří. Pro náročného čtenáře určitě určená není, ale pro ty, kdo si potrpí na jednodušší zápletky, průhledný vývoj a celkově na oddychovější a jednodušší styl psaní, bude kniha příjemnou společnicí. Pro mě to bylo bohužel trochu málo. Kdybych ji ale četla někde okolo deseti let, nejspíš by se mi líbila. Pokud patříte mezi ty, kterým se Stmívání líbilo, tady je něco podobného, jen bez upírů :).

Pokud máte chuť knihu zkusit, tady vám poradí, kde ji ještě sehnat a za dobrou cenu.


15. 6. 2017

Vládce Arestonu


Autor: Josef Pecinovský
Série: Areston (3. díl)
Nakladatel: Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 283



Anotace:

Areston přivítal nové poutníky a opět se vydává do hlubin vesmíru. Ovšem mnohé se změnilo – Sršeň a jeho spojenci konečně rozluštili tajemný kód, který by jim měl otevřít přístup do tajemného jádra. S nástupem nových poutníků se ale na palubě Arestonu objevil protivník, který dokázal ovládnout silou i falešným slovem masy a zmocnil se poloviny Arestonu. Zabrání Sršeň tomu, aby se z Arestonu stala neřízená vesmírná střela? Dokáže zabránit kosmické katastrofě? Tady bude muset Sršeň podstoupit nejtěžší boj ze všech!

Můj názor:

Proč tahle kniha? Jednoduchá odpověď – je třetím dílem série, která mě baví. Jsem nadšená, že spatřila světlo světa krátce po druhém dílu, takže jsem netrpěla zvědavostí moc dlouho.
POZOR! Další text může obsahovat spoilery k předchozím dílům série, i když se jim ze všech sil pokusím vyhnout.

V druhé části trilogie se Areston opět přiblížil k Zemi a nastal tak konec jednoho cyklu. Někteří vězni kulový svět opustili a tisíce dalších do něj bylo odsouzeno. Výměna vězňů ale neproběhla hladce. Naplánovaný útěk se nezdařil. Domů se podařilo odletět některým silným hráčům z minulých dílů a další zůstávají na následující osmiletku. Vězeňská koule se opět vzdaluje od Země, mizí ve vesmírných dálkách a Sršeň začíná vyprávět příběh svého druhého cyklu na Arestonu. 
Tentokrát už ale není bezmocným nováčkem, je velitelem Černých jezdců a příjem nováčků a situaci potom jsem poznala z pohledu starého mazáka. Sršeň už sice pozbyl všech iluzí o lidech a o těch na Arestonu zvláště, nepřestává ale doufat v to, že se mu i v téhle šílené věznici povede prosadit pravidla, která učiní život zde spravedlivější a snesitelnější. Jsou tu ale pořád další mocní, kteří mají vlastní názor na to, jak by měl Areston fungovat – například Stíny, inkvizice Arestonu. A pak tu také zůstávají nevysvětlené záhady z minulých dílů…

Představovat postavy je již zbytečné. Ke starým známým ale přibyl ze Země ještě někdo, kdo měl řádně rozvířit „poklidné“ vody života na Arestonu a vše, co zde bylo zaběhnuté doslova obrátit vzhůru nohama. Pan autor si díky této postavě mohl opět krásně rozebrat lidskou povahu v extrémní situaci a pohrát si s tím, co se z jeho postav po tak dlouhém věznění a boji o život stalo. Měla jsem k dispozici jak ty, ze kterých prostředí dokázalo vykřesat (v rámci možností) slušnost a úctu k morálce a životu. Pak tu byli ti, kteří se neštítili ničeho a náramně si užívali to, že mohou získat moc nad ostatními. Mezi nimi se vyskytovali ti ostatní – bezmocní, ve vleku nadřízených, sympatizanti jednotlivých stran, fanaticky oddaní bojovníci, náboženští magoři, své profesi oddaní lékaři, zrádci i věrní, omylem opuštění dozorci, které na Arestonu ve spěchu a zmatku při výměně vězňů zapomněli i docela obyčejní lidi, kteří se chtěli jen v klidu dožít konce svého vyměřeného cyklu. Za celou tu dobu mě ani nenapadl jeden drobný detail – vlastně byli všichni původně odsouzení zločinci. Otázka je, za jaké zločiny. Podle toho také jejich chování vypadalo.

V první třetině knihy jsem měla pocit, jakoby děj, který byl v předchozí knize souvislý, byl zde rozdělen do „epizod“, jednotlivých událostí. Nebyl to úplně popis času, jak šel za sebou den po dni. Pan autor se nebál přeskočit větší časové úseky – i roky. Nevadilo mi to. Naopak. Zůstalo tak hlavně to zajímavé a neutopilo se to v popisech všedního života na Arestonu a věcí, které už jsem poznala v předchozích knihách. V jednotlivých kapitolách se řešily dílčí problémy, kterými se Sršeň z pozice velitele musel zabývat. Líbilo se mi, jak si poradil například s prsteny – klíči k zadnímu Arestonu, s únosy žen nebo v otázce soudní moci na Arestonu. Některé věci, které se mu přihodily, byly i docela nečekané a hodně mě překvapily. Předvídatelná tedy kniha pro mě nebyla. Ani jsem se nesnažila nic tipovat. Dostatečně mě zaměstnávalo dění na stránkách. Jediné, co bych možná mohla vytknout je časté opakování některých faktů. Například za zabití ženy je přísný trest, protože jsou v tomhle lochu vzácné. Opět to neubralo na čtivosti, ale posilovalo to dojem samostatných povídek a ne kapitol v uceleném románu.

Od poloviny knihy – hlavně po té, co Areston prošel revitalizací v aféliu - najednou vše srostlo dohromady, souvislosti z předchozích kapitol sepnuly a z příběhu se stala jedna obrovská bitva o nadvládu nad Arestonem. Že by se v knize nic nedělo, o tom nemůže být řeč! Naskakovala jedna akce za druhou. Moc se přelévala střídavě mezi bojujícími stranami. V tu chvíli bych si nevsadila na vítěze, protože stát se mohlo cokoliv a pan autor svoje esa tahal z rukávu pěkně postupně. Pokaždé, když se Sršni začínalo dařit uvádět svoje plány v realitu, štěstěna se otočila a na tahu byla druhá strana. Důvody, proč se tak dělo, působily reálně. Obě strany dělaly v rozhodování chyby a ty byly náležitě zužitkovány protistranou.

Chápu, proč pan autor musel využít většího množství skoků v čase. Bylo potřeba dokoulet Areston vesmírem k velkému finále, které pro mě bylo trochu nečekané, ale rozhodně čtivé a zajímavé. Konec mi přišel lehce useknutý a vlastně je mi i líto, že kniha nebyla delší, protože se mi na Arestonu docela zalíbilo. Prostředí nabízí ještě spoustu možností a zůstalo i dost nezodpovězených otázek. Mám tak trochu pocit jakési podivné nerovnováhy mezi otázkami a odpověďmi na ně, protože pokud měla být kniha posledním dílem série, je těch záhad pořád nějak moc a já jsem zvědavý čtenář.

Jedna z otázek mi přišla obzvlášť důležitá. Byla to otázka morálnosti takového vězení. Jaký zločin musí člověk spáchat, aby byl odsouzen do takového pekla, které z něj teoreticky (spíš i prakticky) udělá vraha a možná i něco horšího? Lidstvo by takto bylo schopno využít Areston, kdyby ho mělo k dispozici, o tom nepochybuji. Nenašlo by se ale pro něj i lepší využití? Navíc, pokud shromáždíme na jednom místě tolik nebezpečných jedinců a vystavíme je extrémním podmínkám, nemůžou najít způsob, jak se pomstít? A jak se potom navrátivší se lidé začlení do normálního života? A jde to ještě vůbec? A co to tedy je Areston – za jakým účelem byl postaven? I když o tomhle už svoji teorii mám :) A kým - kdo jsou ti tvůrci, kteří disponují tak úžasnými technologiemi? Asi bych potřebovala ještě jeden díl :). Nezodpovězených otázek je mnoho.

Pokud pominu skvělou akčnost, zajímavé prostředí a hrdiny, nabídl mi celý soubor knih o Arestonu také hodně otázek k zamyšlení a neodolatelnou chuť na pokračování celé série. Areston má totiž pro mě velmi osobité kouzlo, které spočívá v prostředí a v pravidlech života v něm nastavených. Postavy se díky tomu nohou vyvíjet mnoha směry a najít v sobě to nejhorší, nejlepší nebo mnoho „odstínů šedi“ mezi tím. Toto jsou pro mě dostatečné důvody k tomu knihy nevynechat a vy byste jim také měli dát šanci :).

Jestli jste milovníky scifi, máte rádi intriky a boje o moc, záhady a trochu extrémní životní situaci pro postavy v knize, mrkněte na to. V sérii o Arestonu všechno tohle najdete a užijete si skvělé čtení.

Za poskytnutí recenzní kopie moc děkuji Palmknihám. Knihy o Arestonu můžete pořídit zde.

Na následujících odkazech najdete moje články o prvních dvou arestonských knihách:
Areston – 1. díl série
Útěk z Arestonu – 2. díl série




Pokud byste raději měli na poličce papírovou verzi knih, mrkněte sem. Poradí vám, kde je sehnat za dobrou cenu.


13. 6. 2017

Nejkrásnější


... příběh Levany...








Anotace:

Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.
Marissa Meyerová, autorka ságy Měsíční kroniky, odhaluje v knize Nejkrásnější ze všech život své magnetizující záporné hrdinky, nezapomenutelný příběh o lásce a válce, zradě a smrti. 


...


Oproti předcházejícím dílům Měsíčních kronik je Nejkrásnější opravdu útloučká. Skrývá v sobě ale zásadní příběh pro celou sérii – příběh královny Levany.

Začíná se psát v královském paláci na Měsíci po smrti Levaniných rodičů. Královnou se má stát její sestra Channary, která je povrchní, záleží jí jen na vlastní kráse a na flirtování s muži. Taky je zlá, sobecká a bezohledná. Přípravy na korunovaci vrcholí, ještě před tím je ale nutné pohřbít Levaniny rodiče.

Na pohřbu nám paní autorka předvede pro děj snad tu nejzásadnější věc – Levaninu nezměrnou (a sobeckou, bezohlednou) lásku ke členu královské stráže. Evret Hayle je krásný, jako ostatně všichni měsíčňané a Levana sní o tom, že i on miluje ji. Jenže to má háček, Evret je ženatý a v Levanině srdci se objeví zcela nové pocity. Žárlivost a nenávist…



Zdroj



Bylo zajímavé sledovat Levanin příběh a to jak se krásně odráží v současnosti Měsíčních kronik – Levana je totiž nepoučitelná a opakuje stále ty samé chyby. Sem tam udělá něco z dobrých úmyslů, časem se ale ty úmysly stanou přinejmenším pochybnými a navíc ani vyšším dobrem opravdu není možné omluvit vše. Její poddaní prostě musí akceptovat to, jak ona vidí jejich štěstí a být spokojeni ať se jim to líbí nebo ne. Levana sama je ovšem připravena přinést oběti v zájmu vyššího dobra pro svoje království, žádná cena pro ni není dost vysoká, bez ohledu na to, co to bude stát ji nebo ostatní. I kdyby to mělo všechny stát život… ona bude oblíbená, krásná a milovaná za každou cenu.

V příběhu mi paní autorka odhalila také záhadu Levanina strachu ze zrcadel. Přiznávám, že mi bylo Levany i líto, jenže ona tu svoji bolestnou situaci řešila vždy tak, že ubližovala někomu jinému, což mě zase o veškerou lítost a soucit s ní připravilo. Musím uznat, že Levana je, jako záporná postava, vymyšlená a napsaná skvěle. Její motivy jsou nezpochybnitelné a chová se tak, jak by se od ní dalo očekávat. Vzbuzuje přesně ty pravé emoce, abych si mohla užít vše od soucitu přes nepochopení až po odsouzení jejích skutků. Je zlá, odporná, zvrácená, nezastaví se před ničím, ale ve svých očích je dokonalá a dokáže si omluvit jakýkoliv čin. Většinu knihy jsem si říkala, že by měla trávit život v uzavřeném oddělení psychiatrické kliniky. Takto to má vypadat!



Vnitřní strana původního vydání - Měsíční město Artemida. Zdroj



Příběh sám je opravdu krátký, což mě sice mrzelo, ale na druhou stranu paní autorka odhadla přesně to množství informací, které bylo potřeba. Necpala tam nic navíc, co by knihu prodloužilo na úkor kvality děje. Dozvěděla jsem se podstatné informace pro celou sérii. Proč je Levana taková, jaká je, proč tolik touží vládnout na Zemi, proč nosí prsten z černého kamene a skrývá se za závojem.


Paní Meyerová přidala s Nejkrásnější další kvalitní knihu do naprosto neodolatelné série. A já už se těším na Winter. Mám takový nejasný pocit, že po dočtení celé této série mi bude hodně smutno na duši. Doufám, že paní Meyer napíše hodně brzo něco dalšího!



O knize:

Autor: Maryssa Meyerová
Série: Měsíční kroniky
Překlad: Jana Zejmanová
Nakladatel: Egmont
Rok vydání: 2015
Počet stran: 188




8. 6. 2017

Tak trochu sváteční Shakespearovská pošta.



Když slyším zvon, jak odměřuje čas,
a v tlamě noci vidím mizet den,
když stříbrem prokvétá už černý vlas
a jaro setřásá květ za květem,
když vidím zas, že opadalo listí
a holý strom že neskýtá už stín,
že zeleň léta vezou po strništi
jak na marách a s vousy od osin,
pak tvojí krásy ptám se v obavách,
zda tuhle zkázu času vydrží:
než každá krása obrátí se v prach,
má vidět jinou vedle sebe žít:
                                         pod kosou času jednou padne každý,
                                           jen ten, kdo plodí, může přežít navždy.
Sonet 12


Přednášky pana profesora Hilského hltám na youtube už docela dlouho. Moje radost nad tím, že zavítá i k nám do Brna, byla proto značná.  Pochopitelně jsem ani nemyslela na to, že bych na jeho přednášku v Moravské zemské knihovně z nějakého – jakéhokoliv – důvodu nešla. Chtěla bych touto cestou moc poděkovat Moravskézemské knihovně, že pana profesora pozvala a doufám, že to nebylo naposledy!



Pan profesor je současným českým překladatelem Shakespeara. Přeložil jeho kompletní dílo, za což se mu dostalo i ocenění. V roce 2015 získal cenu Česká hlava právě za tento překlad. Jinak je profesorem anglické literatury na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity, což oběma institucím a hlavně jejich posluchačům upřímně závidím.
Přednáška, u které jsem měla tu čest být osobně, se týkala Shakespearových Sonetů. Jednalo se o komponované pásmo, ve kterém zazněly Sonety i zhudebnělé skladatelem Danielem Dobiášem a neslo název

Tak trochu sváteční Shakespearovská pošta.

Na úvod nám pan profesor pověděl něco o historii sonetu. Že místem jeho vzniku byla Itálie a teprve pak se, díky překladům, dostal až do Anglie. Dozvěděli jsme se také o skladbě sonetu a protože pan profesor má i rozsáhlé znalosti o tehdejší době, doplnil svoji přednášku zajímavostmi a reáliemi, které se obecně neví, ale v kontextu jsou nesmírně zajímavé.

Pak už jsme se ponořili přímo do textů jednotlivých sonetů. Pan profesor vždy konkrétní sonet přiblížil. Řekl o čem je, co se v něm dá najít a nevynechal ani zajímavosti, které vyzní jen v originálním textu a srovnal je s překladem. A přeložit některé věci, aby zněly stejně krásně, jako v angličtině, to musel být opravdu oříšek. Pak vždy sonet přečetl a následovala jeho hudební verze v podání skladatele pana Dobiáše.

Pan profesor Martin Hilský

Musím říct, že poslouchat pana profesora byla radost, jako vždy. Nejen, že má hluboké znalosti o dané problematice, ale vypráví takovým vášnivým a zaujatým způsobem a to se mi velmi líbí. Je vidět, že žije tím, co dělá, a že je pro něj radost o tom přednášet, což velmi oceňuji. Navíc jeho charisma při osobním setkání je ještě větší než z videí na youtube, která mimochodem doporučuji zhlédnout. O anglické renesanci, divadle, historii a o Shakespearovi a jeho díle mě naučil víc, než celá školní docházka dohromady a ještě takovým způsobem, že mě to i bavilo a sama jsem chtěla více informací, což se škole bohužel nepodařilo.

Co bylo ze začátku zvláštní, byla zpívaná forma sonetů. Docela mi trvalo, než jsem si na to zvykla. První mě snad i trochu vyděsil, protože pan Dobiáš do zpěvu vkládal značnou energii a já jsem zvyklá mít na poezii ticho a klid. Nakonec ale musím uznat, že některé byly velmi pěkné i v tomto podání.
Hudební skladatel Daniel Dobiáš

Na konci přednášky se mi podařilo získat i podpis do svého výtisku Sonetů, takže mám konečně nějakou tu trofej :). Sonety, uvedené v tomto článku, jsou z knihy Sonety, kterou vydalo nakladatelství Atlantis v roce 2009 a v překladu Martina Hilského. A bylo těžké vybrat jen dva z mých nejoblíbenějších, ale přepisovat celou knihu se mi nechtělo :).


Přednášku o Sonetech můžete zhlédnout zde. Velmi ji doporučuji, stejně jako další přednášky pana profesora, například tuto, ta je jedna z mých oblíbených (nenechte se odradit angličtinou na začátku, přednáška je česky).

Pokud si budete chtít knihu koupit, tady vám poradí, kde ji seženete za nejlepší cenu.




Až přijde čas - a přijít může, kdo ví -,
a začneš na mně hledat samé chyby,
až tvoje láska ortel svůj mi poví
a účet dá, co nezná žádné "kdyby",
až přijde čas a budeš jako cizí,
za pohled ani nebudu ti stát,
láska, co byla, zničehonic zmizí,
výmluvu najde pro zdvořilý chlad,
až ten čas přijde, budu obrněn -
já vím, co jsem a co si zasloužím,
sám proti sobě zdvihnu ruku jen,
a přísahat budu na seznam svých vin.
                       Že opouštíš mne, důvody máš pádné,
                      já pro svou lásku neumím dát žádné.
Sonet 49






5. 6. 2017

Králova konkubína


Jedno manželství. Tři lidé.Pyšný král. Milující manželka. Nechvalně proslulá milenka.


Autor: Anne O’Brienová
Překlad: Blažena Kukulišová
Nakladatel: BB / art
Rok vydání: 2017
Počet stran: 380



Anotace:

Alice Perrersová, narozená v roce 1348, kdy řádil mor, opuštěná a vychovaná v tísnivé atmosféře kláštera, odmítla stát se jeptiškou v přesvědčení, že ji čeká lepší osud. Ctižádost a bystrá mysl jí skutečně pomohly pozvednout se od temných začátků až ke královskému dvoru, kde se stala milenkou anglického panovníka Eduarda III. Ale ve skutečnosti byla vždycky sama… 
Náhodné setkání mladé Alice s příslušníky královské rodiny změní navždy její život: vlídná královna Filipa, oddaná manželovi, ale vážně nemocná, si Alici vybere za svoji pomocnici. Alice má v povaze mluvit upřímně, ostatní ji chtě nechtě musí brát vážně. Svou energičností zaujme i mnohem staršího, vitálního krále, a dostává se do složité situace, v níž si připadá jako zrádkyně. V Eduardových soukromých komnatách odhaluje příjemné stránky svého postavení i paradoxy, které s ním souvisejí. Je královninou důvěrnicí a s vědomím své paní milenkou jejího muže, ví však, že se může spoléhat jen na sebe. Osud jí přiřkl složitou roli a Alice ji hodlá hrát až do trpkého konce. Na Eduardově nádherném a okázalém dvoře bohatne a získává čím dál větší vliv, ale také řadu nepřátel. Jako spojenkyně důmyslného diplomata Williama z Windsoru čeká na den, kdy se politický vítr obrátí proti ní. Až k tomu dojde a Alici bude hrozit, že ztratí vše, čeho kdy dosáhla, kdo se jí potom zastane? 


Můj názor:

Po celkem dlouhé pauze naplněné převážně fantaskama a YA četbou jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas dopřát si také nějaký historický román. Sáhla jsem tedy po knize pro mě dosud neznámé autorky a to čistě proto, že mě upoutala historická osobnost, kterou si zvolila za hlavní hrdinku. A ráda říkám, že mě nezklamala ani hrdinka ani paní autorka.

„V Anglii žila… nemravná a prostopášná běhna jménem Ales Peres, žena nízkého původu… ač neoplývala krásou ani půvabem, věděla, jak tyto nedostatky zamaskovat lichotivými řečmi…“
-          úryvky z historického vyprávění o sklonku života krále Eduarda III. a jeho skonu

Alice jako mladé děvčátko neměla nikoho, rodiče ji odložili a nikdo jiný o ni nestál. Skončila tedy v klášteře a připravovala se na život jeptišky. Nebyla hezké dítě, ale měla jednu obdivuhodnou vlastnost – nesmířila se se svým osudem, chtěla víc a byla odhodlána za to bojovat. Nakonec jí štěstí vyšlo naproti a těsně před tím, než měla složit řeholní sliby, si ji vybrala domácnost finančníka za služebnou. Když už myslela, že bude do smrti dřít v kuchyni, vyšla jí náhoda znova naproti – její zaměstnavatel ji pojal za manželku. Navzdory tomu, že manželství bylo jen formální, polepšila si o něco málo a alespoň chvíli se jí žilo snadněji. Bohužel ale zasáhl i nepříznivý osud. Manžel jí umírá na mor a jeho sestra jí sebrala všechno dědictví. Alice nemá kam jit, tak se vrací do kláštera, kde se stane tentokrát služkou. A šťastný osud jí šel na ruku po třetí! V klášteře krátce pobývá královna Filipa a vybere si dívku za svoji služebnou. Alice odchází ke dvoru, vstříc osudu tak zářivému a zároveň nelehkému, že se jí o tom nezdálo ani v nejdivočejších snech…

Alice, jako dívka i jako žena, si mě získala neskutečně rychle svojí milou a praktickou povahou. Nikdy se neutápěla v iluzích, vždy koukala kolem sebe s očima otevřenýma a snažila se spoléhat hlavně sama na sebe. Byla dobrosrdečná a pro lidi, kteří se k ní zachovali hezky, byla ochotná udělat vše.  Přes to neměla u dvora lehký život, ale ona si nestěžovala. Nesla svůj úděl statečně a mlčela, když ji ostatní ponižovali a nadávali jí do děvek – udržela tajemství o důvodu vzniku svého vztahu s králem až do samotného konce. Líbilo se mi, jak mi Alice líčila svůj život u dvora. Svoje sny, touhy a přání.

U ostatních postav bylo většinou jasně čitelné, kdo je hodný a kdo zlý. Našli se ale i výjimky v osobách politicky mocných, které převlékaly kabát, jak se jim to hodilo. Všechny postavy byly každopádně vypracovány kvalitně, bylo vidět, že si s nimi paní autorka dala práci – a to i s vedlejšími postavami. Neodflákla nikoho. Velmi jsem si oblíbila královnu Filipu i jejího muže Eduarda III., který byl sice občas nesnesitelně sobecký a panovačný, ale to už tak králové bývají :). Dokonce jsem si doslova zamilovala i jednoho ze šlechticů - Windsora. Ten byl nejdříve trochu záhadný, protivný a vůbec těžko čitelný, ale mě se jeho povaha zalíbila :).

Osud královy milenky nebyl moc jednoduchý. Příběh je jako houpačka. Alice šla nahoru i dolu, ale pořád si cílevědomě prošlapávala cestičku k vysněné samostatnosti. Ačkoliv měla většinou štěstí, bylo jasné, že nebude trvat na věky. Král byl o tolik starší, že se jeho smrt očekávala a pak se měli na Alici seběhnout supi. Alice byla z chudých poměrů a neurozená a přes to měla na krále vliv. A to se nelíbilo. Přesně jsem věděla, kdo si klovne první a nejvíc, protože paní autorka skvěle vylíčila mezilidské vztahy a mocenské boje na královském dvoře. Alice sice žila v samém středu moci a dokázala si to pěkně vychutnat, zároveň ale byla osamělá a musela žít s vědomím, že je po královně až druhou v králově srdci. Také se musela smířit s tím, že ji většina lidí u dvora nenávidí.

Na tomhle dvoře nebyl takový lesk, jako na jiných, o kterých jsem četla. Nebyly tu ani šíleně přeslazené vztahy. Dokonce ani překrásná milenka :). Co nechybělo, byla láska mezi králem a královnou, vzhledem ošklivá, ale lidsky půvabná milenka a její ctitel, který sice nebyl zrovna romantik, ale měl ji rád takovou, jaká byla, a stál za ní. No a samozřejmě došlo i na politikaření, mocenské boje, zradu, nenávist a pomstu. Všechno, co má správný příběh mít, tu bylo. Lidi jsou vlastně pořád stejní – to jen tak na okraj :) milují se a podrážejí si nohy už od počátku věků. Možná proto se tohle dílo tak pěkně četlo – snadno jsem navázala hlubší vztah k postavám, paní autorka mi dovolila prožívat vše s nimi.

Kniha Králova konkubína mi přiblížila historické období, o kterém jsem toho moc nevěděla a osobnosti, o kterých jsem nevěděla nic. V dnešní době, kdy si většinou každý vybere dobře známé osoby, aby se mu kniha pěkně prodávala, byl tenhle příběh zajímavým a originálním počinem. Paní autorka svoje neotřelé téma ještě pozdvihla velmi pěkným a čtivým stylem vypravování a skvěle zmáknutými postavami. Příběh mě úplně pohltil, nepamatuji si, že by se našlo místo, u kterého bych se nudila. Zajímavé bylo také líčení tehdejšího života, ať už klášterního, měšťanského nebo života šlechty u dvora i na venkovských sídlech. 
Myslím, že kniha se právě kvůli popisům života u dvora a ženského „ intrikování“ bude líbit více ženám. Pro muže zde bude málo akce a vyprávění očima hlavní hrdinky – ženy, by jim nemuselo úplně sednout. Nejedná se ale o žádnou lacinou historickou romanci! 
Dověděla jsem se také něco o významných událostech v té době, které byly opravdu dobře podané. Protože jsem šťoura, hledala jsem si nějaká fakta na internetu a zjistila jsem, že v rámci možností se kniha držela historických faktů – i když jich moc známých není. Paní autorka se se svým dílem může směle postavit po bok i takovým velikánům žánru, jako je například Alison Weirová.

Pokud máte rádi historické romány, je tohle kniha přesně pro vás. Dostanete kvalitně vyprávěný příběh, neokoukané historické osobnosti a pěknou spisovatelskou práci, za kterou pochopitelně vděčím i dobrému překladu. Pokud historické romány nečtete, přece jen tento zkuste. Hrdinka si vás získá a třeba si rozšíříte čtenářský záběr o další oblast.


Za recenzní kopii moc děkuji Palmknihám. Knihu do vaší čtečky seženete zde.



Pokud dáváte přednost papírovým knihám, najdete Královu konkubínu tady. A rovnou vám i poradí, kde je za nejlepší cenu.