Půlnoční slunce

 

"To, že ji miluji, mi nezabrání v tom, abych ji zabil..."

Na knihu jsem se těšila od dob, kdy jsem po ní pátrala po přečtení na net uniknuvšího a v překladači neuměle přeloženého úryvku. Edwardův pohled na celou věc se mi zdál jako lákavé zpestření příběhu a tak jsem měla fakt radost, když jsem zjistila, že kniha je dopsaná a vyjde v normálním a čitelném překladu. Jenže ouha…

Anotace:

Osudové setkání Edwarda Cullena a Belly Swanové obrátilo oběma život vzhůru nohama. Až dosud jsme jejich dramatický vztah znali jen z dívčina vyprávění, ale teď nadešel čas na Edwardův pohled. Co vše jeho shledání s nevinnou Bellou způsobilo? Jaké pocity ho ovládly? A jak mohl následovat své srdce a zároveň svou lásku stahovat do světa plného nebezpečí? Nejslavnější upíří romance se vrací v temně velkolepém stylu a má pořádně nabroušené špičáky.

 

 …

Příběh byl přesně takový, jaký bych asi očekávala a přece mě autorka dokázala překvapit tím, jakou podobu může láska nabrat v mysli upíra, který na jednu stranu působí jako dost vyzrálá osobnost a na stranu druhou (co se myšlenek týká) spíš jako psychopat.

První díl známé ságy Stmívání tentokrát vyprávěl Edward a já jsem tak měla přímý náhled do mysli posedlého šmíráckého upíra s mírnými emo sklony. Jenže tohle je kniha, která má něco nostalgicky přitažlivého do sebe, i když původně je to spíš kniha pro mladší holky – což je mi ale úplně jedno (mladá duchem, nebo tak něco :)). Půlnoční slunce je sice pořád romantický text, ale s pořádně temným nádechem, který mu dal právě zamilovaný krvesaj bojující se svou přirozeností. Láska v jeho podání měla spíš podobu trochu až děsivé posedlosti smíchané se strachem a neodolatelnou potřebou kontroly. Vlastně to mělo do lehké romantiky pořádně daleko. Rozhodně to byl pořádný rozdíl oproti původnímu Stmívání.

A jaké tedy bylo čtení?

Trochu se to táhlo, protože Edward má sklon moc přemýšlet a hodně se ve věcech babrat. Na druhou stranu tohle přemýšlení bylo dost v souladu s jeho povahou takovou, jaká byla vykreslená. Prakticky pořád přemýšlel hlavně nad morálkou a nad svým právem na štěstí s lidskou ženou s vědomím, že ji ohrožuje. Popisy jeho laskomin na Bellinu krev, bolest pokušení a probouzející se cit a dilema z toho plynoucí, byly zpracovány opravdu detailně.

Stalkerská část jeho povahy byla taky zachycená více než věrohodně a trochu mi tím neustálým (patologickým) strachem o Bellu lezl na nervy. V původní knize to z pochopitelných důvodů nebylo zase tak patrné. Tady byl vnor do Edwardovy podivnosti (posedlosti?) skutečně hluboký a dost přesvědčivý. Když jsem konečně viděla jeho stránku příběhu, šel z něj trochu strach. Paní autorka prostřednictvím Edwardových myšlenek neustále připomínala, že vztah člověka s upírem není zase taková bezpečná pubertální romantika.

Možná (spíš určitě) té filosofie, strachů a neustálého přemílání těch samých myšlenek bylo trochu moc. Taky Edwardův strach o Bellu byl příliš vyhnaný na ostří nože a číst o tom pořád dokola nebylo úplně záživné a příjemné. Chápu, že ho to trápilo denně, ale v rámci přístupnosti čtenáři a lepší čtivosti bych trochu ubrala. Přeci jen čtenáři Stmívání úplně neočekávají téměř filosofické dílo plné strachu, viny, posedlosti a upířích morálních dilemat, ale spíš romantiku a oddanost – a to se tu trochu ztrácelo. Je ale pochopitelné, že Bella to ve svém příběhu cítila jinak a vlastně oceňuju, že Edwardův pohled byl tak výrazně odlišný a zatížený úplně jinými pocity a problémy.

Půlnoční slunce doplnilo nějaká bílá místa v životech Edwarda a rodiny Cullenových z pohledu Edwardových vzpomínek na doby minulé. Dozvěděla jsem se, jak se dala rodina dohromady a některé věci z jejich současného života, které v knize vyprávěné Bellou prostě být nemohly. Taky nebylo vynecháno Edwardovo vzpurné období, kdy od Carlislea odešel a hrál si na spravedlnost. Daleko významnější roli dostal třeba i Jasper, o němž bych si (ve světle nových poznatků) ráda přečetla samostatnou knihu. Jeho a Alicin životní příběh se mi zdá ještě zajímavější než Bellin a Edwardův.

Příběh jsem si docela užila, i když už jsem hodně mimo cílovou kategorii. Možná by ani nevadilo, kdyby byl o kousek kratší nebo autorka věnovala více pozornosti akčním scénám a text tak vyvážila a dodala mu rychleji plynoucí momenty. Takto bylo mnohem víc Edwardových úvah a vzpomínek, které děj spíš brzdily. Dokonce i v těch akčnějších okamžicích v závěru knihy bylo jeho úvah až moc – z pohledu Belly se toho prostě dělo mnohem víc. Celá kniha se odehrávala v Edwardově hlavě a okolní prostředí moc prostoru nedostalo.

Ke konci jsem u sebe zaznamenala trochu ztrátu zájmu a chuť rozečíst i něco jiného, ale ne chuť knihu odložit kvůli její délce nebo opakování upířích duševních muk. Problém totiž ležel úplně jinde než v rozsahu knihy. Požitek při čtení byl tentokrát velmi pokažený a to z následujících důvodů:

Strašně neobratný překlad.

Některé věty nedávaly úplně smysl. Někdy byla použita ne úplně vhodná slova a oproti anglickému originálu měla některá slovní spojení úplně jiný význam, než jak byla přeložena. Nebylo by od věci svěřovat texty zkušeným překladatelům nebo dát nezkušeného překladatele do komba s velmi zkušeným redaktorem. To ovšem není případ této knihy.

Nedostatečná nebo chybějící redakční práce

To souvisí s předchozím bodem, protože redaktor dost zkušený by to nejspíš chytil. Nebo redaktor, který by měl na práci dostatek času? V knize bylo poměrně velké množství rušivého hnusu: chyby, překlepy, výrazy za lomítkem ve stylu „nehodící se škrtni“ (strana 224), našla jsem záměnu ji/jí, chybu shody podnětu s přísudkem. Záměnu rodu osob, chybějící slova a věty se špatným slovosledem. A moc dalšího.

Upřímně myslím, že za takovou knihu by se mělo nakladatelství stydět! Když už za ni chce více než pět set, měla by kvalita odpovídat. A vůbec – práce by měla být co nejlepší i kdyby kniha stála dvě stovky. Chápu, že chtěli rychle knihu vydat, ale já osobně bych raději posečkala pár týdnů a dostala za své peníze kvalitně zpracovaný text. Pokud si budu někdy kupovat knihu od Egmontu, půjdu si ji předem důkladně prolistovat, abych zase nedostala podobnou… práci.

Měla jsem chuť jít knihu vrátit a počkat si na nové, lépe udělané vydání. Ale kdo ví, jestli bude. Půlnoční slunce si nakonec asi nechám i tak, ale zklamaná teda jsem a těžko říct, jestli si ji ještě někdy přečtu. Chudák autorka!

O knize:

Autor: Stephenie Meyer

Série: Stmívání (5. díl)

Překlad: Lucie Teplá

Vydal: Egmont

Rok vydání: 2021

Počet stran: 720

Čtvrtletka I. 2021

 

leden

moc příjemný měsíc nebyl. V práci se všechno obrátilo a začmodrchalo, probíhá změna nejvyššího vedení i celková změna prostě všeho a všechno je jeden velký chaos, takže nebyla moc chuť na čtení ani na psaní. Nakonec jsem ale nějak zbastlila obojí, i když v míře nijak hojné a přiznávám, šlo to ztuha. Se čtením jsem si vedla poněkud lépe a upřímně nechápu, proč nepíšu. Asi mě odrazuje nedostatek času, protože chuť je a vím i co bych – dokonce jsem objevila nové dva příběhy z mého světa. Jenže otevřít si to třeba jen na hodinu… jen mě potom štve, když musím končit. Nicméně věřím, že se to otočí :) Třeba jen leden prostě není můj měsíc. Nebo jsem mistr na debilní výmluvy :)

Každopádně jsem se aspoň dočkala sněhu, který mi zpříjemnil nejen cesty do práce a z práce, ale i ranní běhání. Je to hned lepší než bláto nebo nudná zimní šeď, na kterou jsme tady zvyklí.

V rámci akce „dělej si radost v debilní době“ jsem spáchala nějaké ty předobjednávky, takže příští měsíc se můžu těšit na jednu žhavou novinku a na jednu lákavou stařinku a jednu staronovinku v březnu, v níž se vrátím do příběhu, který se mi líbil v mladších časech :)

A ještě jedna zajímavá věc: Začala jsem rok s tím, že knihy, které přečtu, něčím mě zaujmou a baví, jsou na databázi v modrých číslech. Zajímavé.

Přečetla jsem:

Papírové: Spátv moři hvězd*, Kráska a geek, Případ alchymistovy dcery*, Hon na střízlíka*, Víš, že tě miluju?

E-knihy: Americkáprincezna *(R),

Nováčci v knihovně

Uteč! - podařilo se mi vyhrát na FCB Čteme české autory. Jasný důkaz, že štěstí se musí někdy unavit a usednout, i když jde zrovna kolem mě :)

Knihy ve spolupráci:

Americká princezna – e-kniha od Palmknih. Můj názor najdete zde.

Moc děkuji!

Nákupy:

Soumrak království, Jaro rebelů – série, která mi byla doporučena. Sice vyprodaná, ale bazary to jistí :)

Ikabog – jsou knihy, které si člověk nechce nechat ujít.

Zaslíbená – váhala jsem dlouho, ale podle názorů myslím, že mi sedne, i když většině spíš nesedí.

Reborn, Krev dvojčat: Bitva trpaslíků, Čarodějné znamení, Krev železného stromu, Snílci, Dokonalá – vše z Dobrovské výprodeje, pěkně po stovečce :) nekup to, když to už dlouho chceš a čekáš jen na ten výprodej

 

Celkem 6 přečtených knih, 2.352  stránek a koupeno 10 nováčků.

 

únor

V únoru se mi povedlo nalít trochu víc energie do psaní na bloG a pomalu si stanovím nový psací režim. Rozhodla jsem se pandemickou rezignaci na cokoli konečně přerazit tvůrčí činností. I když situace v práci stále tvůrčí činnosti moc nepřihrává, nemůžu očekávat zlepšení dřív, než tak za rok, až se novoty usadí a přestanou naskakovat nové nedotaženosti. Takže zbývá možnost to prostě přerazit. V tomto kontextu si taky vybírám na čtení čím dál víc spíš oddechových knih, které nezabírají už tak přetaženou kapacitu zlenivělého mozku téměř obrostlého mechem a pavučinama.

Záliba v předobjednávkách se mě stále drží. Tento měsíc jsem si dopřála dvě novinky, které vyjdou v tom následujícím. Záliba v běhu mě, vzhledem k úporné ledovici, poněkud opustila.

Taky jsem se konečně pustila do čistky knihovny a knihy, které už opravdu nebudu číst, nemilosrdně posílám dál do světa. Člověk nemůže mít doma všechno a tak si nechám jen oblíbené, k nimž se vracím, ty, které si někdy ráda přečtu znova a ty, které mají tak nádherné obálky, že se jich nevzdám :) Takže na mém bazáči na DK asi sem tam něco přistane. Někdy je to sice těžké rozhodnutí, ale není zbytí. Místa se nedostává a spousta věcí lze pořídit i do čtečky – to teď ostatně chci dělat u knih, kde mě obálka zase tak neuchvátí nebo u oddechových.

Přečetla jsem:

Papírové: Ukradenýpříběh *(R), Víš, že tě potřebuju?, Víš, že mi chybíš?, Moře rzi, Stmívání, Zaslíbená*, Černá čarodějka, Květ železného stromu

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Ukradený příběh – od Nakladatelského domu Grada. Můj názor najdete zde.

7 klíčů - od Nakladatelského domu Grada. Můj názor najdete zde.

Pod dohledem – také od Nakladatelského domu Grada. Můj názor zde.

 

Moc děkuji!

 

Nákupy:

Aurora povstává – tak dlouho mě lákali a doporučovali, až prostě…

Dědictví krve – první z letošních neodolatelných novinek.

 

Celkem 8 přečtených knih,  2.968 stránek a koupeny jen 2 nové knihy.

 

březen

za kamna vlezem. Kamna nemám, ale chuť by byla :) Místo válení za kamny jsem pořídila švihadlo a začala opět s běháním, které bylo přerušeno tradičním brněnským únorovým náledíčkem. Rozhodla jsem se taky vyzkoušet novou knihu o fitness tréninku, abych měla něco nového, co mě trochu probudí ze zimního spánku. Stereotyp současné vězeňské doby moc nepomáhá kreativitě a dobré náladě – aspoň teda myslím. A já už letos fakt chci dopsat Gambit. Zdá se, že čím víc se blížím ke konci, tím hůř to ze mě leze :). Navíc už se mi honí v hlavě plán na letošní NaNo a nechce se nechat zapudit :D

Ze seriálů přišla řada na ruské klasiky. Vojna a mír byla překvapivě dobrá, můžu jen doporučit všem, komu se do těch tlustých bichlí moc nechce. Více západním směrem se pak můj seriálový vkus posunul se seriálem Američtí bohové. To taky nebylo špatné, jen se připravte na to, že o akční sérii úplně nejde.

Čteníčko bylo moje potěšeníčko, na tom se sotva něco změní. Navíc můj výběr doma je tak rozmanitý, že se vždycky najde nálada na něco, co v knihovně mám. Problém je spíš takový, že mám chuť na více knih zároveň a navíc mě ještě velmi hojně zásobila Grada :) Slupla jsem taky dlouho očekávané Půlnoční slunce a k mému zklamání nebylo čtení moc příjemné. Strasti mi působil jednak ne moc kvalitní až skoro hrozný překlad a fakt špatná redakční práce. Škoda u tak drahé knihy. Poslední dobou se to stává u „žhavých“ titulů, se kterými se spěchá, tak často, že bych si snad měla zvyknout. Ale na toto si zvykat nechci! Naštěstí mi chuť vylepšily ostatní, o hodně lépe udělané knihy.

V akcích jsem měla štěstí na doplnění dvou sérií, u nichž mi chyběl už jen poslední díl. Obzvlášť z kompletního Cronina mám radost. A protože březen je tradiční měsíc plný novinek, nějak se mi ty nákupy a předobjednávky rozrostly :) No co…

Přečetla jsem:

Papírové: 7klíčů *(R),  Křiváci, Půlnoční slunce, Víno a čáry *(R),  Bridgeronovi: Vévoda a já, Květy smrti *(R), Spát v moři hvězd II., Pod dohledem *(R)

 

Nováčci v knihovně

Knihy ve spolupráci:

Víno a čáry – od Nakladatelského domu Grada. Můj názor k přečtení tady.

Květy smrti -  od Nakladatelského domu Grada. Můj názor zde.

Čajovna v Tokiu – od Nakladatelského domu Grada

Trénuj jako výsadkář – také od Nakladatelského domu Grada

Moc děkuji!

 

Nákupy:

Půlnoční slunce – jak bych mohla odolat možnosti návratu, když původní sérii jsem přečetla na jeden zátah.

Bridgertonovi: Vévoda a já – seriál se mi líbil, tak jsem se rozhodla zkusit knihu

York: Stínová šifra – myslím, že to bude dobré. Anotace  tak rozhodně zní.

Projít ohněm – prý kniha kulhánkovitého typu. Něco takového zrovna potřebuju.

Dracul – dočkala jsem se akce a musela být moje. Upíry můžu.

Osud Tearlingu, Město zrcadel – doplnění sérií v luxoří akci.

Spát v moři hvězd II. – první část byla skvělá a na pokračování se dost třepu.

Instant karma – zaujala oddechovkovým tématem a autorka je zárukou dobrého psaní.

 

Celkem  přečtených 8 knih, 3.080 stránek a koupeno 9 nováčků.

 

čtvrtletí celkem?

 Celkem 22 knih a 8.400 stran. Koupila jsem „jen“ 21 knih.

Knihy, na které už názor na bloGu je, jsou označeny u názvu * a po kliknutí vás odkaz mrskne přímo na konkrétní článek. Všechny články, které si budete chtít přečíst, najdete taky v seznamu článků na bloGu zde. Nebo v albech na FCB tady.

Všechny přírůstky jsou k nahlédnutí na FCB stránce bloGu zde.

Výtisky ke zhodnocení, které mi poslali z Palmknih a Nakladatelského domu Grada najdete pohromadě tady i s odkazy na hotové články. Za poslané knihy moc děkuji!

závěrem

Chtěla bych poděkovat Palmknihám za možnost s nimi dlouhodobě spolupracovat a za recenzní kousky do mojí čtečky, které mi posílají. Moje díky si zaslouží také Nakladatelský dům Grada za důvěru a také již dlouhodobou spolupráci. Této spolupráce si patřičně vážím a doufám, že i v Gradě jsou spokojeni.

V neposlední řadě děkuji i svým pravidelným i nepravidelným čtenářům a těm, kteří občas zanechají komentář. Těší mě, že je vás tolik a komentáře mi vždycky udělají radost.

 

Pod dohledem

 

Přemýšlím, co bylo tím impulzem, který mě přiměl knihu chtít. Nevím. Nejspíš něco v anotaci, co přispělo k pocitu, že příběh bude něco výjimečného. Posuďte sami:

Anotace:

Melville Heights patří k nejhezčím čtvrtím v Bristolu. Na takovém místě se přece brutálně nevraždí. Jenže… každý tu má svoje tajemství. A každý je trochu pod dohledem.

Toma Fitzwiliama, ředitele školy, mají všichni rádi, i jeho nová sousedka Joey Mullenová se do něj rychle zamiluje. Je přesvědčená, že o jejím poblouznění nikdo neví, jenže Tomův syn Freddie bedlivě sleduje dění v blízkém okolí a neunikne mu, že se Joey vůči jeho otci chová zvláštně.

O pár ulic dál bydlí studentka Jenna, která má podezření, že ředitel není až tak bezúhonný, jak se zdá. Projevuje nezvyklou náklonnost její nejlepší kamarádce a Jennina máma je přesvědčená, že jí Fitzwilliam ztrpčuje život.

A už dvacet let před těmito událostmi se jistá školačka v tajném deníku vyznává z lásky ke svému pohlednému mladému angličtináři…

 

…

Na začátku příběhu je mrtvola. Neví se čí, neví se, kdo je vrah ani jaký mohl mít motiv. To všechno se postupně rozkrývá v pomalu se vyvíjejícím dramatu jednoho maloměsta, kde každý vidí každému do talíře. A někteří se do cizích talířů koukají s náramnou chutí. Paní autorka pomalu odhaluje životní příběhy, povahy a způsoby jednání svých postav. Vztahy a napětí mezi nimi zvolna a skoro nenápadně gradují až ke strhujícímu odhalení na konci.

Středem všeho dění je ředitel místní školy Fitzwilliam. Je expertem na tahání škol z krizí všeho druhu a přesně z tohoto důvodu byl povolán právě sem do Bristolu a usadí se v lepší čtvrti Melville Heights. Spolu s ním se přistěhovala i jeho nezapadající manželka a syn Freddie s divnými návyky šmírovat sousedy a dělat si o jejich životě přesné záznamy. Ředitel Fitzwilliam je sice hvězda všech ředitelů, charismatický starší muž a člověk, kterého všichni obdivují. Zároveň má však podezřele blízko ke svým studentkám a jeho chování k nim je tak přátelské, že to působí až oslizle vzhledem k jeho věku. Jeho žena je typická stepfordská panička, která udělá manžílkovi pomyšlení, jen místo elegantních šatů se objevuje spíš v běžeckých soupravách.

Kousek od nich bydlí rodina Jacka Mullena. V domě s ním a jeho těhotnou manželkou žije i jeho poněkud osobnostně nestabilní sestra Joy Mullenová se sklonem zamilovávat se snadno do nesprávných mužů a taky její manžel Alfie. Zástup podivných postaviček uzavírá studentka místní školy Jenna a její matka trpící nejspíš celou škálou psychických onemocnění a posedlá myšlenkou, že je záměrně šikanovaná celým světem. Je druhá, krom Freddieho, která má víc než přehled o tom, co se ve čtvrti děje.

Mám pocit, že je úplně neuvěřitelné, kolik podivných lidí s různými poruchami osobnosti se sešlo v jedné slušné a na první pohled nudné čtvrti. A zároveň mi to připadá úplně reálné. Přeci jen – kolik toho člověk běžně ví o svých sousedech, pokud se vyloženě nezajímá nebo nemá nějakou nezdravou „sledovací“ posedlost? Většinou každého napadne, že nic, ale když se zamyslí, přeci jen je tu něco… A právě tahle drobná „něco“ dělala knihu tak zajímavou a uvažování postav, které si všímaly víc nebo těch, které si naopak nevšímaly vůbec, bylo neodolatelné sledovat. Někoho přiměla k posedlosti ostatními nemoc, někoho nezvladatelná vášeň a někdo měl úplně jiný motiv. Někdo byl vrah. A v běžných denních událostech ve čtvrti, které se staly tři měsíce před nálezem těla, jsem měla odhalit, kdo jím je.

Kniha je téměř neodložitelná. V krátkých kapitolách se střídají pohledy na jednotlivé postavy. Právě tyhle krátké úseky jednotlivých pohledů nutí číst dál, aby se člověk dostal k tomu, co ho zaujalo, jenže mezitím zaujme zase další úsek děje – kapitoly jsou skvěle poskládané, aby se příběh sbíhal opravdu postupně. Od všech obsazených se vždy získala nějaká zajímavá informace, i když mi třeba došlo až později, co mi to prozradili nebo co nechtěně vyplulo na povrch. Mezi kapitolami jsou navíc vloženy krátké úseky policejních výslechů některých postav a na tom je ukázáno, kdo je podezřelý a jak se seběhly události oné kritické noci, kdy někdo z lidí, které jsem postupně poznávala, přišel o život. Upřímně bylo hned několik kandidátů, které by mi nevadilo vidět mrtvé. Zasloužil by ředitel Fitzwilliam za své laciné slizáctví, Joey za to, jak mě štvala a další. Těmhle dvěma jsem nejvíc přála obsazení do role mrtvoly. Každopádně každá z postav měla motiv i povahu na to někoho oddělat, takže mrtvola i vrah mohl být kdokoli z nich. Paní autorka vytvořila své charaktery tak dovedně, že jsem až do poslední chvíle podezřívala nepravého.

Většinu času nebyla kniha vyloženě napínavá. Spíš se jednalo o zdařilou studii povah, poruch osobnosti a vzájemnou interakci mezi postavami žijícími na jedné ulici. Napínavost tomu dodávala hlavně skutečnost, že jsem od začátku věděla o mrtvole a že onou obětí byl někdo z těch, s nimiž jsem se na stránkách seznamovala. Paní autorka vytvořila dokonalý spletenec, v němž měl ústřední roli zápisek zamilované školačky na začátku knihy a jistá událost, která se stala už dávno. Podařilo se jí vzbudit u mě chuť doslova vyšmírovat další podrobnosti toho případu a hlavně podrobnosti života jejích postav. Chvílemi jsem úplně zapomínala, že se v ději blíží okamžik, kdy tu bude mrtvola. Bavilo mě odhalovat skrytá tajemství těch lidí, sledovat jejich ne úplně dobrá rozhodnutí nebo i ta dobrá. Škodolibě mě těšilo, když na někoho z neoblíbených vyplavala nějaká špína. Ošklivé ode mě? Určitě! Zábavné? Náramně :)

Pokud máte rádi zajímavé postavy, jděte určitě do toho. Nebudete litovat. Na postavách tahle kniha stojí a jejich poznávání je skvělé.

Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud se chcete začíst, seženete knihu zde.

O knize:

Autor: Lisa Jewellová

Překlad: Milan Lžička

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Cosmopolis)

Rok vydání: 2020

Počet stran: 376

Květy smrti

 

Jedovaté kytky jsou dost zajímavé, o tom nemůže být sporu. A co teprve, když ty nejukrutněji jedovaté pěstuje na střešní zahradě v Londýně jedna podivínská profesorka a jako na potvoru v tom samém Londýně někdo umře na podivnou otravu rostlinným jedem. Neříkejte, že byste si to nechtěli přečíst. Já jsem chtěla.

Anotace:

Pronikavý výkřik v poklidné londýnské ulici naruší tiché sobotní odpoledne a spustí sérii událostí, které hluboce ovlivní život jedné náhodné přihlížející.

Eustacia Roseová je profesorkou botanické toxikologie. Doma se s úzkostlivou pečlivostí stará o rozsáhlou soukromou sbírku jedovatých rostlin. Každý den se řídí přísnou a neměnnou rutinou, kdy pečuje o své rostliny, protože v případě sebemenší neopatrnosti jí hrozí reálné riziko smrti.
Eustacia žije sama a každý den připomíná ten minulý. Až do chvíle, kdy z protějšího domu uslyší výkřik a neodolá pokušení zjistit, co se stalo.

Prostřednictvím svého dalekohledu je vtažena do života mimořádně krásné ženy. Brzy zjistí, že se okolo ní pravidelně objevuje několik mužů a postupem času začne tyto muže studovat a vést si záznamy o jejich návštěvách. Počíná si přitom s vědeckou přesností. Každému z nich přidělí přezdívku podle rostliny, jejíž jed má stejný toxický účinek, jaký mají oni na mladou ženu. A postupně si začíná uvědomovat, že je její povinností ji před těmito muži chránit – stejně jako by chránila vzácnou rostlinu ve své sbírce.
Když ale posléze dojde k vraždě, jež má se životem mladé ženy přímou spojitost, a navíc se ukáže, že vražednou zbraní byl jed exotické rostliny, Eustacia se stává podezřelou ze zločinu, který nespáchala.

Aby však dokázala svou nevinu, musí se nejprve vypořádat s démony své vlastní minulosti.

…

 

Květy smrti je jedna z těch zajímavějších knih nejen po stránce zápletky a „vražedné zbraně“, ale hlavně po stránce zpracování postav a především osobnosti hlavní hrdinky.

Jestli kdy nějaká postava vykazovala znaky podivínství a nezdravé posedlosti, je to právě profesorka Eustacia. Ono její nestandardní chování  i vysvětlení má, ale to neznamená, že to postavě přináší nějaké sympatie a že si přízeň čtenáře získává lehko – všechny důvody její zvláštnosti se v knize vynořují velmi pomalu a o to víc (tou odtažitostí a rozvláčností) umocňují pocit, že profesorka si jen tak někoho k tělu nepustí. Zajímavá však rozhodně byla a paní autorce se povedla napsat skutečně divná a zároveň svým způsobem okouzlující hlavní hrdinka. Od začátku jsem měla trochu strach, že právě kvůli tomu jejímu svérázu úplně kamarádky nebudeme. Ale nakonec se mi dostala pod kůži.

 Líbilo se mi, jak byla profesorka přesvědčivě neschopná normální komunikace s objektem své posedlosti i dalšími lidmi. Svět mimo její soukromou jedovatou zahrádku pro ni byl nepřátelským místem a tak do něj moc často nechodila. Udržovala si svou denní rutinu, nepoužívala moderní vymoženosti a žila velmi osamělý život plný rutiny a přesně dodržovaných zvyklostí – až rituálů. Její způsob oblékání a stylizace do mužské podoby všechno jen doplnila. Postupem času se ukazovalo, že její problémy nejsou až tak úplně jednoduché – rozhodně trpěla silnými úzkostmi, sem tam nějakým tím nutkavým chováním. Měla jsem z ní pocit, že je možná i mírně autistická. Každopádně byla velmi inteligentní. Vycházela víc s kytkami než s lidmi a líbily se jí ženy. Její jediný vztah v životě nedopadl dobře kvůli muži a přišla přitom o mnohem víc, než jen o lásku svého života. Jak říkám, prostě zajímavá osoba s životním příběhem, kterému jsem chtěla přijít na kloub.

I další postavy byly zajímavé a dost osobité. Nad jejich osudy jsem nestačila valit oči. Byly dobře propracované do hloubky – hlavně teda do hloubky jejich horších stránek. Paní autorka se zaměřila na nepříjemnosti života a to, jak to její postavy ovlivní a formuje. Na počátku stál bezohledný, zlý skutek všeho schopného člověka a ten roztočil kolo špatných událostí, až se všechno seběhlo v Londýně. Připadalo mi, že se všechny postavy nacházejí na nějakém druhu dna: lidském, morálním, psychickém…  Všechno dění od minulosti až po současnost na ně mělo dost destruktivní následky. O sympatických postavách se tedy moc mluvit nedá, ale sledovat jejich příběh byl dost zážitek.

Četba s tolikou negativitou by měla být únavná, ale nebyla. Spíš se mi zdála fascinující. Ze začátku jsem trochu měla problém se do knihy ponořit. Musela jsem si zvykat na příliš moc jiných věcí. Jednak tu byla už zmíněná podivnost hlavní postavy. Pak mě trochu potrápil velmi podrobně popisný styl psaní, kdy jsem se dozvídala o prostředí velké detaily a chvílemi jsem měla pocit, že je všeho moc zároveň. Příběhy lidí, kteří měli v knize role, se vynořovaly pomalu prostřednictvím těch popisů. Autorka hodně naznačovala o jejich životě a povahách právě popisem okolí a věcí, kterými se obklopovali. Bylo to nezvyklé a musela jsem si dost informací vytahat mezi řádky a odvodit. Možná tato nezvyklost u mě pochází toho, jaký typ knih většinou čtu. Takovéto množství podobně využitých popisů v nich nebývá a Květy smrti tím připomínaly spíš klasiku. Nechápejte mě špatně, rozhodně to není chyba nebo něco, co by se nedalo číst – připadalo mi zajímavé dozvědět se nejvíc informací o lidech pouze z jejich prostředí ještě před tím, než samotná postava vůbec vkročí na scénu. Jen to trochu zpomaluje ponoření se do děje a vyžaduje mírně větší pozornost. Zato to zvyšuje napětí a chuť do čtení. Celá kniha byla založená na drobných náznacích a rozplétání záhady a to mě bavilo.

Trvalo to sice sto stran než se „něco“ stalo, ale najednou se začaly dít věci a děj cválal kupředu jako splašená herka. V předchozích popisnějších kapitolách byly náznaky z minulosti postav a malé narážky na to, že se spolu postavy nějak znají. Teď najednou se začalo všechno skládat dohromady, a jak mě před tím nic nenapadalo – žádná spojitost nebo vodítko – najednou začalo všechno zapadat do úžasně propleteného celku. Ukázalo se, že příběh je promyšlený do posledního chmurného detailu a najednou se nedalo odolat chuti pokračovat ve čtení a proniknout k jádru té záhady.

Skvěle napínavý příběh doplňovaly i zajímavé detaily. Profesorka měla ve zvyku pojmenovávat si osoby, které ji upoutaly, po jedovatých kytkách. I to přispělo k větší tajemnosti příběhu. A kdybyste náhodou chtěli někdy někoho otrávit, po přečtení budete přesně vědět, jakou kytku si na to sehnat a co se ubožákovi přihodí po aplikaci.

Jako dost věrohodné mi přijde i zapojení profesorky do vyšetřování případu. Nejdříve byla podezřelou a postupně začala policii pomáhat jako expertka-konzultantka na kytky a jedy z nich. Samozřejmě i čmuchala na vlastní pěst s pomocí lidí z okolí. Nikdy to ale nepůsobilo přehnaně. Vždycky byla jen člověkem zvenčí. Nikdy hrdinou, který vše vyřeší za neschopnou policii. I když to nakonec byla ona, kdo vypátral větší část té záhady.

Nepamatuji si, kdy mi nějaký thriller/detektivka přinesl tolik zaujetí, nových informací a chuti rozluštit záhadu dřív, než autorka prozradí, jak to všechno bylo. Vraha i jeho motivaci jsem nakonec odhalila, a i kdyby ne, stejně bych byla se čtením spokojená. Na konci se k tomu všemu přidala ještě otázka co je to vlastně spravedlnost. A zaručuju, že po dočtení nad tím budete ještě chvíli přemýšlet.

Knihu doporučím milovníkům záhadných vražd, které lze pokládat za nehody, zajímavých hrdinů a zápletek, které pořádně potrápí policii. Pokud si nepotrpíte na hnusně brutální zločiny a potoky krve, je toto kniha pro vás – dostanete napětí a zločin, ale žaludek zůstane na svém místě.

 Za laskavé poskytnutí knihy moc děkuji Nakladatelskému domu Grada. Pokud chcete objevit záhadu oběti otrávené rostlinným jedem, knihu seženete zde.

O knize:

Autor: Jill Johnson

Překlad: Boleslav Ryljak

Vydal: Nakladatelský dům Grada (Metafora)

Rok vydání: 2021

Počet stran: 320