Láska nadivoko

 

Po tom, jaký úspěch u mě měla kniha Osamělá holubice, jsem dostala chuť na další knihu z prostředí amerického západu. Tentokrát se ovšem jedná o oddechový, romanticko dobrodružný příběh. Od autorek jsem četla už jednu sérii, která mi stylem psaní sedla, tak jsem si říkala, že tohle mě bude bavit. A taky jo.

 

Anotace:

Lily vyrůstala jako dcera známého lovce pokladů a věčně nepřítomného otce Duka Wildera, a tak neměla pro tuto profesi příliš mnoho trpělivosti ani mnoho peněz v bance. Zlomit se ale nenechala. S pomocí otcových vzácných, ručně kreslených map vodí turisty na výpravy za smyšlenými poklady do červených kaňonů Utahu a doufá, že se jí podaří vydělat dost peněz, aby mohla vykoupit milovaný rodinný ranč, který otec před lety prodal. Sotva ale platí účty a vše se ještě zkomplikuje, když se objeví nová skupina, ve které pozná muže, jenž jí před lety zlomil srdce, a jehož by nejraději zavedla daleko do pustiny a s klidným srdcem ho tam nechala.

 

…

 

Od knihy jsem očekávala docela málo. Rozhodně jsem nechtěla najít další Osamělou holubici. Spíš jsem chtěla něco málo romantiky, krásné prostředí, výlet na koních… Prostě po všech stránkách příjemnou a odpočinkovou četbu.

Příběh, který jsem v knize dostala, se rozvíjí docela pomalu a ke konci najednou nabere tempo a spoustu zvratů. Prolog je celý šťastný a zalitý sluncem – hlavní hrdinka Lilly konečně zdědí rodinný ranč a těší se, jak na něm bude žít a pracovat se svou velkou životní láskou Leem. A lásku si slíbili opravdu nekonečnou. No… co říct. Jí bylo devatenáct, jemu něco málo přes dvacet a život měl s nimi jiné plány. Dvojici rozdělil na dlouhých deset let.

Po letech se ti dva opět setkají v krásné přírodě Utahu, kde se Leo stává (spolu s přáteli) Lilliiným klientem při dobrodružné dovolené na koňském hřbetě. Mají absolvovat týden v sedle při cestě po stopách desperátů z divokého západu a hledání jejich „pokladu“. Na začátku nikdo netuší, že zábavná cesta, kterou mělo původně komplikovat jen romantické drama mezi hrdiny a bolavý zadek ze sedla, se změní ve skutečný hon za opravdovým pokladem.

 

Hlavním postavám jsem přišla na chuť celkem rychle a byly mi docela sympatické. Možná až na jména. Leo a Lilly, to je trochu k zasmání, jako dětská kreslená groteska. Můj problém, uznávám :) K Lilly by mi, vzhledem k její povaze sedělo úplně jiné jméno, nějaké míň naivní a princeznovské. S jejím způsobem života nebyla princezna ani náhodou. Líbilo se mi na ní, že věděla, co chce, co naplňuje její život a šla si za tím.

Leo byl sice chytrý chlap, který se dokázal postarat o mladší sestru. Byl očividně hodně obětavý, když ji zcela upřednostnil před sebou. Taky byl dost chytrý. Bohužel se v příběhu našly momenty, kdy na mě kvůli té své dobrosrdečnosti a počáteční zamlklosti působil trochu jako trouba, obzvlášť vedle rázné kovbojky Lilly. Jeho postavu bych ocenila trochu charakterově výraznější.

 

Láska mezi hrdiny byla celkem sympatická a dostatečně dobře podaná, aby byla uvěřitelná. Je hezké si myslet, že by to mohlo takto být a že velká láska neuvadne ani po deseti letech, že ani jeden nepotkají nikoho jiného, protože jsou prostě souzeni sobě. A pak stačí jen náhodné setkání a ne zcela uhaslá touha se znova nastartuje. Osobně myslím, že by to tak klidně i mohlo být, jen nevěřím tomu, že ani jeden nepotkali nikoho dost zajímavého v době mezi nimi. Jasné, autorky neměly čas dopodrobna rozvíjet jejich životy, když byli od sebe... Kuš, nebudu rýpat, měla to být osudová láska, byla to osudová láska.

Jediné, co mi připadalo trochu neuvěřitelné, byl způsob, jakým došlo k rozdělení dvojice. Dříve snad, když nebyl internet ani telefony, ale v dnešní době je to spíš důkaz neschopnosti komunikovat. Kdyby se totiž oba milovali tolik, jak autorky tvrdí, nejspíš by ve skutečném životě prostě neodpadli na tak dlouho. Na druhou stranu, když je dvojici potřeba rozdělit, v málokteré knize se to povede udělat přesvědčivě. A konec konců kniha nebyla o rozchodu, ale o opětovném setkání po letech. Touhu nebylo potřeba obnovit, pouze důvěru.

 

Kniha nabízí lehce naivní, ale milé a odpočinkové čtení – takže vlastně to, co jsem chtěla. Dobrodružná a romantická linka byly celkem vyvážené, obojího bylo v knize zhruba stejně. S romantikou jsem ostatně dost spokojená. Přidala bych víc putování, víc hádanek a napínavých okamžiků, v nichž by se hrdinové sbližovali. Samotné hledání pokladu bylo v knize až v poslední třetině a bavilo mě to tak, že prostor tomu věnovaný nestačil :) Jednání některých postav bylo kvůli blížícímu se konci knihy taky dost zbrklé a nepůsobilo opravdu důvěryhodně. Možná, kdyby bylo těch nečekaných zvratů a náhlých úletů v jednání některých postav méně, bylo by to lepší. Na tolik zvratů prostě nebylo v knize dost prostoru. Některé události tak působily nepravděpodobně nebo překombinovaně a chování postav bylo nápadně nelogické a účelové. Na druhou stranu jde o oddechovou romantiku, nelze tedy čekat, že všechno bude mít přísnou logiku kvalitní detektivky a postavy dokonalé profilování. Záporáci byli prostě záporní a jednali z obvyklých pohnutek, chovali se jako paka, oplývali negativními vlastnostmi a negativními vzorci chování a v příběhu působili jako typičtí westernoví banditi. Klaďasové oproti tomu byli mírní jako holubičky, chytří, pěkní, mužní, vždy gentlemani…

Jedna situace, kdy došlo k velkému zvratu, mě hodně překvapila. Tedy ani ne tak, že se „něco“ stalo. To se konec konců nabízelo do zápletky, ale spíš tím, jak se hrdinové rozhodli situaci řešit. Já na jejich místě bych se asi nerozhodla pokračovat v cestě za pokladem, když by se stalo to, co se stalo. A to bez ohledu na to, komu se to stalo. Autorky sice přišli pro svoje postavy s v celku uvěřitelnou výmluvou, ale stejně prostě nevěřím tomu, že by to byli lidi schopní nechat takto být.

 

Co musím opravdu pochválit, je zvolené prostředí a zápletka s turistickými výpravami. Autorky tak mohly využít nezvyklé krásy krajiny i zábavných, kovbojsky a indianajonesovsky laděných činností pro bandu měšťáckých turistů. Právě to prostředí a hledání pokladu udělalo jinak stokrát ohraný zamilovaný příběh nevšedním a neokoukaným. Upřímně musím říct, že takový výlet bych si taky dala líbit, jen tedy bez těch padouchů a úrazů. Krajina byla popsána dost pěkně a vidět ji z koňského hřbetu by byl nevšední zážitek. Vydat se po stopách známých banditů amerického západu by mě fakt lákalo.

Hledání pokladu mě bavilo. Tak trochu ve stylu Indiana Jonese. Hádanky na cestě za pokladem byly fajn. Škoda, že tato část nebyla více rozpracovaná a klidně i delší. Zlouni by tak dostali víc prostoru a jejich jednání by bylo uvěřitelnější. Mohli by víc škodit a hrdinové by víc zažili.

Dost mě potěšila decentně podaná erotika, protože v předchozí sérii od autorek bylo dost žhavo :) pokud si tedy nepotrpíte na nahaté scény, tady jsou hodně odlehčené. Jasně, to není překvapení, protože o erotický román nejde, ale trochu jsem si říkala, jestli autorky, které jsou to zvyklé psát co nejpeprnější, neujedou i v romantice dál, než by bylo fajn. Tak neujedou :) Jen jsem si říkala, kolik bych měla chuti na sex po týdnu stráveném v sedle bez sprchy a s vyhlídkou na další sprchu v nedohlednu. Ale to je jen takový civilizací zhýčkaný pohled na věc :D není potřeba si tím kazit atmosféru. Při čtení mě to každopádně nenapadlo, až potom. Což je jednoznačně důkaz, že autorky umí zaujmout.

 

To mě přivádí k tomu poslednímu. Kladem příběhu je jednoznačně velmi čtivý styl psaní a plynulé utíkání děje. Nikde jsem se nezadrhla a věci, které úplně nesedí nebo nedávají logický smysl, jsem dokázala bez problémů přeběhnout. Vlastně jsem si některé problémy uvědomila až na konci čtení. Takže dojem z příběhu mi nic nekazilo. Opravdu jsem si užila popisy přírody i cestu za pokladem a znovuobjevování citů mezi hlavními postavami. Docela obdivuju, že autorky dovedly vzájemnou touhu hlavních postav přesvědčivě předat, protože zase tolik prostoru pro to neměly a do knihy nacpaly celkem dost děje. O něco méně přesvědčivě na mě působilo jednání některých vedlejších postav. V oddechové literatuře jsem ale ochotná ledaco odpustit.

 

Celkově mohu knihu doporučit všem, kteří hledají příjemnou a lehce napínavou knihu s osudovou láskou a dobrodružnou zápletkou v zajímavém prostředí. Je to opravdu oddechovka, u které si krásně odpočinete. Pokud vám ale vadí trochu překombinované a nedotažené zápletky, budete možná po dočtení lehce podráždění :)

 

Za knihu moc děkuji nakladatelství Jota. 

Příběh můžete najít zde. 

 

O knize:

Autor: Christina Lauren

Překlad: Jan Sládek

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 376

Osamělá holubice

 

Když se tato kniha objevila v nabídce, měla jsem tušení. Znáte to. Pocit, že knihu nutně potřebujete, i když je to žánr vámi již léta opuštěný. A tak jsem přišla k westernu Osamělá holubice. Rovnou v úvodu říkám své oblíbené doporučení  – pokud byste měli za život přečíst jediný western, ať je to Osamělá holubice. Nelekejte se rozsahu textu. Bude to trvat, ale stojí to za to.

 

Anotace:

Milostné drama, dobrodružství, epos - to vše je mistrovské dílo Larryho McMurtryho " Osamělá holubice". Podle mnohých kritiků je tento rozsáhlý román vůbec nejlepším literárním dílem o období soumraku toho opravdového amerického západu. Potvrzením toho je i Pulitzerova cena, kterou Larry McMurtry za "Osamělou holubici" jako nejlepší americké literární dílo získal v roce 1986. Životní příběh skupiny kovbojů ze zapadlého texaského městečka nese všechny dramatické prvky westernové tematiky, ale autor jej dokázal umocnit svým skvělým vypravěčským talentem a hlubokým pochopením pro lidské vášně, sny a slabosti na strhující čtenářský zážitek.

…

Když se mi do rukou dostanou knihy ověnčené nějakou cenou a s anotací, která nešetří velkými slovy na adresu příběhu, trochu se kroutím. Ze zkušenosti většinou ty knihy nedodají takový zážitek, jaký je slibován a při čtení si říkám, že mi zřejmě chybí pochopení krásy konkrétního textu. U Osamělé holubice se mi to nestalo. Velká slova v anotaci jsou pravdivá a cena více než zasloužená.

Spolu s knihou se mi dostal do rukou krásný klasický western, který mi připomněl knihu Muž se srdcem kovboje. Autorovi se podařilo vytáhnout samotnou esenci amerického západu ve vší jeho neuvěřitelné kráse i tvrdosti života a nespravedlnosti. Příběh vypráví o době plné násilí, krutosti k původním obyvatelům. Jenže kromě toho je to také doba velkých snů a možností, houževnatých lidí a i tady jsou důležité mezilidské vztahy a láska.

Styl psaní prozrazuje, že kniha nebyla napsána v poslední době. Autor totiž nespěchá, nekrmí řádky zběsilou akcí, ale dává si hodně načas, aby čtenář poznal postavy skutečně do hloubky. Výsledkem je, že vám při čtení záleží doslova na každé. Partu honáků milujete, jako byste je znali. Začátek je hodně pomalý, nic takového jako dneska, že se vrhne na první stranu zběsilá akce, aby se čtenář nenudil. Tady se předpokládá, že čtenář je ochoten příběhu trochu obětovat, nejen konzumovat. První desítky stran jsou proto spíš úvodem a děj se opravdu rozjede až ve chvíli, kdy stádo krav vyrazí z Osamělé holubice.

V první části tedy poznáváme hlavní postavy a jejich v celku poklidný život a tím v podstatě i život v malé, nepříliš lidnaté osadě Osamělá holubice. Už tady lze pochopit jednu věc – autor se bude celou knihu intenzivně věnovat svým postavám. Jejich myšlenkám, povahám, jednání a prožívání. Postavy jsou rozebrané a propracované až na dřeň. Děj tím plyne mírně pomaleji a kniha je tlustá jak špalek, ale každé slovo stojí za to. Díky tomu jsem postavy poznala opravdu dokonale. Nebyli tam žádní černobílí tvorové, ale lidé se všemi klady a zápory, které člověk může mít. Autor je vytvořil tak skvěle, že i člověk, který se vám zdá zprvu nesympatický nebo nezajímavý, dokáže v sobě později vykřesat něco, díky čemu si ho oblíbíte. I kdyby to nakonec bylo jen to, jak se postaví k vlastní smrti. Nebo to, jak dokáže milovat, pracovat, postarat se o ostatní, případně pouze to, v jakého člověka dospěl. Každá postava je zde skutečně jedinečnou a živoucí bytostí.

Samozřejmě se i zde najdou čistokrevní hajzlíci, jako v každé lidské společnosti. Jenže k tomuto příběhu prostě patří. Ani oni nešustí papírem a vy víte, že pokud se objeví, je čas se o postavy bát. Ten čas byl ostatně celou dobu, protože při hnaní stáda nebo prostě obyčejném životě na západě se může stát cokoli. Nejsilnějším nepřítelem byla jednoznačně divoká americká příroda.

Indiánů už v době, kdys se příběh odehrává, tolik není ale i tak se tu nějací najdou. Jen pohled na ně není nijak přikrášlený ani romantizovaný – najde se mezi nimi fakt grázl i ubožáci, kteří sotva přežívají v chudém kraji. Ani kovbojové nebo hraničáři nejsou hrdinové bez morálních škraloupů. A ženy jsou takové, jaké musí být, často drsnější než muži, aby přežily těžký osud farmářek, pionýrek nebo kurev.

 

Autor v románu představuje tehdejší život v celé jeho zaprášené a upocené kráse. Při čtení si prožijete hodně běžných okamžiků obyčejného života, troufám si říct maximálně věrně zachyceného. Doba, v níž se vše odehrává a nástrahy života v téměř surové krajině však dělají z obyčejných životů neobyčejné a nešetří tvrdými zkouškami. Užijete si kradení koní, nahánění dobytka – obrovského třítisíchlavého stáda přes celou zemi partou pár lidí. Poznáte život kurev na malém městě i žen farmářů, dobytkářů a chovatelů koní. Seznámíte se s bandity i indiány, šerify, majiteli dobytka, hraničáři, vojenskými posádkami i obyčejnými občany malých městeček. Poznáte tvrdý život a dost často ještě tvrdší smrt.

Jako u mnohých jiných příběhů je hlavním motivem cesta. Tady měla podobu cesty honáků se stádem krav z Texasu do Montany. A také samozřejmě cestu životem jednotlivých postav – to, jak postavy rostly, měnily se, milovaly, lhostejněly a zapomínaly a přemýšlely. Pro mnohé z nich byl odjezd stáda vstup do života nebo začátek velké změny, pro mnohé z nich to byla i cesta poslední. Autor své postavy vůbec nešetří, muže, ženy ani děti. K původním pár postavám, které poznáte v Osamělé holubici, se postupně přidávají další a jejich osudy se prolínají a vzájemně ovlivňují. Žádná není zbytečná, každá má určující roli pro příběh nebo pro jinou postavu v ději. To jak je autor propojil je doslova okouzlující. Každé, byť i malé rozhodnutí, ovlivní nejen postavu samotnou, ale i jiné lidi. A často se ukáže, že to právě nejšťastnější volba nebyla.

Romantika a vztahy jsou takové, jaké by asi člověk v podobném prostředí čekal. Žádné růžové obláčky a duha, ale prach na cestě. Pře to – kupodivu – se romantické vztahy najdou a jsou v mnoha případech překvapivě hluboké. Autor se v popisování romantiky moc nebabrá, přes to ale cítíte každý záchvěv citu u jednotlivých postav. Tím, jak si dal záležet na vytvoření postav, jim skutečně vidíte až do hloubi duše. A ani ženu, která na první pohled bezcitně někoho odmítá, nemůžete odsoudit, protože ji znáte a víte, že nemůže jinak. A chápete i muže, který ji stejně miluje i tak. Překvapivě jsou tu mnohem více romantické mužské postavy, protože ženy v tvrdosti zdejšího života musejí být spíš realistky a nemohou si dovolit bezhlavě milovat.

Velmi podstatným tématem je tu přátelství a soudržnost skupiny mužů, kteří ženou krávy přes celou zemi. Skupina v podstatě náhodně sebraných lidí se stmelí naprosto neskutečným způsobem. Někteří se samozřejmě znají déle a mají mezi sebou vazby, ale nutnost spoléhat se jeden na druhého, důvěřovat si a vzájemně se podpořit na nebezpečné a dlouhé cestě, z nich všech v podstatě udělá rodinu. Cesta a čas lidi mění a tady se to autorovi povedlo skvěle zachytit.

Stejně skvěle, jako popsal postavy, vytvořil autor i popisy krajiny, kterou se stádo ubírá. Dokázala jsem si vše představit, jako bych seděla na koni mezi nimi. Když čtete o vedru, lepí se vám jazyk na patro, v písečné bouři cítíte, jak vám zrnka lezou za košili, vidíte západy slunce a ženete se na koni nocí za splašeným stádem. Poznáte zapadlá městečka, jejich salony, bordely i osaměle stojící domy settlerů.

Na konci, i když jsem ho obrečela, jsem měla pocit opravdu dobře zakončené knihy, perfektní vyústění příběhu. Autor svým postavám nic nevnutil. Všechno – dokonce i smrt – přišla naprosto přirozeně tehdy, kdy měla pro konkrétní postavu přijít. Nemusí se mi to líbit a nelíbí se mi to, ale jinému konci bych neuvěřila, ani si ho pro tu konkrétní postavu nepřála.

Bylo mi líto, že kniha končí. Ráda bych se dozvěděla, co bylo dál. S postavami, které zůstaly. Jak se dál vyvíjel jejich životní příběh… Více než 800 stran by se mohlo zdát na knihu až až. Tady to neplatí. Další knihy se stejnými postavami v sérii jsou. Jestli budou vydány, nebudu váhat.

Knihu jsem četla dost dlouho. Skoro celý měsíc, protože není textem, který by se dal spolknout, jako mnohé konzumní moderní příběhy. Osamělou holubici budete prožívat, budete ji poznávat, budete si vychutnávat každou scénu, ať už zdánlivě nudnou nebo akční. Je to naprosto nádherný příběh o životě, o způsobu života, který už je ztracený. Je to kus historie a zároveň obyčejný i hluboce lidský příběh – jeden z nejlepších, který jsem kdy četla!

 

Opravdu moc děkuji nakladatelství Jota, že knihu vydalo a že mi poskytlo výtisk ve spolupráci.

 Kniha je tak nádherná, že nemám slov. Neváhejte a čtěte!

 

O knize:

Autor: Larry McMurtry

Překlad: Alena Hartmannová

Vydal: Jota

Rok vydání: 2023

Počet stran: 896

Po zemi bloudím dál

Autor: Rae Carsonová
Série: Po zemi bloudím dál (1. díl)
Překlad: Kristýna Wanková
Nakladatel: CooBoo
Rok vydání: 2017
Počet stran: 347

Anotace:

Leah Westfallová má láskyplnou rodinu, domov, který miluje, a věrnou kobylku. A má i nejlepšího kamaráda, který by možná chtěl být něčím víc. Kromě toho má ale i tajemství. Lee dokáže v okolním světě vycítit zlato. Zlaté žíly hluboko v zemi. Malé valounky v potoce. Dokonce i zrnko zlatého prachu, co zalezlo pod nehet. Vždycky díky tomu rodině zajistila bezpečí a dostatek zásob. Čeho by ale byl člověk schopen, aby dívku s takovou mocí ovládal? Mohl by kvůli tomu i vraždit. Když Lee přijde o všechno, co je jí milé, uteče na západ do Kalifornie, kde zrovna objevili zlato. Třeba se z ní vyklube to jediné místo na světě, kde může být dívka s magickými schopnostmi jako Lee sama sebou. Pokud ovšem přežije cestu.

Můj názor:

Anotace knihy mě zaujala v edičáku už na první přečtení. Tušila jsem, že v této knize by se mohlo ukrývat něco víc než obyčejná a typická YA a taky že jsem měla pravdu. Desky knihy totiž ukrývají příběh z období kalifornské zlaté horečky, za který bych dala cokoliv v době, kdy jsem hltala mayovky jednu za druhou. Je tu jen jeden malý rozdíl – hlavním hrdinou a vypravěčkou příběhu je šestnáctiletá dívka Leah.

Leah byla skvělá. Padla mi do oka už v první kapitole, kdy jsem se s ní setkala na lovu jelena – je zrovna leden 1849 a nacházím se ve státě Georgia na východě Spojených států. Leah je jedinou dcerou svých rodičů. Žádné jiné dítě nemají a tak musí ona zastat svůj díl práce v domě, i když nemusí být zrovna vhodný pro dívku. Stará se s matkou o dům, pracuje ve stájích, pomáhá těžit zlato, a protože je otec nemocný, musí i lovit, aby pomohla získat pro rodinu obživu. Nemá to lehké, ale nestěžuje si, bere svůj život takový, jaký je a je šťastná. Pomoci s výdělky může ale i jinak – dokáže totiž cítit zlato. Každý kousek toho kovu pro ni „zpívá“ tak, že ji k sobě neomylně přivede…

Zdroj

„Můj život je zvláštní, vím to. Máme velké hospodářství a málo pracantů, takže jsem holka, co loví, farmaří a rýžuje zlato, protože její táta nemá žádné syny. Jsem v jednom kuse unavená, dlaně mám drsné a popraskané, sukně vždycky unosím příliš brzy. Holky z města si ze mě utahují a říkají mi „škaredá Lee“, protože mám velké ruce a silné čelisti. Zase tolik mi to ale nevadí. Je to lepší, než kdyby věděly, co je na mě doopravdy ošemetné – že dokážu najít zlato, stejně jako vodní víla odkrývá prameny.“

Příběhy bývají kruté, takže tento příběh brzy Leah připraví o milující rodinu, o jediného kamaráda Jeffersona, který utekl z domova, aby se vypravil do Kalifornie hledat zlato. Zůstane jí jen dům a farma po rodičích a ani to jí nevydrží moc dlouho. Je okolnostmi přinucena vydat se na cestu do městečka Independence, kde na ni Jefferson slíbil počkat tak dlouho, jak to jen půjde. A pak… pak se vydá, v přestrojení za chlapce, na dlouhou cestu napříč Amerikou – do Kalifornie.

Zdá se mi, že cokoliv, co bych mohla o téhle knize napsat, nebude dost na to, abych vypověděla, jak se mi příběh líbil a jak moc mě to bavilo. Zkusím to tedy vzít postupně.

Nejprve prostředí. 

To totiž bylo poměrně hodně nezvyklé. Tak schválně – četli už jste někdy YA knihu z divokého západu? Z období Zlaté horečky? Já tedy ne a to mám různé westerny celkem načtené :). Ta stará doba mě uchvátila, i když se paní autorka nějak moc nepitvala v historických podrobnostech. To, co uvedla, stačilo. Připomnělo mi to ty staré dobré příběhy, na kterých jsem vyrůstala, kdy hrdina nemusel nutně stát proti celému peklu příšer. Pouhá příroda a život stačily naskládat do cesty dostatek překážek na to, aby vznikl zajímavý děj.

Zdroj

Potom si vezměte postavy. 

Nejsou tu žádní takový nadpřirození tvorové, kteří pobíhají v YA knihách. Místo nich máme normální lidi, osadníky, kovboje, kolonisty. Většinou nic moc nemají a jediné, co je pohání na cestě, je jejich zlatý sen o lepším životě. Různých typů lidí potkává Leah na své cestě hodně. Krom jejího nejbližšího přítele Jeffersona jsem poznala také rodiny z karavany, chovatele dobytka, vysloužilé vojáky, přistěhovalce a také jednoho kněze. Většina bělochů trpí předsudky vůči indiánům, což Jefferson nelibě nese, protože je sám napůl čerokí. Fakt je ale ten, že indiáni mohou karavanu ohrozit, co ji ale ohrožuje nejvíc je samotná příroda a cesta. Jak jsem si na postavy - členy karavany - postupně zvykala, poznávala je a začínala je mít ráda, trnulo mi, kdo z nich si vytáhne černého petra a koho paní autorka na konec cesty dojet nenechá…

Lidé, kteří po většinu knihy Leah obklopovali, byli skvěle vymyšlení. Paní autorka si dávala záležet na vykreslení povah a zvyků jednotlivých postav i celých rodin. V průběhu cesty se hodně změnili - museli, tváří v tvář okolnostem. Někteří byli v lecčem trochu zvláštní, ale to už tak lidi bývají :). Mně nedělalo žádný problém je pochopit, soucítit s nimi, některé si oblíbit a fandit jim a některé nesnášet a svým způsobem jimi i pohrdat. Každopádně vzbuzovali emoce a nutili mě zaujmout k nim postoj – toto od dobré knihy očekávám. Obzvlášť jsem si oblíbila Leah, která byla silná, praktická, nebála se vzít za práci a dělat nevyhnutelná rozhodnutí. Nebyla ale přehnaně silná, měla i svoje slabé chvilky, které nebyly hystericky přehnané. Byly to normální obavy mladé holky, která se ocitla v náročné situaci, ale musela ji prostě zvládnout, jak nejlépe to šlo.

Jako další probereme samotný příběh. 

Tahle YA kniha je překvapivě dospělá a realistická. Není tu žádná nadpřirozená bytost, jediným fantasy prvkem zde je Leahina schopnost vycítit zlato a i ta nebyla nijak nadpřirozeně využívána, v době Zlaté horečky byla ale velmi praktická :) paní autorka tedy svoji hrdinku vybavila docela rozumně :). Hrdinka knihy nezachraňuje ani lidstvo, dokonce ani vesmír nebo milovaného nepochopeného muže, ne! Příběh je v tomto obyčejnější. Musí se postarat „pouze“ sama o sebe, zachránit sebe a překonat dlouhou cestu z jednoho konce země na druhý. Protivníkem je jí samotná příroda a bohužel často i lidé. Ne příšery, lidé – ti ale dokážou občas udělat věci, za které by se ani příšera nestyděla, kvůli jakýmsi pochybným důvodům. Zde konkrétně kvůli zlatu. Naštěstí se najdou i lidé slušní a dobří a těm se Leah pomalu učí důvěřovat. Jak se z příslušníků karavany postupně stává společenství lidí se stejným cílem, začínají se starat i o sebe navzájem. To byl na této knize další z okouzlujících momentů, ty chvíle, kdy se z davu náhodně se sešlých osob, které na sebe v podstatě zbyly, stává skoro rodina.

Zdroj

Paní autorka svoji hrdinku nešetří. V průběhu cesty si projde opravdu vším možným. Nevyhne se jí tvrdá práce, skrývání se v roli chlapce a lecjaké další útrapy – všechno co si člověk dokáže představit, že by se během takové cesty mohlo stát, se opravdu i stát může. Leah ale poznává i krásné věci. Těšilo mě, že vedle krásné přírody to byli i lidé, kteří ukázali to nejkrásnější v sobě. O těch, kteří ukázali to nejhorší, se mi tu psát nechce, i když v knize pochopitelně taky jsou. Překvapivě to, co v knize nebylo, je taková ta YA zamilovanost, což zde bylo jedině dobře. Jediné, co tu romantiku připomíná je jakýsi mlhavý náznak s příslibem do dalších dílů.

Knihu určitě doporučím milovníkům dobrodružných příběhů. Ačkoliv je spíš určená pro dívky, myslím, že i kluci ji snesou. Dospělák si u ní krásně zavzpomíná na mayovky, jen je bude mít tentokrát z pohledu mladé dívky, což ale vůbec není na škodu. Já jsem naprosto spokojená, dostala jsem vše, co jsem očekávala a spíš ještě víc.

P.S.: Obálky většinou nehodnotím, ale tahle se hodí mnohem, mnohem víc, než originální. Celá kniha díky ní působí luxusním dojmem, což ještě podtrhuje pevná vazba a všitá záložka. Už na první pohled je vidět, že nepůjde o žádný laciný příběh.