Světla na obloze

Na Skanu se všechno řídí pověrami. Práh musíš překročit pravou nohou. Když kýchneš, tak o tobě zrovna mluví někdo, kdo ti nepřeje nic dobrého. Nepískej si, když se díváš na slunce, nebo začne pršet. Většina pověr se ale týkala světel. Jasných, barevných světel, tančících na bezmračné noční obloze.

Autor: Lisa Lueddecke
Překlad: Eva Motýlová
Edice: King Cool
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2019
Počet stran: 304

Můj názor:

Ósa je sedmnáctiletá dívka z rodiny rybáře z ostrova Skan. 

Její lidé sem přišli už před dlouhou dobou. Utekli před nepřítelem, který byl hrozivý a silný a vyhnal je z jejich původního domova. Na Skanu musí bojovat o holý život také – s přírodou, počasím, divokou zvěří a také s nemocí, která přijde vždy, když se na obzoru rozzáří rudá světla. Pomocí nich je, jak praví legenda, varuje Bohyně před nebezpečím. 

Jedna taková epidemie přišla před sedmnácti lety. Vzala si mnoho životů včetně toho, jenž patřil Ósině matce. Ósa však byla silné dítě a přežila. Její osud, jak se zdálo, byl psaný ve hvězdách a cesta jím neměla být jednoduchá.

Jednoho dne se rudá světla objeví znova. Zoufalí obyvatelé se připravují na nejhorší věc, jakou si dovedou představit. Netuší však, že epidemie nemusí být jediným zlem, které si pro ně přijde. Poslední nadějí zůstává Bohyně a dívka, která se vypraví do hor získat od ní pomoc.

Obrázek uloupen na FCB Knihy Dobrovský

Kniha Světla na obloze je opravdu krásně zpracovaná pohádka o odvaze, síle ducha a legendách, které žijí nejen v myslích lidí, ale mohou ožít i ve skutečnosti.

Ósa, vypravěčka příběhu, je odvážná holka vycepovaná nelehkým životem, přísným otcem a sestrou, která se k ní zrovna hezky nechová. Paní autorka jí k tomu dala i důvod, takže nepravděpodobně to nepůsobí. Ósa se snaží oběma zavděčit, ale někde v hloubi duše ví, že to je nejspíš zbytečné. Proto tráví většinu času, kdy nemusí pracovat, se svým kamarádem Ivarem, který je runovým zpěvákem. Umí rozluštit staré zapomenuté runy a vyprávět příběhy, které se v nich skrývají. 

A právě láska k těmto třem lidem Ósu přiměje zachovat se statečně a nesobecky a vyrazit do hor hledat naději, i když jí samotné hrozí nebezpečí, že při tom přijde o život.

Příběh je psaný velmi čtivě. Paní autorce slova hezky plynou a ve větách nejsou nacpané žádné zbytečnosti. Styl vyprávění se však rozhodně nedá nazvat suchým a stručným. Nechybí emoce, napětí ani jistá jemná krása při popisech věcí, které jemné a krásné být mají. 

Krása noční oblohy, vztahů v rodině i rodící se lásky je popsaná moc pěkně. Stejně tak odvaha hlavní hrdinky, se kterou se vydává na svoji osamělou pouť za nadějí pro lidi, na kterých jí záleží. 

Podobně věrohodně jsou také popsány i méně hezké lidské emoce a vlastnosti. Na stránkách příběhu má svoje místo i nenávist, strach, zbabělost, zoufalství a schopnost ublížit jiným kvůli záchraně vlastního krku.

Romantická linka byla načrtnutá jen zlehka, a i když vztah dvojice hrdinů byl jasný, nebyl to ústřední prvek příběhu. Spíš byly city přítomné někde v pozadí, aniž by se draly kupředu a byl na ně kladen přehnaný důraz.Stačilo to bohatě. Cokoliv jiného by z knihy udělalo jen další YA knihu v řadě podobných.

Celá tahle pohádka se odehrává na severu na ostrově Skan. Zima je zde všudypřítomná. Život není jednoduchý a možná proto jsou postavy takové, jaké jsou. Musí denně bojovat o přežití a jejich pověrčivost jim v tom svým způsobem pomáhá. Na druhou stranu je také omezuje. Bere jim vůli věci řešit vlastní silou, spousta z nich se chystá situaci jen trpně přijmout a pak se nějak popasovat s následky. 

Naštěstí se najdou hrdinové, kteří jsou v tomto ohledu méně pasivní a pokusí se přimět ke změně i ostatní. Paní autorka je nechá, aby za záchranu bojovali, a je to přesně jako v pohádkách. Pomoc Bohyně nebude zadarmo a je jen na postavách samotných, jestli si ji dokážou zasloužit.

V knize nechybí opravdově vykreslené prostředí severské přírody i její četná nebezpečí. Tohle bylo také originálním prvkem a děj do prostředí krásně zapadl. Ať už se jednalo o způsob života lidí, polární záři nebo různé druhy nadpřirozených bytostí, všechno krásně splynulo dohromady. Čtení jsem si opravdu užívala, protože všechno tohle – prostředí, postavy, příběh i styl psaní (i překlad) byl velmi příjemný. Líbilo se mi především to téměř až pohádkové zpracování, aniž bych však měla pocit, že čtu vyloženě pohádku pro děti.

Knihu ráda doporučím mladším i starším čtenářům. Pokud se vám líbí lehčí pohádková fantasy ze zajímavého prostředí, dokážou vás Světla na obloze jistě zaujmout a zajistí jeden nebo dva příjemné večery.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský. 

Světla na obloze můžete pořídit třeba zde a já přeji hezké čtení.

Anotace:

Ósa, sedmnáctiletá dívka, žije se svou rodinou na nehostinném a chladném ostrově a musí si, spolu s ostatními, své živobytí tvrdě zasloužit. Život na ostrově by ovšem plynul bez větších zvratů, nebýt nepříjemné epidemie, která si jednou za čas vybere na životech ostrovanů krutou daň.

Lisa Lueddecke rozehrála ve svém díle příběh, který plyne ve svižném tempu a obsahuje všechny prvky dobrého fantasy příběhu – propracovaný svět obývaný zvláštními bytostmi i linie příběhů popisujících emocionální dramata, touhy a rozdílné charaktery postav. Tyto postavy pod tlakem dramatických okolností objevují samy sebe, svou pravou motivaci a své skryté síly a schopnosti.

Ósa se vydá na strastiplnou cestu s cílem zachránit svůj lid a zastavit zbytečné umírání. I když si sama o sobě myslí, že je veskrze neužitečná, dokáže čtenáři i lidem ze svého milovaného ostrova Skan, že naděje nikdy neumírá, pokud se byť jen jediná slabá a bezvýznamná lidská bytost odmítne vzdát.