Silní: Zajatec Železné hory

Ať je váš let střemhlavý!

Autor: Henry Lion Oldie
Edice: Fobos
Překlad: Klára Kaplanová
Nakladatel: Dobrovský s.r.o.
Rok vydání: 2018
Počet stran: 448

Můj názor:

Ještě nikdy jsem nečetla příběh, jehož hlavními hrdiny byli Jakuté – lidé žijící na Sibiři. Proto jsem se nechala zlákat knihou Silní: Zajatec Železné hory, abych mohla nahlédnout do jejich příběhů, které se u nich tradují díky lidovým vypravěčům.

Příběh, který kniha přináší, byl hrdinským eposem o mýtických jakutských válečnících booturech, kteří chrání zemi před útoky různých démonů a příšer. Především o jednom – Ňurgunovi booturovi, který byl z nich nejsilnější, nejstatečnější, nejmocnější… 

A na začátku knihy úplně ztracený neznámo kde. 

Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je mladý chlapec Ürüng, který se v průběhu děje booturem stal a pan autor představuje nejen jeho dospívání, ale i cestu za vysvobozením bratra – zajatce Železné hory. 

Na své výpravě Ürüng potkává spoustu podivuhodných postav – ať už bohů, lidí nebo démonů a zjišťuje, že ne každý démon musí být nutně nepřítelem. Stejně tak ale může být špatný někdo, koho považoval za blízkého. Jeho kroky povedou z rodného světa a otcovského domu slunečních ajyy na Sedmém nebi až do světa lidí, propastí démonů a zase zpět domů.

…

Kniha slibovala napínavý příběh, cestu za dobrodružstvím a silné hrdiny. Lákalo mě hlavně prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Jakuté, sibiřské pastviny, neznámí démoni, mýty a pověsti. Příběh se odehrává v kultuře, kterou vůbec neznám a ani trochu se v ní neorientuji. Pochopitelně i názvy věcí, určité výrazy a jména božstev a démonů pro mě byly zcela neznámými a v celku nezapamatovatelnými pojmy. Byla jsem vděčná za vysvětlivky, které se nacházejí vždy pod čarou na první straně, na které se neznámý pojem objeví. Nebyla jsem tak nucena listovat kamsi dozadu ke slovníku. Přes to mi tohle vysvětlování nakonec nestačilo.

To, co mě zprvu nejvíc lákalo, se ukázalo být největší problém. Nedařilo se mi sžití se s onou neznámou kulturou a porozumění jí. Normálně snesu téměř všechno – čtu převážně fantasy, ale Jakuté mi připadali podivně cizokrajní a vzdálení. Navíc kniha Zajatec železné hory se tak úplně za fantasy považovat nedá. Hodně pomalu a těžce jsem se začítala a knihu jsem odkládala klidně i po dvou nebo třech kratičkých kapitolkách. Docela pracně jsem hledala onen slibovaný příběh a trvalo mi dlouho přijít na to, co je tenhle svět vlastně zač. Pomohla až teta wiki, kde jsem si dohledala o této kultuře a jejím náboženství více údajů, než mohlo být v knize poskytnuto. Pak mi připadaly postavy a jejich svět srozumitelnější.

Styl vyprávění mi dělal ze začátku také problémy. A vlastně, abych byla upřímná, nesedl mi až do konce, jen jsem si na něj zvykla. 

Z vypravování jsem měla pocit, jako bych poslouchala, jak se povídají příběhy někde kolem ohně. Krátké věty, hodně různých zvolání, podivných citoslovců v jakutském nářečí a plno vykřičníků. Autor (autoři) se celkem často obracel na čtenáře řečnickými otázkami. Často opakoval některé věci pro zdůraznění. Toto opakování mi bohužel začalo lézt dost na nervy. Obzvlášť věty „Zlý táta. Zlý táta. Moc zlý táta.“ – za tátu možno dosadit kohokoliv. Chybělo mi trochu víc popisů, abych se v Ürüngově světě dokázala lépe orientovat.

Na druhou stranu měl text spád a hlavně v akčních okamžicích mu právě kratší věty a „výkřiky“ dodávaly na tempu a napínavosti. 

Popis boje dvou booturů byl opravdu krásný na to, co se na bitevním poli dělo, i když mi připomněl spíš tanec než popis boje. Ürüngův zážitek v Kovárně byl taky jedním ze zajímavých momentů, škoda jen, že z téměř básnického popisu události bylo náročnější pochopit, co se tam vlastně odehrává. 

Tento styl vyprávění byl zvolen nejspíš hlavně proto, že předlohou příběhu byl jakutský epos o Ňurgunovi booturovi. Dle toho, co jsem se dočetla, byly eposy veršované s důrazem na zvukomalbu a časté monology mají ukázat vztah postav k probíhajícímu ději. Inu dobrá, tolik k eposům. Mně bohužel tento styl tvorby textu evidentně nesedl vůbec. Možná bych si ho lépe užila v ústním podání nebo v kratších povídkách. Bohužel byl ale pro mě nepříjemný ve čtyřsetstránkové knize.

Knihu jsem četla hodně rozkouskovanou a měla jsem problém u ní vydržet. 

Postavy se mi zdály ploché a díky svému vyjadřování až přihlouplé a v některých situacích nepochopitelně umanuté a nesympatické. Nedokázala jsem si k nim najít žádný vztah a sžít se s nimi. Našly se některé, které mi byly více sympatické než ostatní, ale pouze v určitých situacích. Božstvo se chovalo jako malé děti, tvrdohlavé a neochotné komunikovat. Přes to mě chvilkami příběh bavil. Bylo v něm pár zajímavějších momentů, například události v Kovárně nebo záležitosti kolem Ňurguna bootura.

Z výše uvedeného vyplývá, že kniha bohužel nebyla nic pro mě. Očekávala jsem fantasy, něco napínavého a vhled do jakutské kultury. Příběh samotný by skutečně zajímavý byl, kdyby ovšem pan autor zvolil více klasickou úpravu textu. 

Zájemce o jakutskou kulturu a mýty by však mohl příběh zaujmout. Stejně tak každého, kdo má chuť zaexperimentovat s netradičním textem.

Za laskavé poskytnutí knihy ke zhodnocení moc děkuji Knihám Dobrovský. Pokud vás netradiční kultura a text láká, zkuste se na knihu podívatzde.

Anotace:

Ať je váš let střemhlavý!
Ürüng Uolan, Bílý chlapec, se narodil na Sedmém nebi, do rodiny slunečních ajyy. Jelikož se narodil jako bootur, čeká ho legendami a závěsem tajemství opředená cesta do Kovárny, kde by měl získat nejen zbraně a výstroj, ale i sílu. Mladým chlapcem zmítá nedočkavost, zvědavost a zároveň strach. O Kovárně se vypráví tisíc a jedna pohádka, ale ti, kteří v ní skutečně byli, mlčí.

Čtenáři se spolu s Bílým chlapcem vydají na cestu, která bude mnohem spletitější, než by si mladý bootur dokázal vůbec představit. Ürüng poprvé na vlastní oči spatří místa, kde se čas a prostor slévají dohromady, kde se otáčí nejen nebe, ale i ostrovy či hory, kde slepí lidé vidí a kde je mladík ve skutečnosti staříkem. Místa, kde se mravenci mohou spojovat do tajuplných šifer, kde pod tíhou tónů píšťaly praská země a kde i zlí aďarajci mohou být přáteli. Ürüng pochopí, že v celé Osmikrajní není nikdy nic černobílé. Nikdo není jenom zlý nebo jenom dobrý, ba právě naopak! Dobrý se vmžiku může stát zlým, a zlý zase dobrým.

Při putování bude zodpovězena i Ürüngova nejskrytější otázka. Žije můj bratr, silný bootur, nejlepší z nejlepších – žije můj bratr Ňurgun?

Díky románu Silní čtenáři náhlednou do Tří světů jakutského hrdinského eposu o Ňurgunovi Booturovi. Příběh je navíc tu a tam protkán teoretickými studiemi akademika N. A. Kozyreva.