Jedna ze starších, ale ne zas tak moc.
Někteří ji možná pamatují ze starého blogu, tak ti snad prominou, že mám dnes náladu zrovinka na ni. Ti co nečetli alespoň počtou.
O čem? O přáních, snech a dalekých cestách ... :)
Chtěla bych…
Chtěla bych…
si jednou obléct šaty z podzimního listí,
co přes to, že mi nepatří, mi k štěstí dokonale padnou…
Pak chtěla bych
utopit pohled v křišťálově modrých studánkách
a se sluncem se držet za ruku.
S ním do dlaní nabrat vodu živou, jenž ve víno se promění…
Malovat prsteníčkem
na plátno zlatem zkropené, tenkou linkou přání
a dva oblázky ze studánky vzít si do dlaní …
Ještě bych chtěla
Stanout na vrcholcích hor a do údolí shlédnout s tím,
že dál už není kam se hnát, že můžu zůstat tiše stát
opřená o pevnou skálu shlížet do krajů,
o kterých si jen sním…
A vědět, že cesta až sem byla cíl…
oblázky na památku pevně stisklé v dlaních…