... originální příběh zloby a pomsty, viny a strachu a lásky a odvahy...
Autor: Holly Black
Překlad: Petr Sumcov
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 328
Anotace:
Svět se změnil. Kvůli prudkému nárůstu počtu upírů byly v některých městech zřízeny karanténní oblasti obehnané hradbami, takzvaná města Chladu. Uvnitř nich jsou spolu s upíry izolováni také lidé, z nichž někteří jsou nakažení – Chladní, a pravděpodobně se tedy také stanou monstry. Pro zajištění bezpečnosti „normálního“ světa jsou hradby pečlivě střeženy a odejít ven nikdo nesmí.
Tana se jednoho rána po naprosto běžném večírku probudí v domě plném mrtvých těl. Masakr kromě ní přežil pouze její vtíravě roztomilý ex-přítel, nacházející se na hranici života a smrti kvůli infekci, a pak záhadný upíří mladík. Vychází najevo, že zdaleka není po všem, a tak se na smrt vyděšená Tana rozhodne všechny tři zachránit zoufale odvážným způsobem: vydá se přímo do pyšného a zkaženého města Chladu.
Můj názor:
Tahle kniha pro mě byla už od prvního spatření obálky a
přečtení anotace naprosto neodolatelná. Pevně jsem doufala, že bude opravdu
jiná než ostatní upírovky, že bude
taková, jak anotace slibuje. Od paní Black jsem předchozí knihy nečetla,
takže její styl měl být pro mě překvapením.
„Město Chladu je nebezpečné. To Tana věděla. Půvabná klec.
Vězení pro zatracené a všechny ostatní, kteří se s nimi chtějí
stýkat.“
V první větě příběhu jsem se s hlavní hrdinkou
probudila ve vaně, kam ji skolilo přílišné pití na večírku při západu slunce.
Po téhle párty je ale jedna z pouhých dvou lidí, kterým bylo dopřáno dožít
se úsvitu. Do domu se totiž dostalo několik upírů a ti si pochutnali na všech
přítomných. Přežila ona a její bývalý přítel Aidan. Toho našla přivázaného k posteli
a proti němu dřepěl v řetězech svázaný upír. Protože to vypadá, že i
upírovi hrozí nebezpečí, rozhodne se Tana zachránit z domu nejen svého ex,
ale taky upíra. Ale musí spěchat, krví nacpaní upíři jsou pořád někde v domě
a zaútočit jim brání pouze sluneční svit, který ale s přibývajícím soumrakem
rychle mizí.
Zdroj |
Po zdařilém útěku ze smrtelné pasti se Tana ocitá
v autě a její situace je, mírně řečeno, komplikovaná. Řídí její bývalý
přítel, toho času kousnutý upírem a nakažený, takže nemyslí v podstatě na
nic jiného, než jak pokousat ji. V kufru má zavřeného upíra, který jí sice
pomohl, ale u upíra člověk nikdy neví. Sama Tana si není moc jistá, jestli při
útěku nezranili upíři i ji, udělá tedy jedinou možnou věc, zamíří s Aidanem
a s upírem Gavrielem do města Chladu, kde jsou upíři „uvězněni“ spolu s lidmi
nakaženými chladem a dalšími, kteří jsou v horké zóně dobrovolně…
Na začátku příběhu jsem do toho spadla rovnýma nohama. Žádné
ukrývání v temnotách a plížení ve skrytu v stínech. Upíři v této
knize jsou uznávaným „živočišným“ druhem. Mají vlastní města, vlastní
celebrity, vlastní televize, zprávy… mají lesk i temnotu, tu svoji krvelačnou a
dravou stránku. Tato kniha konečně vrátila upírům jejich zašlou děsivou slávu.
Tihle upíři jsou krvelačné potvory, které krev prostě chtějí. Teoreticky se
mohou rozhodnout chovat se civilizovaně a nevraždit, jenže přirozenost je
přirozenost. Pokud vás pokoušou, nestanete se upírem
hned. V krvi kolující infekce potřebuje, aby se nakažený napil lidské
krve. Pokud dokáže odolat šílenému hladu a 88 dní se krve nenapít, infekci
překoná a zůstává člověkem. Jenomže odolat vábení krve je tak těžké…
V knize se střídají kapitoly současného děje s kapitolami
z minulosti Tany a Gavriela. Dozvěděla jsem se z nich, jaké to bylo za
Tanina dětství, kdy ještě chladná nákaza (nachlazení? :)) nebyla tolik
rozšířená. Zjistila jsem, jak vznikala první města Chladu a jak se z prvních
upírů staly zubaté supercelebrity – a taky z jejich lovců, protože i ti
vysílají živě. Tanino první setkání s chladným člověkem – nakaženým od
upíra – bylo docela dramatické a pro ni velmi osobní. Cosi z toho v ní
pořád zůstává a formuje její osobnost a názory na chladné a upíry. Z Gavrielových
kapitol jsem zase zjistila, jak se stal upírem on. Co dělal po celý svůj docela
dlouhý neživot a jak to přišlo, že je tak trošku šílený.
Zdroj |
Tana se zdá být pro toto prostředí ideální hrdinkou. Musím
říct, že její klid a odvaha v děsivých situacích, kterými musela projít,
byla až neuvěřitelná. Na to, že byla mladá holka, byla velmi odpovědná a soucitná.
Její vnitřní svět, který jsem poznala díky tomu, že byla vypravěčkou příběhu,
byl úžasný a skvěle popsaný. Navzdory strachu jednala vždy nejlépe, jak mohla a
paličatě se držela své touhy zůstat člověkem, překonat nákazu a neproměnit se v monstrum
i přes pokušení to vzdát a mít konečně klid. Nejen její osoba byla skvěle
zpracována. Setkala jsem se tu i s lidmi, kteří toužili stát se upírem a
za tím účelem cestovali do města Chladu. Zblbnutí romantickým pojetím, jakým se
upíři prezentovali v médiích, viděli na upírství jen to skvělé a paní
autorka krásně popsala jejich procitání do reality – značně syrové a krvavé
reality. Tanin ex Aidan byl taky pěkný ptáček. V podstatě slaboch a sobec
a přece dokázal místy vzbudit sympatie. Působil tím reálně, jako ostatně
všechny postavy. Osobnost upíra Gavriela pro mě byla zdrojem neustálých
překvapení. To, že se většinou choval jako poloviční šílenec a ty jeho podivné
řeči a styl mluvy, mě moc bavilo. Trochu mi připomněl moje oblíbence z knih
paní Riceové.
Kniha svým stylem rozhodně nepřipomíná upírovky z poslední
doby. Žádný třpyt na slunci, emo výlevy a vzdychání nad těžkým údělem ani
vysávání zvířátek místo lidí. Paní autorka sice nezachází do zbytečně krvavých
podrobností, ale i tak krev prostě teče – lidská krev. Žádné protahování a
napínání taky nehrozí. Od počátku jsem věděla, co jsou upíři zač a jak člověk
pravděpodobně dopadne, když se s nimi potká osobně. I hlavní upíří hrdina
Gavriel si neváhal kousnout, když se mu dostalo té možnosti.
Paní Black píše skvěle. Jednak si opravdu vyhrála s postavami
a pak také skvěle uchopila to, jak by situace pravděpodobně vypadala, kdyby byl
vampyrismus reálný v našem světě. Do celého problému skvěle zamotala
sociální sítě a to, jak jich upíři dokázali skvěle využít. To že se k městu
Chladu toužili dostat také blogeři, aby měli skvělé články přímo z Věčného
plesu a jiných oblíbených online vysílání, bylo také velmi reálné. Vsadím se,
že by se hodně takových našlo – co by ostatně někteří nebyli schopní obětovat
pro to, aby měli svoji sledovanost. Toto byla hodně výrazná myšlenka celé
knihy, co pro někoho znamená lidství a co obětuje, aby člověkem zůstal. A to
stejné, co je pro jiného tak málo, že se smíří s tím, že se až na věky
bude živit lidskou krví hlava nehlava, třeba i ze svých blízkých a přátel. Paní autorka věnovala velkou péči také různým
detailům. Pěkně zachytila podstatu vampyrismu a nezapomněla přidat takové to
mrazivé vzrušení, které provází každého přitažlivě krásného upíra, že jsem měla
občas snad i chuť být na místě hlavní hrdinky.
Čtení mi skvěle utíkalo. Bohužel až moc, to je jediná chyba
této knihy :). Přečetla jsem ji tak rychle, že mám chuť si dát další kolo,
protože příběh byl pro mě přesně tak zajímavý a originální, jak anotace
slibovala. Nezbývá než doufat, že by mohl být další díl. Konec zůstal takový
mnohoslibný, že snad mám naději… :)
Knihu mohu vřele doporučit těm, kdo mají rádi klasické
upírovky. Určitě se ale bude líbit i ostatním, je dobře napsaná, takže pokud
vás podobný typ knihy láká, nezklame.
Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství
Omega. Knihu si určitě pořiďte mají ji přímo u nakladatele tady a nebo u
Dobrovského zde.